Plnost Ducha v životě křesťana (Ef 5,18-21)

Důsledky plynoucí z Duchem proměněného srdce

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 25. listopadu 2018

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Pán nám dal novou příležitost, abychom šli znovu společně do Božího slova a uctívali Boha tím, že budeme jeho Slovo vykládat, přemýšlet nad ním a aplikovat ho svého života. Procházíme společně Pavlovým listem církvi do Efezu a jsme v páté kapitole. Pavel vybízel křesťany ke zbožnému životu, k hledání Boží moudrosti a Boží vůle. Jeho výzva vrcholí příkazem, aby se křesťané naplňovali Božím Duchem. Nemají se naplňovat vínem, ale mají se plnit Duchem. Být plný Ducha znamená být cele a plně pod vládou Ducha svatého. A to neznamená nic jiného, než se cele poddávat a podřizovat Slovu, které je nástrojem, mečem Ducha (Ef 6,17), které Duch inspiroval (2Tm 3,16), které Duch používá jako prostředek k našemu růstu, k budování církve, k vyučování pravdy o Ježíši Kristu, k oslavování a vyvyšování Krista, což ten nejvlastnější důvod, proč je nyní Duch svatý tady.

• Jan 16:14 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

Duch nesvědčí o sobě, neukazuje na sebe, je to Duch, takže není hmatatelný ani ho nemůžeme cítit, protože je to Duch, ale můžeme vidět jeho působení, můžeme zakoušet jeho dílo, když nás uvádí do veškeré pravdy Božího slova, když v nás působí ovoce: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost, sebeovládání (Ga 5,22-23), když nás obdarovává duchovní dary, jimiž sloužíme druhým k růstu do podoby Ježíše Krista (Ef 4,11-16). Je to vždy dílo Ducha, že jdeme do Písma, že chceme znát víc a lépe Pána Ježíše Krista, že toužíme po svatosti a odvracíme se od hříchu, že se naplňujeme Božím slovem a odvážně kážeme Boží slovo.

Náš dnešní text se zaměřuje na některé důsledky plnosti Ducha svatého v životě křesťana. Mohli bychom říci, že od osmnáctého verše páté kapitoly je všechno, co čteme dále dílem Ducha, důsledkem plnosti Ducha svatého, důkazem přebývání Ducha a v životě člověka. Na prvním místě se jedná o vztah k Bohu a k církvi – a o tom je náš dnešní text, dále se plnost Ducha projevuje ve vztazích mezi manželi, o tom začneme mluvit příště (je to až do konce páté kapitoly). Potom vidíme dílo Ducha svatého v rodině – jak děti poslouchají své rodiče a rodiče s láskou a spravedlivě vychovávají své děti. Dále vidíme působení Ducha v pracovně právních vztazích (moderně řečeno), na příkladu vztahů mezi otroky a jejich pány. A nakonec je tam dílo Ducha svatého v duchovním boji. Celý závěr listu Efezským ukazuje na to, jak vypadá život naplňovaný Duchem svatým.

Dnes začneme u osobní zbožnosti. Jak se projevuje naplnění Duchem svatým? Náš text je velmi jednoduchý a velmi jasný – plnost Ducha svatého bude vidět na ústech křesťanů, která přetékají Božím slovem a chválou, na srdci křesťanů, které je zamilované do Pána, na mysli křesťanů, která vše ve svém životě vztahuje k Bohu a vzdává mu za to díky a na postoji křesťanů, který je pokorný a cele poddaný Kristu. V originálním textu jsou čtyři, resp. pět sloves, která rozdělují ten text tak, jak jsem to právě řekl. Všechna ta slovesa jsou ve stejném tvaru a vztahují se k řídícímu slovesu v osmnáctém verši – tím řídícím slovesem je příkaz naplňujte se. Ta další slovesa jsou důsledkem naplnění – když budete plní Ducha svatého, budete 1. k sobě navzájem mluvit v písních, 2. budete svým srdcem zpívat a hrát Pánu, budete 3. děkovat Bohu, ve jménu Ježíše Krista a budete se 4. podřizovat jedni druhým v bázni Kristově. Tato slovesa tvoří jednoduchou osnovu našeho kázání. Pojďme tedy k prvnímu bodu:

