NA KŘÍŽI ZMAŘIL SÁM SEBE! Ř 15,1-3 | Biblické společenství křesťanů

Římanům

Kazatel

NA KŘÍŽI ZMAŘIL SÁM SEBE! Ř 15,1-3

Římanům 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. 2 Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. 3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘

Motto: Matouš 25:40 Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších^a bratří,^b mně jste učinili.‘“

Úvod

Pokoj vám a milost! Jste-li Kristovi ovečky, kéž rostete v poznání Pána Ježíše i nebeského Otce mocí, milostí a pravdou Ducha svatého. Jste-li hledající, kéž vám sám Bůh v Kristu mocí Božího Ducha i slova protesá uši, a otevře váš zrak, abyste přijali v pokání a víře zvěst evangelia. Proste a kéž vám je dáno, tlučte a kéž vám je otevřeno, hledejte a kéž také naleznete. Volejte Krista, hledejte Krista, snažte se být tam, kde je Kristus. Vylezte na strom, na skálu, přebroďte řeku, plavte se za oceán i kdyby bouřil. Čtěte o Kristu v Písmu znovu a znovu. A pamatujte, že ta jediná podmínka je víra. To je ten jediný skutek, který chce Bůh, abyste věřili v toho, koho On poslal. J 6.29; Ježíš učí.

Jan 6:35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. 36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte. 37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

Věřit v Krista znamená uznávat Boží svrchované panství a vládu nad stvořením i nad sebou samotným. Znamená to znát Jeho svatost, Jeho spravedlnost a svou vlastní hříšnost. Znamená to znát Jeho lásku, dobrotu, milosrdenství a soucit a prosit o ně každý den a v každý čas. Znamená to kvůli Němu nenávidět hřích, (vlastní hřích především) a milovat, hledat a činit z v lásce Jeho vůli, skutky, které nám připravil. To je základní charakteristika života křesťanů.

Ef 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Tyto věci nelze činit v Adamovi. Tyto věci lze činit jen jako nové stvoření. Jako Boží dítě. Pán Ježíš vyučuje Nikodéma.

Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Nikodém byl člověk který usiloval plnit Boží zákon. Byl dokonce učitelem druhých. Nejspíše by se nám jeho život a jeho vnější spravedlnost líbili. Ale to nestačí. Nitro Adamova potomka musí zemřít a nové stvoření se musí narodit z Boha.

Není jiná cesta, než přiznat Bohu, že On je svatý, já jsem zotročen hříchem. Přiznat Bohu, že nejsem schopen plnit Jeho zákon tak, jak Bůh požaduje. Přiznat, že jsem Jeho nepřítel a má přirozenost Boha a pravdu nenávidí. Musím uvidět a pochopit svůj věčný dluh vůči věčnému, svatému Bohu. On mě stvořil pro svou slávu a má vzpoura je strašlivou urážkou Jeho majestátu. Jde o vinu, která musí být odsouzena, potrestána a zaplacena! A nebude-li to zaplaceno v Kristu, Kristovým křížem a Kristovou krví, běda mi! Musím pochopit a přiznat, že zasluhuji spravedlivý Boží trest, který nemohu splatit a proto odmítám-li Krista, jsem již odsouzen, a budu trest splácet po celou věčnost.

Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. 21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Milovaní v Kristu, i vy drazí hledající není závažnější věc a závažnější otázka, než Kristovo evangelium a to, jak se ty k němu stavíš!

Největší a navždy věčná potřeba každého člověka je dar milosti, víry, pokání a nového života z Boha. Je příznačné podle irského teologa Johna Gifforda Belletta, že tento dar milosti a pravdy Ducha svatého, toto znovuzrození z Boha, je tím, co člověk nejvíce potřebuje, i zároveň tím co Bůh svým vyvoleným dětem touží ze všeho nejvíce dát a dává. Proto dal svého jednorozeného Syna, aby On byl Spasitelem všech, kdo v Krista věří.

Dnes nás text Božího slova bude vyučovat o Kristově lásce k Bohu Otci a Jeho dětem, o Kristově poslušné lásce, která se obětovala naprosto, naprosto, naprosto a ještě víc! Tato ohromná a dech beroucí skutečnost Kristovi lásky má pro nás jasné důsledky. Kéž to přináší ovoce. Ř 15,1-3;

Odkazy: J 6,35-37; 3,3; 3,16-21;

Povinnost silných V 1

Pavel začíná dnešní text slovy: Římanům 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.

