Boží zákon je dobrý, protože Bůh je dobrý! Ř 7, 7-11

 

Boží zákon je dobrý, protože Bůh je dobrý! Ř 7, 7-11

Bez zákona Božího nepoznáme, že jsme duchovně mrtví!

Úvod

Pokoj vám a milost bratři a sestry! Radujeme se z toho, že se scházíme společně jako tělo Kristovo. I když jsme dnes ještě rozděleni do dvou domácností. Radujeme se také proto, že od příštího týdne už budeme, dá-li Pán všichni zpátky v domě Techniky. Procházíme věcmi a zkouškami, které jsme možná do této chvíle neznali. Ale myslím, že nám dobrý Bůh dává svou milost k tomu, abychom nejednali zbrkle, ukvapeně, a tedy bez moudrosti. Protože zbrklost a ukvapené jednání je vždy bez moudrosti! Dokonce Písmo nazývá takové jednání hříchem. A to je vážné!

• Přísloví 19:2 Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.

Proto je zdrženlivost, trpělivost a zodpovědný přístup k věcem a okolnostem kolem nás a v našich životech žádanou ctností. Je dobré jednat uváženě, mít bázeň, nečinit rychlé soudy a nepromyšlená rozhodnutí. Vodítkem je nám Písmo, je nám i autoritou, je ve všem dostatečné a bezchybné. Proto je dobré a potřebné přistupovat vážně k tomu, co nám říká a vše pečlivě zkoumat.

Moudrost, ke které nás Bůh volá, není dána dodržováním nějakého seznamu, který říká v mnoha tisíci variantách toto smíš a tohle nesmíš. Moudrost, ke které nás Bůh povolal a vede pramení z poznání Jeho samého. K tomu nám pomáhá Bůh Duch svatý tím, že nás uvádí do veškeré pravdy. Znakem této moudrosti je potom to, co popisuje Písmo například v listu Jakubově.

• Jakubův 3:13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

Nebo můžeme jít do prvního listu Petrova, kde nás Bůh ústy apoštola Petra vyučuje, jak má vypadat moudrostí naplněný život.

• 1 Petrův 1:13-15 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.

Takového života nelze dosáhnout bez vážného a pokorného přístupu k Písmu, tedy Božímu slovu a tím k Bohu samotnému, Nelze dojít v našem životě k tomuto cíli, pokud nejsme zdrženliví, rozvážní, trpěliví, tiší a pokorní. Jedním slovem zodpovědní před Bohem v Kristu.

Proto také jako Boží lid nejenom sami doma pilně studujeme Písmo s modlitbou. Ale dohromady a společně ho vykládáme při nedělích shromážděních. A dnes to nebude jiné.

Budeme pokračovat v sedmé kapitole listu do Říma. A to od verše 7 do verše jedenáct. Pojďme společně číst náš text.

Římanům 7:7-11 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš! ´ Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal, a tak mě usmrtil.

Odkazy: Př 19, 2; Jk 3, 13; 1 Pt 1, 13-15;

Je zákon zlem a hříchem? Ne, je hranicí, střežící hříšníka! V 7

a)      Zákon je a musí být dobrý, protože je od dobrého Boha

V posledním kázání z listu Římanům jsme se dozvěděli ve verši pátém, že v době našeho starého, tělesného života v nás zákon podněcoval a probouzel hříšné touhy. A řekli jsme si, že takovým způsobem působí na člověka každý zákon. Ať už se jedná o Žida a zákon daný Mojžíšovi a Izraelitům. Nebo se jedná o to, co mají vepsané pohané ve svých srdcích a svědomí. Stejně tak ve svém principu působí zákony, které vytváří každá lidská společnost. Když totiž půjdeme po stopách zákona, dojdeme k poznání, že každý morální kodex má svůj původ vystopovatelný až k Bohu. I když může být více, či méně pokřivený lidským pádem.

