Obsah i cíl modliteb – poznání Boha – Ef 1,17

Základy křesťanského života III.

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 13. dubna 2014

Pokoj vám a milost, bratři a sestry v Kristu. Dneska svou pozornost zaměříme na sedmnáctý verš první kapitoly listu do Efezu, kde čteme:

• Efezským 1:17 Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali…

Musíme zastavit na konci tohoto verše a zůstat pouze u tohoto jediného verše. Před námi je totiž nejdůležitější modlitba na světě, nejzávažnější modlitba, jakou můžeme najít v Božím slově, modlitba, která se týká života a smrti.

 Je to modlitba za poznání Boha. Než ale půjdeme k výkladu tohoto textu, pojďme se nejprve sklonit před Bohem – můžeme před Ním pokleknout jako apoštol Pavel – a vyprosit si Jeho milost a požehnání.

Úvod

Když se Pán Ježíš modlil za své učedníky v horní místnosti, ten večer před svým ukřižováním, pronesl následující slova zaznamenaná apoštolem Janem:

• Jan 17:1-3 Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (ČSP)

Ježíš se modlil za své učedníky. V této modlitbě se modlil jenom za své učedníky – On sám to později říká: „Nemodlím se za svět, ale za ty, které jsi mi dal“ (v. 9). Jenom o nich říká, že jim dá věčný život. A také vysvětluje, co to věčný život je – je to poznání Boha. V ČSP je to lépe přeloženo, když tam používají nedokonavý slovesný vid – tedy poznávání Boha. Nejde jenom o poznání, které by bylo dílem jediného okamžiku, ale jde o trvalé, neustálé, nekončící poznávání Toho, který jediný je zdrojem života, Boha a Jeho syna.

Je naprosto nezbytné, abychom dobře rozuměli tomu, co to věčný život je a nepletli si to s něčím jiným. Jde o poznávání Boha a poznávání Toho, kterého poslal – jeho věčného jednorozeného Syna, Pána Ježíše Krista. Tady musíme začínat a tomu musíme rozumět. Boha můžeme poznat jenom v Kristu a skrze Něj. Kdo vidí Krista, vidí Otce (J 14,9). Nikdo nemůže přijít k Otci, než skrze Syna (J 14,6). On je jedinou a naprosto výlučnou cestou. Těmito svými slovy Ježíš odsuzuje všechna ostatní lidská náboženství na smetiště. Jsou naprosto neužitečná a k ničemu. Není v nich naprosto žádné poznání pravého Boha, není v nich věčný život. Ten je jenom v Kristu.

Podobná slova napsal apoštol Pavel křesťanům do Efezu. Od samého začátku svého listu oslavuje Boha skrze Ježíše Krista. Podívejte se, co říká:

• Efezským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;

Říká totéž, co říkal Kristus. V následujících verších ukazuje, co pro nás Bůh v Kristu udělal. Začíná vyvolením, pokračuje vykoupením, jde k zapečetění pro věčnost. Bůh udělal všechno. Přesto stále něco zbývá. Pavel ve své první modlitbě oslavuje Boha, a hned v zápětí pokračuje přímluvami za křesťany. Nestačí jenom začít s Bohem, ale je potřeba jít dál a vytrvat až do konce.

Proto také mluvím o tom, je v mnoha směrech skutečně nejdůležitější modlitbou, kterou nalezneme v Písmu. Je to modlitba za věčný život. Týká za jak věřících, tak nevěřících. Jak křesťané, tak ti, kteří ještě nejsou křesťany, potřebují poznat Boha, protože to znamená získat věčný život. A potřebují poznávat Boha, protože to je jeden z důkazů věčného života. Jestliže poznáváte Boha skrze Ježíše Krista, je to ujištění o tom, že jste byli zachráněni pro věčnost a že vaším údělem je nové nebe a nová země, které Bůh stvoří při příchodu Pána Ježíše Krista na konci tohoto věku.

