Pokorná podřízenost, první krok lásky! (1Pt 3,7)

Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. (1Pt 3,7)

Otázky pro děti:

1)      Proč je důležitá čistota evangelia, věrnost Bibli?

2)      Proč musíme být pokorní?

3)      Čemu je překážkou, když muž nechová úctu ke své ženě?

 

Úvod

Pokoj vám milovaní! Dnes jsme se probudili z Boží milosti do nového rána, nového dne. Tento den nám přináší úžasné příležitosti. Máme výsadu a zároveň právo přistupovat před trůn milosti, jako místní církev, tělo Kristovo. Na základech víry jsme probírali naposledy to, jak máme studovat Písmo, abychom mu porozuměli. Máme číst celé Písmo, máme ho studovat po verších, knihách a oddílech, máme rozjímat nad Písmem, máme se učit Písmo z paměti a máme Písmu, Božímu slovu naslouchat. Pět věcí, jako pět prstů ruky, které nám slouží k pevnému uchopení biblických pravd. Proč tomu tak má být? Protože celé Písmo je od Boha.

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16-17)

Věřím, milovaní, že máte touhu být připraveni ke každému dobrému činu v Kristu, našem Pánu. Toužíte dozajista konat Boží vůli a žít v každém okamžiku pro Boží slávu. Dnes máme možnost jako sbor Písmu a jeho výkladu společně naslouchat. Ale chtěl bych vás vybídnout, abyste nezůstávali jen u jednoho prstu. Jedním prstem nelze nic uchopit, tak, abychom něčeho smysluplného dosáhli.  Zkuste to, až budete doma cokoli dělat. Třeba zatloukat hřebík, nebo míchat připravované jídlo.

Uplynulý týden byl pro mě a mou rodinu zarámován čtyřmi vážnými věcmi. Ve věku 83 let zemřela sousedka v našem domě na Střekově, kterou měl každý rád. Ta žena byla vždy usměvavá, přívětivá. Byla to krásná dáma, která mne mnohdy zahanbovala svou důstojností a noblesou. Ale nevěřila evangeliu Ježíše Krista. Věřila v Boha, ale ne Bohu a jeho slovu. Myslela, že je dostačující před Bohem na základě svých skutků!

Nevíme, co se dělo v posledních okamžicích jejího života, evangelium jí bylo několikrát zvěstováno. Ale nemáme důkaz, viditelné pokání, které by nás mohlo naplnit radostí, že odešla usmířená se svým Stvořitelem.

Druhou věcí a smutnou událostí, vymezující pro mne uplynulý týden, je smrt otce mého velmi dobrého přítele a bratra v Kristu. Můj bratr se svou rodinou prožívá zármutek. A my chceme stát po jeho boku a spolu s ním plakat nad ztrátou milované, blízké bytosti. Ztráta milované bytosti, žal ženy, která prožila s mužem svého života, jak řekla, 41 společných let, žal synů a dcery, zármutek příbuzných a známých. To je velmi silný podnět k přemýšlení nad konečností lidského bytí, zde na této zemi! Vaše srdce přetéká lítostí a soucitem, můžete poskytnout útěchu slovy, ale řešení, skutečnou pomoc dát nemůžete. Tu může dát jen Bůh!

Milovaný bratr vedl svého otce ke Kristu, k pokání! Viděl podle svých slov v životě svého otce odklon od světa a obrácení se, nasměrování srdce, mysli i činů k živému Bohu. A tak může doufat a mít naději, že v posledních okamžicích otec sklonil své srdce před Pánem nebe i země. Vyjádřil před námi tuto svou víru, že se s tátou shledá u Pána. Je důležité vést lidi k evangeliu Ježíše Krista. Vést je k pokání!

Třetí událostí je odchod na věčnost bratra, emeritního biskupa Apoštolské církve Rudka Bubika, který zesnul v Pánu také tento týden. Odchod blízkého člověka vždy přináší zármutek rodině a přátelům, ale zde v tomto případě se můžeme radovat a mít naději, že bratr Bubik obdržel svou věčnou odměnu a je nyní s Pánem! Věříme, že jeho život byl životem živé víry a naděje v Kristu. A to je velmi radostné, evangelium přemáhá i smrt!