I. Ústa

• Ef 5,18-19 … naplňujte se Duchem, takže budete k sobě mluvit v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních…

První důsledek plnosti Ducha svatého v životě křesťana vypadá trochu zvláštně, nemyslíte? Mluvte k sobě žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Co to má znamenat? Jako že máme jeden druhému navzájem zpívat, když spolu mluvíme? Myslím, že nám může pomoc podobný text z listu Koloským. Koloským je takové menší dvojče listu Efezským. Má velmi podobnou podobnou strukturu, jsou tam skoro stejná témata, oba dopisy byly pravděpodobně napsány na stejném místě a ve stejné době. Minule jsme mluvili o tom, že ekvivalentem naplňování se Duchem je v listu Koloským naplňování se slovem Kristovým (Ko 3,16), což je zase dílo Ducha svatého. Když Ježíš zaslíbil Ducha svatého, řekl o něm učedníkům:

• J 14:26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Když se podíváte do listu Koloským, najdete od Ko 3,16 velmi podobnou strukturu, jakou nacházíme v našem textu. Je tam bohaté přebývání Kristova slova ve věřících a potom jsou tam důsledky, ke kterým to vede. Je tam opět několik sloves, které závisí na naplňování se Božím slovem a které vedou k úplně stejným věcem, jak v listu Efezským.

• Ko 3,16 … se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte se žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi, v milosti zpívejte ve svých srdcích Bohu. (vlastní překlad)

Žalmy, chvalozpěvy a písně jsou zde prostředkem vyučování a vzájemného napomínání. Takže, když náš text mluví o tom, že máme k sobě navzájem mluvit v žalmech, chvalozpěvech a písních, vede nás k vzájemnému vyučování a napomínání – mluvte k sobě … Nejde až tak o zpěv jako takový, nebo o různé druhy písní. Nejsme ani schopni nějak více rozlišit mezi žalmy, chvalozpěvy a písněmi. Vzhledem k tomu, že se mluví o písních, určitě k tomu bude patřit i zpěv. Mluví se o duchovním zpěvu, o duchovních textech. Obsah musí být duchovní – žalmů, písní i chvalozpěvů. A tento obsah musí být také vyučující – jestliže má píseň vyučovat, musí mít takový obsah, který je schopen vyučovat nebo napomínat. Určitě by to měl být obsah, který bude biblický a doktrinálně správný (nebudou to verše vytrhané z kontextu nebo špatné učení). Jde o budování Kristovy církve, a tu nelze budovat na lži nebo na něčem plytkém, nejasném, nesmyslném. Záleží na tom, co vychází z našich úst.

Na tomto místě je znovu vidět kontrast, který je v 18. verši, kde je na jedné straně opíjení se vínem a na druhé straně naplňování se Duchem. Opilci vyřvávají často neslušné věci, hulákají, a jejich touhou je uspokojit sebe, zazpívat si, sobě samému, pro sebe, případně ukázat na sebe. Ale Duchem naplněný křesťan bude mluvit písně, které jsou hluboké, duchovní, smysluplné, budující, užitečné, nejsou o něm, ale o Bohu, neoslavují člověka, ale Boha. A bude je mluvit k druhým křesťanům. V křesťanském zpěvu je tedy dvojí rozměr – horizontální, tedy ke druhým křesťanům a vertikální, tedy k Bohu. O zpěvu se toho v Novém zákoně mnoho nedočteme, ale Bůh nám dal do Písma zpěvník, takže se můžeme domnívat, že zpívat skutečně máme – a církev také vždy zpívala. V Novém zákoně je jenom pár zmínek – v evangeliích se mluví o tom, že Ježíš zpíval společně se svými učedníky potom, co jedli velikonočního beránka (Mt 26,30). Zpívali spolu žalmy, které byly k této příležitosti přímo určené. Sílas s Pavlem zpěvem oslavovali Boha ve vězení ve Filipech (Sk 16,25). Když Pavel popisuje společnou bohoslužbu církve v listu do Korintu, mluví o tom, že někdo má píseň, žalm, zatímco jiný proroctví nebo slovo v jazycích s výkladem (1K 14,15). Zdá se, že písně nevybíral kazatel, ale podíleli se na tom i další lidé. Jakub napsal:

• Jakubův 5:13 Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!