Dnes se podíváme na tři důležité věci, které v této Pavlově modlitbě nacházíme. Jde jak o obsah této modlitby, tak také o cíl této modlitby. Na tomto místě se obojí spojuje dohromady. Především se tedy podíváme na to, že poznání a poznávání Boha, tedy život věčný je darem od Boha. Dále potom na to, že poznat Boha můžeme jenom tehdy, když se nám Bůh dá poznat, tedy když se nám zjeví a dá nám svou moudrost. A nakonec uvidíme, že tato moudrost k poznání Boha je dílem Ducha svatého, který nám byl dán. Pojďme se tedy podívat na první bod:

I. Dar

Poznání Boha a věčný život jsou Božím darem. V našem textu čteme:

• Efezským 1:17  Prosím, aby vám Bůh … dal…

Text, který je před námi, je svým způsobem velmi jednoduchý. Má jednoduchou strukturu – modlím se za to, aby Bůh dal Ducha. Je tady jedno prosté významové sloveso a to je sloveso dát. Je tady dárce, který dává, je tady předmět, který má být dán, jsou zde obdarovaní, a je zde popsán jak dar samotný, tak jeho účel. V tomto je ten verš skutečně jednoduchý. Není v něm nic složitého. Ale způsob, jakým jsou tyto jednotlivosti rozvedené, nás vede do duchovních hloubek a výšin. Proto se budeme v následujících týdnech tímto veršem zabývat podrobněji. Dnes je před námi druhá polovina tohoto verše, která zdůrazňuje dar. Pavel se modlil za křesťany, aby jim Bůh dal…

Je to něco, co nás vrací úplně na začátek křesťanského života k nejdůležitější křesťanské doktríně, k učení o spasení, které je darem Boží milosti:

A. Spasení je dar

• Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar…

Moji milí, toto je něco, co si potřebujeme neustále připomínat. Jak snadno na to zapomeneme. Jak snadno přestaneme být vděční za dar Boží milosti. Jak rychle a snadno začneme považovat spasení za něco normálního, přirozeného, samozřejmého. Odtud už jen krůček k tomu, že začneme přemýšlet o spasení jako o něčem, co nám patří, na co máme vlastně právo nebo nárok, co nám prostě Bůh musí dát.

Proces, který k tomu vede, je rychlý a neúprosný. Stačí jen chvilka a už jsme na cestě. Proto si to potřebujeme neustále opakovat a připomínat. Spasení je Boží dar. Život věčný i poznání Boha je Božím darem – je to dar Boží milosti.

Dar je něco, na co nemá nikdo nárok. Dar si nelze nárokovat. Skutečný dar si také nelze zasloužit. Dar není zásluha. Není to ani protislužba – to by byl úplatek. Dar nijak nezávisí na obdarovaném, ale cele na dárci.

Někdy lidé říkají, že dar je třeba přijmout. V určitém slova smyslu to tak je a musíme s tím souhlasit. Ale obvykle tím lidé chtějí ukázat, že spasení nezávisí jenom na Bohu, ale také na člověku – na člověku je, zda spasení přijme, či nikoliv. S takovým názorem ale souhlasit nemůžeme, protože Bible s ním nesouhlasí.

• Efezským 2:9-10 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo…

Jsme Jeho, tedy Boží dílo. Nikoliv dílo člověka a Boha dohromady. Spasení je dar – dar Boží milosti. Je to dar, který přijímáme, a dokonce s radostí, s dychtivostí, s touhou a nadšením, v bázni a s pokorou, ale děje se tak v okamžiku, kdy nám Bůh dá nové srdce, které schopné porozumět tomu, co tento dar znamená: Tedy že jde o záchranu před věčným zahynutím, vysvobození z hříchu a ze smrti, vysvobození z tohoto zlého věku. Srdce, které rozumí, takový dar nikdy neodmítne – nechce ani nemůže. I to je Boží dílo, které souvisí s darem Boží milosti. Je to zaslíbení nové smlouvy:

• Ezechiel 36:26-27 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

Neznovuzrozené srdce nikdy nemůže porozumět, co znamená dar Boží milosti, proto ho nikdy nechce přijmout. Nehledá Boží způsob spasení, ale lidský, netouží po spasení od Boha, ale po spasení, které je ze zásluh a za dobré skutky. Ale Bůh nám dal spasení. Je to Jeho milost a Jeho dar.

