Jak zničit svou rodinu a církev

Níže uvádím seznam veršů k rozjímání. Jedná se jenom o malý výběr z Božího slova. Ale je to dostatečný výběr. Všechny verše se zabývají hříchem jazyka, a to především ve vztahu k pomluvám. Boží slovo jasně prohlašuje, že Bůh nenávidí hřích klevetění a pomlouvání. V Jeho očích je to odporné.

  • Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: … křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. (Př 6,16.19)

Ale smutnou pravdou je, že toto opravdu velké zlo nejenom přehlížíme, ale dokonce ho klidně přijímáme a nepovažujeme ho za nic strašného. Hříchy jazyka často považujeme za nějaké „druhořadé“, nepodstatné hříchy. Jen si vzpomeňte, kdy jste naposledy činili pokání ze svého mluvení, z pomlouvání. Všichni tak přece mluví – najdete to v rodinách, mezi členy církví, v domácnostech služebníků, pomluvy můžete slyšet po telefonu, na Skypu, šíří je autoři blogů, facebooku a jiných sociálních sítí, slyšíme je v televizi, čteme je v novinách. Pomluvy jsou „kulturně přijatelným“ hříchem naší společnosti. Nikdo se nepozastavuje nad tím, když slyší neověřené či přímo nepravdivé informace o druhých lidech, tedy pomluvy.

Když potom děti nebo členové církví poslouchají, jak mluví jejich rodiče nebo vedoucí v církvi, tak následují své vzory a autority. Jejich kroky budou směřovat stejným směrem – k pomluvám. A to je vražedné. Zabíjí to jak rodinu, tak církev, ničí to celou naší společnost. V naší zemi můžeme vidět dopad tohoto hříchu skoro na každém kroku.

Pomluvy jsou skutečně jedním z nejrychlejších způsobů, jak rozbít rodinné vztahy, jak zničit Kristovu církev, jak úplně rozložit společenství Božího lidu. Hříchy jazyka jsou smrtelným jedem – jazyk je malý nástroj, který dokáže zapálit obrovský les.

Hříchy jazyka jsou účinné a jejich výsledky se dostavují velice brzy. Ničí lidské životy, ničí vztahy, ničí přátelství, ničí společenství, ničí koalice i smlouvy. Největší škodu ale páchají na hříšníkovi samotném.

Když se podíváte na člověka, který šíří pomluvy, nepravdy nebo výmysly o druhých lidech (a často se to může týkat „jenom“ předpokládaných motivů druhého člověka, tedy něčeho, co definitivně může rozsoudit jenom Bůh a pouze v některých zcela jasných případech také druzí lidé), tak uvidíte duchovně zhroucený život – možná s vnější slupičkou, která má vyvolat zdání zbožnosti, ale pod ní se skrývá prázdnota. Je to obílený hrob – navenek hezky vypadající, ale uvnitř plný smrti. Hřích totiž nikdy nevede ke skutečnému štěstí, pokoji nebo radosti. Hřích vždycky ničí. V Božím slově najdeme odpověď na to, jak naložit s hříchem, ale pomluvy tou cestou rozhodně nejsou.

Rozjímejte nad Božím slovem a nechte ho, aby vás usvědčilo. Boží slovo je meč Ducha svatého a proniká ho našich srdcí.

  • Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin. (Lv 19,16)
  • Střeží před zlobou svůj jazyk a své rty před záludnými řečmi. (Ž 34,14)
  • Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. (Ž 101,5)
  • Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. (Př 10,18)
  • Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním. (Př 11,9)
  • Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to. (Př 11,13)
  • Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele. (Př 16,28)  
  • Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. (Př 17,9)
  • Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. (Př 18,8)
  • Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou. (Př 20,19)
  • Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár. (Př 26,20)
  • Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují. (Kaz 10,12)
  • Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. (Mt 12,36)
  • Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Ef 4,29)
  • Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; (Ef 4,31)
  • Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. (2 Te 3,11)
  • Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. (1 Tm 3,11)
  • Zároveň si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. (1 Tm 5,13)
  • Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém. (Tt 2,3)
  • Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. (Tt 3,1-2)
  • Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. (Jk 4,11)
  • Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání. (1 Pt 2,1)
  • Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov. (1 Pt 3,10)