Víš, koho uctíváš? (J 5,16-47)

Všichni budou oslavovat Ježíše

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. března 2006

Služba Ježíše nebyla bez problémů. Jedním důvodem bylo uzdravení v sobotu (J 5,16). Dalším důvodem - jak hned uvidíme - bylo, že se srovnával s Bohem (J 5,17-18). Proto ho židé chtěli zabít. Hledali, jak ho zabít, místo aby Mu vzdali slávu (J 5,22-23), místo aby Ho uctívali.

Oslavuješ dnes Syna? Skutečně vzdáváš čest Synu Božímu? Jistě bychom to měli dělat a v našem textu najdeme několik důvodů, proč by měl být Ježíš na nejvyšším místě v našem žebříčku cti, vážnosti a uctívání.

• 16 A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.

Odpočinutí sedmého dne bylo dáno k mnohému prospěchu, ovšem nikoliv k prospěchu Bohu, - Bůh nepotřebuje odpočívat sedmého dne, ale ukazuje nám určitý vzor odpočinku. Židovské náboženské autority vytvořily ze soboty složitý komplex zákazů a příkazů.

• 17-18 Ježíš jim ale odpověděl: "Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji." Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se dělal rovným Bohu.

Židé se rozzlobili, protože Ježíš rušil sobotu. Řecké slovo zde použité je LYÓ - znamená rozvázat, ztratit. Ježíš rozvázal sobotu - udělal ze soboty to, k čemu byla sobota stvořena - DEN MILOSTI - den odpočinku. Odpočinutí v úplném a dokonaném díle Ježíše Krista.

Ježíš říká, že Otec pracuje i v sobotu a Ježíš jedná stejně. Tímto výrokem se Ježíš jasně srovnává s Bohem Otcem a připomíná nám, že Bůh nejezdí nemá dovolenou. Ježíš říká, můj Otec v nebi pracuje i v sobotu, udržuje stvoření, stará se, pomáhá, drží svou rukou stvoření. Dokonce je to tak trochu vtipné - Bůh je tu jako Udržovatel všeho stvoření - a Nový zákon nám odhaluje Ježíše jako toho, kdo vše udržuje.

• Koloským 1,17 A on je přede vším a jím všechno stojí;

Kdyby Ježíš přestal pracovat, tak by se celé stvoření zhroutilo!

V minulém příběhu na začátku páté kapitoly jsme viděli, jak židé nelibě nesli, že Ježíš uzdravil chromého muže v sobotu. Nezajímalo je uzdravení nemocného, ale byli rozzlobeni, že OBA porušili sobotu. Ovšem Ježíš řekl něco, co je popudilo mnohem více. To, co řekl, jasně ukazovalo na Jeho Božství. Židé velmi dobře věděli, že Ježíš říká, že je Boží Syn a že prohlašuje toto své synovství, nebo Boží Otcovství takovým způsobem, že se dělá rovným s Bohem.

A to byl důvod, proč židé chtěli Ježíše zabít. Velice dobře porozuměli tomu, co Ježíš říká.

V 5. století měl Augustin velký spor s Areiem, který prohlašoval, že Ježíš není skutečným Bohem. Augustin na tento účet prohlásil: „Pohleďte, Židé porozuměli tomu, čemu Areius nedokázal porozumět.“

Dnes jsou to například Svědkové Jehovovi, kteří staví na učení Areia a popírají božství Ježíše Krista. Je mnoho takových lidí, kteří přes jasná prohlášení Písma nevěří tomu, že Ježíš Kristus je skutečný Bůh, osoba Boží Trojice. Ale proč židé chtěli Ježíše zabít? Protože o sobě prohlašoval, že je Bůh. Je to naprosto jasné - a není o čem diskutovat. Byl Ježíš lhář, když o sobě prohlašoval, že je Bůh? Nikoliv.

Židé ho chtěli zabít - doslova hledali, jak by ho mohli zabít - hledali příležitost. Tento hněv a nenávist Židů jsou jenom těžko vysvětlitelné. Dá se jim porozumět pouze s ohledem na jejich duchovní pozadí. Tato nenávist má skutečné duchovní kořeny. Židé neměli rádi Ježíše, protože jejich srdce bylo tvrdé a kamenné. Tím jasně ukazovali, že nemají rádi ani Boha Otce, ačkoliv říkali, že Bůh je jejich Otec.