Vzdorovitá a neposlušná přirozenost padlého člověka se probouzí ve chvíli, kdy narazí na omezení a hranice zákona. Hříšný člověk a jeho neproměněné srdce tíhne, touží nejsilněji právě k věcem, které zákon zakazuje. To je to ovoce, které nám nejvíce chutná. A dnes o tom budeme ještě hovořit.

Když tedy Boží zákon ať už na kamenných deskách, či v srdci a svědomí ze svého principu v nás probouzí hříšné touhy, je zlý? To je Pavlova otázka. Náš text začíná těmito slovy:

• Římanům 7:7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš! ´

Je tím zlem v našich životech zákon daný od Boha? Pavel říká: „v žádném případě! Naprosto ne! Pryč s takovou myšlenkou!“ A vysvětluje nám roli zákona, v jeho případě Mojžíšova Zákona ve svém životě.  Bez zákona by Pavel nepoznal hřích. Sílu hříšné žádosti. Sílu své hříšné přirozenosti. Sílu otroctví, do kterého je spoután právě hříchem. To je práce Božího zákona v životě lidí. Ze zákona pochází poznání hříchu Ř 3, 20;

Ale můžeme se na to podívat ještě i jinak. Kdo dal lidem zákon? Kdo ho dal Izraelcům v čele s Mojžíšem? Kdo ho vepsal do lidských srdcí a používá ho skrze svědomí člověka? Je to Bůh. A kdo je Bůh? Jaký je Bůh? Jeden z nejmocnějších veršů Písma je Abakuk 1, 13. kde v první polovině verše čteme o Bohu:

•  Abakuk 1:13 Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení.

Oči jsou studnicí nitra, srdce, podstaty. A Boží oči jsou čisté, průzračné. Září hlubokou a mohutnou spravedlností, pravdou a láskou. Ani popatřit na cokoli zlého nemohou! Je pro Boha nesmírně těžké mít před očima cokoli zlého. V Ř 1, 18 jsme četli, že Boží spravedlivý hněv se zjevuje z nebe proti každému zlu a nepravosti lidí a světa. Bylo by nanejvýše spravedlivé, pokud by Bůh vyhladil to, co je padlé a zlé jednou pro vždy a beze zbytku. Ale Bůh je dokonale spravedlivý, a proto i dokonale milující. A tak jedná s padlým člověkem. Nenechá lidstvo napospas jeho pádu. Kvůli sobě samému, kvůli Kristu, Božímu Synu! Bůh dává lidem zákon. Všem lidem. Vepsal ho do jejich srdcí a dal jim svědomí. Také vyvolil jeden národ na tváři země, kterému potom předal Boží zákon na kamenných deskách.  Boží zákon je Boží dar a Bůh dává dobré dary.

Proto zákon je dobrý a svatý. Je od Boha! A ukazuje nám hřích v celé jeho hloubce a zhoubné síle. Zákon je dobrý, čistý a svatý, podobně jako Boží oči!

b)     Dobrý Boží Zákon je ochranou pro zlého hříšníka

Další věcí, která nám velmi jasně, dobře a nadevšechnu pochybnost ukáže dobrotu Božího zákona je následující pravda. Ta zní: „Boží zákon chrání člověka i celé lidské společenství!“ V knihách starého zákona o tom čteme v podobenstvích a obrazech.

• Žalmy 32:9 Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.

·         Přísloví 26:3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.

Ale v knize Nového zákona už o tom čteme naplno a jasně!

• 1 Timoteovi 1:8-11 Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně   a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.

Zákon Boží je tedy pro hříšníky. Pro nespravedlivé lidi. Pro zločince v Božích očích! Kdyby lidé nepadli do vzpoury a hříchu, nebylo by potřeba žádného zákona. Ani Božího, a koneckonců ani zákonů lidských. Dovedete si to představit? Zemi, na níž nežijí padlí a vzbouření hříšníci, ale jen lidé dokonale zrcadlící spravedlivého Boha jako jeho obrazy? Ale všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy a spravedlnosti. A proto dal Bůh lidem zákon. Do srdcí i písemně!

