VÍŠ, KDO JE TVŮJ BŮH? (JON 4,1-11)

 

VÍŠ, KDO JE TVŮJ BŮH?

(Jon 4,1-11)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. června 2022

 

Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. Koloským 1:27  

 

Úvod: Šťastné konce

Milost vám a pokoj, milí domácí víry. Vítám také všechny dnešní hosty. Kéž se dnes mezi námi a v nás oslaví sám náš Bůh skrze Ježíše Krista, svého Syna. Máte rádi happy-endy? Šťastné konce? Kdo by neměl rád, když něco dobře dopadne, že? Slyšeli jsme nedávno na biblické hodině příběh ženy, jejíž manžel ji zakazoval v neděli přicházet do shromáždění křesťanů, aby společně s nimi uctívala Pána. Manžel ji vyhrožoval, dokonce na ní čekal v úkrytu s nožem v ruce. Nakonec uvěřil i manžel a nyní patří Pánu. Šťastný konec! Ale ne každá událost, životní příběh, každá situaci, mají vždy šťastné vyústění. Prošli jsme společně již tři kapitoly knihy proroka Jonáše. Muž, kterého Bůh povolal, aby byl jeho prorokem, se vezl na vlně úspěchu, dokud přinášel Izraeli slova o vítězství a požehnání. Když jej Pán povolal, aby šel k pohanům a zvěstoval Boží přicházející soud, vzepřel se Bohu. Utekl. Bůh jej však ve své milosti dovedl až na úplné dno, kdy už Jonášovi nezbylo nic, v co by mohl doufat. Krom Boha samotného. A Jonáš v soužení volal k Bohu. Modlil se v útrobách veliké ryby. Uprostřed rozbouřeného moře si musel přiznat: je to spravedlivé, když mě nyní Bůh pro mou nevěrnost zahubí. A proto z hlubin mořských volal k Bohu o pomoc. A Hospodin jej vyslyšel.

• Jon 2:11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

Na druhý pokus už je Jonáš poslušný a poslouchá Hospodinův příkaz:

• Jon 3:2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."

A teď to přijde! Všichni bychom čekali, že kazatel, co volá k lidem, že přichází Bůh se svým soudem, bude děkovat Bohu a radovat se, když uvidí, jak ti lidé vyznávají své hříchy, odvracejí se od svých zlých cest a od násilí. Čekali bychom přirozeně gejzír vděčnosti v Jonášově srdci, když uvidí, jak sto dvacet tisíc lidí v jednom městě činí pokání a věří Bohu. Bůh potvrdil skutečnost jejich obrácení, když zlo, které skrze Jonáše městu ohlásil, neučinil.

Srdce v nouzi

1. Jonášův hněv

Místo toho

• Ale Jonáš vzplanul hněvem (4,1).

Proč? Proč dostal Jonáš vztek? Proč se rozezlil a vzplanul hněvem? Co to způsobilo? V jakém stavu bylo jeho srdce, že se nechal vztekem a svým hněvem pohltit? Má hněv nějaké místo v srdci obráceného člověka? To je otázka, na kterou my sami potřebujeme znát dopověď.  Hněv a křesťan. Má v srdci křesťana hněv nějaké místo? Apoštol Pavel píše v listu do Efezu ohledně hněvu výzvu všem, kteří milují Pána Ježíše:  

• Ef 4:26-27 `Hněváte-li se, nehřešte.´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce, 27  a nedopřejte místa ďáblu.

Existuje tedy možnost, kdy se Boží dítě může hněvat, a přitom nezarmucuje Božího ducha: když u hněvu nehřeší. Pán Bůh se takto hněvá vůči hříchu. Jeho hněv je spravedlivý, protože je svatý. Je namířený vůči hříchu.

• Ř 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Ale člověk? Umí se hněvat svatě? Vždyť je to Pánův příkaz! Máme příklad v Písmu: Mojžíše, když se vracel z hory Sinaj, vzplanul hněvem vůči hříchu Izraelců, protože si udělali modlu – zlaté tele a tomu se klaněli místo Bohu.

• Ex 32:19 Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl býčka a křepčení, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod horou je roztříštil.

Jeho hněv byl ze správných motivů, namířený vůči hříchu. Co křesťan s hněvem? Umíme se hněvat svatě? Co když se hněváš na sousedy nebo na vládu? Umíš se hněvat bez hříchu? Obvykle je s lidským nesvatým hněvem spojena také pomstychtivost. Přeji tomu člověku zlé. Pokud se ale ty hněváš, nehřeš. Vyprošuj si u Pána obrácení toho, vůči jehož hříchu se hněváš. Ať s ním jedná Bůh a ne ty. Pán Bůh říká:

• Žd 10:30 Já budu trestat, má je odplata.

