Bůh nenávidí rozvod (Mal 2:13-16)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 19. července 2020

 

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

Koloským 3:1  

 

I. Úvod: Pomoc u Malachiáše

 

Pokoj vám, bratři  a sestry,

Prošli jsme, a ještě stále procházíme, v minulých měsících zkouškou našeho sborového života, a řekl bych také zkouškou našich osobních křesťanských životů. Rozumím tomu tak, že Pán Bůh vynáší na světlo, co je v našich srdcích. A mnohdy právě proto, abychom „odhodili hřích, který se nás tak snadno přichytí“ a který nám znemožňuje být více podobní Pánu Ježíši. Největší podvod ale pácháme na sobě my sami. A to svou duchovní slepotou. Jsou hříchy, které prostě ve svém životě nevidíme. Všichni okolo je přitom vidí tak jasně! A dokonce, i když s námi bratr či sestra mluví, nerozumíme, co to říkají! Jsme slepí i ke své slepotě! Máme nějakou naději? To musí moje srdce zůstat tak tvrdé, kamenné? Zpíváme v jedné písni: Ke komu bychom šli, Pane, ty slova věčného života máš!

Duch Boží je zázračný dar pro křesťana. On to je, kdo umí proniknout až dovnitř, na rozhraní kosti a morku, duše a ducha a On umí ukázat, jak ve světle svatého Boha vypadají moje tužby a myšlenky, jestli obstojí před Bohem. On jediný dokáže odhalit, kdy jsou hříšné. Kdysi k Božímu lidu byl poslán prorok Malachiáš. Ze stejného důvodu: jako pomoc pro slepé, aby viděli, co vidí Bůh v jejich srdci. Věřím, že Pán posílá zapsané Malachiášovo slovo i dnes k nám. Chce s námi jednat. Abychom nebyli slepí, ale viděli, Abychom odhodili hřích a přimkli se ke Kristu.

 

II. Vzdáleni živému Bohu

Izrael se vzdálil Bohu. I když ta nejhorší národní katastrofa je za nimi a jako národ se mohli vrátit z babylonského zajetí, dokonce obnovili chrám i bohoslužbu v něm, i když i Jeruzalém je obnoven, včetně hradeb, přece není všechno v pořádku. Navenek to vypadá, že vše funguje, ale uvnitř v srdcích jsou daleko od Boha. Navenek i náš křesťanský i sborový život může vypadat, že je celkem v pořádku. Chodíme v neděli do sboru, nějak se snažíme mít vztahy s dalšími křesťany, čteme Bibli, modlíme se. To dělali i Izraelci v době Malachiáše. A přece Bůh posílá svého posla Malachiáše s přímým slovem: Znesvěcujete svatyni, kterou Hospodin miluje! Přeložena do jazyka Nového zákona: Bůh miluje svou církev, ale vy ji svým jednáním špiníte! Tak co se děje? Proč Pán Bůh posílá Malachiáše a své slovo k Izraeli?

 

A. Bůh miluje svůj lid

Protože Bůh miluje svůj lid, ale oni se vzdálili svým srdcem od živého Boha. A to je něco, co hrozbou i nám dnes. Proto potřebujeme zkoumat svá srdce před Bohem. Co ukrývá moje srdce, o čem jsou mé myšlenky, kam směřují mé touhy? Může mít Bůh radost, když se podívá do mého nitra, kam vidí jen On? To, co je skryto před lidmi, obstojí před Bohem? Písmo nás varuje: cokoliv, co nevede k Boží slávě, staví se proti Bohu. Slyšíme varování Písma:

• Ř 8:7-8  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8  Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Bůh jde dokonce tak daleko, že kárá Judejce: vy svým jednáním znesvěcujete mou svatyni! To jediné místo na celé zemi, kde přebývala Hospodinova sláva, kam se Bůh neustále díval a kde byly znovu a znovu přinášeny oběti, aby usmiřovaly Boží hněv, kam jen jedenkrát v roce směl vstoupit jediný člověk, velekněz, a nikdo jiný. Místo, kde se Bůh setkával s člověkem. A vy ji znesvěcujete, praví Hospodin! Jak ji Judejci znesvěcují? Tak, že jednají mezi sebou věrolomně, to znamená nečestně a proradně - místo, aby vedli druhé k Bohu, k posvěcení, poslušnosti, důvěře, místo toho mají srdce naplněná modlami světa a navíc svádějí druhé, aby byli stejní. Myslíte, že modly v srdci jednoho člověka uprostřed Božího lidu nemají vliv na nikoho jiného? Ne. Hříchy jedněch v Kristově těle mají tvrdý dopad na všechny údy, na celé tělo, na celou církev.

 

B. Tak proč neslyší?

A je to ještě horší: jeden s druhým v Izraeli jednají zle a přitom volají k Bohu, pláčou a sténají před Bohem! Jaké pokrytectví! Ale Bůh to vidí! Zdá se, že Bůh nyní neslyší a nevyslýchá volání Izraelců. Obětují, pláčou, dokonce sténají - a Bůh mlčí. Jakoby Bůh nehleděl na oběti slz, pláč a sténání. Mlčí. Jak to? Copak On nevyslýchá prosby svého lidu?

• Mal 2:13  A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.

Pán Bůh poslal Malachiáše, aby otevřel oči Izraelcům: nevidíte, proč Bůh nehledí na vaše oběti? Proč nevidí vaše slzy a neustrne se dokonce ani, když sténáte, úpíte na svých kolenou? Stalo se vám to někdy? Volali jste k Pánu, ale neviděli odpověď. Ani když jste zoufale volali a volali? Jednou z příčin může být stejně tak to, co bylo hradbou mezi Izraelci a Bohem v Malachiášově době. Byl to hřích, který od Boha odděluje. Nemusí to vždy být ta příčina, ale zde zjevně byla. Tak proč Bůh neodpovídá? Nikdo nemůže čekat Boží odpověď, když jeho pláč a nářek není ovocem pokání, ale ovocem zlosti na Boha, že nepřijímá jeho dary,  oběti. Bůh Izraelcům nedává, co od něj chtějí.  Taková mysl je přesvědčená: problém není ve mně, ale u Boha. Ale ještě se taková mysl nenaučila, že Bůh nehledá vnější formu zbožnosti, ale poslušné srdce. On hledá otevřené srdce. Srdce, které ví, že nemá co skrývat. Srdce, které touží být očištěno a ospravedlněno Kristem!

 

III. Věrolomnost v manželství

A. Kvůli jiné chceš opustit manželku?

Mezi židy Malachiášovy doby se rozmohl hřích. A to hřích uprostřed nejtěsnějšího vztahu, jaký Pán Bůh lidem na zemi dal. V manželství.

• Mal 2:14  Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy.

Bůh jim říká: Tvá žena se ti vydala v době svého mládí, dala ti nejlepší roky svého života, dala ti svou sílu a svěžest. Opustila otcovský dům, aby se stala jedním tělem s tebou, aby ti stála po boku v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v radostech úspěšných dní i v slzách těžkostí. A teď, když už zestárla a její krása se proměnila z krásy těla v o to větší krásu ducha, teď když už její kůže není hladká a napnutá, ale ozdobená vráskami, nyní se s ní rozvedeš? Kvůli tomu, aby sis vzal jinou ženu, mladou, možná snědě opálenou, ženu pocházející ze země rozžhavené sluncem, které opaluje kůži do zlata? Chceš ji vyměnit za mladší, která by věkem mohla být spíš tvou dcerou? Chováš se věrolomně ke své ženě, když se s ní chceš rozvést a opustit ji. Ačkoliv je to "tvá družka". To slovo znamená partnerka, společnice, přítelkyně - někdo, kdo je tvůj parťák, přítel, se kterým se o všechno dělíš a se kterým vás Bůh v životě spojuje. Můžete se spolehnout jeden na druhého. Jeden ví, že ho druhý nenechá v nouzi. Může se o něj opřít a spolehnout se na něj.  Je to dokonce manželka podle smlouvy (v. 14). Pán Bůh tu není jen Obránce bezbranných, Pomocník bezmocných, Neviditelný, ale mocný svědek nepravostí, ale také dohlíží na sliby, které jsme před ním uzavřeli - a to platí i o manželství. Přestaňte jednat věrolomně!

