PASTÝŘSKÉ SRDCE VEDE KE SMÍŘENÍ V KRISTU (FP 4,1-4)

 

PASTÝŘSKÉ SRDCE VEDE

KE SMÍŘENÍ V KRISTU

(Fp 4,1-4)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 15. srpna 2021

 

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.

J 10:11

 

Pokoj vám, milé sestry, milí bratři, ve jménu Pána pánů a Krále králů, Ježíše Krista, našeho Spasitele! Chtěl bych také přivítat všechny hosty. Kéž se mezi námi dnes rozhojní poznání Krista Ježíše k Boží slávě mezi lidmi a k našemu spasení. Boží slovo, které dnes budeme spolu procházet, vykládat a učit se z něj, je oddíl z dopisu apoštola Pavla církvi ve městě Filipis, které se nacházelo na území dnešního Řecka.

1. Úvod: Kořen pevného zakotvení (3:20-21)

Píše je vězeň Pavel spolu se svým spolupracovníkem Timoteem. To proč, je Pavel ve vězení a je souzen císařský soudem, není otázka nízkého charakteru autora, pro který by přestoupil zákony - ať už okrádáním nebo fyzickým násilím - vraždou. Ne. Je souzen pro sílu pravdy, kterou zvěstuje všem lidem bez rozdílu a na každém místě, kam přijde. Kdyby měl trpět pro svůj hřích, trpěl by spravedlivě. Co jiného bys měl čekat, než trpké ovoce za zlé jednání? Bůh nedal vládám do ruky meč nadarmo! (Ř 13:4) To znamená, že pověřil lidskou autoritu, stát, aby uvalila trest na toho, kdo jedná zle. Proto, kdo krade, musí se bát trestu, kdo jinak přestupuje zákon, nechť se bojí důsledků. Ale jaké to privilegium trpět pro pravdu! Ba co víc, trpět pro samotné ztělesnění pravdy, pro Boha! O Bohu Kristu Ježíši Písmo svědčí, že On je Moudrost - všechno, co se označuje jako moudré má zdroj u Něho. On je Pravda. Když chceš porozumět, co je pravda, obrať se ke Kristu a poznávej jeho - a veškerá pravda, zjevená lidem bude ti na dosah ruky. Ba co víc. Sám Kristus trpěl pro hříšníky jako jsme my. Ze své veliké lásky a v poslušnosti Otci podstoupil smrt, a to smrt na kříži (Fp 2:8). Vždyť jeho smrtí na kříži jsou generace a generace hříšníků prohlášeny skrze víru v obětovaného Beránka za spravedlivé. Jaká to čest pro vězně od trestu věčné smrti osvobozeného k věčnému životu s Bohem mít podíl na Kristově utrpení skrze vlastní utrpení pro spravedlnost.

• 1Pt 4:14-16 Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. 15 Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. 16 Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.

Jak může Pavel nyní snášet hanobení, ba i vězení pro Krista? Vždyť si dobře pamatuje, jak nám to připomínal ve 3. kapitole listu Filipským, dobu, kdy on sám pronásledoval církev. Takhle vyprávěl králi Agrippovi o své minulosti:

• Sk 26:9-11 Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10 A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to. 11 Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.

Ale nyní je tu nový člověk. Člověk, který porozuměl, že ve skutečnosti nehledal Boha, ale svou vlastní spravedlnost. Na tu spoléhal, že ho zachrání, že mu zajistí věčný život v Boží přízni. Jak hluboce se mýlil! Myslel si, že Bůh ho musí přijmout pro jeho náboženství, pro jeho morální život a pro jeho horlivost. A to všechno se ukázalo být před Bohem jako hnůj. Nic. Ztráta a ne zisk. Vyznal Bohu svoji právě objevenou duchovní bídu a nouzi. A Bůh mu skrze toto pokání z mrtvých skutků dal milost poznat Ježíše, naději Izraele, naději všech lidí. Uvěřil, že Kristus zemřel za jeho hříchy. Znovu se narodil z víry a Bůh jej přijal. Pavel obdržel novou identitu. Dostal nebeské občanství. Dostal jsi i ty už své nové, nebeské občanství? Četl jsem o tom, že Česko má osmý nejsilnější cestovní pas na světě. Bez víza se dostaneš do 184 zemí na světě. Už není mnoho silnějších pasů.  Je to ohromující, že? Přesto má tento pas fatální nedostatek. Nedostaneš se s ním do nebe.