Ano zpívejme Pánu, chvalme ho z celého srdce, ale mysleme také na to, že zpíváme i lidem, zpíváme jeden pro druhého, mluvíme k sobě v žalmech, chvalozpěvech, písních. A to znamená, že bychom měli slyšet jeden druhého, když zpíváme, že bychom neměli jenom otevírat pusy, aby to vypadalo, nebo dokonce mlčet. Znamená to také, že zpěv je to podstatné, co by mělo být slyšet, nikoliv krásná hudba. Hudební nástroje nám mají pomoci zpívat, ale nemohou nahradit společný zpěv. Plnost Ducha se bude projevovat duchovní mluvou a zpěvem duchovních písní. To je duchovní ovoce rtů.

II. Srdce

• Ef 5,18-19 … naplňujte se Duchem, takže … svým srdcem budete zpívat a vytvářet melodii Pánu …

V té předchozí části bylo sloveso mluvit, které se vztahuje k ústům. Nyní jsou zde dvě slovesa – zpívat a vytvářet melodii. Jsou tam dvě slova, která jsou synonyma a obě se dají přeložit slovem zpívat, druhé z nich také jako hrát nebo vytvářet melodii. Takže je otázka, zda chtěl Pavel uvést nějaký rozdíl, který ale nejsme příliš schopní rozlišit, nebo zda chtěl použitím dvou synonym jenom více zdůraznit, co se má dít a jak vypadá plnost Ducha svatého. Myslím, že to druhé byl Pavlův záměr, a totéž podle mě zamýšlel i v předchozí frázi, kde mluví o žalmech, chvalozpěvech a písních. Nyní tedy Pavel mluví o zpívání. Předtím mluvil o písních a použil sloveso mluvit, nyní mluví o zpívání, jak se ale toto zpívání má dít? Odkud má plynout tato melodie, kde má být zdroj tohoto zpěvu? Překvapivě to nejsou ústa, ale je to srdce. Srdce křesťana má zpívat! Srdce křesťana má být hudebním nástrojem, který bude vytvářet melodii, na který budeme hrát. Hrajte svým srdcem Pánu. Srdce má hrát na prvním místě, má zvučet radostnou melodií, ne hudební nástroje, ale srdce. Tím nechci říct, že hudební nástroje nepotřebujeme – k hudbě a k melodii hudební nástroje patří. Dokonce v knize Zjevení, když čteme o nebeském uctívání, vidíme anděly (čtyřiadvacet starců), kteří používají zlaté loutny (Zj 5,8). Podobně ve Zj 15,2 jsou to zástupy vykoupených, kteří zvítězili nad dravou šelmou a mají Boží loutny. Ale jak ve Zjevení 5, tak ve Zj 15 je podstatný chvalozpěv, který zní z úst andělů a srdcí vykoupených.

Když se mluví o srdci, musíme rozumět tomu, že mluvíme o vnitřním člověku, nikoliv o tělesném orgánu. Mluvíme o novém srdci, které Duch svatý vložil do hříšníků místo srdce kamenného. Je to nový život, je schopnost být duchovně spojen s Bohem. Je to něco zcela nového, co v životě člověka předtím vůbec nebylo. A toto srdce, tento nový člověk, vnitřní člověk, je naplněný chválou, radostí, zpěvem, melodií, která směřuje k Pánu. Nové srdce oslavuje Pána Ježíše Krista za to, co udělal na kříži Golgoty, raduje se z jeho díla, raduje se z přítomnosti Ducha svatého (pořád mějme na mysli, že mluvíme o naplňování se Duchem svatým), raduje se z vyvolení, z vykoupení, z posvěcení, zpívá Pánu a oslavuje ho.

