Vím, že se opakuji, ale opět zde vidíme veliký Pavlův důraz. On měl pastýřské srdce a dobře rozpoznával potřeby a priority v životě církve a svatých. Byl horlivým služebníkem, který po vzoru svého Pána a Spasitele dával sám sebe do služby Bohu a jeho dětem! Učme se  to od Pavla!

Bůh, který stvořil tento svět a učinil i každého z nás, bude spravedlivě soudit každého člověka skrze muže, kterého k tomu určil (SK 17,), Ježíše Krista. Proč bude svět souzen skrze právě tohoto Ježíše Krista? Proč ne skrze Buddhu, Mohameda, Konfucia, Krišnu, Putina nebo Trumpa? Musíme se zeptat samotného Boha. A jaká je jeho odpověď? O Kristu Ježíši Bůh říká v

1. Jan 3, 4 Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. 5 A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. 6 Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. 7 Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.

Ten, kdo uvidí hrůzu své duchovní bídy, pozná hloubku svého pádu i sílu hříchu, hříchu který roztáčí doslova spirálu střemhlavé smrti. Ten dobře porozumí jakým darem je Boží milost! Když  vidí nekonečnou cenu, kterou Syn Boží platil, ví, že sloužit této převzácné a přehojné milosti je výsada, nebeská vzácnost, dar a nejvyšší odměna již tady a teď.

Vidíme Pavlovo zakotvení v poznání Boha a Krista, v poznání vlastní duchovní bídy. Vidíme charakter pravého Božího služebníka, který velmi dobře ví, že je to jen a jen Boží milost, která ho povolává a zmocňuje ke službě Bohu, církvi a hynoucímu světu. Saul byl ve svých očích, i v očích druhých někdo, ale Pavel ví, že sám o sobě není naprosto ničím!