I UVĚŘILI NINIVŠTÍ MUŽI BOHU, VYHLÁSILI PŮST (JON 3,1-10)

I UVĚŘILI NINIVŠTÍ MUŽI BOHU,

VYHLÁSILI PŮST

(Jon 3,1-10)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 12. června 2022

A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Matouš 6:16-18

1. Úvod: Bůh pokořuje lidská srdce

Milost vám a pokoj v Kristu Ježíši našem Pánu, milí svatí, vítejte i vy, milí hosté.

Co myslíte? Co může změnit průběh války na Ukrajině? Jsou to modernější zbraně, které mají ničivější sílu? Nebo je to víc vojáků, lepší taktika, vytrvalost nebo odvaha? Nevím. A myslíte že evangelium může změnit průběh války na Ukrajině? Co kdyby Bůh povolal někoho, aby tam kázal evangelium vládě i lidem v Moskvě? Ano určitě! Nevím, jestli tu někoho konkrétně Pán Bůh volá: vstaň a jdi do Ruska a provolávej, co ti uložím! Ano, je to příkaz v Písmu pro církev!

• Mt 28:19-20 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

Ale volá někoho konkrétně Pán Bůh zde v tomto shromáždění, aby šel? Nevím, může to tak být.  A i když ne, pak určitě nás každého volá k modlitbě za evangelisty, za otevřené dveře, za otevřená srdce, za milost pokání, za víru posluchačů, za rozšiřování evangelia. Tak myslíte, že se mohou dnes lidé v Rusku obrátit? Je možné, aby Pán poslal evangelistu, kazatele nebo kteréhokoliv křesťana do země, která vede hroznou válku, nemilosrdně zabíjí tisíce lidí a trestá každého, kdo by proti tomu zvedl hlas? Může vedení takového státu slyšet evangelium a činit pokání? Nemáme v Písmu zaslíbení, že se to jistě stane. Ale bude-li to Boží vůle, pak tomu nic nezabrání.  Věříš tomu? Máme tomu věřit. Pán takové věci dělá. Jak to víme? Víme to proto, co se stalo v minulosti, když Ninivští uvěřili Bohu, jak je to popsáno v knize proroka Jonáše. Je to velmi podobný případ! Jonáš je poslán do Ninive k lidem, kteří jsou krutí a obávaní válečníci. Ale Boží moc skrze pokání mění lidská srdce. To, co nedokáže žádný člověk ani těmi nejlepšími zbraněmi, to dokáže způsobit Bůh uvnitř lidského srdce, pokořit člověka před Bohem, vést ho, aby se odvrátil od zlých skutků a činil pokání a začal milovat Boha i bližního, to dokáže náš Bůh!

2. Co se stalo s lidmi v Ninive?

• Jon 3:5-9 I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. 6 Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.

1. Ninivští uvěřili Božímu slovu

Za prvé slyšeli Boží slovo o přicházejícím soudu a uvěřili mu. Víra přichází nejprve. Uvěřili ninivští muži Bohu. Co to znamená? Pro ninivské je Jonáš znamením (Lk 11,30)? Proč vlastně? Zřejmě měli pádný důvod. A ten důvod leží v objektu jejich uctívání. Tito modloslužebníci uctívali boha Dágona. Dágon, napůl muž a napůl ryba, měl také svůj ženský protějšek bohyni Nanše. Vyobrazení tohoto boha byla nalezena v oblasti Ninive v 19. století sirem Austinem Layardem. A zde přichází muž, Jonáš, kterého po tři dny a tři noci unášela velká ryba, a nakonec jej vyvrhla na pobřeží. A on je živý! Bohové, které ninivští uctívají, jsou napůl lidé, napůl ryby. A byla to právě ryba, která nesla v útrobách Jonáše. To zřejmě otevřelo uši ninivských pro Jonášovu zvěst. A Jonáš zvěstoval přicházející soud všemohoucího Boha, Hospodina Boha nebes, který učinil moře i pevninu (1,9). I uvěřili ninivští Bohu. Všemohoucí Bůh přivedl živého Jonáše, i když musel strávit tři dny a tři noci v útrobách velké ryby (2,1). A Jonáš kázal, co mu Bůh uložil. Uvěřili Božímu slovu: přijali Jonášovo kázání jako pravdivé, jako slovo od Boha. Třikrát den a noc ve velké rybě a nyní zde stojí živý: to je znamení, že ho posílá Bůh. Nezačali se mu vysmívat jako budoucí mužové Lotových dcer, když jim ohlašoval Boží soud nad Sodomou (Gn 19,14). Ne, Ninivští uvěřili Bohu. Uvěřili Božímu slovu. Pochopili, že to je pravda, která je otázkou jejich života či smrti. Bratři a sestry, to, co většina z vás nyní drží ve své ruce, Bible, to je Boží slovo, pravda, která je otázkou života a smrti každého člověka. To je pravdivé Boží slovo, které musí lidé slyšet. A musí jej přijmout, aby měli život. Ale kdo mu nechce věřit, je na tom hůře než ninivští modloslužebníci, lidé starověku, kteří uctívali modly v podobě člověkoryby! Ať to slyší naši sousedé, že ten primitivní starověký národ je na tom před Bohem lépe, než moderní osvícený člověk, který přece už ví, že vědci zjistili, že Bůh není, že všechno je náhoda a nic nakonec nemá cenu, protože po smrti stejně nic nebude. Ale co říká Bůh?

