Ježíš a jeho bratři (J 7,1-13)

Odhalené tajemství

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 2. dubna 2006

Nedávno se našim známým narodilo druhé dítě. Už mají jednoho syna a čekali druhého. Všechno připravili jako pečliví rodiče, nakoupili oblečení pro druhého chlapečka, který se jim měl narodit, připravili postýlku, vybrali jméno a zařídili všechny potřebné věci. Jaké ovšem bylo jejich překvapení, když se na světě objevila nádherná holčička.

Někdy očekáváme a předpokládáme věci kolem nás s velikou samozřejmostí. Ostatně ono je nutné, aby to tak bylo - nemohli bychom jinak dost dobře žít. Potřebujeme žít s nějakou mírou předpokladů. Potřebujeme předpokládat, že po zimě přijde zase jaro, po noci den, atd.

Ovšem někdy jako křesťané předpokládáme věci, které Pán velice rychle a snadno mění. Náš dnešní text Janova evangelia je plný takového očekávání a předpokladů. Jsou tady lidé, kteří hodně předpokládají o Ježíši. Jsou tu lidé, kteří mají nějaká očekávání ohledně Božího Syna. A je tady samotný Pán, který nenaplňuje lidské očekávání, ale jak jsme četli v 6. kapitole, plní vůli toho, který Ho poslal.

Pojďme otevřít Boží Slovo a budeme společně číst z Janova evangelia, ze sedmé kapitoly, od 1. do 13. verše. Čtěme tato slova a mějme na paměti záměr Janova evangelia, jak ho zformuloval sám jeho autor:

• Jan 20,31 Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.

• J 7,1-13 Ježíš byl v Galileji a zůstal tam. V šesté kapitole jsme viděli, jak mnoho lidí a mnoho Ježíšových učedníků Ho opustilo. Kdo může poslouchat taková slova, řekli. Ale Petr vyznal, ke komu bychom šli, Pane. Ty máš slova věčného života. Ježíš zůstal jenom se svou skupinkou učedníků. A zdá se, že mu toto snížení popularity celkem vyhovovalo.

• 1 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život.

Velkou část času během svého působení strávil Ježíš v Galileji. Proč to tak bylo. Tady čteme, že ho chtěli zabít. Usilovali mu o život. Řecké slovo ZÉTEÓ znamená hledat, usilovně toužit, namáhat se - židé nechtěli jen tak Ježíše uklidnit, chtěli ho zabít. Jednalo se o promyšlený čin. Nikoliv něco nahodilého. Hledali příležitost, jak by ho mohli legálně zabít.

Jan 5,18 To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

Ale Ježíš neopustil Judeu za strachu před lidmi, nebo proto, že by mohl přijít o život. Ale jak říká později svým bratřím, ještě nenastal jeho čas.

• 2-3 Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratří mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš.

Jan znovu popisuje události v časové posloupnosti. Byly blízko svátky stánků. Jan přechází mlčením půl roku mezi posledním veršem šesté a druhým veršem sedmé kapitoly. Ježíš byl v Galileji a nešel do Judska. Pravděpodobně trávil čas se svou rodinou. A trávil ho tím, že uzdravoval nemocné, vyháněl démony a učil o království Božím.

Když se přiblížil další velký svátek - svátek stánků lidé z Galileje se chystali do Jeruzaléma. Svátek stánků probíhá někdy na přelomu září a října. Svátky stánků, nebo také sklizně, připomínali Izraeli Boží požehnání, kterým je Bůh zahrnoval a také skutečnost, že při putování do zaslíbené země z Egypta, bydlel celý národ 40 let na poušti ve stanech.

Také my se můžeme poučit - apoštol Pavel nám připomíná, že naše tělo je na jedné straně stánkem nebo příbytkem Ducha Svatého, na druhé straně je jenom stánkem, který jednoho dne odložíme i s jeho slabostmi a bolestmi, abychom dostali nové tělo.

• 1 Korintským 15,51-57 Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Zpátky do Jana. Ježíšovi bratři přicházejí za Ježíšem a dávají mu rady. Někdy to tak je, že lidé tělesní nebo neobrácení chtějí vylepšit duchovní stav věřících a radí jim, co a jak mají dělat. Ale taková situace je stejná, jako kdybych já chtěl radit pilotům raketoplánu, jak mají lépe vyletět na oběžnou dráhu země.

Jak tedy chtěli Ježíšovi bratři vylepšit Jeho osobní profil?

• 4 Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!"

Jeho bratři mu navrhují rozsáhlou reklamní kampaň. Kdo chce být známý, nemůže dělat věci někde v koutku, protože jinak dopadne jako známý český vynálezce, který vynalezl mnoho věcí, ovšem s většinou z nich přišel až jako druhý. Zjev své skutky široké veřejnosti, radí málo zbožní lidé. Použij všechny světské způsoby, abys dosáhl větší popularity.

Tělesní lidé budou přinášet tělesná řešení. Ukaž se světu. V mnoha příručkách se dnes můžeme dočíst stejné věci - nezáleží na tom, jak věci děláte, ale jak je umíte prodat. Ovšem Bohu záleží na kvalitě. Bůh jde do hloubky.

• Přísloví 22,29 Viděls muže, který je zběhlý v svém díle? Před králi bude stávat; nebude stávat před bezvýznamnými.

Ježíšovi bratři se snažili vyprovokovat Ježíše, aby jednal, aby dělal věci bez závislosti na svém nebeském Otci.

• 5 Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

Máme tady jeden ze tří případů, kdy Ježíšova rodina neoceňuje jeho službu. Dokonce je to ještě horší - jeho bratři v něj nevěřili. Nevěděli, co si mají počít s tímto člověkem a tak se ho snažili vyprovokovat k nějaké akci. Ovšem sami v něj nevěřili.

Ale tento verš je pro nás důležitý ještě z jiného hlediska. Je to klíčový verš ve zkoumání toho, kdo jsou Ježíšovi bratři a tím pádem také v tom, zda Marie, matka Ježíše měla nebo neměla kromě Ježíše další děti.

Kdo jsou tito Ježíšovi bratři, o kterých tu dneska mluvíme? Obecně existují tři názory na toto téma. Mohou to být Ježíšovi vlastní bratři, mohou to být jeho bratranci nebo by to mohli být synové Josefa z prvního manželství. Podívejme se v krátkosti na každé z nich.

Začněme od konce. Někteří lidé si myslí, že když Bible mluví o Ježíšových bratřích, tak se jedná o syny Josefa z prvního manželství. Je to velmi stará teorie - poprvé se objevila někdy ve 3. století a mnozí ji zastávají dodnes. Je to ale myšlenka na mnoha předpokladech. Předpokládá, že Josef, dříve než se zasnoubil s Marií, byl ženatý s jinou ženou a měl s ní děti. Předpokládá tudíž, že tito Ježíšovi bratři jsou staršími bratry nejmladšího syna. Předpokládá, že po smrti Josefa (o níž Bible nikde nemluví, ale kterou můžeme předpokládat s velkou jistotou, protože se Marie objevuje v evangeliích jenom ve společnosti jiných žen, nebo ve společnosti Ježíšových bratrů a po 12 roce Ježíše nikdy ve společnosti svého manžela), tedy předpokládá, že po smrti Josefa, zůstali starší synové se svou nevlastní matkou a nevlastním bratrem a to pravděpodobně i přes to, že by již byli celkem staří. Bylo by pravděpodobné, že nejstarší z nich by nebyl o mnoho mladší než Marie a bylo by nelogické, aby se v době, kdy bylo Ježíšovi více než třicet let stále držel sukně své nevlastní matky.

Druhý názor - také velmi populární již od dob Jeronýmových - mluví o tom, že jmenovaní bratři byli vlastně bratranci. Musíme říct, že to byla běžná věc na Blízkém východě nazývat své příbuzné bratry, případně vnuky nazývat jako syny. To je důležitá věc, která by mohla podporovat tento názor. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že tzv. Ježíšovi bratři byli mezi dvanácti apoštoly. A ztotožňují seznamy učedníků se seznamy Ježíšových bratrů. Abychom mohli přijmout tuto teorii, museli bychom dokázat, že tito tzv. bratranci byli během Ježíšovy služby věřící - jak to ukazuje šestá kapitola Jana. Ovšem tento verš ukazuje na to, že pokud by to byli učedníci Pána Ježíše, byli by to nevěřící učedníci. Další věcí je to, že kdykoliv se zmiňují apoštolové a Ježíšovi bratři, vždy se mluví o oddělených skupinách lidí.

• Jan 2,12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.
• Skutky apoštolské 1,13-14 Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

Jediné vysvětlení, které nám dává možnost číst všechny texty naprosto přirozeně a jednoznačně, je vysvětlení, že se jedná o Ježíšovy mladší bratry - syny Marie a Josefa.

Proč se tak obsáhle zabývám tímto problémem? Je mnoho lidí, kteří uctívají Marii více než samotného Božího Syna, modlí se k Marii a hledají u ní spásu. A v tom všem hraje velmi podstatnou roli její tzv. neposkvrněnost, která z ní dělá nadčlověka a to i přesto, že její Syn, byl plně „jenom“ člověk.

Ovšem tento verš ukazuje, že Marie měla další děti, Ježíšovy bratry - nevěřící bratry. A i když se s nimi později udála veliká změna v době Ježíšovy služby byli nevěřící. Bible blahoslaví Marii mezi všemi ženami, ale znovu a znovu soustředí náš pohled na Toho, který vzešel z jejího lůna - na Ježíše. Je hříchem uctívat kohokoliv jiného kromě samotného Boha. A lidé, kteří něco takového dělají - hřeší a Bible je nazývá modláři.

Vraťme se do našeho textu.

• 6 Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.

Ježíš odpovídá zvláštním způsobem - ještě nenastal vhodný čas. Na co musel počkat? Proč nenastal jeho vhodný čas?

Jinými slovy bychom mohli také říci, že Ježíš svým bratrům říká, že žijou v jiném světě. Křesťané a nekřesťané - to jsou dva odlišné světy, které nelze dát dohromady. Nelze je spojit a svázat. Jako křesťané sice žijeme ve světě se vším, co tento svět obsahuje, ale nejsme ze světa.

Ježíš věděl, že půjde do Jeruzaléma, ale věděl také, že ještě není čas, aby tam šel. Jako křesťané často děláme velkou chybu, když porozumíme Boží vůli, ale nepochopíme Boží čas. Je to jeden z důvodů časté frustrace a deprese mezi křesťany. A tak vidíme, že potřebujeme vědět nejen to, CO máme dělat, ale také, KDY to máme dělat. Někdy nám Pán Bůh zjeví něco ze svých záměrů s námi a my si myslíme, že když se to nestane hned druhý den, tak už bude pozdě. A jsme v tom podobní Ježíšovým bratrům. Oni nebyli podřízeni vůli Otce, proto byl pro ně vhodný jakýkoliv čas.

Ježíš se vždy řídil vůlí svého Otce. A nejinak tomu bylo i v tomto případě. Je to ale něco, co svět nemůže a ani nechce pochopit. Dostáváme se do nebezpečí, pokud se budeme chtít řídit vůli našeho nebeského Otce.

• 7 Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků.

Můžeme počítat se stejnými věcmi jako Ježíš, když se budeme řídit vůlí Boží. Když budeme naplňovat Boží plán, podle Božího načasování, budeme zjevovat Jeho slávu a budeme šířit Jeho království - a lidé budou usvědčováni Duchem Svatým ze zlých skutků. Potom nás budou nenávidět.

Ježíš je světlo světa, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Není úniku. Jediná možnost, jak vyhnout této nenávisti, je zůstat tělesným člověkem a nebýt duchovním žákem našeho Mistra Pána Ježíše.

• 8-10 Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil. "To jim řekl a zůstal v Galileji. Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on - ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo.

Stojíme tu před vážnou otázkou - podvedl Ježíš své bratry, když jim zatajil své úmysly a šel do Jeruzaléma později a potají?

Židovští vůdci chtěli zabít Ježíše a aby nevzbudili rozruch, chtěli to udělat někdy v klidu, za běžného provozu - třeba před tím, než začne svátek a do Jeruzaléma přijde mnoho lidí. Když Ježíš přijde dřív než začne svátek, bude to jeho konec.

Proto Ježíš odchází později. Ježíš nelhal svým bratrům - řekl jim, že ještě nejde. Jednal moudře a prozíravě.

• Přísloví 30,32 Jsi bloud, vynášíš-li se; máš-li nějaký záměr, ruku na ústa!

Ježíš neměl v srdci lest, nechtěl své bratry oklamat a nějak z toho těžit ve svůj prospěch. Tak to bývá, když podobným způsobem jednáme my - kdykoliv se jedná o náš prospěch a kvůli němu zatajujeme pravdu, nebo ji neříkáme celou, tak se jedná o hřích. Pokud jde o prospěch druhé osoby a nebo o naše bezpečí můžeme jednat s takovou moudrostí. Mějme však jistotu, že je to moudrost od Pána a k jeho slávě.

• 11-12 Židé ho o svátcích hledali a říkali: "Kde je?" Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: "Je dobrý." Jiní říkali: "Není, vždyť svádí lid."

Židé hledali Ježíše. Podobně jako v 1. verši je zde slovo hledat (ZETEÓ). Židé hledali Ježíše, aby ho mohli zabít - to byl jeden z důvodů, proč ho hledali. Ovšem byli i další lidé, kteří hledali Ježíše.

Bratři Ježíše věděli, co říkají, když zvali Ježíše na svátky do Jeruzaléma. Bylo mnoho takových, kteří by si přáli Ho vidět nebo se Ho dotknout. Proto se ptali, kde je, kde může být. Jeho bratry jsme tady viděli, ale kde je Ježíš? Kde je může být?

Zároveň měli své představy a myšlenky o Ježíši. Dohadovali se o něm. Jaké je naše smýšlení o Pánu? Nikdo, kdo slyší o Ježíši už nemůže zůstat neutrální. Slyšel jsi o Ježíši - jak s ním naložíš? Budeš ho zdálky následovat a čekat na příležitost vyzvat Ho k prokázání Jeho vládcovských nároků?

Jiní dosvědčovali jeho dobrotu - slovo AGATHOS , které je zde použité ve smyslu dobrý, se obecně používá k vyjádření něčeho, co je dobré ze své podstaty, nejenom svými projevy a zdáním.

• 13 Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně.

Tento verš nám ukazuje jak náboženství ničí lidskou svobodu. Lidé v Jeruzalémě se báli mluvit o Ježíši, protože náboženští vedoucí židů spojili náboženství se státní mocí. Když se náboženství spojí s mocí, tak dochází k pronásledování Ježíše.

Paradox prvního a 13. verše je paradoxem Božího a lidského jednání. Ježíš odešel z Judska - nikoliv ze strachu, jak jsme viděli, a potom šel do Jeruzaléma, ačkoliv věděl, že ho budou chtít zabít. Uvědomte si, koho chtěli zabít - Ježíše. Ježíše, který přišel do Jeruzaléma a v následujících verších je popsáno, jak veřejně vystupoval.

Vedle toho tady byli lidé, kteří přišli svobodně do Jeruzaléma, a zajímali se o Ježíše - hledali ho, přemýšleli o Něm, rozvažovali, jestli je dobrý nebo špatný - tito lidé nebyli z ničeho obviněni, nemuseli se vůbec ničeho bát - přesto se báli svobodně a veřejně mluvit o Ježíši - měli strach z Židů. Vidíme tu dvě věci - jednou je povaha lidské přirozenosti, která se bojí.

• Přísloví 28,1 Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.

Bylo jen málo takových mužů jako Josef z Arimatie, který přišel požádat Piláta o Ježíšovo tělo a tím se k Němu veřejně přiznal, nebo jako člen velerady Gamaliel, který vystoupil na obranu prvních křesťanů s velikou moudrostí, ačkoliv to nebyl Ježíšův učedník.

Tou druhou věcí, kterou chci zmínit je veliké a slavné jméno, které Bůh zjevil, abychom v Něm byli spaseni. Jméno nad každé jméno. Jediné Boží jméno pod sluncem, které je nám zjeveno a ve kterém se můžeme přiblížit přímo před Boží tvář. Jméno, které má moc zachránit lidskou duši. Jméno, které spojuje skutečné věřící v jednom Duchu, jméno, které ale také rozděluje - rozděluje rodiny, přátele, rozděluje svět, rozděluje na pravé a falešné, jméno, které je pro mnohé kamenem úrazu - jméno, na kterém jedni stavějí vstříc velikému spasení a druzí jsou jím rozdrceni k věčné záhubě. Tehdy, stejně jako dnes se lidé báli vyslovovat jméno Ježíš - ze strachu z druhých lidí. Jméno Ježíš rozděluje dnes, stejně jako v době, kdy Ježíš chodil po této zemi.

Chci vás pozvat, abyste byli odvážní a vyznávali jméno Ježíše, Božího Syna a našeho Spasitele před lidmi. Písmo říká:

• Římanům 10,9-11 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben.´

Chci vás také teď pozvat k tomu, abychom vyznávali jméno Pána Ježíše Krista. Abychom ho chválili a uctívali Ho. Jeho samotného.