Už jsme si vysvětlili co znamená být silný v Kristu, ve víře, v poznání. Přesto pro dnešní den bych chtěl pojem ještě jednou vysvětlit a formulovat. V řeckém textu stojí slovo dynatos, znamená doslova mocný. Jde v kontextu o dospělost a pevnost víry a přesvědčení. Ale Pavel nepíše o silných v poznání a ve víře proto, abychom narostli ve svých vlastních očích. Pokud jsme mocní vírou, poznáním i přesvědčením, máme dar k budování svatých, ne sebe. to Pavel učí.

Vždyť pýcha okamžitě dosvědčuje, že to s naším poznáním, ani s dospělostí víry není tak horké. Pýcha je v rozporu s tím, co Pavel učí celou čtrnáctou a velkou část patnácté kapitoly.

Jestli někdo je obdarován a požehnán v poznání i víře, nebo je modlitebníkem jako Epafras. Nemá tyto dary sám pro sebe, k vlastnímu vyvýšení. K tomu, aby sloužil sám sobě, budoval sám sebe, zápasil na modlitbách jen sám za sebe. To by podle pravdy Písma byl oxymóron, smyčka, která popírá sama sebe. Bludný kruh bez cíle a naplnění. Jen pro zajímavost, symbolem satanských nauk je had, který sám sebe požírá.

A pokud ďábel obelstí křesťana, potažmo církev aby každý budoval jen sám sebe a sloužil sám sobě a dobré Boží dary měl jen sám pro sebe. Podařilo se mu strhnout svaté k modlářství a uctívání sebe podle jeho první lži!

Genesis 3:4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

Tím jsou porušena první dvě největší přikázání. Tedy ta, ve kterých jsou celý zákon i proroci. Miluj Boha nade všechno a miluj bližního svého, jako sebe samého!

Satan říká: “Budete jako “bůh”, svrchovaný pán svého života, který si určuje sám, co je pro něj dobré a všechno podřizuje tomu, aby on byl vždy na prvním místě!” Lákavé pro Evu i pro Adama! Lákavé i pro nás, jejich padlé potomky. Co ale říká Pavel? Silný, ve víře a poznání zbudovaný křesťan má povinnost!

Římanům 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. ČEP

Římanům 15:1 My silní jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, a nemít zalíbení sami v sobě. ČSP

Tato povinnost je Božím příkazem. Pokud ho v Kristu plníme, jsme poslušni prvnímu největšímu přikázání milovat Boha z celé své síly. Pokud ho naplňujeme, jsme poslušni i druhému největšímu přikázání miluj bližního svého, jako sebe samého!

Ten, kdo je z Boží milosti a štědrosti obdarován moudrostí, poznáním, vírou, vytrvalostí na modlitbách, darem povzbuzení a každým darem, který Bůh dává, je povinen nést ty slabé, kterým se možná těchto darů nedostává v takové míře. Tak je jejich slabost odstraněna, potřeba naplněna. Tak je jejich případná slabost dokonce k Boží slávě. Moudrý Bůh chce, aby jeho lid rostl ve vzájemné lásce a službě až tak, že mocnosti žasnou při pohledu na Boží lid. Ef 3,10; Žasnou při pohledu na nás, na náš sbor, na tebe, na mě?

Ale musíme také pochopit, že Bůh dává dary každému svému dítěti podle své svrchované vůle. A není mezi námi nikdo, kdo by mohl říci: “já mám vše, nic nepotřebuji. Ve všem jsme silný, ve všem jsem moudrý, mám všechno poznání a žádný bratr ani sestra mi nemá co nabídnout a nemůže mi nijak a v ničem posloužit, nemůže mě nijak obdarovat, nijak mě obohatit, či povzbudit. I takové myšlení by bylo pýchou.

Každý z nás je v něčem slabý a potřebný. Tam, kde je hojnost a přebytek hojnosti, tam nemá tato hojnost být uskladněna někde v koutě skladu, nebo pod rampou, kde o ní nikdo neví a nikdo z ní nemá užitek. Ne že by se Boží dary mohly kazit, ale ležet ladem můžou. Podobenství o zakopané hřivně nás varuje.

