Lékař, který uzdravuje beznadějné případy (J 4,43-5,18)

Ježíš nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 7. května 2017

Pokoj vám, mílí domácí víry, i vám, kteří jste dnes mezi námi vzácnými hosty.

Dnes budeme pokračovat ve výkladu Janova evangelia. Máme před sebou oddíl, který, pokud by dnes byl otištěn v novinách, pak by nesl palcové titulky, kde by bylo napsáno něco jako:

Aktuálně ze světa. Zpráva dne: Na Blízkém východě se objevil lékař, který dokáže uzdravovat beznadějné případy.

Nyní přečtu první část zprávy ze 4. kapitoly Janova evangelia od verše 43 až do konce kapitoly.

I. Úvod: Lékař mezi námi

Proč jsem zvolil tak netradiční úvod k dnešnímu výkladu Písma? Je to proto, abychom si uvědomili, že to není nějaká stará knížka, plná zvláštních pohádkově znějících příběhů, ale že Bible je vlastně komentovaná historie, jejíž záznam má pro nás obrovskou důležitost.

Zpráva o lékaři, který uzdravuje nemocné, se šířila po zemích jako je Judsko, Samařsko a Galilea, tedy územích která jsou dnes součástí státu Izrael. A lidé, kteří jí slyšeli, mohli na svém vlastním životě zakusit, že setkání s tímto Lékařem mění totálně lidské životy.

Tajemství tkví v tom, že tento Lékař je živý i po 2000 letech a dělá stejnou práci mezi lidmi i dnes. Proto vás nyní zvu, abychom se ponořili do zprávy o Jeho díle a zjistili, jestli nemá tento Lékař co do činění i s námi.

Otvíráme Janovo evangelium. Evangelium je o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Zpráva, kterou sepsal apoštol Jan Zebedeus je jiná, než ostatní 3 evangelia, která v Bibli máme. Zatímco Matouš a Lukáš popisují Ježíšovo narození a dále spolu s Markem i jeho pozemskou službu, ukřižování a vzkříšení, apoštol Jan se soustřeďuje na něco jiného. Jeho cílem není vylíčit všechno, co Ježíš dělal, protože jak sám Jan říká:

• J 21:25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslí, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

Ale Janův cíl je jiný. Jeho cílem je ukázat na Ježíše jako Spasitele a na jeho božství. Své evangelium napsal,

• J 20:31 … abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Proto vězte, že Jan napsal své evangelium právě pro vás: pokud nevěříte Kristu, pak abyste na základě Janova svědectví svěřili svůj život do Kristových rukou; přijali jeho oběť na kříži jako oběť za vaše viny a obrátili svoje uši k poslušnosti Jeho slovu.

Pokud jste Kristu uvěřili, pak mám pro vás také dobrou zprávu: Jan své svědectví o Ježíši zapsal nejen, abychom Kristu uvěřili, ale také abychom skrze víru měli život, tzn. abychom pokračovali ve víře a došli tak cíle víry: spasení duší (1Pt 1:9). Vždyť zdůrazňuje: abyste věříce měli život. Jen tehdy, když vaše víra bude pokračovat, uzříte život. Ale běda, když si někdo řekne: já jsem uvěřil, narodil jsem se duchovně a tak jsem dostal od Krista věčný život. To stačí, teď už Krista a jeho evangelium pro svůj život nepotřebuji. Nemůže být větší mýlky! Každé duchovní dítě musí růst, stejně jako roste každé nově narozené miminko. Když neroste, nemůže zůstat navždy dítětem. Zjevně něco není v pořádku. A takový stav vede k tomu, co Ježíš popisuje v podobenství o rozsévači: člověk slyší, ale později odpadá (Lk 8).

Takže Kristovo evangelium je tady také proto, aby z něj církev čerpala živiny pro svůj život. Evangelium není tedy určené jen pro záchranu hříšníků, aby se obrátili od smrti k životu, ale je nepostradatelné pro život církve!

