Křesťanství vs. náboženství (Fp 3,2-11)
Kazatel
Marnost náboženství bez Krista
Jarda Kernal, 13. března 2005, Ústí nad Labem
Církev ve Filipis byla skvělou církví. Byla to rostoucí a poslušná církev. Byla nám příkladem ve svých vztazích – ať už k Epafroditovi, nebo k Pavlovi. Ale je zde také satan, který pracuje proti každé církvi a využívá problémů církve. A zvlášť pracuje proti takové jako byla církev ve Filipis. Když nemá čeho by se chytil, tak si takové místo vytvoří. Dělá to různými způsoby:
1. Používá hněvu a neusmíření mezi Božím lidem
- Ef 4:26-27 "Hněvejte se a nehřešte;" ať nad vaším hněvem nezapadá slunce. Nedávejte místo ďáblu.
2. Posílá falešné učitele.
- 2Pt 2:1 V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.
A tak během toho, když Pavel psal svoji epištolu radosti považoval za nutné varovat křesťany ve Filipis před falešnými učiteli.
2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zlé dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´!
Všimněme si, že Pavel nepoužívá žádné eufemismy k popisu falešných učitelů. Nesnaží se nějak opsat jejich učení, omluvit je nebo dokonce dělat jako že je všechno v pořádku. Používá velmi tvrdá a jasná slova. Z jeho slov je jasné za koho falešné učitele považuje. Pavel dělá to, čemu se církev dnes vyhýbá – pod záminkou ekumenismu, falešné jednoty,
Psi – toto slovo v Písmu nepopisuje krásného domácího mazlíčka, ale divoké, prašivé, zavšivené zvíře, které se živí odpadky – dnes bychom je přirovnali ke krysám. Tito psi se chtějí vplížit do církve a uchvátit svobodu křesťanů, kterou mají v Kristu. Někdo se může zeptat – nejsou ale tito lidé, které Pavel popisuje křesťané? Bible mluví v pěti případech o psech a čtyřikrát je to o lidech – podívejme se o jakých lidech:
- Mt 7,6 Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly před svině, aby je snad svýma nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás."
- 2Pt 2,22 Stalo se jim však to, co se říká v tom pravdivém přísloví: "Pes se vrátil ke svým zvratkům" a vykoupaná svině k válení v bahně.
- Zj 22,15 Venku však zůstanou psi, čarodějové, smilníci, vrahové, modláři a každý, kdo miluje a provozuje lež.
Třikrát je toto slovo použito o těch, kteří jsou ztraceni, kteří nevejdou do Božího království – a podobně je to i tady. Falešní učitelé nejsou těmi, kteří budou spaseni. Když si uvědomíme tento fakt, vyvstane nám více škodlivost toho, co tito lidé dělají
Slovo pes tedy popisuje charakter těchto lidí.
Špatní dělníci – byli to dělníci satana. Nejenom že jejich dílo bylo špatné a jejich skutky zlé, ale oni se aktivně stavěli proti evangeliu.
Pes – to slovo popisuje charakter, špatní dělníci – popisuje jejich práci.
Rozřízka – obřízka byla dána Izraeli jako znamení Božího lidu. Ale protože přišel Kristus už není žádná obřízka, která vlastně byla jenom mrzačením těla – jak se dá to slovo zde přeložit. A tito učitelé nejen že byli poznamenáni na svém těle, ale protože nevyšli z Mojžíšovských rituálů, tak stejným způsobem mrzačili také pravdu.
Rozřízka popisuje náboženskou zátěž těchto lidí – prázdné náboženství.
Nebylo to poprvé, kdy se Pavel setkal s falešnými učiteli a nebylo to poprvé, kdy se setkal s judaisty. Pavel se nacházel ve stejné společnosti také v:
- Ga 2,3-5 Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepoddali se, aby při vás zůstala pravda evangelia.
3 Pravá obřízka jsme přece my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na tělo.
Pavel říká pravá obřízka – jediní kdo jsou správně oddělení jsou ti, kdo jsou v Kristu.
