MŮJ BŮH JE SKÁLA! (Jon 3,9-10)

 

MŮJ BŮH JE SKÁLA! (Jon 3,9-10)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 17. července 2022

Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu!

On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.

Deuteronomium 32:3-4

1. Úvod: omezil se Bůh kvůli člověku ve svém poznání?

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, milí svatí, milí hosté, v Písmu se setkáváme s podobnými vyjádřeními, jako zde v Jonášovi třetí kapitole, kde autor Písma popisuje Boží lítost nad jeho vlastním rozhodnutím. Vidíme, že Bůh ohlásil svůj soud, ale protože lidé činili pokání, litoval, že jim chtěl učinit zlo, a nakonec tak neučinil. Bůh změnil své jednání. Setkali jsme se s touto skutečností hned v první knize Písma, v Genesis, kdy Hospodin viděl, jak se rozmohl hřích v lidech a

• Gn 6:6-8 Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 7 Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." 8 Ale Noe našel u Hospodina milost.

Bůh potopou smetl vše živé, jen ti, co byli v arše, byli zachráněni. Bůh litoval, že stvořil člověka! Trápil se ve svém srdci! Jak svatý je náš Bůh, že nemůže vystát hřích a jak slitovný je, že se smilovává nad hříšníky! Jsou tyto dva příklady, jak z knihy Genesis, tak z Jonáše, spolu s dalšími v Písmu, důkazem, že Bůh, Stvořitel nebe i země, neví, co se v budoucnu stane? Je náš Bůh otevřen reakci lidí, aby teprve podle toho, co uděláme, zda budeme činit pokání nebo ne, On se podle toho zachoval? Prakticky řečeno, je Bůh závislý na člověku? To je velmi důležitá otázka pro náš křesťanský život. Neví-li Bůh, co se v budoucnu stane, jak bude schopen dodržet svá zaslíbení? Jak by také mohl zajistit, abychom byli skutečně spaseni? Co když se změní situace a Bůh uvidí moje nevěrné křesťanství, mé spoléhání sama na sebe, místo na Něj a rozhodne se mi spásu vzít? Vidíte, že otázka Boží neměnnosti je pro nás životně důležitá! Jsme v konci konců vydáni do rukou nás samotných anebo má Bůh ještě co říci k naší věčnosti? Ve snaze držet se myšlenky, že člověk tak jak se do tohoto světa rodí, jak v něm žije i jak umírá, je vždy svobodný ve svém rozhodování a Bůh se dobrovolně omezil a reaguje jen na jednání lidí, došli někteří k přesvědčení, tzv. "otevřeného božství". Tedy k učení, že Bůh neví, co se stane v budoucnosti. Někteří ale pochopili, že by pak Bůh nebyl Bůh, ale jen omezená bytost, jako my. Upravili tedy svůj názor a tvrdí, že Bůh zná všechny alternativy budoucnosti. Tato teorie má však nejméně dva háčky. První je, že bychom si nikdy nemohli být jisti svým spasením. Takový život by ale byl peklo na zemi. Pokud byste nemohli věřit Božímu zaslíbení, že každý, kdo věří v jeho Syna nezahyne, ale má život věčný, komu bychom mohli věřit? Pokud ne Bohu, snad lidem? Druhý háček, tedy spíše hák, je v tom, že toto není učení Písma. A to je to nejpodstatnější. Lidé se snaží vymyslet prakticky cokoliv, jen aby se nemuseli sklonit a pokořit před svatým Bohem. A to je smrtelná nemoc, která sužuje lidstvo už od Adama, od samého počátku. Pokud chceme poznat pravdu o Bohu, musíme do Písma. Co tedy Bible říká o Boží neměnnosti?

2. Učení Písma o neměnnosti

Ve v. 10 čteme, že Bůh

• litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak. (v. 10)

Slovo "litoval" je hebrejsky "naham". Když je použito o Bohu, pak znamená změnu v Jeho úmyslech. Zdá se, že Bůh v případě rozhodnutí o vyvrácení Ninive změnil své úmysly. Jak tomu rozumět ve světle učení Písma?

1. Neměnnost Boží

Boží slovo na prvním místě svědčí o Boží nezměnitelnosti. Je to jedna ze základních Božích charakteristik, které neodráží nikdo a nic ze stvoření. Nezměnitelnost náleží jen Bohu. Stvoření podléhá změně, Bůh je stále stejný. Žalmista o Bohu svědčí takto:

• Ž 102:26-28 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.

Proto Písmo mluví o Bohu jako o Skále, která se nepohne! Proto sám Bůh mluví k lidem takto:

• Mal 3:6 Nebo já Hospodin neměním se, (Kr)

On se nemění ve svém bytí. Nic k Němu nelze přidat, nic ubrat. Bůh nebude zítra víc svatý, než je dnes, nebude moudřejší zítra více než je dnes, nebude více milovat, než miluje dnes. Pokud by se Bůh ve svém bytí, ve svém charakteru měnil, znamenalo by to, že zítra může být o něco lepší než včera. To by pak ale znamenalo, že pokud jsi včera uvěřil Bohu, nebyla to ta nejlepší, nejsvatější bytost, protože dnes je morálně lepší než včera. A co bude zítra? Vždyť to může být i naopak! A co když by se změnil k horšímu. Jen trochu zlý Bůh. Kdo zaručí, že by zítra nevládl všemu, co jest, všemohoucí a zcela zlý bůh? To je bláhová a zlá myšlenka. Díky Bohu, že Bůh se nemění ve svém charakteru! Je svatý, všemohoucí, dobrý a milující. Je spravedlivý a odpouští hříchy kvůli svému Synu Ježíši Kristu. Haleluja! To je první závěr, který ve světle Písma musíme učinit: Boží neměnnost, jak ji popisuje Písmo, ukazuje na neměnnost jeho bytí i jeho charakteru.

 

2. eměnnost jeho zaslíbení

Nejen, že Písmo odhaluje Boží neměnný charakter, ale přidává ještě další poznatek o Bohu. To, co Pán slíbí, to také učiní. Každý dobrý dar přichází z nebe od Boha. A protože se Bůh nemění, můžeme si být jisti, že i v budoucnu nepřestane dávat lidem dobré dary.

• Jk 1:17 `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

Ve svých slibech se Bůh nemění. V Izajáši Bůh dosvědčuje:

• Iz 46:11 Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním.

Chvála Pánu za to! Vždyť On zaslíbil lidem Spasitele již ve Starém zákoně. S Adamovým pádem a Božím prohlášením o soudu nad hříchem, přišlo okamžitě od Pána také zaslíbení o záchraně z důsledků hříchu, o záchraně z věčné smrti,

• 2Te 1:9  `daleko od Pána a slávy jeho moci´,       

Kdyby Bůh měnil svá zaslíbení, kde by bylo tvé spasení? Kde by byla tvá naděje? Kde tvůj pokoj s Bohem, kde tvé odpuštění, kde by byla tvá víra? Byla by prázdná a marná. Bůh se však ve svých zaslíbeních nemění. Znovu a znovu o tom Bible svědčí. Když apoštol Pavel a Barnabáš přišli do synagogy v Pisidské Antiochii, na území dnešního Turecka, pověděli tamním židům:

• Sk 13:32-34 My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´ 34 To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: `Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.´

Bůh je věrný! Svá zaslíbení plní. Kdyby neplnil, jsme ztraceni. Ale On je Bůh, který se nemění a nemění ani svá dobrá zaslíbení. V Kristu máme naději na věčný život! Tak, kdo tu dnes sedí, a ještě nepoklekl ve svém srdci před Bohem, nevyznal své hříchy, a ještě neuvěřil Kristu, že jej zachraňuje od přicházejícího spravedlivého soudu všemohoucího svatého Boha, pak to udělej ještě dnes! Vidíš, jaký je Bůh, který volá každého člověka k pokání a víře v Krista? Je pravdivý, své sliby plní. Proto si buď jist, že Kristus je Spasitel. Jeho Bůh kdysi zaslíbil, v určený čas poslal, aby se narodil z Marie, panny, žil pod Pontským Pilátem, byl ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých. Bůh své sliby plní. Lidé velmi často své sliby porušují, ale Bohu můžeš cele důvěřovat. Všechny své sliby plní. On je zcela hoden důvěry. Pojď a okus, že Bůh je dobrý! (Ž 34:9)

3. Neměnnost Božího plánu

On svá zaslíbení plní, protože má plán. Nedávno nám napsal jeden čtenář do Zápasu o duši dotaz v reakci na článek o Božím dobrém plánu. Ptal se: rád bych věděl, jaký je dobrý Boží plán? Ano, Bůh nejedná nahodile, ale má plán. A dokonce nás nenechal na pochybách, jaký ten plán je. Svůj plán zjevuje lidem. Jaký je to plán? Ten plán je nezměnitelný.

• Iz 46:9-10 Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já. 10 Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním.

Bůh ví od věků, co bude. Nic jej nemůže překvapit. Ale nejen to, On dokonce, jak čteme v Izajáši, zajistí, aby se jeho plán uskutečnil! Tak kde je místo u Boha pro jeho neznalost věcí budoucích? Kde je místo pro jeho neschopnost zajistit naplnění svých cílů? Nikde. To by nebyl Bůh Písma, kdyby byly pravdivé domněnky lidí zastávajících teologii "otevřeného božství". Vidíte kam až vede palčivá touha vidět člověka jako bytost neomezenou hříchem, jako svobodného ve své vůli k čemukoliv, včetně vybrat si nebo odmítnout Boha. Je to nejen bláhová myšlenka, ale hlavně je to projev lidské pýchy. Nemá naprosto žádnou oporu ve zjevení Písma, leda v tom, že Písmo takové smýšlení odsuzuje jako bláznovství (Jb 35:2) Bůh tedy má plán a zjevil ho lidem. Už jste v Písmu objevili, kde se o něm mluví? Zde je krásně vystižen:

• Ef 1:9-10 (Bůh) nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10 že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Ano, vše bude sjednoceno v Kristu. To, co bylo zničeno hříchem a neschopno se navrátit k Bohu, svému Učiniteli a Udržovateli, celé stvoření bude obnoveno. Hřích i ti, kteří se ho nechtěli vzdát budou uvrženi do hořícího jezera (Zj 20:14-15)). Země i nebe se žárem rozplynou a vše bude učiněno nové (2Pt 3:10). Církev bude přivedena na svatbu Beránkovu, aby už byla navždy s Ním. A bude chválit Boha. Vším a napořád. Boží sláva prostoupí vše!

3. Bůh nenávidí a miluje

Proč tedy Bůh uložil Jonášovi, aby ve městě Ninive volal:

• Jon 3:4b "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."

Každé Pánovo varování má za cíl změnu. Skrze Jonáše Bůh varuje ninivské: jestliže nezměníte své smýšlení i jednání, jinými slovy, jestliže nebudete činit pokání, toto se určitě stane. A co se stalo? Protože máme v Písmu zapsáno, že ninivští činili pokání, můžeme s velkou mírou jistoty říci, že Jonášovo volání o přicházejícím soudu obsahovalo také zprávu o Boží milosti. Proč by jinak litovali svých hříchů, kdyby to k ničemu nebylo dobré? Je to jako když tatínek napomíná a varuje své dítě: ještě jednou neposlechneš a dám ti na zadek. To varování obsahuje také dobrou zprávu: když budeš poslouchat, pak zaslíbený trest nepřijde. To je nádherný důkaz Boží milosti k nám. Mluví k nám jazykem, kterému ve svém pádu rozumíme. Kdyby Bůh mluvil pouze jazykem své svatosti, nerozuměli bychom. Náš Otec k nám však vztahuje ruce z věčnosti, aby nám dal zakusit svou věčnou lásku. Bůh vyhlašuje soud. Proč? Aby varoval člověka před důsledky hříchu. Bůh nenávidí hřích.

4. Bůh nenávidí hřích

Slyšeli jste někoho říkat: Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka? Jiný říká: Ne, tak to není. Bůh nenávidí hřích a nenávidí i hříšníka. Důkaz toho je, že všichni hříšníci budou odsouzeni pro peklo. Tak jak to je? Co říká Písmo? Bůh jistě nenávidí hřích. Kdyby to tak nebylo, neposlal by svého jediného Syna, aby nás z moci hříchu vysvobodil. Ale hřích je namířen proti Bohu, proti jeho svatosti. Proto neobstojí a bude zničen. Autor Písma nás o tom nenechává na pochybách.

• Ř1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Dokonce je hřích, který nebude odpuštěn: neuvěří-li někdo ve jméno Pána Ježíše Krista, nenalezne odpuštění (J 12,32). Naopak, každý hřích bude potrestán. Čím? O tom nás Písmo také nenechává na pochybách.

• Ř 6:23 Mzdou hříchu je smrt

Ale ta už v novém nebi a na nové zemi nebude, protože ji Bůh zničí.

• Zj 21:4 A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo."

A s hříchem budou odsouzeni také všichni nekající hříšníci. Všichni, kdo odmítli vyznat Bohu svou hříšnost a podvolit se léčbě, kterou Bůh předepsal, přijmout jediný lék na smrtelnou nemoc hříchu: Ježíše Krista.

• Zj 21:8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt."

Tak vidíme, že Písmo ukazuje, jak Bůh nenávidí hřích, nenávidí nekajícího se hříšníka, to vše a ti všichni budou zničeni. Ale přece je tu někdo, koho Bůh ve stvoření miluje! Z jakého důvodu? Nevíme. Ale již před stvořením světa si Bůh zamiloval některé lidi a určil je ke spáse.

5. A co hříšníka?

Přece se z veliké lásky rozhodl, že ze všech národů zachrání ostatek lidu k věčnému společenství se sebou samým – ve slávě a radosti, v čistotě svatosti, v nikdy neustávající chvále Boží slávy! O nich Bůh říká:

• Zj 21:7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.

A to je přesně ono! Na základě Božího zjevení, a ne na základě přání pyšných lidí, můžeme s jistotou říci: Bůh nenávidí hřích, ale kvůli svým vyvoleným, které si zamiloval již před stvořením světa, ne pro jejich spravedlivé skutky, ale z milosti, strpí Bůh nyní hřích ve svém stvoření, dokud nebude spasen i ten poslední svatý, z Boží milosti vyvolený a obmytý Kristovou svatou krví (Ř 11,25). Do té doby Bůh trpí hřích i hříšníky a místo spravedlnosti zahrnuje celý svět svým milosrdenstvím. Všechny lidi, co jich jen je, obdarovává nyní – ať věřící či nevěřící, svou dobrotou. Roste plevel i obilí spolu na jednom poli, a to až do dne sklizně. (Mt 13,24-30) Hříšníci – nekající i ti obmytí Kristovou krví, žijí všichni zde na zemi, a to až do dne příchodu Božího Syna Ježíše Krista. Pak bude vzkříšení. Pro jedny k odsouzení pro druhé ke spáse. Můžeme tedy naše pozorování v Písmu shrnout:

Bůh nenávidí hřích, a přece dočasně prokazuje dobrotu všem hříšníkům světa, a to až do dne soudu. To vše kvůli těm, které si zamiloval a vyvolil před stvořením světa ke spáse, kvůli Kristově církvi. Otázka tedy zní: užíváš si dnes Boží dobroty? Ano, každý jeden člověk ji užívá. A jsi za ni Bohu vděčný? Nebo ji přijímáš jako samozřejmost? Děkuj dnes Bohu za jeho dobrotu a poslouchej ho. Jediný způsob, jak uniknout věčné záhubě je vejít úzkou branou víry v Krista Ježíše do Božího království. I Noe byl poslušný a nastoupil do archy záchrany, když mu Bůh řekl. Budeš dnes poslušný i ty? Nezáleží na tom, jestli je ti 50 anebo chodíš do druhé třídy: to volání Písma je určeno pro každého člověka, bez ohledu na věk. Vstup do archy záchrany pro věčnost! Skryj se vírou v Krista a budeš žít!

4. Boží neměnnost je důvod milosti

Viděli jsme, že ve svém Božství je Pán neměnný. I jeho plán je svatý a neměnný. On zajistí, že se do posledního písmene naplní. Naplní se přesně tak, jak si Bůh předsevzal a nic mu v tom nezabrání. Ví vše, zítra nebude překvapen naším rozhodnutím. To jsou slova svatosti. A přece s námi lidmi jedná tak, abychom rozuměli. Protože jsme postiženi důsledky hříchu, nerozumíme dobře, jak to Bůh dělá, že svůj plán naplní, a přece nás vyzývá k pokání. Když jej budeme činit, zahrnuje nás svou dobrotou. Když odmítáme, vystavujeme se Jeho soudu. Naše skutky mají zjevně dopad na Pánovo jednání. V knize proroka Jeremiáše o tom Bůh mluví takto:

• Jer 18:7-10 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. 8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. 9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. 10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci.

Bůh s námi mluví tak, abychom rozuměli a jedná tak, abychom reagovali na Jeho zjevenou vůli. Tomu se říká antropomorfismus, tedy Bůh jedná, jako byl jako my – člověk. To proto, abychom rozuměli, co nám říká. Jeho prohlášení o národech a soudech nelze vidět jako absolutní, ale jako podmíněné. Jeho přikázání mají za cíl změnit naše chování. Vždy to bude mít nějaké důsledky – buď skrze pokání přinese Boží požehnání nebo skrze odmítnutí přinese Boží soud. A přece se Bůh nemění. V tom je totiž Jeho neměnnost: vždy trestá hřích a vždy, vždy vyslyší pokání a prosby o milost. My jsme proměnliví - např. potřebujeme se obrátit od zlého k víře v Boha skrze Krista. To, co včera vedlo k našemu odsouzení, tedy nevíra v Krista, má být dnes změněno ve spasení skrze pokání. A to se děje. Mnozí z nás jsou toho důkazem. Proto s námi Bůh ve své neměnnosti mluví tak, abychom my rozuměli a obrátili se k Němu. On se nemění, my se naopak musíme měnit, abychom jednoho dne byli jako On – svatí a bez poskvrny. Když Bůh "lituje" že učinil člověka (Gn 6,6) neznamená to, že s člověkem skončí. Zachoval osm lidí v arše. Když Bůh "lituje" že nechal Jonáše vyhlásit soud nad Ninive, neznamená to, že se Bůh změnil nebo změnil své jednání. Vždy věděl, že se ninivští vrhnou do pokání a odvrátí se od svých zlých cest. A neučinil jim to Jonášem vyhlašované zlo, protože Bůh se nemění: stejně jako před Jonášovým kázáním Bůh trestal nekající se hříšníky a žehnal těm, kteří činí pokání, stejně tak to dělá i nyní. Bůh se nemění. Jonášovo volání o přicházejícím soudu je totiž nevyšším dobrem, které Bůh ninivským prokazuje: to je varování, aby nezemřeli. To je projev Boží lásky. Nejhorší je, když Bůh mlčí a nechá člověka, aby šel ve svém hříchu až do zahynutí. Možná dokonce s úsměvem na tváři! Kolikrát už kdo veřejně a hlasitě prohlašoval: já v Boha nevěřím a smrti se nebojím! V jedné písni zpívá známý písničkář: "jak jsem žil, i stejně dožiju, co jsem si natropil, to si i vypiju".  To je buď čirý nerozum nebo spíše nejhlubší pýcha člověka. Jak hrozné procitnutí tváří v tvář Bohu to musí být, když člověk odejde z tohoto světa nesmířen se svým Stvořitelem.

• Žd 10:31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.

Proto ve svém nezměnitelném plánu Bůh s námi jedná tak, jak potřebujeme. Ze své lásky dává varování, vyzývá k pokání, ba i hrozí pohromou. Milující rodič přeci udělá vše pro to, aby zatřásl svým dítětem, které se žene do záhuby. Když se vaše dcera přestane ve škole učit a začne trávit svůj čas jen na mobilu a s kamarády, od problému k problému, milující rodič s ní obrazně řečeno zatřese: odebere privilegia, která se jí doposud v rodině dostávala, přestanou ji podporovat v zálibách a zahrnovat ji jen a jen dobrotou. Místo toho ji nechají zakoušet důsledky jejího nemoudrého jednání. A to vše v naději, že se ve své vzpouře zastaví a obrátí se od své zlé cesty. To je milující rodič. Tak s námi jedná milující Otec.

Kristův kříž

Nejkrásnější projev Boží neměnnosti je Kristův kříž. Jeho spravedlnost a hněv vůči hříchu je vylit na Krista, protože Bůh je vždy ve svém charakteru svatý. Ve stejný okamžik se projevuje Boží milost a láska, když jsme ve víře tímto Kristovým činem zachráněni pro věčnost s Bohem.

• Mal 3:6 Nebo já Hospodin neměním se (KR)

Napodobujeme v tom Boha: litujme svých hříchů a budeme účastníky Božího požehnání! To je Boží neměnný způsob jednání. On se oslaví skrze Krista ve svém lidu, když se zvěstuje evangelium. Jonášem je dnes celé Boží slovo, neboť volá skrze církev do celého světa: čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské! Věřte evangeliu Ježíše Krista a budete žít! Bůh se nemění. On nevyžene nikoho, kdo k Němu přijde v pokání.

• Žd 13:8 Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.
• J 3:18 Kdo v něho věří, není souzen.

 

Není to naše pokání a ni víra, co nám zajistí odpuštění. Víra i pokání jsou samy o sobě darem od Boha. Jediným důvodem našeho spasení je dokonané dílo Ježíše Krista na kříži. Ale Pán Bůh s námi jedná jako s lidmi, kteří ho mohou poznat, jako s lidmi, kteří reagují na jeho volání a kteří odpovídají pokáním a vírou. Zůstaneš dnes stát přede dveřmi anebo vstoupíš cestou víry v Krista?