Milí přátelé, jak je na tom vaše srdce? Je nástrojem oslavy Pána? Je zdrojem melodie Pánu, zpívá novou píseň Pánu? To je práce Ducha svatého v životě křesťana. Ale možná to tak nevidíte, možná na vás mnohem více doléhají starosti tohoto světa a váš vnitřní člověk je skleslý, možná ubitý pod tlakem každodenních starostí, bolestí, pádů, shonu. Možná už si ani nepamatujete, kdy naposledy zněla melodie Pánu z vašeho nitra. Moji milí, nezoufejte! Přesně z tohoto důvodu napsal Pavel tato slova křesťanům do Efezu. Už předtím jsme četli:

• Efezským 5:14 Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

A nyní nám přikazuje, abychom se naplňovali Duchem svatým. Abychom se ponořili do Božího slova, aby v nás přebývalo v celé své plnosti, moudrosti, moci a slávě, aby nám Kristus zářil z Písma. Svým Duchem nám otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu. Chtěl bych vás povzbudit k tomu, abyste šli do Božího slova, abyste hledali Krista na prvním místě, abyste ho hledali ve všech svých starostech, bolestech, v každodenním shonu. Proste Boha, aby vám ukazoval mnohé ze své dobroty, kterou nám prokázal ve svém Synu, v Kristu Ježíši.

Když vám zazáří Kristus, když budete mít před očima Ježíše Krista ukřižovaného, potom se do vašeho srdce vrátí nová píseň, potom vaše srdce zazní melodií Pánu, rozezvučí se jako ten nejkrásnější a nejlahodnější hudební nástroj a vaše srdce bude přetékat radostí. A čím srdce přetéká, to ústa mluví – žalmy, chvalozpěvy, duchovní písně. To je plnost Ducha svatého, tak se projevuje jeho přítomnost. Pán Ježíš o tom mluvil, když sliboval vylití Ducha svatého. Všimněte si – a je to důležité pro náš text – jak lidé získají Ducha a jeho plnost:

• Jan 7:37-39 Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Kdo přichází ke Kristu a věří v Krista, proudy živé vody, záplavy radostných melodií, poplynou z jeho nitra. Pojďte ke Kristu, věřte v Pána Ježíše Krista a vaše srdce bude proměněno, budete naplněni Duchem svatým, budete přetékat chválou a vděčností.

III. Mysl

• Ef 5,18-20 … naplňujte se Duchem, takže … neustále budete za všechno děkovat Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista …

Naplňování se Duchem svatým bude na životě křesťana zjevné v jeho nepřetržité vděčnosti. Vděčnost sice musí vycházet ze srdce, ale vděčnost jako taková je především otázkou mysli, záležitostí smýšlení. Jde o porozumění, pochopení skutečnosti. Dobře je to vidět na příběhu ze života Pána Ježíše Krista (Lk 7,36-50). Jednou ho pozval farizeus Šimon k jídlu. A do jeho domu přišla také žena hříšnice s alabastrovou nádobkou plnou vzácného oleje. Ta žena omývala Ježíšovy nohy svými slzami, vytírala je svými vlasy a potírala ho vzácným olejem. Ježíš jí odpustil její hříchy a známými slovy jí dal za příklad farizeovi (a také nám):

• Lukáš 7:47 Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.

Ježíš tady mluví o lásce, ale úplně stejně můžeme mluvit o vděčnosti. A souvisí s porozuměním, s pochopením vlastní situace, s pochopením toho, kdo je Bůh a jaký je. Ta žena hříšnice věděla, že je velká hříšnice, věděla, že jsou odpuštěné mnohé hříchy a proto jednala s velikou láskou a vděčností. Farizeus Šimon se naproti tomu díval na tu ženu s opovržením, protože si myslel, že pokud má vůbec nějaké hříchy, tak jenom takové drobné, okrajové, a Ježíše nejspíš pozval ze zvědavosti nebo proto, že se chtěl ukázat před ostatními. Je zajímavé všimnout si, jak ten příběh pokračuje na začátku osmé kapitoly – je tam vyjmenováno několik žen, které se o Ježíše a jeho učedníky ze svých prostředků staraly, protože byly vděčné za to, kdo Ježíš je a co pro ně udělal. Vidíte, jak vděčnost souvisí s myslí?

