Pastýřská péče Božích služebníků (1 .Tesalonickým 2,7-12)

 

 Pastýřská péče Božích služebníků (1 .Tesalonickým 2,7-12)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 29. června 2025 

Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. Skutky apoštolské 20:32

 

1. Úvod: Evangelium přišlo do Tesaloniky

Pokoj vám ve jménu Pána Ježíše Krista, věčného Krále a Pána. On nyní vládne svým evangeliem, aby mnozí byli zachráněni a vzdali jemu čest a slávu a věčně se radovali spolu s ním v jeho království. Vládne evangeliem i nad těmi, kteří dosud odmítají poklonit se před svým Stvořitelem a dárcem života.  Dnes jsme o den blíž dni, kdy každé koleno, bez výjimky, vyzná: Ježíš je Pán. Jedněm to bude ke spáse a druhým k odsouzení, protože neuvěřili evangeliu. Dnes však je den milosti, den spásy! Boží láska se vylévá do lidských srdcí i dnes. Věřte evangeliu a budete žít! Procházíme už několik týdnů společně v Písmu 1. list Tesalonické církvi. A opravdu, jaké povzbuzení nám Pán dává, když si můžeme před očima vykreslovat obraz nádherného díla evangelia v Tesalonice. Uprostřed společnosti, kde lidé ve většině nevěřili v Boha Bible, ale sami v sebe a svoje náboženské cítění a obraceli k vymyšleným bohům, modlám stvořeným lidským rozumem, právě tam zasvítilo světlo pravdy a naděje. Lidé v synagoze i na ulicích města Tesaloniky slyšeli z úst několika málo bratří o živém Bohu, který volá každého člověka, aby všichni a všude činili pokání (Sk 17,30-31) a věřili Kristu Ježíši, který dal svůj život za mnohé, svatý a spravedlivý, za hříšné a nespravedlivé.

• Sk 17:4 Někteří z nich se tím dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin.

Tak se narodila místní církev ve městě, ze kterého to stejné evangelium přišlo o osm století později i do naší země, a nakonec i k nám, do tohoto města, ve stejné moci Ducha svatého, jako tenkrát do Tesaloniky, aby přineslo život nám, kteří tu dnes sedíme. Ale šíření evangelia není spojené jenom s radostí, když jsou další lidé smiřování s Bohem skrze víru v dostatečnou oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty. Když lidem říkáme o Kristu, tak dneska stejně tady v Ústí jako v Tesalonice před staletími přicházeli a budou přicházet lidé a budou říkat: dejte si pozor na tyhle lidi, kteří se vás snaží získat pro svoje náboženství. Neposlouchejte je!

V Tesalonice se nepřátelé evangelia zaměřili na dvě oblasti:

• Pravdivost evangelia
• Motivy těch, kteří ho zvěstují

 

1. Pravdivost evangelia

Ve druhé kapitole jsme to viděli: apoštol se svými spolupracovníky píší slova vysvětlení na obranu svou i evangelia:

• Naše evangelium nepochází z omylu… (v. 3).

Pilát se ptal Ježíše: Co je pravda? (J 13,38). Pravdu mám já, pravdu máš ty, kdokoliv. A existuje vůbec? V jedné známé písničce, kterou často hrají rádia se zpěvák ptá: Jak pravda vypadá, kdo z vás to ví?  A pokračuje: Nikdo ji nezná, stejně jak rychle objeví se, rychle zmizí. Je to dnes velmi populární názor, říkat: pravda se nedá poznat, jako by vlastně neexistovala. Každý může mít tu svou a nemá právo ji vnucovat druhým. Můžete o pravdě diskutovat dlouhé hodiny s druhým člověkem. Dokud ale pravda nezasáhne jeho vlastní srdce, diskuze nepovede k životu. Proto zvěstujeme evangelium, nejen samotnou vědu, poznání. Objektivní pravda existuje. Je jen jedna. Ale při hledání pravdy nemůžeme skončit jen u diskuze nad fakty. Protože dokud se důsledky pravdy nestanou osobní, nikdo jí nebude proměněný k věčnému životu s Bohem. Ale evangelium, Boží slovo, je ostřejší než skalpel (Žd 4,12). Duch Boží ho používá, aby proniklo až na dno srdce člověka. Teprve tehdy vidíme, kým opravdu jsme.