Bujný kůň potřebuje ohlávku, uzdu a někdy i bič. Zločinec nebezpečný svému okolí i sobě potřebuje zamčenou, zamřížovanou celu a okovy. Podle stupně nebezpečnosti a nepříčetnosti. Je-li šílený, potřebuje svěrací kazajku a vypolstrovanou celu, kde se nemůže zranit a zničit ani kdyby se sebevíce snažil!

Boží zákon tedy obecně drží lidskou vzpouru a její bezuzdnost v takových mezích, aby nezničila jednotlivého člověka a celé lidské společenství. Bude ho držet takovou silou, a tak dlouho, kolik bude a je potřeba pro naplnění celého Božího plánu a cíle. A tím je nové nebe, nová země a konečné, definitivní potrestání zla a lidského hříchu na konci padlých dějin. Přijde den konečného soudu. Den Hospodinův veliký a hrozný. Den, ve kterém Bůh bude soudit svět skrze muže kterého k tomu určil a potvrdil před zraky všech národů tím, že ho vzkřísil z mrtvých. Sk 17, 31

• Sofonjáš 3:8 A tak mě očekávejte, je výrok Hospodinův, v den, kdy povstanu ke kořisti. To je můj rozsudek: Seberu pronárody, shromáždím království a vyleji na ně svůj hrozný hněv, všechen svůj planoucí hněv. Ohněm mého rozhorlení bude pozřena celá země.

Ale nyní žijeme ještě stále v čase milosti. Součástí tohoto času je i Boží zákon. Už ne psaný, nebo pokažený pádem v srdci a svědomí lidí. Dnes Bůh mluví v plnosti. Ve svém Synu Ježíši Kristu. On je naplněním, cílem, obsahem, počátkem i koncem zákona Božího. On je Bůh, On je i Boží zákon sám. Jím jsme dnes konfrontování. On je tím arbitrem i morálním imperativem. K němu mají všichni spěchat a v Něm činit pokání. On je zjevenou plností Boží. I plným lidstvím, spravedlivým a svatým v pravdě. K Němu vedou a na Něho ukazují jak Boží zákon daný Mojžíšovi, tak zákon Boží v srdci lidí.

• Římanům 7:7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: `Nepožádáš! ´

Odkazy: Ř 3, 20; 1, 18; Ab 1, 13; Ž 32, 9; Př 26, 3; 1 Tm 1, 8-11; Sk 17, 31; So 3, 8;

Proč je zákon dobrý, přestože nese prokletí? Protože je světlem k poznání hříchu! V 8-10

a)      Zákon probouzí žádostivost zakázaného.

Z prvního bodu kázání víme, že, Boží zákon je tedy dobrý. Za prve je od Boha, který je dobrý. Za druhé je ochranou člověku i lidstvu před totální bezuzdností hříchu. Za třetí usvědčuje a odsuzuje ty, kteří se evangeliu vzpírají.  Za čtvrté je světlem ukazujícím na zhoubu hříchu, usvědčuje a vede k pokání ty, které Bůh povolává. Pavel pokračuje od osmého verše:

• Římanům 7:8 Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.

Pavel nás znovu vede k poznání toho, jak zákon pracuje v srdci člověka. Co udělá jako první, když přijde do života člověka. Zákon působí z vnějšku. Je tou hranicí, celou, okovy, uzdou, jak jsme o tom mluvili. Působí z vnějšku, aby odhalil dřímající a skryté síly zhouby, které jsou uvnitř!  Pamatujete na býka v aréně? Na toreadora s muletou. Jak toreador pomocí mulety odhalí ničivou sílu rozzuřeného býka? Toreador je Bůh, muleta je zákon v Jeho ruce. Býk je hřích, podřimující v aréně, jíž je lidský život. Býk vidí rudou muletu a vidí rudě. Myslí, že když rozcupuje a rozšlape muletu, vyřeší celý problém. I toreadora a ovládne tak znovu celou arénu.

