Blahoslavený muž (Ž 1,1-6)

Kde sedáváš a nad čím rozjímáš?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. ledna 2008

Pokoj vám a milost.

Máme dnes první shromáždění v novém roce a máme před sebou žalm, který nás může tímto rokem provázet svým povzbuzením a požehnáním, ale také svým napomenutím.

Budeme společně číst Žalm první.

Máme před sebou nádherné vyznání Božího muže. Člověka, který dobře poznal Pána Boha, Boží milost a slitování, ale který také dobře poznal hloubku a hrůzu hříchu.

Neznáme autora ani okolnosti za jakých byl tento žalm napsán, ale můžeme pochopit veliký princip, který tento žalm odhaluje: „spravedlivý život bude doprovázen růstem a spokojeností, zatímco hříšný život bude stále utíkat před strastmi a zkázou.

Blaze, blahoslavený - všimněte si, že kniha Žalmů začíná stejným slovem jako Pánovo kázání na hoře u Mt 5. Blaze nebo také blahoslavení, požehnaní, ti, kdo jsou dobrořečení.

V hebrejštině znamená šťastného člověka – mohli bychom říci člověk, kt je naplněn radostí, pokojem, kt. Bůh žehná, dobře se mu daří – materiálně, fyzicky i duchovně. Teologicky se význam trochu posouvá – stále platí výše uvedené, ale přidává se k tomu ještě něco více – blaženým je nazván třeba Jób ve své bolesti a trápení a žalmista dokonce mluví o tom, že blahoslavený je ten, koho Bůh trestá.

Když se na to podíváme z nadhledu, tak blahoslavený je člověk, na jehož straně je Bůh. Člověk, kterému Bůh poklepává na rameno a říká mu: „Ty jsi pašák, jsi opravdu dobrý, jsi můj člověk!" Člověk, o němž Bůh vydává dobré svědectví jako o Jóbovi, blahoslavení jsou ti, o nichž píše autor listu Židům - ti, o nichž Bůh řekl, že se nestydí nazývat jejich Bohem.

• Židům 11,16 Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.

Je to velké požehnání být takovým mužem, takovou ženou. Blahoslavený je takový člověk, jehož přítelem je Bůh. Pojďme se tedy společně podívat do našeho textu:

• 1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,

Jako první máme před sebou negativní vyznání o Božím člověku - jinými slovy, co Boží nebo blahoslavený muž nedělá.

Skutečně požehnaná osoba je taková, která má zcela jasný kurz směrem od životního stylu bezbožných.

Není zde žádné partnerství v hříchu ani žádný tichý souhlas s jejich hříchem nebo posměšky.

To neznamená, že požehnaný člověk se nějak celkově izoluje od hříšníků, ale spíše svědčí o hříchu, spravedlnosti a soudu a vyhledává příležitosti vést druhé ke Kristu, který jediný je zdrojem věčného požehnání. Blahoslavený muž je ve skutečnosti přítelem bezbožných, ale nikoliv jejich partnerem v jejich bezbožnosti.

Máte tady takové stupňování v tom prvním verši - zbožný muž nechodí (neřídí se), nestojí a nesedává; neřídí se radou, nestojí na cestě a nesedí na sedadle společně s posměvači. Pak jsou zde tři skupiny - svévolní - bezbožní, hříšníci a posměvači.

Jestliže člověk žije v hříchu, tak to s ním jde stále k horšímu.

Nejprve se "pouze" řídí radami - radami svévolníků, radami těch, kdo nemají na srdci věčný prospěch, těch, kdo zapomínají na Boha - to slovo svévolník ukazuje spíše na někoho, kdo jedná špatně, to slovo poukazuje na zlo v jeho činné podobě.

Kdo se tedy řídí takovými radami, zvyká si na takové jednání.

• 1 Samuelova 24,14 Jak praví dávné přísloví: »Svévole pochází od svévolníků.

- nebo jak říká kralický překlad - od bezbožných vychází bezbožnost.

• Jakubův 1,15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

Všimněte si této pozoruhodné skutečnosti - totiž toho, že svévole, bezbožnost je nakažlivá a plodná. Šíří se jako infekce. Je to jako udělat kozu zahradníkem, jak říká české pořekadlo.

