Evangelium konfrontuje všechny lidi! (Ř 1:18-32)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 17. března 2019

A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Filipským 2:12

Úvod

Pokoj vám a milost, drazí! Je radost hledět na Boží dílo ve vás! Je povzbuzující vidět vás růst do podoby Syna Božího! Ať hledím na jednotlivé sourozence v Kristu, nebo i na celý sbor. Ne, že bychom mohli usnout na vavřínech. To opravdu ne. Ani apoštol Pavel po mnoha letech bojů, zápasů víry se nenazval dokonalým, netvrdil, že již dosáhl cíle.

  • Filipským 3:12-14  Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.  Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Přesto ale můžeme pevně stát na tom, že Bůh vytrvale, neochvějně a nanejvýše spolehlivě koná své dílo na nás, kteří jsme složili svou jedinou naději v kříž Božího Syna. Dnes máme před očima ten samý sbor, jako před lety, ale přesto jiný sbor. Nemělo by nás to v žádném případě vést k pýše, ale jen k vděčnosti a pokoře, protože naše spasení a posvěcení není z nás, ale je to dílo Boží. Apoštol Pavel píše Filipským:

  • Filipským 2:12-13  A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní - nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Jsme v listu Římanům. V první kapitole. V úvodu listu jsme poznali Boží nestrannost a spravedlnost ke svému lidu. Jsme milování stejnou láskou, jsme zachraňováni stejnou mocí. Tekla za nás jedna a táž krev spravedlivého Krista. Jsme vekřtěni do těla Kristova stejným Božím Duchem. Máme jednoho Boha Otce a tutéž spasitelnou víru.

Vidíme jednotu a jednotící moc evangelia Ježíše Krista ke všem, kteří věří. Ať už vzešli odkudkoli. Bez ohledu na původ etnický, sociální, nebo kulturní. Bez ohledu na vlastní schopnosti, intelekt, zásluhy, nebo podmínky, ve kterých jsme uvěřili. Pavel končí úvod listu nádherným výrokem. Svědectvím zachraňující moci evangelia Božího. Verše 16-17 první kapitoly jsou vrcholem celého listu. Pavlova teologie, vysvětlení role Izraele a Mojžíšova zákona i praktické věci života církve jsou nejenom zakotveny v těchto dvou verších, ale celý list do Říma je poddán autoritě těchto veršů. A „vzhlíží“ k těmto dvěma veršům!

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Dnes se odrazíme od veršů 16-17. A začneme s odkrýváním jejich obsahu. Budeme se sytit jejich plností. Abychom v pravdě poznali co je evangelium. Dobrá zpráva, nejlepší a nejkrásnější. Životadárná hudba pro uši i srdce hříšníků. Tak požehnaně, milosrdně a sladce znějící všem Bohem usvědčeným hříšníkům! Ale právě ve slově „usvědčeným“ tkví háček i tajemství dobré zprávy, znějící na svém začátku uším člověka tak drsně. Pojďme do veršů 18-32, první kapitoly:

  • Římanům 1:18-32 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Odkazy: Fp 3, 12-14; 2, 12-13; Ř 1, 16-17;

Hřešit znamená vědomě vzpírat se pravdě! (Ř 1, 18-22)

A. Bůh má k bezbožnosti a hříchu jasný a neměnný postoj

Apoštol Pavel od vrcholu a hlavního tématu listu, kterým je evangelium Boží jasně a rázně podané v 16-17 verši první kapitoly, přechází k vysvětlení podstaty a obsahu tohoto evangelia. Začíná velmi razantně, ale v naprostém souladu s pravdou. Nezačíná ani zprostředka, ani z konce, ale bere věci popořádku tak, jak jsou. Podle Boží vůle, poslušný řádu Božího zjevení a Boží spásy. Poslechněme si Pavla.

  • Římanům 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Prásk! Jako blesk z čistého nebe! Po pozdravu a slovech plných víry, povzbuzení a jednoty přichází verš 18 jako úder na Solar plexus. Vyráží dech a sráží nás k zemi, jako zásah boxera. Proč?

Když Pavel v 16-17 verši mluví o spravedlnosti od Boha. Říká, že tuto spravedlnost od Boha lze přijmout pouze vírou, a ona potom dále k víře vede.