A v tom horším případě můžou být i špatně, sebestředně, pyšně, tvrdě, hříšně používány. korintský sbor je toho varováním a důkazem. I jak jsme četli na začátku čtrnácté kapitoly, bratra slabšího ve víře přijímej z lásky pro jeho růst, pro jeho budování a pro jeho vyvýšení. Ne pro vlastní vyvýšení, aby si ukazoval svou “duchovní převahu.” Cílem je, aby jeho život rostl v posvěcení a moudrosti a tak i Boží sláva byla stále více vidět v jeho životě!

Římanům 14:1 Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory.

To stejné jen jinými slovy a z jiného úhlu pohledu nám Pavel opakuje i nyní a jde ještě o krok dál. Přijímaného bratra jsme povinni nést a to s jeho slabostmi! Jsme tělo Kristovo a jako celé tělo Kristovo máme prospívat a růst k Boží slávě. Představte si člověka, který bude protahovat, posilovat jen jednu nohu, jednu ruku. Jak to tělo bude nejen vypadat, ale hlavně fungovat. Naopak, u sportovců vždy vidíme, že se cíleně a záměrně soustředí na slabiny svého těla, svého výkonu. A dvakrát více potom v tréninku tyto slabé věci budují. Ke stejnému zaměření nás vede i Pavel. Líbí se mi JRP.

Římanům 15:1 Ale pro nás silné je povinností, abychom nesli slabosti těch, kdo onu sílu nemají, a abychom nevyhledávali, co se líbí nám. JRP

Ne snášet pasivně ve smyslu že já to tedy jako nějak vydržím. Snad ho i dokonce v lepší chvilce vyslechnu, i když mi to poleze vlastně na nervy. Slabost druhých máme nést aktivně ve smyslu, že sejmu to břemeno z mého bratra, pomůžu mu ho nést. Učiním vše, aby ho netížilo.

Když skupina lidí podniká náročný pochod, přesun. Může jít jen takovou rychlostí a na takovou vzdálenost, jak mohou ti nejslabší v ní. A je naprosto přirozené, že silní pomáhají slabším. Nenakládají na ně víc, než mohou nést. Spíše je to tak, že ti slabí jdou bez břemen a ti nejslabší jsou možná na konci trénu v sanitním voze, nebo je nesou na nosítkách.

Pavel také mluví o tom, že nemáme mít zalíbení sami v sobě. V našem kontextu to jednoznačně mluví o sobectví, o sebestřednosti. Zalíbení v sobě je sobectví a sebestřednost. To zalíbení není primárně o tom, že se na sebe kouknu a řeknu: “Jé já jsem tak hezkej, tak moudrej, tak silnej.” Ano my se nemáme líbit sami sobě, nemáme být do sebe zahledění způsobem Ivánka z Mrazíka, který když se na sebe podívá, tak se musí pochválit. A i když z takových slov to zalíbení v sobě úplně crčí, jde v našem textu trochu o něco jiného.

Zalíbení v sobě v našem textu znamená, že vše kvůli mně, vše pro mě. Všichni kvůli mně, všichni pro mě. Všechny Boží dary sboru, všechna Boží milost sboru, všechno poznání, všechny modlitby tohoto sboru a lidí v něm jsou pro mě, kvůli mně. A jestli něco zbyde, tak to taky!

Pokud takto jednám, jde o konzum evangelia, konzum církve. V našem úzkém kontextu zalíbení samo v sobě znamená obhajovat svá práva, nebo domnělá práva. Jednat vždy a za všech okolností na prvním místě ve svůj prospěch. I kdyby to zjevně hubilo bratry a celý sbor. I kdyby to bořilo a mařilo Boží dílo. Proto Pavel říká:

Římanům 15:1 Ale pro nás silné je povinností, abychom nesli slabosti těch, kdo onu sílu nemají, a abychom nevyhledávali, co se líbí nám. JRP

Odkazy: Gn 3,4-5; Ř 14,1;

Výsada milovat, budovat, sloužit V 2

Ve druhém verši Pavel píše. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. A já se musím přiznat, že jsem trochu zklamaný z CEP. A tak jsem se podíval do dalších českých překladů.