Čtvrtou věcí, která na první pohled nesouvisí s odchodem tří lidí na věčnost, je také vážná a smutná událost. Jde o pokračování nesouhlasného dialogu s jedním bratrem z jedné denominace. Bratr působí jako učitel církve.

Nejde o nějakou malichernou záležitost, jak by se mohlo zdát některým lidem, ale o velmi vážnou věc. O pravdu evangelia, o pravdu Písma. O to, zda je Písmo tím, co říká 2Tm 3,16-17. 

Nebudu vás unavovat podrobnostmi, proto tady dnes nejsem. Ale jde v zásadě právě o evangelium. O to, zda mohu Bibli používat jako orákulum, trhací kalendář. Cupovat celý úradek Boží na kousky a ty si používat jako potvrzení svých smyšlenek, pocitů a různých dojmů.

„Evangelium“, které z tohoto povstává, je pak „evangeliem“ převráceným. Lidským, které nemá moc zachránit, spasit a jen uspokojuje náboženskou dušičku lidí, kteří sami v sobě živí falešnou mrtvou naději. Ale Boží slovo je živé.

• Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Žd 4,12)

A je-li něco živé, potom to nejde porcovat a trhat na kousky, jako porcují poslanci legendárního medvěda na konci roku, rozcupovat to a kousek použít tak, a další tak, kousek sem a další sem! Rozporcujte, rozcupujte to, co je živé a budete mít hromadu mrtvých kousků!

• Koho vyučit poznání? Komu vyložit zvěst? Odkojeným dětem, od prsů odstaveným? Stále jenom: žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam. Proto nesrozumitelnou řečí a cizím jazykem promluví k tomuto lidu ten, který mu říkal: „Zde je místo odpočinutí, nechte odpočinout znaveného, zde je místo míru!“ Nechtěli však slyšet. Slovo Hospodinovo jim bude: „Žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam.“ Jen ať jdou, však klesnou zpět a ztroskotají, padnou do léčky a uvíznou v ní. (Iz 28,9-13) 

Prorok Izajáš v dalších verších mluví o smlouvě uzavřené s podsvětím, se smrtí. O falešné, mrtvé naději a jistotě. A je to pravdivé slovo. Které nám potvrzuje Duch svatý i v novozákonních epištolách!

• Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti. (1Te 2.1-12)

To je list církvi milovaní, ti, kteří nemilují pravdu, ale nepravost, to jsou lidé, kteří si říkají křesťané! Pokud by někdo namítl: „Vždyť ale ten bratr používá Boží slovo!“ Opáčím otázkou: „Co používal ďábel proti Adamovi a Evě, proti Ježíši Kristu?“

Z kontextu vytržené, na kousky rozcupované a překroucené, převrácené Boží slovo! Jak moc to souvisí s odchodem tří lidí na věčnost? Úplně, dalo by se říci fatálně. Jakým evangeliem chceme lidi oslovovat. Které jim dáme na cestu k věčnosti! Spása je Božím svrchovaným darem, ale cesta k ní vede jen skrze zvěstování pravého, biblického evangelia! Ne lidských domněnek, pocitů a smyšlenek.

Proto když přistupujeme k Písmu, musíme vždy přistupovat s velkou touhou, dychtěním po poznání pravdy, ale také s velikou pokorou, vždyť Písmo je Boží slovo a chystá se k nám promlouvat sám Bůh Všemohoucí, Pán nebe i země! Nesmíme nikdy ztratit kontext.

Nikdy nesmím přistoupit k Písmu se svou představou, kterou pak budu Písmem podepírat.  Musím přistoupit prázdný, bez svých představ a plánů. Nic nemám a vše mi musí dát Bůh.  Vykládaný verš musím zasadit do kontextu oddílu, kapitoly, knihy a nakonec celého Písma! Během studia musím přezkušovat, zda to co říkám, je opravdu zasazené do kontextu.