- Ga 6,12-15 Ti, kdo chtějí dobře vypadat v těle, vás nutí, abyste se obřezávali, jen proto, aby nebyli pronásledováni pro Kristův kříž. Vždyť ani ti, kdo jsou sami obřezáni, nezachovávají Zákon! Chtějí však, abyste se obřezávali, aby se mohli pochlubit vaším tělem. Ale já se v žádném případě chlubit nebudu - jedině křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je svět ukřižován mně a já světu. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale jen nové stvoření.
Nejen že jsou oddělení pro Pána, ale také uctívají Boha správným způsobem – uctívají ho v Duchu Svatém. Ježíš říká, že jenom toto je způsob uctívání, který Otec vyžaduje a jenom ti, kdo to takto dělají, skutečně uctívají Boha.
- J 4,23-24 Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě."
Podle 3,1 jsme těmi, kteří se radují – zde ve 3,3 Pavel popisuje důvod radosti – chlubíme se Kristem, jeho dokončeným dílem – nezakládáme si na vnějších skutcích, které nemohou spasit. Naše jistota není v nikom a v ničem jiném, než v samotném Kristu a v jeho dokončeném díle. Žádné předpisy, rituály, žádné náboženství – dodržování nějakých zvyků, dělání něčeho pro Boha, žádný způsob jak být svatější nebo blíž Bohu – jestliže je to odloučeno od Krista, nevychází to z Krista a z jeho díla nebo se to nějak přidává ke Kristu je to tělesné a prázdné před Bohem – je to falešné náboženství.
- Ga 3,1-5 Ó, nemoudří Galatští! Kdo vás zmámil, abyste nedůvěřovali pravdě? Vás, před jejichž očima byl Ježíš Kristus vylíčen jako ukřižovaný mezi vámi! Chtěl bych se od vás dozvědět jen toto: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry? Jste vskutku tak nemoudří? Když jste začali Duchem, dokončujete nyní tělem? Vytrpěli jste toho tolik nadarmo? (Jestliže to ovšem bylo nadarmo.) Ten, který vám uděluje Ducha a působí mezi vámi zázraky, to tedy dělá na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry?
- Ko 2,18-23 Ať vás nikdo, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství, nepřipraví o vítěznou odměnu. Takový se vydává do věcí, jež neviděl, prázdně se nadýmá svou tělesnou myslí a nedrží se hlavy, z níž celé tělo podporované a spojené klouby a šlachami roste Božím vzrůstem. Když jste tedy s Kristem zemřeli principům světa, proč se poddáváte těm ustanovením, jako byste ještě žili ve světě? "Nesahej, neokoušej, ani se nedotýkej!" - všechny ty věci se zakládají na příkazech a učeních lidí a jejich zneužívání vede ke zkáze. Svou strojenou nábožností, falešnou pokorou a nešetřením těla sice působí zdáním moudrosti, ale nemají žádnou cenu, jedině k uspokojení těla.
Jsou jenom dva druhy náboženství – 1. kdy člověk pracuje, jedná a 2. kdy Bůh dává.
To první říká: „Musíš dělat to a to aby ses dostal k Bohu“ – jde o to, Boha si nějakým způsobem naklonit a zasloužit si spasení, vypracovat si ho.
Ale Bůh přišel v těle jako má člověk a na lidském těle odsoudil hřích. Ježíš přišel jako oběť smíření za naše hříchy a dokonal veškeré dílo spasení. Spasení je nám dáno jako dar.
- Ef 2,8-9 Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.
Každé náboženství, každé vyznání, každá církev, která není zakořeněná v biblickém spasení a v biblickém křesťanství – v tom, které je dáno jako dar milosti ne na základě toho co děláme – každé takové vyznání není z Boha. Je to tělo, lidské dílo, neschopné spásy, a výsledkem je falešné uctívání Boha.
4 Ačkoli právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na tělo, já více:
Pavel velice jasně prohlašuje, že nikdo se nemůže spolehnout na sebe v otázce spasení. Říká: chcete ukázat rozdíl mezi náboženstvím a skutečnou zbožností? Ukážu vám to velice rád. Podívejte se na mě, na můj život – kolik zde bylo náboženství.
