Čemu přirovnáme Boží království? (Lk 13,10-21)

Ježíš vítězí nad satanem, odpůrci i světem!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. listopadu 2009

Dobré dopoledne vám všem, domácím víry, i stejně tak vám, kdo jste tu hosté. Před čtrnácti dny jsme společně s Honzou otevírali knihu Genesis a slyšeli jsme slova o tom, že v šesti dnech stvořil Bůh nebe a zemi a všechno, co je v nich a sedmého dne odpočinul. A minulý týden nám Petr z knihy Jozue ukázal takovou krátkou historii Božího jednání s lidmi. Bůh si vybral pohana Abrahama, kterého povolal, dal mu zaslíbení a uzavřel s ním smlouvu. Z něj si Bůh učinil svůj zvláštní lid – Izrael:

• Exodus 19:5-6 budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.

Dal jim svůj zákon a jako znamení toho, že jsou zvláštním lidem, jim dal den odpočinku:

• Ezechiel 20:12 Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já Hospodin je posvěcuji.

Nyní se v historii přesuneme o více než tisíc let dopředu a dostaneme se do doby Pána Ježíše Krista. Znovu dnes otevřeme Nový zákon a v něm Lukášovo evangelium a budeme číst v. 13,10-21.

V předchozích kapitolách volal Ježíš lidi k pokání a ukazoval jim, že čas se krátí.

• Lukáš 12:40 I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete."

Buďte připraveni na příchod Ježíše Krista. Musím se vás zeptat, milí přátelé, zda jste připraveni? Jsi připraven na zjevení slávy Ježíše Krista? Jsi připravená na setkání s tím, který je Svatý? Pán přijde v hodinu, kdy se toho nenadějeme.

Na začátku třinácté kapitoly Ježíš ukazoval, že všichni musíme činit pokání, litovat svých hříchů, své nevěry vůči Bohu, jinak budeme svatým Bohem odsouzeni. A v podobenství o neplodném fíkovníku jsme viděli, že i když nyní trvá čas milosti, kdy se Bůh slitovává a dává nám znovu a znovu příležitost činit pokání, tak tento stav nebude trvat navěky. A poslední slova toho podobenství zněla:

• Lukáš 13:9 Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit´."

Konec zůstal otevřený a my jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s oním fíkovníkem. Zda další rok přinesl ovoce, či nikoliv. Jediné, co víme, je, že pokud ovoce nepřinesl, byl vyťat a spálen jako neužitečný a planý strom, který kazí i půdu, v níž se nachází. Ježíš tato slova řekl zástupům, které se kolem něj neustále shromažďovaly, zákoníkům a farizeům, náboženským vůdců své doby a tato slova jsou určena také nám. Jaká bude naše reakce na ně? Bible popisuje reakci náboženských lidí, a my můžeme vidět, že místo pokání, k němuž je Ježíš volal, jednají stále více zatvrzele.

• 10 V sobotu učil v jedné synagóze.

Náš text začíná stručným prohlášením. Ježíš učil v nějaké synagoze. Nedozvídáme se nic více o místě ani žádné další podrobnosti z jeho vyučování. Víme, že to je na jeho cestě do Jeruzaléma, tady několik týdnů, maximálně měsíců před Jeho ukřižováním. Ale zdá se, že to je Pánovo poslední vyučování v synagoze. Minimálně je to poslední, o němž víme a které je zaznamenané v Písmu. A důraz tohoto verše není ani tak na tom vyučování, jako spíš na tom, že se to odehrálo právě v sobotu.

Všechna čtyři evangelia zaznamenávají konflikty mezi Ježíšem a farizeji ohledně soboty. Pronásledovali kvůli tomu Ježíše a měli s ním mnoho konfliktů. Jeden takový najdeme také u Jana. Poté, co Ježíš uzdravil muže, který byl 38 let ochrnutý, tak se dostal do konfliktu s farizeji:

• Jan 5:16-18 A proto Židé začali Ježíš pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

To, co mělo být znamením mezi Židy a Bohem, jak jsme to četli na začátku z Ezechiele 20, se stalo kamenem úrazu a příčinou konfliktů mezi nimi a Bohem, který se zjevil v těle, Ježíšem Kristem.

Sobota měla být znamením a dnem odpočinku a jak říká Ježíš:

• Marek 2:27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

Už jsme v šesté kapitole Lukáše viděli dva velké spory Ježíše s farizeji. V tom druhém případě se také jednalo o uzdravení – a znovu – podobně jako zde šlo o uzdravení v sobotu v synagoze. Ještě se k tomuto příběhu dostanem, ale nyní pojďme dál v našem textu.

