Nalezli jsme Ježíše! (J 1,19-51)

Svědectví jedněch je cesta k víře dalších.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 12. února 2017

• Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (Jan 1:29)

I. Víra v Krista je cíl Janova evangelia

Pokoj vám, ve jménu Ježíše Krista, Bohem milovaní a vykoupení,

začali jsme procházet Janovo evangelium, abychom viděli, kdo je Ježíš Kristus. A hned úvodní slova nás nenechala na pochybách, kým je: On je věčným Slovem, výrazem Boží podstaty, Stvořitelem, původcem i cílem stvoření. Ať kdokoliv z lidí dýchá, chodí, přemýšlí, to všechno je jen a jen díky Ježíši Kristu.

Že to mnoho lidí nevidí, nebo neuznává? Že se tomu vysmívá nebo je to vůbec nezajímá? Není žádný jiný důvod, proč se Slovo stalo tělem. Jenom a jenom právě takový hřích, že stvoření neuctívá svého Stvořitele, přivedlo věčného Božího Syna na tento svět, aby se narodil Marii v Betlémě a začal tak naplňovat největší projev lásky k nám, hříšníkům, abychom viděli Jeho, který je světlem světa a v němž je život. Místo výhledu na odsouzení k věčnému odloučení od Boha, stal se Kristus Božím zjevením, abychom se mohli stát místo Božích nepřátel, Božími dětmi.

Apoštol Jan nás nenechává na pochybách: Věčné Slovo se stalo tělem. Věříte tomu? Jan se ale s vaším ujištěním o víře nespokojí. Všechno, co ve svém evangeliu napsal tu je, abyste ne jen věřili v Boha, ale abyste věřili, že Ježíš je Syn Boží a skrze tuto víru měli život věčný.

Nic menšího tu není v sázce, než náš věčný život! Proto naslouchejme pečlivě Janovi, co má říci do našeho života. Neposlouchat jej má fatální důsledky pro lidský život.

Znovu a znovu posílal Bůh své proroky, kteří vyhlašovali zvěst o přicházejícím soudu a také o Boží milosti. Na přelomu věků poslal Bůh posledního a největšího z proroků staré doby, který svědčí o přicházející milosti a pravdě:

II. Bůh posílá Jana Křtitele (v. 6-8)

• Jan 1:6-8  Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.  (7)  Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.  (8)  Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Jan Křtitel je poslán samotným Pánem Bohem, aby vydával svědectví o Ježíši Kristu. Jeho příběh je plný úžasných poučení.

Jan Křtitel je z rodu Lévi, syn kněze Zacharjáše (Lk 1:5). Jeho otec sloužil v chrámě, ale Jan kněžskou službu nevykonával. Bůh ho povolal, aby byl prorokem. Jeho zvěstí je ukázat na přicházejícího Mesiáše, Spasitele. Narodil se půl roku před Kristem. Matka Janova, Alžběta, byla příbuzná s matkou Pána Ježíše.

Janovo narození bylo ohlášeno andělem, narodil se rodičům, kteří již byli staří. Dostal ve své rodině neobvyklé jméno, a jeho otec o něm pronesl proroctví, na jehož naplnění čekal Izrael přes čtyři sta let. Malachiáš prorokoval příchod Elijáše, který připraví cestu pro přicházejícího Mesiáše, Krista. Toto proroctví se nyní mělo naplnit na Janovi. Narodil se proto, aby připravil cestu pro příchod Spasitele Izraele. Chlapec rostl a sílil a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael (Lk 1:80). Byl oblečen do šatů z velbloudí srsti a jedl kobylky a med divokých včel.

To je výjimečná postava! Kolik takových lidí jste ve svém životě potkali? Já nikoho. Nedivím se, že vzbudil takový rozruch mezi lidmi.

Není se co divit, že za takovou postavou vycházeli lidé z celého Jeruzaléma, Judska i okolí Jordánu. Po čtyři sta let Pán Bůh neposílal Izraeli proroky. Od doby Malachiáše bylo ticho a nyní Izrael vidí Jana Křtitele. Proto za ním jdou. Vypadá to, že přichází den soudu. A Jan volá lidi k pokání a vyznání hříchů.

Ale Jan neobrací pozornost lidí k sobě. Místo toho

a) Jan vydává pokorné svědectví (v. 19)

• Toto je svědectví Janovo.

