Boží umělecké dílo (Ef 2,10)

Magna charta spasení III.

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 9. listopadu 2014

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Pojďme společně otevřít Boží slovo v listu Efezským a budeme číst Magnu chartu našeho spasení, Ef 2,8-10.

Máme před sebou text, který je radostí každého křesťana. Jsou to tři verše, které stojí za to znát zpaměti, často si je opakovat, přemýšlet o nich a radovat se z nich. Je jimi překrásně vyjádřené evangelium. Dnes je před námi poslední z těchto tří veršů, který jinými slovy opakuje to, co bylo řečeno v předchozích dvou verších a zároveň jde ještě dál než ony dva. Znovu je to o spasení z milosti, o spasení, které není z našich skutků, ale které také není bez našich skutků. Tento verš vysvětluje účinnou Boží milost. Ukazuje na to, že Boží milost není neplodná nebo pasivní, ale je aktivní, činná, stvořitelská. Takže si dneska ukážeme, jak tyto dvě věci patří k sobě a co to pro nás znamená, že jsme stvořeni ke skutkům, které nám Bůh připravil. Pojďme ale začít pěkně od začátku. První věc, kterou v našem textu vidíme, je:

I. Boží stvořitelské dílo

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni…

Apoštol Pavel opakuje to, co řekl v předchozích verších – milostí jste spaseni skrze víru. Desátým veršem neříká nic jiného, ale opakuje a zdůrazňuje totéž, co řekl předtím. Doslova v našem textu stojí: „Jeho pak jsme dílem stvořeným v Kristu Ježíši…“ Je to Boží práce, Boží stvoření, Boží milost, která toto vše způsobila a působí, protože nemluvíme jenom o něčem minulém, ale mluvíme o skutečnostech přítomných, které jsou platné nyní, teď a tady. A to můžeme vztáhnout na všechny tři verše – milostí jste spaseni, jsme jeho dílem.

Už nyní platí, že jsme spaseni. Přestože stále ještě vyhlížíme den, kdy se zjeví náš Pán, a my budeme proměněni, a naše spasení bude dokonáno, již nyní víme, že jsme spaseni Boží milostí. Už nyní je to pravda a skutečnost našich životů. Každý křesťan o sobě už nyní může s jistotou prohlásit, že je Božím dílem. A nejenom ve všeobecném stvořitelském smyslu – všechno je Božím dílem, protože Bůh stvořil celý svět, ale ve zcela specifickém a konkrétním slova smyslu: Křesťan je novým stvořením!

  • 2 Korintským 5:17-18 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha…

Nové stvoření už je tady. Pokud vám je víc než dvacet, tak to nezkoušejte zjistit tím, že se na sebe ráno podíváte do zrcadla. To by vás mohlo spíš šokovat. Ale přesto máme zrcadlo – jediné zrcadlo, které nám říká pravdu o novém stvoření – a to je zrcadlo Božího slovo. A nejenom ráno byste do něj měli každý den hledět. Pokud se podíváte do tohoto zrcadla, máte možnost zjistit, jestli tady doopravdy je nové stvoření. A náš dnešní text nám ukazuje jeden z mnoha způsobů, jak to můžeme poznat – podle toho, jestli Bůh účinně, tedy viditelně pracuje v našem životě, takže jednáme novým způsobem, chodíme ve skutcích, které On nám připravil, jak zní doslova závěr desátého verše. Jde o celý, naprosto nový způsob života. Druhá polovina listu Efezským to popisuje velmi jasně. Všimněte si, jak to začíná:

  • Ef 4:1-2 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem…

To je aktivní a účinná Boží milost, která pracuje v křesťanech a skrze ně. Křesťan je zachráněn milostí a to znamená, že je novým stvořením. Boží milost v něm působí a to znamená, že křesťan jedná – proto žije tak, jak byl nově stvořen, žije a nese ovoce nového stvoření.