Hřích se podobně zaměří na přikázání. Soustředí se na něj celou silou. Muleta probouzí vztek býka. Přikázání probouzí vztek hříchu. A tak hřích probudí v člověku všechnu svou ničivou sílu a rozehraje divokou partituru symfonie hříchu. Kdy rozezvučí v divokých tónech a vibracích každou hříšnou žádostivost. Není struna hříšného sklonu, kterou by vynechal. Na kterou by nehrál. 

To je první věc, kterou hřích udělá, když narazí na zákon a jeho hranice. Tím zlem a problémem tedy není zákon samotný. Ale hřích v nás! Tento býk hříchů nepřichází do arény spolu se zákonem. Nezrodí se v okamžiku, kdy přišel zákon. Už je v nás. Poslouchejte Pavla:

• Římanům 5:13 Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.

A tak hřích dříme. Je líný, jako býk v aréně! Sebejistý a přesvědčený, že aréna je jeho, zůstane jeho. Nic přeci nenaruší klid arény zalité temným sluncem hříchu!

Když hřích zjistí svůj omyl, rozpoutá pekelnou symfonii všech možných žádostí. Pavel píše, že hřích je bez zákona mrtev. Ale ve světle Římanům 5, 13, kde stojí, že byl již před zákonem, ale nezapočítával se, musíme pochopit, jak mrtev je hřích bez zákona. Ne tak, že neexistuje, ale je spící, dřímající, netečný jako býk, než vstoupí toreador s muletou!

Vždyť my přeci víme, že hřích je zde od pádu. Od Adama. Je mrtvý vůči Božímu zákonu. A ožívá, když přichází Boží zákon. Tak to bylo v životě Pavla, i dalších. A dnes je to podobné. Když Pavel kárá pohany za jejich modlářství, říká:

• Skutky apoštolské 17:29-31 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Přichází zákon evangelia, přichází Kristus a konfrontuje modlářství lidí. A jejich reakce? Vzdor a výsměch.  

b)     Ožití hříchu a Pavlova smrt.

Hřích zdánlivě mrtvý, nebo chcete-li mrtvý vůči Božímu zákonu a Bohu ožívá tedy s příchodem zákona. A Pavel dále vysvětluje roli zákona ve svém životě. Hřích konfrontovaný zákonem ožil a probudil v Pavlovi veškerou svou sílu a všechnu žádostivost.  Pavel popisuje svůj stav, ve kterém byl před příchodem zákona.

• Ř 7, 9-10 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

Jak máme rozumět těmto Pavlovým slovům? Vždyť je to on, kdo sám sebe nazývá Židem ze Židů.  Poslouchejte. Pavel mluví o pravé obřízce, a přitom o sobě říká.

• Filipským 3:3-6 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci – ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

Pavel se narodil jako Žid v pokolení Benjamin. Osmého dne po narození byl obřezán. Narodil se tedy jako ten, který je podřízen Zákonu ihned po svém narození. Žil od útlého věku podroben Zákonu. Jak tedy může říct, že žil bez zákona?

Pavel nemluví o nepřítomnosti zákona ve svém životě. Ani nemůže, protože se narodil jako Hebrejec a byl obřezán osmého dne. Pavel dobře věděl, že je od narození podřízen Zákonu, který dal Bůh Mojžíšovi na kamenných deskách. Když Pavel říká, že kdysi žil bez zákona, nemluví ani o nějaké své případné lhostejnosti k Zákonu Mojžíšovu. Není to tak, že by Pavel Zákon ignoroval a nebral v potaz. Vždyť právě ve Fp 3, 6 Pavel o sobě pronáší následující a velmi šokující výrok.

• jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

Co ale Pavel myslí, když prohlašuje, že žil bez zákona a když přišel zákon, hřích ožil a Pavel zemřel? Vždyť vidíme ve Fp 3, 4-6 že Pavel byl horlivým zastáncem zákona a horlivě ho plnil. A to po velmi dlouhou dobu, celá léta! Co tedy znamenají slova, že zákon přišel, hřích ožil a Pavel zemřel?