Římanům 15:2 Ať se každý z nás líbí svému bližnímu pro dobro a kvůli vzdělávání. JRP

Římanům 15:2 A protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání. Kral

Všimněte si, že CEP říká vycházej vstříc bližnímu pro společný růst. Ostatní překlady zachovávají i v Ř 15,2 překlad řeckého slova areskó. Znamená to snahu se zalíbit, líbit se, mít zalíbení. V přeneseném významu to můžeme číst jako nemiluj sebe Ř 15,1, ale miluj druhé, bližní Ř 15,2.

Ani kralický, či jeruzalémský překlad nám nedávají plné světlo. Ale je nám jasné, že pokud se mám líbit bližnímu pro dobro a vzdělávání, tak to dobro a vzdělání musí mít pozitivní vliv, nést konkrétní ovoce v životě toho bližního. Naše zalíbení musí být nějak zaměřené na druhého. A tak se důraz textu přesouvá od zaměření na nás k našim bratrům. Zde ke slabším vírou. A kontext je v tomto případě jasný. CSP je nejlepší. Nemějte zalíbení sami v sobě Ř 15,1, ale…

Římanům 15:2 Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování. CSP

Výrok nemít zalíbení v sobě, ve verši 15, 1 se vykládá jako důraz nepodřizovat vše sobě a vlastnímu prospěchu, ale zaměřit se na prospěch druhých mít je před sebou. Nevím, proč CEP verš 15,2 překládá způsobem podle mě nepřesným a narušujícím kontext. Význam je sice zachován, ale důraz ztrácí sílu.

Pavlovo vyučování záměrně v prvním verši důrazně říká neměj zalíbení sám v sobě ve svém vlastním prospěchu, v druhém verši pak důrazně říká, měj zalíbení v dobru druhých, tak se jim snaž líbit. Pavel v dopise vědomě staví tyto dva výroky proti sobě jako ostrý kontrast, který nás má udeřit do očí! Proto výrok snažit se líbit bližnímu opravdu znamená dělat vše co je v mých silách, použít veškeré obdarování ke službě bratru, sestře. A tak se jim líbit! Protože jejich potřeby jsou naplňovány, můj život ve zbožnosti a službě jim přináší prospěch. Znamená to přesně to, co Pavel píše i v jiných listech.

Fp 2:3 v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4 každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Efezským 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:

Chtěl bych vám ukázat, jaké úžasné výsady se skrývají v Ř 15,1-2. Pojďme se podívat. Četli jsme ve čtrnácté kapitole.

Římanům 14:17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. 18 Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

Zde máme kontext. Kdo slouží Kristu podle Ř 14,1-18 a 15,1-3 ten je nejen milý Bohu, ale i lidem!

Je to výsada, je to milost. Podívejme se od čeho k čemu jsme se v listu Římanům již dostali. Podívejte se, jaké bohatství a jaká štědrost vám v Kristu byly dány. Jaký kus cesty urazilo každé Boží dítě podle listu Římanům..

Výchozí, startovní čára.

Římanům 1:28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. 29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, 30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví.

To platilo o nás všech.

Boží role ve spáse. List Římanům v první kapitole a v kapitole jedenáct o Bohu a o Jeho moci svědčí.

Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Římanům 11:32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. 33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

Další bod na cestě milosti a spásy je začátek Ř 12:

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebepřinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba

A nyní se výsada a milost naplňují v Ř 14 A 15 kapitole.

Takto sloužit Bohu, tak jak Pavel píše v Ř 14 - 15 kapitole, to je Bohu milé i lidem. Výsada milosti je podstata celého listu Římanům i našeho dnešního textu. Výsada a milost líbit se Bohu. Být mu milý! Líbit se církvi, bratrům a sestrám. Být užitečný a platný. Mít podíl na Boží vinici evangelia. Mít podíl na posvátné službě, tak jako Pavel měl kázáním evangelia, tak i vy tím, že máte podíl na službě tělu Krista v moci Ducha svatého. Spravedlnost, radost a pokoj. V tom je království Boží a kdo takto slouží, ten se líbí Bohu i lidem. A to je opravdu ve světle Písma výsada a milost.