Musíme Písmo a pravdu milovat, dychtit a horlit po ní a pro ni. Musíme být jako berojští. Musíme poslechnout Petra, když říká, abychom dychtili, třásli se po nefalšovaném mléku a stravě Božího slova, jako malé děti dychtí po mléku i po hutnější stravě, když povyrostou! Znáte to dětské dychtění? Pojďme tedy horlivě pátrat po skrytých pokladech Božího slova, po výživných, zdravých a chutných dobrotách Písma!

Doufám, že nám dnes Bůh požehná a bude k nám promlouvat svým Duchem svatým a svým slovem. Dnes půjdeme společně do 7. verše 3. kapitoly.

• Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. (1Pt 3,7)

1. Stejně i Vy muži mějte v úctě své ženy

Slyšeli jsme, že je psáno následovníkům Krista, aby žili vzorně mezi pohany, tak aby tito pohané byli nakloněni svatým životem věřících k evangeliu a vzdali slávu Bohu v den navštívení! Tento celkový rámec je následně apoštolem Petrem podrobně vykládán do všech oblastí života.

První oblastí Bohem daného řádu světa je občanská poslušnost ustanovené světské moci., včetně moci výkonné.  Druhou oblastí je sféra poslušnosti v zaměstnání, ve škole, nebo třeba ve sportovním oddíle atd. Svým jednáním máme dělat Pánu čest, ať jsme dospělí, či děti. Nemáme se vymlouvat na případnou tvrdost srdcí lidských autorit, které nad námi Bůh ustanovil.

Třetí okruhem je rodina a viděli jsme, že žena se má podřizovat muži, i když muž nevěří slovu Božímu a vzpírá se mu. Z této poslušnosti autoritám nás vyváže jen a jen případ, kdy nás tyto autority budou svádět a nutit ke hříchu a jednání neslučitelnému s naší vírou a svědomím, které je obmyté krví Krista. Ženu vyváže ze vztahu, pokud její nevěřící muž s ní nebude chtít pro její víru žít a starat se o ní, nebo taková tvrdost srdce a jednání, která ji ohrožuje na zdraví, či životě.

Petr mluví ještě o čtvrté rovině, místní církvi. I v této rovině a rodině máme děla Pánu čest. A my se k ní dostaneme od 8. verše třetí kapitoly a v 5. kapitole od 1. verše. Ale dnes zůstaneme v klasické rodině. Ve vztahu muže a ženy.  Uvidíme dnes odpovědnost muže, ale budeme se opět bavit o principech platných pro nás pro všechny!

Stejně i vy muži! Co mají muži činit stejně? A jako kdo? Bylo řečeno: „Stejně i vy ženy podřizujte se svým mužům!  A dnes je řečeno: Stejně i vy muži!

Stejně i vy ženy žijte vzorně v manželství, jako každý věřící má žít vzorně mezi pohany a buďte poslušné svým mužům, stejně i vy mužové žijte vzorně v manželství a mějte porozumění pro své ženy, chovejte je v úctě.  Není zde psáno, mužové, podřizujte se svým ženám, jako svým vedoucím! Žena nemá panovat nad mužem!

• Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. (1Tm 2,12)

Ale podřízenost a pokora zde v tomto verši je ukryta a řekneme si to za chvíli, jaká a komu. Proč mají chovat muži své ženy v úctě a porozumění?

2. Slabší nádoby, spoludědičky spásy

Ženy jsou v našem textu označeny jako slabší. Kraličtina mluví o slabším osudí, a vysvětlivky Jednoty Bratrské mluví o slabším rozumu ženy. Nejde však o to, že by ženy byly hloupé, méně inteligentní ale o to, že muž má vést a vyučovat svou ženu v duchovním růstu a porozumění, protože tak to Bůh ustanovil! B21 mluví o slabším pohlaví a CSP mluví o slabší ženské nádobě, těle.

A to je první důvod, proč máme mít porozumění pro naše ženy a chovat je v úctě. Ač mnohdy vidíme u našich žen sílu a odhodlání, když se starají o domácnost, rodí děti a vychovávají je, které jakoby vyvrací tento verš, Písmo nelže. Žena byla stvořena jako fyzicky slabší bytost. Žena není něčím méněcenným vedle muže, ale je mu pomocí rovnou a tedy rovnocennou! Před Bohem je si s mužem rovna!