Pavel dále vysvětluje, že tato Boží spravedlnost je živá z víry. A člověk, který ji vírou přijal, je živý z víry. Jak jest psáno: „Spravedlivý bude právě jen vírou a jen z víry živ!“

Co to znamená? Potřebujeme spravedlnost od Boha? Ano, jsme totiž nespravedliví, nesvatí. Potřebujeme být živí z víry? Jsme snad mrtví? Což nežijeme, nedýcháme, nepijeme, nejíme, nepřemýšlíme a nekonáme? To přeci je život, růst, pohyb, směřování, bytí.

Milovaní, Pavel staví list Římanům jako nádherný a velkolepý chrám evangelia Božího. Chce ukázat nádheru a sílu Boží milosti. Moc Božího slitování, soucitu, dobroty a lásky. Po slovech milosti, mluvících o Boží dobrotě, zachraňující člověka napříč rasami, národy, kulturou, sociálními vrstvami. Zachraňující bez rozdílu pohlaví, či věku, přichází tvrdý kontrast. Pavel ukáže na hlubokou, nekončící bídu člověka před Bohem. Aby vynikla Boží milost v Kristu Ježíši! Pro svou bezbožnost a hřích jsme skutečně mrtví! Odloučeni od zdroje, dárce i podstaty života a proto mrtví. V Efezským 2, 1 čteme, že…

  • Efezským 2:1  I my jsme byli mrtvi pro své viny a hříchy,

A zde v 18. verši první kapitoly listu do Říma, čteme to samé, jen slova jsou jiná. Boží hněv je namířen proti všem lidem. Možná řeknete, že jen proti těm, kdo svou nepravostí potlačují pravdu. Hm, ale to jsou všichni potomci Adamovi. Tedy všichni lidé. Všichni totiž zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Ř 3, 23.

Boží hněv se zjevuje dvojím způsobem. Nepřímým, o kterém budeme dnes hodně mluvit. Ten přináší do našich životů přirozené, zhoubné důsledky. A potom Bůh zjevuje svůj svatý hněv přímo. Soudem nad Adamem a Evou, vyhnáním z ráje, potopou, zničením Sodomy a Gomory. Až k vylití svého hněvu na Božího Syna na kříži Golgoty.

Bída člověka je nesmírná, jeho potřeba je zoufalá, naléhavá a neodkladná. Lidstvo směřuje do záhuby. Svědčí o tom nejen 2 Pt 1, 4 ale i celé ostatní Písmo. Člověk potřebuje záchranu! Protože mzdou hříchu je smrt a …

  • Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. Ř 1, 18

Někdo namítne: „já se snažím žít spořádaně, pracuji, nekradu, usiluji, abych nikomu vědomě neublížil. Dodržuji zákony.“ Dobře, pojďme se podívat, co je skutečným jádrem, důvodem a zdrojem lidského hříchu a bezbožnosti. Co je tou příčinou, probouzející Boží hněv proti lidem. Uvidíme hloubku a sílu lidské vzpoury i nenávisti k Bohu. Uvidíme v našem dnešním textu čtyřnásobné odmítnutí Boha padlým člověkem! A uvidíme pokaždé i tragické důsledky, které to přináší.

B. Vidění neviditelného, obhajoba nemožná

Pavel pokračuje od 19. verše.

  • Římanům 1:19-20  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Silná slova, že? Všichni přeci známe ten stále dokola omílaný argument bezbožníků. „Nemáme žádný důkaz toho, že by existoval Bůh!“

Chyba! Bezbožná lež! Pavel vedený Duchem Božím tvrdí přesný opak. Bůh, který je neviditelný velmi jasně a zřetelně vtiskl do svého stvoření svůj otisk, On se podepsal a to viditelně! Boží věčnost a vláda jsou vidět, když člověk zkoumá stvoření a přemýšlí o něm. Duch Boží dokonce ústy apoštola Pavla říká, že lidé nemají pro svou nevíru výmluvu. Bůh je tak zřetelně vtisknutý a podepsaný v celém svém díle, že lidé nemají žádné rozumné opodstatnění pro svou nevíru.

