Nastaly dny zlé (Ef 5,15-16)

Žijte moudře a nemarněte čas

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 26. srpna 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Znovu jsme se sešli, abychom společně otevřeli Boží Slovo, Bibli, abychom jí vykládali, a aplikovali jí do svých životů, tedy abychom podle Bible také žili. Samotný dnešní text nakonec obsahuje tuto výzvu. Budeme pokračovat v našem studiu listu Efezským v páté kapitole. Dnes jsou před námi verše 15-16.

Jsme v polovině páté kapitoly listu Efezským a zabýváme se praktickými věcmi křesťanského života. Mluvíme o posvěcení, o svatosti, kterou jsme získali díky dílu Ježíše Krista, jak to popisují první tři kapitoly listu Efezským, a kterou nyní žijeme v moci Ducha svatého, jímž jsme byli zapečetěni (Ef 1,13-14) a obdarováni ke službě Kristovu tělu, církvi (Ef 4,11-16). Od začátku páté kapitoly mluvíme o tom, že máme žít jako milované Boží děti, krok za krokem procházíme textem a učíme se, co přesně to znamená v jednotlivých oblastech života. Náš dnešní text velmi těsně navazuje na čtrnáctý verš. V některých překladech je slovíčko „tedy“, které jasně odkazuje na předchozí verš, kde po všech výzvách k tomu, abychom žili jako děti světla, čteme:

• Efezským 5:14 Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Zazáří ti Kristus! To je důvod, proč následuje další výzva – dávejte si tedy dobrý pozor na to, jak žijete. Kristus vám bude zářit, Pán bude vaším světlem, proto už nemůžete žít jako děti tmy, nemůžete žít jako pohané, kteří jsou ovládáni svými vlastními vášněmi, ale žijte jako děti Boží, žijte jako ti, kterým září Kristus, kdo byli spolu s ním probuzeni a vzkříšeni ze smrti do života. Křesťané, milovaní svatí, volám vás k tomu, abyste žili jako děti světla, abyste šli ke Kristu, abyste si ho stále stavěli před oči, abyste se probudili a světlo Ježíše Krista prozářilo vaše životy. To je výzva dnešního textu.

Se zářícím Kristem před očima máme dávat dobrý pozor na to, jak žijeme. Život pro Krista nemůže být ignorantský, lhostejný, hloupý nebo pošetilý. Kristus se stal naší moudrostí, a proto máme žit moudře v tomto světě a dobře využívat příležitosti, které nám Bůh dává. Náš dnešní text nás volá k moudrosti, kde jsme obdarováni všichni úplně stejně – a to moudré nakládání s časem. Nikdo z nás nemá času více nebo méně, ačkoliv to často říkáme – ať již to, že máme dost času, nebo častěji, že čas nemáme. Všichni máme 24 hodin denně a každý z nás má jenom sedm dní v každém týdnu. Nikdo nemá víc, nikdo nemá méně. A jako Boží děti, kterým září Kristus, máme být moudří v tom, jak s tímto časem naložíme. Pojďme tedy do textu Písma, k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Život pro Krista

• Efezským 5:15 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete …

V této první výzvě jsou hned dvě důležitá slovesa. Podíváme se na ně postupně. Ale než se k nim dostaneme, musíme si všimnout, že Pavel pokračuje v tom, co začal už v sedmnáctém verši předchozí kapitoly:

• Efezským 4:17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.