A teď to všechno ničíš! Kvůli svému hříchu, kvůli svému tvrdému srdci, kvůli svým soběstředným touhám. Necháš odejít tu, která ti byla věrná a dala všechnu svou sílu pro budování vašeho společného manželství, aby bylo k Boží slávě a pomocí druhým. Bratři a sestry, když zde Bůh volá Judejce, aby dali do pořádku svá manželství, je to  jediný a konečný cíl Boží výchovy i pro církev, pro společenství vykoupených Božích dětí novozákonní doby? Ne není! Ani nemůže. Nelze skončit u fyzického významu starozákonních proroctví. Jak to mohu říci? Jak to můžeme vědět?

 

B. Místo Kristova kříže

Ježíšův kříž je klíčové místo v Písmu. Oběť Pána Ježíše na kříži je zlom v lidské historii a je to také přelom v Božím zjevení.  Učíme se ze Starého zákona dobrým a užitečným principům, jak jednat. Ale kdybychom měli skončit u fyzických skutečností, bylo by to málo! Unikl by nám ještě důležitější význam, ke kterému tyto fyzické obrazy odkazují. Podívejte se na srozumitelný příklad, který najdeme hned v 1. kapitole Malachiáše, v. 6-8.

• Mal 1:6-8  Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno. Ptáte se: »Čím zlehčujeme tvé jméno?« 7  Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: »Čím jsme tě poskvrnili?« Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně. 8  Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů.

Nejprve Bůh volá k vedoucím v Izraeli: ke kněžím, kteří měli vyučovat Božímu zákonu celý národ. Jejich úkolem bylo také přinášet Bohu oběti, aby byl usmířen Boží hněv vůči hříchu. Ale lévijští kněží dávali Bohu za oběť za hříchy zvířata nemocná, slepá a kulhavá, místo toho nejlepšího ze svého stáda. To je urážka svatého Boha! Boha, který všechny denně zaopatřuje vším, co kdo potřebuje. A oni mu dávají zbytky z toho, co nikdo jiný už nechce! Odpadky z popelnice. K čemu je zde Malachiáš vede? Aby dávali to, co je předepsáno v Mojžíšově zákoně: zvířata zdravá. To, co uctí Boha Izraele!

Ale Ježíšův kříž nás vede dál! Odhaluje, na čem skutečně záleží! Ta fyzická oběť, která jediná má dostatečnou hodnotu, tu obětoval sám Bůh! Jeho vlastní Syn, Beránek Boží, byl obětován, byl zabit a vyvýšen před zraky kolemjdoucích na kříži Golgoty. A Bůh Ježíšovu oběť přijal. Koho nám to Bůh dal! Beránka bez vady a bez poskvrny. Už tedy po nás v novozákonní době, na této straně kříže, žádá více, než abychom jen přinášeli vnější dary, zdravá zvířata za oběť za naše vlastní hříchy. Žádá celé naše srdce, celého člověka. To, co Izraelci nedokázali, to nyní Duch svatý v srdci každého Božího dítěte působí: že chceme a činíme Boží vůli! Vidíte fyzický obraz SZ v obětování zvířat, který je naplněn v Kristu a jeho aplikace pro křesťana je: dej Bohu celé své srdce!

 

C. Duchovní skutečnost

Proto i tento starozákonní obraz o věrnosti v manželství nemůže skončit u vyučování o rozvodu a o tom, co dělat, aby mé manželství k rozvodu nespělo, ale oslavovalo Pána. Duch svatý nám v době po Kristově vzkříšení ukazuje víc. Ilustruje pro nás skrze Malachiáše nejen jak jednat v tomto světě v manželství, ale ilustruje duchovní skutečnosti. Jaké? Jakou mám přinést ilustraci duchovního významu fyzické obrazu manželství? Přemýšlel jsem o tom. Hledal jsem příklad vzorového manželství mezi křesťany, které znám. Ale ta manželství, která znám lépe, nemohu představit jako dokonalé manželství. A nejlépe znám to svoje. Proto vím, že prostě není naplněním příkladného manželství. Je poznamenané mým hříchem.