II. Případ syna královského služebníka

A. Přijetí v Galileji

Setkáváme se znovu s Ježíšem na jeho cestě z Jeruzaléma do Galileje. V okolí Jeruzaléma hrozilo, že by ho chtěli židovští vedoucí zatknout, protože dělal a říkal, co se jim nelíbilo. Ale ještě „nepřišla jeho hodina,“ jak řekl své matce, když byly v Káně Galilejské a on proměnil vodu ve víno (2:4). Proto opustil Judsko a šel na sever do Galileje (4:1-3). Cestou procházel Samařskem a přinesl lidem ve městě Sychar naději, ve kterou ani nedoufali. Krom živého Boha uctívali své modly, žena, se kterou se setkal u studny, žila podle svých představ a nezajímalo jí, jak to vidí Bůh. Těm, kteří byli slepí a věčně žízniví, otevřel Ježíš duchovní zrak a napojil je živou vodou. Skrze pokání nalezli odpuštění a věčný život.

Dva dny strávil Ježíš uprostřed obyvatel města Sychar a nyní pokračuje dál do Galileje. V Jeruzalémě a okolí, v Judsku nemohl zůstat pro to, co o sobě říkal jako prorok: jsem Boží Syn a přišel jsem, abych naplnil Starou smlouvu. Přišel jsem položit život za mnohé, a abych byl třetího dne vzkříšen. Chrám z kamenů v Jeruzalémě přišel nahradit chrámem svého těla: živými kameny, kterými jsou lidé narození shůry, z Ducha Božího skrze víru.

V Judsku tomu židé rozuměli. Vedoucím židů se to nelíbilo a tak to pro Ježíše nebylo bezpečné místo. Ale v jeho vlasti - v Galileji tomu bylo zjevně jinak. Podívejte se do verše 44: to, co Galilejce zajímalo, nebyla pravda o Božím synu a Spasiteli, nebyla to jeho služba proroka, který zvěstuje pravdu o Bohu a Boží vůli pro jeho lid, ale byli dychtiví po znameních a zázracích. Senzace chtiví.

Mnozí Galilejci byli o velikonocích v Jeruzalémě, když tam Ježíš učinil znamení, která měla dosvědčovat, kým je. Vyhnal s bičem v ruce prodavače a směnárníky z nádvoří chrámu, protože to mělo být místo modlitby a ne obchodu. Říkal, že postaví ve třech dnech nový chrám. To byla senzace, to se jen tak nevidí. A nyní tento Ježíš přichází do Galileje. Třeba u nás udělá taky takové podobné věci. Něco, co je neobvyklé a přitahuje pozornost mnohých.

Ne vážnost a úcta je to, co Galilejce na Ježíši zajímá, ale je to nadšení a vzrušení z neobyčejných věcí. Ještě nepoznali, kdo je, k tomu je třeba obrácení, nové narození o kterém mluvil Ježíš s Nikodémem. Ale doposud jim jde o vnější věci: znamení a zázraky, které vyvolávají obdiv lidí a nadšení, ale Ježíš vede člověka dál. K poznání, že je Boží syn (3,16-18) a Spasitel světa (4,42).

Galilejští moc rádi uvítali toho, kdo dělá zázraky, ale tím ho nectili jako proroka (44). K čemu vede zájem o Ježíše, který dělá znamení a zázraky a přitom tenhle zájem zůstane zájmem, místo aby se přetavil v to, k čemu zázraky a znamení ukazují - v důvěru v Krista, který zaplatil za moje hříchy?

Postupně začali proti němu reptat (6,41), aby nakonec tam, kde člověk nehledá pravdu, ale jen senzace, došlo k jasnému vyvrcholení: mnozí od něj odešli.

• Jan 6:66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

Víra, která zůstává na povrchu, je příliš náchylná v nepřízni života. Když se okolnosti života změní z těch příjemný na méně příjemné, taková víra neobstojí. Zkoumejte svou víru, jaká je: je to víra Galilejců anebo víra Nikodéma, který byl na začátku své cesty víry v Ježíše bojácný a přišel raději za Ježíšem v noci, ale když uvěřil, nesl svůj kříž a zapíral sám sebe. Navzdory hrozícím těžkostem se ke Kristu přiznával, až nakonec byli s Josefem s Arimatie jediní, kdo jej sňali z kříže (J 19:39).

