Služebník evangelia (Ef 3,7)

Jak ve mně působí svou mocí

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. června 2015

Pokoj vám a milost, milí přátelé, milí svatí v Kristu. Jsme ve třetí kapitole listu Efezským a mluvíme o zjevení, které Bůh dal apoštolu Pavlovi – a nejen jemu, ale také ostatním apoštolům a prorokům a učinil z nich pevný základ své církve, jak jsme to viděli na konci druhé kapitoly.

Připomeňme si jenom rychle celou cestu, kterou jsme urazili od začátku listu Efezským. Pavel píše církvi, ve které strávil tři roky každodenním vyučováním ve shromáždění i v rodinách. Dopis napsal nějakých pět až osm let potom, co tuto církev opustil, což znamená, že píše církvi, která byla přibližně deset let stará. Ve svém listu jim Pavel píše veliké a hluboké věci. Začíná před stvořením světa vyvolením od Otce, jde přes vykoupení skrze Syna a zapečetění Duchem svatým. První polovina první kapitoly se věnuje velikému spasení z pohledu Boží trojice. Toto spasení bylo připraveno:

• Efezským 1,6 … ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném Synu. (ČSP)

V druhé části první kapitoly se Pavel soustředil na dílo Ježíše Krista v křesťanech – na velikou Boží moc, kterou jsme spaseni. Tuto moc rozebírá ve v první polovině druhé kapitoly, kdy ukazuje, jak se z veliké Boží lásky z duchovní mrtvoly stává nové stvoření, oživené Božím Duchem a posazené spolu Kristem v nebesích. Osmý až desátý verš druhé kapitoly pak jasně ukazuje, že toto spasení je cele dílo Boží milosti.

Druhá polovina druhé kapitoly je aplikací Boží milosti do životů jednotlivců. Co to znamená? Že z jednotlivců se stávají údy společného těla, duchovní chrám, Kristova církev – stavba, která je příbytkem Božím.

• Efezským 2:20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.

Tato slova jsou východiskem a základem toho, co Pavel dále píše ve třetí kapitole. Rozvíjí téma církve a nejprve mluví o tajemství. Církev je tím tajemstvím, které bylo po celá pokolení skryté, ale nyní je odhalené.

• Efezským 3:6 … že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

A to už nás vede přímo do našeho textu:

• Efezským 3:7 Jehož služebníkem jsem se stal podle daru Boží milosti, která mi byla dána v souladu s působením jeho moci. (ČSP)

Mluvili jsme o tajemství, které bylo odhalené. Nyní se Pavel – v rámci jediného souvětí – víte, že verše 2-12 jsou jediným velkým souvětím – přesouvá k tématu služby. Bylo odhaleno tajemství, kterým je církev, a nyní mluví o službě církve. Když mluvíme o církvi, mluvíme jak o celku, tak také o jednotlivých živých kamenech. Když mluvíme o službě církve, musíme také mluvit o službě církve jako celku, ale i o službě jednotlivých živých kamenů. To je něco, čím Pavel začíná. Je to podobné, jako v předchozím textu, kde mluví o tajemství – mluví o tom, že jemu bylo zjeveno, že porozuměl Kristovu tajemství (v. 4) – skrze evangelium. A skrze evangelium se stal také služebníkem. A to nás vede k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Boží služba

Pavel mluví o evangeliu, jehož se stal služebníkem. Je to přirozený tok jeho myšlenek, který ho vede od evangelia ke službě. Evangelium je Boží mocí ke spasení, ale aby lidé byli spaseni, musí jim toto evangelium někdo zvěstovat:

• Římanům 10,17 Tedy víra je ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. (KRAL)

Evangelium zachraňuje, protože je Boží mocí ke spasení, ale evangelium také uschopňuje ke službě, protože je Boží mocí – a o tom je náš verš. Pavel slouží na základě Boží moci, kterou v něm Bůh působí. Slouží darem milosti, který mu byl darován a neslouží sám ze svých sil (ačkoliv se to bez jeho sil neobejde), ale ze síly, kterou v něm Bůh působí. Pavel je:

A. Evangelium

Co to znamená, že je služebníkem evangelia? Na jiných místech o sobě Pavel mluví jako o služebníkovi církve (mimochodem je to ve stejném kontextu – v kontextu Božího tajemství, jímž je církev):

• Koloským 1:25 Stal jsem se jejím služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru.