5 obřezán osmého dne, z rodu Izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus,
Byl jsem obřezán osmého dne, přesně tak jak požadoval Mojžíšův zákon. Ne jako pohan – ti se nechávali obřezat v dospělosti, pokud se chtěli stát konvertity. Byl jsem z rodu Izraelského, nebyl jsem proselyta ani pohan. Z pokolení Benjamínova – Benjamín, „syn zdaru“, dvanáctý syn Jákoba – Benjamín zůstal věrný společně s Judou, když ostatních deset izraelských kmenů vytvořilo své vlastní království. Z Benjamína pocházel první židovský král, jehož jméno Pavel nesl – Saul.
Jsem Hebrej z Hebrejů. 100% čistý žid. Jeho rodiče, jeho kultura, jeho dědictví, jeho náboženství – všechno bylo 100% židovské.
Podle zákona farizeus – farizeové byli nositeli židovské kultury a náboženství. Byli věrní tradici Písma – Starého zákona – věřili v anděly, zmrtvýchvstání, očekávali Mesiáše a tisícileté království. Horlivě se modlili, postili, předčítali z Písma. Stavěli se proti Římanům a měli velký vliv na lid. Historik Josephus píše, že jich bylo více než 6000. Ovšem byli také zatvrzelí nepřátelé Krista.
6 co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bezúhonný.
Co bylo cílem židovského náboženství, resp. co je cílem náboženství obecně? Pavel o tom může vyprávět. To co naplňovalo jeho mysl, to, co rozněcovalo jeho ducha byla obrana jeho náboženství, což ovšem – před jeho obrácením – pro něj znamenalo zničení církve, která nesla jméno Ježíše Krista.
- Sk 8,3 Saul však pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.
- Sk 9,1 Saul však ještě stále dychtil po výhrůžkách a po vraždění Pánových učedníků.
- Sk 22,3-5 "Já jsem zajisté Žid, narozený v kilickém Tarsu, ale vychován jsem v tomto městě u nohou Gamalielových. Byl jsem se vší přísností vyučen otcovskému zákonu a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste podnes vy všichni. Já jsem tu cestu pronásledoval až k smrti. Svazoval jsem muže i ženy a dával je do vězení, čehož je mi svědkem i nejvyšší kněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych i ty, kteří byli tam, přivedl svázané do Jeruzaléma k potrestání.
další texty Sk 26,9-11; 1K 15,9; 1Tm 1,13
Co do spravedlnosti zákona, který byl cestou oběti za hřích jsem byl bezúhonný, nebyl jsem hodný odsouzení, byl jsem bez překročení zákona, bez vady. Podle mého náboženství to byl standard, ba co víc - vynikal jsem nad všechny své vrstevníky.
- Ga 1,13-14 Slyšeli jste přece o mém někdejším způsobu života v židovství - že jsem nesmírně pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit a že jsem v židovství postupoval nad mnohé vrstevníky ve svém národě, neboť jsem byl horlivějším milovníkem tradic svých otců.
„Můj život byl legendou“, říká Pavel. „Podle mého náboženství jsem byl připravený pro nebe“. Ale – Fp 3,7.:
7 Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
Ale nyní přichází něco důležitého, co chci abyste dobře pochopili. Toto bylo Bohem dané náboženství, které Pavel následoval. A ačkoliv to sloužilo Božím cílům, už to skončilo. Toto náboženství už není Boží cestou (a nikdy nebylo cestou ke spravedlnosti – Ga 4,1-6).
Pavel ukazuje, že svoji spravedlnost, své spasení – to všechno založil na sobě – šlo o jeho vlastní spravedlnost, která vycházela ze zákona. To nám ukazuje, do které kategorie zařadit toto náboženství – náboženství lidských skutků. Židovství a křesťanství nejsou totéž. Můžeme mít jedno nebo druhé, ale nikdy oboje.
8 A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista
Pavel říká, že všechny tyto věci jsou ztrátou. V řečtině to slovo znamená něco jako lejno nebo psí zvratky. Není to nic, jak překládají E, ale je to ztráta, něco, co už nikdy nechceme zpátky. Pavel je ztratil pro Krista. Vedle poznání Ježíše to považuje za něco odporného.
Když se podíváme na slovesa těchto pasážích je v nich použitý takový čas, který ukazuje na vztah Pavla s Ježíšem. Vztah, který začal ukřižováním Ježíše na kříži, který ale pokračuje a roste v každém momentu, kdy Pavel píše tento list.