Pokud nerozumíme tomu, kdo je Bůh, kdo je Ježíš Kristus, co Pán Ježíš udělal pro naše spasení, pokud nechápeme, jak jsme na tom byli před svým obrácením, v jak zoufalém stavu jsme se nacházeli, potom jenom těžko budeme vděční. Pokud si lidé myslí, že si zaslouží spasení, že Bůh jim ho dluží, protože jeho povinností je zachránit každého, pokud si lidé myslí, že na něco mají nárok, nejsou vděční! Nemají proč být vděční. Jsou rozhněvaní, protože si myslí, že mají nárok, jsou zahořklí, protože si myslí, že jim Bůh křivdí. Ve skutečnosti se za takovými postoji skrývá pýcha a vzpoura.

Ale pokud člověk rozumí tomu, že je zločinec, že je mrtvý v hříchu, vzbouřenec svou podstatou, dítě ďábla, které se celou svou bytostí vzpírá proti Bohu, pokud chápe, že to jediné, na co má nárok je věčný spravedlivý a strašlivý Boží hněv, potom bude vděčný za Boží milost. Potom bude člověk skutečně neustále děkovat Bohu, protože má vždycky mnohem víc, než si doopravdy zaslouží. Bude děkovat Bohu za všechno, protože cokoliv v jeho životě, i ta největší hrůza, která by mohla přijít, se nemůže vyrovnat tomu, co je skutečně spravedlivé – tedy věčnému oddělení od Boha a jeho dobroty. Jestliže rozumíme tomu, co pro nás Kristus udělal, nemůžeme být nevděční, ale musíme chválit Boha za jeho milost, kterou nám prokázal ve svém milovaném Synu, v Ježíši Kristu.

Proto mluvím o tom, že jde o naši mysl. Dokud bude naše mysl neproměněná, budeme jenom málo vděční. A až bude naše mysl dokonale proměněná, budeme vděční celou vděčnost, budeme zpívat novou píseň Bohu a Beránkovi. Bude to píseň vděčnosti:

• Zj 15:3-4 Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.

To je obraz věčnosti, popis vykoupených před trůnem Božím a Beránkovým, to je chvála vděčnosti z jejich úst. To plnost Ducha svatého v životech Božích dětí. Naplňujte se Duchem svatým, buďte prosyceni Božím slovem, abyste dobře rozuměli tomu, kdo je Bůh, co pro vás Pán Ježíš udělal a jak jste na tom vy – a budete vděční za velikost Boží milosti, kterou nám den za dnem prokazuje v Kristu a skrze něj. Vaše mysl bude proměněná Božím slovem, slovem Ducha, vaše srdce se rozezní jako přelíbezná harfa a z vašich úst budou znít slova chvály, žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně, které povedou jak vašemu osobnímu růstu, tak k růstu celé církve, tedy všech svatých. Plnost Ducha svatého povede k tomu, že celý váš život se bude měnit:

IV. Postoj

• Ef 5,18-20 … naplňujte se Duchem, takže … v bázni Kristově se budete jeden druhému podřizovat.

Mluvíme o důsledcích, které vyplývají z naplňování se Duchem svatým. Jak přesně to funguje? Odpověď Písma není komplikovaná. Bůh zaslíbil, že dá novou smlouvu, jejíž součástí bude nové srdce:

• Ezechiel 36:26-27 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

U každého, kdo se narodil z Ducha, došlo k této duchovní transplantaci. Ten text říká, že Bůh sám učiní, že jeho lid bude zachovávat jeho řídy a jednat podle nich. Přesně to se děje a přesně o tom je naplňování se Duchem svatým. Bůh sám v nás působí, že chceme i činíme, co se mu líbí (Fp 2,13). Duch Boží v nás přebývá a takto v nás jedná. Už jsme viděli, že plnost Ducha úzce a neoddělitelně souvisí s Božím slovem. Duch Boží vždycky jedná v souladu se zapsaným Slovem, nikdy v rozporu s ním. Pokud někdo jedná v rozporu s Písmem a říká, že ho vede Duch, obelhává sám sebe i druhé. Duch Boží tedy používá slova Písma, aby nám dával poznat pravdu o Bohu, o Kristu i o nás samotných, aby nás učil poznávat Boží vůli. Proto v nás má přebývat slovo Kristovo v celém jeho bohatství. Jestliže tam není slovo Kristovo, není z čeho brát, není čím topit, není jak být naplněn Duchem svatým. Ale když je tam Slovo, Duch ho používá a dává chtění i sílu k činění.

Poslední část našeho dnešního textu mluví o pokoře. Je to o postoji srdce, které se podřizuje druhým. To je něco, co je v příkrém rozporu se starou přirozeností. Ta byla zaměřená hlavně na sebe, na prosazení sebe – nejrůznějšími způsoby, někdy tvrdými a arogantními, ale jindy velmi vychytralými, plnými úslužnosti a falešné pokory. Skutečná pokora pramení z poznání toho, kdo je Bůh a kdo jsem já. Skutečná pokora má svůj kořen v odpuštění hříchů. David říká v Žalmu:

• Žalm 130:3-4 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

A náš text mluví o tom, že se máme v bázni Kristově podřizovat jedni druhým. Podřizovat se navzájem nejde jinak, než v bázni Kristově. Pokud chybí bázeň, chybí ochota podřídit se. Podřizovat se druhým, znamená mimo jiné poslouchat druhé. Teď nemyslím poslouchat na slovo, na povel – druzí nejsou našimi pány, aby nám mohli rozkazovat, ale jsou našimi spoluotroky a my jim máme sloužit jako otroci. Podřizovat se druhým v tomto smyslu znamená nechat si mluvit do života.  O tom je soužití v Kristově církvi. Nežijeme sami sobě a sami pro sebe, ale žijeme pro Pána, a to znamená, že v lásce sloužíme bratrům a sestrám v místní církvi. Podřizovat se znamená, mít druhého přednějšího než sebe (Fp 2,3-4). To je projev skutečné lásky k bližnímu. Jestli někdo nepotřebuje druhé – a často je to právě z toho důvodu, že se nechce podřizovat nikomu jinému, potom je otázka, zda takový člověk poznal Kristovu milost, zda zakusil odpuštění hříchů, zda vůbec žije v bázni Kristově.

Zároveň musíme znovu říct, že i tohle je oblast, ve které všichni musíme hodně růst, protože všechno v našem životě, všechno v tomto světě, všechno, čím na nás útočí ďábel, je úplně opačné podstaty. Je to pro naše ego, pro naše sobectví, pro naši pýchu, pro nás samotné. Tohle je oblast, kde naše proměna začala v hlubokém mínusu. Každý z nás se musíme učit v bázni Kristově se podřizovat jeden druhému. Tím nejlepším příkladem pro nás musí být Pán Ježíš Kristus. Boží syn, vládce a stvořitel světa, na sebe vzal lidské tělo a ponížil se, stal se služebníkem všech, vzal na sebe hříchy svého lidu a zaplatil za ně svou smrtí na kříži Golgoty.

Hleďte na Ježíše, moji milí. Stavějte si před oči jeho kříž, jeho službu – abychom se učili, co znamená dokonalé lidství. Připomínejte si jeho pokoru, s jakou žil tady na zemi v lidském těle – podřízen Mojžíšovu zákonu, podřízen zákonům lidí (poslal Petra, aby za něj zaplatil chrámovou daň, která byla určená jemu), poddán vládcům – těm židovským i těm římským, vyslechl rozsudek od velekněží, byl odsouzen římským Pilátem, jeho učedníci ho opustili, ale on se pokořil a pokračoval až do konce. Pojďte ke Kristu, a učte se od něj, protože on je tichý a pokorného srdce (Mt 11,29). To je jediný způsob, jak můžete být naplněni Duchem svatým, jak budou proměněna vaše ústa, vaše srdce, vaše mysl i vaše postoje. Amen.