• Lk 11:32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.

A zde je více než Dágon, vymyšlený bůžek lidí, zde je více než Jonáš, po třech dnech zázračně vyvržený z velké ryby a ke všemu živý. Zde je Bůh sám, který se stal člověkem, aby na lidském těle nesl hřích.

• Mt 12:40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

Na něj Bůh všemohoucí vylil spravedlivý svatý hněv místo na hříšníka, který v něho věří. A Ježíš zemřel pro naše přestoupení, ale byl třetího dne vzkříšen pro naše ospravedlnění! Věříš tomu? Věř, jako věřili ninivští Jonášovi a činili pokání. Čiň pokání a věř Ježíši!

2. Činili pokání

Za druhé: činili pokání a vydali ovoce pokání. Odvrátili se od svých hříchů.

•  (v. 8) Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou.

A to je to, co se přesně stalo v Ninive. Lidé slyšeli kázání Jonáše a činili pokání a věřili živému Bohu a tenhle úžasný skutek bude navždy stát jako memento všem dalším generacím lidí. Pán Ježíš říká, že lidé v Ninive budou stát na soudu s dalšími generacemi lidí, protože oni činili pokání, když slyšeli kázání proroka Jonáše, a tak jejich víra bude rozsudkem nad nevírou jiných.

3. Půst ninivských

A za třetí: mysleli to vážně. A to vidíme z toho, že se postili. Proč se postí lidé v Ninive? Zjevně rozumí, že pokání v duchu musí nést také viditelné ovoce. Ninivští nevyhlásili půst jen tak, protože by se to mělo dělat, nebo že by bylo potřeba zhubnout. Vyhlásili půst poté, co uvěřili Božímu slovu: přichází soud! Může půst odvrátit soud nad jejich hříchy? Ne. Soud a odsouzení je možné odvrátit jedině skrze pokání, to znamená uznání své viny před Bohem, proseb za odpuštění a odvrácení se od hříšného jednání. Pokání je doprovázeno vírou v Boží slitování.

• Jon 3:9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."

Jaké místo v pokání a víře má půst? Půst doprovází pokání. Vyjadřujeme jím, že rozumíme závažnosti, hloubce našich vin a není nám jedno, co s námi bude. Ninivští muži si odložili svoje běžné, celkem pohodlné oblečení, aby místo něj oblékli tuhé, drsné žíněné suknice. Tělesné nepohodlí tak vyjadřuje navenek to, co prožívají uvnitř. Pokud bychom měli najít jedno slovo, které to vše shrnuje a vyjadřuje postoj člověka, který se postí, pak je myslím nejlepším slovem "pokora". Ninivští se navenek i uvnitř člověka pokořili před Bohem. Král Ninive se svými rádci, něco jako vláda státu, se dobrovolně pokořili před všemohoucím Bohem. Vyhlásili celonárodní půst.

• Jon 3:7-8 Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. 8 Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou.

Postili se lidé a ani zvířatům nedali nic žrát ani pít. A všichni lidé měli volat k Bohu. Tento naléhavý půst spojili s modlitbou. Pokora v srdci vytryskne v pokorné prosby. Půst má mít duchovní cíl. Bez něj jde jen o čistě tělesnou záležitost. Můžeš chtít zhubnout, můžeš chtít se lépe cítit, ale pokud je cílem jenom tělo, pak takový půst nemá žádný věčný užitek. Ani když se budeš postit každý týden pravidelně celý život. Půst nikdy nemůže být jen zaměřený na to, že nebudeme jíst či pít. Pokud by toto odříkání jídla a pití nebylo doprovázeno pokorným postojem srdce a naléhavým voláním k Pánu, pak je půst prázdný a pro věčnost neužitečný. Pán Bůh odkrývá, co je smyslem půstu skrze proroka Izajáše.

• Iz 58:1-14 "Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. 2 Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. 3 »Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.« Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. 4 Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. 5 Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? 6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi?

Půst, který Bůh vidí a vyslyší obsahuje pokání, opuštění hříšného jednání. Jde dál, až za nejedení, za odříkání si potravy. Vede ke spravedlnosti.