Čím déle Pavel poznává Krista, čím více roste v Kristu a získává Krista tím více touží po jediné věci – tak jako se dříve chlubil svou spravedlností, nyní Pavel touží po jiné spravedlnosti:
9 a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu, tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře;
Pavel chce být nalezen v Něm nebo v jednotě s ním. Ne s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista, spravedlností, která pochází od Boha a jejíž podstata je ve víře.
Spravedlnost Boží skrze Krista Ježíše – to je pravá hodnota skutečného náboženství.
Už jsme si ukázali, že všechna náboženství mimo křesťanství nejsou ničím jiným než modlářstvím. Ukázali jsme si dva typy náboženství – lidské a Boží a viděli jsme, že je pouze jediné Bohem dané náboženství – biblické křesťanství.
Když procházíme touto kapitolou nemůžeme si nevšimnout Pavlova růstu ve víře, stále těsnějšího vztahu s Ježíšem Kristem.
V 7. verši Pavel odepisuje všechno jako ztrátu kvůli Kristu.
V 8. verši vyjadřuje touhu získat Krista. Je to skoro jako vášeň, protože je odhodlaný, kvůli tomu opustit úplně všechno. Jeho vztah s Kristem roste. Celý svůj náboženský život přirovnal k hromadě hnoje vedle toho jak získal Krista. Nic se nemohlo vyrovnat poznání Krista.
V 9. verši píše o spravedlnosti ve svém životě, kterou získal skrze víru v Krista.
A nyní v 10. verši Pavel vyjadřuje svou stále větší touhu poznat Krista.
10 abych poznal jeho i moc jeho vzkříšení a účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,
Pavel chce být smíchán s Kristem ve stále větší intimitě poznání Ježíše. Zakusil Krista ve spasení, roste v poznání Krista v křesťanském životě a vyjadřuje touhu znát Ho stále více. Vzkříšení je definitivním projevem ztotožnění se s Kristem.
- 1 J 3,2 Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.
Pavel touží poznat tuto moc. Moc, která vzkřísila Krista z mrtvých, nadpřirozená Boží moc, jejímž ovocem je život z Boha, nový život, svobodný od hříchu.
Pavel ale netouží jenom poznat Krista a jeho moc, touží se s ním ztotožnit natolik, že chce mít účast na Jeho utrpení.
- 2 Tm 2,11-12 Toto slovo je spolehlivé: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže jej zapřeme, zapře i on nás.
Nadějí evangelia je požehnaný návrat Boha a Spasitele Ježíše Krista. Tato naděje naší budoucí nadějí. Je to naděje vzkříšení.
11 abych tak snad dospěl ke vzkříšení z mrtvých.
Vzkříšení z mrtvých – to bylo Pavlovo poselství v celé knize Skutků – naděje věřících. Každý skutečný věřící, který chodí v Duchu Svatém touží po vzkříšení z mrtvých. Ale touha samotná není všechno. Touha – jak vidíme v Pavlově životě je propojená s akcí, se skutkem. Pavel vzal všechno ve svém životě a podřídil to, zasvětil, jedinému cíli – poznání Krista.
A toto je pravděpodobně jediný důvod, proč tolik věřících netouží po nebi a po vzkříšení z mrtvých, po poznání Krista – protože je tolik věcí z tohoto světa, v jejich životě, které se jim staví do cesty.
Důvodem je, že nemají Krista na prvním místě. Potom netoužíme získat Krista a ztratit všechno a nejsme lidmi, kteří jsou ochotni riskovat, jít ve víře s Bohem a vidět Jeho moc.
Jestliže není Kristus na prvním místě, potom žijeme ve svém náboženství, náboženství těla a skutků, které jsou marností před Bohem.
Ukázali jsme si rozdíl mezi náboženstvím člověka a náboženstvím, které je dané Bohem. Zahlédli jsme cíl Pavlova života a zdroj jeho radosti – Ježíše Krista. Můžeme totéž říci o svém vlastním životě? Je cílem našeho života skutečně poznání Krista?
Modlím se za to, aby z nás Pán učinil takové lidi, kteří budou hořet vášnivou láskou k Němu a všechno ve svých životech podřídí jedinému cíli - intimnímu poznání Ježíše Krista.