I s tím nejsilnějším pasem, japonským, se dostaneš do maximálně 191 státu na zemi, ale nedostaneš se do věčného života v Božím království, kde není střídání světla a stínu, kde není zlo, hřích ani jeho mzda smrt. Všechno je zde prostoupeno nádhernou září Boží svatosti, která přivádí vše k dokonalosti v Kristu. Věčný pokoj s Bohem a radost z Boha je konečným naplněním všech tužeb a potřeb člověka. Je to místo, kde konečně rozkvete všechno tvé lidství, ke kterému Bůh člověka stvořil. Už máš toto nebeské občanství? Spěchej tam, kde ho vydávají - utíkej k Bohu s vyznáním své vzpoury proti Němu a pros o odpuštění. Skryj se vírou v Kristu. A nebudeš odmítnut. Kristova krev má moc tě očistit od každého i sebevětšího hříchu. Bůh je hrozný, bázeň budící. To největší, co o Něm můžeš poznat, je, že u Něho je odpuštění, tak vzbuzuje bázeň.

 

• Ž 130:4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň 

2. Stůjte pevně v Pánu (4:1-3)

Občanství v nebesích je důvod, proč Pavel může být nyní pomocí filipské církvi při řešení sporu, který ve sboru mají dvě sestry. Ačkoliv jde o spor dvou osob, každý spor v církvi vrhá špatné světlo na celou církev a na evangelium. To je jádrem našeho oddílu ve 4. kapitole v. 1-7. Je to trpká zkušenost každého křesťana. Byli jsme obmyti, byli jsme vykoupeni od smrti k životu. Ten zlý již nad Božím dítětem nemá moc. Patříme Pánu a běžíme běh víry, abychom jednoho dne doběhli do cíle a obdrželi nebeskou cenu, jíž je sám Pán Ježíš Kristus. Ale dokud jsme zde na zemi, každý den se hlásí o slovo ta stará padlá přirozenost, která vede boj proti novému životu, který do nás Bůh ze své milosti vložil. Jak vlastní je nám zvolání Pavlovo z Ř 7:24-25:

• Ř 7:24-25 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? 25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

To je Boží dílo. Tělem je Pavel vězeň u římského soudu. Ale jeho Duch je svobodný v Kristu! V jakékoliv životní situaci už není křesťan stejně jako apoštol Pavel otrokem hříchu ani zajatcem okolností, ale je svobodný v Kristu (Ř 8:1). A svou svobodu v Kristu používá Pavel ke službě Bohu a církvi. Už jsme viděli Pavla teologa v kap. 2:6-11. Dnes vidíme další část služby - na několika řádcích 4. kapitoly nám Duch svatý odkrývá také srdce apoštola Pavla - pastýře. Učme se u něho několika jednoduchým principům pastýřského jednání v církvi. Každý v církvi se to potřebujeme učit, ať víme, jak spolu jednat. Vždyť to není jen výsada starších pást ovce, tedy duchovně se starat o Bohem svěřené křesťany, ale je to povolání pro každé jedno Boží dítě v církvi:

• Služte v lásce jedni druhým (Gal 5:13)

 

3. Pavlovo pastýřské srdce

Sám zakořeněn vírou v Kristu obrací se nyní k těm, jejichž občanství, stejně jako jeho, je v nebesích. Ví, že mu budou naslouchat, neboť mají jednoho, stejného Pána, kterému se chtějí líbit. Ježíše. Proto se podřizují jedni druhým

• Ef 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým

To je základ křesťanského jednání v církvi, které vede k oslavě Boha. Dokud budeš mít zavřené uši pro hlas bratří a sester, kteří tě vedou k Pánu, a přitom budeš naslouchat jen sám sobě, pak se připravuješ o jeden ze způsobů Boží milosti, kterým tě Pán chce posvěcovat a vychovávat do Kristovy podoby. Pokora namísto pýchy je jediná cesta k růstu do Krista. Jak tedy jedná pastýř Pavel, aby byl Bůh v církvi oslaven a křesťané byli ve svém charakteru více podobní charakteru Pána Ježíše?

• Fp 4:1 Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.

Nejprve je ujišťuje o ceně, kterou pro něj mají. Duše, která je zmáčknutá bolestí trápení rychle pozná, jestli přišel pastýř pro její záchranu anebo vlk pro to, aby z ní ještě něco vytěžil. Kolik rádobypastýřů už místo uzdravení obtěžkané duše hledalo jen způsob, jak ji připoutat k sobě a učinit závislou na své osobě. Pak se totiž druhý lépe ovládá a dá se z něj vytěžit obdiv či majetek. Dobrý pastýř však má mentalitu Pána Ježíše. Podívejte se, jak je odlišná. Pán Ježíš řekl:

• J 10:14-15  Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15  tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.