K tomu jste byli povoláni Bohem. K tomu jste byli znovuzrozeni Duchem Božím. Cesta milosti od stavu, kdy jsme byli Bohu odporní a sami v sobě nadutí, ke stavu, kdy sloužíme Bohu jako Jeho milované děti. Jak Boží děti tedy jednají? V čem mají zalíbení? Čteme to v našem textu. CSP

Římanům 15:2 Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování. CSP

Když jsem přemýšlel o ilustraci a aplikaci. Uvědomil jsem si obrovskou Boží dobrotu. On jedná vždy k našemu růstu a prospěchu. Ve chvíli, kdy jsme začali procházet Ř 14 nastolil u nás ve sboru situaci, příležitost ihned se v praxi učit Jeho slovo naplňovat.

V církvi prostě dochází k napětí a sporům. Ke třenicím a docházelo k nim i v Římě. Proto Pavel římské vyučoval a vyučuje i nás. Písmo přistupuje k těmto věcem jako k příležitostem růst v poznání Boží vůle i v jejím konání. A to je milost. A tak jak si my dnes stojíme? Budeme venku, budeme uvnitř? Mě je venku zima. Já nemohu uvnitř pořádně dýchat. Mě se dělá uvnitř zle. Já se nemohu venku soustředit na kázání. Mě se venku káže špatně.

Náš problém se netýká silných a slabých ve víře. Ale věřte mi, že se týká síly a moci víry každého z nás. Jsme opravdu silní jako tělo Kristovo, jsme silní jako sbor v poznání a ve víře? Zaměření na sebe a zaměření na druhé to je ten lakmusový papírek, který nám pomáhá s odpovědí.

Souvisí to se zápasem našich srdcí, který vedeme jako nová stvoření v padlých tělech. Nedám vám odpověď kde tedy musíme od této chvíle pořádat bohoslužbu. Ale věřte, že cílem Božího jednání není rozdělení sboru. Ani Bůh nemá za cíl sdělit nám konkrétní místo, kde bude bohoslužba. Vždyť všude, kde jsou dva, nebo tři ve jménu Krista, je Bůh uprostřed nich. Věřte mi také, že když vezmeme slova Pavla z Ř 15 opravdu za své, spoustu problémů přestane okamžitě existovat. Ne všechny, ale mnoho z nich. Přemýšlejte. Znovu přečtu Ř 15,2 CSP

Římanům 15:2 Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování.^c CSP

Odkazy: Fp 2,3-4; Ef 5,21; Ř 14,17-18; 1,28-30; 11,33; 12,1;

Cíl Pána Ježíše? Kříž!

Písmo není univerzálním návodem na život, který by postihoval naprosto každou variantu každé životní situace. Ale je Božím slovem, živým a mocným, které jak praví list Židům dělá co?

Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Bůh, jeho svatý Duch pracuje s tímto dvousečným mečem. My žasneme, někdy pláčeme a stěžujeme si. Boží výchova může být a je mnohdy krušná. Ale to k čemu vede, vám nedá žádná jiná výchova, žádný jiný rodič než nebeský Otec Bůh! Boží výchova totiž přináší ovoce pokoje a spravedlnosti. Žd 12,11;

Vidíte jak se nám propojuje Písmo? List Židům a Římanům. Vždyť v tom je království Boží. Jeho mocí a silou je pokoj a spravedlnost od Boha. A z toho se my nakonec vždy jako Boží děti radujeme. A tak je tu máme opět všechny pohromadě. Pokoj, spravedlnost a radost z Ducha svatého a Jeho díla v nás! Takto sloužíme Bohu a budeme se Mu líbit, i lidem.

Jenomže čteme o tom království, že je Boží, ne naše. Jeho síla a moc je pokoj a spravedlnost od Boha, Boží. A tak musíme ještě v listu Žd ve dvanácté kapitole zůstat. Musíme vědět ke komu jít. Kam upřít svůj zrak. Kde čerpat sílu k životu, který se líbí Bohu.

Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž 3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. 4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.