Víte, jaký je rozdíl mezi prasetem a kočkou? Je jich celá řada, ale chtěl bych ukázat jeden – týká se jejich vztahu k blátu. Co udělá kočka, když se trochu zamaže blátem? Hned jde a očistí se – jazýčkem se umyje. A když budete pozorovat kočku, uvidíte, že je velmi šikovná v tom, aby se od bláta neumazala. Co udělá prase, když vidí bláto? Běží a vyválí se v něm. A kdybyste ho umyli a vydrbali, navoněli a třeba i napudrovali, víte, co udělá, když uvidí bláto? Vyválí se v něm. Víte proč? Protože je to prase – je to jeho přirozenost.

Co je přirozeností hříšníka? Duchovní smrt, život podle žádostí těla i mysli, hledání vlastních cest k ospravedlnění, odpor k Boží milosti, která přichází zdarma. Martin Luther řekl: „Kdyby nám Bůh chtěl svou milost prodat, přijali bychom to mnohem rychleji a s větší radostí, než když nám jí nabízí zdarma.“ To je hříšná lidská přirozenost. Chceme dělat skutky, které nás vykoupí, které nás přiblíží k Bohu, které nám zajistí spasení. Ale spasení je z milosti, která je bezpodmínečná a nezasloužená.

Jaká je přirozenost nového stvoření? Žít k Boží slávě! Dělat skutky, které nám Bůh připravil – to je ovoce víry a nového života v křesťanovi. Přesně o tom mluví Ježíš v podobenství o rozsévači (Mt 13,3-9.19-23). Mnoho lidí tomu podobenství nerozumí a myslí si, že to, o co v tom podobenství jde, je ta rostlinka, která ve třech ze čtyř případů vyrostla. Ale ve dvou případech potom zahynula. A proto lidé říkají, že můžete uvěřit, mít věčný život, ale nakonec o něj přijít. Ale to není to, o čem Ježíš mluvil. Udělali bychom lépe, kdybychom toto podobenství nazývali podobenstvím o půdě nebo podobenstvím o úrodě, protože právě o to Ježíšovi šlo. Ukázat na dobrou půdu, která jediná přináší užitek. Ostatní tři druhy půdy byly špatné a nevzešlo z nich nic, vůbec nic užitečného. To jenom ukazuje, že pouze v jednom případě ze čtyř zde byl život, zde bylo spasení z milosti a bylo zde nové stvoření. A právě o té dobré půdě, která přináší hojnou úrodu, je náš dnešní text. A vidíme zde především:

A. Pozitivní prohlášení

Na rozdíl od předchozích veršů máme v desátém verši kladné, pozitivní prohlášení, které se týká našeho spasení a naší víry. V osmém a devátém verši to bylo negativní prohlášení, která nám říkalo, že spasení, milost ani víra nejsou z nás, nejsou z našich skutků. Je to tak. Nemůže to ani být jinak. Pamatujete, co jsme četli ve v. 5?

  • Ef 2:5 …probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

V desátém verši vidíme něco velmi podobného – jsme jeho dílo, jeho stvoření. A důraz je tady položen na Boha. Jeho tedy jsme dílem… Křesťané, jsme Božím dílem od začátku až do konce. A je to Jeho dílo s důrazem na Něj.

Všimněte si také, že to, co bylo negativní v předchozích verších, se vztahovalo k nám – není to z nás, není to z našich skutků, a pak byla také řeč o naší chloubě, zatímco to, co je pozitivní v desátém verši a nakonec i v těch předchozích, kde se mluví o Božím daru, se vztahuje k Bohu. Jsme Jeho dílo. On nás stvořil. Je to Jeho práce. V listu Římanům 9 Pavel odkazuje na proroky Izajáše (Iz 29,16) a Jeremjáše (Jr 18,6), kde je Bůh připodobňován k hrnčíři a Boží lid k nádobám, které Bůh stvořil. Je to obraz, který Písmo používá v různých souvislostech a podobách znovu a znovu. Je to obraz milosti. Je to obraz, který je pokořující, protože nám říká, že záleží především na Bohu a ne na nás. To ničí naší pýchu. Jedna paní mi před časem napsala: „My přeci nejsme žádná hlína, my jsme živé bytosti.“ Myslím, že Bůh s ní nesouhlasí:

  • Izajáš 64:7 Ale nyní, Hospodine, tys náš Otec! My jsme hlína, tys náš tvůrce, a my všichni jsme dílo tvých rukou.