Moji bratří, ujišťuje Pavel filipské, jste moji milovaní, protože vaše občanství, stejně jako mé, je v nebesích. Už nejste cizí. Máme jednoho Otce, který nás všechny adoptoval do své rodiny. Miluji vás. Pro dílo, které ve vás dělá Duch svatý. Jak by mohl Pavel nemilovat filipské? Jak by mu mohli být lhostejní? Vždyť je miluje sám jeho Spasitel Ježíš a dal za ně svůj život! Miluješ i ty, co miluje tvůj Pán? Miluješ jeho děti tak, že ti nejsou lhostejné, ale záleží ti, aby se jim v Pánu dobře dařilo? I když nejsi se všemi v církvi stále osobně přítomný - máš výsadu, stejně jako Pavel ve vězení, projevovat svou lásku k nim. Jak? Doléhá na tebe starost o církev - o místní sbor na prvním místě? Připomínej si, jak se projevovala Pavlova láska k filipské církvi:

• Fp1:3-4 Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás 4  a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím;
• Fp 1:9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost;
• Fp 1:12 Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia,

Dokonce mu nestačí vzpomínka na ně. Touží (v. 1) být s nimi a radovat se ze vzájemného společenství, sloužit si dary, kterými každého Bůh obdaroval, nechat se povzbudit jejich vírou a být povzbuzením pro tu jejich! Ach, kolik lásky je v srdci opravdového pastýře vylito Duchem svatým! Pastýřské srdce Pavla se tu ale nezastavuje. Pokračuje: jste mou radostí a slávou! Jak to muselo rozehřát příjemce Pavlova dopisu, když jej četli. S dychtivostí a vděčností jistě hltali řádku za řádkou. Vidíte? Ovoce Ducha svatého, které dozrává v životě filipských a které se projevuje jejich službou evangeliu, jejich vysláním Epafrodita na pomoc Pavlovi do římského vězení, jejich neutuchající materiální a finanční podpora misii, to vše je důvod Pavlovy radosti: jste mojí radostí! Jste dokonce mou slávou! říká Pavel. V řečtině: korunou. Jste mou odměnou, když vidím, že milujete Ježíše a držíte se evangelia a žijete pro evangelium.

Bratři a sestry, to, co se nyní učíme, je posvěcený způsob pastýřského vedení. I když není vše v pořádku ve filipské církvi, dobrý pastýř před tím, než přistoupí k napomínání, ujistí nejprve ty, se kterými musí jednat k jejich nápravě, o své lásce k nim. Ne proto jak jsou skvělí, ale proto, že jsou pokorní a poslušní Pánu. Protože milují Pána a přinášejí ovoce Ducha svatého. Jejich cílem zjevně není oslavit sebe, ale žít pro Pána. Proto je Pavel nejprve povzbuzuje. Ale jako v každé církvi, i v té filipské, není všechno jen krásné. Je to kvůli tomu, že v nás stále ještě přebývá něco z toho starého neobráceného člověka. A ten potřebuje umírat tomu starému, aby žil pro nové, pro Krista. Ale vy stůjte pevně v Pánu, povzbuzuje je Pavel, protože mu patříte, protože jste se znovunarodili z víry. A i to přetěžké trápení, kterým zde musíte projít, jednou skončí. Podívejte se do 3:20-21: náš Pán nakonec promění i ten zbytek starého člověka v nás a oslaví se.

 

4. Spor Euodie a Syntyché

Ale dobrý pastýř také ví, že každá ovce Pána Ježíše se musí vypořádat s hříchem, který v nás zbývá. Kolik situací v našem životě přichází, kdy musíme zápasit, abychom odhodili hřích, který se nás tak snadno přichytí (Žd 12:1). Nejinak tomu bylo v případě dvou sester ve filipské církvi.

• Fp 4:2 Euodii domlouvám i Syntyché domlouvám, aby byly zajedno v Pánu.

