Co mohu jako člen církve dělat v otázce tzv. církevních restitucí?

Následující dopis, byl uveřejněn Ing. Jiřím M. Fuchsem jako dotaz pod výzvou pro Milana Michalka. Vzhledem k tomu, že s dopisem souvisí pouze okrajově a zaslouží si poněkud obsáhlejší odpověď, tak jsem ho přesunul do samostatného příspěvku.

Dobrý den bratře Kernale,

líbí se mi vaše názory a protože se ztotožňuji s vaším názorem o církevních restitucích a financování církví - jak jsem alespoň pochopil ze dvou následujících citací v jejich kontextu: "... v době, kdy se církve v naší zemi snaží urvat miliardy v tzv. restitucích a v majetkovém vyrovnání ..." a dále pak: "Jděte do Božího slova a přesvědčte se, že Bůh má dost moci a síly, zajistit své dílo naprosto dostatečně." - dovoluji se na tebe obrátit s následujícím dotazem.

Již delší dobu mě trápí otázka vracení majetku církví, četl jsem hodně různých reakcí a diskuzí, vč. např. toho, že tyto majetky měla církev (protože majoritně jde přeci o církev a majetky katolíků) jako léno. Cituji z wikipedie:

léno (latina používá dva výrazy: feudum nebo beneficium, německy: Lehn, Lehen, francouzsky: fief) byla ve středověku označována podmíněná držba půdy, nebo úřadů, na základě lenní smlouvy, která mohla být jak ústní, tak písemná. Lenní systém byl v západní Evropě obvyklý způsob státní správy a páteř feudálního společenského zřízení.

Držitel propůjčené půdy (mohl jím být nejen šlechtic, ale také církevní hodnostář, klášter či biskupství) se nazýval leník nebo vazal. Vazalové byli vůči svému lennímu pánovi – seniorovi povinni „radou a pomocí“. K jejich hlavním povinnostem patřilo účastnit se shromáždění, které panovník svolal, a poskytnout mu v případě potřeby vojenskou nebo finanční pomoc.

Z toho pro mne vyplývá, že se mají vracet majetky (mluvím o polích, lesích horách - což je pro mne úplně tristní, protože jsem slyšel v této záležitosti, že Říp a Blaník do tohoto výčtu patří), které jim byly pouze propůjčeny. Nezahrnuji sem budovy, které jim byly darovány nebo je sami postavili. Ale dost filozofování.

Jde mi o to, že církev zde přeci není proto, aby hospodařila na a s pozemskými statky, ale aby obdělávala vinici Páně. Souhlasím, že církve potřebují budovy pro svou činnost duchovní a charitativní, ale i tyto činnosti lze v krajním případě vykonávat bez nemovitostí, jak tomu leckdy v historii bylo. Už asi chápete, že nemluvím o historii katolické církve.

Přecházím tedy k meritu věci. Má otázka zní: Co jakožto příslušník církve mohu udělat proto, aby se tyto majetky církvím nevracely, protože si myslím, že církvi nepatří?

Doufám, že nevadí má přímočarost a těším se na odpověď.

S pozdravem Jirka

 

---

Rozhodně mi nevadí přímočarost. Jestli dovolíte, budu také přímočarý.

Ale celá věc je trochu složitější. Myslím si, že nemá smysl jít až k feudálním vztahům a připravovaný zákon to také nedělá. A pokud se nechceme dotýkat katolické církve, tak v případě českých nekatolických církví  je to opravdu bezpředmětné.

Ale k Vaší otázce, Jirko. Když mluvíme o tzv. restitucích, tak si musíme ujasnit několik věcí:

1. Jedná se o politickou dohodu mezi státem a církvemi (a náboženskými společnostmi) zastoupovanými Ekumenickou radou církví, Českou biskupskou konferencí a Federací židovských obcí. A to pro Vás, jako pro občana tohoto státu znamená, že můžete udělat tolik, jako v případě jakékoliv jiné politické dohody (např. dohody nákupu Gripenů) - tedy apelovat na své zastupitele (poslance a senátory).

2. Skutečně došlo ke křivdě, stalo se bezpráví a původní majitelé byli připraveni o svůj majetek. To se stalo velké části populace této země. Pouze někteří - tedy konkrétně ti, kdo jednoznačně prokázali své majetkové vztahy a splnili další podmínky, se většinou svého původního majetku domohli zpět. Nedostali žádné další odškodnění, nebyl vyčíslen zisk, který stát za 40-50 let hospodaření s jejich majetkem inkasoval a oni nedostali žádné náhrady. Jsem tedy toho názoru, že pokud některá církev přišla o nějaké konkrétní nemovitosti a může tyto věci jednoznačně prokázat, má je dostat zpět (tedy pokud byla prokazatelně vlastníkem).