Pavel poznal, že je duchovně mrtev! Dopadla na něj celá váha zákona skrze poznání své neschopnosti ho naplnit. Pavel byl usvědčen ze svého zoufalého a bezvýchodného stavu před Bohem. Byl to proces, na jehož začátku přišel Boží Zákon a podnítil v Pavlovi všechnu sílu hříchu a hříšných žádostí. Na začátku stojí horlivý následovník Zákona spoléhající na sebe a své skutky. Neví nic o hříchu a své hříšné podstatě.  Na konci tohoto procesu stojí Pavel před Bohem jako usvědčený hříšník, vědomý si toho, že mu není pomoci. Ví, že potřebuje zachránit. Ví, že potřebuje Boží milosrdenství a slitování v Kristu. Proč? Protože Písmo hovoří jasně.

• Galatským 3:10 Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: `Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.´

Pavel poznal, že nikdo není spravedlivý, ani jeden, ani on. Tolik Pavlův výrok: Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

Odkazy: Ř 5, 13; Sk 17, 29-31; Fp 3, 3-6; Ga 3, 10;

Klamné působení hříchu v padlém člověku. V 11   

a)      Hřích vede člověka ke spoléhání na vlastní skutky 

Posledním naším veršem bude verš jedenáctý. V desátém verši Pavel konstatuje, že přikázání, které mu podle něho mělo přinést život, přineslo mu smrt. Musíme tady nyní dobře pochopit skutečnost, že Bůh nikdy nikomu nedal zákon proto, aby byl člověk plněním zákona spasen. Zákon a jeho plnění nikdy nemohlo Pavlovi přinést život!

• Galatským 2:16 víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona `nebude nikdo ospravedlněn´.

Proto jsem použil formulaci, že podle Pavla a jeho vůle mu mělo přikázání zákona přinést život, ne podle Boha a Boží vůle.  A to je v naprostém souladu s tím, co jsme si již řekli. Na začátku byl Pavel horlivý zastánce a stoupenec Mojžíšova zákona, přesvědčený, že tak získá život. To je slepé smýšlení padlého člověka, který nevidí svůj zoufalý stav před Bohem. Neví, že je duchovně mrtvý. Neví, že je zločinec a nespravedlivý před Bohem. Neví, že je ze své přirozenosti přestupníkem a tím kdo porušuje, kdo neposlouchá a nechce poslouchat Boha a Jeho zákon! Přirozený člověk soustředěný na sebe se nechce a ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ř8, 7. 

A tak Pavel ve verši jedenáct říká:

• Římanům 7:11 Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal, a tak mě usmrtil.            

 Pavlovi, který stál na počátku se skutečně zdálo, že plněním zákona dosáhne spravedlnosti před Bohem.  Věřil, že plnění zákona mu přinese život. Bůh ho přijme proto, jak je Pavel dobrý v plnění zákona. Takto strašlivě hřích, který byl v Pavlovi, Pavla oklamal.  Hřích si celou tuto situaci použil, aby Pavla ještě více zotročil a zavedl hlouběji do osidel smrti. Hřích si nedá pokoje v životě každého potomka Adamova, dokud nebude člověk na Boží pravdě, na věčnosti usmrcen tělesně i duchovně na věky věků.

Naštěstí Pavel patřil a patří k těm, které si Bůh zamiloval již před stvořením světa. A proto si z Boží milosti mohl uvědomit, že je duchovně mrtvý ještě na tomto světě. Pavel si uvědomil, že je duchovně mrtvý, zemřel tady a teď. Zemřel ve své hříšnosti, konfrontován a usvědčen zákonem. A to je požehnání milovaní. Pavel klidně mohl dál žít jako přesvědčený farizeus. Který staví na své nedotknutelnosti. Vzpomínáte na ten verš, kde Pavel mluví o tom, že byl z pohledu zákona nedotknutelný, bez úhony, Fp 3, 6? co zde Pavel tvrdí,

• jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.

