Otec slávy (Ef 1,17)

Oslavený Otec slavného Syna

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 20. dubna 2014

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Opět jsme se tohoto dne sešli, abychom si jako každý týden připomínali Kristovo vzkříšení a radovali se z něj. Dnešního dne je tato událost o to aktuálnější, že jsou velikonoce a to byl svátek, kdy byl ukřižován náš Pán, jak jsme o tom mluvili v pátek. Není to svátek jara, ale je to slavnost Kristova vzkříšení!

 Apoštol nám připomíná, že Pán Ježíš byl ukřižován podle Písem, zemřel a byl pohřben. Třetího dne vstal podle Písem (1K 15,3-4). Pavel zdůraznil, že to, co se stalo, stalo se podle Písem. Z Písma vycházejí základní fakta, která se týkají naší víry. Z Písma vycházejí všechna fakta, na nichž stojí naše víra.

Kristovo vzkříšení bylo tou nejslavnější událostí v dějinách světa. A je to něco, k čemu se dostaneme i dnes v našem textu. I dnes budeme pokračovat v našem výkladu listu Efezským. Jsme v sedmnáctém verši, kde čteme:

• Efezským 1:17 Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali…

Než se pustíme do výkladu tohoto textu, vyprosme si od Boha požehnání.

Úvod

Minule jsme se zabývali druhou polovinou tohoto verše. Mluvili jsme o nejdůležitější modlitbě na světě, které je zde zapsaná. Připomínali jsme si nutnost a naprostou nezbytnost poznání Boha. Poznání Boha má totiž těsnou souvislost s věčným životem:

• Jan 17:3 A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (ČSP)

Poznávat Boha a poznávat Ježíše Krista znamená mít věčný život. Má to ale jednu důležitou podmínku – je třeba poznávat Boha v pravdě.

Kazatel Erwin Lutzer v knize „Doktríny, které rozdělují“ vypráví, jak se setkal s jednou kazatelkou z církve, kde se vyučuje, že bůh přebývá v každém člověku. Zeptal se jí, jestli věří, že Kristus je jedinou cestou k Bohu. Bez váhání odpověděla, že ano a ptala se, proč si myslí, že by tomu nevěřila. Ale on pokračoval další otázkou: Věříte, že všechna náboženství jsou stejně hodnotná? Znovu její odpověď zněla, že tomu věří. „Jak to jde dohromady s Vaším vyznáním, že Kristus je jedinou cestou k Bohu?“, zněla další otázka. Ta žena upřímně odpověděla: „Když mluvím o Kristu, tak nemám na mysli Ježíše z Nazaretu.“[1]

Pro tuto ženu byl Kristus univerzální osobou, která se v nějaké podobě objevuje ve všech náboženstvích: židovský Mesiáš, muslimský Imám Mahdí, hinduistický Krišna, pátý Buddha buddhistů atd.

Přesně to je důvod, proč potřebujeme znát a poznávat Boha a Jeho Syna v pravdě. To je také důvod, proč se Pavel modlil za to, aby Bůh dal křesťanům Ducha moudrosti a zjevení, tedy Ducha pravdy, Ducha, který uvádí křesťany do veškeré pravdy. Bez poznání pravdy není skutečné poznání Boha a to znamená, že také není věčný život.

Dnes můžete často slyšet mezi křesťany, že na učení nezáleží. To si Bůh nějak vyřeší. Důležitá je praxe, zkušenosti, jednání. Důležitá je láska. Ano, láska je bezesporu důležitá – viděli jsme to v předchozích verších, ale viděli jsme také, že láska vychází z víry, která je založená v pravdě. Bez poznání pravdy tu nebude žádná skutečná láska, ale jenom pokřivená karikatura Boží lásky. Záleží na tom, jak známe Boha – záleží na tom, jestli je to Bůh, kterého zjevuje Boží slovo, jestli je to Kristus, který se nám dává poznat prostřednictvím Písma, protože pokud naše poznání Boha nepochází z Jeho zapsaného slova, tak budeme mluvit o falešném bohu lidských představ, o jiném Ježíši, který nezachraňuje, o jiném evangeliu, které vede k prokletí!