• 11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.

B21 – A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat. – doslovnější překlad, který ukazuje na jisté souvislosti fyzické nemoci a jejího duchovního pozadí. Později – v 16. verši Ježíš říká, že tuto ženu držel ve svých poutech satan. Možná si vzpomínáte, že apoštol Pavel nazývá Lukáše lékařem a na tomto místě Lukáš používá zvláštní výraz, který později nejznámější starověký lékař Galén používá k popisu nemoci odb. spondylitis deformans.

Tato žena se díky ďáblovu působení nemohla vůbec napřímit. A její nemoc trvala už celých osmnáct let. Všimněte si pozoruhodné souvislosti mezi zabitými pádem věži v Siloe ve verši 4 a osmnácti lety, po které byla tato žena spoutaná. V tom prvním případě směřovala Ježíšova slova k pokání, které musíme činit, abychom podobně nezahynuli, v tomto druhém případě, je tu po dlouhých osmnácti letech věrného následování Boha konečně vysvobození.

Je to vysvobození od ďáblova působení. Je to skoro symbolické – ďábel spoutal tuto ženu tak, že se nemohla napřímit, nemohla se podívat zpříma lidem do očí, nemohla dobře dělat svou práci, přineslo jí to jistě mnoho utrpení do všech oblastí života. A to je přesně to, co dělá satan. To je to, co chce.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. A vzpřímená chůze, postoj je jedním ze znaků, které na to ukazují. Vzpřímená chůze odlišuje člověka od zvířat. Není to nejstabilnější postoj – mimochodem víte, že jedna z nejobtížnějších věcí při vývoji robotů, kteří budou podobní lidem, je naučit je chodit po dvou nohou? Zatím to nikdo nedokázal, protože lidská chůze je nesmírně komplikovanou činností.

Ale vzpřímený postoj je více než anatomický jev. Podobně jako schopnost mluvit, jíž démon zbavil muže v jedenácté kapitole, je i vzpřímený postoj něco typicky lidského. Je to vhodné fyzické vyjádření lidské morální, duchovní i přirozené důstojnosti člověka, kterého Bůh stvořil, aby panoval nade vším tvorstvem. Podobně opačně – sehnutá záda jsou typickým fyzickým postojem člověka pod břemenem, otroka pod jhem a stávají se tak metaforou útlaku a otroctví.

Ale, moji milí, možná jenom někteří lidé mají sehnutá záda fyzicky, ale všichni – dříve či později – zjistí, že jsou morálně a duchovně sehnuti pod slabostmi a hříchy nejrůznějšího druhu. A co hůř – nemají sílu a moc se sami osvobodit. Ano – my všichni toto zjišťujeme – ve větší nebo menší míře. A ve větší nebo menší míře jsme ochotni to sami sobě přiznat. Ale Boží slovo nás usvědčuje a říká, že:

• Římanům 3:23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

Jsme jako ta žena v synagoze – drženi v poutech, která sami nedokážeme rozlomit.

• 12-13 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: "Ženo, jsi zproštěna své nemoci" a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.

Tady je řešení – jediné možné a jediné správné řešení našich problémů, našeho hříchu – tím řešením je Boží Syn, Ježíš Kristus. Ježíš vysvobozuje tuto ženu. Originální text naznačuje, že tato žena vešla do synagogy, možná bychom mohli i říci, že se dovlekla do synagogy v průběhu Ježíšova vyučování. B21 - A hle, (byla tam) žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat (v. 11). Tato žena dorazila do synagogy, aby slyšela Boží Slovo. Byla sobota, den kdy Židé společně uctívali Boha, společně se modlili, četli Boží Slovo a vykládali ho. Jaké slovo by asi Bible měla pro její situaci? Možná – bez pokroucení různými náboženskými tradicemi, bychom mohli slyšet:

• Deuteronomium 5:14-15 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci … Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.

A nebo možná dokonce toto:

• Leviticus 26:13 Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma.