• 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. 9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, 10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." 11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. 12 Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

Půst, který se Bohu líbí vede k požehnání. A nakonec půst, který se líbí Pánu, vede ke Kristu.

• 13 Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, 14 tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa.

Kristus je náš dokonalý odpočinek. Izrael měl odpočívat jeden den v týdnu od práce i zábavy. Byl to den, kdy nalézal rozkoš v Hospodinu! A Bůh mu žehnal. Není dáno lidem pod nebem jiného jména, v kterém by bylo spasení: jedině Ježíš Kristus (Sk 14,12). V Něm je veškeré odpočinutí od námahy hledání vlastní spravedlnosti. Někdo se snaží žít dobře, podle morálních pravidel, jiný si myslí, že to s ním není tak zlé, i když někdy dělá něco špatného. Další dělá určité náboženské úkony, které by mu měly přinést přízeň u Boha. A všichni si myslí, že to stačí. Ale Bůh náš, Bůh jediný, je svatý! Přijme k sobě každého, kdo je stejně svatý jako On. 100%. Dokonalý. Bez jediné smouhy hříchu. Podobně jako pravda existuje jenom čistá. Pokud bychom do ní přidali sebemenší kousek lži, přestává být pravdou. Bůh je dokonale svatý. My nejsme. Ale je tu Kristus, který nám dává svou svatost, která u Boha obstojí, protože je stejné podstaty. Je to Boží svatost! To je naše jediná naděje: božství Ježíše Krista. Kdyby On nebyl Bůh v lidském těle, pak bychom neměli šanci ani my být svatí tak, jak je potřeba, abychom u Boha obstáli. Můžeš být svatý i ty! A to dnes, nyní! Jak? Kristus ti dá svou svatost výměnou za něco. Co tak vzácného mu můžeš dát, aby i On ti dal ten vzácný dar svatosti? Nic tak cenného nemáš. Ale dej mu své hříchy. Tento Ježíš je totiž milující Bůh v lidském těle. Ví, že nemáš nic, čím bys jej ohromil a co by On potřeboval. Ne, to je láska.

• 1J 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
• 1J 3:16 Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život.

Důvěřuj Kristu, že za tebe zaplatil na kříži Golgoty svým životem i smrtí, abys ty umřel hříchu jednou pro vždy a měl život věčný v Kristu Ježíši. A budeš žít. Ninivští se postili, protože své pokání mysleli vážně. Prosili Boha o milost.

• Jon 3:9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."

Máme se postit i my, dnes, v době nové smlouvy?

3. Půst církve

Někdy se lidé v církvi ptají, zda se mají postit. Je zajímavé, že v zemích, kde je materiální hojnost, kde jsou obchody plné zboží a člověk si může kdykoliv jídlo opatřit, a to obvykle v množství daleko přesahujícím ty nejnutnější potřeby, jsme ztratili pochopení půstu daleko více než v zemích, kde hojnost není pravidlem. Bylo by zajímavé zeptat se ve sborech v naší zemi: postíš se pravidelně? Co bychom se dozvěděli?

1. Máme se postit?

A máme se vůbec postit? Neříká sám Pán Ježíš, že není čas se postit? Pojďme se na to podívat. Pán Ježíš byl v domě Leviho na hostině. Farizeové mu vyčítají:

• Lk 5:33-35 Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí." 34 Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi? 35 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit."

Ježíš přirovnává dny, kdy je na zemi v lidském těle ke svatbě, kde se hosté radují s ženichem a nevěstou. Stejně tak se nyní radují učedníci se svým Mistrem, Ježíšem. A proto není čas na půst, ale na oslavu. Přijde však den, kdy od nich bude Ježíš vzat. Někteří vykladači zde myslí na den Ježíšova ukřižování – pak by dny k půstu byly celkem tři. Byl přeci vzkříšen. A co čas, kdy byl Ježíš před zraky učedníků vzat vzhůru? Od té doby Pán není fyzicky se svou církví. Někteří opět říkají: ale On je s námi skrze Ducha svatého, kterého poslal místo sebe, aby přebýval v srdcích věřících lidí. Ano, to je pravda. Věřím však, že i zbytek Nového zákona byl psán pisateli vedenými Duchem svatým. A zjevně zde čteme, ať ve Skutcích, či v listech, že se církev při určitých příležitostech postila.

• Sk 13:1-2 V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul. 2 Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal."

Na své první misijní cestě Pavel a Barnabáš

• Sk 14:23 V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili.

Že je půst běžnou součástí křesťanského života, můžeme dovodit ze slov apoštola Pavla, když dává instrukce manželům do jejich společného života:

• 1K 7:5 Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu.