• I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. (Gn 2,18)
• Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26-29)

Jsme jedno v Kristu Ježíši! Všimněte si, že žena byla učiněna jako rovnocenná muži. Potom přišel pád a přinesl svár, válku mezi pohlaví, tato válka učinila v padlém světě z ženy nerovnocennou bytost, která se velice často stává až otrokem ve světě mužů. Otrokem, který má bez mrknutí oka naplňovat mužovi padlé potřeby a mlčet. Požadováno od žen je, aby byly v kuchyni tím nejlepším šéfkuchařem, v domácnosti tou nejlepší služkou a uklízečkou, v intimní oblasti tou nejzdatnější milenkou, k tomu aby ještě přinesli ze zaměstnání slušný peníz, když už tam chodí a když padlý pán tvorstva omarodí, stane se jeho skvělá žena tou nejlepší lékařkou a zdravotní sestrou v jedné osobě! Skvěle zaopatřené děti nemusím zmiňovat, jsou samozřejmě samozřejmostí! Jaký div, že se ženy vzbouřili tomuto sobeckému řádu mužů! V Kristu však bylo toto prokletí poraženo a žena je spoludědičkou daru věčného života.

Na pasáž, kde Petr nazývá ženu spoludědičkou života, musíme ve světle Písma zákonitě nahlížet způsobem dvojím:

a) Ve světle Gn  2, 18. Muže a ženu učinil Pán Bůh jako rovnocenné, jsou v manželství jedním tělem a nepřivede muž bez ženy, či žena bez muže na svět život! Manželství ustanovil Bůh pro celý svět jako svou vůli, netýká se jen věřících. Manželství je tím nejlepším a nejintimnějším vztahem, který můžeme na tomto světě z Boží milosti žít! Proto se mluví o jednom těle, což neplatí v žádném jiném, pozemském vztahu. V tomto vztahu můžeme rozvíjet naplno tu nejsilnější lásku, věrnost i přátelství a má to tak být. Proto je připodobňováno manželství k velikému tajemství vztahu Krista a jeho čisté, svaté nevěsty církve, kterou si Pán Ježíš učinil! Manželství je základem pro vznik nového života. Je také požehnáním!

• A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1,28)
• Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 9,1)

b) Pokud jsou oba manželé věřící, přistupuje k tomu důvod z Ga 3, 26-29, kdy Písmo učí, že jsme v Kristu jedno a ženy jsou spoludědičkami daru spásy, věčného života!

A to je ten nejlepší důvod, nejsilnější. Za mou ženu, za tvou ženu bratře prolil svou krev Pán Ježíš Kristus. Prokletí hříchu, které poničilo a ničí něco tak nádherného, jako je manželství, bylo krví Krista navždy poraženo, umlčeno a rozdrceno! Jak by mohl věřící muž dále pokračovat v bezuzdném sobectví, které zneužívá a nestydatě využívá manželství k uspokojování svých vlastních padlých potřeb a žádostí.

Proto ženatý muž v Kristu je povinen v poslušnosti Božímu slovu a Kristu, který vykoupil jeho ženu svou svatou krví poddat se, podřídit se své ženě a to ne jako svému vedoucímu, ale v pokorné, milující a oddané službě, která naplní ženiny potřeby.

• Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; 30  vždyť jsme údy jeho těla. ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Ef 5,25-32)

Platí to i v případě, kdy žena není obrácená a vzdoruje evangeliu? Ano! Máme přeci žít vzorně mezi pohany, před jejich očima. Pro jejich naklonění se k evangeliu. Je to Kristův příkaz! Prvním nevěřícím je ta žena, která dá-li Bůh, bude zahanbena zbožností svého muže jako první a dalšími nevěřícími budou lidé kolem, kteří řeknou:

„Kde se jen bere v tom muži ta oddanost a věrnost jeho ženě?“

Platí tedy, že v našem dnešním verši máme znovu ukryt princip pokory a poslušnosti platný pro nás všechny. Je dvojího charakteru. Ten první je princip zbožné, pokorné poslušnosti Kristu a jeho slovu a ten druhý, z prvního principu vyvěrající pokorná a poddaná služba v tomto konkrétním případě ženě (ale obecně druhým lidem, bratrům a sestrám, naším bližním), se kterou jsem před Bohem jedním tělem!

