Nejrozšířenější hra na světě

(Podle A. W. Tozera)

Většina z těch, kdo navštěvují církve, hraje – podobně jako se hrají jiné hry – hru na náboženství.

Náboženství je totiž nejrozšířenější hrou na světě!

Církev má svou vlastní „hrací plochu“, svá vlastní „pravidla“ a své vlastní „vybavení“ pro to, aby lidé mohli hrát hru na náboženství.

Má své příznivce jak mezi laiky, tak mezi profesionály, kteří hru podporují svými penězi a povzbuzují se svou účastí a zapojením se, ale svými životy a charakterem se ničím neliší od těch, kteří o náboženství nemají žádný zájem.

Stejným způsobem jako fotbalista používá míč, mnozí z nás používají náboženská slova. Umíme je rychle dostat z jednoho konce hřiště na druhý a učíme se s nimi zacházet obratně a s elegancí. Získanou odměnou je nám potlesk publika, které si hru užívá.

Ve světských hrách nenacházíme žádný morální zisk. Je to prostě příjemná činnost, která nic nemění a nemá žádný další význam.

Žel, totéž platí i o náboženské hře. Po příjemně stráveném shromáždění se nikdo v zásadě neliší od toho, čím byl před tímto shromážděním.

Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil. (Mal 1,10)