Dobrý pastýř Ježíš (J 10,1-21)

Ovce nepůjdou za zlými pastýři, hlas Dobrého Pastýře však slyší a následují ho.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 10. prosince 2017

I. Úvod: Pastviny na horách

Dobré dopoledne i vám všem milým hostům. Pokoj vám, milovaní svatí, církvi Boží, vám, kteří jste vykoupení Kristovou krví!

Chtěl bych vám dnes vyprávět o nádherných loukách a zelených kopcích, na kterých se pasou stáda ovcí. Lesy se střídají s pastvinami a někde uprostřed těch luk je také ovčinec. Vysoká kamenná ohrada uzavírá celý prostor, kde ovce v bezpečí přečkávají noc. Ohrada nemá střechu, zato má pevná vrata. Jsou zavřená a střežená, aby se dovnitř nedostal někdo, kdo by chtěl stádu ublížit.

Ale ty kopce nejsou jenom krásné a bezpečné. To není nebe, ale zem, kde také číhá nebezpečí. Jsou tu vlci, kteří žijí v lesích, a když mají hlad, vyráží na lov na pastviny. Jsou nebezpeční, loví ve smečce a nejraději si vyhlížejí kořist, která je slabá a nemá mnoho naděje k úniku.

Na těch horách jsou také pastýři. Mají za úkol hlídat stádo ovcí, starat se o něj, ve dne ho vodit na pastvu a večer zase shánět zpět do ohrady. Musí ošetřovat zraněné ovce i zajistit, aby měli vodu k pití. Jsou u toho, když se ovce rodí a jsou zde, i když umírají. Ti pastýři jsou živi ze stáda, z jeho mléka i sýru.

Avšak nejsou všichni dobrými pastýři. Někteří pastýři nemají srdce pro své ovce, ale pracují, aby si vydělali peníze. To je jejich hlavní cíl. Proto také, když se začne dít něco nebezpečného, třeba když v zimě zaútočí hladoví vlci na ovce, takoví pastýři utíkají sami do bezpečí, a o ovce se nestarají. Však je také jejich zaměstnavatel spravedlivě odmění!

Ti však, kteří se dobře starají o ovce, mají uprostřed té péče svou odměnu. A co teprve, až přijde jejich Pán! Pak uslyší slova chvály a obdrží odměnu, která je nade všechna jejich očekávání.

Proč vám to dnes všechno vyprávím? Abychom měli radost!

• Filipským 4:4 Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!

Není větší radost pro Boží děti, než když poznávají, jak nádherný je jejich Spasitel! A čím více o Něm vědí, tím hlubší pokoj naplňuje jejich srdce.

Věřím, že to Pán dnes připravil pro nás právě tento oddíl z Janova evangelia, abychom mohli mít radost a pokoj v Něm. Máte ve světě trápení? Vím, že máte. Máme je všichni. Ale chvála buď Bohu za jistou naději, kterou nám dává ve svém Synu, Ježíši Kristu. Jeho pokoj přichází právě do největších trápení. Uprostřed palčivých otázek, které naplňují naši mysl: "proč se to děje, co bude, jak to bude?", je poznávání naše Pána, toho dobrého Pastýře duší, tím nejlepším lékem.

• Filipským 4:7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

II. Ježíš odkrývá pravdu o pastýřích lidu

A. Izraelci jeho slovům rozumí

Lidé v Jeruzalémě, se kterými Ježíš mluvil o svátcích stánků, slaveného každoročně na přelomu září a října, byli lidé dobře obeznámení s tím, jak to chodí s chovem ovcí. Chovat ovce na pastvinách nebo být pastýřem ovcí, to bylo něco velmi známého a přirozeného. Každý věděl, co to obnáší. Nikdo nepotřeboval zvláště vysvětlovat, jak vypadá ovce, kdo je pastýř a co dělá, že musí stádo vodit na pastvu a k vodě, že jej musí hlídat před dravou zvěří a že je to práce, která se nedá dělat jen tak ledabyle, protože to by pak ovce stálo život.