Boží slovo je pravdivé. Když pochopíme, že nás dokonale zná, ví o nás všechno, pochopíme, že je pravdivé. Pak se jím také necháme vést evangeliem k víře v Krista a k životu v pravdě. To je moc pravdivé zprávy Bible, evangelia. Je to jediný způsob, jak člověk může být zachráněn z důsledků svého hříchu. Proto evangelium zvěstovali apoštol Pavel a jeho spolupracovníci v Tesalonice. Proto ho říkáme lidem i my, bez ohledu na utrpení spojené s útoky proti pravdivosti evangelia, když vás lidé budou urážet a vysmívat se vám. Proto se ho drželi tesaloničtí křesťané navzdory útisku a pronásledování od svých krajanů, mnohdy od svých nejbližších.

 

2. Motivy těch, kteří ho zvěstují

• 1 Te 2:3 Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. 5 … ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku – Bůh je svědek! 6 Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;

Jaké to požehnání, že tak jako k pravdě se Bůh přiznává svým díle v srdci člověka, když usvědčuje a vede k vyznání Krista jako Spasitele, stejně tak dosvědčuje pravdivost evangelia skrze svoje služebníky, kteří ho zvěstují. Čas prověřil, že evangelisté nepřišli do Tesaloniky, aby z lidí těžili pro svůj prospěch. Odpůrci evangelia rozhlašovali po městě: tito lidé, Pavel a další, přišli, aby z vás měli peníze, abyste je oslavovali. Jsou to podvodníci, kterým jde o majetek a o slávu. A opravdu. Je tu tenká linie. Pokud církev zvěstuje evangelium pro peníze, brzy z evangelia nezbyde nic a církev bude jako svět. Nakonec přestane být církví. Protože církví jsou lidé, kteří milují Krista a pro pravdu evangelia složili své poklady v nebi. Když je někdo v církvi nahrazuje poklady pozemskými, možná jich bude mít hojnost, ale o ty nebeské přijde. Víra v dostatečnou oběť Krista na kříži se promění v doufání v majetek. Ten ale nikoho pro věčnost nezachrání. Proto jako místní církev není naším cílem hromadit majetek. Apoštol Pavel a jeho spolupracovníci však byli chtiví něčeho jiného, než majetku:

• 1Te 2:8 Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!

Toužili po spasení lidí! A pravost jejich touhy se prověřila v čase. Místo, aby žádali od lidí v Tesalonice peníze, nebo živobytí, dali jim sami sebe! I když by jako dělníci evangelia měli právo, aby je ti, jimž slouží podporovali v jejich každodenních potřebách, nic z toho nepoužili! Takto o tom Pavel psal korintské církvi:

• 1K 9:14-15 Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu. 15 Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby!

 

Bratři udělali všechno proto, aby evangeliu nestálo nic v cestě, ani podezřívání lidí, že jim jde o peníze. A tak

• 1Te 2:9-10 Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. 10 Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.

Evangelium. To je cíl života pro Pavla. Musím ho přinést lidem. Musím jim říct pravdu Bohu, aby i další viděli a věřili! A tak raději bude pracovat po celý den. A když se objeví příležitost zvěstovat lidem Krista a Pavel tak nemůže pracovat, pak pracuje v noci. Živí se šitím stanů (Sk 18,3). Alespoň dvakrát dostanou podporu z Filip (Fp 4,16). Nic nesmí stát v cestě evangeliu. Budeme pracovat, kéž se Bůh oslaví. To je láska ke Kristu a jeho evangeliu, to je láska k těm, kterým Boží služebník slouží. Apoštol Pavel říká:

• Sk 20:24 Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.

K čemu to vedlo v Tesalonice?

• 1Te 3:5-7 A tak když jsem to již déle nemohl vydržet, poslal jsem Timotea, abych poznal vaši víru, zdali vás snad pokušitel nesvedl, takže by naše námaha vyšla naprázdno. 6 Nyní však přišel Timoteus od vás a přinesl radostnou zprávu o vaší víře a lásce i o tom, jak na nás stále v dobrém vzpomínáte a toužíte nás spatřit stejně jako my vás. 7 Tak jste nás, bratří, ve vší naší tísni a soužení potěšili svou vírou.