• 19-20 Ježíš jim tedy odpověděl: "Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.

Ježíš vysvětluje svůj vztah k Otci a popisuje své dílo. Ježíš, Boží Syn, nejedná nezávisle. On je plně podřízen Otcově vůli. Ale tato podřízenost je podřízeností Syna, je to výsledek volby a nikoliv nutnosti, není tu kvůli korekci Ježíšova jednání.

Vztah mezi první a druhou osobou Trojice není vztahem pána a otroka, zaměstnavatele a zaměstnance, ale je to vztah otce a syna, vztah, který je založený na lásce. Vůbec první výskyt slova láska v Bibli je popis lásky otce a syna - Abraham miloval svého syna Izáka. Stejně tak Otec má rád Syna.

• 21-23 Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal."

Největším skutkem Ježíše bylo vzkříšení z mrtvých (J 5,20-21). On sám přemohl smrt a vstal.

Bůh Otec a Duch Svatý se podíleli na vzkříšení Ježíše. Potom, Ježíš se podílí na vzkříšení všech. Všechny osoby Boží Trojice spolupracují a mají stejné schopnosti.

Bůh Otec jako tvůrce plánu spasení rozhodl, že spasení bude z víry ve Spasitele - Ježíše Krista. Otec to naplánoval, Syn to vykonal a Duch Svatý to zjevuje. Spasení je účinné jenom a jedině v Kristu, protože to Otec takto připravil, protože toto je Jeho vůle. Následovat tento Boží plán a věřit v Syna, znamená uctívat Boha a Jeho Syna. Tam, kde je víra v Syna, je také víra v Otce.

Otec dal všechen soud Synu (J 5,22). Ježíš tu ukazuje na další důkaz svého Božství. Jen Bůh může soudit s konečnou platností. Ale Bůh dal soud Synu. Proč? Aby všichni ctili Syna. Abychom uctívali Ježíše. To je důvod, proč Bůh dal soud Ježíši. Bůh tak nařizuje lidem, aby uctívali Ježíše. To je další důkaz Jeho Božství. Kdyby Ježíš nebyl Bohem, byl by to hřích uctívat Ho, bylo by to modlářství. Uctívání člověka je něco, co se Bohu hnusí. Ale Písmo tu říká, že kdo neuctívá Ježíše, neuctívá Boha.

Existuje mnoho skupin, které chtějí uctívat Otce, ale odmítají vzdát úctu Ježíši. Tím jasně ukazují, že nevzdávají čest a slávu Bohu Otci.

• 24-30 "Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

Ti, kdo slyší Jeho Slovo a věří v Otce, který Ho poslal, nepřijdou na soud (nebudou odsouzeni). Ti přešli ze smrti (duchovní) do života (věčného).

Nyní je čas milosti - nyní přichází tato výzva (přichází hodina a je zde), aby ti, kdo jsou mrtví (duchovně) slyšeli hlas Syna Božího (skrze evangelium) a ti, kdo slyší Jeho hlas a poslechnou, aby měli život - byli zachráněni. Syn má moc dát život, protože Otec má život v sobě a Otec ho svěřil Synu, aby měl život v sobě.

Skutečnost, že Ježíš nabízí věčný život, je jasným důvodem pro to, abychom Ho uctívali!

• 25-27 Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina, a již je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.

Ježíš se tu představuje jako zdroj a dárce života (J 1,4). Ježíš má také pravomoc vykonat soud, protože je Syn člověka (J 5,27). Jak tomu máme rozumět? Pro nás je to trochu komplikované, ale pro tehdejší židy to znamenalo jasný odkaz. Odkaz do knihy Daniel, kde je jediná zmínka o Synu člověka.

• Daniel 7,9-14 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy. Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm. Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času. Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."

Syn člověka byl postavou s Božím zplnomocněním, byl to Mesiáš, jehož židé očekávali. Syn člověka měl soudit. A Ježíš se tu jasně identifikuje s tímto synem člověka. Ježíš jim naprosto jasně říká, kdo je. On bude soudit. On je pravý Bůh.