A navíc, co si budeme namlouvat bratři! Co bychom si počali bez našich žen? Jaký by byl svět bezútěšný, kdyby náš Bůh neučinil nám jako pomoc rovnou tak nádherné bytosti, jako jsou naše ženy.  Jak nesnesitelná by byla tvrdost pozemského světa a jeho kráse by chyběla koruna. Náš Stvořitel a svrchovaný Bůh, který vše stvořil, nejedná nahodile, náhodně, impulsivně, aby potom pochyboval o svém díle! Každý jeho záměr, čin i skutek je dokonalý a svatý. Proto pomoc mužům rovná, kterou nám připravil a stvořil, žena, je stejně tak dokonalým záměrem a stvořitelským počinem, jako celé Boží dílo!

• Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení. (Př 18,22)
• Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. (Př 19,14)

3. Překážka modlitby (jednoty)

Muži milujte své ženy a v lásce jim pokorně služte. Nikdo nemá přeci v nenávisti své vlastní tělo, ale stará se a pečuje o něj.  Buďte poslušní svého Pána, Spasitele Ježíše, který přesně takto sloužil a slouží své nevěstě církvi!  Žijte jako vzorní manželé mezi pohany. Tak se pozná láska.

Chcete mít doma pomoc sobě rovnou? Pak se žena s vámi musí cítit v bezpečí, musí vědět, že ji přijímáte jako sobě rovnou, že si ji vážíte a milujete ji. Tuto skutečnost pozná žena ne z vašich slov, ale podle vašich činů. Je to úplně stejné, jako se vaše láska k Bohu pozná podle skutků.

A Petr také dále píše, že pokud budete takto jednat, nebude nic překážet vašim modlitbám! Myslím, že bude opět dobré podívat se na toto konstatování z dvojí perspektivy.

a) Oba manželé jsou věřící!

Pokud věřící muž nenaplňuje Kristův příkaz a zanedbává svou ženu, jedná se o hřích. Takový muž je sobecký a navíc pokrytecký, protože se před lidmi i duchovním světem prezentuje, jako Kristův! Hřích ničí a rozděluje. Hřích přináší smrt, jak čteme v Jk 1,15.

 Protože nás hřích odděluje od Boha, přinese smrt nejprve naším vztahům a potom i nám, pokud v něm budeme pokračovat. Kde je hřích, tam je rozdělení. Náš manželský vztah bude tímto hříchem zničený, nebude platit, že jsme jedním tělem. A to znamená, že nebude žádná jednota mezi mužem a ženou. Nebude jednota ani manželského páru s Bohem, protože tento hříšný stav ji poruší. Potom platí, že naše modlitby nebudou mít zaslíbení a požehnání z toho plynoucí!

• Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18,19-20)

Hřích naruší nejprve mužův vztah s Kristem a potom stále více s  jeho ženou. A bude, věřte mi, narušovat i vztah ženy s Kristem. Vždyť muž je odpovědný za duchovní růst a stav své ženy i celé rodiny!  Kristus musí být a je tím jediným prostředníkem, tím, kdo buduje a tmelí naše vztahy. K Bohu Otci i k jiným lidem. Jen v něm můžeme mít skutečnou jednotu. Nemám-li vztah s Kristem, nemám a nemohu mít zdravý vztah ke komukoli a být s ním opravdu jednotný. Pokud tento stav trvá i přes napomenutí bratrem, staršími i církví, potom je třeba se ptát, zda je vůbec takový muž povolán k této jednotě. Je-li vůbec v Kristu!

b) Pouze muž je věřící!