A to platí jak v tom fyzickém slova smyslu, tak také v tom duchovním. První člověk byl Bohem stvořen z hlíny, z prachu země. Nový člověk je tvořen z duchovní smrti k životu v Kristu Ježíši. A vždy je to Bůh, kdo jedná.

B. Aktivní Boží jednání

Musíme se zbavit svých špatných představ o Bohu. Všichni je máme. Prvním krokem k tomu, abychom se jich zbavili, je, že si přiznáme, že je máme. Tou největší špatnou představou o Bohu je představa pasivního Boha. Je to něco, co si příliš nepřipouštíme, ale co hluboko v každém z nás dříme. Naše představa o Bohu je taková, že On sedí vysoko na nebesích, dívá se dolu a čeká na naše jednání. A když my něco uděláme, potom reaguje On. My se modlíme, a On odpovídá, my přicházíme k Němu a On se přibližuje k nám, my jednáme a Bůh reaguje. A dokud my něco neuděláme, Bůh je pasivní. To je obvyklý přístup, který je v každém z nás a více nebo méně se v našich životech projevuje. Ale je to naprosto falešný přístup. A Efezským 2,10 nám odhaluje, jak tragicky falešný tento postoj je.

My jsme stvoření, a On je stvořitel. My jsme zde díky Jeho aktivitě! Ten špatný pohled na Boha, který jsem popsal, je důsledkem Pádu. Je to pýcha v nás, která si myslí takové věci. K tomu přistupuje – přinejmenším v naší společnosti – evoluční věda, která tvrdí, že veškeré náboženství je výtvorem lidské mysli, tedy že Bůh byl „stvořen“ člověkem, nikoliv člověk Bohem. Je to něco, v čem jsme vyrostli a čím jsme obklopeni. Ale náš text říká, že jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši…

V našem textu jsou dvě slova, která se vztahují přímo k Bohu a k Jeho jednání. Je tady slovo dílo, v řečtině POIÉMA, z čehož máme v češtině slova jako poema, což je básnická povídka, nebo poezie, umělecké dílo. Doslova to znamená, „to, co je vytvořeno“, „dílo“ nebo „výtvor“. V řeckém Starém zákoně se toto slovo vztahuje k tvořivému dílu Božímu nebo k dílu člověka v tom dobrém, mohli bychom říci, uměleckém slova smyslu. Je to třeba:

  • Žalm 143:5 Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,

V Novém zákoně najdeme toto slovo jenom na jednom jediném dalším místě, kde mluví o Božím díle stvoření:

  • Římanům 1:20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Tady je slovo dílo vztaženo ke stvoření a ke všemu Božímu jednání. Boží stvoření je popsáno jako POIÉMA. Když lidé vidí toto umělecké Boží dílo a přemýšlejí o něm, mohou v něm vidět Boží moc a božství. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle Jeho rukou (Ž 19). Jsme Jeho dílo, Jeho stvořitelské dílo, doslova bychom říct dílo Jeho rukou. Tam, kde nebylo vůbec nic – nebyla žádná věčná hmota, jak tvrdí evoluce – tam, kde byl jenom Bůh sám, Bůh ve své trojjedinosti, řekl tento Bůh slovo a stalo se. Z ničeho stvořil všechno, co je, se vším uspořádáním, řádem a fyzickými zákony, které známe. A podobné je to s novým stvořením – s duchovním stvořením nového člověka. Není to stejné. Na počátku tvořil Bůh z ničeho, nyní je to mnohem obtížnější.

Bůh vzal to, co bylo mrtvé a Jemu nepřátelské a učinil z toho nové stvoření. Učinil něco, na co se se zalíbením dívá, co miluje a co přijímá do své svaté přítomnosti. Stvořil své nádherné dílo. A to je druhé slovo, které je v našem textu – slovo stvořit. Je tady slovo, které se v Novém zákoně vztahuje výlučně k Bohu a k Jeho stvořitelskému dílu. Platí o stvoření fyzickém i duchovním:

  • Efezským 2:14-15 Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír.