Přicházejí za ním kněží a levité, aby zjistili kdo Jan doopravdy je.

Doba Jana Křtitele je pro Izrael dobou temna. Žijí v nesvobodě, v područí okupační moci římského vojska. Poslední slovo ve správě země má římský císař. Nerozhodují sami o sobě jako národ. Kdysi tak mocný národ za krále Davida, slavný za krále Šalomouna je nyní zbit v područí pohanů.

Snad konečně Bůh posílá vysvobození. Snad přichází ten zaslíbený král, který nám přinese svobodu. To byla očekávání Izraelců. Určitě ale ne všech, vždyť ne všichni vyšli na poušť, aby činili pokání.

I dnes je to stejné. Na jedné straně jsou lidé, kteří hledají vysvobození ze zajetí. Nejsou možná nesvobodní ve své zemi, ale jsou nesvobodní ve svém srdci. Proto hledají záchranu - mnohdy je to útěk od reality ať k prostředkům potlačujícím vědomí, pití, drogy, zábava anebo skládají naděje v někoho jiného - bohy nebo "něco nad námi". Jen aby ta realita života, tak prodchnutá nemocemi, trápením a zklamáním byla lehčí, už aby skončila.

Snad konečně přijde vysvobození?

Anebo na druhé straně jsou lidé, kteří už rezignovali na pohled dál, než jen je konec jejich života tady na zemi. Rezignovali na jakoukoliv naději na něco lepšího. Tak to ještě pořádně rozjedem, užijeme si, vždyť po nás přijde potopa. Na konec je to stejné, jako si říct: tenhle život je všechno co mám. Nic víc nečekám.

Tak poslali židé z Jeruzaléma kněze a levity za Janem Křtitelem, aby zjistili, jestli je to ten, který je zachrání. Jsi ten, který má přijít na konci dnů a přinést nám vysvobození? Naděje Izraele se upínaly k Janovi.

To je velké pokušení. Představte si, že se na vás upírají oči celého národa. Všechno vypadá slibně. Stačí tomu trochu pomoci a sláva je na dosah. Jak rád satan lidem ukazuje celá království a slibuje:

• "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." (Mt 4:8)

Ale Jan je pokorný. Ne, já nejsem Mesiáš. Ne, já nejsem Elijáš. Ne, já nejsem ten Prorok. Já nejsem ten, kdo má vysvobodit Izraele.

• Já jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně. Mým úkolem, mým životním povoláním je vydávat svědectví tomu, kdo přichází za mnou a je větší nežli já. Jak prorokoval Izajáš. (40:3)

Ježíš o Janovi říká, že byl svíce hořící a zářící (J 5:35). Dokonce, že mezi lidmi nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel (Mt 11:11).

A přece Jan ani na chvíli nezaváhal: já nejsem to světlo: Ježíš Kristus je ten, který přichází za mnou a koho vy neznáte (v.26). Janovým posláním je vyzdvihnout Krista.

V církvi byli a jsou vždy největší ti, kteří se oblečou v pokoru, kteří nehledají svou slávu, ale slávu toho, kterého poslal Bůh: Krista Ježíše. Neboť každý, kdo se pokořuje, bude povýšen (Lk 11:11). Nemají všichni v církvi stejné dary a stejná povolání, ale všichni jsou povoláni ke stejné pokoře, aby Kristus byl na každém vyvýšen. Jan Křtitel v tomto ohledu odráží svého Spasitele: stal se služebníkem. A to je způsob života, který Pán Ježíš předkládá jako ten nejlepší způsob života pro jeho následovníky. On nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil. Služte druhým a ne sami sobě a naleznete radost. Porostete do Kristova charakteru. Věřím, že z takové církve bude mít radost náš Otec v nebesích i lidé v ní.

Proč tedy křtíš?, ptali se Jana farizejové. Křest byl pro ně spojen opravdu s poslední dobou - aby se očistili před příchodem Božím. Když však nejsi ten, kterého očekáváme, proč to děláš?

Jednoduše, dělá to proto, že ho Bůh poslal, aby křtil vodou a tak připravil lidi pro přicházejícího Krista: čiňte pokání. Stvrďte to, co se děje ve vašem srdci vnějším znamením: dejte se pokřtít vodou. Připravte se na příchod toho, který je větší než já.

