O původu manželství (Gn 1,26-2,25)

Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Ef 5:32)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 15. dubna 2018

Pokoj vám, milovaní ve jménu Pána Ježíše, již 15 měsíců procházíme postupně novozákonním Evangeliem podle Jana, abychom společně rostli v porozumění biblické zprávy o tom, kdo je Ježíš Kristus. Bůh Otec jej učinil ústřední osobou lidských dějin. Skrze svůj neopakovatelný čin lásky umožnil Ježíš celému světu užívat každodenně dobrých Božích darů a dokonce všem lidem, které Otec Synu před stvořením světa daroval, zajistil věčný život v radosti Boží slávy.

Důsledky Kristovy smrti a zmrtvýchvstání jsou přítomné všude kolem nás - byly nám odpuštěny hříchy skrze víru v Kristovu zástupnou oběť a hledíme s jistotou do budoucnosti, kdy očekáváme naplnění Božích zaslíbení. V knize Rút nám bratr Pavel pomáhal v minulých měsících vidět Boží milost, která proměňuje lidský život od ztracenosti v tomto světě a vede až k nádherné hluboké důvěře Bohu v každodenním životě a ústí až na věčnost.

Rozhodli jsme se jako starší nyní na chvíli naši pozornost jako místní církve obrátit k otázkám tématu manželství. Každého z nás, jak tu dnes sedíme, se tato otázka týká: buď žijete v manželství, nebo jste v něm v minulosti žili, jednou žít budete  anebo vám manželský vztah Bůh nedává, aby vás použil ke své slávě jiným způsobem.

Otázek spojených s biblickým pohledem na manželství se objevuje v našem sboru stále více a v posledním roce vidíme čím dál větší potřebu se jim soustředěně věnovat. Sestavili jsme tedy celkem 10 témat k otázce biblického manželství, která bychom s Boží pomocí chtěli sboru přinést. Do prázdnin bychom chtěli projít celkem 7 témat a zbylé tři během září, dá-li Pán.

Chceme se společně s vámi podívat do Písma na to, co je manželství, jaký je jeho obsah a cíl. Musíme také hledat odpověď na otázku, jaký vliv na manželství měl pád člověka do hříchu. V další části se zaměříme na praktický život manželů, na roli muže a ženy v manželství a na to, jaký má být vzájemný vztah mezi rodiči a dětmi.

Otázka manželství se také dotýká svobodných lidí. Má Písmo i do jejich života co říci? A jak se vypořádat se situací, kdy jeden z manželů je křesťan a druhý nevěřící? Nechceme opominout také biblický pohled na rozvod, protože jde o skutečnost, kterou zná ve svém životě dnes v naší zemi více lidí, než je těch, kteří manželství uzavírají. V posledním kázání pak chceme více porozumět tomu, co Písmo říká o křesťanských vdovách a jejich místě v církvi.

Vidíte, že se jedná o poměrně rozsáhlé téma, které se bytostně dotýká každého v našem sboru. Proto vás naléhavě prosím o vaše vytrvalé modlitby, za prosby k našemu Bohu, aby nám dával porozumění skrze studium Písma a také nejen otevřené duchovní uši ke slyšení, ale také pohotové duchovní nohy k následování Boží zjevené vůle pro náš život v Písmu.

Dnes budeme hledat odpovědi na otázku: odkud pochází manželství, co je jeho obsahem a jaký je jeho cíl? Abychom tyto odpovědi nalezli, musíme jít v Písmu zpět až na jeho začátek. Až tam, kde Ježíš Kristus klade základy stvoření a Jeho Duch je vysvětluje. Tam kde jsou popsány nejdůležitější principy všeho stvoření, tam také nalezneme manželství, jako součást Božího dokonalého stvoření. V knize počátků, Genesis. Neexistuje křesťanská doktrína, učení, které by nevyrůstalo z Božího zjevení v knize Genesis. Pokud chceme rozumět odpovědím Písma na otázky našeho současného života, musíme vždy pamatovat na to, co říká kniha Genesis.