Pokud je věřící v rodině pouze muž, platí to podobné, jako v prvním případě. Muž svou neposlušností Bohu a jeho slovu narušuje svůj vztah k Bohu. Narušuje jednotu, ke které je v Kristu povolán. Hřích a porušenost jeho vztahu ke své ženě bude bránit jeho modlitbám. Pokud se věřící muž nestará o svou nevěřící ženu a i zde platí, že této povinnosti je muž zbaven pouze dobrovolným odchodem ženy z jejich manželství kvůli mužově víře, jde o neposlušnost Božím příkazům a řádům, která činí propast mezi mužem a Bohem. Ukazuje to na sobectví, na absenci lásky takového muže ke své ženě, stejně jako v prvním případě. Muž, který miluje, ten se stará!  Mužovi modlitby přijdou o zaslíbené požehnání a nebudou vyslyšeny.  Včetně modliteb za spasení jeho nevěřící ženy!

Shrnutí

Znovuzrození, víra, láska a poslušnost. To je posloupnost, kterou nám před oči postavil náš starší, Bratr Honza.

• Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. (1J 5,1-4)

Náš milovaný bratr před nás jasně postavil pravdu, že spasení i posvěcení je cele dílem Boha! Že naše víra není příčinou, ale důsledkem našeho znovuzrození. Protože nám Bůh dal nově se narodit, proto věříme! Víra se projevuje skutky. Protože Bůh napřed miloval nás, proto i my milujeme 1 J 4, 19. Nejde tedy o žádné zákonictví, které říká: „Toto čiň a Bůh tě bude milovat!“ Jde o pravý opak. Bůh si nás zamiloval, a proto milujeme. Na prvním místě Boha a na druhém svého bližního. Přesně v souladu s posloupností prvních a nejdůležitějších přikázání.

• Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“ I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“ (Mt 12,28-33)

Platí tedy, že jen ten, kdo byl znovuzrozen, milován Bohem jako první, jen ten miluje Boha 1 J 5, 1. A kdo miluje Boha, miluje Boží děti, své sourozence v Kristu, ale také svého bližního, který učiněn jest k obrazu Božímu 1 J 5, 2.

Jen ten, kdo miluje Boha, je schopen opravdově milovat také člověka. Láska k Bohu i člověku pak, projevuje se poslušností Bohu a jeho slovu! 1 J 5, 2; 1 J 5, 3;

Dostáváme se k závěrečnému shrnutí.  Poslušnost přikázáním Božím je důkazem pravé lásky. Lásky vyvěrající z nás třemi směry, k Bohu, jako k tomu, kdo je hoden být milován jako první, nade všemi a nadevše. K církvi, k Božím dětem, které jsou našimi drahými sourozenci v Kristu a k našim bližním, tedy všem lidem kolem nás, neboť i oni jsou stvořeni Bohem k Božímu obrazu!

Klíčové pro nás zůstává tvrzení Písma, že tato láska se projevuje a naplňuje poslušností Božím přikázáním.

A nyní si tedy připomeňme Boží přikázání z 2. a 3. kap. 1 Pt listu. Přikázání poslušnosti Bohem stvořenému řádu světa.

• Vy všichni se vzepřete svým sobeckým sklonům a žijte vzorně mezi pohany. (1Pt 2, 11-12)
• Vy všichni se podřizujte kvůli Pánu všem lidským vládám a zřízením. (1Pt 2,13)
• Vy všichni se podřizujte svým autoritám, mírným i tvrdým. (1Pt 2,18)
• Stejně tak ženy podřizujte se svým mužům, i když jsou nevěřící. (1Pt 3,1)
• Stejně tak muži mějte porozumění pro své ženy a chovejte je v úctě, podřiďte své potřeby potřebám svých žen. (1Pt 3,7)

To je, milovaní, láska v praxi křesťanského života. To je život, který se líbí Bohu a je k Jeho slávě!  Pokorné podřízení se je prvním praktickým krokem k pravé lásce. Projevuje se ve vašem životě?

Pane Bože svatý, děkujeme ti za nový život v Kristu. Děkujeme ti za podíl na svatosti tvého Syna. Pomoz nám, abychom dělali ve svých vztazích první krok lásky, kterým je pokora. Láska k tobě se projeví v první řadě pokorou a bázní před tebou a tvým slovem. Láska k lidem se projeví pokorným přístupem ke každému člověku a opět poslušností tvým přikázáním. Dej ať máme druhé za přednější sobě. Učiň nás dobrými služebníky evangelia, církve a lidí kolem nás. Prosíme ve jménu Kristově a děkujeme ti! Amen!