• Jan 3,18-19 Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více oblíbili tmu nežli světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Jednoho dne bude Ježíš soudit celé lidstvo (Sk 10,42; 17,31). Jeho Slovo nás bude soudit v poslední den (J 12,48). Všichni se postaví před soudícího Ježíše (Ř 14,10; 2 K 5,10).

Nemělo by nás vědomí, že se jednoho dne postavíme před soudce, vést k tomu, abychom ho nyní uctívali?

• 28-29 Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

Máme zaznamenáno vzkříšení tří lidí za Ježíšova života - Jedná se o Jairovu dceru (Mk 5,21-43), syna vdovy z Naim (Lk 7,11-17), Lazara, bratra Marie a Marty (J 11,1-44). A jednoho dne Ježíš vzkřísí z mrtvých všechny (J 5,28-29)! Jedni budou vzkříšeni k životu a druzí k potrestání.

• 1 Korintským 15,22 Neboť tak jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.

Jednoho dne uslyšíme Jeho hlas - ať živí nebo mrtví. Ať už to chceme nebo ne. Jedni, aby byli vzkříšeni k životu, druzí, aby byli vzkříšeni k odsouzení. Je to dost strašlivá myšlenka. Každý, kdo se přimkl k Ježíši bude potřebovat vzkříšení těla, aby se mohl radovat ve slávě v nebi, ale každý, kdo Ho odmítl, bude tělesně vzkříšen pro trvalé utrpení v pekle.

• 30 Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu."

Ježíš ukazuje na to, že Jeho moc je v podřízenosti Otci. On nikdy nepoužil své Božství nezávisle na Otci. Stejně jako Duch Svatý nezjevuje nic, co by nedostal od Otce. Tak také Duch Boží oslavuje Ježíše, protože ukazuje věřícím všechno o Ježíši. Je tady vidět jasné Boží jednání v jednotě a slávě.

Ježíš bude vykonávat spravedlivý soud, protože hledá vůli Otcovu.

O kolik je to lepší, dříve než přijde ten den, slyšet nyní Jeho hlas. Můžeme mít věčný život! Nepřijdeme na soud (a nebudeme odsouzeni)! Můžeme přejít ze smrti do života!

Jan zde používá sloveso AKOUÓ - slyšet, poslouchat, naslouchat. Význam tohoto slovesa nám dobře odhaluje jiný text Písma, text který pochází od stejného autora - od apoštola Jana.

• Zjevení Janovo 1,3 Blaze tomu, kdo čte, i těm, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno; neboť čas je blízko.

První blahoslavenství je určeno těm, kdo čtou slova Písma. A hned druhé těm, kdo poslouchají - ale naslouchat slovům Písma se slovy apoštola Jana rovná zachovávat to, co je napsáno. Jednat podle toho, co čteme, co slyšíme.

Chceme oslavovat Syna Božího tím, že budeme naslouchat Slovu života?

Je důležité, abychom si pěstovali „hlad“ po Božím Slově! Je pro nás tak přirozené se každý den nasytit, najíst se. Zpravidla na to nikdy nezapomeneme. Kéž bychom měli stejný hlad po Božím Slově, kéž bychom stejně dychtili slyšet Slovo a jednat podle něj.

Není jednoduché „slyšet“ Jeho slovo. Musíme být vykonavateli Jeho slova (Mt 7,24-27). Jaký by jinak mělo smysl se obtěžovat a nazývat Ho „Pánem“ (Lk 6,46)? Jenom když zůstáváme v Jeho Slovu, jsme skutečně Jeho učedníci (J 8,31). Ježíš je původcem věčného spasení pro všechny, kdo Ho poslouchají (Žd 5,9).

Budeme dnes oslavovat Božího Syna tím, že se budeme řídit Jeho Slovem?

Ježíš hledal vůli Otce ve všem, co dělal. Jeho pokrm bylo činit Otcovu vůli (J 4,34). Přišel k nám z nebe, aby činil vůli svého Otce (J 6,38). Oslavoval svého Otce tím, že dělal ty skutky, které mu Otec připravil (J 17,4).

Ježíš chce, abychom i my činili Boží vůli. Jinak nevstoupíme do nebeského království (Mt 7,21-23). Jinak nebudeme součástí Jeho rodiny (Mt 12,46-50).