Janova pokora je hluboká. Říká: jsem poslán od Boha, abych volal lidi k pokání a křtil je vodou. Ale ve srovnání s tím, který má přijít jsem nikdo. Jan žije ve společnosti, kde se očekává, že student udělá pro svého učitele stejně jako otrok. Ale Jan Křtitel se ve srovnání s tím, který přichází, považuje za nikoho, není mu ani hoden rozvázat obuv (v. 27).

Na koho tu ale Jan ukazuje? Říká: Na osobu, kterou vy farizejové neznáte. Stojí uprostřed vás a vy jej neznáte.

Židé čekali mesiáše. Spoléhali na svůj původ, vždyť jsou potomci Abrahama, vždyť Bůh s nimi uzavřel smlouvu, dal jim svůj Zákon, který se tak pečlivě snaží dodržovat.

A přesto jim Jan říká: přichází ten, kterého vy neznáte. Jak rozdílné jsou lidské představy o Bohu i o cestě záchrany, o věčném životě s Bohem.

Později Ježíš židům vysvětlil, že dětmi Abrahamovými jsou lidé víry (J 8:39). Duch svatý ukazuje, že smlouva, kterou s Izraelci Bůh uzavřel, byla smlouvou, která sloužila smrti a ne k životu pro jejich nevěru. Zákon, který se farizeové snažili tak pečlivě dodržovat, až si stanovili kupu pravidel jak toho dosáhnout, jim přinesl odsouzení.

Ne, neznali Mesiáše. Proto byl poslán Jan, aby ho lidem zjevil.

Lidé v době Jana Křtitele málo rozuměli, jaký má být přicházející Mesiáš. Jejich představy byly na hony vzdáleny skutečnosti. Proto, když Ježíš přišel, nalezl tak málo víry mezi Izraelci a jen pár z nich ho následovalo.

Dnes je to úplně stejné. Lidé mají tisíc a jednu představu o tom, kdo je Spasitel, kdo je Ježíš. Proto potřebují církev, která jim věrně bude zvěstovat Krista. Pravdivě, s obdivem k tomu, kým je! Izrael v době Janově potřeboval svědectví Jana Křtitele o Ježíši. Současný svět jej potřebuje o to víc. Jsme posláni ke zvěstování, Jan byl poslán ke zvěstování.

A on to dělá, když říká:

b) Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (v. 29)

Podívejte, kým Ježíš je: beránek. Co nás napadne, když přemýšlíme o beránku: je to tiché a mírné zvíře. To jistě je, ale naše přemýšlení musí jít dále - do Božího slova. Co ono říká o beránku?

Beránek je ve Starém zákoně ztotožněn s obětí za hřích.

Abraham šel obětovat svého syna Izáka, ale Bůh sám připravil oběť - beránka.

Při vyjití z Egypta řekl Bůh Izraelcům, aby společně jedli beránka. Stal se obětí, jejíž krví pomazali Izraelci veřeje dveří, aby je tu noc pominul zhoubce, procházející zemí.

Izajáš prorokuje o beránku, který se stane smírnou obětí za naše viny.

To je beránek, kterého Izraelci znali. To je beránek, kterého nyní Jan ztotožňuje s Ježíšem. Beránek, který snímá hřích světa.

Bůh učinil Ježíše smírnou obětí za naše hříchy. Mzdou hříchu je smrt a Kristus je poslán na smrt. Jediná cesta vykoupení je skrze zástupnou oběť Ježíše Krista. Není hříchu, který by nemohl být na Krista vložen, aby za něj zaplatil. Neexistuje hřích, který by Kristus nemohl nést, který by neunesl. On je dokonalý Spasitel, Spasitel světa a zvláště věřících (1Tm 4:10).

Komu Jan Křtitel o tomto Kristu svědčí? Farizeům, kněžím a levitům. Lidem, kteří v Izraeli byli nejblíže každodenním obětem za hřích, které v chrámě přinášeli. Dobře porozuměli, co to znamená beránek Boží, který snímá hřích světa.

Stejně tak se musíme ujistit, když svědčíme druhým, že porozumí spravedlnosti Boží. Usvědčené svědomí před Bohem potřebuje beránka, který snímá hříchy dokonale. Každá oběť připomíná vinu - stejně jako oběti v chrámu připomínali vinu Izraeli a v první řadě kněžím a levitům, kteří tu stáli před Janem Křtitelem, stejně jako o vině svědčí ukřižovaný Kristus Ježíš. Počáteční otázka v naší konverzaci s člověkem, který se ptá na naši víru, je jednoduchá: proč myslíš, že Kristus zemřel na golgotském kříži?