Je zde podobná výzva jako je v našem textu a je zde stejné sloveso, pouze s tím rozdílem, že v záporu – nežijte, jako žijí oni. A v páté kapitole se to opakuje ještě dvakrát. Jako Boží děti žijte v lásce (Ef 5,2) a jako ti, které Pán učinil světlem, žijte jako děti světla (Ef 5,9). Nyní je tu výzva k moudrosti – žije moudře pro Krista, který vás vykoupil svou obětí na kříži a který vám zazářil, když vás probudil ze smrti, z temnoty, z hříchu a z pošetilosti, která je s hříchem spojena. Pavel pokračuje ve svých výzvách a vede křesťany, vede nás ke zbožnému životu, který bude dělat čest tomu povolání, kterého se nám dostalo. Stali jsme se Božími dětmi, Bůh z nás učinil svůj chrám, byli jsme očištěni, takže jsme svatí, byli ospravedlněni, takže už nemusíme otročit hříchu, Bůh nám dal svého Ducha, učinil nás svým příbytkem a vytvořil z nás tělo svého Syna, Ježíše Krista, kterého ustanovil naší hlavou. Spolu s Kristem jsme spoludědicové všeho, a jak uvidíme na konci páté kapitoly, jsme nevěstou, která je očištěná, ozdobená a připravuje se na setkání se svým ženichem. Proto dávejte pozor, jak žijete. A to nás vede k prvnímu slovesu v našem textu.

Dávejte si dobrý pozor, pozorně hleďte, pečlivě si všímejte, pečlivě dbejte na to, dbejte přesně na to, jak žijete. V originále je sloveso dívat se, které se v Písmu používá celkem často a v různém kontextu může mít poměrně širokou škálu významů. Na tomto místě v listu Efezským nese význam „mít se na pozoru“, „dávat si pozor“, „pozorně si všímat“. Mohli bychom ho popsat také slovy přemýšlet, promýšlet, zvažovat, všímat si. V tomto významu ho používá Ježíš v:

• Matouš 24:4 Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.

Stejné slovo ve stejném významu používá Ježíš ve dvou podobných příkazech:

• Marek 4:24 Dávejte pozor na to, co slyšíte!
• Lukáš 8:18 Dávejte tedy pozor, jak slyšíte.

Jedná se o malá slůvka a malé rozdíly – co slyšíte, jak slyšíte, ale ukazují na vážnost následování Krista. A o tom to je. Sloveso v našem textu je zdůrazněno slovem pečlivě, přesně, pozorně. Samo o sobě je docela silné, a v kombinaci s tímto dalším slovem je zde položen velký důraz na to, abychom život Božích dětí brali velmi vážně. Jsme Božími velvyslanci na této zemi. Naše občanství je nebeské, náš Otec je v nebesích, náš Pán je Král králů a Pán pánů. A to znamená, že si nemůžeme žít libovolně, svévolně, že si nemůžeme dělat to, co se nám zachce, ale že musíme dávat dobrý pozor na to, jak žijeme. Křesťan nemůže být ignorantem, nemůže být lhostejný k tomu, nepatří sám sobě.

• Př 1:32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.

Ignorantství, lhostejnost, hloupost, netečnost jsou známkou hlupáků, lidí, kteří směřují do záhuby. Budou zavražděni, protože nebrali vážně, co říká Bůh ve svém Slově, nebrali vážně varování Písma. Byli jako snoubenci Lotových dcer – také oni se vysmáli Lotovi, když jim řekl, že příštího rána bude Sodoma zničena. Nebrali vážně varování, dokonce se mu vysmáli. Je tragické, že mnoho křesťanů nebo lidí, kteří se za křesťany považují, jedná stejně lehkovážně. Je jim jedno, co poslouchají, je jim jedno, jak poslouchají, je jim jedno, jestli je někdo svádí nebo ne, nepřemýšlejí nad tím, co říkají nebo dělají, jsou lhostejní k tomu, co poslouchají z kazatelny – nejdůležitější kritérium je, že je to neuráží, že se jich to negativně nedotýká, že slyší, co se jim líbí. Mnoho lidí dokonce zaměňuje svobodu, kterou jim Kristus vydobyl, za nezřízenost. Ale náš text říká, abychom byli pečliví v tom, jak žijeme pro Krista. Ano, Písmo říká, že všechno mohu v Kristu, ale také dodává, že ne všechno prospívá (1K 6,12) a zdaleka ne všechno slouží společnému růstu (1K 10,23). Mnoho křesťanů dnes zlehčuje hřích a podobají se ženě cizoložnici, o které čteme:

• Přísloví 30:20 Pojí, otře si ústa a řekne: „Nedopustila jsem se ničemnosti.“

Kdopak by se chtěl zabývat hříchem? Koho to zajímá, vždyť stačí hřích vyznat a Bůh ho zase odpustí. Copak Bůh není milosrdný? Copak člověk nemá právo na své sobectví, na své modly, na svůj chtíč, na to být sám sebou, za čímž se často skrývá výmluva, která má „omluvit“ hříšné jednání, aroganci, hrubost, neurvalost, tvrdost nebo třeba homosexualitu. Ale, moji milí, to je laciná milost! To zlehčování hříchu a zlehčování oběti Pána Ježíše Krista. Ti, kdo nejednají pečlivě, jsou lhostejní vůči hříchu nebo ho zlehčují, na sebe přivolávají Boží hněv, protože svým postojem k hříchu, Písmu a Bohu samotnému jenom dokazují, že nikdy ve skutečnosti nezakusili ryzí Boží milost. Ukazují, že jejich domnělý křesťanský život byl pouhým vnějším naučeným náboženstvím. Písmo varuje před takovým jednáním – a toto varování směřuje především k těm, kdo nedávají pozor na to, žijí. Poslouchejte, co o tom říká list Židům:

• Žd 10:29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.

Dávejte dobrý pozor na to, jak žijete. To jsou slova, která nelze brát na lehkou váhu. Žádné znovuzrozené srdce nemůže zůstat k takovým slovům lhostejné. Nové srdce miluje Boha, miluje jeho Slovo, miluje jeho lid, má zalíbení ve svatosti a v poslušnosti Bohu a jeho Slovu.

Ale musíme se zabývat také tím druhým slovesem, které je v našem textu. A to je sloveso žít. Řečtina má řadu slov, jimiž může vyjádřit žití, v Novém zákoně se Duch svatý rozhodl, že bude často používat slovo, jehož hlavní význam je chodit. Dávejte si dobrý pozor na to, jak chodíte. Každý, kdo v prvním století mluvil řecky, rozuměl velmi dobře tomu, že když jste použili slovo chodit v kontextu jako je tento, neznamenalo to prosté chození, tedy dělání kroků ve vzpřímené poloze, ale že jde o obrazné vyjádření způsobu života. Jde o běžný, každodenní život žitý krok za krokem, minutu za minutou, hodinu za hodinou.

Je povzbuzující, že Boží slovo používá toto slovo k popisu křesťanského života. Je to určité vyvážení důrazu, který nacházíme v prvním slovese. Lidé, kteří jsou citlivější na hřích, kteří puntičkářští, nebo mají velmi hluboký smysl pro zodpovědnost, by mohli být snadno paralyzováni důrazem na pečlivé sledování toho, jak žijí. Mohlo by se snadno stát, že budou chtít být tak důslední a důkladní, že se budou tak moc chtít rozhodnout správně, že budou tak dlouho zkoumat všechny možnosti a důsledky, že nakonec neudělají vůbec žádné rozhodnutí, že ve strachu, aby náhodou neudělali špatný krok, neudělají žádný krok v následování Krista. Ale Bůh použil sloveso chodit k popisu křesťanského života. Nelze chodit bez dělání kroků, nelze chodit bez klopýtnutí a bez pádů.

A v tom je moudrost už na samotném začátku verše, který mluví o moudrosti. Naprostá většina křesťanů se pohybuje mezi zmíněnými extrémy – na jedné straně jednají lehkomyslně a druhé straně chtějí jednat tak úzkostlivě a přepečlivě, až nakonec nejednají vůbec. Všichni se v různých oblastech svého života pohybujeme čas od času v jedné nebo druhé poloze. Někdo bez problémů ignoruje maximální povolenou rychlost, ale potom se bojí, aby při modlitbě neřekl něco špatně, co by dostatečně neoslavilo Boha. Další může být horlivý v otázce uctívání a každý krok, každou píseň i každou notu mít podloženou Písmem, ale na druhé straně třeba rozmazluje své děti a nekázní je podle Písma. A jiný zase bojuje proti zvrácenému životnímu stylu, a přitom ignoruje falešné učení, které zní z kazatelny. Ale Boží slovo nás vede k životu ve víře. Naše víra má být odvážná, protože náš Bůh je veliký. Kristus nám otevřel dokořán přístup do Božího království a všechny hříchy nám odpustil, ale naše víra musí být také důsledná, pečlivá a důkladná, protože Kristus je světlo světa a není v něm nejmenší tmy. Jsme povoláni k životu, který je z lidského pohledu a z lidské síly nemožný. Jenom Kristus v nás může žít takový život. Jenom Duch svatý může způsobit, že Pán Ježíš nám bude zářit víc a víc a my budeme den za dnem proměňováni do jeho slávy. To je život ve víře. A to je také život moudrosti. Právě zde moudrost začíná. A k ní nás vede i náš text.

II. Vykupování času pro Krista

• Efezským 5:15 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;

Nejednejte pošetile, jako hlupáci, ale jednejte moudře. Moudrost se bude projevovat ve vašem způsobu života tím, že budete chodit vírou, že budete hledat na prvním místě Krista, který je nad vámi, a ne pozemské věci, tím, že budete odvážní ve víře a důslední. Jak toho můžeme dosáhnout? Nelze začít nikde jinde než v Písmu. Apoštol Pavel připomínal svému synovi ve víře:

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Tady je začátek moudrosti, tady je začátek bázně před Hospodinem – ve víře v Krista Ježíše. Věříte v něj? Spoléháte se jenom na něj a na jeho dílo kříže v otázce svého věčného života? Je Kristus tou jedinou nadějí a zásluhou, kterou před Bohem máte? Potom už jste vstoupili na cestu moudrosti. A to znamená, že už nemůžete dál jít po cestě pošetilosti. Vaším údělem je Ježíš Kristus, který se nám stal moudrostí (1K 1,30). V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání (Ko 2,3). Jestliže jste uvěřili v Ježíše Krista, stali jste se dětmi světla, proto tedy žijte jako děti světla, Kristus se stal vaší moudrostí, proto žijte moudře a ne pošetile. Může žít Boží dítě pošetile? Může. Ale musí myslet na to, že má Otce v nebesích, který je mnohem lepší než nejlepší pozemský otec. Leckterý pozemský otec nechá své dítě žít pošetile, ale nebeský Otec každé své dítě zahrnuje láskou, a to znamená, že ho vychovává a kázní. To je způsob, jak nás Bůh již nyní připravuje na to, abychom mohli mít podíl na jeho svatosti.

Vidíme, že moudrost začíná u Krista, když se důvěrně seznámíme s Božím synem, který se stal člověkem a o kterém nám vydává pravdivé svědectví Boží slovo, Bible. A skrze Písmo budeme také pokračovat na cestě moudrosti. A tady musíme dávat dobrý pozor (což je přesně to, k čemu nás vybízí náš text), protože Písmo mluví o dvou druzích moudrosti – jedna je shůry, od Boha. Ta je:

• Jakubův 3:17 … především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

Je to moudrost, která nese řadu charakteristik, které jsou obsahem první poloviny 5. kapitoly Efezským – svatost, láska, světlo, pokoj. Ta druhá moudrost je přízemní, živočišná a ďábelská (Jk 3,15). Tyhle dvě nesmíme zaměnit. Měřítko k jejich rozlišení najdeme jenom na jediném místě – v Písmu. Jestliže chceme být moudří, musíme jít do Písma. Moudrost ke zbožnému životu nenajdeme v zábavě ani ve sportu, na univerzitách ani v televizi, není ve světských románech, není v uspokojování vlastních žádostí, není ani v množství vědění a titulů – moudrost ke zbožnému životu najdeme jenom v Písmu. Tato moudrost netkví v tom, kolik toho máme v hlavě, ale v tom, jak chodíme, tedy jak žijeme. Je to o každodenním aplikování Božího slova do vlastního života. Což znamená, že musíme Boží slovo číst, musíme mu rozumět, musíme se jím sytit, tedy přijímat ho jako normu svého života a potom podle něj žít. V tomto smyslu je moudrost těsně svázaná s poslušností. Bez poslušnosti není moudrost. Kde je pýcha a vzdor, tam není moudrost od Boha, a často ani ta lidská, přízemní, tělesná. Ale kde je poslušnost a pokora, kde je tiché a oddané následování Ježíše Krista, tam bude krok za krokem přicházet také moudrost.

Boží slovo nás tady vybízí k tomu, abychom nechodili jako pošetilci, což je asi nejlepší překlad slova, které je zde použité, ale jako moudří. A hned vzápětí, hned v následujících slovech ještě více specifikuje, jak se bude moudrost projevovat:

• Efezským 5:16 Nepromarněte tento čas.

Tady se dostáváme do samotného srdce těchto dvou veršů. Je to o našem chození s Bohem, ale ne o ledabylém, lhostejném chození, ale o moudrém, smysluplném a užitečném chození s Bohem. Na začátku páté kapitoly byla jako hlavní charakteristika Božích dětí zmíněna láska. V devátém verši světlo, tedy svatost každodenního života. A zde je to moudrost, která se bude projevovat v tom, jak nakládáme se svým časem.

Čas je veličina, které máme všichni stejně. Nikdo ho nemá víc a nikdo méně. Každý člověk má každý den 86.400 vteřin. A na každém člověku je, jak tento čas využije. Boží slovo nám tady říká, že podle toho, jak nakládáme se svým časem, se pozná, zda v našem životě září Kristus nebo zda je náš život naplněn na prvním místě naším vlastním sobectvím. V originálním textu je na tomto místě použité zajímavé slovo, které bychom mohli doslova přeložit jako vykoupit (ČSP). V tomto smyslu je to slovo použité např. v Ga 3,13 nebo 4,5, kde se mluví o tom, že Kristus nás vykoupil z prokletí zákona. Máme tomu rozumět v tom smyslu, že nás vysvobodil z prokletí zákona tím, že za nás zaplatil. V našem textu ale takový význam nedává smysl. Spíše se blíží tomu, co najdeme v knize Daniel, když čteme o tom, že Nebúkadnésar měl sen a chtěl, aby mu jeho věštci ten sen řekli. Oni tvrdili, že to není v jejich moci a král jim řekl, že se snaží získat čas (Da 2,8) – je zde stejné slovo jako v našem textu. Nemohou zaplatit žádnou cenu za čas, nemohou ho vykoupit, ale snaží se získat odklad, aby mohli ten čas dobře využít. A přesně o tom se mluví i v šestnáctém verši.

Dobře využijte tento čas, nepromarněte ho. Musíte si být vědomi toho, že Bůh vám každý den dává čas, ale nedává vám ho k tomu, abyste ho vyplýtvali na světské věci, na hlouposti, které nemají žádný vztah k věčnosti, na marnosti, které mají nasytit vaše vlastní sobectví. Bůh vám dává čas k tomu, abyste žili pro Krista, abyste byli dobrými správci toho, co vám svěřil – a v tomto případě mluvíme o čase. Čas není váš, milovaní. Ale je na vás, jak ho využijete. V listu Koloským, což je takové dvojče listu Efezským, je podobná výzva:

• Ko 4:5 Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený.

V listu Koloským se zjevně jedná o využívání času ve vztahu k okolnímu světu. A kdybychom se podívali do kontextu, viděli bychom, že Pavel mluví o šíření evangelia a o vydávání svědectví. Vaše moudrost se má projevovat v tom, že budete mít dost času na to, abyste mohli s druhými mluvit o Kristu. To je moudré a zbožné využívání času, který nám Bůh svěřil.

V listu Efezským je zaměření trochu jiné. Kontext mluví o svatosti, mluví o církvi, o uctívání, o manželství a výchově dětí. Moudré využití času je takové, které povede k tomu, že porosteme ve zbožnosti. To znamená, že budeme mít čas na Boží slovo, na modlitbu, na společenství s Božím lidem. Moudré využívání času je takové, že si muž přes všechnu únavu pravidelně udělá čas, který stráví jenom se svou ženou – ne díváním na televizi, ale vzájemným sdílením, rozhovorem, odpočinkem, sblížením. A žena si přes všechen každodenní shon udělá čas na svého manžela. A společně budou vychovávat své děti v bázni Páně. Moudré využívání času nakonec není o ničem jiném, než o prioritách, které máme. A jde o to, zda tyto priority odpovídají prioritám, které pro křesťany stanoví Boží slovo, nebo zda jsou to priority, které si člověk vytvoří sám podle svých vlastních představ, svých vlastních zálib, tužeb, koníčků nebo žádostí.

V patnáctém verši páté kapitoly začíná oddíl, který končí až v devátém verši šesté kapitoly. A tento oddíl dobře ukazuje na priority křesťanského života. Hledání Boží vůle (v. 17), plnost Ducha svatého (v. 19), společné uctívání (v. 19-20), společenství Boží lidu (v. 21), Duchem svatým naplněné manželství (v. 22-33), kde jeden pokorně slouží druhému, výchova dětí (6,1-4), život v podřízenosti těm, kdo jsou naší autoritou (6,5-9). To jsou priority Božího slova. Jsou to i vaše priority? Žijete moudře a jednáte takto podle Písma, abyste oslavili Krista? Je v tom Kristus vaším světlem? Je vaší silou a mocí? Žijete v něm, skrze něj a pro něj nebo raději dáváte přednost svým vlastním zájmům a prioritám? A to nás vede ke třetímu bodu dnešního kázání:

III. Utrpení pro Krista

Milí přátelé, Boží slovo nás nechce nechat na pochybách v otázce využívání našeho času, ale vede nás k tomu, abychom viděli, jak je důležité správně a moudře rozdělat svůj čas – důvod uvádí v závěru šestnáctého verše:

• Efezským 5:16 Nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.

Důraz Božího slova je v patnáctém verši, kde je sloveso v rozkazovacím způsobu, je to příkaz – žijte, choďte. Žijte moudře a ne jako pošetilci. Nežijte jako lidé, kterým život protéká mezi prsty a utíká pryč. Ukažte svou moudrost v tom, že využijte dobře čas, který vám Bůh dal. Možná to vypadá, že není třeba se nějak stresovat, den za dnem běží, můžeme žít a užívat si života, ale to je jen zdání, které klame. Skutečnost je úplně jiná! Podívejte se, co říká náš text – nastaly dny zlé, jsou zlé dny.

Co tím chce Bůh říci? Co to znamená, že jsou zlé dny? Vždyť to není tak hrozné. Dokonce to je docela dobré. Většina z nás si žije docela dobře. Čas od času sice přijdou nějaké těžké věci, které nám chvíli dělají těžkou hlavu a nedávají nám spát, ale nemusíme se obávat o svůj život, v zimě se nemusíme bát, že zmrzneme nebo že umřeme hlady. Naše společnost se vyrovnala se spoustou nemocí, takže lidé neumírají na epidemie tyfu nebo cholery, neštovic nebo moru. Jak to tedy je s těmi zlými dny? Proč by si někdo měl myslet, že jsou zlé dny? Možná v Somálsku nebo v Severní Koreji, ale tady? Myslím, že úplně stejné otázky si mohli klást křesťané v Efezu. Žili relativně klidným životem. Žili skoro v srdci říše, která zajišťovala bezpečí, udržovala vnější nepřátele za hranicemi říše, v relativně velké míře dbala na právo a spravedlnost. Přesto Pavel napsal křesťanům do Efezu, že nastaly dny zlé. Proč? Protože nemluví až tak o tom, co přesně se děje kolem nás, v jakých žijeme podmínkách, a jestli se máme dobře nebo ještě lépe, ale mluví o tom, že svět leží ve zlém a s Kristovým příchodem nastal konec časů, který vyvrcholí vzpourou antikrista proti Pánu. Jan napsal křesťanům (pravděpodobně do Efezu), že nastala poslední hodina (1J 2,18). Kristovým křížem jsme vstoupili do poslední doby a z biblického pohledu existují jenom dvě období – nynější zlý věk, a budoucí věk. Tento nynější zlý věk bude ukončen Kristovým druhým příchodem.