Vůbec celá historie Izraelců je prodchnuta tímto způsobem obživy. Již v první knize Bible, v Genesis čteme o Ábelovi, druhém synu Adama a Evy, který byl pastýřem ovcí (Gn 4:2). I Abraham měl stáda ovcí (Gn 21:30), Jákob pásl a střežil ovce a kozy (Gn 30:31), David byl pastýřem. A tak není divu, že od samého počátku Bůh přirovnává svůj vyvolený lid ke stádu ovcí a sebe pak k jejich pastýři. Jákob nazývá Boha svým Pastýřem, izraelský lid pak je často přirovnáván k ovcím, které jsou rozptýlené po horách, jako ovce bez pastýře (2Pa 18:16).

Jaký je snad ten nejznámější Žalm, který hovoří o Bohu, jako o pastýři svého lidu?

• Ž 23:1 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Slovům o ovcích a pastýřích rozumí, ale

B. Duchem však nechápou

Pán Ježíš právě uzdravil od narození slepého člověka, když potřel tomu člověku oči blátem a poslal ho umýt se v rybníce Siloe. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči od narození slepému (9:32). A nyní to učinil Ježíš Nazaretský, Boží Syn, před očima svých učedníků!

Každý, kdo se to v Jeruzalémě dozvěděl, byl ohromen. A tak ten uzdravený musí znovu a znovu vyprávět, co se stalo, co mu ten člověk jménem Ježíš udělal. Nezvratný důkaz měl každý před sebou: ten, který byl od narození slepý, nyní vidí! Ježíšovy skutky mluví jasnou řečí: podívejte se, koho máte mezi sebou: činí to, co nikdy nikdo nedokázal. Činí přesně to, o čem proroci dávných časů mluvili. Jan Křtitel se potřeboval ujistit, zda je Ježíš tím zaslíbeným Spasitelem, který má přijít, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. A co mu Ježíš vzkázal, aby posílil jeho víru, když byl Jan ve vězení?

• Mt 11:4 Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: 5 Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 6 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

Ano! Toto je ten zaslíbený a dlouho očekávaný Vysvoboditel. To je ten Nejvyšší pastýř, Bůh sám v lidském těle, Ježíš Kristus! Bůh ho zaslíbil, když Ezechiel prorokoval:

• Eze 34:23 Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem.

Král David byl jen obrazem dokonalého Krále, Spasitele, Ježíše. Ale vedoucí židů v Jeruzalémě, farizeové a celá židovská rada jej nepoznali a nepřijali. Kde jsme to už slyšeli? Evangelista Jan tak popisuje Ježíšův příchod do světa v 1. kap. svého evangelia:

•  1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Nepřijali ho ti, kteří slyšeli jeho vyučování v chrámě po několik dní, nerozpoznali ho ani ti, kteří viděli na vlastní oči zázraky, které udělal - když uzdravoval nemocné na smrt nebo sytil zástupy chlebem a rybami. Všechno ale nyní vrcholí v Jeruzalémě, když ho ti, kteří mají vést celý národ k Bohu, vedoucí lidu - duchovní pastýři Izraele, Ježíše odmítají. Místo toho říkají: "Ten člověk není od Boha, my nevíme odkud je" (9:16,29). Vylévají na něj svou hořkost a urážky: "Jsi posedlý zlým duchem!" (8:48).

Oddíl v 10. kapitole vypadá na první pohled, jakoby sem ani nepatřil. Komu ta slova Ježíš určuje? Mluví snad jen ke svým učedníkům? Ti byli zřejmě také přítomni, vždyť jeden z nich - evangelista Jan, je autorem tohoto evangelia. Ale konec oddílu ve verších 19-21 svědčí o tom, ke komu tu Ježíš mluví, ke komu se obrací. Ke stejným lidem, o kterých mluví konec 9. kapitoly: především k farizeům, k duchovním pastýřům Izraele.