V minulých dnech jsem se z Boží milosti mohl zamýšlet nad otázkou z konference ZOD. Ptala se po smyslu lidského života, co je jeho cílem. A myslím, že pokud zůstaneme zaměřeni sami na sebe. Na člověka jako takového, neodpovíme nikdy správně! Musíme se vždy zaměřovat na Boha. A to říká i list Žd 12,1-4, Pohleďte na Ježíše, přemýšlejte nejprve o Něm.

Co bylo smyslem Jeho pozemského života? Cílem? Proč On přišel?

On přišel, aby…

Podstoupil muka kříže!
Podstoupil potupu kříže!
Nesl zlobu a zášť hříšníků na kříži!
Nesl spravedlivý hněv Boží na kříži!
Prolil svou krev za tebe na kříži!

To vše pro Boží slávu, vše pro vykoupení Božích dětí. Mohl by mi prosím někdo z vás ukázat něco v životě Pána Ježíše Krista, co by nám nějak ukazovalo že byl zaměřen na sebe? Pavel píše ve třetím verši.

Římanům 15:3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘

Jedná se o citaci z prorockého, mesiášského žalmu 69,10.

Žalmy 69:10 neboť horlivost pro tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.

Co znamená, že Kristovo zalíbení bylo přesně podle slov Písma? Je to za prvé fakt, že se prorokované slovo Písma naplnilo na Kristu, na kříži. To je ta zjevná skutečnost. Ta viditelná forma. Ale proč to Kristus vůbec učinil? Je to Kristova horlivost. Pro co horlí náš svatý Pán tak, že podstoupí kříž? V čem má takové zalíbení? Pro Otcovu slávu, pro království Boží horlí. Pro spravedlnost, právo, pokoj, pravdu a milost Ducha Božího. Aby se naplnila slova Písma a tím Boží, Otcova svatá vůle. On Svatý Boží Syn snášel potupu kříže z rukou hříšníků, protože miloval a konal Boží, Otcovu spravedlnost. V žalmu 42 volá.

42: 8 Hlubinavolá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.CSP

A V Lukášově evangeliu je jedna z nejkrásnějších pasáží. Je krásná pro to, co stojí za tím hrozným křtem o kterém Pán mluví. Co stojí za křížem. Křížem, který je z fyzického pohledu tím neohavnějším mučícím a smrtícím nástrojem. A lidé si toho byli a jsou dobře vědomi. Protože římské právo mělo tento trest pro ty nejhorší zločince! A římský občan například nesměl být tímto trestem popraven, i když byl nejhorším vrahem.

Kříž je neskutečná lidská ohavnost mající kořeny v lidské vzpouře proti Bohu a v lidském hříchu. Přesto ho Otec naplánoval a Syn dobrovolně z lásky podstoupil! Co stojí v Lk 12,50?

Lukáš 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná! CEP

Duchovní zrak Božích dětí vidí kříž stále jako místo hrozné potupy a smrti Ježíše Krista. Místo, kde Bůh Otec opustil svého Syna poté, co na něj uvalil vinu nás všech, kteří věříme! On byl trestán a upuštěn místo nás!

Ale kříž je také místo korunovace a vyvýšení Krista a místo zázraku spásy. Proto křesťan zpívá že miluje ten hrozný kříž a nikdy ho nepustí z rukou, protože na Něm umřel jeho Pán a Spasitel.

Židům 12,1-4 mluví o tom, abychom mysleli na to vše, co Kristus podstoupil z rukou hříšníků. Z rukou lidí. A dodává, ještě jste nemuseli prolít svou krev v zápase s hříchem. Ježíš místo pozemské radosti, která se Mu nabízela zvolil radost nebeskou. Radost slávy Božího království. Radost nad naplněním Otcovi svaté vůle a nad spásou nespočetných zástupů Božích dětí.

Radost a potěšení tohoto věku Kristus odmítl a tu která byla před Ním, kdy byl korunován, oslaven a vyvýšen skrze své utrpení, tu si zvolil.

