Kázat, skutečně kázat ...
Kázání je nejvíce zjevnou veřejnou službou, proto selhání v této službě přináší nejtragičtější důsledky, a vede k největšímu pokušení v oblasti pokrytectví. Je naprosto nezbytné, aby ti, kdo se ho ujímají, byli přiměřeně obdarováni Duchem svatým. Toto obdarování zahrnuje proroctví, evangelizaci, vědomí nevyhnutelného povolání, patřičné nadání a vnější potvrzení, které je dosvědčováno tím, že Duch svatý z kázání činí nový Betlém.
V tomto obdarování nespočívá žádná zvláštní výsada – přináší jenom zvláštní bolest. Kazatelna takto obdarované přitahuje jako námořníky moře. A stejně jako moře, tak i toto obdarování otlouká, dělá modřiny a nedopřává odpočinout. Ale vždy je zde vábení jeho „lepší a nesrovnatelné“ společnosti.
Kázat, skutečně kázat je jako pomalu umírat nahý a přitom vědět, že každou chvíli to musíš udělat znovu. Pouze jedna jistota udržuje kazatele: Pokoj Bůh člověku nikdy neodepře, ledaže by ho uvedl do věčné slávy.
Bruce Thielemann, Wittenburg Door, duben 1977