To sloveso je v našem textu ve tvaru, který ukazuje na to, že věřící je pasivním příjemcem Božího aktivního jednání. To není z nás, to není z našich skutků, ale to je cele Božím dílem. Proto Pavel říká o něco dále:

  • Efezským 4:24 …oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Bůh stvořil nové lidství v Kristu Ježíši. A to nás vede dále – je to:

C. Osobní i skupinové dílo

Mluvíme o novém stvoření, které se týká každého jednotlivého křesťana. Jak nás Bůh tvoří? Můžeme to odvodit z toho, co říká apoštol Pavel Galatským:

  • Galatským 4:19 Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.
  • 1 Janův 4:4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Člověk slyší Boží slovo, kázání evangelia – nebo se nějakým podobným způsobem setkává s Božím slovem, s Kristem, který je zvěstovaný v Božím slově. Duch svatý potom pracuje v životě takového člověka – otevírá mu oči, dává mu nové srdce, usvědčuje ho z hříchu, dává mu víru v Krista, který je jedinou nadějí na záchranu a člověk tuto víra začíná používat a činí pokání. To je způsob, jakým je v člověku „tvořen“ Kristus. On je v nás a my v Něm. Znovu se tady dostáváme k tomu, že křesťan je ten, kdo je v Kristu. A podle našeho textu bychom to mohli říct také tak, že křesťan je ten, kdo byl stvořen v Kristu Ježíši. Byl usvědčen Duchem svatým a z moci Boží milosti vložil celý svůj život – ne jenom svojí víru nebo svou naději, ale celý svůj život v Krista a Jeho dílo.

  • Římanům 8:9-10 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

Jsme stvořeni Bohem mocí Ducha svatého v Kristu a pro Krista. Křesťan je dílem celé Boží trojice. Ale když tady mluvíme o Božím uměleckém díle, musíme zmínit ještě jeden aspekt. Skrývá se v detailu našeho textu – v. 8 – milostí jste spaseni, v. 10 – jsme přece Jeho dílo…

Pavel mluví o individuálním Božím díle v každém jednotlivém křesťanovi:

  • Galatským 2:20 …nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.

Ale vedle toho začíná také směřovat naši pozornost k celkovému Božímu dílu – a tím vrcholným dílem Božího stvoření je církev, Kristova nevěsta. On:

  • Efezským 5:26 …ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;

To mluví o našem znovuzrození – individuálním, jak jsme se každý z nás stali křesťany, ale ukazuje to na celkové Boží stvoření, nový Jeruzalém, jímž je církev živého Boha. Kristus to učinil a:

  • Efezským 5:27 …tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

To nás vede k dalšímu bodu našeho kázání:

II. Boží smysluplné dílo

Bůh nás stvořil s určitým záměrem a cílem, naplánoval nás pro konkrétní věci. Stvořil církev, aby byla svatá a bezúhonná. A podívejte se zpátky:

  • Efezským 1:4 …v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

Boží slovo nám ukazuje, že Bůh nedělá věci zbytečně, bezúčelně nebo nesmyslně. Nové stvoření má podle našeho textu jeden cíl, jeden úkol – není to jediný úkol, jediný cíl, ale je důraz našeho textu – a tím cílem jsou dobré skutku.

  • Ef 2:10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům… (ČSP)

Křesťan je stvořen k dobrým skutkům. Není stvořen na základě dobrých skutků ani z dobrých skutků, ale je stvořen pro dobré skutky. Spasení není z dobrých skutků, ale ani bez nich. Není založeno na dobrých skutcích, ale dobré skutky z něj vyplývají. A jak jsem to říkal před chvílí, kde je spasení, tam se objeví dobré skutky. Jsou nevyhnutelným důsledkem díla Boží milosti v člověku, jsou přirozeným důsledkem vyplývajícím z nového narození, z nového stvoření. Bůh nás stvořil k dobrým skutkům, proto je nepředstavitelné, že by křesťan byl bez dobrých skutků.