Víte, ale představený té synagogy – tedy vedoucí osobnost náboženského života dané obce – zpravidla býval vedoucí synagogy prvním ze starších v daném městě nebo vesnici a to znamenalo také, že byl soudcem, starostou, správcem a duchovním vedoucím. Ovšem představený této synagogy byl farizeus. A myslím, že kdyby promluvil k této ženě, tak by jí řekl, že pokud by byl Bůh ochoten ji uzdravit, aby se mohla narovnat, tak by to jistě nebylo v tento den, ale musela by počkat minimálně do zítřka. Považte – žena, která byla osmnáct let spoutaná svou nemocí. Také by jí řekl, že kdyby i byla v sobotu uzdravená, tak by to nebylo k Boží slávě.

Ale dříve než mohl cokoliv říct, ozval se jiný hlas a jiné ruce se natáhly k této ochromené ženě: ŽENO, JSI ZPROŠTĚNA SVÉ NEMOCI. To byla slova plná moci. To byl rozkaz. To bylo autoritativní prohlášení samotného Božího Syna. Na tuto bohoslužbu v synagoze jistě lidé do smrti nezapomněli. A právě takto Bůh promlouvá také do našich životů. Takto nás osvobozuje.

• Jakubův 1:18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy
• 1 Petrův 1:23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.

Po osmnácti letech se tato žena konečně mohla postavit zpříma. A víte, jaká byla její první reakce? Chválila a velebila Boha. Reakce na vysvobození je pokaždé stejná – je to chvála, vděčnost za vykoupení, za vysvobození z hříchů, za přenesení ze tmy a z prázdného způsobu života do světla a do života. Ježíš přišel, abychom měli život.

• Jan 10:10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

Když přijde Ježíš do našeho života, tak nám dává tento hojný život, tuto svobodu. Svobodu od hříchu, svobodu stát zpříma před Bohem, protože za moje hříchy bylo zaplaceno. Svobodu klidně spát, protože naše svědomí je očištěné krví Ježíše Krista, která byla prolitá na golgotském kříži. Je to svoboda, která mi dává odvahu a sílu uctívat Boha, přes to, že si ostatní kolem mě klepou na čelo a myslí si, že jsem blázen. Ale toto je svoboda stát před Boží tváří s naprostou důvěrou a jistotou Božího dítěte. Nikdo jiný a nic jiného nám takovou svobodu nemůže dát.

• Gal 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.

Ježíš Kristus tuto svobodu vybojoval svou smrtí na kříži, proto si ji nenechte ničím vzít. Žádným hříchem, který by vás spoutal, ani satanem, který by vás chtěl obelhat, ani světem, který by vás chtěl svést svou vnější líbivostí, ale vnitřní prázdnotou. Ale je tady ještě jeden nepřítel, který v sobě spojuje všechny tyto tři zmíněné věci a tím je náboženství. Ne živá víra v Ježíše Krista, ale mrtvé náboženství, které napovrch může vypadat velmi zbožně, ale při bližším pohledu, je velmi snadno odhalitelné.

• 14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: "Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."

Mrtvé náboženství má zlost na živého Krista. Proč? Právě kvůli svobodě, kterou Kristus dává. Mrtvé náboženství nezná nic takového, jako je svoboda. Je sevřené do svých vlastních rituálů a pouček, do svých schémat a dogmat, které jsou ale učením lidským a ne Božím. Boží Slovo říká o takových lidech:

• 2 Timoteovi 3:5 budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Představený synagogy tady veřejně odmítá Kristův zázrak – protože byl učiněný v sobotu, kdy se zázraky asi dělat nesměly. Ano – v jeho náboženském pohledu zázraky neměly místo v životě v den sobotní. Chtěl, aby ta nebohá žena přišla někdy jindy. Asi zapomněl, že chodila do synagogy osmnáct let. Tady můžeme vidět, jak nelítostné je náboženství, které je vzdálené od Krista. Není zde žádný soucit, není zde žádná radost nad ohromujícím Božím jednáním. Je tady jen pobouření, zlost. Proto Pán řekl nedlouho předtím:

• Lk 11:52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.

Přesně tak to bylo, když Ježíš uzdravil muže s odumřelou rukou v Lk 6.

• Lukáš 6:11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

Tito „zbožní“ vůdci Izraele se radili, co by měli s Ježíšem udělat, jak by se ho měli zbavit. A nakonec na to přišli, vždyť to víme:

• Jan 11:53 Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí.

To je náboženství, panečku! Každé náboženství, kde Kristus není uctíván a je v něm uctíván kdokoliv jiný (nebo cokoliv jiného) než Kristus se nakonec přesně takto obrací, proti Kristu a proti jeho následovníkům. A je to tak úplně všude, ať se to tváří jakkoliv sebezbožně a mírumilovně. Jakmile tam není skutečná láska ke Kristu, taková láska, která ho staví nade všechno, tak je zde mrtvé náboženství, obrácené proti Kristu.