Situace potomků Adamových je však tak bídná a zoufalá, že rozumnost s tím nemá co dělat, jak se dozvíme později. Dostáváme se nyní k jádru lidské nevěry a vzpoury. Přichází první políček do svaté tváře Boží, první odmítnutí! Člověk nepotřebuje výmluvu, stačí mu jeho vzdor a nenávist k Bohu! Římanům 1, 21-22

C. Vzpurní blázni v temnotě a zmaru

  • Římanům 1:21-22  Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.  Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

To jsou vážná, odsuzující slova. Nejen, že nemáme výmluvu, ale sám Bůh konstatuje, že jsme Ho poznali. Víme o Něm. Známe Ho skrze Jeho stvořitelské dílo. Ale…

Nevzdali jsme Mu a nevzdáváme Mu čest! Nejsme Mu vděčni za to, že nám dal život! A potlačujeme vědomě sami v sobě pravdu o Něm. O tom, že existuje. O tom, že Ho moc dobře poznáváme a vidíme v Jeho díle! Jenže díky Adamovu pádu a jeho záměně pravdy Boží za lež Satanovu se všichni rodíme duchovně mrtví, jako děti ďábla a s ďáblovou přirozeností. Konáme, co Satan chce, a ještě hůře, chceme konat, co on chce. Poslyšte Ježíše, jak mluví nejen k farizeům, ale ke všem Adamovým potomkům.

  • Jan 8:40-44  Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal. Vy konáte skutky svého otce." Řekli mu: "Nenarodili jsme se ze smilstva, máme jednoho Otce, Boha." Ježíš jim řekl: "Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá.

Vidíte tu nenávist k pravdě a k Bohu, která je vlastní padlému člověku? Vede až k vraždě Božího Syna ukřižováním! Vždyť Bůh Ježíš je ta pravda. Vidíte, jak nemohou snést pravdu? Je jim odporná. A vidíte, jak je jejich přirozenost táhne ke lži a temnotě? Co říká Pán Ježíš? Říká: „Nemůžete snést pravdu, protože váš otec je ďábel a vy toužíte plnit jeho vůli.“

Může člověk uslyšet strašlivější slova? Přátelé, v přirozeném, v padlém stavu nejsme jen ve tmě, jsme sami tma. Tma uvnitř nás je naše podstata. Utíkáme od světla. Prcháme od Boha a pravdy skrýt se do temnoty. Temné k temnému. Jan říká, že již tato skutečnost je Boží soud.

  • Jan 3:19-20  Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.

A Pavel to vysvětluje. Poznali jsme Boha, ale nevzdali jsme Mu čest, nejsme Mu vděční! První důsledek prvního políčku do tváře Boží je, že vzpoura proti pravdě ovládla plně naši mysl, zavádí nás na scestí marnosti a do temnoty hloub a hloub. Jsme tak obelhaní, že nevíru považujeme za moudrost. Přitom jsme podle Božího slova blázni. A bylo to naše myšlení, co nás zavedlo na scestí zhouby. Je to naše zodpovědnost! Bůh to dopustil. Ale byla to naše zodpovědnost, naše volba. Je to námi zvolená cesta. Pavel to záměrně zdůrazňuje. Na počátku je naše vzpurné rozhodnutí.

Víme o Bohu, ale raději skončíme v hlubinách pekla, než abychom Mu vzdali čest a byli Mu vděční za to, že nás stvořil! To jsou vážná slova, která vložil Duch Boží do úst Pavlovi ve verších 21-22. A mají strašlivé a konkrétní důsledky, dopady na bytí potomků Adamových! Pojďme se podívat. Jde o gravitační sílu hříchu. Přichází další, dvojitý políček a odmítnutí Boha!