C. Řekl jim toto přirovnání

• Jan 10:1-6 „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. (2) Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. (3) Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. (4) Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. (5) Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ (6) Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

Farizeové, vedoucí, nepochopili, co jim říká! Nejenom, že jsou slepí a nevidí Spasitele, jsou i hluší! Nerozumí obrazu, který by měl chápat v Izraeli každý.

To svědčí o tom, kým tito lidé ve skutečnosti jsou: jsou to zloději a lupiči. Zloděj je ten, kdo chce druhého okrást o jeho majetek. Lupič je pak nejen ten, kdo krade, ale navíc k tomu používá násilí. Jak to, že je Ježíš nazývá zloději a lupiči?

Vedoucím Izraele, duchovním pastýřům, byl svěřen Boží majetek: jeho lid. To jsou ovce, které měli pastýři pást. Izrael, to je Boží ovčinec, ve kterém jsou Jeho ovce. Ale cílem zlých pastýřů není, aby stádo prosperovalo, mělo užitek z jejich vedení, ale jejich cílem je sobectví a sebestřednost. Svým jednáním říkají: "Na ovcích nezáleží. Záleží na tom, abychom my byli oslaveni, byli uznávaní a bohatí." Nejenom, že kradou ovce, ale ještě chtějí zabít Pastýře ovcí Ježíše.

Jak se pozná takový lupič? Nevchází dveřmi, ale potají přelézá ohradu. Zlí pastýři chtějí panovat nad ovcemi, mít z nich prospěch. Nezajímá je, kde jsou dveře do ovčince, navíc je tam vrátný, který by jim jistě ani neotevřel.

Ti zlí pastýři se snaží vládnout ovcím Izraele, lidem, pomocí výhrůžek. Vyhlásili: kdo vyzná Ježíše jako Mesiáše, bude vyloučen ze synagogy! (9:22). To znamená, že bude zcela odstřižen od veškerého uctívání Boha, od společenství se svými sousedy. Každý se mu raději vyhne, nikdo s ním nechce mít nic společného. Bude pro ostatní lidi jako pohan - cizí, bez požehnání, odsouzený...

Zlí pastýři nepřicházejí k ovcím tou cestou, která je k tomu určená: dveřmi. Odmítli Ježíše, kterého poslal Otec, aby skrze víru v Ježíše a povolání od něj, sloužili pastýři. Chtějí Boha okrást o jeho ovce..

Vyhnali a vyloučili toho, který byl od narození slepý (kap. 9) ze synagogy, ze společenství Izraele. Ježíš jej však vyhledal a řekl mu: Věříš v Syna člověka?" (9:35). Ježíš se zde ukázal jako pastýř, který přišel pro tuhle ovci, zavolal toho člověka osobně a nyní ho také vyvádí. Vyvádí ho z ovčince Izraele - národa, do stáda pravého Izraele. Neboť pravý Izrael je ten, který má proměněné srdce vírou v Ježíše. Ten člověk od narození slepý padl před Ježíšem a uctíval jej uctíváním, které náleží jedině Bohu (9:38). Otevřely se mu dveře a on následoval Ježíšův hlas. Z úst bylo slyšet jen jednoduché, zato mocné vyznání: "Věřím, Pane." (9:38)

Ježíšův hlas je nyní tomu muže známý. Už ho zná, je mu milý, dokonce slyší, jak ho Ježíš volá jménem! Hlas zlých pastýřů hrozí, straší, vyhrožuje, chce brát a člověka ničí.

Ale tady zní jiný hlas. Tichý hlas, který se nerozkřikuje na nárožích a hlasitě nevolá na ulicích, ale je to hlas důvěryhodný, hlas zájmu, hlas odpuštění, hlas lásky.

Už jsi slyšel ten tichý hlas, který tě volá. Zná tě, ví o tobě všechno a přece s tebou neskončil. Můžeš za ním jít s důvěrou. Jen odlož to, co tě tíží a brání ti jít. Vyznej tomu Pastýři svoje viny a drž se jeho naděje!