To samozřejmě vede k otázce, co to jsou dobré skutky? O jakých skutcích tady mluvíme? Jak poznáme, že nějaký skutek je dobrý? Je to věc, ve které mnoho křesťanů tápe nebo má dokonce zmatek.

Už jsme si vyjasnili, že naše skutky nás nezachrání, ale že jsme zachráněni k dobrým skutkům. Dobré skutky jsou takové, které jsou morálně dobré a které přinášejí užitek druhým. Když jsme byli nevěřící, nebyli jsme schopni udělat žádný dobrý skutek. Ještě jednou – nevěřící člověk není schopen udělat žádný dobrý skutek. Teď si možná myslíte, že jsem se zbláznil – copak tady nejsou lékaři, záchranáři, hasiči – ti všichni mají v popisu práce dělat dobré skutky, nebo ne? Ti všichni mají v popisu práce pomáhat lidem podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ale to ještě neznamená, že to, co dělají, je dobré.

Tím nechci říct, že zachránit život, pomoci člověku nebo vyléčit nemocného je špatné. To jistě ne. Ale takový skutek nemá žádnou hodnotu pro věčnost. A ve skutečnosti Boží slovo říká velmi otevřeně, že nevěřící člověk není schopen vykonat dobrý skutek, protože celý jeho život je postaven na hříchu.

  • Titovi 1:15-16 …poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. … Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

Musíme se dívat na to, co znamenají dobré skutky pro Boha a ne pro nás. Jaké skutky jsou dobré v Božích očích a ne v našich. Pak teprve můžeme porozumět tomu, že dobrý skutek je takový skutek, který oslaví Boha. Takový skutek může učinit jenom člověk, který Bohu patří, protože jenom takový člověk byl stvořen k takovým skutkům. Takový skutek musí být:

III. Boží připravené dílo

Tím se dostáváme zpátky k milosti. Spasení není z nás. Nic na celém spasení není z nás, není z našich skutků. I ty skutky, pro které nás Bůh stvořil, jsou skutky, které On sám pro nás připravil.

  • Efezským 2,10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil… (ČSP)

Podívejte se na to, jak dokonalé spasení nám Bůh připravil. Je připravené od začátku až do konce. Před stvořením světa vyhlédl Beránka, kterého poslal ve stanovený čas, aby se stal obětí smíření za naše hříchy (1Pt 1,19-20). Před stvořením světa nás vyvolil a předurčil k přijetí za syny (Ef 1,4-5).

  • Římanům 8:29 Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

Bůh nás svým Duchem a skrze své Slovo dotváří do podoby Pána Ježíše Krista. To je cíl, ke kterému směřujeme. Sami ze sebe ho nikdy nedosáhneme a nejsme toho schopní, ale Bůh udělal všechno. Stvořil nás fyzicky – a my Mu za to musíme být vděční a každý den bychom Mu za to měli děkovat, stvořil nás duchovně – dal nám nové narození a život a za to bychom Mu měli být neméně vděční. Dal nám všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu:

  • 2Pt 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Všechno, co potřebujeme, nám Bůh dal – i skutky, které máme dělat k Jeho slávě, jsou skutky, které On sám připravil. Je to naše pýcha, která se tomu brání a nechce takovou milost přijmout. Říkáme, že bychom přeci takto nebyli svobodní, jak by se z nás Bůh mohl radovat – vždyď bychom byli jako roboti, které naprogramoval. Takové poznámky jsou hloupé. Když dáte svým malým dětem peníze na to, aby vám koupili dárek, a když jim dokonce – když jsou hodně malé – řeknete, co vám mají koupit, máte z toho proto menší radost? Udělali jste z nich roboty? Ne! Je to výraz toho, že vás ve skutečnosti nemilují? Ne! Nebo tím snad dáváte najevo, že vy je nemilujete?