I. Stvořen k Božímu obrazu (1,26-31)

Písmo začíná zprávou o stvoření. V šesti dnech Bůh učinil nebe i zemi, moře a všechno co je v nich (Ex 20:11). Světlo, které osvěcuje ve dne, i tmu, která vládne noci, učinil vody v mořích, oblaka na obloze, stromy i byliny, hvězdy  slunce i měsíc, živočichy v mořích i na souši, ptáky vznášející se v povětří, všechnu tu nádheru, která odrážela Boží svatost a dokonalost. Vše učinil svým slovem. Jako posledního učinil Bůh člověka. Člověka stvořil Bůh odlišně od všeho ostatního:

• Gn 1:26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.

To je něco zvláštního. Žádné zvíře, žádné rostliny, žádné planety ani horniny nejsou Božím obrazem. Ale člověk ano. Co to znamená, že je stvořen k Božímu obrazu?

Především to neznamená fyzickou podobu. Bůh je Duch, člověk je fyzické stvoření z masa a kostí, obživený duchem života (2:7). Význam obrazu tedy musí ležet v jiné rovině, než je ta tělesná.

První význam nalezneme v tom, že člověk je podobně Bohu, osobností: disponuje vůlí, je schopen se rozhodovat a činit morální volby. Dovede rozeznávat mezi dobrem a zlem a dovede podle toho také rozhodovat. Z toho vyplývá také zodpovědnost. Naše rozhodování přináší reálné důsledky: to, jak přemýšlíš a jak jednáš, ovlivňuje tebe i tvé okolí.

Druhý význam stvoření člověka k obrazu Božímu vidíme v Boží řeči verše 26: aby byl naším obrazem. Všimli jste si? Je tu uvedeno množné číslo: naším obrazem. Kdo to říká? Bůh  - jeden Bůh. A přece mluví o více osobách. Mluví o třech osobách Boží Trojice: o Otci, Synu Ježíši Kristu i Duchu svatém. O třech osobách, které spolu komunikují, jedna druhou potěšují a milují. Člověk je stvořen k obrazu Božímu, takže je stvořen ke způsobilosti mít vztah lásky a zodpovědnosti vůči druhým.

Třetí význam stvoření člověka k Božímu obrazu je schopnost vědomého vztahu se samotným Bohem. Byli jsme stvořeni k uctívání Boha. Uvnitř Trojice existuje vztah úcty  jedné osoby k druhé. To, co činí Otec, je k radosti Syna a opačně. Bůh neuctívá své stvoření. Ale člověk je schopen uctívat Boha skrze vztah lásky, vděčnosti a poslušnosti.

Je-li život člověka celý výrazem uctívání Boha, odráží tak jako obraz skutečnou Boží osobu.

Všechny tyto tři významy stvoření člověka k obrazu Božímu: člověk je osobnost, schopná vztahu s jinými lidmi a stvořená k uctívání Boha, jsou základem vztahu mezi mužem a ženou, které Písmo nazývá manželství.

II. Člověk – muž a žena (2,1-23)

A. Rozdíl ve stvoření

Dále, abychom rozuměli biblicky definovanému manželství, musíme se podívat, jak Bůh člověka stvořil. Stvořil je jako muže a ženy.

•  (7) I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (8) A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

Jistě si tu všimneme, to co každý známe: muž a žena nejsou stejní. Bůh stvořil každého jiným způsobem a dal každému jeho vlastní úkol.

Nejprve stvořil Bůh muže: Adama, prach ze země. Je stvořen k obrazu Božímu, jak jsme si již vysvětlili, ale není samotným Bohem. Člověk je stvoření, je to Boží dílo. Vyjádření ´prach ze země´nás má držet v mezích, které nám byly dány, a které nám pomáhá rozumět, že člověk není Bůh. Je omezený a jeho hodnota není ve srovnání s Bohem příliš vysoká. To ho má držet v pokoře před svým Stvořitelem.