Protože každý padlý člověk dokáže být takto zarytě slepý, vidíme díky tomu dobře potřebu Boží milosti. A tak Zákon Boží splnil a plní svůj svatý účel u všech těch, kteří jsou zapsání v knize života a povoláni ke spasení. Samotný Boží zákon nestačí. Ani v srdcích a svědomí lidí, ani Mojžíšovi daný v zapsané formě. V Janovi je psáno.

• Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Vidíte to? Milost a co? Pravda. Je zákon nepravdivý, lživý? Ne, pryč s takovou myšlenkou! Ale zákon nikdy nebyl cílem. Byl svatým, pravdivým nástrojem. Ale ne pravdou. Ta přichází s milostí. Milost je naprosto nezbytná a klíčová. Zákon jen připravoval cestu!

b)     O nezbytnosti Boží milosti

Vidíme právě v tom, jak mnoho oklamán byl Pavel, přestože od narození žil pod zákonem. Klam, to byl postoj jeho srdce, dokud nepřišel z Boží milosti Zákon plnou vahou do Pavlova života. V tomto stavu smrtelného obelhání mohl Pavel žít do konce života, zemřít a přejít na věčnost k věčnému odsouzení. Pavel mohl do konce života pronásledovat a hubit Boží církev. Jeho přesvědčení o tom, že je před Bohem bez úhony, že je spravedlivý a dělá dobré věci, za které ho Bůh odmění, mu mohlo vytrvat do konce jeho pozemských dnů!  Škodil by dál Božímu lidu, pronásledoval, zatýkal, vydával by na mučení i na smrt, v pevném přesvědčení, že je dobrý, spravedlivý a svatý! V pevném přesvědčení, že je spravedlivý svým plněním zákona.

Byla by to pravda? Stál Pavel, když takto smýšlel v pravdě? Ne! Proto zákon není pravda sám o sobě. Je jen nástrojem k poznání pravdy. Pavel žil v klamu, ne v pravdě, když spoléhal na sebe a plnění zákona.

I takto hřích Pavla usmrcoval a usmrtil. Ale dobrý Bůh, který zná ty, kdo jsou Jeho nedopustil, aby Pavel zemřel navěky. Zákon byl Pavlovi dobrým strážcem a světlem ke Kristu. Poslouchejte, co Pavel o zákonu píše v Galatským.

• Galatským 3:23-25 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

Vidíme tedy, že Boží zákon je dobrý. Ať už je napsaný na deskách, nebo v srdcích a svědomí. Zákon je svatý a spravedlivý. Ten problém není v něm ale v každém z nás. V každém člověku. Zákon je dobrým Božím darem. Přivádí ke spáse ty, které Bůh povolává. Drží zlo lidských srdcí na uzdě a v takových mezích, aby byl vůbec život na Zemi možný!

Pavel popisuje roli a úlohu zákona ve svém životě a při svém obrácení. Ta role a úloha je dobrá. Ale jen díky Boží milosti. Kdyby Bůh nezasáhl, byl by Pavel na základě zákona odsouzen na věky! Boží milostivý zásah, pokání a narození z Ducha Božího je nezbytností.  A k tomu zákon vede. I dnes můžeme přemýšlet nad zákonem Mojžíšovým, nad zákonem srdce a svědomí. A můžeme přemýšlet nad úlohou, kterou jim dobrý Bůh přisoudil. A to vše dnes děláme ve světle plného zákona Božího. Ve světle Krista.

I dnes dobrem, kterým Zákon přinášel a přináší, ukazuje na svatého Boha. Na Jeho lásku, spravedlnost a dobrotu. Boha je třeba chválit za Jeho svatost a spravedlnost, kdyby jí nebylo již tento svět by byl peklem! Bůh lhostejný ke zlu a k utrpení. Který hledí, ale netrestá. To by nebyl Bůh. A v zákonu, ač se to mnohým bude zdát divné, je skryta milost. V Jeho práci, kterou koná. V tom, jak působí. Kdyby tomu tak nebylo, Bůh by ho nedal žádným způsobem. Na deskách ani v srdcích. Zákon je takovou protomilostí. Přípravou milosti. Protože jenom ten, kdo je usvědčen z jeho přestoupení, jen ten, kdo ví, že je vinen. Ten může přijmout milost. Poslouchejte, co k tomu říká Pán Ježíš.