Obě ženy byly součástí filipské církve. Nevíme, zda uvěřily při Pavlově první návštěvě Filipis, jak je zaznamenáno ve Sk 16, anebo později při jeho další návštěvě. Byly však obě dvě spolupracovnicemi apoštola Pavla a dalších v církvi (v. 3). Došlo však mezi těmito sestrami v Kristu k rozepři, týkající se služby evangeliu (v. 2). Rozdělení šlo tak hluboko, že se o něm Pavel dozvěděl. Nebyla to tedy jen soukromá záležitost obou sester, ale jejich rozepře měla vliv na celý sbor. Obě však jsou stále křesťanky. Vždyť cesta smíření vede k Pánu - v. 2. Nevěřící lidé by u něj smíření nehledali - Pavel je však vede právě k jednotě v Kristu. Kudy vede cesta k takové jednotě? Kudy je třeba vést křesťany, kteří mají rozpory?

5.  První krok je pokání.

Pavel volá obě sestry stejně - proto opakuje dvakrát "domlouvám" Euodii i Syntyché domlouvám. Nepostavil se na žádnou stranu, ale volá obě na stejné místo: pojďte ke Kristovu kříži. U jeho paty složte všechny své ambice i představy o službě, všechno své přesvědčení o tom, jak by měla jednat ta druhá a na prvním místě zkoumej  své srdce před Pánem. Vyznávej svoje hříchy, svoje pády i slabosti. Pros o milost, o světlo a porozumění, o vedení Duchem svatým, o světlo Písma do dané situace. A nad to vše pros o milost k pokornému srdci. Ó, jak svůdné je žádat Pána o pokoru pro druhého bratra nebo sestru. Ale pokoru nepotřebuje nikdo jiný více než ten, kdo k Pánu přichází a žádá. Jaká varování nám Pán dává! Dobře zná naše tvrdá srdce a tak nás neváhá volat:

• Lk 6:41-42  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? 42  Jak můžeš říci svému bratru: `Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku´, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

Odhoď své představy o tom, jak by Bůh měl jednat s druhým bratrem nebo sestrou a vydávej mu na modlitbách nejprve svůj život. Buď ochotný jít až na dno své duše - vzdát se pro Pána a jeho evangelium svých domnělých "nároků a práv", svých očekávání i jistot. Toto je modlitba pokory:

Pane jednej prosím se mnou s milostí. Začni u mne a pomoz mi odhodit svou pýchu, která mě zaslepuje. Nedopusť, aby evangelium bylo kvůli mně pohaněno. Prosím nedovol mi, abych uvedl svým hříchem tvé jméno v nevážnost mezi lidmi. Smiluj se prosím tě Pane můj, nade mnou!

6.  Pravda

Druhý krok modlitby pokání je prosba o zjevení pravdy. Cílem smíření křesťanů není jednota na úkor pravdy. K čemu by to bylo, kdybychom si s bratrem, se kterým mám rozepři, padli kolem krku, a přitom se pravda krčila někde v koutě. Ne, jednota na úkor pravdy není jednota Písma. Ale obvykle ve sporu jsme přesvědčení, že pravdu mám já a ne ten, se kterým mám rozepři. Proto znovu jedinou pomocí je Boží milost. Pros Pána, aby zjevil oběma stranám pravdu, která má svůj zdroj v Ježíši, která všechny povede k Ježíši, ke chvále a ve které je Ježíš středem. Někdy nám pravda stále uniká. Bude možná trvat dlouho, ale nesmíme to vzdát. Pro Boží slávu a pro slávu evangelia.

7.  Láska

Třetím krokem ke smíření je láska. Ó to už jsme slyšeli, namítnou někteří! Pořád se prý mluví o lásce, ale pravda přitom stojí odsunutá v koutě a trpí. Ne, o takové lásce nemluvím. Minuli bychom se totiž cílem. První přikázání nezní: miluj bližního svého, že ne? Tak jaké je největší přikázání Boží? Co řekl Pán Ježíš?

 

• Mt 22:37-38`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ 38  To je největší a první přikázání.

Z lásky k Bohu budeš hledat smíření se sestrou. Když bys postavil sestru nebo bratra výš než Pána, když bys chtěl hledat nejprve lásku bližního, pak to dopadne to zle. Pak budeš ochoten udělat pro člověka více než pro Boha, pak ti bude člověk důležitější než Bůh, co ž v konci konců znamená, že nejdůležitější jsi ve svých očích sobě ty sám. Miluješ Pána a proto se musíš smířit se spoluvykoupeným svatým. Nejde to jinak, protože jinak nese pohanu Bůh i Kristovo tělo, jeho církev.