A co žena? Naproti tomu žena není stvořena z prachu země jako Adam, ale přímo z Adamova žebra! (v. 22).

• 21  I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22  A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23  Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“

Pro Adama má Eva větší cenu než prach země! Člověk člověku, muž ženě a žena muži jsou stejně vzácní: oba jsou z masa a kostí. Eva z těla Adama, děti Adamovy pak z těla Evy.

Ve vztahu k Bohu Písmo připomíná, že je tu rozdíl mezi Věčným, Nestvořeným a Všemohoucím Bohem na straně jedné a člověkem, mužem a ženou, prachem země, na straně druhé.

Ve vztahu člověka k člověku nás potom učí, že hodnota muže i ženy je stejná. Jeden se nemůže povyšovat nad druhého, že by byl něco víc než ten druhý. Hodnota manželky v očích manžela je vysoká: je to jeho vlastní tělo.

B. Proč je Bůh stvořil jako muže a ženu?

• 18  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ 19  Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20  Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

Protože jsme stvořeni k obrazu Božímu, potřebujeme jako lidé společenství. Bůh jej má od věčnosti na věčnost uprostřed Boží Trojice a těší se ne ze samoty, ale ze společenství. Ani jeho obrazu nemůže být dobře, kdyby byl sám. 

• „Není dobré, aby člověk byl sám.“ (18)

Ano - je tu Bůh, abychom ho uctívali a měli s ním vztah. To je povolání pro každého člověka na zemi. Bůh je náš Stvořitel a my mu dlužíme svůj život. Patříme mu!

Ale také je pravda, že Bůh je Duch a není možné s ním mít společenství na úrovni stvoření. Pak je tu Bohem stvořené: ale žádná rostlina a dokonce ani zvíře nemá schopnost být člověku protějškem, který je schopen odpovídat na všechny jeho potřeby - fyzické i emocionální.

Můžete mít doma pejska, kterého máte velice rádi. Můžete mít hezký vztah, ale nikdy vás pejsek nevyslechne a nedá dobrou radu, ani není schopen napomenout a varovat před nerozumnými rozhodnutími. Člověk potřebuje druhé lidi.

• 18  I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

Proto Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby se navzájem doplňovali a společně se radovali v Bohu.

C. Odlišné role

Moderní svět se dnes snaží smazat rozdíly mezi muži a ženami. Má v tom pravdu? Musíme jít do knihy Genesis. Tady najdeme pravdu i o rolích muže a ženy.

1) Každý byl stvořen k jiné roli v manželství. Adam, muž, byl stvořen jako první. Jeho úlohou je vést. Apoštol Pavel to v 1 Timoteovi 2:12-13 popisuje takto:

• 1 Tm 2:12-13  Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. 13  Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva.

2) Adam je také před Bohem za Evu zodpovědný. To muži Bůh zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a zlého a také ho varoval před důsledky, když tento zákaz poruší (2:15-17).

• Gn 2:15-17 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“

Eva v tu dobu ještě nebyla stvořena a tak muselo být Adamovou zodpovědností Evě o Božím ustanovení povědět. Je to také Adam, koho Bůh volá k odpovědnosti po pádu, i když to byla žena, která jedla ovoce ze stromu jako první.

• Gn 3:8-9 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“

Bůh volal Adama. Adam je zjevně ustanoven, aby Evu vedl a také měl za ní zodpovědnost před Bohem.

3) Adam dal Evě jméno. Zjevně je to vždy někdo s vyšší autoritou, kdo pojmenovává. Bůh stvořil světlo a nazval jej dnem, tmu nazval nocí. Svou vládu prokazuje tím, že pojmenovává.

Stejně tak dal Adamovi mandát starat se a vládnout nad zvířaty: Bůh je přivedl před Adama a dal mu úkol, aby je pojmenoval (Gn 2:19-20). Zde Adam uplatňuje svou Bohem danou autoritu nad stvořením, jako Boží pověřenec.