Odkazy: Ef 2, 1; Ř 3, 23; 2 Pt 1, 4; J 8, 40-44a; 3, 19-20;

Ponecháni napospas lži a převrácenosti vlastních srdcí! (Ř 1, 23-27)

A. Odmítnutí slávy Boha a vláda nečistoty

Apoštol Pavel pokračuje těmito slovy:

  • Ř 1:23-24  zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;

Lidé, potomci Adamovi, i přestože poznali Boha, nejenže Mu nevzdali čest a nejsou Mu vděční za své životy. Lidé zatvrzele pokračují a zacházejí ve své vzpouře dál a dál. Začali se klanět všemu možnému. Úctu, čest, slávu, moc a vděčnost směřují a budou směřovat k naprosto všemu, jen ne k Tomu, kdo je jí jako jediný skutečně hoden! Klaníme se člověku a jeho obrazu. Miliarda katolíků vzývá papeže jako hlavu církve místo Krista. Další se klaní především sami sobě jako bohům. Dokonce uctíváme všechna možná zvířata. Nosíme různé amulety, kameny, křížky a podobně. Jsme schopni uctívat uschlou zaječí pacičku, ale Živému Bohu se přitom smějeme do tváře.

Jenže On je Pán! A všimněme si dobře. On nemusí okamžitě zasahovat a jednat. Pavel píše ve verši 24: Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;

A to je přitom veliké slitování Boha s člověkem. Bylo by absolutně spravedlivé, kdyby Bůh člověka usmrtil ihned a lidé by přestali existovat. Vždyť lidstvo se celé zvrhlo! Ale Bůh je dobrý. Nechce smrt člověka, ale aby se hříšník odvrátil od svého hříchu! Bůh nemá a ani nemůže mít zalíbení ve smrti. On je život.

  • Ezechiel 18:23  Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

A tak to, co Bůh koná, je to, že nás „zatím jen nechává“ napospas naší scestnosti, nečistotě a hříšnosti našich srdcí. To je ten nepřímý Boží hněv. Přirozené důsledky naší vzpoury. Bůh nás nechá utíkat od Něho. Nechá nás padat hlouběji a hlouběji podle naší padlé vůle. Nechá nás napospas nám samým. Čeká, bude-li Ho kdo hledat a poslechne-li někdo Jeho příkaz k pokání.

B. Odmítnutí Boží pravdy a vláda hanebné převrácenosti

Ale i tak je to velmi vážné, proto to Pavel dvakrát zopakuje. Dvakrát zopakuje, že člověk zaměnil a vyměnil Boha, Jeho slávu a pravdu za lež. Dvakrát také čteme o tom, že Bůh nás proto nechal napospas sexuální nečistotě a vydal v moc hanebnosti našich srdcí. To je Boží hněv a soud. Pokud Bůh ponechá člověka napospas jeho hříšnosti, je to již soud a trest. Poslouchejme dobře, co říká Pavel o stavu člověka a o důsledcích, které to přináší:

  • Ř 1:23-27  zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.

Naše temná mysl pracuje dál a dál a vyrábí v našich životech mocniny, nebo násobky převrácenosti. Odmítnout Boha a žít podle své padlé vůle je převrácenost. A ta se dál násobí sama sebou. Bůh nás vydal sexuální nečistotě, vydal nás smilstvu a cizoložství našich srdcí. Zneuctíváme vlastní těla tím, že je používáme podle své převrácenosti a ne podle Boží vůle pro muže a ženu. Chtíč, promiskuita a smyslnost ovládají celé lidstvo, stačí se rozhlédnout.

A spirála se točí dál. Přináší nečistotu na druhou, homosexuální hanebnost. Převrácenost před Bohem, ale i před přírodou. Ženy obcují s ženami a muži s muži. Vidíme tu spirálu a gradaci hříchu? Vidíme, jak narůstá gravitace zhouby a smrti? Neslyšíme a nečteme všude kolem nás, jak je to normální. Jak má každý právo na lásku a na to vybrat si svou sexuální orientaci.

Vidíme, jak po homosexuálech se ozývají pedofilové a transsexuálové a vznikají v hlavách a srdcích lidí další a další hanebnosti? Třicet pět pohlaví! Ne! Dokonce sto a pět pohlaví podle jedné studie! Ale Boží slovo mluví jasně. Jako muže a ženu učinil je Bůh! Kde se to zastaví? Budou se pedofilové ženit s dětmi? Nebo zoofilové se zvířaty? Nekrofilové s mrtvolami?

