Ježíš ti dává znamení (J 2,1-25)

Svými skutky Ježíš vydává svědectví o tom, kým je

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. února 2017

• Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. (Jan 2:11)

Přeji vám dobré dopoledne a pokoj v Kristu Ježíši, který je věčným Božím slovem. Ano a kvůli Kristu jsme dnes zde. Všechno bylo stvořeno skrze něho a pro něho (Ko 1:16). Svět si to nepřiznává a raději slouží sám sobě, než Kristu. Ze své lásky však Bůh dává lidem světlo, aby viděli, uvěřili Bohu a byli zachráněni od přicházejícího hněvu a spravedlivé odplaty, když vyměnili Boží pravdu za lež a nevzdali mu čest jako Bohu a ani mu nebyli vděční.

I. Úvod

Tím světlem je Kristus.

• On si zamiloval církev a sám se za ni obětoval,  aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5_25-27).

Tím světlem je také každý, kdo Krista osobně poznal, uvěřil jeho slovům i důkazům, že má moc ho zachránit a smířit s Bohem. Tím světlem je církev vykoupených, tím světlem jste vy, kteří osvěcujete svět jako hvězdy, protože vaše světlo pochází od Krista.

Apoštol Jan vydává svědectví o Kristu od začátku svého evangelia, které společně studujeme. Jan Křtitel vydává svědectví o Ježíši. První učedníci - Natanael, Filip, Petr, Ondřej, svědčí o Ježíši. To všechno je svědectví lidí, kteří se s Ježíšem setkali, a on změnil jejich život.

Do teď jste slyšeli druhé mluvit o Ježíši. Nyní je čas, aby sám Kristus vydal svědectví kým je svými skutky. O čem vypovídá to, co on sám dělá. Pojďme prozkoumat 2. kapitolu Janova evangelia. Snad uvidíme více z toho, co o sobě chce Ježíš dát vědět lidem.

II. Svatba v Káně Galilejské

Asi 25 km od severního břehu galilejského jezera, od Kafarnaum a Betsaidy, směrem na západ ležela vesnice Kána Galilejská, tak den cesty. Třetího dne (v. 1), zřejmě od povolání učedníků, se tu konala svatba. Na ní byli pozváni i Ježíšovi učedníci, byla zde také jeho matka a bratři.

Má se za to, že nevěstou byla Mariina sestra, ženichem snad Kleofáš. Jsou to však jen domněnky, Písmo o tom nemluví. O kom však mluví, je Marie, matka Ježíšova. Zdá se z verše 5, že má velmi blízko k organizátorům svatby, protože uděluje příkazy služebníkům, kteří tu obsluhují hosty. Zřejmě je to svatba někoho z užšího rodinného kruhu.

Vždyť byli pozváni i Ježíšovi bratři (v. 12), Ježíš a jeho učedníci (v. 2). Jeden z nich, Natanael, pravý Izraelita, v němž není lsti (1:47) je odsud z vesnice, z Kány (21:2).

Kdo tu však chybí a o němž se už více nedozvíme, je Josef, Mariin muž. Marie je podle všeho vdovou a její nejstarší syn Ježíš je nyní zodpovědný za celou rodinu. Vyučil se tesařem a nyní, po Josefově smrti, nese zodpovědnost za rodinu on. Proto se také na něj matka obrací, když nastane na svatbě problém (v. 3).

Ale než se k té situaci dostaneme, mám ještě jednu otázku:

A. Kde se tu Ježíš vzal?

Začal svou veřejnou službu, když se od Jana Křtitele nechal pokřtít v Jordánu. Povolal učedníky a rozmlouval s nimi (kap. 1).

Nyní bychom jistě čekali, že když chce, aby ho lidé následovali, tak půjde na nějaké místo, kam přichází hodně lidí a začne mluvit, volat lidi k následování. Do Jeruzaléma, do chrámu. Tam ho všichni uslyší!

Kam byste vy šli, když byste chtěli, aby vás co nejvíc lidí slyšelo? Do města na hlavní ulici, na náměstí. V dnešní době třeba na fotbalový nebo hokejový stadion.

Ale Ježíš jde na svatbu do vesnice, aby se radoval se svou rodinou a také, aby zde vydal svědectví svým nejbližším, o tom, kdo je.

