Chvalme nejvyššího Krále! Ž 47
Kazatel
Kázání z knihy Žalmů, Žalm 47, neděle 26.1.2025
Chvalme nejvyššího Krále! Ž 47
Žalm 47
1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm. 2 Všechny národy, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu s hlasitým jásotem! 3 Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí! 4 Podrobuje nám národy, podrobuje národy pod naše nohy. 5 Vybral pro nás naše dědictví — pýchu Jákoba, kterého miloval. Sela. 6 Vystoupil Bůh za radostného křiku, vystoupil Hospodin za zvuku beraních rohů. 7 Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu králi, zpívejte žalmy, 8 neboť Bůh je králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním. 9 Bůh kraluje nad národy, Bůh sedí na svém svatém trůnu. 10 Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova. Vždyť Bohu náleží štíty země — je velmi vyvýšený.
Úvodní ilustrace
Byl v historii lidstva nějaký vladař, který by nevyžadoval chválu a úctu od svých poddaných?
Nejspíše žádný. Všichni chtěli a chtějí být v očích svého lidu vzácným panovníkem, hodným úcty.
Jedním z takových byl na přelomu 17. a 18. století francouzský král Ludvík XIV, který si dal titul Král Slunce. Viděl sebe jako středobod všeho, jako hlavního aktéra všeho dění[1]. Udržoval si pompézní životní styl, kterým chtěl ohromit celou zemi. Podporoval umění, stavěl velkolepé stavby. Dodnes můžeme obdivovat nejvýznamnější z nich zámek ve Versailles. Odvrácenou stranou jeho lesku však bylo pronásledování protestantů – hugenotů, v jehož důsledku 200 tis. lidí opustilo Francii. To přispělo k ekonomickým problémům, obrovskému zadlužení Francie, a nakonec ke státnímu bankrotu, který dopadl na několik generací Francouzů. To je příklad sobeckého sebestředného člověka, který toužil po slávě a chtěl se nesmazatelně „zapsat do dějin“. A čeho nakonec dosáhl? Možná krátkodobého obdivu, ale vše, o co usiloval se rozpadlo vniveč.
Úvodní otázky směřující pozornost posluchačů
Milí bratři a sestry, proč si Bůh oproti pozemským vládcům skutečně zaslouží chválu od lidí?
Přechod k hlavním bodům
Žalm 47 nás učí, že máme vzdávat chválu Bohu, protože je:
- svrchovaným králem nad celou zemí,
- neomezeným králem nad všemi lidmi.
Hlavní text kázání
- Titulek (v. 1)
Opět otevíráme žalm z tvorby rodiny Kórachovců, které David vybral pro vedení uctívání v chrámu. Žalm je určený pro vedoucího chval.
Slovo žalm představuje píseň určenou k uctívání Boha.
Nevíme nic konkrétního o okolnostech vzniku tohoto žalmu. Někteří se domnívají, že vznikl k oslavě Boha jako reakce na Boží vítězství nad nepřáteli.
V každém případě žalm vede Boží lid ke chvále, první bod…
- Chvalme Boha pro Jeho nadřazenost (v. 2-6)
- Výzva ke chvále (v. 2)
V textu najdeme dvě výzvy ke chvále ve 2. a 7. verši.
První výzva je určená všem národům. Všechny národy jsou volány k tomu, aby potleskem a hlasitým projevem oslavili Boha.
Národy bez rozdílu, nejen izraelský národ, ale i ostatní pohanské národy. Není to překvapivé, Bůh je hoden chval od všech lidí na celém světě.
A proto jsou všichni lidé voláni, aby hlasitým projevem vzdali Bohu slávu.
Tleskání v dlaně, potlesk je akustické a vizuální vyjádření kladných emocí – uznání, obdivu, úcty či radosti. Když se líbí divadelní představení, diváci tleskají, čím více a déle tleskají tím se jim představení více líbilo.
I v tehdejší době byl potlesk typickým pro významné události. Například při korunovaci mladého krále Jóáše, když jej kněz Jójada vyvedl s korunou na hlavě, všichni přítomní nadšeně tleskali a provolávali slávu (2 Kr 11:12).
Podobně v našem žalmu potlesk doplňuje hlaholení Bohu s hlasitým jásotem. Žalm vyzývá k velmi hlučnému vyjádření silných pocitů radosti a předmětem vyjádřené radosti je sám Bůh.
I: V roce 2014 padl světový rekord v oslavném hluku. Na stadionu týmu Arrowheads byla změřena maximální hladina hluku 142 dB[2]. To je hluk podobný startujícímu dopravnímu letadlu.