B. Uzdravení syna královského služebníka

• (46) Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde předtím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen. (47) Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který byl už blízek smrti.

Z Kafarnaum do Kány to je také kus cesty, asi 25 km. Ale když uslyšel ten královský služebník, že Ježíš je v Káně, neváhal a vydal se za Ježíšem. Jeho situace byla zoufalá: syn leží doma v horečkách a je zřejmé, že tu nemoc nepřekoná a již brzy zemře (v. 47).

Ten člověk zastává významné postavení - je dvořanem u královského dvora. Král Herodes Antipas je tetrarcha, správce čtyř území. Jeho služebník je jistě dobře situovaný, zajištěný, když má takové postavení u královského dvora. A přesto přichází i do jeho života těžká zkouška: život jeho syna je v ohrožení. Možná sám byl mezi židy, kteří o velikonocích byli svědky Ježíšova počínání v Jeruzalémě. Jistě slyšel o tom, co Ježíš dříve udělal v Káně Galilejské na svatbě, jak proměnil vodu ve víno. Jestliže má někdo zázračnou moc, pak je to tento Ježíš: volba byla jasná - musí jít za Ježíšem a poprosit ho, aby přišel a uzdravil jeho syna (47).

Prosí Ježíše, aby přišel a uzdravil jeho syna. A dostává odpověď.

Jak na tom byla jeho víra, když pospíchal za Ježíšem? Ve srovnání s jiným mužem setníkem římské armády, která sídlila ve stejném městě – v Kafarnaum, na tom nebyla moc dobře. Setník poslal židy pro Ježíše, aby přišel a uzdravil jeho otroka. Když byl Ježíš nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: Nejsem hoden, abys vstoupil do mého domu. Jen dej rozkaz a můj sluha bude zdráv (Lk 7:1-10). Ani nemusíš chodit k němu, stačí dát příkaz a uzdravíš ho. Vyznal tím: Věřím, že ty jsi Pánem nad nemocí i životem. Co ty řekneš, musí být pravda. Tvoje slovo je pravda.

Královský služebník však jednal jinak: sám šel pro Ježíše a prosil ho, aby Ježíš přišel k němu domů a uzdravil jeho syna.

Královský služebník také prosí Ježíše, aby přišel dříve, než jeho syn umře (49). Jeho víra nedohlédne dál, než je chvíle smrti. Jaký to rozdíl oproti Martě, sestře Lazara. Když její brat Lazar zemřel, setkala se s Ježíšem a řekla mu:

• J 11,21-24 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

Její víra hleděla dál, než je den smrti. Věřila ve vzkříšení. Královský služebník však hledal něco jiného, než Krista, kterému uvěřila Marta. Toto je její vyznání:

• 25-27 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

Královský služebník už slyšel o Ježíši, viděl znamení, která činil, a přece je jeho víra tak slabá. Touží vidět zázraky a znamení. Pán Ježíš královského služebníka s láskou a mírností napomíná:

• Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvěříte.“ (48)

Ježíš se toho muže vlastně ptá: Jsi na tom stejně, jako většina lidí v Galileji. Hledáš vnější věci a to podstatné ti uniká. Je pro tebe tak těžké ve mě uvěřit? Uvěřit, že mne poslal Otec, abych činil jeho vůli a vykoupil mnohé lidi z daleko horší nemoci, která vede k jisté smrti, z jejich hříchů?

A ten muž Kristovým slovům uvěřil. Uprostřed svého velkého trápení, kdy jeho syn umírá, svěřuje svoje naděje a důvěru ne v zázraky, které by musely vidět jeho oči - protože nyní nic nevidí, ale v Krista samotného - uvěřil jeho slovu (v. 50), když uslyšel to nádherné:

• (50) Ježíš mu odpověděl: „Vrať se domů, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

Kristus není lhář nebo ten, kdo jen slibuje, ale neplní, co slíbil.

To je důvěra Kristu: On je pravdivý a proto mu věřím. Pro to, kým Kristus je a ne proto, že potřebuji vnější zázraky, senzace pro mé oči.

Dítě královského služebníka bylo okamžitě uzdraveno. A tak víra otce došla k cíli: ten, který potřeboval vidět zázraky před svýma očima, nyní důvěřuje Kristu v otázce života i smrti, i když nic nevidí - žádný skutek, žádný zázrak. Ale uvěřil Kristovu slovu. To ale není konec!

Jeho služebníci uviděli okamžitě, že to dítě bylo uzdraveno a tak vyběhli vstříc svému pánu, aby mu řekli tu radostnou novinu (51):

• Tvůj syn žije!

Potvrdili to, co řekl Ježíš: Tvůj syn je živ! Služebník se jich zeptal: kdy se mu začalo dařit lépe?

Potvrdili mu stejnou hodinu, kdy mluvil s Ježíšem. Nebylo pochyb, Ježíš jej uzdravil. Na začátku hledal ten muž zázrak pro svého syna. Když mluvil s Ježíšem, pochopil, že svou naději musí složit v Krista. A tak uvěřil jeho slovu. Nyní se přesvědčil, že Ježíš má moc uzdravit - ihned a bez fyzické přítomnosti. A uvěřil.

To je silné svědectví o Ježíši. Kdyby byl jen dobrým člověkem, následování hodným učitelem, nic z toho by se nemohlo stát. Ale on vydal svědectví: přišel jsem z nebe od svého Otce, abych činil jeho vůli. Kdo věří Synu, má život věčný (3,36).

Nakonec královský služebník došel k víře v Krista, Božího syna a Spasitele. Ten, kdo hledal fyzické uzdravení pro svého syna, jej našel. Ale dostal o mnoho víc:

• Uvěřil on i všichni v jeho domě (53).

Nenechte se podvést: na co je zaměřená vaše víra: na senzace vystavené na odiv světu? Nebo na osobu Ježíše Krista, který jediný má moc zachránit k věčnému životu skrze mocnější zázrak: skrze nové narození z Ducha svatého.

III. Případ nemocného u rybníka Bethesda

Druhý případ uzdravení máme zaznamenán v 5. kapitole, ve verších 1 - 18.

Pán Ježíš strávil v Galileji několik měsíců a nyní znovu jde na svátky do Jeruzaléma. Přišel k bráně, která se nazývá „Ovčí brána“ (2). Tudy zřejmě přiháněli ovce do města, aby byly obětovány v komplexu chrámu. U té brány byl rybník, zvaný Bethesda, což se překládá jako „Dům milosti“. U rybníka bylo pět sloupořadí, ve kterých lehávali nemocní, slepí, chromí a ochrnutí lidé, jak je uvedeno ve verši 3. Všimněte si, že v textu Písma nemáme verš 4. Ten je uveden dole v poznámce. Není totiž dochován v nejstarších rukopisech. Uvádí jej teprve Tertulián ve 2. století po Kristu. Původně šlo zřejmě o vysvětlující poznámku, která byla napsána na okraji biblického textu, a postupem času se dostala přímo do textu.

A. Chceš být zdráv?

Sem do sloupořadí přichází Pán Ježíš a jde k jednomu člověku, který je už 38 let nemocný. První, co od Krista slyší, je otázka:

•  „Chceš být zdráv?“ (v. 6)

Ježíš dobře věděl, jak na tom ten člověk je.

Okolo bylo mnoho nemocných, kteří potřebovali uzdravení. Ale Ježíš jde k tomu jednomu. V tuhle chvíli nepřemýšlí ten chromý o ostatních lidech.

V historii chtěli někteří zachraňovat masy lidí, ale na jednotlivcích nezáleželo. A tak nakonec v nacismu i komunismu zahynulo mnoho lidí. Ale Kristus jedná s každým jednotlivě, aby zachránil velké množství. Musel se to naučit i apoštol Petr, když mu Ježíš po svém vzkříšení říká: Následuj mne, a Petr se ptá: Já? a co ostatní? (J 21,22).

Setkání s Kristem je osobní: On a já. Tenhle vztah je nutné vyřešit nejprve.

Proč apoštol Jan tento příběh zapsal do svého evangelia? Ježíš uzdravil mnoho lidí. Tak proč zde máme právě tento příběh?

Cílem je, abychom viděli, kdo je Ježíš: má moc uzdravovat, může to dělat o sabatu, v sobotu a vydává tak svědectví, že je roven Bohu.

Musíme chápat, že ani v tomto případě není fyzické uzdravení lidí tím hlavním důvodem, proč máme tyto záznamy v Bibli. Jakkoliv jsou to důležité chvíle pro život lidí, kteří byli uzdraveni. Každý nemocný touží po uzdravení. Ale Ježíš přišel, aby dal život věčný Božím dětem. Ne jen na chvíli:

• Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. (Ž 90:10)

Proto se ho ptá: Chceš být zdráv? Není, kdo by mu pomohl, sám si pomoci nemůže. A najednou se tu objeví tento člověk a ptá se: Chceš být zdráv?

Dostal novou naději: třeba mi tenhle člověk pomůže dostat se jako první do rybníka, až se voda rozvíří (v. 7). Zjevně sám věřil, že to je pravda. Proto tam taky čekal, v tom sloupořadí. Ale dostal úplně jinou pomoc, než čekal:

• (8) Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“

Dostal mnohem víc, než čekal! Ježíš mu neřekl: budu tu čekat s tebou, až se voda rozvíří, tak ti pomůžu do rybníka. Ani mu neřekl: Pojď, já ti pomůžu, třeba to zabere, když tam vlezeš. Dostal mnohem víc, než si představoval.

Ježíš ho na místě ihned uzdravil.

Nečekejte od Krista příliš málo! Pomoc v každodenních starostech o živobytí, pomoc v nouzi, pomoc v poničených vztazích, to všechno Kristus do života přináší. Stejně jako fyzicky uzdravil tohoto člověka. Ale to je jen ilustrace pro nás.

Jsme duchovně slepí, chromí, ochrnutí a nemocní. Nemáme sami sílu se zachránit - jako ten ochrnutý člověk neměl sílu se dostat do rybníka jako první, když se voda rozvíří a být uzdraven, jak tomu věřil, že se stane.

Ale Ježíš přišel, protože miluje hříšníky, jako jsme my. Jak to vím? Protože za ně přišel položit svůj život, umřít.

• Ř 5:7-8 Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Ale Ježíš mu řekl: vstaň, vezmi své lože a choď! Neptal se ho, tak co zabírá ti léčba? A jak se teď cítíš? Je to trochu lepší? Ne! Dává mu příkaz! Chceš být uzdraven? Tak vstaň a choď!

Uvěř Ježíši! Vyznej mu svou bídu, svoje hříchy a následuj ho. A budeš zdráv! Jestli chceš být opravdu uzdraven, tak poslechni Ježíše. On je mocen uzdravit tvoje tělo. Ale kdyby to skončilo u fyzického uzdravení, bylo by to málo. Tady jde o život! „Chceš žít?,“ ptá se Kristus. Poslechni ho, svěř se mu a věř mu! Pamatujte, že cílem Ježíšova uzdravení není vaše tělo, to by bylo málo. On ho může uzdravit, jako tělo toho chromého muže u rybníka. Ale cílem Kristova vtělení je služba vykoupení z hříchů: z hrůzy věčné povinnosti splácet svůj dluh vůči svému Stvořiteli, dluh člověka, který žije ve vzpouře proti Bohu, Soudci živých i mrtvých!

B. Uzdravení v sobotu

Ježíš mohl toho muže uzdravit i jiný den. Ale udělal to právě v sobotní den. Proč? Čteme o tom v Písmu mnohokrát, že Ježíš uzdravoval nebo něco dělal v sobotu.