Pak jsem přemýšlel o lidech, jejichž manželství mi přijde jako příkladné. Ale brzy jsem si uvědomil, že právě tato manželství znám příliš málo. Nenašel jsem vzor příkladného manželství mezi námi. Našel jsem ho ale na stránkách Božího slova. Díky Pánu, že nám dává vzor skutečně z pohledu věčnosti vzorového manželství! Ukazuje každému zadarmo cíl manželství! Tím vzorem je věčné a svaté manželství církve a Pána Ježíše Krista! Co slavnějšího pro budoucnost církve čtete v Písmu než popis svatby Beránkovi se svou chotí - čistou, bez vrásky a poskvrny? Oblečenou v bělostný šat, nádhernou nevěstou přichystanou na tu nejnádhernější svatbu, jaká kdy byla? Protože to je chvíle, kdy církev bude už navždy se svým Bohem. Dne, kdy hříchu už nebude a nebude nic, ani na našich rukou, ani v našich srdcích, co by nás mohlo oddělovat od Pána! Církev, nový Jeruzalém, nádherná nevěsta, ozdobená pro svého ženicha, bude to místo, kde bude Bůh přebývat uprostřed nich (Zj 21:3)

• Zj 21:2-3  A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. 3  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,

Svatba Beránkova! To je ta nejlepší ilustrace! Popis věrolomného jednání mezi manžely v Judsku je přesné vyjádření toho, co děláme my sami v manželství církve a Krista! Když jednáme věrolomně, nečestně a  proradně s dalšími křesťany v místní církvi. Možná si to ani neuvědomujeme, že naše slova, naše jednání místo aby bylo naplněno vzájemnou úctou a láskou, kdy je můj bratr přednější než já, je právě výrazem věrolomnosti. Nakonec je to vyjádření mého sobectví a sebestřednosti.

 

D. Když Bůh mlčí

Proč tedy Bůh neslyší nářek Izraele?

• Mal 2:14 Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy.

Jak člověk sklouzne od životně důležitého vztahu s Bohem do života, který má na fasádě nápis: křesťan, ale uvnitř svého domu jen zbořeniště? Náš vztah s Bohem začne být vztahem bez radosti a společenství s naším Spasitelem, protože začne být neplodný a bez odezvy. Jakoby Bůh neslyšel modlitby a nebe zůstávalo zavřené. To proto, že se v mém domě, v mém srdci usídlil hřích, který brání společenství s Bohem. To proto, že jsem začal jednat věrolomně se svými bratry a sestrami. Místo, abychom usilovali a budovali, abychom udržovali a povzbuzovali jednotu v církvi, místo toho čím dál víc ji naopak ničíme a vedeme ke zkáze. Takovou ničivou sílu má ten zbývající hřích v nás.

Bůh nenávidí rozvod! Jak to, že ale Mojžíš dovolil propustit manželku? - pro tvrdost vašeho srdce, říká Pán Ježíš. Bůh se nemění. Pro tvrdost našich srdcí řekl: nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš (Dt 5:17-19). Pán Bůh se nemění. Nenávidí rozvod, protože pro rozvod nás nestvořil. Ale aby uprostřed našeho hříchu v manželství také poskytl ochranu, říká Pán Ježíš, kdy je rozvod lepším řešením než v hříchu pokračovat. Když se v církvi jedná, jako jednají nevěřící lidé mezi sebou, pak se dá rozumět, že se spolu rozejdou - jako v manželství, je-li jeden nevěřící a nechce zůstat se svým partnerem. Stejně tak, když v manželství dojde k fyzickému týrání, musí ten, kdo je týrán utéct. I v církvi, kdyby byl někdo duchovně týrán, musí se ochránit - odejde.