Řídit se radou svévolníků znamená naslouchat radám světa více než radám Božím. V praxi to může znamenat například vychovávat své děti podle moderní psychologie, která zakazuje potrestat děti, když udělají něco zlého. V některých státech je to dokonce takto prosazené zákonem a v EU je tlak, aby to platilo ve všech členských státech. Ale Boží Slovo nabádá rodiče, aby jednali laskavě, ale také přísně:

• Přísloví 13,24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.

Je zde celá řada rad od lidí, kteří neznají Boha, ale chtějí řídit životy druhých a dotýkají se všech oblastí lidského života - výchova dětí, sexuální život, nepoctivé jednání (kdo nekrade, okrádá rodinu), život na účet druhých (dnes rozšířené a aktuální téma takzvaně bezplatné lékařské péče), nezodpovědné jednání v podobě života na dluh a mohli bychom pokračovat dále.

Kdo si začne zvykat na hříšné jednání, staví se na cestu hříšných, otevírá se životu, který se nechce podřizovat Bohu. Vidíme, že to začíná myšlenkou, kterou pustíme do svého života. Může to být myšlenka ohledně partnerského vztahu - my se k sobě tolik nehodíme a já mám také právo nějak si užívat. Ale taková myšlenka počne a porodí hřích.

A jestliže takový člověk jde ještě o krok dále, stává se učitelem této nákazy a pokušitelem druhých. Sedává na společné lavici s posměvači. Na stejném místě s posměvači - Boží Slovo mluví o situaci jako je hostina, kdy hosté sedí jeden vedle druhého, mají svá místa a tady je člověk, který sedává na stejném místě - mezi posměvači.

Ale požehnaný muž, jemuž patří všechno Boží požehnání a který nemá žádné společenství s těmi, které jsme právě popsali. Drží se stranou od takové nákazy. Odkládá stranou zlé věci jako špinavé oblečení, drží se dál od poskvrnění, které přináší hřích.

Všimněte si také, že svévolníci rádi dávají rady.

• Přísloví 25,5 odstraní-li se svévolník z blízkosti krále, jeho trůn bude upevněn spravedlností.

Můžeme to vidět na králi Rechabeámovi, synu krále Šalamouna. (1Kr 12).

Poslechl pyšnou a zpupnou radu svých vrstevníků (Rechabeám nastoupil na trůn v 41 letech a Písmo mluví o tom, že poslechl radu mladíků, svých vrstevníků) a království, které vybudoval jeho otec a děda, bylo zničeno, rozděleno. Bůh sám zhodnotil jeho vládu těmito slovy:

• 2 Paralipomenon 12,14 Dopouštěl se toho, co je zlé, neboť se nedotazoval Hospodina upřímným srdcem.

To nebyl blahoslavený, požehnaný muž. Znovu na tomto příběhu vidíme, že to začíná radou, myšlenkou, návrhem, nápadem. Myšlenkou, která možná vypadá dobře, ale chybí jí jedna podstatná věc - zakotvení v Božím Slově. A proto nás Písmo vybízí, abychom se proměňovali obnovou své mysli (Ř 12,2) a proto je blahoslavený člověk ten, kdo:

• 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Je nemožné představit si blahoslaveného člověka, který není zároveň člověkem Božího Slova. Má neukojitelný hlad po Pánově Slově. Miluje Bibli a přemýšlí nad ní dnem i nocí. Tak obohacuje svůj život a stává se zdrojem požehnání také pro druhé.

Zde jsou popsané pozitivní věci o blahoslaveném člověku. Oblíbil si Hospodinův zákon. Není pod zákonem - pod jeho prokletím a odsouzením, ale je v něm. Touží být v Božím Slově a podřizovat mu svůj život.

Dokonce touží ještě po něčem větším - rozjímat nad ním. Číst ho, den za dnem a rozjímat nad ním, noc za nocí. Bere text a zůstává v něm celý dlouhý den. A v noci, když nemůže spát, rozjímá nad ním.

• Žalmy 119,97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

Když se věci daří, zpívá žalmy, a když se věci nedaří, tak si připomíná zaslíbení z Žalmů.