Nejčastěji se ale Pavel označuje za služebníka Ježíše Krista – to najdeme ve většině listů, kde často používá slovo, které doslova znamená otrok. V našem textu je jiné slovo – je tam slovo diakonos – služebník. Když se Pavel loučil s efezskými staršími, řekl jim:

• Skutky 20:24 Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol [dosl. službu, diakonii], který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.

Tady je spojení obou věcí – Pavel je služebník Kristův, protože od Krista dostal službu, a tou službou je hlásat evangelium, které je evangeliem Kristovým, a v tomto smyslu je Pavel služebníkem evangelia. Služba evangeliu je službou Kristu a služba Kristu je službou evangelia.

V tomto smyslu je každý křesťan služebníkem evangelia, protože každý křesťan je služebníkem Kristovým. Každý křesťan není jako Pavel a nepůjde na cizí místa a do míst, kde lidé neznají evangelium, ale každý křesťan je povolaný k tomu, aby vydával svědectví o naději, kterou má:

• 1 Petrův 3:15 Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.

Všichni, kdo jsme uvěřili v Krista, kdo jsme přijali evangelium, sloužíme tomuto evangeliu. Je to ta nejjednodušší služba, kterou máme – mohli bychom to nazvat vlasteneckou službou, protože svědčíme o své nebeské vlasti, o svém nebeském občanství. Když jste někde v cizině a někdo by se vás zeptal, odkud jste, někdo by mohl odpovědět velmi jednoduše – jsem z Čech. A zvídavý cizinec si třeba najde více o České republice. Jiný ale třeba začne vyprávět o krásách země, kde bydlí, o horách a lesích a vzbudí v cizinci takovou zvědavost, že si hned poběží koupit letenku. Tak je to i s naším svědectvím o nebeské vlasti – někdo prostě vyzná, že je křesťan, že se modlí, že čte Bibli, že má naději v Kristu, který zaplatil za všechny jeho hříchy, zatímco jiný bude vysvětlovat evangelium v celé jeho šířce a hloubce, vysvětlí, že Kristus je věčný Boží syn, který se stal člověkem, žil svatý život, ale vzal na sebe hříchy svého lidu a byl za ně potrestán na kříži, kde na něho byl vylit Boží hněv. Ale třetího dne vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa a znovu přijde, aby soudil živé i mrtvé. Můžeme odpovědět jednoduše i komplexně. Ale obojí je služba evangeliu, obojí je dobrá odpověď o naději, kterou máme. Pavel sám sebe označuje slovem:

B. Služebník

To je slovo, které je v Bibli celkem hojně používané, ale v kontextu evangelia a v kontextu služby Kristu má to slovo trochu specifický význam. V tomto kontextu je synonymem ke slovu otrok, které jsem zmiňoval. V řečtině obě slova začínají písmenem „d“ – otrok je doulos, služebník je diakonos a obojí zdůrazňuje trochu jinou stránku služby. Slovo doulos označuje vztah ke Kristu, vztah k Pánovi – zde ve smyslu k majiteli otroka. To je například:

• Galatským 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

Slovo doulos je o poddanosti, podřízenosti, zatímco diakonos zdůrazňuje práci, aktivitu služebníka. Když je Pavel služebníkem evangelia, znamená to, že slouží evangeliem. Dostal úkol, a cílem jeho života je tento úkol naplnit. Proto Pavel vysvětloval tajemství evangelia křesťanům v Efezu, proto Pavel vyučoval po domácnostech i ve shromážděních – vždyť byl služebníkem evangelia.