To je evangelium.

Ježíš však není jen beránkem, který snímá naše hříchy, ale je také tím, kdo

c) křtí Duchem svatým (v. 33)

Jan Křtitel byl poslán, aby křtil vodou. Volal lidi k pokání a k očekávání vykoupení samotným Bohem. A nyní je tu sám Syn Boží.

Jeho křest je úplně jiný. Křtem vodou se mohli dát pokřtít i tací, kteří jen nechtěli ztratit tvář před druhými lidmi. Uvnitř v jejich srdci se však nic nestalo. Zůstali stejnými pokrytci, jako byli před křtem. Jen to uměli dobře maskovat. Jan Křtitel je varuje:

• "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?  Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. (Mt 3:7-8)

Kolik lidí dnes sedí na sedadlech ve sborech v naší zemi a cítí se bezpečně: jsem přeci pokřtěný ve vodě. Všechno to volání a napomínání míří mimo mě. Já jsem pokřtěný. Kolik lidí jen podvádí svoje vlastní svědomí.

Ale tam, kde křtí Ježíš Duchem svatým, tam nemůže být žádná přetvářka, žádná faleš. Když On křtí, jeho křest je dokonalý. Nesmývá tělesnou špínu, ale rovnou zasazuje nový život do nitra člověka. Obřezává lidské srdce ke spravedlnosti. Duch svatý je darován člověku, aby v něm konal dílo, vedoucí na věčnost. Tam, kde je křest Duchem, tam je to poznat. Jeho dílo se nezadržitelně projevuje skrze ovoce v životě. To, co bylo zlé a odsouzeníhodné, proměňuje Duch svatý skrze pokání a vyznání hříchů k novému životu ve spravedlnosti, k lásce k Pánu i bližním. Janův křest nedovedl způsobit změnu srdce. Ježíšův křest umí způsobit jenom změnu srdce.

• To je ten, který křtí Duchem svatým (v. 33)

To je důležité sdělení Jana Křtitele. Kdyby totiž lidé zůstali u jeho křtu, bylo by to málo pro věčný život. Potřebujeme Ježíše a jeho dílo ve svém srdci. Jestli jsi pokřtěný ve vodě, ale tvoje srdce je pusté, pros Ježíše, aby On učinil své dílo a skrze milost tě dovedl k účasti na jeho radosti, k účasti na Boží přirozenosti. Pros jej, aby z tebe učinil nové lidství, nového člověka, Boží dítě.

To vše slyšeli učedníci, kteří byli spolu s Janem Křtitelem u Jordánu. Zde Jan pokřtil Ježíše. Bylo to zřejmě v Bášanu, na druhé straně Jordánu, jež Jan apoštol zapsal ve verši 28 jako Betanii, aby snad tak spojil tento počátek veřejné služby Ježíše i s jejím koncem, než byl zatčen a ukřižován. Vždyť to bylo v Betánii, nedaleko Jeruzaléma, kde vzkřísil Lazara, nedlouho před událostmi v Jeruzalémě, kde byl o velikonocích zatčen.

III. Od svědectví k víře (v. 37-51)

• J 1:35-37  Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků.  Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: "Hle, beránek Boží."  Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.

Jan Křtitel sám měl svoje učedníky, kteří ho následovali (v. 35). I oni hledali spasení, Boha. Ale když jim Jan zjevuje Ježíše, opouští Jana a jdou za Ježíšem. Apoštol Jan nám zde na příběhu Jana Křtitele ukazuje na jednoduchou a nádhernou metodu šíření evangelia, která je tím nejpřirozenějším způsobem v rozsévání dobré zprávy o Ježíši.

Lidé, se kterými se setkáváme v této části Janova vyprávění, jsou prvními z dlouhé řady následovníků Ježíše Krista, kteří zjistili, že zvěst o Kristu se velice efektivně předává osobním sdělením přítele příteli, nebo bratra bratru. (v. 40 nn).

Události zaznamenané v 1. kapitole Janova evangelia od 19 do 51 verše se staly během týdne. Všimněte si, jak pečlivě je tu zaznamenána doba, kdy se co stalo: druhý den (v. 29, 35, 43). Jakoby si Jan chtěl dobře připomenout detaily prvního setkání s Ježíšem. Je možné, že právě on je tím druhým učedníkem, který spolu s Ondřejem, bratrem Šimona Petra, následoval Ježíše jako první. Jan Křtitel vydal o Ježíši svědectví, když šel okolo nich: Hle, beránek Boží (v. 36).