Boží Slovo je mocné a živé. Je jako jogurtové kultury, které potřebujeme k tomu, aby naše trávení dobře fungovalo. My o nich skoro nevíme a příliš si neuvědomujeme jejich přítomnost, když jíme jogurt, ale tyto mikroorganismy pracují uvnitř našeho těla. A odvádí tam dobrou práci.

Podobně je to s Božím Slovem. My se jím sytíme a často se jakoby nic neděje. Ale Boží Slovo pracuje uvnitř nás. Přichází nám na mysl a proměňuje ji. Naklání naše srdce k Božím věcem.

• Jozue 1,8 Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.

Pánův zákon je denním chlebem skutečných věřících. Každý z nás má tu ohromnou výsadu mít doma celé napsané Boží Slovo a každý den z něj čerpat. Ale jak smutný pohled nabízíme nebeským andělům, ktěří se mají od církve učit Boží moudrosti. Nejsme totiž jako Berojští, kteří každý zkoumali Písmo. Jak malé požehnání získáváme z textu Božího Slova.

V rudé Číně komunisté obcházeli křesťany od domu k domu a zabavovali jim Bible, zpěvníky a veškerou křesťanskou literaturu, kterou našli. Nebylo výjimkou, že pak Bible veřejně pálili a navíc donutili křesťany, aby se tohoto aktu účastnili. Nyní již ale pálení Biblí není tak snadnou záležitostí jako kdysi, protože jsou to silné knihy a kyslík se nedostane tak snadno mezi stránky. Než Bible shoří, trvá to hodně dlouho. V jednom městě se stalo, že povinně přihlížející křesťané využili nepozornosti policistů a jeden z nich bleskově vytáhl z ohně jednu stránku hořící Bible. Víc se mu nepodařilo – zachránil jednu stránku.

Církev v tomto městě se pak během dvou následujících let shromažďovala každou neděli a věřící si četli znovu a znovu tuto jedinou stránku Písma. Jejich duchovní život čerpal hlavní sílu z jediné stránky Bible.

Vypráví se o Johnu Wesleym, že opakovaně kázal na jediný biblický verš: „Musíte se znovuzrodit.“ Jistý člověk, který ho takto slyšel nejméně dvacetkrát kázat, za ním přišel a řekl mu: „Ale pane Wesley, v Bibli jsou přece tisíce jiných veršů, proč ho jednou také neobměníte? Proč pořád kážete na ten jediný verš – musíte se znovuzrodit, musíte se znovuzrodit?“ Wesley odpověděl: „No, protože se musíte znovuzrodit.“

Každý biblický verš má svou velikou hodnotu. A ti zmínění čínští křesťané měli dokonce několik veršů – celou stránku. A oni jí četli znovu a znovu. Po dvou letech se jim podařilo propašovat na Západ přes Hongkong malý dopis, ve kterém psali svým spoluvěřícím: „Drazí bratři, nechtějte se stát „lepšími“ křesťany. Bojujte jen o to, abyste se stali takovými křesťany, jakými vás chce mít Kristus – buďte jako On.“

Ta církev žila z jediné stránky Bible. Jak velice mnoho pro ně znamenala. Šli do vězení nebo i na smrt kvůli tomu, co je vyučovala tato jediná stránka Písma. My máme celou Bibli s více jak tisícovkou stran. Jak bychom měli být Bohu vděční. Ale také, jak bychom měli být starostliví: Mají naši spoluvěřící ve světě Bibli? Mají ji třeba v Severní Koreji? V některých oblastech světa je dodnes Bible velikou raritou. My ji však máme.

Zamilovali jsme si jí? Používáme ji k vlastnímu sycení i k nasycení druhých? Nechci, aby to vyznělo tak, že Boží Slovo je nějakou magickou formulkou, která nás rázem přenese do přítomnosti Pána. To rozhodně ne. Už jsme si ukázali, že duchovní růst není přímo úměrný znalostem Písma, ale bez Písma, není žádný duchovní růst.