V naší společnosti nemáme služebníky – možná výjimečně, ale není to obvyklé, není to něco, co bychom důvěrně znali. Proto si musíme říct něco málo o tom, kdo to byl služebník. Řada věcí vyplývá už z toho, že slovo služebník je synonymem ke slovu otrok. Často byl tím nevyšším služebníkem v domě otrok. To byl např. Josef v Egyptě. Ale i když služebník nebyl otrok, tak rozdíl mezi ním a otrokem byl jenom v tom, že nebyl majetkem pána a za svou práci dostával mzdu. Jinak totiž žil a pracoval stejně jako otrok – žil v domě svého pána s rodinou svého pána, jedl ze stolu svého pána, byl oddaný svému pánovi, staral se o věci svého pána – a to z něj dělalo dobrého služebníka. To také znamenalo, že služebník nepřišel pracovat na osm hodin denně – to by byl námezdný dělník. Služebník sloužil svému pánu pořád. Když pán zavolal o půlnoci, služebník vstal. Být služebníkem znamená sloužit a sloužit znamená sloužit pořád, neustále, na 100 %.

Právě taková je i naše služba evangelia – nemůžeme si z ní vzít dovolenou, protože když jsme na dovolené, jsme křesťané. Nemůžeme utéct od toho, abychom byli křesťany, a to znamená, že nemůžeme utéct od toho, abychom byli služebníky evangelia. Ale můžeme sloužit dobře nebo špatně. A podle toho dostaneme svou odměnu.

C. Povolání

Jak se někdo může stát služebníkem? Už jsem zmiňoval, že každý křesťan je služebník, protože uvěřil evangeliu Kristovu. To není něco, do čeho bychom se mohli přihlásit sami, o čem bychom se mohli rozhodnout, ale je to Boží dílo. Pavel mluví o tom, že se stal služebníkem a používá sloveso v pasivu, v trpném rodě – a to znamená, že on sám nebyl tím, kdo by se za služebníka prohlásil, ani se služebníkem nevyučil, ani se do služby dobrovolně nepřihlásil, ale byl služebníkem učiněn. Bůh sám z něj udělal služebníka. Jak? Tím, že z něj udělal křesťana. Je to dílo a dar Boží milosti. To je druhá věc, ke které se dostáváme:

II. Boží dar

• Efezským 3:7 Jehož služebníkem jsem se stal podle daru Boží milosti, která mi byla dána v souladu s působením jeho moci. (ČSP)

Pavel se stal služebníkem podle daru, nebo na základě daru, v souladu s darem Boží milosti, která mu byla darována. Je tam hned dvakrát důraz na dar – je dar Boží milosti, který byl darován. V ekumenickém překladu slovo dar chybí, proto jsem použil Studijní překlad. Je zde skutečně velké zdůraznění daru, protože apoštol mluví o milosti – a milost je nezaslouženou přízní, milost sama o sobě obsahuje dar – a zde je dar milosti, která byla darovaná Bohem.

Moji milí, toto obdarování, o kterém zde mluvíme, je veliká:

A. Výsada

Už jsme v listu Efezským mluvili o milosti několikrát – nejvíce asi v souvislosti s osmým a devátým veršem druhé kapitoly, kde je řeč o spasení:

• Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Ale v našem verši není řeč o spasení. Je tu řeč o daru Boží milosti, kterým byl Pavel obdarován ke službě. Nový zákon používá slovo milost v těchto dvou hlavních významech – milost v kontextu spasení – jsme spaseni z milosti a dostáváme dar spasení, dar nového života, dar víry a v tomto smyslu vyznáváme, že jsme spaseni jenom z milosti Boží. Ale vedle toho Písmo používá dar Boží milosti, když mluví o obdarování ke službě. Často se používá slovo charisma, což znamená dar milosti. V našem textu je doslova "dar milosti" (dorea tés charités). Slovo charisma se dá použít v obou zmíněných významech – jak o milosti ke spasení, tak o milosti ke službě:

• Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti [charisma] je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
• Římanům 12:6 Máme rozličné dary podle milosti [charisma], která byla dána každému z nás.

A těmito dary máme sloužit. V našem textu tedy Pavel mluví o daru Boží milosti, o tom, že ho Bůh obdaroval svou milostí, takže může Bohu sloužit jako služebník evangelia. To, co nám z toho vyvstává, je výsada. Spasení není z nás, je to Boží dar, a my v této souvislosti mluvíme o nezasloužené Boží lásce, o výsadě, kterou nám Bůh dal, když se k nám sklonil a vytáhl nás z našeho hříchu. Stejně tak služba není z nás – i ona je darem milosti, výsadou, která je dána každému křesťanovi.