Náboženství, které je plné pokrytectví. V našem příběhu můžeme pokrytectví představeného dobře vidět na jeho jednání zde, v synagoze. Je pobouřen Ježíšem, ale místo aby se obrátil na něj, tak se obrací k zástupu – jako by neměl dost odvahy postavit se tváří tvář Pánu a chtěl pobouřit shromážděný zástup proti Kristu. Je rozzlobený na Ježíše, ale podněcuje druhé, aby si to s ním vyřídili. To je pokrytectví.

Ale Pán odhaluje jeho pokrytectví ještě v dalších věcech – podívejme se do dalších dvou veršů:

• 15-16 Na to Pán odpověděl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?"

Nejenom představený synagogy, ale také Pán byl pobouřen a tak volá – pokrytci! Máte soucit se svými zvířaty a dáváte jim i v sobotu svobodu k tomu, aby se mohla napít u napajedla. Ale zde je přeci někdo víc než vůl či osel! Je tady žena, a ne ledajaká – je to dcera Abrahamova, kterou satan držel v poutech celých osmnáct let.

Tady můžeme dobře vidět spojnici židovského pokryteckého náboženství a materialistického pokryteckého náboženství současnosti. Dnes vládne v naší západní společnosti náboženství konzumu. A to do takové míry, že zvířata mají mnohdy přednost před lidmi. Lidi umísťujeme do domovů důchodců a léčeben dlouhodobě nemocných, abychom nemuseli nést břemeno spolu s nimi, ale psí a další miláčci mají své hotely a pro mnoho lidí jsou důležitější než lidé kolem nich.

Ale Ježíš odhaluje takové pokrytectví a uvádí věci na správnou míru. Člověk je v centru Božího zájmu, a přestože konečným cílem zůstává Boží sláva, tak je to právě člověk, kdo na tom velmi profituje. Lidem Kristus přinesl život, lidem daroval odpuštění a víru, lidem dává očištění od hříchů, z lidí buduje svůj chrám, církev a lidi jsou centrem jeho zájmu.

• 1 Petrův 5:7 Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

A tak Ježíš odhaluje pokrytectví představeného synagogy i jeho příznivců. A zároveň rozpoutává vlnu chvály a radosti nad velikými Božími činy:

• 17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

Dvě skupiny lidí, dvě naprosto rozdílné emoce. Ježíš přinesl rozdělení (12,51). Kristus se tady vypořádává se svými protivníky. Lidé – zvláště ti náboženští – jsou velmi často v nejtvrdší opozici vůči Kristu. Ale nakonec jsou to oni, kdo jsou zahanbeni, zatímco zástup jásá. A chvála je častou odpovědí na Ježíšovo jednání. Můžeme vzpomenout jen několik míst z Lukáše – poté, co Ježíš odpustil hříchy chromému, tak ho také uzdravil:

• Lukáš 5:25-26 A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha. Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání."

Anebo poté, co vzkřísil jediného syna vdovy z Aim:

• Lukáš 7:16 Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".

Ale Ježíš využívá tuto příležitost ještě k dalšímu vyučování:

• 18 Řekl: "Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?

Ježíš pokračoval ve svém vyučování v synagoze a ukazuje přítomným, že ačkoliv proti Božímu království povstává mnohá opozice, tak Bůh si prosadí svou vůli a věci se stanou tak, jak chce On a ne jak chtějí protivníci Krista. Lidé se vždy budou stavět do opozice proti Božímu dílu. Ale i když taková opozice bude, tak bychom neměli snadno podléhat a ztrácet odvahu vést druhé ke Kristu. A je to dokonce i tak, že když přichází takováto opozice, tak dokonce ztrácíme touhu po Bohu.

Potom máme pocit, že pracovat pro Boží království je zbytečné a marné. Ale Ježíš nám ukazuje něco jiného. Ukazuje, že nezáleží na tom, z jak velkých začátků budeme vycházet, protože Bůh používá i to nejmenší. I ty nejmenší věci v našich životech používá Bůh pro svou slávu. A tak v synagoze začíná vyučovat v podobenstvích. To první je o nejmenším z tehdejších semen:

• 19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích."

Bůh je Bohem malých začátků. Komentátoři uvádějí, že hořčice, jejíž semínka jsou velmi malá, může v podmínkách Blízkého východu dorůstat něco mezi 3-4,5 metry výšky. Je jako strom s mnoha větvemi, takže práci se mohou uhnízdit v jeho větvích.