 

IV. Rozvod je prohra

Vraťme se zpět do Malachiáše. Co je opakem věrolomného jednání mezi manžely? Jaké je požehnání manželství?

A. Požehnání manželství

Budu číst verš 15. Překlad tohoto oddílu není úplně jednoznačný. Překlady Písma se ve v. 15 a 16 liší, jak v českých překladech, tak i v anglických. Budu se zde nejvíce držet Ekumenického překladu.

• Mal 2:15  Tak nejednal ten jeden, který měl částku ducha. Oč usiloval ten jeden? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí.

Pán Bůh ustanovil manželství, aby ti dva, které v něm spojil, se stali jedním tělem. Darem manželství jsou obvykle děti, které z něj vzejdou. Ale protože hřích zasáhl každou oblast, ne každé manželství přináší potomstvo. Kdybychom museli zůstat znovu u fyzického naplnění, zbyly by nám oči pro pláč. Ale Pán Bůh v Kristu vše činí nové!

• Zj 21:5  Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové."

Každé křesťanské manželství může a má mít podíl na růstu Božích dětí uprostřed nové rodiny, do které byli adoptováni Boží láskou. To není jen výsada a úkol pastýřů, vychovávat a vyučovat druhé v církvi, ale je to Bohem daná zodpovědnost každého křesťana přispívat svými dary k budování Božích dětí v církvi.  Dostal jsi od Boha dar? Jistě! Tak ho používej ke společnému růstu. To je naše povolání, ne hádky a sváry. Dávej pozor na svého ducha, ať nejednáš zle k církvi, do které tě Bůh postavil, abys mu v ní sloužil jeho dětem a tak samotnému Bohu. To je naše povolání. Bůh nás moc obdaroval – dělí se s námi v své milosti o radost z růstu církve do Kristovy podoby! Kdo z nás si zaslouží takové privilegium, být Božím nástrojem k Jeho chvále a slávě! A přece to Bůh dělá. Dokonce mu to působí radost! Dokonce to není jen naše možná volba, ale je to naše povolání! Jsme povoláni za správce Boží milosti v církvi!

• 1Pt 4:10  Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

A přece svým hříšným jednáním můžeme naopak vést církev k rozvodu… Místo, abychom se nechali vést k od milosti k milosti, je to ten nejsmutnější obraz církve, když necháváme hřích, aby nás ovládal, zatvrzujeme se navzájem vůči sobě a tak se vzdalujeme živému Bohu… Ale Bůh nenávidí rozvod!

 

B. Rozvod je hoden posvěcené nenávisti

• Mal 2:16a "Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů.“ Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!

Kralický překlad či ČSP překládají ve smyslu: Bůh nenávidí rozvod. Protože Bůh nenávidí rozvod svatým hněvem, musíme i my. Rozvod boří a ničí. Je spojený s násilím. Možná ne vždy s fyzickým, ale vždycky jde o roztržení jednoho těla na dva kusy. To násilí mezi dvěma lidmi se v konci konců obrací proti Hospodinu. To, co on spojil, člověk trhá kvůli svému hříchu. Opakem hebrejského slova "hamas", násilí, je požehnání, dobro, spása, chvála, právo, pokoj a spravedlnost. Za to jsou oba manželé zodpovědní v manželství pro toho druhého a tak pro oba navzájem i dohromady. A teď doveďme to, co znamená hrůza rozvodu, který Bůh nenávidí a který ničí lidi i vztah s Bohem, doveďme jej do vzoru manželství, k manželství Krista a církve. Jestli jsme došli tak daleko, že náš hřích, tvrdost našich srdcí, rozbíjí církev a vede ji k rozdělení, musíme se zastavit! A zůstat stát jako opaření! Bůh nenávidí rozvod!