Milovaní, to je Boží soud. Když lidstvo zachází dál a dál ve své zvrácenosti, vydáno Bohem na pospas své hříšné přirozenosti. Lidstvo dostává samo na sobě zaslouženou odplatu za svou zcestnost. Ale pořád křičí, že to není převrácenost, nýbrž lidské poznání a moudrost. Pořád křičí, že pokud existuje Bůh, tak je za zlo světa On zodpovědný!

Ale Písmo mluví jasně. My jsme odpovědní, my jsme viníci! Naše scestné, temné myšlení a naše převrácenost aktivně jednají. A Bůh nás „jen“ ponechává napospas nám samým a ve své milosti volá stále k pokání skrze Kristův kříž. Jaká tragédie člověka!

C. Vláda hříchu jako zasloužená odplata za lidskou scestnost

Lidé odmítli vzdát Bohu chválu a propadli scestnosti a temnotě. Lidé zaměnili slávu Boha za ubohé modly a Bůh je vydal napospas sexuální nečistotě. Lidé vyměnili Boží pravdu za lež, a proto je Bůh vydal v moc homosexuální hanebnosti. Hřích vládne lidským srdcím a myslím a každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu J 8, 34. A to je zasloužená odplata za lidskou vzpouru proti Bohu!

Stěžuje si lidstvo na utrpení, bolest, hlad, války, nemoci a umírání? Samo sebe tím usvědčuje z hříchu před Bohem. Vláda hříchu nad člověkem i otroctví přirozeného člověka hříchu je důsledkem naší vzpoury, našeho nepřátelství vůči Bohu. Nepřátelství, které raději, než by se sklonilo před Bohem a činilo pokání, raději Boha v Kristu ukřižuje! Dostáváme se k posledním veršům našeho dnešního textu. Zatím je to velmi truchlivé poznávání pravdy. Ale milovaní pamatujme na verše 16-17, kterým je vše, co dnes probíráme podřízeno.

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Pojďme nyní k závěru. Ř 1, 28-32. Bohužel pád člověka pokračuje. Uslyšíme o čtvrtém odmítnutí Boha člověkem a uvidíme počtvrté Boží vydání člověka pod vládu zlého. Nikdo z nás tedy nemůže zpochybnit důležitost a naléhavost tohoto chmurného textu. Vždyť to je začátek té dobré zprávy pro člověka. Jsme před Bohem mrtví a potřebujeme vzkřísit z duchovní smrti. Jsme smrtelně nemocní a potřebujeme uzdravit. Správná diagnóza je rozhodující a předchází léčbě. Římanům jedna pokračuje.

Odkazy: Ez 18, 23; J 8, 34; Ř 1, 16-17;

Odmítnutí pravdy, hýření zlé převrácenosti! (Ř 1, 28-32)

A. Střemhlavý pád

  • Římanům 1:28-32  Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Víte, když jsem procházel oddíl mluvící o sexuální nečistotě a bezuzdnosti, která vede až k homosexualitě člověka, věděl jsem, jak „nekorektní“ a „netolerantní“ bude toto kázání. Ano nekorektní a netolerantní z pohledu toho, kdo je skrz naskrz hříšný a propadlý temnotě lží. Ale přitom jde o slova plná lásky, soucitu a slitování. Pokud Bůh ústy apoštola Pavla zjevuje bídnému člověku, že jeho stav je smrtelně vážný, pokud tentýž Bůh před tímto naší dnešním oddílem ústy Pavla mluví o moci ke spasení pro každého, kdo věří. Potom jde skutečně o projev Boží lásky a soucitu k člověku. Láska nemůže zamlčovat pravdu.

A druhou věcí, kterou bych chtěl říct, je to, že se dnes církev až příliš zabývá ve svých myšlenkách právě homosexualitou. Jako by se vše lámalo a vrcholilo na otázce homosexuality a našeho postoje k ní. Ano, vidíme v Písmu, že homosexualita je na jednu stranu násobkem, či mocninou převrácenosti. Je proti Bohu i proti přírodě. Ale list do Říma, nevrcholí ve verších 1, 26-27, ale ve verších 1, 16- 17.