Proč by oslava Boha měla být tichá? Když důvodů ke chvále je daleko více, než u sportovního týmu, že?
- Důvod ke chvále – Hospodin je svrchovaný král (v. 3-6)
Předně nám v. 3 až 6 představují, že Hospodin je Nejvyšší, hrůzu vzbuzující král, vítěz nad národy, dárce dědictví svému lidu a Ten, kdo vystoupil vzhůru.
Nejvyšší, hrůzu vzbuzující král (v. 3)
Hospodin je Nejvyšší; h. slovo přeložené jako „Nejvyšší“ má význam vztahující se k vysokému postavení, naznačující úctu a nádheru. Ale může podle kontextu nabývat i významu výškového rozdílu.
I: Když ve třídě seřadíte studenty podle výšky a identifikujete nejvyššího z nich, tak nikdo ve třídě vyšší už není.
Premiér je nejvyšší představitel vlády a žádný z ministrů, poradců, aj. jej nepřevyšuje v autoritě.
Bůh je nejvyšší a převyšuje svým majestátem naprosto vše stvořené. Není a nemůže být nikdo, kdo by Jej převyšoval.
O co více, v. 3 charakterizuje Boha jako „hrůzu vzbuzujícího krále“. Vladaře, který budí respekt a úctu u těch, kdo jej milují a strach u nepřátel.
To je přirozená součást autority krále, který nemá obdoby a převyšuje celou zemi a všechny její obyvatele.
V jiném žalmu žalmista volá k Bohu žádost o nepřátelích Božího lidu:
83:19 Ať pochopí, že ty, jehož jméno je Hospodin, jen ty jsi Nejvyšší nad celou zemí.
Podrobuje národy (v. 4)
Bůh podrobuje celé národy. Význam slovesa „podrobuje“ znamená podmanit si násilím, nebo autoritou (18:48). Gramatický tvar pak ukazuje na probíhající děj. To znamená, že žalmista neodkazuje na jednu událost, ale na trvalý vývoj.
Bůh napříč celou historií lidstva až dodnes stále podrobuje celé národy. V Písmu to můžeme prakticky vidět například tak, že Bůh si použije jeden národ, aby ponížil druhý a potrestal jej za jeho hříchy (Dt 33:29, Joz 21:44).
Například soud na městem Týr, které bylo ve své době považováno za nedobytné.
Ez 26:7–8 Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, přivádím na Týr od severu babylonského krále Nebúkadnesara, krále králů, s koňmi, s vozbou a s jezdci, shromáždění a početný lid. 8Tvé vesnice v krajině vybije mečem, položí proti tobě obléhací val, navrší proti tobě násep a postaví proti tobě obléhací věž.
Žalmista však píše, že Bůh národy podrobuje „nám“, „pod naše nohy“. Tím odkazuje na lid Izraele.
Dal dědictví svému lidu (v. 5)
Bůh dal svému lidu velké dědictví. Z lásky k Jákobovi (Mal 1:2) Bůh dal Izraeli po vyjití z Egypta nádhernou zemi a původní národy před nimi vyhnal a zničil.
V dobách Jozueho, krále Davida i některých dalších králů, Bůh podrobil mnohé okolní národy pod vládu izraelských králů. Například Šalamounovo království sahalo od dnešního Egypta na jihu podél Středozemního moře až k řece Eufratu v dnešní Sýrii, včetně Libanonu a Jordánska.
Jenomže to bylo pouze po krátké období. Pro jejich neposlušnost je Bůh ze stejné lásky musel káznit:
81:9–13 Slyš, můj lide, svědčím proti tobě! Izraeli, kéž bys mě poslechl! 10Nebude v tobě cizí bůh, nebudeš se klanět cizáckému bohu! 11Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je! 12Ale můj lid mě neposlechl, Izrael se mi nepodvolil. 13Tak jsem je vydal umíněnosti jejich srdce. Ať si jdou za svými plány.
Boží káznění Izraele a všech dalších národů dokazuje, že On je tím svrchovaným vládcem nad všemi národy (22:28–29).
On jim dává vzestoupit i padnout.
On si je používá ke svému záměru.
Vládci národů jsou jen nástroje v Božích rukou.
A Bůh jednou přivede svou vládu ke zjevnému vrcholu, kdy ustanoví své věčné království podle slov, které obdržel prorok Daniel:
Daniel 7:13–14 V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle -- s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben, přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. 14Byla mu dána vláda a čest i království a všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho království, jež nebude zničeno.
S touto vizí vidíme, že Bůh jako Nejvyšší, hrůzu vzbuzující král je hoden chvály.