Tento nynější zlý věk byl, je a bude charakterizován utrpením. V tomto nynějším věku trpíme, protože patříme Kristu. On nás již vykoupil z tohoto zlého věku (Ga 1,4), ale nevytrhl nás z něj. Jsme z něj vysvobozeni a až přijde Boží soud, nebudeme smeteni spolu s bezbožníky, přesto jsme ponecháni v tomto světě, v tomto zlém věku, abychom byli světlem Kristovým, abychom žili moudře a dobře využívali čas, který nám Bůh dal. Čas, který máme, není samozřejmostí. Bůh je jeho vlastníkem. A my jsme jeho správci, takže pokud nám dopřává pokoje, máme se radovat a usilovat o to, abychom co nejlépe využili tento čas.

A nenechme se ukolébat tím, že se „nic zlého neděje“. To je jen zdání. V našich končinách se skutečně neděje nic zásadně katastrofického, není tu ani žádné pronásledování křesťanů, nemáme žádné velké příležitosti trpět pro Krista, nebo pro něj zemřít. Ale je vnější, tělesné utrpení tou jedinou známkou nynějšího zlého věku? Co falešné učení, které postihuje současnou církev? Nebo odmítání biblického pohledu na hřích? Co zatemněné porozumění tomu, co to znamená být křesťanem? Nebo všeobecně se rozmáhající lhostejnost vůči Božím věcem – lhostejnost nejenom ve světě, ale i v tom, co se často nazývá církví? To není nic zlého? Co zvrácenost společnosti, ve které žijeme? Náboženství humanismu, které válcuje slabé křesťany, veřejně propagovaná homosexualita, která je vydávaná za právo člověka, potraty, korupce, lhaní, podvody, rozvrácení rodiny, indoktrinace evolučním pohledem na svět atd.

Copak to není dostatečný důkaz toho, že žijeme ve zlém věku? Copak nestačí ty zástupy lidí, které hltají každé slovo z úst falešných učitelů a odporují pravdě? Bůh je znevažován, jeho dílo stvoření i vykoupení je znevažováno, jeho slovo je zaměňováno za lidské pocity a blábolení falešných proroků. Ježíš mluvil o tom, že vychladne láska mnohých, a přesně to můžeme vidět. Kde je láska k Bohu? Kde je láska k jeho Slovu? Kde je láska k jeho lidu? Kde je láska k bližnímu? Lidé ji zaměnili za lásku podle svých představ, za modlu tzv. tolerance, která nutí každého souhlasit a každý nesouhlas se snaží zadupat do země. Je to snad málo na to, abychom chápali, že i my žijeme v nynějším zlém věku?

Proto nesmíme žít jako pošetilci, ale s moudrostí máme získávat čas, abychom mohli šířit evangelium a žít zbožně v tomto světě. Možná to bude znamenat vzdát se některých věcí, možná to bude znamenat odmítnout některé nabídky. Možná si nebudeme moci užívat tak, jako si užívají naši nevěřící kolegové nebo sousedé. Ale ta cena je nepatrná ve srovnání s cenou, kterou zaplatil náš Pán, když se vzdal slávy, kterou měl u Otce a stal se člověkem. Když dal sám sebe za oběť smíření za naše hříchy, aby nás vysvobodil od přicházejícího Božího hněvu (1Te 1,10), aby z nás učinil královské kněžstvo, které bude světlem na této zemi.

Pohleďte na Krista, milovaní, pohleďte na jeho kříž. Dal sám sebe za nás, abychom mohli žít své životy pro něj, pro jeho království a k jeho slávě. Proto:

• Efezským 5:15-16 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.

Amen.