Homosexualita je jen jednou z převráceností a jedním konkrétním hříchem. Důsledkem, jehož příčina leží jinde. Stejně tak, jako u dalších konkrétních hříchů je příčina jinde a je stejná, jako u homosexuality. Smilstvo, krádeže, zlovůle, podvody, vraždy, to vše má počátek v nevíře lidí. V odmítnutí Boha a Boží pravdy a zaměněním této pravdy lží. Cizoložník, zloděj, vrah, smilník i každý jiný hříšník je na tom před Bohem stejně, jako homosexuál, protože…

  • Ř 1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

B. Bohu odporní, bez lásky, soucitu a slitování

Pavel totiž pokračuje a hýření zlé převrácenosti pokračuje ve verších 28-32. Protože si nevážíme pravdy, poznání Boha. Znovu čteme, že Bůh vydal potomky Adamovi napospas jejich zvrácenosti, aby dál jednali zvráceně, verš 28. A potom pokračuje kolotoč, oslava a hýření přehlídky hříchů. Pokračuje spirála pádu. Lidé jsou v přirozeném stavu opravdovou přehlídkou a „oslavou“ hříchu. Pavel píše.

Římanům 1:29-32 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

Zakládám si na tom, že sexuální nečistota všeho druhu není můj problém? Hm, ale v čem jsem na tom lépe? Vždyť z celého našeho dnešního textu vidíme Boží svrchovanost. Jen na Bohu záleží, zda se nad námi smiluje a zachrání nás. Jen na Bohu záleží i v tom, jak hluboko padneme v naší bezuzdnosti. Pokud Bůh se nesmiluje, všichni padneme až do pekel!

Nemám sexuálně nečisté sklony, ale jsem podlý, lakotný, plný závisti? Nemám homosexuální sklony, ale jsem svárlivý, lstivý, zlomyslný a plný vražedné zloby, jsem donašeč a pomlouvač? Pak jsem Bohu odporný úplně stejně, jako, kdybych trpěl tím vším. Bůh nikomu nestraní, ani když jedná k lidské spáse, ani když soudí a ponechává v moci hříchu. Ve všem je spravedlivý.

A jedním z nejhorších faktů oddílu Ř 1, 28-32 je pravda, která říká, že úplně všichni na tomto světě jsme bez lásky, soucitu, milosrdenství a slitování. Verše 30b-31.

  • Ř 1, 30b-31 Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

Z nitra nám tryská jen samé zlo, nedovedeme se s nikým snést, neznáme opravdovou, nezištnou a nesobeckou lásku. Nemáme slitování. Jsme schopni dávat, jen když také dostáváme. Jsme dobří, jen k těm, kdo jsou k nám dobří. Žehnáme jen těm, kdo žehnají nám. To není láska, to je symbióza. Něco za něco, obchod.

Míra propadnutí této špatnosti a vládě hříchu je různá u různých lidí. Podle míry Božího dopuštění. Ale v nitru jsme shodní, naprosto stejně zvrácení. Potřebujeme nad sebou Boží hněv a soud, který drží lidskou bezuzdnost v pevných mezích. Znáte film Pán prstenu, společenstvo prstenu? Ukážeme si nyní společenstvo lži a hříchu. Že jeho „pánem“ je ďábel víme. A lidé jsou to společenstvo. Vědomě, z vlastní vůle a vlastního rozhodnutí. Poslední náš verš, 32.

C. Souhlasné obcování s hříchem a se smrtí

  • Ř 1, 32 (lidé, všichni potomci Adamovi) Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Lidstvo v Adamovi následuje Kainovu cestu. Poté, co Kain zabil svého bratra, slyšel tato slova.

  • Genesis 4:7  Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."

Kain ale nečinil pokání. A to ani přesto, že byl Bohem jednoznačně usvědčen! Poslouchejme pozorně.

  • Genesis 4:9-16  Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu.

Slyšíte tu pýchu Kaina? Tu pyšnou vzpouru nevíry? Bůh se ptá na Ábela. Kain lhostejně odpovídá. „ Nevím, kde je, nejsem jeho strážce.“ Bůh přitvrdí. „ Krev tvého bratra křičí až do nebe o tom, cos učinil.“ A Kain? Možná se někomu bude na první pohled zdát, že činí pokání, že lituje před Bohem, ale ne! Pokud je v jeho srdci zármutek, je to zármutek podle světa, zármutek Jidášův.