Ve chválách vystoupil vzhůru (v. 6)
A ve v. 6 čteme „vystoupil Bůh“ provázený radostným křikem a mocným zvukem beraních rohů. Sloveso „vystoupil“ značí pohyb vzhůru ve fyzickém i abstraktním smyslu. Může popisovat výstup na horu, stejně jako něčí vzestup moci.
Bůh oslavován pro svou svrchovanou vládu nad všemi národy vystoupil v radostných a hlasitých chválách od svého lidu.
Radostný křik představuje hlasitě pronášená slova uznání. Nejedná se o křik bez smyslu. Jde o slovní chválu, asi jako bychom si představili sportovní fanoušky hlasitě povzbuzující své favority. Zde však s pronášením skutečností, které zjevují Boží slávu.
Troubení beraního rohu[3] je velmi silné a rozléhá se do velké dálky, ne nadarmo se používaly i pro koordinaci armády v boji. Roh patřil i do nástrojů pro Hospodinovo uctívání.
150:1–6 Haleluja! Chvalte Boha v jeho svatyni! Chvalte ho na nebeské klenbě, plné jeho moci! 2Chvalte ho za jeho mocné činy! Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost! 3Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru! 4Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou! 5Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými! 6Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja!
Bratři a sestry, náš Bůh je nejvyšší král, nadřazený všem lidem a všem národům. On dává svému lidu velká obdarování, a ještě více nám je zaslíbeno v budoucnosti.
Pro Jeho vlastnosti a veliké činy je hoden naší chvály. A to ne z povinnosti. Bůh očekává upřímnou, radostnou, hlasitou chválu slovy i hudebními nástroji.
A to není vše, je další výzva, kterou nám žalm 47 předkládá…
- Chvalme Boha pro Jeho neomezenou vládu (v. 7-10)
- Výzva ke chvále (v. 7)
Druhá výzva ke chválu Hospodinu nás vede ke zpěvu.
Máte dojem, že neumíte zpívat? Možná máte stejný problém jako já, že neudržíte základní rytmus, váš hlas je obvykle zcela mimo tóninu a lidé vás žádají, abyste zmírnili svůj zpěv.
Nedejte na to. V tomto verši máme oporu, že máme zpívat bez ohledu na talent. Čtyřikrát je v 7. verši zopakováno slovo „zpívejte“, vždy v rozkazovacím způsobu.
Písmo nás vyzývá, abychom tímto způsobem Boha chválili. Bohu nejde o kvalitu hlasu, ale kvalitu srdce. Zpívejme s radostí a jásotem.
- Důvod ke chvále – Bůh je král celé země (v. 8-9)
A druhá polovina žalmu nám předkládá důvody ke chvále Hospodinu, Bůh kraluje na svém trůnu v nebesích.
Porozumějte, že Bůh je král (v. 8)
„Bůh je králem celé země“. Zopakujme si, že Bůh je král bez omezení. V Ž 47 je to celkem čtyřikrát výslovně řečeno. Hospodin není omezen prostorem, časem, ani vůlí lidí, nebo andělů. Kraluje všude a vždy.
Existuje v celém vesmíru místo, kde by Bůh nebyl svrchovaným králem? Ne.
Je však Jeho vláda všem lidem zjevná? Ne každému. Nám ano, ale nevěřícímu člověku to je zastřené jeho slepotou způsobenou hříchem.
Ale jak jsme řekli, jednou se Jeho vláda stane zjevná všem. Pro to potřebujeme při chvále Bohu porozumět.
Zj 11:15–18 Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“ 16Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu 17se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování. 18Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svatým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“
To bude zjevné uchopení moci Pánem a jeho Kristem. Potom už nikdo nebude v nejistotě, nebo jakkoliv Boží vládu zpochybňovat.
Bůh ze svého svatého trůnu kraluje nad národy (v. 9)
Bůh na svém trůnu kraluje dnes a bude skrytě kralovat až do Jím určeného času a pak bude dále kralovat, avšak viditelně.
Jeho trůn v nebesích (11:4, Iz 66:1) je pevný a neotřesitelný.
11:4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
Bůh vidí a zkoumá každého člověka. Nic mu neunikne, vidí do hloubky lidského srdce a rozsuzuje dobré a zlé.
- Pokora vůdců národů (v. 10)
Každý člověk má odpovědnost vzdát Hospodinu chválu a vzdát mu čest, která Mu jako svrchovanému Vládci náleží.
Ne všichni to učiní. Ale ve v. 10 čteme o „předních mužích národů“, kteří poslechli Boží výzvu a připojili se k Božímu lidu.