Jak nám pomáhá zrak upřený na Pána Ježíše v praktickém životě? Král králů a Pán pánů se zřekl své věčné slávy u Otce, aby vybudoval všechno nové. Aby přinesl Boží království lidem na zem a zachránil všechny, kteří patří Božímu království. . A já bych tváří v tvář této pravdě měl trvat na svém prospěchu za každou cenu? Na svém možná i právu a prosazovat ho i když to hubí bratra a tím boří Boží dílo v jeho životě a v církvi? Kristus učinil všechno pro Otcovu slávu a záchranu všech Božích dětí. A já neučiním ani to nejmenší pro Ježíšovu slávu a budování mého bratra, sestry? Ano, taková je má bída, bída Adamova potomka. Ale Ježíš za mě zemřel!

On svatý Boží Syn, který neučinil nic zlého se cele vydal do rukou hříšníků aby je přivedl před Otcovu tvář jako svaté, čisté a spravedlivé. On pil kalich Božího hněvu. Na Něm byl vykonán soud i trest za naše hříchy. A já, hříšník, který dluží Otci a Kristu nesplatitelné, nechci nést ani malé břemeno slabosti mého bratra? Nechci mu ani za nehet pomoci na jeho cestě, v růstu a budování víry, protože mě to bude něco málo stát? Odmítám se dát druhému, přestože má malinkatá oběť se nedá ani srovnávat s Kristovým křížem a bylo by snad i rouháním se o to pokoušet? Ano, taková je má bída, bída Adamova potomka. Ale Ježíš za mě zemřel!

Nedokážeš se venku soustředit na kázání? Ale tvému bratru, tvé sestře se uvnitř špatně dýchá a dělá zle. Modli se tedy, aby ti tvůj Bůh dal milost a tvá mysl se mohla soustředit na Boha a Jeho slovo kdekoli. Co když budeš jednou pro evangelium ve vězení, mezi zločinci? Jak se tam ztišíš a soustředíš?

Dělá se ti uvnitř zle? Ale tví sourozenci se nemohou venku plně soustředit na kázání Božího slova. Tak se modli, aby Bůh, který stvořil celý svět pouhým slovem, který vzkřísil Krista z mrtvých mocí svého svatého Ducha, aby tvůj Bůh jednal. Možná ti dá sílu to prostě vydržet. Možná tě povede k tomu, abys jezdil dostatečně dříve do shromáždění a postaral se o odvětrání sálu.

Možná tě povede k tomu, abys dal peněžní dar na klimatizaci. On je Svrchovaný! Ale určitě už nyní skrze tyto situace jedná Bůh s tvým srdcem i s mým srdcem. Aby ta naše srdce nebyla zaměřená na sebe. Ale na Něho a jsou- li zaměřená na Něho, jsou zaměřená i na Jeho děti. Musí být zaměřená i na Jeho děti! Písmo to potvrzuje 1J 5,1!

Pán Ježíš Kristus nám v našem textu dává příklad k tomu, abychom žili tak, že se budeme líbit Bohu. Ne že se budeme líbit sami sobě. Ježíš varuje zástupy těmito slovy.

J 5:44 Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!

Pán Ježíš nám v textu dává příklad života, který se líbí také Božím lidem, našim bližním, když sám sebe obětoval aby naplnil naši největší potřebu. Záchranu duší. A varuje nás těmito slovy.

Matouš 10:38 Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden. 39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. 40 Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.

Hledejte tedy a čiňte to, co oslavuje Krista a dává život vašim bližním. Bratrům a sestrám. Protože láska k vlastnímu životu může sesadit a sesazuje Krista z trůnu vašeho života. To říkají verše Mt 10,38-39. A verš 40 mluví o tom, že cokoli je učiněno Kristovým služebníkům, je učiněno samotnému Pánu Ježíši, samotnému Bohu! A tak i to vše, co vy činíte komukoli z Božích dětí, samotnému Kristu, Bohu činíte. Odvracíte se od Božích dětí, nebo dokonce hřešíte proti Božím dětem? Sami si to dopovězte. Konáte dobré Božím dětem? Sami si to dopovězte.

Nemůžeme zakončit jinými slovy dnes, než následujícím prohlášením Pána Ježíše z Mt 25.

Matouš 25:40 Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili/neučinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili/neučinili.‘“

Amen!

Odkazy: Žd 4,12; 12,11; 12,1-4; Ž 69,10; 42,8; Lk 12,50; J 5,44; Mt 10,38-40;

Rok

2024

Osnova kázání

Ř 15,1-3osnova.docx