Kdo je kazatel pravdy?

Velmi dobrou pomůcku pro rozpoznání přítomnosti Ducha svatého v srdcích kazatelů nabízel současník a oblíbenec Karla IV., německý kazatel, augustiniánský mnich (ze stejného řádu pocházel také Martin Luther) Konrád Waldhauser.

Ve svém kázání "Maličko, a neuzříte mne ..." říká, že znamením Ducha svatého v srdci kazatelů je, když svobodně z kazatelny napomínají hříchy věřících, zatímco znamením nepřítomnosti Ducha je, když se napomínat bojí.

Kázání Waldhausera, který byl pozván Karlem IV. do Prahy, měla velký vliv na jeho posluchače. Nebál se pojmenovat hříchy a to nejen obyčejných lidí, ale také měšťanů, panstva i duchovních. Podle Jana Husa Pán Bůh vzbudil tohoto Konráda pro napomenutí zbožných lidí, aby se báli hříchu.

Waldhauser se ve svých kázáních často obracel proti duchovním, kterým vytýkal jejich lhostejnost k duchovním věcem a lásku k hříchu. Místo aby bojovali proti hříchu, stali se z nich slepí strážci, psi, kteří neumějí štěkat. Důvody, proč neříkají pravdu, vidí tyto:

1. Sami ji neznají a nemilují. Často káral duchovenstvo kvůli lenosti a neochotě studovat (především Písmo), aby mohli svým ovečkám poskytovat náležitou stravu.

2. Zapomněli na Boží hněv. Poznali sice pravdu, ale nehlásají ji v čistotě - nedychtí po spasení duší, ale po penězích a statcích. Ve svém kázání "Člověk jeden učinil večeři..." říká, že se klanějí dvěma telatům: žádosti těla a marnosti světa.

3. Zamlčují pravdu kvůli strachu z lidí. Bojí se člověka a jednají jako falešní učitelé, kteří říkají lidem to, co lidé chtějí slyšet.

Čerpáno z: Fr. Loskot, Konrád Waldhauser, Praha 1909