Otázka zní. Náruč plná podle nás a našich představ, nebo podle vůle Boží? Problémem jsou vždy hříšné lidské představy, tělesný pohled na Boha, na náš život a priority. Domnělé potřeby a jistoty oproti skutečným jsou zdrojem a pramenem hořkosti, jak jsme viděli u Noemi. Zatemňují nám mysl a duchovní zrak. To je dnešní aplikace. Pro církev. Pro každého jednotlivého křesťana.

Je jedno tělo Pána Ježíše. Navzdory tomu, kým jste byli před obrácením, patříte nyní ke Kristově církvi, kterou Petr nazývá jedním svatým národem!  1 Pt 2,9; Jeden je Duch Boží, který přebývá v každém věřícím. Máme stejnou naději a cíl, růst do Kristovi podoby a jednou Mu být podobní!

Pragmatismus a účelově jednání do církve nepatří! Nejednejme podle vnějších věcí. Hledejme, co se líbí Bohu. Hledejme Jeho království a Jeho tvář. Bůh se k nám sklání. Vše ostatní přidá, i chléb pro naše těla. Vidíme v Rút i v Efezkým Jeho dobré jednání a v tom je naše pevná jistota víry. Bůh vše směřuje k plnosti v Kristu, k porážce zla a hříchu!

Jsem přesvědčen, že starost o evangelium a touha, aby nebylo jakýmkoli způsobem zneváženo, nebo napadeno je to, co Pavla vede do Jeruzaléma! Pavel má prostě starost, aby jeho úsilí nepřišlo vniveč. Verš druhý to jasně říká.