A pak Adam nádherně básnicky pojmenovává i svou ženu:

• Gn 2:23  Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“

Když tedy dává jméno Evě ‚mužena‘, jak z hebrejštiny překládá Ekumenický překlad, vyjadřuje tak Bohem danou autoritu nad svou ženou.

Eva má jiné povolání od Boha. Bůh ji učinil jako ´pomoc muži rovnou´ (2:18). Hebrejské slovo ´pomoc´zde má význam ´odpovídající pomoc; pomoc, která má muže doplnit´. Byla povolána, aby Adamovi pomáhala naplnit Boží povolání pracovat a starat se, pečovat, o zahradu Eden. Jistě toto povolání obsahuje také rozměr podřízenosti. Více o podřízenosti ženy vůči muži budeme mluvit, dá-li Pán, nad oddíly z Nového zákona, ale je důležité vidět, že podřízenost manželky manželovi vychází již ze stvořitelského řádu.

To jsou rozdílné role, ke kterým Bůh stvořil muže a ženu. Nezapomeňme na to, až budeme v Písmu v Ef 5 studovat jak spolu mají žít manželé v každodenním životě.

Prošli jsme některé velmi důležité charakteristiky stvoření člověka, které vrcholí popisem manželství ve verši 2:24.

Ještě než se budeme hlouběji zabývat tímto nádherným veršem, chtěl bych udělat několik poznámek, důležitých obecných principů, které v 1. a 2. kapitole knihy Genesis můžeme vidět.

D. Obecné principy, pozorování

1) završením stvoření muže a ženy je jejich manželství. Manželství je Bohem darovaný a určený způsob života pro člověka. Kdyby nebylo pádu Adama a Evy do hříchu, kvůli kterému bylo zasaženo všechno a všichni ve stvoření důsledky hříchu v prokletí (Gn 3), bylo by manželství jediným a také nejlepším druhem vztahu pro každou ženu a každého muže.

2) manželství je člověku dáno před pádem, tedy jako dokonale dobré ustanovení. Nebylo dáno jen židům, nebo jen křesťanům, nebo jen lidem, kteří se narodili před rokem 2018. Je to ustanovení o manželství pro každého člověka a pro každou dobu jako vzor toho nejlepšího, co Bůh pro člověka zamýšlel. Je však také pravda, že díky pádu a jeho důsledkům nyní není určeno pro každého člověka.

3) Bůh v Písmu definuje manželství jako vztah mezi jedním mužem a jednou ženou. Ne mezi jedním mužem a deseti ženami či naopak. Nedefinuje manželství ani jako vztah, jak jej nazývá bratr kazatel Karásek, mezi mužem a Evou, ale mezi mužem a Edou, tedy homosexuální. Ne, v Písmu je manželství definováno samotným Stvořitelem jako svazek jednoho muže a jedné ženy.

4) To, že dva lidé, muž a žena, začnou bydlet spolu a mít intimní vztah neznamená, že jsou manželé. Manželství je vždy vzájemný vztah závazku, který je v dané kultuře rozpoznán a přijímán. Ví se tedy, že dotčení lidé jsou manželé a jejich případný jiný vztah mimo manželství je porušením manželství. Nejde tedy o to ´žít na hromádce´, ale stvrdit vzájemný závazek tak, aby to bylo veřejně známé. V naší zemi jde o uzavření manželství před státem.

A nyní pojďme k vrcholu popisu manželství v 2. kapitole knihy Genesis.

III. Manželství (2,24)

• Gn 2:24  Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

To je nádherné vyjádření obsahu manželství.

A. Opustí rodiče

Dokud dítě žije s rodiči, je na nich závislé. Rodiče poskytují domov, střechu nad hlavou, živí své děti, poskytují jim ochranu před vším, co by jejich dětem mohlo ublížit, co by je mohlo ohrozit.