Ještě lépe můžeme Ježíše oslavovat tím, že budeme napodobovat Jeho příklad v činění vůle Otce!

• 31-32 "Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. Je někdo jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

Svědectví o sobě samém není hodnotné - podle zákona muselo být svědectví dvou nebo tří svědků - a Ježíš ukazuje na mnohem více než svědectví dvou nebo tří.

• Deuteronomium 19,15 Proti nikomu nepostačí jediný svědek, ať už se dotyčný jakkoli provinil či spáchal jakýkoli hřích, jenž se dá spáchat. Výrok musí být potvrzen výpovědí dvou nebo tří svědků.

Ježíš říká židům, že je Bohem, ale že svědectví jeho samotného není dostatečné. A hned dokládá několik dalších svědectví. Svědectví, která byla jedno po druhém odmítnuta. První je svědectví Jana Křtitele.

• 33-35 Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám proto, abyste byli spaseni. On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.

Jan byl světlem a zářící lampou. Jan byl opravdovým svědkem Ježíše Krista, ale náboženští vůdcové nepřijali jeho svědectví o Kristu.

Náboženští vůdcové poslali delegaci za Janem, aby zjistili, proč jsou lidé za Janem. APOSTELLÓ znamená poslat oficiálního posla, zástupce, velvyslance. Tito vůdcové slyšeli pravdu evangelia, ale odmítli ji. Byli zaujati mocí Janova poselství, ale ne obsahem. Chtěli slyšet, kdo to je, ten Jan, který káže s takovou mocí a tak radikálně. Chtěli vědět, odkud pochází jeho pověření. Ale nechtěli slyšet a poslechnout Janovo poselství - čiňte pokání a věřte evangeliu. Byli zaujati mocí poselství, ale odmítli pravdu.

• 36 Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.

Každý skutek Ježíše dosvědčoval Jeho Božství. Většina Jeho zázraků byly skutky milosti, pomoci, reakce na lidské potřeby. Tím Ježíš odhaloval Boží srdce. Ale židé očekávali, že Mesiáš použije svou moc k politickým cílům. A to se nestalo. Proto odmítli Ježíšovo svědectví.

• 37-38 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář. A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal.

Kdy Bůh Otec svědčil o Synu? Doslova v každém skutku a slově Ježíše Bůh potvrzoval Ježíše jako Syna Božího. A velmi konkrétně také ve třech případech - v proroctví Starého zákona, při Ježíšově křtu

• Lukáš 3,22 a Duch Svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas, který řekl: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení."

A ve zjevení na hoře

• Marek 9,7 Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: "Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte."

Ale oni nepřijali toto svědectví, protože v nich nebylo Boží Slovo. Nemohlo v nich zůstávat, protože nepřijali toho, koho Otec poslal.

• 39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně.

Oni odmítli svědectví Otce v Písmu. Zkoumáte Písma - zde to znamená Starý zákon - Písma, která svědčí o Kristu. Je možné zkoumat Písmo a nemít život. My můžeme znát Bibli, ale to nám nezaručuje, že je náš život a naše důvěra vložena do Krista.

Vystupuje tu svědek Ježíše - Písmo, Boží Slovo. Starý zákon jako svědek. Oni se domnívali, že mají život v Písmu. Žili ve falešné jistotě. Tito vedoucí židů studovali Tóru pravidelně a pečlivě, učili se jí zpaměti, ale soustředili se na špatné věci. Oni zkoumali náboženské předpisy a nedívali se na osobu, o které Písmo svědčí na prvním místě, na Krista.

Tito lidé se potřebovali odnaučit svému náboženskému systému a falešnému porozumění a potřebovali se naučit, dívat se správně na Boží Slovo. Potřebovali odložit brýle svého náboženského systému, vystoupit z něj, přestat uvažovat z pohledu člověka, a začít hledat Boží perspektivu.

• 40-42 Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život. Nepřijímám slávu od lidí, ale poznal jsem, že vy v sobě nemáte Boží lásku.

Jaký byl důvod jejich nevěry? Oni nechtěli a nechtěli proto, že neměli Boží lásku. Soustředili se na lidskou slávu, ale nikoliv na slávu, která přichází od Boha. Nehledali tu slávu, která je od samotného Boha.