Ondřej a Jan byli zasaženi: nyní se musí přesvědčit, kdo tento Ježíš opravdu je. Jaké to muselo být nádherné odpoledne. Ježíš je pozval oba k sobě domů a nyní se mohou ptát, na co chtějí! Mají tu Ježíše jen pro sebe. Nikdo je neruší a není tak divu, že Ondřej hned na to vyhledá svého bratra: Nalezli jsme Mesiáše! (v. 41). Jaká to proměna. Doposud jen slyšeli volání k pokání. Pak svědectví Jana Křtitele, který je vyučoval, o Ježíši, beránku Božím. Ale nyní se přesvědčili, že on je zaslíbený Mesiáš!

Oba učedníci byli židé, vyrostlí v prostředí vyučování Zákona v synagoze. Dobře rozuměli, co to znamená Mesiáš. Mesiáš znamená Pomazaný, Oddělený.

- je to pomazaný král 1 Samuelova 16:13  Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho (Davida) uprostřed jeho bratrů,

- pomazaný velekněz Leviticus 6:15  Připraví ji pomazaný kněz z Áronových synů,

- pomazaný prorok Ž 105:15  "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!"

Nyní se přesvědčili, že Ježíš je Mesiáš.

Ne, že by oba hned napoprvé běželi za Ježíšem, Jan Křtitel jim to musel říci alespoň dvakrát: Hle, beránek Boží. Teprve podruhé se šli přesvědčit. Nebuďte zklamaní, když někdo komu svědčíte, že neuvěří hned. Dejte mu čas a příležitost slyšet o Ježíši znovu. Jedno je jisté: kázání, vyučování, zvěstování všude kde je to možné nesmí ustat. Znovu a znovu Jan Křtitel vydával svědectví, znovu a znovu ho musí vydávat církev, znovu a znovu ho musíme vydávat my. Duch svatý skrze Izajáše potvrzuje:

• Izajáš 55:11  Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Ale k poznání Krista Bůh používá různé způsoby předávání zvěsti: Janovi a Ondřejovi kázal Jan Křtitel veřejně, Petrovi zase osobně svědčí jeho bratr Ondřej.

Co spojuje oba druhy zvěstování? Zasažené srdce těch, kteří zvěstují. Nemohou si nechat svůj objev Krista sami pro sebe. Musí se o něj podělit. A Ondřej se dělí s těmi nejbližšími. Ondřejova láska k bratrovi stojí na počátku Petrova poznání Pána Ježíše. Díky Bohu za všechny vytrvalé a láskou naplněné sourozence, které máme, za všechny příbuzné, kteří sami proměněni Kristem, zvěstují dobrou zprávu těm, na kterých jim nejvíce záleží.

Vaše láska k nejbližším, které vám Pán dal, k rodině, rodičům i sourozencům, k dětem i vnoučatům, není sama o sobě zárukou jejich spasení. Je však důležitým nástrojem spasení těch, které Pán k věčnému životu s Ním povolává. Proto vaše nesení svého kříže, trpělivost, laskavost a vytrvalé modlitby za vaše nejmilejší jsou tak vzácné a důležité. Apoštol Petr by nám o tom měl jistě co vyprávět.

Ne všichni jsou přivedení ke Kristu stejným způsobem. To jsou svrchované Boží cesty. Ondřej a Jan uvěřili skrze kázání Jana Křtitele. Petr skrze osobní svědectví svého bratra Ondřeje. Filip pak, zdá se, byl povolán samotným Ježíšem (v. 43).

Každý může uvěřit svrchovaným způsobem, jaký si Pán použije, ale každý kdo má být spasen, uvěří stejnému Spasiteli, stejnou vírou v pravdu, je stejně usvědčen z hříchů, je obmyt stejnou krví Kristovou a chodí ve stejném Duchu. Proto je na nás, Kristově církvi, abychom rostli v poznávání Pána a tak jej věrně přinášeli skrze naše svědectví dalším.

Poslední svědectví, které máme v našem oddíle zaznamenané, je to Filipovo Natanaelovi.