Ovšem Pavlova modlitba v Ef 1,17 není modlitbou, která by se týkala spasení. Pavel se modlí za věřící lidi, za křesťany, kteří už jsou znovuzrození, už přijali dar Boží milosti, dar spasení. Přesto jsem chtěl, abychom si připomněli, jak to se spasením je. V tomto smyslu se totiž naše modlitba za nevěřící přátele nebo příbuzné nebude v ničem lišit od této modlitby apoštola Pavla. I to je jeden z důvodů, proč je tato modlitba jednou z nejdůležitějších a nejzávažnějších modliteb v celém Písmu.

Máme se modlit za to, aby Bůh dal našim přátelům Ducha svatého, aby jim dal svou milost, aby proměnil jejich srdce, protože to je jediná možnost, jediný způsob, jak mohou dojít k věčnému životu, jak mohou poznat Boha. Jak je to ale s věřícími?

B. Pro věřící

Pavel se modlí za svaté v Efezu. Modlí se za ty, kteří již dostali Boží milost, kteří přijali dar spasení. Přesto se modlí za to, aby jim Bůh dal… Musíme si uvědomit, že celý křesťanský život je darem Božím milosti. Pavel napsal:

• 1 Korintským 4:7 Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

O něco dále v témže listě píše Pavel o sobě:

• 1 Korintským 15:10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

Celý křesťanský život stojí na Boží milosti, tedy na daru! Nejenom naše spasení je darem, ale také naše posvěcení je darem Boží milosti, naše oslavení bude zase darem Boží milosti. Nemáme nic, co by nám Bůh nedaroval. A přece jenom je v našem životě něco, co nám Bůh nedaroval, co jsme nepřijali od Boha jako dar Jeho milosti, tak bychom se toho měli co nejdříve zbavit, protože to bude něco, co nás bude od Boha a od následování Ježíše Krista jenom více odtahovat a dříve nebo později se taková věc stane překážkou v našem vztahu s Bohem. Takovou věc musíme předložit Pánu, vydat mu jí.

S tím úzce souvisí Pavlova modlitba. Modlí se za to, aby byli křesťané nově a znovu obdarováni Duchem svatým, Jeho moudrostí a zjevením. Duch svatý nás pak vede k poznání Boha, tedy k tomu, že slovy apoštola Petra „upevňovat své povolání a vyvolení“ (2Pt 1,10).

Toto je modlitba, která by se měla stát každodenní přímluvou každého z nás v našich modlitbách za bratry a sestry a také za sebe sama.

Poznání a poznávání Boha je darem. Duch Boží nechal skrze Pavla zapsat velmi konkrétně, co má být tímto darem – je jím:

II. Moudrost a zjevení

Poznat Boha můžeme jenom skrze moudrost od Boha a jedině skrze zjevení. Pavel se modlil za svaté v Efezu:

• Efezským 1:17 Prosím, aby vám Bůh … dal ducha moudrosti a zjevení…

Pavlovy myšlenky postupují v listu Efezským jako kruhy na vodě. Šíří se pomalu do stále větší dálky, rozšiřují se a také problubují. V jeho předchozí modlitbě ve verších 3-14 jsme viděli, jak děkuje Bohu za to, že nám – věřícím – dal poznat svou moudrost a zjevil nám tajemství svého záměru (v. 8-9).

A. Moudrost a zjevení ve znovuzrození

Křesťané už přijali od Boha Ducha moudrosti a zjevení. Stalo se to, když jsme byli v Kristu vykoupeni Jeho obětí a naše hříchy nám byly odpuštěny (v. 7). Když jsme uslyšeli evangelium, slovo pravdy a uvěřili mu, byla nám vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého (v. 13). Bez Boží moudrosti bychom nebyli schopni porozumět evangeliu. Je to zaslíbení Boží:

• Jan 6:45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

Jen ten, kdo je vyučen od Boha, přichází ke Kristu, ten přijal Boží moudrost.

Apoštol Pavel napsal křesťanům do Korintu, že člověk, tak, jak je, ve svém hříchu a ve své vzpouře proti Stvořiteli, není schopen porozumět duchovním věcem ani je pochopit.

• 1 Korintským 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

A v listu Římanům to znovu opakuje (B21):

• Římanům 8:7 Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.

Ekumenický překlad na tom místě říká, že tělesný člověk je sobec, který je soustředěný sám na sebe a nechce se, ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

Ale když se Bůh slitovává, dává lidem svou moudrost a odhaluje jim tajemství evangelia. To je začátek duchovního života křesťanů, to je nové narození, to je spasení, to je začátek našeho života s Bohem. Ovšem tímto to ani zdaleka nekončí – je to skutečně začátek. V poznání Boha je potřeba růst – a o tom je tato Pavlova modlitba. Jde o to, abychom poznali Boha!

B. Moudrost a zjevení

To je cíl této modlitby a to je i její obsah: …abyste Ho poznali… Neexistuje nic většího, k čemu bychom mohli směřovat, než je poznání Boha. Prostředkem k tomu je moudrost a zjevení. U těchto dvou slov se musíme na chvíli zastavit.

O moudrosti už jsme trochu mluvili v osmém verši. Moudrost je pravda, která je od Boha. Je to pravda Božího slova. Moudrost jsou pravdy Božího slova použité v konkrétním jednání v našich životech. Ale abychom rozuměli těmto pravdám, potřebujeme Ducha svatého. On je ten, kdo nás uvádí do veškeré pravdy Božího slova, On je ten, kdo osvětluje konkrétní texty Písma, takže jim rozumíme, a uvádíme je do svého života. Bez tohoto osvícení Duchem svatým by slova Písma byla jenom literou, a my bychom je četli jenom ke své záhubě a ke svému odsouzení. Ale Duch svatý nám dává porozumění a uschopňuje nás k tomu, abychom Boží slovo nejenom četli, ale také žili – abychom ho uváděli do svého života.

V našem textu se mluví také o zjevení. Zvláště tomuto slovu potřebujeme dobře porozumět. Mohli bychom ho přeložit také jako odhalení a možná by to byl lepší překlad, protože slovo zjevení má v češtině ještě trochu posunutý význam. Zjevení může znamenat, že se zde náhle objeví něco, co tady dříve nebylo, zatímco odhalení vždy mluví o něčem, co tu už bylo, ale bylo to zakryté, nebo skryté, nebylo to zjevné. A přesně o tom je řeč na tomto místě.

Jedná se o novozákonní zjevení – odhalení. Odhalení pravdy, která vysvobozuje a vede ke spasení, odhalení pravdy, která vede k růstu. Poslechněte, jak o tomto odhalení mluví apoštol, když mluví o Židech:

• 2K 3:14-16 Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.

Když se obrátí ke Kristu, je odhalena pravda. A tak Židé docházejí spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista. O kapitolu dále v témže listu píše Pavel velmi podobná slova o všech lidech – Židech i pohanech – a zároveň také vysvětluje pravdy spojené s osvícením Duchem svatým. Říká:

• 2 Korintským 4:3-4 Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Těm, kdo spějí k záhubě, zůstává evangelium zahalené. Ale vyvoleným Božím ho Duch svatý odhaluje. Evangelium, dobrá zpráva o spasení pro Židy i pro pohany, tedy pro nás, je jednou z těch věcí, které byly skryté a nevěřícím lidem zůstávají i nadále, zatímco věřícím bylo odhaleno. S tím souvisí také pravda o Kristu. Vzpomeňte si, jak učedníci nechápali slova, která jim Ježíš říkal – o tom, že musí jít do Jeruzaléma, že musí trpět, že musí zemřít a že třetího dne vstane z mrtvých. Zůstávalo jim to zahaleno. Dokud o letnicích nesestoupil Duch svatý a tyto pravdy jim nezjevil. Už po Kristově zmrtvýchvstání pochopili mnohé, ale teprve s příchodem Ducha svatého se to všechno spojilo a začalo to dávat dokonalý smysl, jak to vidíme na Petrově kázání v den letnic ve Sk 2.

Ještě jednu věc musíme zmínit – to je nevěsta Kristova, církev. Uvidíme to jasně ve třetí kapitole Efezským, kde Pavle o Kristově tajemství:

• Ef 3:5-6 …které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

Takovou moudrost a takové odhalení nepotřebují jenom nevěřící lidé, ale jak vidíme v Pavlově modlitbě, potřebují to také křesťané. Je to jediný způsob, jak můžeme růst v poznání Boha. …abychom Ho poznali…

III. Duch svatý

Už jsme viděli, že celé toto dílo je prací Ducha svatého. To, co jsme řekli o moudrosti a zjevení nebo odhalení, ukazuje naprosto jasně, že se v tomto verši nemůže jednat o ducha člověka, ale že jde o Ducha svatého. To nás ale staví před důležitou otázku – viděli jsme, že Pavel se modlí za ty, kteří už Ducha svatého přijali (v. 13). Musíme si tedy odpovědět na to, proč se nyní modlí za to, aby jim Bůh dal Ducha? Co to znamená? V jakém slova smyslu tomu máme rozumět?

Odpověď najdeme přímo v listu Efezským. První kapitola listu mluví o zapečetění Duchem svatým, ve druhé, třetí a polovině čtvrté kapitoly je život v jednotě Ducha svatého, druhá polovina čtvrté kapitoly a začátek páté kapitoly je o tom, jak nezarmucovat Ducha svatého a zbytek listu je o tom, jak chodit v plnosti Ducha svatého, jak žít pod Jeho mocí, jak žít z Jeho síly, jak žít na základě moudrosti a tajemství odhalených Duchem svatým.

Právě tak o tom mluví následující verš:

• Efezským 5:18 Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem.

Nechávejte se naplnit Duchem svatým. Právě to je způsob, jak se má naplnit modlitba apoštola Pavla ze sedmnáctého verše první kapitoly. Jak můžeme poznávat Boha? Jak můžeme žít ve stále těsnějším vztahu s Pánem Ježíšem Kristem? Jenom tak, že se budeme neustále naplňovat Duchem svatým.

Co to znamená prakticky? Je to prosté. Znamená to poslouchat Boží slovo, číst ho, studovat ho a především jednat podle něj, podřizovat se mu. To je prostředek, který Duch svatý používá k tomu, aby nás naplnil, aby nás uvedl do pravdy, aby nám dal moudrost, aby nám odhaloval hloubku i výšku, šířku i délku evangelia, aby nás seznamoval s bohatstvím, které je v Kristu, abychom:

• Efezským 1:18-19 …osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.

To je dílo Ducha svatého, který ve vás přebývá. To je Duch svatý, třetí osoba Boží trojice, zaslíbený Závdavek, který vám byl dán, když jste uslyšeli evangelium a uvěřili mu. To je ten jiný Přímluvce, který přišel místo Krista, aby s námi byl už navěky a umožňoval nám vztah s Ježíšem Kristem i s naším nebeským Otcem. To je Duch, který dává život, to je Duch, o němž Pavel píše:

• Římanům 8:10-11 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Z Jeho moci žijeme. On dosvědčuje našemu duchu, že jsme Božími dětmi, On v nás volá: „Abba, Otče!“ On se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním, když my sami nevíme jak a za co bychom se měli modlit. On je tím, kdo způsobuje, že stále více poznáváme Boha.

Závěr

Všechno, co čem jsme dnes mluvili je spojené s osobou Pána Ježíše Krista. Všimněte si, mimochodem, že sedmnáctý verš je znovu veršem, kde se objevuje celá Boží trojice. Je zde Bůh Otec, je zde Boží Syn a je tady Duch svatý. Dnes jsme se více soustředili na dílo Ducha svatého. Ale Ducha svatého přijímáme jenom v Kristu a skrze Něj:

• Ef 1:13 …[v Kristu] byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého…

Jenom v Kristu dochází k naplnění starozákonních zaslíbení a přijímáme Ducha pravdy, Ducha moudrosti a zjevení, přijímáme dar spasení. A když jsme mluvili o daru, tak musíme znovu mluvit o Kristu – On je tím darem, který nám Bůh ze své lásky dal, aby:

• Jan 3:16 …žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ježíš Kristus je tím největším Božím darem. Proto přišel, aby zachránil hříšníky, nás! Jaký větší dar bychom mohli dostat, jaký větší dar bychom si jen mohli přát?

Ježíš Kristus je také naší moudrostí. Bůh se rozhodl zachránit nás bláznovskou zvěstí, zvěstí kříže – evangeliem, dobrou zprávou o smrti a vzkříšení Ježíše Krista, který na sebe vzal naše hříchy na sebe a svou smrtí nás vykoupil. Bůh to udělal proto:

• 1 Korintským 1:29-30 …aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením…

A křesťanům v Kolosis Pavel připomínal, že v Kristu:

• Koloským 2:3 …jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Neexistuje opravdová moudrost nebo poznání, které by byly oddělené od Krista. Cokoliv se prohlašuje za moudrost a není to spojené s Kristem, je před Bohem a pro Boha bláznovstvím a nemá to žádnou hodnotu pro věčnost. Bude to sloužit jenom lidské pýše a oslavě člověka. Ale moudrost, která je od Krista a přichází nám skrze Ducha svatého, je:

• Jakubův 3:17 …především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

To je moudrost, která oslaví Boha, to je poznání, které vyvýší Krista.

Mluvili jsme také o zjevení, o odhalení věcí, které nám byly skryté. A znovu musíme říci, že zjevení je úzce spojené se samotným Kristem. On je vrcholem všeho zjevení. Čtyři tisíce let existence světa před Kristovým příchodem směřovalo jediným směrem – ke Kristu. Čtyři tisíce let historie světa popsané ve Starém zákoně bylo pouhým stínem – postavou, která tento stín vrhala, je Kristus. V Něm samotném vrcholí poznání Boha. On je ten, kdo odpověděl na touhu apoštola Filipa, aby jim ukázal Otce, slovy:

• Jan 14:9 Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

V Kristu se Bůh zjevil fyzicky, tělesně. Proto musíme trvat na tom, že Kristus je vrcholem celého zjevení. Není nic většího, než je On sám. Není žádné zjevení, které by převyšovalo Božího Syna. V Něm se nám dává poznat sám Bůh. A to je modlitba, kterou jsme dnes před sebou měli. Proto musíme učinit jediný závěr: Každý, kdo chce poznat Boha, musí jít ke Kristu. Musí hledat Krista samotného a prosit Boha, aby mu dal Ducha moudrosti a zjevení. Pán Ježíš řekl:

• Mt 7:7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.

Proto vás, moji milí, prosím, poslechněte slova Pána. Hledejte Jeho samotného a Jeho království na prvním místě a najdete odpočinutí pro své duše.

Amen.