• Marek 2:17 Ježíš to uslyšel a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky."               

Dnes Bůh mluví ke všem lidem plností Kristova evangelia. On je naplněním zákona. On sám je zákon. Zákon lásky a spravedlivého, pravdivého života. Tímto zákonem je dnes možné konfrontovat každého. Když zvěstujeme, vykládáme Písmo, kážeme, vyučujeme a mluvíme s lidmi o Kristu. Také každý, kdo čte Bibli a hledí v ní na Krista je vystaven plnosti tohoto Božího zákona. Vidí Ježíšův život, Jeho myšlení, mluvení i konání. V tomto světle je pak jasně konfrontováno naše vlastní myšlení, mluvení i konání.

Jak dnes zní zákon Kristův? Miluj Boha celým srdcem, celou myslí, celou svou silou! Miluj bližního svého, jako sama sebe! Miluj své nepřátele, ty, kteří tě pronásledují, proklínají, stíhají a všemožně zle činí! Nastav druhou tvář! jdi jednu míli navíc! Nakrm hladové! Dej pít žíznivým! Kdo tě poprosí o košili, dej mu i svůj plášť! Oblékni nahé! Navštiv vězněné! Plač s plačícími! Raduj se s radujícími! Podepři slabé, zastaň se jich! Jak chceš, aby druzí jednali s tebou, jednej ty s nimi! V tom je celý zákon i proroci!

Každý ať sám sebe zkoumá, zdali skutečně takto žije z víry. Je to jednoduché. Podle ovoce poznáte, jestli je strom dobrý, či špatný. Tento zákon také milovaní zvěstujte všem lidem. Aby v jeho světle poznali svou chudobu a naléhavou potřebu milosti Boží v kříži Ježíše Krista! Tak jako Pavel poznal svou chudobu a duchovní smrt díky zákonu danému Mojžíšovi na kamenných deskách.

Chcete aplikaci pro dnešní kázání, dám nám všem dvě. Snad postačí.

Jsme-li konfrontování světlem Božího zákona jakkoli, buďme Bohu za to vděční. Vždyť kdo domluvy, kárání a napomínání odmítá je hlupák a směřuje ke smrti. Přijde-li soud do našeho života, děkujme Bohu. Vždyť Písmo praví:

• 1 Korintským 11:31-32 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.

Tou druhou aplikací, nádhernou výzvou, skvělým, úžasným a svatým povoláním. Hojnou odměnou, přístavem bezpečným. Blahem a rozkoší nejvyšší i nejsladší je podíl v Kristu. Podíl na Boží svatosti. Milovaní, druhou aplikací je něco tak přemáhajícího svou štědrostí, hloubkou a úchvatnou milostí, že bychom to mohli a měli nazývat průlomem Nebeského království na zemi a do našich životů. Znáte slova Pána Ježíše o tom, že království Boží již je mezi námi Lk 17, 21? Ano je. A skrze Ducha Božího je i v nás všech, co jsme chrámem Božího Ducha!

Proto druhou naší dnešní aplikací je neobyčejná a smělá výzva: „Buďte ve všem jako Kristus! Buďte jako váš Pán a Spasitel! Smýšlejte jako On! Mluvte jako On! Jednejte jako On!“ On je náš zákon. On je tou hranicí i nastaveným zrcadlem.

Jste jako On, milovaní? Jsme všichni jako On? Nenechme se zastrašit smělostí toho, k čemu jsme povoláni. Vždyť je to On, kdo v nás působí, abychom chtěli i jednali, jak se Jemu líbí. A tak ho ve všem napodobovali! Amen!

Odkazy: Ga 2, 16; Ř 8, 7; J 1, 17; Ga 3, 23-25; Mk 2, 17; 1 K 11, 31-32; Lk 17, 21;