V kralickém překladu je uvedeno pro půst a modlitbu. A nakonec nám Písmo ukazuje půst a jeho místo v životě Božího služebníka apoštola Pavla. Jak charakterizuje Pavel službu svou a svého spolupracovníka na díle evangelia, Timotea? Máme v Písmu nádherný oddíl, kde je shrnut život i jeho cíl zde na zemi těchto služebníků Pána Ježíše.

• 2K 6:3-5 (CSP) Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení, aby tato služba nebyla pohaněna. 4 Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech, 5 v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech,

Přečtěte si doma celou šestou kapitolu druhé Pavlova listu do Korintu a přemýšlejte, zda to neplatí i pro vás! Přečtěte si i 11. kapitolu 2K a nechte se povzbudit Písmem k životu následování Pána. V době od Kristova vzetí na nebesa až do Jeho slavného druhého příchodu se Jeho království na zemi šíří. Ale není zde v plnosti. Je tedy více než vhodný čas se postit.

2. Proč se postit

Půst musí mít svůj účel. U nás doma máme pravidelnou příležitost k půstu. Ale jsou dny, kdy i když přes den nic nejím, nepovažuji ten den za den půstu, pokud nemám jasný záměr, za co se postit. Potřebujeme znát cíl půstu, aby byl duchovně užitečný. Náš půst nemůže vynutit Boží přízeň. Pokud bychom půstem chtěli Pánu říci: podívej, já se dnes odříkám jídlo, musíš vyslyšet mé modlitby, pak jsme na omylu. Bůh nás přijímá a slyší kvůli dílu Ježíše Krista, ne pro naše "zbožné" skutky. Ale půst může být užitečný nejméně pro tyto věci:

1. Půst může být vyjádřením pochopení hloubky hrůzy mého hříchu, kterým se stavím proti svatému Bohu. Proto si ninivský král sedl do popela (v. 6).

• Ž 119:25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.

Protože jen usvědčený hříšník může mít také naději na spásu.

2. Půstem můžeme vyjádřit lítost nad svým hříchem. Přiznání hříchu není to samé jako vyznání. Na pozadí vyjádření lítosti se před tvým duchovním zrakem bude odehrávat prostředek Boží péče o tvou duši, jeho milosti k tobě, protože nad tvou lítostí bude o to více zářit sláva Ježíšova kříže a tvého vykoupení. Někdy je půst schopen vyjádřit víc, tam kde už nestačí slova.

3. Půst podporuje modlitby

Když měl Ezdráš vést skupinu navrátilců z babylonského zajetí, ostýchal se požádat krále Artaxerxe o vojenský doprovod. Raději vyhlásil půst a společně se modlili, aby se prokázala Boží milost a péče o ně.

• Ezd 8:22b  .... řekli jsme králi: "Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí." 23  Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal.

Účel půstu je nerozlučně spjat s modlitbou. Půst je jedním z jejích nejlepších společníků. Církev v Antiochii to věděla. Jejich bohoslužba byla doprovázena půstem. Hledali Boží vůli. A Duch svatý je vedl:

• Sk 13:2 Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal."

A jaká byla reakce církve na vedení Ducha svatého ve věci misie: znovu se modlili a postili.

• 3 A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.

Půst je tak vhodným také pro rozpoznání Boží vůle v důležitých věcech. Nemluvíme dnes o tom, jak se postit. I k tomu má Písmo mnoho, co říci, máme také dobrou literaturu v češtině. Můžeme se na to posívat na biblické hodině, dá-li Bůh. Ale jedno bych chtěl na závěr určitě ještě podtrhnout - jaký užitek přináší Božímu dítěti půst. Naše tělo potřebuje jíst a pít. Tak jsme stvořeni. Děláme toho pro své tělo hodně, že? Chceme mu dávat dobré jídlo, chceme mu ho dávat pravidelně a v dostatku, aby netrpělo hladem. Ale naše tělo je v této podobě jen dočasné. Duchovní člověk je však věčný. Jak jeho nasytit? Pán nám pomáhá:

• Jan 6:53-56 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. 56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

Myslím, že zde Pán nemluví jen o Večeři Páně, kdy si připomínáme ukřižování Krista a vírou si přivlastňujeme důsledky Jeho vzkříšení. Mluví zde o tom, co vyživuje nového člověka v křesťanu, nové stvoření. Kristus je naše výživa, kterou potřebujeme pro život věčný. Tak v den, kdy se postíte, odříkáte si jídlo pro své tělo. O to intenzivněji můžete jíst a pít Krista v úzkém společenství s Ním. Ve ztišení modlitby a rozjímání. V jeho blízkosti. V jeho lásce a péči. Půst je dar. Kéž ho s vděčností používáme k růstu naší víry.