Můžeme si položit jednoduchou otázku: Kdy se Pavel stal služebníkem evangelia? Možná nás překvapí odpověď, kterou v Písmu najdeme:

• Galatským 1:15-16 Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.

Pavel byl povolán ke službě evangelia ještě před tím, než se narodil. A v listu Efezským můžeme jít ještě dále do minulosti – před stvořením světa nás Bůh vyvolil, abychom byli svatí a bez poskrvny a chválili slávu Jeho milosti. Samozřejmě muselo dojít k našemu narození, museli jsme slyšet evangelium, museli jsme se nově narodit, museli jsme činit pokání a věřit – bez toho by se to rozhodně neobešlo – a to je dílo Ducha svatého, který nás přitáhl ke Kristu, ale rozhodnuto už bylo před stvořením světa. A kdybychom se na to podívali z té lidské perspektivy, vidíme, že apoštol Pavel byl povolán ke službě přímo v tom okamžiku, kdy uvěřil. Když se Pavel s Kristem na cestě do Damašku a byl jím sražen do prachu země, ptal se:

• Sk 26:15-16 Kdo jsi, Pane? A Pán řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.‘

Od setkání s Kristem je Pavel Kristovým služebníkem. V okamžiku, kdy se hříšník znovuzrodí z Ducha svatého, stává se služebníkem Kristovým, stává se služebníkem evangelia. Být služebníkem Kristovým je darem milosti a v tomto smyslu je to nesmírná výsada. Jsme služebníci nejvyššího Krále. Jsme královské kněžstvo, jak jsme slyšeli nedávno. Kněží jsou ti, kdo slouží, kdo přinášejí oběti – a protože všichni křesťané jsou kněžími krále, všichni slouží a všichni přinášejí duchovní i fyzické oběti. To je výsada Božích dětí, ale také:

B. Závazek

Když z nás Bůh učinil své služebníky, přijali jsme dar Boží milosti. A v této milosti máme růst. Není to tak, že by nás Bůh jednou obdaroval a měli jsme vystaráno na celý život. Ano, může to tak být. Ale také nemusí. Každý křesťan je služebníkem evangelia – to je obdarování, které patří každému Božímu dítěti. Tak někdo bude sloužit evangeliu více svým rozumem a bude vyučovat křesťany i nevěřící v porozumění Božímu slovu, jiný bude více sloužit svými ústy a vyhlašovat evangelium, další zase bude sloužit evangelium více svýma rukama a konat skutky milosrdenství. Každý podle svého obdarování. A Bůh znovu a znovu vylévá svou milost na naše životy a povolává nás k dalším a novým věcem. Například Timoteus přijal od Boha dar – pravděpodobně dar vyučování, když na něj starší podle prorockého pokynu vložili ruce (1Tm 4,14).

V této souvislosti si musíme připomenout, že mluvíme o Boží milosti. O milosti, o daru, který je od Boha, a to znamená, že to není ledajaký dar. Není to něco, co hodíme někam do kouta a po sto letech si všimneme, že to máme. Všechno, co přichází od Boha, je závažné a zavazující. Bůh nás neobdaroval svou milostí ke službě proto, abychom z toho měli potěšení (ačkoliv ze služby vždycky potěšení mít budeme), ani proto, abychom si s Jeho dary hráli nebo se jimi chlubili nebo je dokonce ignorovali. Bůh nás obdaroval svou milostí ke službě proto, abychom sloužili. A přestože nás obdarovává milostí za milostí a vybízí nás, abychom usilovali o vyšší dary (1K 12,31), to zásadní, co musíme mít vždycky na mysli, je věrnost. Stali jsme se správci darů Boží milosti a:

• 1K 4:2 Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.

Dar Boží milosti ke službě je darem od Boha – a to znamená, že to je dar, který zavazuje. Proto Pavel musí říct – běda mi, kdybych nekázal (1K 9,16). Máme sloužit evangeliu a v této službě musíme být věrní. Je to proto, že tato služba je od Boha. A to znamená, že není závislá na žádném člověku kolem nás – nikdo z nás nemůže říct, že nemůže sloužit Bohu, protože ten druhý… něco.