Zármutek ne nad hříchem, který je strašlivou urážkou Boha. Ale lítost nad sebou samým. Jidáš říká: Zradil jsem nevinnou krev!“ Smýšlí o sobě jako v jádru o dobrém, což dokazuje jeho sebelítost. Kain jedná stejně. Než by padl před Bohem na kolena a prosil o odpuštění, činí sebe a svůj skutek větším, než je Bůh. Má pravdu, že nemůže svůj skutek odčinit, ale je tam jasně vidět spoléhání na sebe sama a bohorovnost. Kain netouží po odpuštění, lhostejně přijímá ortel, je mu to jedno. Není tam žádná bázeň. Bůh v jeho srdci není Pánem. Kdyby byl, musel by v bázni na kolenou činit pokání. Ale on není usvědčen ze své zkaženosti a bídy. Klidně říká Bohu: „nepotřebuji tě, odejdu klidně od tebe, nevadí mi to, že se budu před tebou skrývat.“ Ale jen tak mimochodem před Bohem utrousí, že ho bude moci každý zabít. Vynutí si na Bohu ochranu, ví tedy, že Bůh je dobrý. Přesto nehodlá žít podle Boží pravdy. To je manipulace. Člověk chce vládnout nad Bohem a využívat Ho.

Lidské obecenství hříchu je na tom stejně. Víme o spravedlivém rozhodnutí Boha, že kdo hřeší, zaslouží smrt. Přesně jako Kain, ale než abychom padli na kolena a činili pokání, raději utíkáme dál a dál ve svém hříchu od Boha pryč. Sami hřešíme a druhé v jejich hříchu podporujeme. Jednota hříchu, zhouby a smrti. Než kleknout před Pánem všeho stvoření a činit pokání, raději padnout až do pekel. To je skutečný stav lidských srdcí podle Písma, podle slova Boha živého! Žádná svobodná vůle otroka hříchu, který se rozhodne pro Boha a změní tak svůj úděl! Nýbrž přesný opak.

Poznali jsme Boha, ale nevzdali jsme Mu čest, odmítli jsme Ho, vyměnili jsme Ho. A čím více Ho odmítáme, tím pevnější jsou pouta a moc hříchu. Tím pevnější je vláda zvrácenosti v životě lidí. O tom je Ř 1, 18-32. Pavel říká, že všichni lidé, Židé i pohané:

  • Ř 1, 32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Chápeme nyní již lépe nádheru evangelia Ježíše Krista, veršů 16-17 první kapitoly listu Ř? Evangelium je jedinou Boží mocí, ke spáse každého, kdo věří! Vidíme cenu drahocenné, svaté krve? Vždyť Bůh je dobrý, čas milosti trvá a Bůh stále volá hříšníky k pokání, nepřeje si, aby zemřeli, ale aby se odvrátili od své zlé cesty!

Odkazy: Gn 4, 7; 4, 9-16;

Aplikace

Naše bída před Bohem je nesmírná. Bůh je Pán. Svrchovaný a Všemohoucí Pán nad celým stvořením a každým člověkem. Jsme Bohu dlužni úplně vše! Všichni žijeme jen díky Kristu, díky Jeho kříži. Nejen křesťané, ale i nevěřící lidé. Nevzpouzejme se této pravdě! To je jediný hřích, který nebude nikdy odpuštěn! Nevíra. Mt 12, 32

Každý člověk je před Bohem zodpovědný za svůj život, má povinnost činit pokání. To je příkaz všem lidem! Sk 17, 30-31.

Boží dobrota tváří v tvář lidské zkaženosti je nesmírná. A evangelium Ježíše Krista je nejdražším klenotem. Ježíš je tím největším darem lidem. Ef 2, 9;

Úcta, bázeň, vděčnost, láska k Bohu, k druhým lidem, svatý a čistý život je povinností všech lidí. Ale jen křesťané jsou obdařeni podílem na Boží svatosti. Ať tedy věřící v bázni Boží uvádějí ve skutek svou spásu a žijí v poslušnosti pravdě Božího slova. Fp 2, 12

Amen!

Odkazy: Mt 12, 32; Sk 17, 30-31; Ef 2, 9; Fp 2, 12;

Rok