Poslechněte si, co apoštol Pavel kladl na srdce svému milovanému žákovi a synovi ve víře Timoteovi:

• 1 Timoteovi 4:16 Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.

Zcela zjevně záleží jak na jednání tak také na učení. Obojí je životně důležité. Jak jednání tak učení může znamenat rozdíl mezi věčným životem a věčným odsouzením. A v případě lidí, kteří vyučují, je to ještě závažnější, protože v jejich případě jde také o jejich posluchače. Pokud znají Boha v pravdě, slouží jim k jejich spasení, pokud ale v pravdě Boha nepoznávají, nezáleží jim na tom, co učí o Bohu Boží slovo, potom sami nejdou po cestě spásy a ještě za sebou vedou jiné. Jsou jako farizeové, o nichž Pán řekl:

• Mt 15:13-14 Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.

V Efezským 1,17 se Pavel modlí za to, aby čtenáři jeho listu poznávali Boha, a hned jim k tomu ve stejném verši dává dobrou příležitost. A všimněte si, že mluví jak o Bohu Otci, tak také o Pánu Ježíši Kristu. Protože je to tak důležité znát Boha v pravdě, musíme důkladně prozkoumat všechno, co tady apoštol Pavel říká jak o Otci, tak také o Jeho Synu. První věc, kterou tady vidíme, je:

I. Bůh našeho Pána Ježíše Krista

Toto je naprosto jedinečné vyjádření – takto to najdeme jenom na tomto místě. Již předtím jsme četli podobné vyjádření:

• Efezským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista… (2K 1,3)

Vyjádření v sedmnáctém verši je skoro stejné, akorát je jinak poskládané. A zatímco ve třetím verši Pavel vzdává Bohu chválu, v sedmnáctém verši se k tomuto Bohu přimlouvá a prosí Ho, aby dal Ducha moudrosti a zjevení.

Před námi je první osoba Boží trojice – Bůh Otec, který je zde nazván také Bohem našeho Pána Ježíše Krista. Jak máme rozumět tomuto vyjádření? Co nám tím Boží slovo říká? Jakého Boha na tomto místě představuje? Jaké pravdy o Bohu se z tohoto spojení máme naučit? Je to především:

A. Bůh Ježíše

Svědkové Jehovovi a jiní ariáni, tedy ti, kdo popírají Božství Pána Ježíše Krista, by jistě zaplesali a hned by řekli, že když má Ježíš Boha, tak sám nemůže být Bohem. Ale to není to, co nám říká tento text!

Musíme si uvědomit několik věcí. Jednak musíme mít na paměti, že v mezi osobami Boží trojice jsou určité, zcela konkrétní vztahy. Vždycky budeme a musíme mluvit o vztazích lásky. Ale v kontextu této lásky budeme mluvit také o podřízenosti. Není to nic, co bychom neznali z našeho vlastního života:

V páté kapitole Efezským se mluví o naplňování se Duchem svatým. Plnost Ducha svatého se v životě křesťanů bude projevovat určitým jednáním. Více se tím budeme zabývat, až budeme vykládat tento oddíl (nebojte, dá-li Bůh, tak se tam dostaneme). Ale jednu věc si musíme říct:

• Efezským 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým…

Následující verše potom detailně rozebírají, co to znamená. Ale důležité je, abychom při výkladu toho oddílu začínali u tohoto dvacátého prvního verše, který nám říká, že se máme podřizovat jedni druhým. Co to znamená? Chce snad Písmo říci, že někdo je důležitější a máme se mu podřizovat, zatímco jiný je méně důležitý a má poslouchat? To rozhodně ne! Bible říká, že jsme bratři a sestry a v. 21 říká „jedni druhým!“ Tedy navzájem. Jinými slovy to znamená, že máme mít druhého za přednějšího než sebe, což je největší vyjádření vzájemné lásky. Ale potom je stanovena ještě další a jasná struktura – žena se má podřizovat muži a děti mají poslouchat své rodiče. Neznamená to, že muž je víc než žena nebo že žena je míň člověk než muž nebo že děti jsou něco jako majetek svých rodičů. Vůbec ne. Jenom to uvádí řád do našich vztahů, které mají být charakteristické tím, že se podřizovat jeden druhému. Něco podobného, nikoliv totožného, nacházíme také mezi osobami Boží trojice. Boží Syn se poddává Otci a Duch svatý vychází z Otce a ze Syna. Jsou zde vztahy poddanosti, ale není zde nerovnost mezi osobami ani hierarchie. Je zde funkční vymezení, jak jsme to viděli také v předchozím oddíle (v. 3-14) v díle spasení člověka: Otec vyvoluje, Syn vykupuje, Duch svatý zapečeťuje. V prostředí vzájemné lásky a poddanosti můžeme tedy mluvit o Bohu Pána Ježíše Krista.