Jsme povoláni Bohem a naše služba, i když se jedná o službu doma nebo církvi, jednotlivým křesťanům nebo nevěřícím – je v konečném důsledku vždycky službou evangeliu a službou Kristu. A to podstatné je mezi námi a Bohem a nikoliv mezi námi a lidmi.

Před třičtvrtě rokem jsme začali mluvit o tom, že bychom se chtěli přestěhovat a založit nový sbor v Praze. Přede dvěma měsíci se najednou začaly otevírat dveře pro tuto službu. A já jsem od kohosi slyšel – ale když odejdete, tak to tady všechno skončí a sbor v Ústí přestane fungovat a existovat. Kdyby to tak mělo být, znamenalo by to, že všechno, co se tady za posledních jedenáct let odehrálo, bylo špatně, protože to bylo postavené na člověku a nikoliv na Bohu. Znamenalo by to, že my s Honzou jsme špatnými služebníky, protože jsme postavili tento sbor na špatný základ – ne na základ apoštolský a prorocký, na Boží slovo, ne na úhelný kámen, jímž je Kristus, ale postavili jsme tento sbor na člověku. A takové dílo musí skončit! Takové dílo nemá právo na existenci, protože to není skutečná církev.

Rozumím takovým obavám a sám mám také nejrůznější obavy. Ale text jako je ten náš dnešní, mi dává ohromnou naději. Nejsme služebníky lidí, nesloužíme kvůli lidem – sloužíme lidem, ale kvůli Bohu a jsme služebníky Kristovými. On obdaroval každého jednotlivce ke službě a obdaroval celou svou církev, aby Mu mohla sloužit jako celek, jako tělo, které není závislé na žádném člověku, není závislé na žádném jednotlivci, na pastorovi nebo na starším, není závislé na vlastnictví budov nebo nemovitostí, není závislé na příjmech od státu, ale je cele a jedinečně závislé na své hlavě, a tou je Kristus. Toto tělo je vybudováno na úhelném kameni, kterým je Kristus, toto tělo je spojené láskou, která je láskou Kristovou, toto tělo slouží Bohu z moci, kterou v něm Bůh působí. A to už jsme slyšeli, pamatujete?

• Efezským 1:20-22 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. `Všechno podrobil pod jeho nohy´ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání. Boží dar ke službě není jenom nástrojem, se kterým bychom se museli dál už lopotit sami. Je to:

III. Boží moc

Když jsme v první kapitole listu Efezským mluvili o spasení, vykládali jsme devatenáctý verš, kde stojí, že naše víra je vypůsobená Boží mocí:

• Efezským 1:19 … jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (ČSP)

Skoro stejnou věc vidíme také v našem dnešním textu, který nemluví o spasení, ačkoliv mluví o milosti, ale mluví o službě evangeliu – tato službě je darem Boží milosti, který nám byl darován. Jak?

• Efezským 3:7 … v souladu s působením jeho moci. (ČSP)
• Jak ve mně působí svou mocí (E)

V originálním textu jsou dvě slova, která známe i v češtině nebo aspoň podobná slova – je tam slovo energia – máme slovo energie, které v řečtině znamená působení, účinnost, síla, moc a slovo dynamis – což znamená síla nebo moc (v češtině máme slova jako dynamit nebo dynamika, které pocházejí z tohoto řeckého slova). Co si ale z toho máme vzít? Co to znamená pro nás? Mluvíme o službě evangeliu, která je výsadou a darem, takže jde o:

A. Uschopnění

V souladu s působením Jeho moci – jak ve mně působí svou mocí. Je tady dar, který svou podstatou uschopňuje ke službě. Nebyl bych schopen kázat, kdyby mě k tomu Bůh neuschopnil. Ve skutečnosti bychom nebyli schopni udělat vůbec nic, kdyby nás Bůh neobdaroval svou milostí, která v nás působí, která nás uschopňuje. Jsme jako ratolesti, které jsou napojené na kmen, a tím kmenem je Pán Ježíš Kristus. Bez Něj nemůžeme dělat nic (J 15,5).