Také Boží království začalo malým semínkem – bylo to símě Abrahamovo, zaslíbený potomek, který se narodil jako bezbranné dítě Marii v Betlémě. To byl úplný začátek Božího království. V jednom jediném člověku. Tento Ježíš si vybral dalších 12 mužů a tak začalo pomalu vyrůstat Boží království z malého zrnka. A na začátku knihy Skutků čteme o 120 učednících, kteří se shromáždili k modlitbám. Sk 2,41 jsou to tři tisíce, těch kdo uvěřili, Sk 4,4 je to pět tisíc. A o 30 let později to byla celá Římská říše. Poslechněte si, co napsal apoštol Pavel:

• Římanům 15:19 v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.
• Římanům 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách;

Ježíš přirovnává Boží království k malému semínku, které je ve svém růstu nezastavitelné. Jakkoliv malé je na začátku, vyroste jako obrovský strom. Je to naprosto jisté, protože Bůh to takto zaslíbil. Je zde stejná jistota s jakou Josef slyšel o narození Krista:

• Matouš 1:21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Vysvobodí svůj lid. Je to naprosto jasné. Není zde nic takového, jako možná vysvobodí, pokusí se, bude o to usilovat. Kdepak. On to udělá. Tečka. Podobně:

• Matouš 16:18 a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Bůh to řekl. A také to udělal. A nechal tyto věci pro nás zapsat do svého Slova. Jen Bůh může prohlásit věci s takovou jistotou. On má všechnu moc, proto to může takto udělat.

Nakonec, když se podíváme do knihy Zj, tak uvidíme nespočetné zástupy vykoupených lidí, jak oslavují Boha. To je Boží království, které začíná maličkým semínkem, ale roste a vyroste v ohromný strom, takže ptáci hnízdí v jeho větvích. Jeho obyvatelé odpočívají v jeho stínu. To je Kristus, který nás volá k sobě slovy:

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
• 20-21 A dále řekl: "K čemu přirovnám Boží království? Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí."

Kvas ve veliké díži – je tady popsaná nádoba asi na 22 l. Prokvasí všechno to těsto. Nic z toho nezůstane nedotčené. To je kvas Božího království. To je něco, co začíná v lidském srdci, něco neviditelného v srdcích mužů a žen, co zůstává skryto lidskému zraku. Jedná se o duchovní skutečnost. Duch Svatý zasadí nový život do srdce člověka a dochází k novému narození. Duch Svatý dává nový, duchovní život. A v srdci hříšníka se Kristus stává KRÁLEM, a jeho vláda se začíná šířit do celého života člověka a jako kvas všechno těsto prokvasí. Dochází k postupné proměně. Cílem je podoba Ježíše Krista:

• Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

A tohoto cíle bude dosaženo při Kristově druhém příchodu. Ale nyní je postupná proměna. Krok za krokem jsou odkládány staré hříchy a zlé návyky i způsob myšlení a krok za krokem – jako nové stvoření – přijímáme nové. Apoštol Petr napsal:

• 2 Petrův 3:18 Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Tak, jak poznáváme Krista, se proměňujeme do Jeho podoby. A s tím přichází také změna života. Stále více dobrých věcí se objevuje v našem životě. Např.:

• Koloským 3:12-14 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.

A tak se křesťané stávají světlem a solí tohoto světa. Kvasem, který prokvasí ze znovuzrozeného srdce do nejvzdálenějších koutů společnosti. Jsou Božími nástroji v bezbožné společnosti. Takoví lidé potom prosazují dobré věci jako poctivost, čest, spolehlivost, bezúplatnost, prokazují skutky milosrdenství – starají se vdovy, sirotky, nemocné, postižené, …

To je kvas Božího království, které zevnitř prokvasí celý lidský život a šíří se celou společností, ve které žijeme. Tak Boží království roste viditelně z neviditelného. Z malého zrníčka hořčice vyroste velký strom. A kousek kvasu, který se vmíchá do těsta, prokvasí celé těsto, takže je všechno nové. To je přesně to, co nám přináší Kristus. To je to, k čemu nás i nyní zve. Proto pojďte k Němu. Usilujme o to, poznat Ho, zakusit vysvobození od Něj a růst v Něm. On je ten důvod, proč jsme dneska tady. Jemu patří všechna chvála.

• Titovi 2:11-14 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Modlitba. Amen.