Kdo jsou ti přední muži? Jsou tu různí vedoucí a vládci pohanských národů, králové, princové, místodržitelé, ministři, prezidenti, starostové a další.
I: V historii byli lidé na takto vysoce postavených místech lidské společnosti, kteří se pokořili před Bohem.
Můžeme uvést pár příkladů z Písma:
Král Ninivé na Jonášovo svědectví (Jo 3).
Muž z Etiopie, správce pokladu etiopské královny, který uvěřil na Filipovo svědectví ve Sk 8:26-40.
Nebo babylonský král Nebúkadnesar díky Danielovu svědectví. Krutý a pyšný král, kterého Bůh pokořil, že nakonec vyznal slovy:
Daniel 4:34 Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.
Král největší říše své doby oslavil Krále nebes!
Na druhou stranu král Ludvík XIV z úvodní ilustrace v této skupině není.
Jen Bůh dává uvěřit.
A tak můžeme sledovat vladaře, kteří se dávno, dnes a v budoucnu pokoří před Bohem a připojí se k lidu pod vládu Nejlepšího krále, kterému náleží úplně vše. Obyčejní lidé jako my, vládci všech zemí, celé stvoření.
On je velmi vyvýšený. Nad vše.
Aplikace a kázání do srdce
Pozemští králové činí vše, co mohou, aby oslavili sebe. Ludvík XIV vedl extrémně rozmařilý život, aby ukázal všem svou slávu. K čemu to vedlo? Ano dodnes je znám, ale jeho sláva nese velmi hořkou pachuť pronásledování hugenotů, bezpočtu zničených životů a několika generací ekonomicky rozvrácené země.
Všichni vladaři, kteří si o sobě mysleli a myslí, že jim patří svět se mýlí. Oni sami jsou vlastnictvím krále všech králů, kterému patří všechny národy, vč. jejich vládců.
Je těžké přijmout vládu špatného vládce. Ale musíme si uvědomit, kraluje Hospodin a On realizuje svůj plán navzdory zlým záměrům lidí.
Rodina Kimů devastuje Severní Koreu už přes 70 let, stát se křesťanem v této zemi je faktický rozsudek smrti. Přesto tamní církev podle útržkovitých zpráv roste.
V Iránu, kdo opustil démonický islám a vyznal Krista je v nebezpečí, že jej tamní vládci nechají odsoudit na roky do těžkého vězení. Přesto se v Íránu křesťanství významně rozšiřuje.
V Číně jsou křesťané občany druhé kategorie, kteří mohou být bez soudu kdykoliv zavřeni do vězení a komunistická vláda se snaží ničit sbory ze všech sil. Přesto je možná Čína jednou ze zemí, kde je dnes co do úhrnného počtu nejvíce skutečných křesťanů.
Je to však problém jen těchto a podobných vůdců?
Ne je to náš problém, my sami se cítíme být vládci životů, které Bůh nám dal, které On udržuje, dává nám mnoho dobrého … a my máme touhu být vladaři.
To je stejná pýcha jako u ostatních pozemských vládců.
Kdo však skutečně vítězí? … Bůh!
Proto se bratři a sestry nemusíme žádného lidského vládce bát. My máme krále, který vládne z nebeského trůnu zcela neomezeně dle své vůle.
Vše, co se na světě děje, vede Bůh dle svého plánu.
Co je toho nakonec největším důkazem?
Svrchovaný král, Bůh Ježíš Kristus, opustil svou slávu a přišel v lidském těle, aby se vydal Bohu Otci jako dokonalá oběť za hříchy lidu, který plánoval vykoupit.
Syn s Otcem a s Duchem svatým připravili plán, v němž sám král položí svůj život za svůj lid.
Který pozemský král kdy něco podobného udělal?
A i kdyby se o to někdo z lidí pokusil, k čemu by před Bohem byla oběť jednoho hříšníka za druhého?
Bratři a sestry, jeden důležitý důvod je, že máme v nebesích krále, který je naprosto neomezený. Druhá je, že sám za nás položil svůj život.
A položil jej za každého, kdo pochopí, jak hříšný před Bohem je a bude hledat spásu v milujícím králi.
Milí svatí, nemáme jinou možnost než navždy vzdávat králi Pánu Ježíši Kristu chválu.
Kéž nás k tomu Bůh vede už zde na zemi.
Amen.
[1] https://radiozurnal.rozhlas.cz/proc-se-ludviku-xiv-rikalo-kral-slunce-6…
[2]https://www.sportingnews.com/us/nfl/news/arrowhead-stadium-capacity-geh…