• Ř 12:18  Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

Nemůžeš pro lásku opustit pravdu. Nechce-li se smířit druhá strana, nebo setrvává-li v hříchu, není možné dojít v tu chvíli smíření. Pak je stále čas se modlit. A o to intenzivněji volat k Pánu: Bože smiluj se nad námi! A On je dobrý Bůh, smilovává se nad hříšníky. Jaký je náš Bůh ve své milosti čteme u Nehemijáše. Bůh přivedl ostatek lidu zpět z babylonského zajetí do Jeruzaléma. Podivuhodně jednal v jejich srdcích. Shromážděni jako jeden lid četli z Božího slova a vyznávali své hříchy. A toto je část jejich vyznání hříchů, ve kterém je Duch svatý učí, kdo je náš Bůh na pozadí události vyjití Izraelců z Egypta.

• Nehemjáš 9:17-19  Odmítli poslouchat a ani si nevzpomněli na divuplné skutky, které jsi pro ně činil. Byli tvrdošíjní a vzali si vzdorně do hlavy, že se vrátí do svého otroctví. Ty jsi však Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný, proto jsi je neopustil. 18  Dokonce si odlili sochu býčka a řekli: »To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta«. Dopustili se strašného rouhání. 19  Avšak ty jsi je v nesmírném slitování na poušti neopustil.

Ano, to je náš Pán, nesmírně milosrdný, ochotný odpouštět - ten, který tě neopustí.  To jsou tři nezbytné kroky, které mohou vést ke smíření. Ještě však Pavel zapojuje jednu pomoc - ve v. 3.

8. Povolání k jednotě v Pánu

• 3 Ano i tebe prosím, můj věrný druhu, ujmi se jich; vždyť vedly zápas za evangelium spolu se mnou i s Klementem a ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

 

Pavel se obrací na dalšího spolupracovníka na díle evangelia ve filipské církvi. Říká: Ujmi se jich, můj věrný druhu. V některých překladech tohoto místa Písma bychom našli místo "věrný druhu" přímo jméno: Syzygus. To zde použité slovo totiž může být obojí: jméno či jeho význam. A existuje dobrý důvod myslet si, že se Pavel nyní obrací ke konkrétnímu spolupracovníku ve Filipis: k bratru jménem Syzigus. Vždyť všechny ostatní zúčastněné strany jmenuje jménem: Euodii, Syntyché, Klementa. Nyní Pavel žádá tohoto bratra, aby dostál významu svého jména - věrný druhu, žádá ho o pomoc k usmíření obou sester.

Ujmi se jich - někde přeloženo jako "podej jim pomocnou ruku". Ano, přijď na pomoc a jako pastýř vede své ovce na klidná místa u vod, na zelené pastviny, tak jim pomoz dojít ke smíření pro slávu Pána Ježíše. V konfliktu v církvi může pomoci nějaký obdarovaný spoluslužebník ke smíření. Jako zde Syzygus. S jakým přístupem v celé záležitosti jedná Pavel, tak bude jednat i ten, kterého žádá o pomoc. Myslím, že Syzigus nemohl dělat nic jiného, než jít s Euodií a Syntyché cestu stejných tří kroků, o kterých jsme již mluvili: vést je k pokání, k pravdě a k lásce. Ale vždycky je o něco přijatelnější naslouchat ve sporu třetí osobě, než tomu, se kterým jsem ve při. Ale ačkoliv Syzygus nemá jednoduchý úkol, jeho naděje je zakotvená v jistotě: obě sestry patří Pánu, pracovaly pro evangelium, dokonce zápasily v těžké službě bok po boku s Pavlem i dalšími, jejichž jména jsou zapsána v nebesích. Má-li někdo své občanství v nebesích, pak cesta smíření není nemožná. Ba dokonce je nutná. Bůh je ten, kdo nás ke smíření volá a věřím, že také dovede.

10. Důsledek života v Kristu (4:4)

Ani takový hluboký šrám, způsobený rozepří nemůže mít poslední slovo v životě Božích dětí. Ne. Kristus nás smířil s Bohem, jak bychom neměli i my hledat smíření s lidmi. Možná to nebude hned, možná to bude trvat, ale jistě je to Boží povolání. Vždyť nás nepovolal, následování lidí – Apolla, Pavla, Petra, ale k následování jednoho Pána jednoho Spasitele – Krista Ježíše. Povolal nás k jednotě v něm. Dokud v nás nezvítězí pokora nad pýchou, pravda nad našimi představami a láska k Pánu nad láskou k lidem, zejména k sobě sama. Tak dlouho nás bude volat a nenechá nás napospas naší staré přirozenosti. Jak bychom mu nevzdávali chválu za jeho milost? Za jeho milostivé jednání s takovými hliněnými nádobami, jako jsme my?

• 4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

To je možné jedině v Kristu!