• Fp 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Tohle je charakter Božího daru. Jestliže Bůh někoho povolá ke službě, tak mu dá také schopnost tuto službu vykonávat. Všimněte si, že to platí úplně stejně i v otázce spasení. Jsme padlé, hříšné, duchovně mrtvé bytosti a jako takoví nejsme schopní činit pokání ani věřit. Přirozený, tělesný člověk:

• Římanům 8:7 … se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

Bůh musí dát nové srdce, které chce jednat podle Božího zákona. Bůh také dává svého Ducha, který nás uschopňuje k tomu, abychom žili k Boží slávě. Vidíme, že to je obecně charakter Boží milosti. Boží milost dává schopnost – věřit i sloužit, činit pokání i zvěstovat evangelium. Boží milost je účinná, není marná – ani ve spasení ani ve službě – Boží moc působí, je aktivní v životě člověka. Boží moc vede k aktivnímu životu. Nepleťme si to s aktivismem některých lidí, kteří běhají sem a tam a myslí si, že to je Boží moc. Dar Boží milosti ke službě nás vede k tomu, že se soustředíme, a to často znamená, že ve svém životě musíme zpomalit. Uschopňující Boží milost nás vede k tomu, že jednáme stále více cílevědomě, že se nenecháme vláčet okolnostmi nebo svými pocity či přáním druhých lidí, ale sami aktivně jednáme, vyhledáváme i vytváříme příležitosti ke službě a k oslavě Boha. Prorok Daniel napsal:

• Daniel 12:3 Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

To je popis díla Boží milosti v životě křesťana – uschopňuje a také:

B. Zmocnění

Boží milost je účinná, aktivní, energická a je také mocná, silná. Bůh obdarovává ke službě, uschopňuje – tedy dává schopnosti, které jsou Jeho darem a jsou závislé na Něm samotném, a dává také sílu jednat. To, o čem mluvíme, je dílem Ducha svatého v křesťanovi. Tato Boží milost, která v nás působí, která nás obdarovává, uschopňuje i zmocňuje, je cele prací Ducha svatého, který nám byl dán, když jsme uvěřili v Krista. Ježíš o tom mluvil:

• Lukáš 24:49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.
• Sk 1:8 … dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

V obou případech používá Lukáš to slovo dynamis – zmocnění, síla, moc. Křesťané, potřebujeme moc Ducha svatého, abychom mohli sloužit Kristu k Jeho slávě. Bez tohoto zmocnění se budeme snažit rozjet vůz, který má čtvercová kola – bude to marná práce, která neoslaví Pána Ježíše Krista. Jako sbor, církev potřebujeme zmocnění Duchem svatým. Dobrým příkladem je první církev – když apoštolům zakázali kázat kvůli Kristu, sešla se církev:

• Sk 4:31 Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

Duch svatý je uschopnil a zmocnil. V tomto verši ze Skutků jsou dvě hlavní charakteristiky zmocnění Duchem svatým – odvaha a Boží slovo. Zmocnění se nepozná podle množství lidí, kteří uvěří, ale podle odvážného kázání pravdy. Nejde o čísla, ale jde o pravdu. Duch svatý není nazván Duchem statistiky, ale Duchem pravdy (J 15,26; 16,13).  

Prorok Izajáš byl uschopněn i zmocněn Bohem ke službě kázání pravdy izraelskému národu. Je to známý příběh ze šesté kapitoly Izajáše. Ale často se čte jenom první část, která je zakončená Boží výzvou: Koho pošlu? A prorok odpovídá: Zde jsem, pošli mě. Jakou službu Izajáš dostal?

• Izajáš 6:9-10 Jdi a řekni tomuto lidu: ‚Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.‘ Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.

Ale to jsou slova evangelia, která slyšíme z úst Pána Ježíše Krista i apoštola Pavla. To je služba evangelia! To je evangelium, které představuje Krista – kámen úrazu i skálu spásy. To je také naše služba, moji milí. A v ní nejde o to, abychom byli úspěšní podle měřítek světa, ale věrní před Boží tváří v pravdě! Amen.