Proto je moudré řídit se radou z listu Jakubova:

• Jk 1:19-20 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; 20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

S hněvem musíme zacházet velmi opatrně.

2. Zneužitá modlitba

Ve druhém verši čteme:

• Jon 4:2 Modlil se k Hospodinu

A co víc, Jonáš vzplanul hněvem, a přitom se modlil! Jeho hněv byl tedy namířen ne proti lidem v Ninive, ale zcela záměrně na Hospodina! Na Boha se Jonáš rozzlobil! Je možné hněvat se na Boha? Určitě. Jonáš je důkazem. A lidé se na Boha hněvají. Jonáš se v hněvu modlí. Ale toto není modlitba uctívání Pána. Není to modlitba, která by Boha vyvyšovala a přiznávala mu čest, která Bohu náleží. Protože kdyby Jonášova modlitba byla modlitbou, která uctívá Pána, pak by ta modlitba musela být zaměřena na Hospodina. Ale Jonášova modlitba není zaměřená nejprve na Boha samotného. Místo toho je zaměřená sebestředně. Protože kdyby nyní Jonáš přiznal v modlitbě, že Pán Bůh je svatý, a jeho činy jsou vždy svaté, nemohl by pokračovat ve své hořkosti. Kdyby přiznal Bohu jeho čest a slávu, pak by Jonášova hořkost tála jako led uprostřed léta! Jaký je lék na zlobu či hněv, který se může ve tvém srdci objevit? Jako součást pokušení nejít v nějaké oblasti cestou následování Pána, cestou posvěcení, je vděčnost. Jak vypadá vděčnost prakticky? Jak se vydat její cestou, když mé srdce i mysl zaplavuje hněv? Začni výčtem toho, kdo je tvůj Bůh, kdo je tvůj Stvořitel a Spasitel. Připomínej si, napiš si, nahlas si říkej, na kolenou vyznávej, kdo je tvůj Bůh.  A jestli toho o Něm mnoho nevíš, otevři Boží slovo a hledej!

• Dt 10:17-18 Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, 18  ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat.
• Dt 32:4  On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.
• Ž 115:3  Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

A jak jedná se svými dětmi? Jak jedná s tebou?

• Dt 4:31  Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu
• Iz 12:2 Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou."
• 1K 10:13  Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Dotkli jsme se jen špičky nádherné hory zjevení Písma o našem Pánu. Syť se jí a hříšný hněv ve tvém srdci nebude mít místo. Místo hněvem tak naplníš své srdce potravou, která vede ke chvále tvého Spasitele! Uč se verše zpaměti, čti Boží slovo a Duch svatý ti bude v dobách soužení připomínat pravdu o Bohu místo satanových lží, kterými se nepřítel snaží naplnit tvou mysl i tvé srdce. 

3. Vyřčené výčitky

Ptáme se, jak je to možné, že znovu Jonáš odmlouvá Bohu? Jak to, že jeho srdce se znovu místo pokory bouří a vzdoruje? Což nebylo Jonášovo pokání z kapitoly 1 a 2 opravdové? Není důvod nevěřit, že bylo opravdové. Vždyť Jonáš volal k Bohu v soužení z útrob ryby a Hospodin ho vyslyšel.

• Jon 2:11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

Opravdovost pokání se projevovala projevila jeho poslušností (3, 1 až 3). A přece Jonáš vyčítá nyní Hospodinu: já to říkal! Já měl pravdu! Toto je myslím nejpřekvapivější místo celé 4 kapitoly! Jonáš Hospodinu vyčítá:

• Jon 4:2b Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.

Věděl to: vždyť Bůh takto vždy v minulosti jednal s Izraelem. To také byla slova od Hospodina, která přinášel lidu v Izraeli ještě před tím, než jej Hospodin poslal do Ninive: znovu získáte ztracená území na severu země (2Kr 14,25). Pán Bůh obnovuje slávu Izraele! Jonáš to věděl, protože nejenom, že viděl Boží dobrotu ke svému národu, ale také Boží milost poznal sám na sobě. S kým to tak podivuhodně Pán Bůh jednal na moři? Koho to přivedl svou mocí k pokání? Koho Pán nadpřirozeným způsobem zachoval tři dny a tři noci v moři, v útrobách veliké ryby? Kdo víc, než Jonáš v tomto čase poznal na vlastní kůži moc Boží? Jemu Hospodin odpustil hříchy, smiloval se a dal mu život. Ještě toho tolik zbývá v Jonášově srdci, co potřebuje být posvěceno, proměněno mocí Ducha svatého. Někdy říkáme: ano, potřebujeme Boží milost k posvěcení. To je pravda. Ale i tato mince zvaná „posvěcování“ má druhou stranu. A na ní je napsáno:

• Ř 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Je to práce! Tak jako Jonášovo srdce potřebovalo ještě mnoho péče, mnoho posvěcení, tak potřebuje i srdce naše. A srdce, které potřebuje posvětit, potřebuje léky z Boží lékárny, aby odolávalo satanovým nástrahám. Podívejte se, v jakém stavu bylo Jonášovo srdce. Co ho tak rozpálilo hněvem? Tak moc, že si dokonce přál umřít?  Tak moc planul hněvem, až k smrti (v.9). A přece, a právě kvůli Boží milosti rozlité k pohanům, rozzlobil se Jonáš na Hospodina.