• Jan 1:45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“

Natanael znal Písmo a tak hned byl takzvaně "doma", když mu Filip říká, že nalezli toho, o němž psal Mojžíš. Vždyť o Kristu je každá část Písma.

• Lukáš 24:27  Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Stejně tak svědčí později i Petr:

• 1 Petrův 1:10-11  Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde.

Mojžíšův zákon ukazoval jen stíny věcí budoucích, kněžství, oběti, den odpočinku, království, spravedlnost, pokoj, to vše je naplněno v Kristu.

• Koloským 2:17  To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Ten, o kterém psal Mojžíš, se měl narodit v Betlémě - to se už dozvěděli před lety i mudrci, kteří přišli od východu, aby nalezli krále židů, který se narodil. Věděli to i velekněží a zákoníci (Mt 2:4-5).

Proto jeho odpověď byla dost skeptická: Co z Nazareta může vzejít dobrého? Ale to, proč byl Starý zákon sepsán a předán, to k čemu vedlo jeho studium, je Kristus!

Petr ve svém prvním listě pokračuje ve vysvětlení ve verši 12, o čem že to proroci SZ svědčí:

• 1 Petrův 1:12  Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

Svědčí o Kristu kvůli nám! Aby i další byli spaseni skrze evangelium. Nebe touží spatřit takovou slávu Krista ve své církvi, kterou si vydobyl, vykoupil sovu krví. Písma svědčí o Kristu! (J 5:39)

Ale Filip se nenechal odradit Natanaelovou skepsí. Na jeho předsudky platí upřímnost. Nezačal mu vysvětlovat horem dolem, co si Filip myslí. Jednoduše ho vybídl: Pojď a přesvědč se! A Natanael to udělal.

Natanael se mohl mýlit ve svém úsudku o Nazaretě, ale byl upřímný a šel se přesvědčit, co mu jeho přítel Filip zvěstoval. Byl ochotný prozkoumat jeho tvrzení a to se mu vyplatilo.

Když ho Ježíš spatřil přicházet, řekl:

•  Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti. (v. 47).

Ten, který byl jako první nazván Izraelem, Jákob, byl muž lsti. Podvedl svého bratra, aby získal požehnání svého otce jako prvorozený syn, kterým však nebyl. Nové jméno mu bylo dáno, až když se setkal s Bohem a jeho charakter byl proměněn.

• Genesis 32:29  Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh),

Natanael není lstivý a Pán Ježíš ho nadpřirozeně zná. Možná, že Natanaelovo poznání a porozumění Písmu nebylo to největší na světě, ale jeho srdce svědčí o milostivé práci Ducha svatého: šel, aby se přesvědčil. A když viděl, jak jej Ježíš zná, - tak jako ho nemohl znát nikdo z lidí, uvěřil a vyznal: ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.

Kolik lidí už odmítlo Krista jen proto, že nebyli ochotni zvážit, kdo Kristus je. Ale tam, kde se člověk nevydá své pýše, že by si myslel: "já to vím nejlépe, nikdo mě nebude říkat, jak to je," tam je naděje na spásu.

Natanael, který je tradicí ztotožňován s apoštolem Bartolomějem, vyznává: ty jsi přišel od Boha a ty jsi ten, kdo vysvobodí Izrael.

Viděli jsme dnes první učedníky, následovníky Pána Ježíše, jakým způsobem a ke komu byli povoláni. Pán s nimi učinil veliké věci. A přece jim dává zaslíbení:

• Uvidíš věci daleko větší.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Kristův kříž je naplnění snu Jákoba o žebříku. Nebesa se otevřela a Duch svatý sestoupil na Ježíše jako holubice a zůstal na něm. Boží svrchovaná milost spasení je skrze Ježíše dávána lidem, protože on zaplatil na kříži a byl třetího dne vzkříšen. A nakonec je to On, kdo v nebi přivítá obmyté hříšníky, svaté děti Boží.

Není nádherné, co Pán dělá s těmi, které povolává k víře? A to je ještě nesrovnatelní s tím, co jako jeho děti uvidíme – samotného Krista. I andělé touží spatřit toto spasení. Ještě je tu někdo, kdo není součástí tohoto příběhu víry radostného očekávání budoucí slávy? Ještě je tu někdo v našem dosahu, kdo Kristu nevyznal: Ty jsi Syn Boží, ty jsi Král Izraele? Pak máme ještě komu vydávat svědectví, pak se máme ještě za co a koho modlit.