Součástí života křesťana je také radost. Ano, oboje má v našem životě své místo: smutek a zdrcení z vlastního hříchu a hrůza z odsouzení. To je, co musí zasáhnout každého člověka, který má dojít pokoje s Bohem.

Ale tady evangelium jenom začíná. Tady ještě nekončí, jak se nám někdy zdá. Poznání ohavnosti vlastního hříchu před svatým Bohem je jen počátek, nutná podmínka k radosti, která je v evangeliu.

Protože evangelium je radostná zpráva o záchraně!  Tam, kde byl dříve smutek a nebylo vidět žádnou naději na lepší budoucnost, tam nyní přichází radost propuštěného vězně, který se dostal z vězení na svobodu. Byli jste odsouzeni na smrt, ale nyní vám byla udělena milost. Do života se vlilo světlo! Mraky jsou rozehnány a budoucnost je nádherná. Už nikdy pod tíhou viny a odsouzení. Ale navždy svobodní!

Radost křesťana je tedy přirozenou součástí nového života. Je to ale jiná radost než zábava světa, který se raduje v hříchu. Radost křesťana je čistá, bez postraních úmyslů. Nehledá svoje štěstí na úkor jiných, ale chce se o radost dělit se svými nejbližšími. Proto je první znamení, které Ježíš učinil určeno nejbližším, jeho rodině, proto i křesťan touží vidět spasení svých nejbližších, své rodiny.

B. Došlo víno

• v. 3  Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."

Svatba v tehdejší kultuře trvala 3 až 7 dní, podle toho, jak na co rodina měla. Povinností bylo, aby hosté měli dostatek jídla a vína. Pokud by něco z toho došlo, byla by to ostuda celé rodiny.

Svatba byla v plném proudu, když tu docházelo víno. "Už nemají víno!" obrátila se matka na Ježíše. Její muž tu není, je vdovou. Je tu její nejstarší syn, který se nyní o ní stará. Je tesař a tak vydělává na živobytí. Tak se obrací na něj, i když tam byli přítomní i jeho bratři.

Není to však jen zvolání plné údivu: nemají víno. Obrací se na Ježíše s žádostí: udělej něco! Má v něj důvěru a je na něm také závislá. Na koho jiného se má obrátit?

Udělej něco! Marie byla svědkem mnohých podivuhodných událostí spojených s tímto jejím prvorozeným synem:

Když Zacharjášova žena Alžběta, matka jan Křtitele, tak podivuhodně vítala Marii ve dveřích svého domu:

• Lukáš 1:41-45  Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána."

Když Zacharijáš, otec Jana Křtitele prorokoval:

• Lukáš 1:67-70  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: "Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;
• všude po judských horách se mluvilo o těch událostech. (v. 65)

Jak podivuhodně jednal a mluvil Ježíš, co by dvanáctiletý v chrámě, když odpovídal učitelům.

Celou tu dobu to Marie uchovávala v paměti. A nyní se k Ježíši obrací s důvěrou: "Ty můžeš pomoci."

Jaké bylo její očekávání? Co měla Marie na mysli? Říkala mu: Synu, sežeň víno, jinak bude hrozná ostuda. Nebo raději odejdi, ať nemusíš být součástí té ostudy.

• Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." (v.4)

Překlad CSP tu uvádí:  A Ježíš jí řekl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“

Dvě věci se tu můžeme naučit:

1) Co to po mě žádáš, ženo? Od nynějška už Ježíš podřizuje i své rodinné vztahy cíli, pro který přišel na tento svět: aby činil vůli svého Otce v nebesích.

Pro Marii to muselo být obzvláště těžké. Ona ho porodila, kojila, učila ho chodit, starala se o něj. Ale nyní nastal čas kdy i ona, jeho matka, musí přijít s důvěrou k Ježíši - už ne jako ke svému synu, ale jako ke Spasiteli, který snímá hříchy světa.

Mírně ji Ježíš napomíná. S láskou ji usměrňuje. Co to ode mne žádáš?

2) Ještě nepřišla má hodina. Ještě nenastal čas, abych odešel. Nyní jsem tu, abych zjevil svou slávu, aby mě poznali ti, které mi Otec dává, a měli věčný život.

Později Ježíš v modlitbě k Otci vysvětluje tu jedinou cestu, jak můžeme mít věčný život:

• Jan 17:3  A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Ještě nepřišla ta hodina. Až do 12. kapitoly, od verše 20, teprve potom je zapsáno: "už nastala ta hodina" - až když Ježíš slavně přichází do Jeruzaléma, aby byl na konci toho samého týdne ukřižován. To bude ten pravý čas odchodu.

Ještě ani v našem životě nenastal čas odejít. Odejít domů k Pánu. Ještě jsme zde, abychom na svých životech zjevovali Kristov slávu! To je úkol pro nás, pro Boží děti.

Ne, nyní není čas odejít. Nyní je čas, aby Kristus Ježíš zjevil svou slávu! A pohleďte jakou slávu!

C. Proměnění vody ve víno

• Jan 2:6-10  Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."

Stálo tam 6 nádob, které se plnili vodou a používali k očišťování rituálních předmětů - pohárů, džbánů a mís, a k omývání rukou (Mk 7:3-4). Tyto nádoby nechal Ježíš naplnit služebníky na hostině vodou až po okraj a proměnil vodu ve víno.

• Tak učinil Ježíš počátek svých znamení (v. 11) a zjevil svou slávu.

Znáte někoho, kdo umí proměnit vodu ve víno? Já ne. Je dost takových, kteří to umí obráceně: proměnit víno ve vodu.

A to je v tomto hříšném světě běžné. Zkazit se dá ledacos. Z dobrých věcí učinit horší, to je snadné. Ale obráceně? Nechte delší dobu stát džbán vody. Co se stane? Bude z vody víno? Ne, jen voda se časem zkazí.

Aby se horších věcí staly lepší, to vyžaduje práci. Vyrobit dobré víno, to vyžaduje práci. Zeptejte se vinařů, jsou i mezi křesťany, jakou práci to dá.

Ale tady se žádná práce nestala! Ježíš proměnil vodu ve víno. Učinil zázrak.

A jaký to byl zázrak?

za 1) Nemusel se předtím modlit, nebylo třeba, aby se džbánů s vodou dotkl, nemusel vodě přikázat, aby se proměnila. O takovém činu, který by udělal nějaký prorok, nebo apoštol v Písmu, nečteme. Nic z toho nebylo Ježíši zapotřebí. On jen pomyslel a stalo se... Takové věci činí jenom Bůh, to člověk nedokáže. Ježíš zjevil své rodině svou slávu!

2) Nechal naplnit šest nádob, určených k rituálnímu očišťování. To, co bylo vnějším znamením čistoty - obmytí vodou Ježíš proměnil v nové znamení, plné života. To, co mělo moc očistit ruce nebo nádoby, talíře a jiné věci od tělesné špíny, to pominulo.

V těch nádobách se věci i ruce musely omývat vodou pokaždé znovu. Ale to nové, co Ježíš učinil, je připraveno na svatbu, k radosti. Víno, které ježíš učinil je symbolem  lepší budoucnosti, té slavné svatby Beránka jeho nevěsty - církve. Na té svatbě se už nic nebude muset očišťovat - každý, kdo na ní bude, bude již jednou pro vždy dokonale očištěn prolitou krví Ježíše Krista.

Pojďte i vy na tu svatbu Beránka. Nechte se očistit ne vodou, která smývá tělesnou špínu, ale věřte v Krista, v jeho smrt i zmrtvýchvstání a budete mít život!

3) Přichází nové, symbolizované vínem, které přináší život. Otec v nebesích je vinař a Ježíš ten pravý vinný kmen. Kdo v něm zůstává, ponese ovoce - víno! A ponese hojné ovoce. O tom mluví Ježíš v 15. kapitole:

• Jan 15:4-5  Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce;

Podívejte, jakou hojnost Ježíš učinil: vždyť do těch šesti nádob se vešlo přes 200 litrů vody. Měli tedy nyní přes 200 litrů vína! A to je skromný odhad. Jiní komentátoři uvádějí 500-750 litrů.

Když Bůh dává své dary, dává je v hojnosti! Jaké to zaslíbení pro každého, kdo příjde s vírou k Ježíši: tvůj život nezůstane prázdný, navenek se tvářící dobře, ale uvnitř plný bídy.

• Matouš 11:28  Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

A jaké dary dává Ježíš?

 Správce hostiny to dosvědčuje, když říká ve verši 10:

• "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli."

Dává ještě lepší dary, než čekáš! Dává dobré dary svým dětem. Bůh není skrblík, ale dává to nejlepší a v přehojné míře: dává život a dává ho v hojnosti (J 10:10).

Náš dnešní text je také povzbuzením pro všechny, kteří touží Pánu sloužit ne jen při práci, ale po celý čas. Podívejte se na Ježíše: byla doba, kdy se musel starat o svou matku, bratry a sestry, o svou rodinu. Při tom chodil do okolních městeček, aby pracoval pro Boží království. Byl vytrvalý, a když přišel ten správný čas, Otec poslal jiné lidi, kteří chodili s ním a starali se o jeho materiální potřeby.

• Lk 8:1-3  Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

Pán má svůj čas pro naši službu. To na čem záleží, je postoj našeho srdce.

Jeho němým vyznáním musí být: Horlivost pro tvůj dům mě stráví. To je Kristův postoj.

III. Jeruzalém poznává Ježíše

Okruh lidí, kteří mají poznat, kdo Ježíš je a uvěřit mu, se neustále rozšiřuje. Už to není jen pět učedníků a Jan Křtitel u Jordánu, už to není jen Ježíšova rodina v Káně na svatbě. Nyní jde Ježíš do Jeruzaléma, aby i zde učinil znamení, skutky, které budou svědčit o jeho poslání.

• J 2:13-21  Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mne stráví.´ Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" On však mluvil o chrámu svého těla.

Na svátky přicházeli lidé z okolí, ale i ze severu z Galilee nebo z diaspory. Jeruzalém býval plný lidí. Velikonoční svátky začínají 14. den lunárního měsíce Nisanu (to je den, na který připadá úplněk na konci března nebo začátku dubna) a pokračují sedmidenním svátkem Nekvašených chlebů.

Velikonoce připomínají tu noc, kdy anděl smrti minul domy označené krví beránka, ale usmrtil všechny prvorozené v egyptské zemi. To byla poslední rána, seslaná na Egypt, aby faraon propustil Izraelský národ z otroctví (Ex 11 a 12). Mojžíš je pak z Egypta vyvedl. Toto vysvobození si měli Izraelci připomínat každoročně.

A. Horlivost pro Boha

Na tyto svátky i Ježíš přichází do Jeruzaléma do chrámu. Na nádvořích seděli prodavači dobytka, ovcí a holubů i penězoměnci.

Protože do města na svátky přicházeli lidé z dálky, bylo obtížné cestovat s obětními dary. Bylo snazší si vše potřebné koupit na místě. Původně se toto vše dalo koupit jinde, na okraji města - na svazích Olivové hory u Kidrónského úvalu. Ale nyní se obchod přesunul na nádvoří chrámu. Seděli tu i směnárníci, kteří zde vyměňovali peníze za mince, jež bylo povoleno dávat do pokladnice.

Ježíš si udělal z provazů bič, aby všechny vyhnal, kdo dělají z domu jeho Otce tržiště.

V Janově evangeliu máme tento příběh o Ježíšově vyhnání prodavačů z chrámu na začátku Ježíšovi služby. V evangeliích podle Matouše, Marka i Lukáše je však zaznamenán až ke konci Ježíšovy pozemské služby. V záznamu o obou příležitostech jsou určité rozdíly - v Janovi neříká Ježíš nic o lupičích - nejde mu o to napravit okrádání těch, kteří přišli uctívat Boha do chrámu, ale jeho srdce je stráveno horlivostí pro čistotu uctívání Otce.

V synoptických evangeliích je důraz položen na morální jednání prodavačů. Také je zde prudká reakce velekněžích a zákoníků, kteří jej proto chtěli zahubit. To u Jana není. Proto je pravděpodobné, že jde o dvě odlišné události.

Když Ježíš vyháněl prodavače i s jejich zbožím, volal na ně: pryč s tím, nedělejte z domu mého Otce tržiště. Jeho srdce hořelo pro Boha! Tam, kde měli lidé vyznávat Bohu své hříchy, činit pokání, vylévat své srdce a prosit za odpuštění, tam, kde bylo nejsvětější místo celého náboženství, střed bohoslužby je nyní tržiště.

Stejné je to s námi. Tam, kde se uctívá Bůh - ve shromáždění svatých - nejde o pobavení ani o vyřizování si svých záležitostí s druhými, ale jeho cíl je jiný: uctívat Boha tak, jak On chce  - v Duchu a v pravdě.

Písmo není němé k tomu, co je obsahem shromáždění církve. Apoštol Pavel psal instrukce mladému Timoteovi, co má dělat ve shromáždění:

• 1 Timoteovi 4:13  Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování.

Když se první církev scházela ke společnému uctívání Boha, lámala chléb - měli tedy Večeři Páně, zpívali a modlili se, konali sbírku pro potřebné. To je jednoduchý obsah shromáždění církve.

Shromáždění není ani příležitostí k obchodu s jinými lidmi, ani kulturní záležitostí, vyvyšující estetický zážitek, ale je to shromáždění, kde Boží děti uctívají svého nebeského Otce a Pána Ježíše Krista tak, jak je učí Duch svatý skrze Písmo.

Protože církev, která takto nejedná, tu příjde pročistit sám Ježíš. Tak jako vyhnal prodavače - jeho srdce je stále stejné - stravuje jej horlivost pro Boha.

Židé žádali od Ježíše znamení:

• prokaž se jím, že to smíš činit! (v. 18)

Ale to znamení měli před očima! Měli Mojžíšův zákon, který prorokoval, jak bude vypadat obnovení Izraele Mesiášem. U proroka Zacharjáše 14:21 je psáno:

• I každý hrnec v Jeruzalémě a v Judsku bude zasvěcen Hospodinu zástupů. Všichni obětníci budou přicházet a brát si z nich a v nich vařit. A nebude už kramáře v domě Hospodina zástupů v onen den.
• Malachiáš 3:1-3  "I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.

To je to znamení! Stravuje jej horlivost pro Hospodina, pro Boha, pro jeho dům, pro uctívání, pro čistotu bohoslužby. Měli rozpoznat to, na co si vzpomněli jeho učedníci:

• Žalm 69:9-10  Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.

říká David. Ale vůdcové lidu ne.

Tak kdo myslíte, že je tento Ježíš? Jde mu o jeho prospěch, o úspěch u lidí? O lidskou slávu, která uvadá s prvním závanem potíží? Jde mu o slávu, jakou měl pár dní, když vjížděl na oslátku do Jeruzaléma a lidé volali:

• Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský! (J 12:13).

 O několik dní později volali k Pilátovi jinak: ukřižuj Ježíše!

Sláva, kterou zjevuje Ježíš, je jiná. Je to Boží sláva, ta nepodléhá lidským náladám a přízni osudu. Jeho sláva je sláva Stvořitele, Dárce života, Vládce věků, Spasitele světa, sláva Božího Syna, který sedí po pravici Boha Otce a přijd soudit živé i mrtvé. Takovou slávu zjevuje Ježíš!

B. Chrám, jenž nebude zbořen

Ale Pán Ježíš je odkazuje ještě dál a vysvětluje židům: "Bude vám dáno znamení proroka Jonáše."

• Matouš 12:40  Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

Ježíš se tu nechlubí: já zničím tento chrám, ale vybízí je: zbořte jej a já vám dám znamení, které žádáte. Ten pravý chrám, kde přebývá Bůh a kde se setkává člověk a Bůh, to je mé tělo, to jsem já.

Znamení, které jim předkládá, je naplněním cíle jeho příchodu na zem: aby jeho obětí byli mnozí smířeni s Bohem. A Písma o tom svědčí:

• 1 Korintským 15:1-4  Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

Jestli tomu věříte, pak ve vás jedná stejný Duch svatý, který tyto skutečnosti připomněl učedníkům po Ježíšově vzkříšení, když se rozpomněli, že to říkal (v. 22), Oni uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl. Můžeme důvěřovat Bibli, protože potvrzuje to, co Ježíš říkal. Důkazem je jeho vzkříšení (J 14:26).

Závěr

Zvěst evangelia se opírá o důkazy. Bůh nevolá lidi ke slepé víře, ale k důvěře založené na pravdě, o které se může každý člověk přesvědčit.

Apoštol Pavel s Barnabášem vysvětlovali lidem ve městě Ikonium, na území dnešního Turecka:

• Skutky apoštolské 14:15-17   Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,  avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí."

O stejném Bohu dosvědčuje Kristus. On vidí do srdce lidí. Mnozí v Jeruzalémě uvěřili v jeho moc. Nyní potřebují uvěřit nejen v jeho moc, ale v něj samotného - Spasitele Boha, který přišel v lidském těle, aby zaplatil za naše hříchy. Za koho ho pokládáte vy?