Láska Boží v nich nebyla. Vidíme, že důvod jejich nevěry vycházel z tvrdého srdce nikoliv z intelektu. Oni dobře chápali, o čem Ježíš mluví. Rozuměli tomu, za koho se pokládá. Ale jejich srdce bylo daleko. Nebylo rozehřáté láskou k Bohu a tak odmítli Božího Syna. Sloveso, které je tu použité je AGAPAÓ. To je sloveso s úžasným významem - jde o postoj lásky, postoj srdce i mysli, jde o to, milovat bez podmínek, bez zásluh. Tak Bůh miloval svět - bez zásluh, bez podmínek. A je to trvalý Boží postoj ke světu.

• 1 Korintským 13,4-7 Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá; nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.

Ale oni nechtěli.

• 43-44 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak byste vy mohli uvěřit? Přijímáte slávu jedni od druhých, a tu slávu, která je od samotného Boha, nehledáte.

V těchto verších Ježíš říká, že tato jejich „sláva“ znamená dělat viditelné "dobré" skutky - když se na nárožích a v chrámu hlasitě modlili, když se oddělovali od druhých lidí (Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní nebo jako tamten celník), když s velkou okázalostí přinášeli dary do chrámové pokladny, … - kvůli těmto a podobným věcem získávali slávu od lidí. Ale když přišel Ježíš, který nám ukazuje Otce, odlesk Boží slávy, tak Ho nepřijali!

• 45-47 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož vy doufáte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?"

Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i ve mně. Tito náboženští vedoucí odmítli Krista, protože odmítli Boží Slovo dané skrze Mojžíše. Ale Mojžíš psal o Ježíši! Je mnoho míst, ale podívejme se na následující:

• Deuteronomium 18,15 Hospodin, tvůj Bůh, ti zprostřed tvých bratrů vzbudí proroka, jako jsem já - toho poslouchejte.
• Numeri 21,8-9 Hospodin mu řekl: "Zhotov si jedovatého hada a připevni jej na kůl. Každý, kdo na něj pohlédne, bude žít." Mojžíš tedy zhotovil bronzového hada a připevnil jej na kůl. Když někoho uštkl had a on pohlédl na toho bronzového hada, zůstal naživu.

Apoštol Pavel mluví o přítomnosti Krista, při putování Izraelců pouští (Nu 20,8-12).

• 1 Korintským 10,4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj (neboť pili z duchovní skály, která šla za nimi, a ta skála byl Kristus);

A když se Ježíš setkal se svými učedníky na cestě do Emauz, začal jim vysvětlovat Písmo

• Lukáš 24,27 A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

Farizeové říkali, že věří v Mojžíše, ale nepřijímali svědectví Mojžíše o Kristu.

I dnes jsou lidé, kteří se ohánějí Biblí, ale z Ježíše dělají lháře. Říkají Bible ano, to je Boží kniha, ale Ježíš to ne, to není Boží Syn, to on si o sobě tak myslel, nebo to vymysleli jeho učedníci, nebo církev, ale tak to nebylo. Ale Pán sám potvrzuje, že MUSÍME začínat u Něj - musíme věřit Jeho slovům, spolehnout se na spasení, které nám slíbil. Potom porosteme v pochopení Božího Slova. Když Kristus bude našimi brýlemi, kterými čteme Bibli, pak uvidíme ta veliká svědectví, o nichž mluví v našem textu.

Závěr

Všichni by dnes měli uctívat Syna Božího, protože je toho hoden (Zj 5,12). Je toho hoden stejně jako Otec, který sedí na trůně (Zj 5,13).

Všichni jednoho dne budou uctívat Syna Božího v odpovědi na Jeho hlas při vzkříšení. Každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná (Ř 14,10-11; Fp 2,9-11).

Ti, kdo dnes slyší Jeho hlas a vzdávají mu chválu, budou v onen den oslaveni spolu s Ním!

• 2 Tesalonickým 1,10-12 V ten den, přijde, aby byl oslaven ve svých svatých a ukázal se jako podivuhodný ve všech věřících - neboť jste uvěřili našemu svědectví mezi vámi. Proto se také za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodné tohoto povolání a mocně naplnil každý dobrotivý záměr i každý skutek víry, aby tak jméno našeho Pána Ježíše Krista bylo oslaveno ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

Amen.