Zlí pastýři chtějí tvůj obdiv, tvoje peníze, tvou poslušnost a za to na tebe naloží spoustu „musíš a nesmíš“. Narýsují ti svoje cesty a dají svoje pravidla, která určitě budou znít hodně nábožensky, duchovně, jako když farizeové nakládali povinnosti na lid Izraele. Ale kdo může být spasen? Ten kdo si to zaslouží? Takový neexistuje. Nikdo si nemůže vysloužit Boží milost. To je dar. Důvěřuj Ježíši a budeš spasen.

III. Ježíš znovu vysvětluje

• Jan 10:7-9 Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

A. Co to znamená být zachráněn?

S odvahou mluvili apoštolové Petr a Jan k vůdcům lidu a starším v Jeruzalémě po Ježíšově vzkříšení, když říkali:

• Sk 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Už se nebáli, že budou vyloučeni ze synagogy, už neměli strach z lidí. To proto, že se setkali se svým Pastýřem. Uslyšeli jeho tichý hlas, který je volá jménem. A tak jdou za ním. Důvěřují mu. A on jim dává odvahu a smělost.

Písmo nás tu vede do dalších hloubek metafor ovcí a pastýřů.

Ježíš Kristus je tou vstupní branou k Božímu stádu, k Božímu lidu. Kdo vejde skrze něho, bude zachráněn. Není to nádherné ujištění? Ježíš Kristus je dveřmi do Božího království! Pojďte všichni, kdo dnes slyšíte jeho hlas a vejděte do království pokoje a věčné radosti! Jak nádherné zaslíbení i ujištění: kdo vejde skrze víru v Ježíše, bude zachráněn a nalezne pastvu pro svou duši.

Od čeho potřebuješ být zachráněn? Od své minulosti? Od zlých zkušeností svého dětství? Potřebuješ být zachráněn od svých selhání a nedostatků? Od obviněného svědomí, protože jsi ublížil druhým?

Jistě od toho všeho potřebuješ být zachráněn. Ale i kdybys v tuto chvíli byl zbaven všech důsledků toho všeho, co je za tebou, nebyl bys zachráněn pro věčnost.

Zachránit totiž potřebujeme především od spravedlivého Božího hněvu, který se z nebe zjevuje proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí (Ř 1:1). Potřebujeme zachránit od největšího hříchu a jeho důsledků: od naší nevíry Bohu. Každý hřích Bůh ze své lásky odpouští těm, kteří ho milují, kteří věří Ježíši Kristu. Ale jestliže někdo nevěří, nic odpuštěno nebude a nemůže být.

Nemylme se, nejde jen o to věřit, že Bůh je.

• I démoni tomu věří, ale hrozí se toho (Jk 2:19)

Potřebujeme věřit Kristu, že On je tou dostatečnou a jedinou obětí za moje hříchy, která má schopnost zaplatit stanovenou cenu. Mzdou hříchu je smrt (Ř 6:23). Ale darem Boží milosti je věčný život!

B. Rozdíl mezi pastýři

Ježíš Kristus však není jediný, kdo volá na lidi, aby ho následovali. Byli před Ježíšem, jsou i dnes. Rozdíl mezi nimi však je v tom, zda je povolal Bůh, aby pásli Jeho ovce anebo povolali sami sebe, aby měli z ovcí prospěch.

To jsou zlí pastýři. Ježíšova slova k vedoucím Izraele jsou tvrdá: jste zlí pastýři. Nemáte žádné slitování nad ovcemi. Jste zloději, kteří přicházejí, aby kradli, zabíjeli a ničili.

Farizeové tu stojí před Ježíšem a slyší hrozná slova soudu z úst toho, který bude soudit živé i mrtvé. Jsou to varovná slova pro každého pastýře Božího lidu, který kdy sloužil v církvi.