Svědectví života učedníků mělo takový dopad, že nejen, že nebylo překážkou pro víru tesalonických, ale dokonce se jim stali příkladem. Tesaloničtí křesťané byli obecně velmi chudí lidé. Ale když viděli příklad apoštola Pavla, Timotea a Silvána, kteří pro Krista tvrdě pracují, aby se mohli podělit o evangelium, sami se tesaloničtí křesťané stali příkladem štědrosti uprostřed nedostatku. A to příkladem pro další staletí! Když o tom v Bibli lidé znovu a znovu čtou! Když později přišel hlad do Judska a církev velmi trpěla, byli to právě tesaloničtí, o kterých Pavel vydává svědectví:

 

• 2K 8:1-3 Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii. 2 Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost. 3 Mohu jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost;

O čem chceš, aby svědčil tvůj život? Přemýšlel jsi o tom? Co si asi myslí lidé, kteří tě znají? Pro co žiješ? Jaké je svědectví tvého života s Pánem? Budou lidé toužit poznat proměňující moc evangelia, když vidí tvůj příklad zbožného života, nebo je to spíš ani nenapadne? Pro co vlastně žijeme? Je to Kristus?

 

2. Pastýřská péče

Má-li náš život být svědectvím lidem o Ježíšově moci, o jeho lásce, o svobodě v Kristu, pak musí být na tvém životě vidět 3 věci.

 

1. Její obsah

Způsob, jakým se učedníci Páně chovali k nově obráceným křesťanům v Tesalonice, Pavel vyjadřuje třemi slovy:

• 10 Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali.

Způsob i obsah pastýřské péče o tesalonické dosvědčují lidé i Pán Bůh. Lidé vidí to, co mají před očima. Pán Bůh, ten zkoumá i lidská srdce. Ve vztahu k Bohu se každodenní život Božích služebníků vyznačuje zbožností. Co je to zbožnost? Protože milujeme Pána, hledáme každý den, jeho vedení, jeho vůli do nového dne. Nechceme přeci žít ze svých sil a podle vlastní moudrosti. To už jsme pochopili, že nevede do Božího království. Jaká je tedy cesta za Kristem? Voláme každé ráno s Davidem:

• Ž 27:8 Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.

A pak se přes den znovu vracíme v modlitbě k Bohu: veď mě po tvé cestě, Pane. Ať rostu v posvěcení. Vychovávej mě dnes k podílu na své svatosti (Žd 12:10). Hledáme v Božím slově, jaká je Boží vůle pro nás. To je zbožnost, když své cesty vydávám Hospodinu, aby mě vedl. Miluji Krista, protože je Nádherný. Svatý a milující. V něm je moje spokojenost a má naděje. Kristus je mi vším. Chovali se také spravedlivě – jeden k druhému jako stvoření k Božímu obrazu. Pavel neříkal: já jsem víc, protože jsem apoštol a vy jste méně důležití. Každý člověk má svou hodnotu od Boha. Proto má i své místo.

• Ř 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. 8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

A nakonec jsou lidé i Bůh svědky, jak bezúhonně se služebníci Pána v Tesalonice chovali. Na dobré pověsti u lidí také záleží. Vždyť je to jeden z požadavků na charakter muže, který má spravovat a vést Boží církev jako starší.

• 1Tm 3:7 Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.

Tak vidíme, jaké jsou správné motivy služby evangeliem druhým lidem: je to naše láska k Bohu, co naší službě dává pravdivý obsah. A také je to správné svědectví služby: láska k lidem, která má druhé za přednější sebe.

 

2. Její obraz

A nyní nás bratří vedou k obrazu pastýřské péče, s jakou pečovali o církev v Tesalonice, o ty, kteří uvěřili Pánu. Jak máme pečovat o druhé křesťany? Čím se vyznačuje a řídí naše služba? Abychom si odpověděli na tyto otázky, dávají nám bratří příklad, obraz, který je nejrozšířenější mezi lidmi, napříč staletími, napříč kulturami. Je to obraz rodiny.

 

Jako matka

• 2:7 ….byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti.

Když přemýšlíme o duchovních vedoucích v církvi, myslíme obvykle na starší církve. Ale každé Boží dítě je povoláno Pánem, aby sloužilo druhým v církvi. V jistém smyslu je tedy každá v církvi duchovním vedoucím. Duchovní vedoucí, služebníci Kristovi, jednají jinak než lidé, kterým jde především o slávu nebo majetek, jednají jinak než lidé, kterým jde především o peníze. To jsou falešní učitelé. Boží služebník je mírný, laskavý mezi těmi, kterým slouží. To je jedna strana charakteristiky služby pravých duchovních vedoucích. Učedníci jednali v Tesalonice laskavě. Jako matka, když chová své děti. Přijímá je, jsou přece její! Jsou stvořeny k Božímu obrazu, nejsou její majetek, ale objekt její lásky a péče. Je k nim trpělivá a shovívavá k jejich nedostatkům. Je jim věrná, neopouští je, ale pečuje o ně, aby rostli k Boží slávě. Ale duchovní vedoucí pečují o Boží lid; ano o ty, kteří mají Božího ducha – a přece jsou ještě hříšní. Je někdy tak těžké projevovat lásku, když není přijímána. Zažil to Mojžíš, který nesl stejný úkol:

• Nu 11:11-12 vyčítal Hospodinu: "Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě? 12 Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům?