Bůh nenávidí rozvod. O to horší je rozvod v těle Kristově. Nemluvím o manželství dvou křesťanů. Ne. Mluvím o duchovním rozvodu v těle Kristově. To je hrůza, která se těžko vyjadřuje slovy. Je to tak hrozný skutek, že se musí třást každý, kdo jen pomyslí, že svou nekajícnou myslí, svým nekajícným srdcem trhá tělo Kristovo. Ale máme tak tvrdá srdce, že se chceme rozvést. Ale Boží vůlí není rozvod. Zcela jistě ne. Boží vůlí je smíření. Bůh sám neopustil hříšníky kvůli jejich hříchu! A měl na to plné právo! Bylo nanejvýš spravedlivé, aby Bůh zničil okamžitě, teď hned, každého hříšníka, který se kdy narodil! A co Bůh udělal? Místo toho ze své veliké lásky vydal svého vlastního Syna, Ježíše Krista, v oběť, aby žádný kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný v nebi. Ano, Bůh udělal vše. Sám svatý, věčný, neviditelný, neomezený, všudypřítomný, vševědoucí, všemohoucí Bůh udělal to, co nám prachu země, je tak zatěžko udělat. Sám sebe ponížil před ostatními lidmi, přede všemi. Dal se napospas druhým. Ne svatým, ne dokonalým, ne spravedlivým lidem, ale hříšníkům, kteří ho nenávidí, neposlouchají, kteří se ho chtějí zbavit. Právě před těmi se ponížil až k smrti. Jim se vydal do rukou. To je opravdová láska. To je láska.

 

C. Opravdová láska

Jak bychom se o to víc  neměli v pokání ponížit my! Před Bohem na prvním místě a před lidmi hned potom! Pokání neznamená, že odsunu pravdu a zapomenu na ni. Ne, to nejde, vždyť Kristus, cíl naší víry, je pravda. Bez Krista, bez pravdy žádná církev neexistuje. Ale pokání znamená, že se na prvním místě dívám do svého života, kde jsem jednal proti Duchu Božímu a proti bratřím a sestrám v církvi.

Všimli jste si, že pokání nejde činit z vin někoho druhého? Bůh nás volá, abychom zkoumali na prvním místě sami sebe ve světle evangelia a ne abychom se na prvním místě dívali, kde zhřešil můj bratr či sestra!  To neznamená, že musím přiznat, že za všechno zlé můžu já. Ne, každý z nás je hříšník, který svým hříchem uráží Boha a působí újmu celé místní církvi. Proto nebude ani v tomto shromáždění nikdo, kdo by neměl hledat svůj pád, vyznat ho a hledat odpuštění. U Pána i u lidí. Bůh nenávidí rozvod, nenávidí rozdělení v církvi Kristově. Jediná cesta, jak v takové situaci, kdy se v církvi rozvod rýsuje, jednat, je pokání všech. Duch svatý nám každému ukáže z čeho. Ale jedno je jisté. Nikdo z tohoto povolání k pokání není vyloučen. Není nikdo, ani jeden, kdo by nepotřeboval odpuštění. Není ani jeden.

• Ef 4:31-32  Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; 32  buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

Ochota k pokání a smíření neznamená, že budeme dělat, jakoby se nic nestalo. Ochota k pokání a hledání smíření neznamená, že naše minulé hříchy nepřinesou trpké ovoce, se kterým se budeme muset vyrovnat jak osobně, tak i společně v církvi.

Ochota k pokání a hledání smíření je ale jediná cesta, která nás může dovést k obnovení. Pokud nebudeme ochotní k pokání a usmíření, pak ani sbor nemá naději, pak ani my osobně nemáme před Pánem naději. Jsem hluboce přesvědčen, že ochota k pokání a smíření je jediná možnost, jak nyní následovat Pána Ježíše. Jedinou cestou ke Kristu, je cesta pokání a hledání odpuštění. U Boha i u lidí. Bez pokání není odpuštění a bez odpuštění není smíření. Jedině ve společném duchu pokání a hledání smíření budeme schopni si říci, kde jsme selhali tak, abychom mohli být obnoveni jako církev a ne zničeni svým hříchem.

• Mal 2:16b  Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!