Bůh ví, že jsme byli mrtví v hříchu, neschopní doopravdy milovat kohokoliv jiného kromě sebe sama. Bůh ví, že jsme byli trosky a ruiny, které hřích naprosto zdevastoval. Bůh ví, že náš hřích je tak ničivý, že kdyby tady byl jediný skutek, který bychom mohli udělat a který by nebyl od Boha připravený, tak bychom toho okamžitě využili ke své vlastní chloubě. Proto jsme spaseni z milosti, aby se nikdo nemohl chlubit. Proto jsme posvěcováni z milosti a žijeme z milosti, aby nikdo nemohl říct: „Já jsem si vypracoval tak dokonalou svatost, já jsem si svými skutky vydřel skvělé postavení před Bohem, já…“

  • 1 Korintským 15:10 Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.

To je Boží připravené dílo. Pavel udělal to, k čemu ho Bůh určil. Proto říká:

  • 1 Korintským 9:16 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.

IV. Boží žité dílo

Náš text neříká, že máme dělat skutky, které nám Bůh připravil, jak to máme v ekumenickém překladu, ale:

  • Efezským 2,10 Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.

Doslova je tam, abychom v nich chodili. Je tam stejné slovo, jaké je ve druhém verši druhé kapitoly, kde je řečeno, že jsme žili, chodili mrtví v hříchu. Ale nyní jsme byli obživeni spolu s Kristem, byli jsme stvořeni k novému životu. Náš život už nebude stejný. Stejné slovo používá Pavel i dál v listu:

  • Efezským 4:17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.
  • Ef 5:1-2 Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Jde o to, že naším úkolem není zoufale hledat, který že to je ten skutek, který mi Bůh připravil na dnešní den. Jsou lidé, kteří tím tráví množství času a řeší, jestli si mají vzít modré triko nebo žluté a co z toho bude Božím připraveným skutkem. Dobrou odpověď nacházíme v Písmu:

  • 2 Timoteovi 3:16-17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Jestli chcete chodit ve skutcích, které Vám Bůh připravil, musíte jít nejdřív do Písma, abyste z něj byli náležitě připraveni na tyto Boží skutky. A znamená to také, že půjdete do církve, kde se Písmo vykládá, protože tam uslyšíte konkrétní aplikace Božího slova. Když tohle uděláte, potom možná zjistíte, že není podstatné, zda si vezmete modré triko nebo žluté, ale že jsou zde jiné věci, na kterých je třeba stavět a které je třeba dělat:

  • Mt 23:23 právo, milosrdenství a věrnost. To je třeba činit a to ostatní nezanedbávat.

Ježíš vyprávěl o tom, jak to bude při Jeho druhém příchodu. Mluví tam o tom, jak oddělí ovce od kozlů – tedy jak oddělí pravé věřící od těch, kteří se za ně sice považovali, ale ve skutečnosti jimi nebyli. Rozpoznávacím znakem budou Boží připravené skutky, ve kterých praví křesťané žili.

  • Matouš 25:34-40 ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘

Tady je odpověď. Tito požehnaní žili pokorně a s milosrdenstvím sloužili lidem kolem sebe. Nezkoumali, zda dělají skutky, které jim Bůh připravil, ale žili věrně, žili ve víře, prokazovali milosrdenství bratřím, církvi a sloužili bez toho, že by očekávali nějakou odměnu. Sloužili proto, že to byla jejich přirozenost – nové stvoření v nich, které je nenechalo žít starým způsobem života a nedovolilo jim odvrátit se od potřebných.

Jejich život byl prosycen Božím slovem a to je vedlo ke službě druhým. Nežili jako diváci, nežili jako ti, kdo si nechají od druhých sloužit, ale žili aktivně a sloužili druhým lidem. A přesně k tomu nás volá náš dnešní text.

Jak se prokáže nové stvoření? Službou, protože pokorná, ochotná a milosrdná služba bratřím a sestrám patří na první místo mezi skutky, které nám Bůh připravil. Co to znamená pro vás, moji milí? Jste novým stvořením? Žijte tedy jako ti, kdo svou své životy odevzdali Bohu. 

Rok

Osnova kázání