Ale Pán Bůh ho vedl, dal mu pomocníky a sílu. Tak duchovní vedoucí jako milující rodič má na mysli především srdce těch, které mu Pán svěřil. Laskavě vede tak, aby srdce, která má v péči, rostla do Krista.

 

Jako otec

V rodině je maminka a také tatínek. To je druhá část vzoru pastýřské péče o svěřené duše.

• 1Te 2:11-12 Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti 12 napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království.

Co dělali učedníci jako dělá otec s dětmi? To první je: napomínali. Otcové nejsou jen příkladem svým dětem, ale také učitelé, kteří učí své děti a povzbuzují je, aby to, co se naučí, také dělaly. Slovo napomínat je zde z řeckého parakaleo – to je slovo příbuzné ke slovu parakletos – tím je nazván Duch svatý, který je poslán, aby byl s námi a pomáhal nám poznávat Krista, milovat Krista a být poslušný Kristovu slovu. Jako otec jde vedle svých dětí, je jim po boku jako pomocník a vede je a učí, tak i duchovní vedoucí stejným způsobem má vést ty, které mu Bůh svěřil do péče. Pavel píše, že také každého z křesťanů v Tesalonice povzbuzovali. V křesťanském životě není nouze o břemena a překážky. Každé Boží dítě potřebuje vedení a také povzbuzení. Kde ho najít? Máme příklad takového povzbuzování i ve chvílích trápení a smutku. Lazarovy sestry Marie a Marta jsou v hlubokém zármutku nad svým zemřelým bratrem Lazarem. A tak do jejich domu přicházejí židé, aby s nimi plakali a aby je utěšovali. To největší povzbuzení a utěšení nad ztrátou bratra pak přichází, když slyší pravdu: protože Lazar věřil, že Ježíš je Mesiáš, vstane k životu.

• J 11:23-27 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Pravda evangelia přinesená v lásce trpící duši je jako chladná voda na rozpálenou tvář. Tak Pán Ježíš povzbuzoval Martu. Tak apoštol povzbuzoval tesalonické v jejich trápeních. A třetí způsob duchovního vedení, kterého se tesalonickým dostalo, bylo dosvědčování, v našem překladu „zapřísahali je“.  Zapřísahali, aby vedli život důstojný Boha, který je povolal do slávy svého království. Dosvědčovali jim, že když se budou držet Krista a žít k Jeho slávě, důsledkem bude jejich věčné obecenství s Bohem a svatými v nebi. Kdo by však odpadl od živého Boha, musí počítat s hrozivými důsledky odpadnutí: zahyne a nedosáhne věčného života s Bohem. Kdo chce žít pro svoje vášně a svůj prospěch a odporuje Božímu vedení a ponese věčný Boží hněv.

 

3. Závěr

Duchovní vedení v Písmu se nese v duchu lásky a pravdy k Boží církvi. Ať jsi služebníkem církve jako starší, nebo jsi služebníkem druhých v církvi nebo doma, ať jsi muž nebo žena, všichni na tom svém Bohem daném místě potřebujeme pamatovat na soucit, laskavost a něžnou péči s jakou jednají maminky s dětmi, tak na vedení, jakým vedou duchovní otcové své děti, když jsou jim nejen příkladem zbožného života, ale také je doprovázejí v růstu do duchovní dospělosti svým vyučováním, povzbuzováním a varováním. V církvi nám každému dal Pán privilegium. Kdybyste zůstávali mimo společenství církve a žili sólovým křesťanským životem, ztratili byste svoje místo a účel. V církvi však budujeme jeden druhého na místě, kam nás Bůh postavil – ať jsi maminka, která vede své děti, sestra povzbuzující jinou sestru, bratr bratra, starší Boží děti…. Zdrojem takové duchovní služby jeden druhému v církvi je služba Pána Ježíše k nám. Kdyby nebylo jeho lásky a služby k nám, nebylo by nic z naší služby druhým.

• Mt 20:28 Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Posloužil nám, když platil za naše viny na kříži a nyní nám slouží každý den způsobem, který nás Duch svatý dnes v Písmu učí, abychom ho v tom napodobovali. Děkuji Pánu za jeho dobrotu a lásku. Amen.

 

 

 

 

.