Naprosto s Vámi souhlasím s tím, že církev zde není od toho, aby dělala hospodářskou činnost. Církev má kázat evangelium a připravovat učedníky k dílu služby (viz článek o využití peněz v církvi). Přesto nevidím hlavní problém v tom, že se bude něco církvi vracet, ale v tom, co se bude vracet, a za jakých podmínek.

3. Největší problém vidím v otázce finančního vyrovnání a nápravy některých křivd (viz můj článek zde na blogu). Tak, jak je to nastavené, je to podle mě nemorální (viz níže).

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi prošel včera sněmovnou do třetího čtení. Pokud jste členem církve, která se hlásí k tzv. restitucím (a z registrovaných křesťanských církví je zde pouze jedna, která to odmítá), tak se obávám, že v tuto chvíli už můžete udělat jen velmi málo. Třiadvacet let byli lidé v církvích víceméně spokojení a to do té míry, že si dnes mnozí vůbec nedovedou představit, že by si sami měli platit své starší! Nyní jsme v situaci, kdy je schválení zákona "o církevních restitucích" na dohled a je pravděpodobné, že zákon projde parlamentem.

Přesto si myslím, že členové církví nějaké možnosti stále ještě mají.

Východiska

Jsou zde ale určité premisy, z nichž vycházím a na nichž stavím své závěry. Jedná se především o tyto:

A. V případě, že církev buď nepřišla o majetek nebo finanční vyrovnání neadekvátně převyšuje hodnotu majetku (viz tabulka), o který církev přišla, a církev přesto souhlasí s tímto vyrovnáním, tak je třeba označit takové jednání za nemorální a podle Písma jde o krádež (nebo úplatek). Jde o přestoupení Božího přikázání (Ex 20,15), jedná se tedy o hřích.

B. Pokud má místní sbor (církev) státem placeného kazatele, tak je to jasné překročení slov Písma, která mluví o tom, že služebník v církvi má být živ z těch, jimž slouží. Znovu jde tedy o hřích.

C. Člen církve je zodpovědný za to, jak funguje místní církev, jejíž je členem. Všichni jsme údy jednoho těla a je zodpovědností každého člena sboru usilovat o to, aby církev (místní sbor) skutečně zrcadlila Boží charakter a oslavovala Boha. Svým dosavadním jednáním církve oslavují hlavně sebe (potažmo "církev" římskokatolickou) a dělají ostudu Bohu. Pokud člen církve nechce dělat nic nebo se odvolává na jiné, potom se proviňuje proti Tělu Kristovu a to je opět hřích.

Co tedy můžete jako člen církve udělat?

1. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se vší pravděpodobností nemůžete nijak dosáhnout toho, aby se majetky církvi nevracely. Můžete pouze udělat to, co jsem navrhl výše.

2. Jako člen církve můžete usilovat o to, aby se vaše místní církev nepodílela na těchto věcech. Většina sborů v českých denominacích má určitou autonomii a obvykle je to tak, že pokud sbor sám chce dosáhnout něčeho, co není běžné v celé denominaci, tak toho dosáhne. Včetně toho, že nebude mít kazatele placeného státem.

Osobně si myslím, že je v tuto chvíli trochu pozdě snažit se něco takového řešit, protože všechny církve, jichž se to týká, uvedené věci schválily a chtějí je. Ale Bůh je větší než naše plány (Ef 3,20-21) - Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí (Př 21,1). Pro Boha není nikdy pozdě a vždycky nás volá k modlitbám a k pokání.

Můžete (myslím, že musíte) tedy apelovat na vedení svého sboru, aby se distancovalo od "církevních restitucí", a usilovat o to, aby si sbor podle Písma sám platil své služebníky nebo aby služebníci sboru pracovali vlastníma rukama a sloužili v církvi.

3. Ale je dost možné, že to nepovede k ničemu a v takovém případě bych Vám, bratře, doporučoval, abyste se zachoval podle slov Písma (2 Te 3,6) a hledal sbor, který bude věrný Božímu slovu a nebude chtít dělat kompromisy (viz předchozí příspěvek v blogu).

Jaroslav Kernal