Právě tak to čteme na začátku listu Židům, kde je citován Starý zákon:

• Žd 1:7-9 O andělích je řečeno: ‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘ O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

Proto tě, Bože, pomazal Bůh tvůj… Toto je jasné vyjadření, které nám ukazuje, jak máme přemýšlet o Božím Synu – je to plně Bůh.

Vedle toho, a to je druhá věc, kterou musíme vzít v úvahu, je Ježíš Kristus také plně člověk. Slovo se stalo tělem, Bůh se stal člověkem. Je tady člověk Ježíš, narozený z ženy, který ale nebyl počat mužem, ale Duchem svatým.

• Galatským 4:4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu…

Mluvíme tady o vyslání Pána Ježíše Krista je Prostředníka, jako toho, kdo usmiřuje Boží hněv proti hříchu. Ježíš je Bůh, ale v Jeho službě vykoupení se Bůh zjevuje v Něm, Bůh Ho posílá, Bůh Ho vyvyšuje (Fp 2,9), Bůh Ho přijímá zpět do slávy (1K 15,24). Takže s ohledem na Jeho poslání, s ohledem na Jeho službu, na dílo smíření, můžeme mluvit o tom, že Bůh je Jeho Bohem, že je Bůh našeho Pána Ježíše Krista.

A v listu Efezským se dostaneme k tomu, že tento člověk Ježíš je obrazem dokonalého lidství, mírou lidství a jeho plností (Ef 4,13). Na Ježíši Kristu tedy můžeme vidět, jak by měl vypadat člověk. V tomto smyslu je pro nás Ježíš tím nejlepším vzorem a příkladem k následování. Ježíše v Jeho lidství nacházíme bez ustání v dokonalém vztahu s nebeským Otcem. Odchází časně ráno, ještě za tmy, na pustá místa a tam se modlí. Učí své učedníky modlit se k nebeskému Otci. Mluví o Bohu jako o svém Otci a o svém Bohu. Marii Magdaléně říká po svém vzkříšení:

• Jan 20:17 Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.

To je důvod, proč apoštol může napsat „Bůh našeho Pána Ježíše Krista.“

B. Mocný Bůh

Ale je tady ještě další, jak máme rozumět tomuto prohlášení. Svědkové Jehovovi a ti, kdo popírají Kristovo Božství, říkají, že tento náš text musí znamenat, že Ježíš Kristus je člověk a nikoliv Bůh, protože je tady napsáno: „Bůh Pána Ježíše Krista.“ Ale je to skutečně tak? A je to přesně to, co chce říct náš text? Podívejme se na jiné místo v Písmu.

Při jedné příležitosti se Ježíš dostal do sporu se saduceji, kteří popírali vzkříšení z mrtvých. Tehdy jim řekl:

• Matouš 22:31-32 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.

Bůh říká, že je Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým. Chce tím říct, že Abraham, Izák a Jákob jsou lidé? Ne, nic takového. Ježíš vysvětluje, co tím Bůh chtěl říct – že je Bohem živých, že je tím, kdo dává život, že je tím, kdo křísí mrtvé. A i když Abraham, Izák a Jákob zemřeli, Bůh je vzkřísí v poslední den a oni budou navždy s Bohem.

Úplně stejně, když v Ef 1,17 čteme o Bohu Pána Ježíše Krista, se musíme ptát, co tím chce Písmo říci. I zde je nutné podívat se na kontext. Nejdřív ale udělejme srovnání s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Ježíš už byl vzkříšen – ten text tedy nemůžeme chápat stejně jako Mt 22,32. Na co tedy ukazuje? Nyní tedy ten kontext:

• Efezským 1:20-23 Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Bůh Pána Ježíše Krista, je Bůh, který prokázal svou moc na vzkříšení Krista. Přesně o tom je toto vyjádření. Pavel se modlil, aby ten mocný Bůh, Bůh Pána Ježíše Krista, dal křesťanům Ducha moudrosti a poznání, aby tohoto mocného Boha poznali. Když ho poznají, budou osobně znát také toho, který křísí z mrtvých a který jednoho dne vzkřísí i jejich smrtelná těla.

Tohoto mocného Boha máme, bratři a sestry, poznávat. Právě takto. To je Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Krista, který je cele Bohem a cele člověkem. Vím, že je to trochu složité, ale Bůh není jednoduchý. Bůh není někdo, koho bychom mohli zavřít do krabičky a říct – tohle je Bůh. Bůh je větší než jakákoliv naše největší myšlenka o Něm. Bůh je větší a mocnější než jak si jen dokážeme pomyslet. Přesně to chce říct apoštol Pavel tímto svým vyjádřením. A aby ho ještě umocnil, tak přidává další charakteristiku: Tento Bůh je:

II. Otec slávy

Zatímco ve třetím verši Efezským 1 je Bůh a Otec našeho Pána, což bychom mohli také číst jako Bůh, který je Otec našeho Pána, tak v sedmnáctém verši je Bůh našeho Pána, který je Otec slávy.

Oč jednodušší nám toto vyjádření připadá, o to je složitější než to předchozí. Bůh je Otec slávy. Co to znamená? Jak tomu rozumět? Tato věta je opakování předchozí věty. Můžeme tomu tedy rozumět tak, že Bůh z předchozího vyjádření je Otec v tomto vyjádření a Pán Ježíš Kristus je tou slávou, která je zde? Myslím, že je to možné, ale není to jediný způsob, jak můžeme výrazu „Otec slávy“ rozumět. Podívejme se na to postupně:

A. Bůh Otec

Moji milí, kdykoliv v Písmu narazíte na to, jak je Bůh popsán slovem Otec, tak by mělo vaše srdce zaplesat a rozehřát se radostí. Bůh je náš Otec. Bůh je Otec Pána Ježíše Krista (Ef 1,3). Jeho Otec a náš Otec – to jsou Pánova vlastní slova. Smíme přistupovat k Bohu jako ke svému Otci. K tomu jsme ostatně byli předurčeni:

• Efezským 1:5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny…

Skrze Pána Ježíše Krista máme doširoka otevřený přístup do svatyně svatých – na nejsvatější místo, kde v nepřístupném světle přebývá Bůh, náš Otec. Kdo není v Kristu, musí na takovém místě zemřít. Ale v Kristu jsme dostali práva Božích dětí a přistupujeme k Otci. On si nás zamiloval.

Také v Ef 1,17 je obsažena tato pravda. Křesťan je ten, koho Bůh nazývá svým dítětem – a to je jenom ten, kdo je v Kristu. A jenom ten může nazývat Boha svým Otcem. Ten smí prosit Otce, aby nám dal Ducha, abychom Ho znali víc a poznávali jak Jeho, tak také Jeho Syna. V Ježíši Kristu má skrze Ducha svatého každý křesťan vztah se svým nebeským Otcem.

Ovšem vedle této pravdy je zde zvýrazněna ještě jedna jiná – Bůh je Otec slávy. Toto vyjádření by mohlo pocházet z hebrejštiny. V hebrejštině, tedy ve Starém zákoně najdeme podobná vyjádření o Bohu: Bůh slávy (Ž 29,3) nebo Král slávy (Ž 24,10). V hebrejštině to může znamenat také slavný Bůh nebo slavný Král. Mohli bychom také mluvit o slavném Otci. Bůh je slavný Otec. Ten nejslavnější. Jeho sláva naplňuje chrám, a jednoho dne Jeho sláva naplní nebe i zemi.

Ovšem v našem textu je daleko lepší rozumět výrazu Otec slávy v jeho řeckém slova smyslu, nikoliv jako něčemu, co bylo přeneseno z hebrejštiny. Neznamená to, že by Bůh nebyl slavný Otec. Rozhodně je. Bůh je slavný Otec, ale je také Otec slávy. Znamená to původce, rodič, ten, od něhož veškerá sláva pochází, u něhož má všechna sláva svůj původ. Neexistuje žádná čistá, svatá a vznešená sláva, která by neměla svůj původ v Otci samotném. On je Otec slávy. Znamená to ale také, že všechna sláva, která je, patří Otci.

• Izajáš 42:8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Bůh je Otec slávy. Svou slávu nikdy nikomu nedá. Veškerá sláva patří Jemu. Ale když toto takto řekneme, musíme samozřejmě vysvětlit, co to Boží sláva je.

B. Sláva

Bůh je Otec slávy. Jak už jsem zmínil, někteří mají za to, že tou slávou zde je Kristus. Bůh našeho Pána Ježíše Krista by tak zdůrazňoval Kristovo lidství, zatímco vyjádření Otec slávy by více ukazovalo na Jeho Božstí. Skutečně by to tak mohlo být, vždyť Kristus je:

• Židům 1:3-4 …odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Kristus je nejvlastnější Boží slávou, je září Boha Otce. Když Pavel mluví o mocných tohoto světa, tak vysvětluje, že Boží:

• 1 Korintským 2:8 …moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.

Kristus je Pán slávy. Je to tak. Je také Synem svého nebeského Otce. Proto můžeme mluvit o Bohu jako o Otci Pána Ježíše a v tomto smyslu také o Otci slávy. Ale myslím, že to není přesně to, co náš text znamená. Na jiném místě čteme o Bohu například toto:

• 2 Korintským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!

I tady jsou dvě, resp. hned tři paralelní věty. Bůh a Otec našeho Pána, Otec milosrdenství a Bůh útěchy. Ale nemůžeme z toho odvodit, že Ježíš Kristus je také milosrdenstvím nebo útěchou. A to i přes to, že Kristus přináší milosrdenství a milosrdenství je jednou z největších charakteristik spasení a celého díla Pána Ježíše Krista a totéž platí o útěše. Kde jinde bychom měli hledat útěchu, když ne u Krista.

Ale jak v 2K 1,3 tak v Ef 1,17 nás text vede jiným směrem. Už jsme si to říkali, že Bůh je zdrojem. On je podstatou a základem slávy. Sláva, o které je tady řeč, je tím, co z Boha vychází. Může to být záře, nebo odlesk, může to být vznešenost nebo velebnost. Je to nádhera, která je v samotném Bohu. Sláva je to, co Boha jednoznačně charakterizuje. Je to součást Jeho svatosti. Úzce souvisí s tím, že Bůh je světlo – odtud také ta záře. Jakub říká, že Bůh je Otec nebeských světel – i ta z něj vychází.

A toto je způsob, jak máme Boha poznávat. Je Otec slávy. A to je něco, co jsme viděli v celém předchozím oddíle (Ef 1,3-14). Obdaroval nás požehnáním, vyvolil nás, předurčil k adopci, vykoupil, odpustil hříchy, zahrnul moudrostí a milostí, zapečetil svým Duchem, vydobyl nás jako své dědictví. To všechno učinil ke „chvále své slávy“. To všechno ukazuje na to, že Bůh je Bohem slávy, Otcem slávy. Ukazuje to na to, že všechna sláva patří Jemu.

Ale ani v první polovině první kapitoly Efezským, ani v samotném sedmnáctém verši nemůžeme úplně oddělit Slávu od Pána Ježíše Krista. V sedmnáctém verši tím, o čem jsem už mluvil nebo tím, že toto vyjádření těsně navazuje na Pána Ježíše Krista a v těch předchozích verších je zcela konkrétně řeč o díle Pána – o vykoupení Jeho krví a odpuštění hříchů kvůli Jeho oběti na kříži. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Vrchol slávy

Celá tato druhá modlitba apoštola Pavla má své vyvrcholení v závěrečných verších první kapitoly, kde se velmi jasně mluví o vzkříšení Pána Ježíše Krista. Jeho vzkříšení je skutečným vrcholem Boží slávy. Víte, stvoření světa bylo nesmírně slavnou událostí. Stvoření člověka bylo plné Boží slávy. Vtělení Božího Syna, narození Pána Ježíše Krista bylo doprovázeno projevy Boží slávy – andělé na nebi a Boží sláva, která ozářila celé nebe. Ale vrcholem toho všeho je zmrtvýchvstání.

A. Zmrtvýchvstání

V pátek jsme mluvili o ukřižování Krista a říkali jsme si, že to byla úžasná událost. Nejtragičtější v dějinách světa, protože Pán slávy byl zabit. Ale také nejúžasnější v lidské historii, protože náš dlužní úpis byl přibit na kříž a naše hříchy byly odpuštěny. Ale i přes ty ohromné věci, které se odehrály na kříži, to byl temný den plný bolesti a zármutku.

Ale neděle vzkříšení je jiná. To je den slávy. To je den, kdy Pán přemohl smrt, den, kdy byla zlomena moc ďábla, den, kdy bylo potvrzeno naše spasení. To je den, kdy učedníkům byly otevřeny oči, takže porozuměli Písmům, je to den jejich slavného setkání se vzkříšeným Pánem. Neděle vzkříšení je dnem radosti a dnem naděje. Pátek ukřižování byl dnem temnoty, protože Pán slávy byl zabit, ukřižován a pohřben. Uprostřed toho dne byla tři hodiny tma a ten den končil tmou, protože ten, který je světlem světa, byl položen do temného a studeného hrobu. Ale neděle vzřkříšení je den slávy. Je to den světla. Byl to den, kdy z nebe sestoupili andělé, den, kdy se strach obrátil v radost a beznaděj v nadšené očekávání. Co slavnějšího bychom mohli chtít a očekávat?

Toto je nejdůležitější důvod, proč se každou neděli scházíme – vzkříšení Krista. To je vrchol Boží slávy. To byl způsob, jak se Otec oslavil na Synu. Tady je jádro toho, proč máme mluvit o Bohu jako o Otci slávy. Je tady slavné spasení, které nám připravil a které Boží syn dokonal.

Večer před svým ukřižováním se Ježíš modlil v horní místnosti:

• Jan 17:1 Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe…

Zmrtvýchvstání bylo odpovědí na tuto modlitbu. Otec oslavil Syna a Syn oslavil Otce. Bůh se v každém ohledu prokazuje jako Otec slávy. Moji milí, tohle je náš Bůh, toto je Bůh, kterého uctíváme.

B. Důsledky

Co to znamená pro naši víru? Na začátku jsme mluvili o tom, že musíme znát pravdu o Bohu a musíme si být jistí, že Bůh, kterého uctíváme, je Bohem, který se nám dává poznat skrze Písma. Mluvili jsme o Boží slávě a přímým důsledkem toho, že Bůh je Otec slávy, je, že musíme odmítnout všechno, co si činí nárok na slávu. Musíme se vyvarovat a stranit se každého jednání a každé myšlenky, která vyvyšuje člověka a tak snižuje Boha. Bůh je Bohem slávy a On svou slávu nikomu nedá, s nikým se o ni nebude dělit. Nebude se o ni dělit s modlami a nebude se o ni dělit ani s námi. Jemu patří sláva. Tak to vyznáváme a tak se modlíme. Kéž je to také součást našeho každodenního chození s Ním.

Třikrát Pavel opakuje, že máme být chválou Boží slávy kvůli tomu, co Bůh pro nás a s námi udělal. A potom k tomu dodává ještě další důvod – Bůh je Otec slávy.

Velice konkrétně to znamená, že se budeme soustředit na Krista, který je vrcholem Boží slávy. Že budeme čerpat sílu z moci Kristova zmrtvýchvstání. Ale to znamená, že budeme zapírat sami sebe, aby se na nás oslavil Kristus:

• Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

To je život k Boží slávě. To je život, který vyvyšuje Boha a který ukazuje na to, že On je Otec slávy. Pavel se modlil za to, abychom skrze Ducha svatého poznávali Boha našeho Pána Ježíše Krista, Otce slávy. To je On – to je ten, o němž jsme dnes mluvili, Hospodin Král slávy.

• Zjevení Janovo 5:13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“

Amen.

 

---

[1] Erwin Lutzer, The Doctrines That Divide, Kindle 141-144