Muž, který chce vstoupit do manželství, musí tomuto principu rozumět. Stejně tak i žena. A tady mluvím k vám, kteří jste nyní dětmi, ale jednoho dne sami začnete přemýšlet o manželství. Mluvím tu k těm, kteří jsou již ve věku, kdy o manželství přemýšlíte. Mluvím ke klukům i dívkám, k mladým mužům i dospívajícím dívkám. Ti všichni potřebují rozumět.

Mojžíšův komentář ke vztahu muže a ženy se tu na prvním místě obrací k muži. Doposud jsi byl závislý na svých rodičích, ale teď je čas začít přemýšlet i jednat tak, aby ty ses stal zodpovědným nejen za sebe, ale také za svou manželku. Je to muž, který ponese břímě zodpovědnosti za svou ženu, už to nejsou její rodiče.

Opustit rodiče neznamená jen a pouze to, že se manželé odstěhují od rodičů. Někdy může být situace taková, že to nejde. Ale i ve společném domě je možné a nutné pro manžela, aby přestal být závislý na rodičích a místo toho se stal tím, kdo povede svou manželku a bude se o ni láskyplně starat.

Nyní je to jeho zodpovědnost, aby rodina měla kde bydlet - proto bude pracovat a spořit, aby mohli s manželkou mít byt. Bude pracovat, aby jeho manželka a děti měly být z čeho živy. Jeho zodpovědnost za manželku ale nekončí u materiálního zabezpečení rodiny. Nyní je mužem, hlavou své ženy, kterou také povede ve vztahu k Bohu. Manželství je prostředím uctívání Boha.

B. Přilne k manželce

Už rozumíme více, co to znamená, že muž opustí své rodiče. Ani manželka již nemůže být více závislá na svých rodičích. I ona se obrací od rodičů, aby se přiklonila ke svému manželovi.

Mojžíš nyní pokračuje: manžel přilne ke své manželce (v. 24). Hebrejské slovo dabaq, přilnout, je použito na dalších místech v Písmu.

Jób byl tak vyzáblý, že byl jen kost a kůže, tak blízko k sobě přilnuly, že mezi nimi nebylo žádné maso (Jb 19:20). Nebo žalmista mluví o jazyku, který mu přilne k patru, takže nebude moci mluvit. (Ž 137:6)

Doslovně to slovo ‚přilnout‘ znamená ‚přilepit‘.

V manželství manžel přilne k manželce. Znamená to, že už mezi dvěma lidmi v manželství není žádná bariéra. Nejsou odděleni, ale jsou doslova přilepeni k sobě. Vyjádřením přilnutí je láska. Biblická láska není sobecká a manipulativní, takže by vedla k otázce: Co můžu v manželství získat?, ale vede k otázce: Co můžu manželce nebo manželovi dát, co pro něj mohu udělat. Biblická láska nehledá svůj prospěch, ale prospěch toho druhého.

Když manžel přilne ke své manželce, záleží mu na ní. Bude ji chránit a pečovat o ní. Její bezpečí je nyní tvou starostí.

Přilnout ke své ženě vylučuje, že ji muž opustí. Jestliže k sobě manželé přilnou, nelze je oddělit. Přilnuli k sobě tak, že nechtějí od sebe odejít, utéct, i když všechno v jejich manželství nejde tak, jak si to představovali. Tenhle biblický princip lidé vyjadřují při svatebním obřadu slibem: neopustím tě ani ve zlém, ani v dobrém, ani ve zdraví ani v nemoci.

Pokud k sobě přilnuli, jsou oddáni jeden druhému. Jsou nyní spojenci a společníci. To, co ovlivňuje jednoho, ovlivňuje i druhého z manželů. Nikdo nemůže přilnout k druhému, pokud trvá na svém sobectví.

Jestliže muž přemýšlí o budoucnosti rodiny, mluví o tom se svou ženou, protože k sobě přilnuli. Jestliže následuje Boha, musí jít spolu se svou manželkou, protože jsou spojeni.