Možná se někteří z nás můžeme prokázat životem v čistotě, protože se nechceme řídit radami svévolníků, ale dovolte mi zeptat se vás - oblíbili jste si Hospodinův zákon? Toužíte přebývat v Jeho Slově? Studujete Boží Slovo? Sytíte se jím? Je vaším rádcem, vodítkem, pomocníkem při vašem každodenním rozhodování? Moji milí, jestliže to tak není, potom zaslíbení a požehnání tohoto žalmu není pro nás.

Jaká jsou tato zaslíbení? Podívejme se do následujícího verše:

• 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Člověk, který je oddělený od hříchu a oddaný Písmu má všechny kvality silného, zdravého a plodného stromu.

• Matouš 15,13 Ale on jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

Tady je Boží strom, který zasadil sám Bůh.

• Matouš 13,31-32 Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
• Je zasazený u tekoucí vody - má nevyčerpatelné zásoby duchovní výživy a občerstvení.

Přináší ovoce v pravý čas a listí mu neuvadá. Je na něm vidět Boží milost a ovoce Božího Ducha. Jeho slova i skutky jsou vždy vhodné a přicházejí v pravý čas. Listí mu neuvadá - to ukazuje na stálost duchovního života. Není tady zmítání se nahoru a dolu. Z jednoho extrému do druhého. Není zde zmítání okolnostmi nebo závanem kdejakého učení. Ale blahoslavený muž vykazuje stálý růst svého duchovního života.

A dokonce - vše, co podnikne, se zdaří. To už vypadá skoro jako přehánění. Ovšem tím důvodem je, že žijí ve společenství s Pánem a vše, co dělají, veškerá jejich služba je vedená Duchem Svatým. To je jediný způsob, jak být úspěšný v křesťanském životě. To je skutečně prosperující křesťanský život.

• Jan 15,5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.
• Jan 15,8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.

Neměli bychom tuto prosperitu spojovat pouze s materiálním požehnáním. Někdy to totiž bude tak, že když přijde Boží požehnání, Bůh nás zaopatří hojností materiálních věcí, ale někdy to bude Boží požehnání, když o materiální věci přijdeme. Mnozí věřící to přijímali s radostí a jako Boží požehnání, když byli uráženi a dokonce byli připraveni o majetek.

To je skutečná prosperita - to jsou lidé, kteří svůj poklad uložili v nebi.

• 4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem.

Dostali jsme se do druhé poloviny žalmu. Zde je rozebrané druhé velké téma tohoto nádherného žalmu - svévolníci, bezbožní, hlupáci.

Se svévolníky, s bezbožnými je tomu jinak. Tady není žádná podoba s nádherným zdravým, hluboce zakořeněným a ovoce nesoucím stromem. Jsou jako plevy hnané větrem. Jsou zmítáni okolnostmi, větrem kdejakého učení.

• Jakubův 4,13-14 A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jak o pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

Charakteristiky bezbožných lidí už jsme viděli na začátku žalmu - to jsou ti, kteří začínají zlými myšlenkami a končí obhajobou hříšníků, hříchu a posměchem. A tak je tady popis těchto hříšníků.

Jejich život je naprosto odlišný od životů zbožných lidí. A obraz, kterým je Písmo popisuje, je také jiný. Jsou jako plevy hnané větrem.

Nejsou tady žádné kořeny. Není tu žádné ovoce. Jsou to jen plevy - prázdná slupka. Skořápka, která nic neobsahuje. Věc, která se hodí jenom na vyhození - jako sůl, která pozbyla chuti. A nyní je hnaná větrem. Není zde žádné zelené listí. Jenom prázdné, větrem poháněné plevy. Není tu žádná stabilita, žádná prosperita. Žádný duchovní růst.

Jenom smrt a trápení.

• 5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.

I bezbožní se samozřejmě postaví před Bohem při posledním soudu. Ale na rozdíl od toho, co si často myslí, totiž že si to s tím Bohem vyřikají, nebo že ukážou na své dobré skutky, nebo jiné podobné věci, Boží Slovo má jasno, jaký to vezme konec. Tito lidé na soudu neobstojí.

Mají špatného advokáta. A je to tak. Jejich obhájcem není Boží Syn, kterého ve své nevěře odmítli, ale jenom jejich skutky - skutky, které nevycházejí z touhy naplnit Boží vůli, skutky, které nejsou vedené Duchem Svatým - skutky, které jsou zlé. Proto nemohou na soudu obstát. A také neobstojí.

Jsou zde popsáni lidé, kteří si zamilovali hřích, hříšný život, hříšné myšlení i jednání. A pohled na spravedlnost je drásá. A člověk, který jedná spravedlivě, je usvědčuje z jejich hříchu. Proto nemůže obstát svévolník mezi spravedlivými.

• 6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Hospodin zná cestu spravedlivých. Nejenom, že Bůh ví o cestě spravedlivých, On jí dobře zná. Doslova tam stojí, že Bůh je znající cesty spravedlivých. On ji vede v patrnosti, dohlíží na cestu spravedlivých. I když se tato cesta může někdy ztrácet ve tmě nebo ve zmatku, Pán o ní ví. Když tápe v mlze nebo bojuje s pokušením, Pán rozumí. On má spočítané vlasy na našich hlavách.

• Job 23:10 "Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato." 

Ale cesta svévolníka vede do záhuby. Nejenom oni sami směřují do záhuby, ale dokonce také jejich cesta, jejich životní styl, celý jejich život se vším, na čem ve svém životě stavěli.

Spravedliví vytesali své jméno do skály, kdežto hříšníci budou skoseni jako obilí při žni, budou smeteni a nezbyde po nich nic.

• Přísloví 10:7 Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.

Jestliže bude nějaká vzpomínka na ně, bude to vzpomínka na jejich hřích.

Na závěr je třeba zdůraznit, že výsledek nebo závěr lidského života, není podmíněn způsobem života. Tím určujícím faktorem je, zde je člověk narozen znovu skrze víru v Ježíše Krista. Ten, kdo je nazván spravedlivým, je ten, kdo vyznal své hříchy a věří v Pána Ježíše Krista jako ve svého osobního Spasitele. Jeho spravedlivý život je výsledkem jeho nového života v Kristu.

Bezbožný je naproti tomu ten, kdo odmítá svou potřebu záchrany a nechce sklonit svá kolena před Pánem. Takový se raději drží hříchu než Spasitele a tak zapečeťuje svůj úděl.

Kéž Pán očistí naše srdce i naší cestu, náš život, abychom mohli opustit hřích a bezbožnost a těšit se v požehnání jeho spravedlnosti.

Seznámili jsme se s cestou člověka blahoslaveného a s cestou hříšníka. Bible nás učí, abychom rozpoznávali, kdo v pravdě žije s Bohem a kdo tak jenom vypadá nebo to o sobě říká. Znovuzrozený křesťan je spravedlivý, protože byl ospravedlněn skrze víru. Takový člověk:

1. se neřídí radami svévolníků

2. nestojí na cestě hříšných

3. nesedává s posměvači

4. oblíbil si Hospodinův zákon

5. nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci

Na jeho životě je vidět hojné ovoce Ducha Svatého, pevné kořeny v Pánu a stálý duchovní růst. Naproti tomu ti, kdo odmítají Krista:

1. jsou jak plevy hnané větrem. Nemají žádný základ - jsou jako plevy - jaký máme základ my?

2. na soudu neobstojí. Nemohou, protože nemají žádný základ - zůstanou před Bohem jenom se svým hříchem, ale

• Žalmy 32,1 Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.

3. ani v shromáždění spravedlivých. Zamilovali si hřích, a proto nemohou být mezi křesťany.

A tak na závěr mám tady tři otázky pro každého z nás:

1. Jaká je moje cesta? Jak je to s hříchem v mém životě? Podívejme se ještě jednou do Bible - jsou tady tři slovesa - chodit, stát, sedět. Na jaké jsi cestě, kde stojíš, kde a s kým sedáváš? Potřebujeme jít k Ježíši, jít s Ježíšem, stát před Jeho trůnem a sedět u Jeho nohou.

2. jaký je můj vztah k Bibli? Jestli miluju Ježíše, miluju i jeho slovo. Je to můj základ. Čtěte Bibli, učte se verše nazpaměť a přemýšlejte o tom, co čtete.

3. Co je vidět na mém životě? Dává ovoce nebo je pustý?

Jsou tady dvě cesty – která z nich je ta tvoje?

Amen.