• Jon 4:4 Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?"

Pán Bůh se ho zeptal: Je to dobře, že tak planeš hněvem? Že ses tak rozzlobil? A jakou dostal odpověď?

• Je to dobře! (v.9)

To je odpověď malého dítěte, které se zatvrdilo a vůbec nedomýšlí důsledky svého jednání! Dupe nožičkou a trvá na svém:

• Je to dobře! Je a je! 

Když jsem byl ještě malý hlídala mě babička s dědou. Babička mi dala jahodový kompot. Moc mi chutnal a chtěl jsem ještě přidat. A babička mi přidala. A ještě. A já chci babičko ještě. A ještě přemlouval babičku, aniž bych domyslel, co se stane, když se přejím kompotu. Děda mě napomínal: už jsi víc neber, bude ti špatně. Babička mi domlouvala. Nikoho jsem nechtěl poslouchat. Netrvalo ani 30 minut a skutečnost, důsledky, pravda, se ukázaly naplno. Nejdřív jsem si musel lehnout, jak mi bylo zle a nakonec babička uklízela koberec. Jaké je jaká je Boží odpověď na dupání malého dítěte, Jonáše? 

• Jon 4:4  Hospodin se však otázal: "Je dobře, že tak planeš?"

Pán Bůh na Jonáše nehřímá, ani na něj nevylévá svůj hněv. Odpověď našeho Pána na selhání, na hřích svých dětí, je jiná. Není stejná jako jeho odpověď na hřích lidí, kteří se mu vzpírají, na hřích nevěřících. Se svými dětmi Pán Bůh jedná jinak, jedná s námi láskyplně, jako se svými dětmi. Pán Bůh ví, že

• Př 15:1 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení,

 

Lekce pro Jonáše

Zeptám se vás, nejlépe těch, kteří chodí do školy: kdo je nejlepší učitel? Může to být Jan Amos Komenský? Ale i sám Komenský chodil k učiteli učitelů, aby se u něho vyučil. Pán Bůh je ten nejlepší učitel. Aby Jonáš porozuměl pravdě, provedl Bůh jako dobrý učitel Jonáše praktickou lekcí. Co uděláš, když chceš své dítě naučit, kolik je 1 a 1? Když ho chceš učit kolik je 1 a 1, vezmeš třeba 2 jablka a ukážeš mu: 1 a 1 jablko jsou dohromady 2 jablka. Jako by tu Hospodin vzal Jonáše za ruku a učí ho. Učí ho o sobě samém. To je to, co Jonáš nyní potřebuje. Poznávat svého Spasitele. Poznávat Spasitele světa a zvláště hříšníků. Když Jonáš vyhlásil v Ninive zprávu o přicházejícím Božím soudu, odešel z města,

• Jon 4:5-6 Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost.

 

4. Veliká radost, ale z pomíjivosti

Jonáš měl velkou radost. Míváme radost z Božích darů, že? Rádi dostáváme od Pána dary. Ale je to těžké, když se máme naučit více o dárci a o sobě samém než jen přijímat radosti z daru. Dárce je víc než dar. Ty fyzické dary, jako věci, ale i zážitky, pomíjejí. Bůh je věčný.

• Jb 1:21 a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno."

Někdy se lidé ptají: proč děkuješ před jídlem Bohu? Nějak lehce jsme si zvykli, že máme všechno. Křesťanům Boží slovo říká:

• 2Pt 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
• 1K 4:7 Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

Nejen křesťané od svého nebeského Otce, ale všichni lidé na světě jsou od Boha obdarováváni.

• Mt 5:45  … on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Protože, když zapomeneme, že vše, co máme, je dar od Boha, dar, který se nedá zasloužit, ale je darován z Boží dobroty, pak se nám bude stávat to, co nyní Jonášovi.

• Jon 4:7-9 Příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: "Lépe abych umřel, než abych žil." 9 Bůh se však Jonáše otázal: "Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?" Odpověděl: "Je to dobře. Planu hněvem až k smrti."

Místo, aby viděl nádheru Boží dobroty, kterou ho Hospodin zahrnul, když mu poskytl stín, nechal Jonáš naplnit své srdce hořkostí, nevděčností, a nakonec hněvem vůči Bohu. Jediná rostlina a jediný den, aby Bůh zjevil a připomněl Jonášovi tolik o jeho Spasiteli: o Boží dobrotě a milosrdenství.

• Jon 4:10-11 Hospodin řekl: "Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. 11 A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?"

Písmo neříká, jak to s Jonášem dopadlo, jestli i nyní činil pokání z tvrdosti svého srdce. Není zde žádný happy-end. Rádi bychom ho, že? Komentátoři také nevědí. Ale jedno je jisté. Jonáš je pro nás výstrahou i pomocí. Výstrahou, abychom nedávali přednost své představě o Pánu, ale byli doslova vsátí, nebo chcete-li přibití k Božímu slovu. Jen ono, vysvětlované Duchem svatým, nás má moc vést k poznávání Pána, ochraňovat nás před smyšlenkami, které nám přivodí jen trápení a nutnost Boží výchovy, která není vždy příjemná (Žd 12,11).

• Žd 12:11 Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

Jonáš je nám také pomocí. Abychom nebyli překvapeni výhní zkoušek, které budou přicházet.

• 1Pt 4:12 Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého,

Protože ne vždy obstojíme. Ale kéž nás náš vlastní hřích nepřipoutá k pochybnostem o Bohu. Máme od našeho Otce ujištění.

• 1J 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Máme milostivého Otce v nebesích, Vykupitele, který dostatečně zaplatil za všechny moje hříchy. Máme v nebesích mocného Přímluvce, Zastánce, Obhájce – Ježíše Krista spravedlivého. Pamatujte – Jeho spravedlnost nám byla darována (Ř 5).

5. Milující Bůh

Představte si Jonáše, jak sedí za městem, na kopečku, aby viděl, jak Bůh naloží s tím městem a jeho obyvateli. Čeká, až konečně uvidí jejich spravedlivý konec. Jeho mysl ovládal jediná myšlenka: Jistě s nimi Bůh skončí tak rychle, jako skončil se Sodomou a Gomorou. Ale to se nestalo. Bylo by to jen spravedlivé, kdyby Bůh přišel se svým hněvem a trestem za hříchy ninivských. Vždyť sám říká:

• Jon 1:2 ... zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.

A přece to Stvořitel vesmíru, Bůh všemohoucí, ten Spravedlivý soudce živých i mrtvých, neudělal. Ještě dává svůj čas milosti k pokání. Ano, jistotně přijde se svým soudem, neboť je spravedlivý a skrze ni se oslaví v celém stvoření. V tuto chvíli ještě trvá doba milosti. Ještě je čas činit pokání a vejít do království světla Pána Ježíše. Neboť tento Bůh, náš Bůh a Otec, je láska. On se smilovává nad hříšníky.

• 1Tm 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

Jonášovi bylo líto skočce, který ani nezasadil ani mu nedal vzrůst, neměl s ním žádnou práci.

• A Hospodinu bylo líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka (4,11).

Hospodin

• Ř 9:18 Smilovává se tedy, nad kým chce,

Chvála Pánu za to. On je Pán. My ne. Proto to není naše povolání vybírat, komu budeme zvěstovat evangelium. Nesmíme padnout do stejné léčky jako Jonáš. Nechtěl přijmout, že by Boží milost byla pro lidi ze všech národů, ras i jazyků. Náš Bůh je láska (1J 4,8). Miluje nás. Miloval nás, když jsme ještě byli hříšní. Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní – ne až když jsme byli čistí! Byli jsme duchovně mrtví ve svých vinách a spěli jsme k věčné smrti v pekle.

• Ef 2:4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, 5 probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Před obrácením každý z nás žil bez ohledu na to, co po nás, svém stvoření, Bůh chce. Žili jsme hlavně pro svoje sobecké zájmy. Uráželi jsme Boha svými skutky i smýšlením. Hřích nevíry byl naše radost. A Bůh nás přece miloval a zachránil nás. Odpustil nám, dal nové srdce a nový věčný život. Ale ani dnes nežijeme vždy k Jeho slávě. Stále potřebujeme Jeho odpuštění, Jeho milost a vedení. A k tomu nás denně ujišťuje: dal jsem za tebe svého jediného Syna. Jestliže On takto miluje nás, jak bychom si mohli myslet, že jsou tu lidé, které by nemohl milovat? A jak bychom tedy my neměli milovat ty, které Bůh zahrnuje svou dobrotou a zvláště ty, které zahrnuje svou spasitelnou milostí? Jestliže Bůh přinesl evangelium takovým hříšníkům, jako jsme my, jak bychom jej nyní neměli nést my komukoli, koho nám dá do cesty? A nakonec má pro nás Boží slovo tu nádhernou zprávu. Pro hříšníky jako jsme my. A myslím, že na základě Boží darované milosti, je to zpráva i o Jonášovi.

• Ř 8:31-39 Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? 32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? 33 Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." 37 Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Patříš Pánu? On tě dovede domů.