Je to slovo k pastýřům dnešních sborů. Je to Ježíšovo varování. Dávej pozor, aby tvoje srdce neztvrdlo a nevychladlo a zůstalo studené a bez lásky, bez soucitu a zájmu o svěřené Boží ovečky, o Jeho lid, který byl koupen převzácnou krví Ježíše Krista.

Je to varování pro každého pastýře - učitele, aby zkoumal svoje pohnutky ke službě. Co je tvou motivací ke službě Bohu: tvá pověst, to, jak vypadáš před lidmi nebo co si o tobě říkají? Je to sláva u lidí a obdiv?

Jestliže někdo vede ovce k závislosti na sobě a ne na Bohu, je to zloděj ovcí. Jestliže někdo vede ovce k důvěře v člověka a ne v Ježíše Krista, zabíjí ovce a ničí je. Nemůžeme si ale myslet, že to je slovo pouze pro vedoucí v církvi: pro pastýře církve, pro starší. Vždyť každý má v církvi sloužit druhým tím darem milosti, který dostal.

Každý manžel má vést svou manželku. Jak?

• Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,

Každý otec má vést své děti:

• Ef 6:4 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.

Každá sestra má svoje povolání v církvi:

• Tt 2:3 Ať vyučují mladší ženy v dobrém

Vcházejte skrze Ježíše Krista každý den ve víře a naleznete pastvu pro svou duši. Zákoníci a farizeové Ježíšových dnů nemohou být vzorem křesťanova jednání. Vždyť je napomíná a soudí!

• Matouš 23:13 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.

Jsou příkladem služebníků, kterým jde na prvním místě o mzdu.

• Jan 10:12-13 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. (13) Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.

C. Následuj Dobrého Pastýře

Je však jiný, Dobrý Pastýř, Pán Ježíš. Bůh se o své děti stará. Proto zaslíbil už skrze Ezechiele ve SZ, že On sám bude o ně pečovat. Poslechněte si ta nádherná slova:

• Eze 34:11 Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. 12 Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. 13 Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. 14 Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. 15 Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. 16 Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit."

To je Ježíšova služba! On Volá své ze všech národů. Nepřivádí je do ovčince Izraele, ale vyvádí je ze všech národů i z Izraele, aby z nich utvořil jedno stádo (16). Je jen jedna církev, do které povolává Ježíš ty, které vyvolil už před stvořením světa. Vždyť říká: nyní mám i jiné ovce. I ty uslyší Jeho hlas (v. 16). Jak?

Dnes je velmi populární ve viditelné církvi "poslouchat Ježíšův hlas ve snech". Vycházejí knihy, lidé jsou povzbuzováni, aby hledali a přijímali zjevení od Boha skrze sny. Čteme také svědectví muslimů o tom, jak k nim Bůh promlouvá ve snech.

Jedna čerstvá kniha v češtině láká čtenáře, aby objevili „vzrušující a objevná fakta o Mistrovi snů a o jeho touze s námi komunikovat“. Mám za to, že jde o velký podvod. V Písmech pro církev nikde nečteme, abychom vyhledávali ve snech Boží vůli pro náš život. To je mysticismus a ne následování Ježíše Božího slova. Sny se zdají většině lidí. Ale který křesťan může s jistotou říci, že jsou všechny od Krista? Nesvádí snad ďábel různými způsoby skrze pokušení k hříchu? Kdo z křesťanů může říci, že se mu nezdálo něco hříšného? A kolik modliteb a kázně myšlenek stojí takový zápas Božího dítěte o posvěcení? Jak rozlišíme, co je pravda a co jen smyšlenka naší mysli?

To je jen projev duchovní lenosti a touhou po senzaci. Bůh nám však dává spolehlivého průvodce k objevování Jeho vůle pro náš život:

• 2 Tm 3:16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Boží hlas je i ve světě slyšet dnes. Je slyšet skrze církev a její zvěstování Božího slova. Zvěstování evangelia je způsob, kterým Bůh dnes přivádí do církve lidi ze všech národů a to skrze víru v Ježíše (Ef 3:1-6).

Ti, kdo patří Ježíši, protože mu je Otec dal (29), uslyší Ježíšův hlas v evangeliu zvěstovaném církví. A nezůstane nikdo opomenut, ale všichni budou vyvedeni jak z ovčince Izraele, tak ze světa, tedy všech národů a bude jedno stádo a jeden Pastýř. (16)

Ježíš zná své ovce a ony znají jeho. Zlí pastýři ovce rozhánějí, ale Ježíš je shromažďuje.

D. Jistý rozpoznávací znak pravého Pastýře

Když se blíží nebezpečí, pak pastýř, který není povolán Bohem, ale pase ovce jen pro svůj prospěch, utíká. Na ovcích mu nezáleží, záleží mu jen na sobě samém. A že takových vlků, kteří přicházejí, aby trhali stádo a rozháněli ho, je stále kolem církve dost. Apoštol Pavel dokonce varoval starší efezské církve, že:

• Sk 20:29 Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30 I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.

Sláva lidí je vždycky motorem jednání zlých pastýřů. Skutečné motivy se projeví, až když přichází tíseň, pronásledování, těžkosti.

Ježíše však Otec miluje (17). Miluje ho pro jeho poslušnost. Jaká nádhera nového vyjádření jednoty Otce a Syna.

• J 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

 Ve 3. kapitole, 16. verši nás Jan ujišťuje, že "tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. A nyní se dozvídáme, že Syn dává svůj život dobrovolně, dává jej sám od sebe, nikdo mu ho nebere. Vůle Otce i Syna je dokonale jednotná. Panuje mezi nimi jednota lásky.

Žádný z lidských pastýřů není schopen vydat svůj život proto, aby ho opět přijal. Žádný z lidských pastýřů nemůže svou smrtí přinést věčný život, smíření s Bohem, svěřeným ovcím. Co se stane se stádem ovcí, když vlci zabijí pastýře? Život jim to nezachrání, ale přijdou o něj.

U Ježíše je to ale jinak. Jeho smrt přináší život. On dává dobrovolně svůj život, aby zachránil druhé. To je láska. Učedníkům to Ježíš později vysvětloval:

• Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Nikdo z nepřátel evangelia, z nepřátel Ježíšových, se nemůže chlubit, že by porazil Ježíše. Ani učedníci si nemohou zoufat, že Ježíš nemá moc je zachránit, protože není dostatečně mocný a jsou jiní, kteří ho porazí. Ne, Ježíš přišel dát svůj život za mnohé, jako oběť smíření. Dává svůj život dobrovolně a opět jej po ukřižování třetího dne přijme.

Závěr

Modlím se, abychom jako starší této části Kristova těla, jeho církve, neměli myšlenky na útěk, když se budou blížit vlci. Toužím po vašich přímluvných modlitbách k našemu Pánu, aby nás všechny posílil pro takové časy. Abychom všichni společně obstáli před Pánem.

Vím, že jsou zde mezi námi ti, na něž ti vlci už zuřivě útočí. Nejraději by vás duchovně roztrhali a zahubili. Ale chci vás ujistit, že tu nejste sami. Možná už ani nemáte sílu bojovat a vše vypadá jako ztracené. Ale jste součástí církve. Kolem vás jsou nyní bratři a sestry, kteří vás brání. Byli povoláni Nejvyšším Pastýřem, aby neutíkali, ale zaháněli ty vlky pokušení. Jsou stateční, protože mají svůj pohled upřený na Ježíše, Původce i Dokonavatele své víry. On je jejich posilou a On je nikdy neopustí. Ví, že i když ho to stálo život, má moc jej znovu přijmout. Kvůli svým bratřím a sestrám. Kvůli nám.

Poslouchejte ho. On otvírá oči slepých, protože je Pánem života.