A tady řekl Ježíš tomu uzdravenému: vstaň, vezmi své lože a choď. Tak to také udělal. Vstal, sbalil si lože, tedy takovou karimatku, abychom si to mohli představit a chodil. Zjevně chodil mezi lidmi i s tou karimatkou, protože si toho všimli židé a hned ho napomínají: Je sobota a proto nesmíš nosit lože (v. 10).

Podívejte se, na co jsou zaměřeni. Vůbec ne na uzdravení toho člověka, ale na jeho porušování pravidel.

Ten muž se s nimi vůbec nepře a rovnou ukazuje prstem na Ježíše, ačkoliv ani neví, jak se ten člověk, co ho uzdravil, jmenuje (13).

Později ho Ježíš v chrámě vyhledal a řekl mu:

• „Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ (14)

Nevíme, zda byl tento člověk zachráněn pro věčnost. Co víme je, že šel a oznámil židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.

To vyvolalo u židů ještě větší nenávist vůči Ježíšovi, protože takové věci dělal v sobotu (16). V Desateru přikázání, jež dal Bůh skrze Mojžíše Izraeli, je i přikázání:

• Ex 20:10 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.

Kristus přišel, aby zákon naplnil:

• Mt 5:17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

Pravým odpočinkem je sám Kristus. Jen vírou v něho může vaše duše odpočinout od svých trápení, od neustálého vědomí nedostatečnosti a své nedokonalosti. Kristus přišel, aby svou smrtí za hříšníky, svou prolitou krví, zpečetil Novou smlouvu (1K 11:25). Ta stará ukazovala všem, kdo jí byli vázáni: židům, že nejsou schopni ji dodržet. Tak byli zajatci hříchu, z něhož neměli moc se vymanit.

Ale Ježíš přišel, aby nám, kteří v něj věříme, dal pravý sobotní odpočinek, který bude trvat navždy. Odpočinek od důsledků hříchu: a tím je věčná smrt daleko od Pána.

Tím, že uzdravuje v sobotu, říká Ježíš: já jsem Pánem nad sobotou.

• Ale Ježíše kvůli tomu začali pronásledovat (16).

C. Stavěl se Bohu na roveň

 Jaká je Ježíšova odpověď na nenávist židů, která vyústila v jeho pronásledování a touhu ho zabít?

• (17) On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“

Bůh Otec pracuje. Neodpočinul snad sedmý den od svého stvořitelského díla? Ano, jistě.

• Gn 2:2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

A přesto pracuje bez přestání dál (v. 17). Jak tomu máme rozumět? Otec dokončil své stvořitelské dílo a sedmého dne od té práce odpočinul. Ale je to jeho moc, jeho dílo, co udržuje tento svět v každé vteřině v chodu, co drží v každém zlomku sekundy tento vesmír po hromadě, co dává dech i život. Tak Bůh pracuje bez přestání. Kdyby jen na chvíli přestal, nebyli bychom tu. Každý náš dech, každý sluneční paprsek, každá buňka - to všechno tu je a funguje, protože Bůh Otec pracuje (vše udržuje) bez přestání.

Otec tedy pracuje. Podívejte se, co však říká Ježíš: proto i já pracuji. Jestliže pracuje jeho Otec, i on musí. Ježíš tu jinými slovy říká:

• Já a Otec jsme jedno (J 10:30).

A to byl důvod, proč Krista ukřižovali. Židé v tu chvíli okamžitě rozuměli, co jim říká. Já jsem. Bůh v těle. Není pochyb o tom, za koho se Ježíš prohlašuje: není andělem, není jen stvořenou bytostí, není jen morální autoritou, prorokem, učitelem…

Ježíš je Bůh.

Tahle Ježíšova odpověď je buď to největší rouhání, co může být – a tak zasluhuje smrt, anebo je to ta nejúžasnější pravda, která vede k víře.

Židovští vedoucí si vybrali první možnost.

Co si vybereme my, když jsme nyní byli skrze výklad těchto dvou oddílů z Písma svědky znamení, která činil Ježíš?

Musíte se znovu narodit!