Můžeme takový stav dvou manželů, kteří k sobě přilnuli, popsat jako dva lidi, které Bůh spojil, a oni nyní jdou společně za společným cílem. Oslavit svým manželstvím Boha.

C. Stanou se jedním tělem

A dokonce nejen, že jsou k sobě přilepeni, ale manželé se stávají jedním tělem. Nejde jen o tělesnou, fyzickou sexuální jednotu manželů, ale také o jednotu duchovní. K té je přece Bůh stvořil!

Jedním tělem se může stát muž i s cizí ženou a ne s manželkou. Tak o tom mluví apoštol Pavel v 1 K 6:

• 1 Korintským 6:16-20 Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno ‚budou ti dva jedno tělo‘. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Proto v manželství jde o víc než jen tělesnou jednotu. Stát se jedním tělem znamená, že všechny cíle manželů, jejich jednotlivých životů, se nyní stávají jedním společným cílem. Bude to zřejmě znamenat, že budeš muset opustit některé svoje vlastní představy, svoje zájmy, pokud jsou sobecky soustředěné jen na tebe samotného a jsou překážkou v tom, aby tvoje manželka či tvůj manžel i ty jste šli za tím správným cílem. A lidé byli stvořeni k tomu, aby tím cílem byla oslava Boha skrze jejich manželství.

Závěr: Tajemství manželství

Manželské spojení dvou lidí je svazkem, který Bůh určil na celý život. Tak o tom mluví Pán Ježíš, když se ho farizejové ptali, jestli je možné se rozvést (Mk 10:2). O vlivu Pádu a hříchu na manželství bude, dá-li Bůh, kázat Pavel. Genesis 2 ukazuje, že manželství Bůh připravil jako ten nejlepší vztah pro člověka. Ale jako všechno ve stvoření, i manželství bylo hříchem poničeno.

To, co manželství ničí, je hřích. Mzdou hříchu je smrt. Proto i to nejkrásnější a nejzbožnější manželství dvou hříšníků dospěje jednoho dne ke konci. Smrt má moc manžele rozdělit. Ve světle této skutečnosti je ten nádherný popis formy i obsahu manželství popsaný v prvních dvou kapitolách knihy Genesis omezený. Celý ten popis je totiž soustředěný na tady a teď. Nebýt Pádu, mohli bychom se domnívat, že takový život v manželství Adama a Evy by pokračoval navždy.

Ale Boží plán a záměr je daleko slavnější. Adam s Evou byli stvořením. Nikdy by se nevymanili z toho, kým jsou, vždy by stvořením zůstali. Ale Bůh odkrývá:

Tajemství manželství

Apoštol Pavel v listu do Efezu manželství ustanovené v zahradě Edenu při stvoření vztahuje na Krista a na církev. Používá náš verš z Gn 2:24 a odkrývá jeho pravý rozměr.

• Ef 5:31-32  ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

To fyzické manželství je ve skutečnosti jen pomůckou, obrazem, duchovní skutečnosti. Dokonce v Kristu Ježíši je skrze víru v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání jistá naděje i pro ty, kteří vinou důsledků Adamova pádu nežijí zde v tomto životě v manželství buď proto:

• protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. (Mt 19:12)

V Kristu již není rozdílu mezi lidmi v otázce spasení: bude zachráněn každý, kdo vzývá jméno Páně (Ř 10:13) ať žije v manželství nebo ne. Lidské manželství odkazuje na slavnější svatbu a dokonalejší manželství: na svatbu vykoupené Církve a Beránka:

• Zjevení Janovo 19:5-9 A od trůnu zazněl hlas: „Zpívejte Bohu našemu všichni jeho služebníci, kteří se ho bojíte, malí i velicí.“ A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“

Jsi pozván na svatbu Beránkovu? Jsi i ty církví oděnou v bílý šat, protože jsi  jej vypral v krvi Beránkově? Pak pro tebe Bůh dal apoštolu Janovi zapsat tato slova do knihy Zjevení:

• Zjevení Janovo 21:1-7 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem.