V Něm máme vykoupení – Ef 1,7

Nepatříte sami sobě, bylo za vás zaplaceno!

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 8. prosince 2013

Pokoj vám a milost, milí přátelé. Dneska se společně podíváme do dalšího verše v první kapitole listu Efezským. Před námi je sedmý verš a spolu s ním jedno z nejdůležitějších učení, které se týkají našeho spasení. 

Často si opakujeme, že nejsme spaseni učením, znalostí, informacemi, ale milostí skrze víru v dokončené Kristovo dílo. A je skutečně důležité, abychom si to opakovali a připomínali, abychom nezaměnili spasení za něco, co spasení není. Ale na druhé straně, k tomu, aby mohla růst naše víra a abychom mohli růst v poznání Pána a jeho milosti, potřebujeme učení, informace, znalosti. Nikdo nemůže v pravdě poznávat Pána, pokud se o Něm nedozví z Božího slova.

• 1 Timoteovi 4:1 Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami.

Stále totiž trvá nebezpečí, že nejenom že neporosteme v Kristu, ale dokonce Ho nebudeme vůbec znát, protože svou víru upneme k někomu, kdo nemá moc nás zachránit. Apoštol Jan napsal o takových lidech:

• 2 Janův 7 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.

Jan psal o těch, kteří vypadali jako křesťané, ale ve skutečnosti jimi nebyli. Psal o lidech z viditelné církve, kteří ale nepatřili do duchovní církve, do té skutečné Kristovy nevěsty. Tato slova nám nejsou řečena proto, abychom se báli o své spasení, ale proto, abychom byli bdělí a nenechali se ukolébat nějakými vnějšími, tělesnými věcmi. Dnes je před námi verš, který se zabývá vykoupením.

• Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.

V Něm jsme vykoupeni, v Něm máme vykoupení. To jsou klíčová slova, kterými se dnes budeme zabývat a zůstaneme jenom u nich. V Něm máme vykoupení. Jenom tato čtyři slova nám budou dneska stačit. Potřebujeme totiž porozumět, co přesně znamenají. Proto si vysvětlíme, co to je vykoupení a jak mu máme ve světle Písma rozumět, ukážeme si, že vykoupení je jenom v Kristu a nikde jinde a nakonec se podíváme na to, že vykoupení už máme.

V sedmém verši první kapitoly začíná oddíl, který se věnuje dílu Pána Ježíše Krista. Dosud jsme mluvili o tom, co udělal Bůh Otec – vyvolil před stvořením světa, předurčil nás k adopci a určil nám cíl – být chválou slávy Jeho milosti. Tento cíl se opakuje také ve v. 12 a 14. Dílo Pána Ježíše Krista, dílo vykoupení i dílo Ducha svatého, zapečetění vede křesťany k tomu, aby celým svým životem oslavovali Boha, aby byli chválou Boží milosti. A milost je opravdu tím, co se jako nit táhne celým tímto textem. Podívejme se tedy na první věc:

I. Vykoupení – co to je a jak mu máme rozumět

• Ef 1,7 V Něm máme vykoupení… (ČSP)

Takto je to doslovně řečeno v řeckém textu. V Kristu máme vykoupení. Vykoupení je důležité slovo, které patří mezi nejfrekventovanější v křesťanském slovníku. Často mluvíme o tom, že jsme vykoupeni, že patříme k vykoupeným, zpíváme o tom v písních – například ve známé vánoční písni Narodil se Kristus Pán, kde v originále stojí: Beliáš (tedy ďábel) oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se. Jsem vykoupen, toť radost má. Nebo: Svatý, svatý, svatý! Tebe v každé době v nebi množství vykoupených ctí a velebí. Oslavujeme v písních Boha, který nás vykoupil, a v modlitbách Mu za vykoupení děkujeme. ALE! Víme skutečně, co zpíváme? Víme, za co děkujeme? Víme, o čem svědčíme? Víme, co vykoupení opravdu znamená? Podívejme se tedy na několik důležitých věcí, které se týkají právě vykoupení:

A. Význam slova vykoupení

 Řecké slovo vykoupení má velice zajímavou historii. Mnohé se můžete dočíst například v knize Jamese Boice Základy křesťanské víry, kniha 2, kap. 14. Na počátku tam bylo slovo, které se používalo pro vykoupení válečných zajatců. Z něj vzniklo slovo, které označovalo výkupné, cenu za zaplacení válečného zajatce, tedy otroka. A z tohoto slova vzniklo slovo výkupné a sloveso vykoupit, které máme v našem textu. V tom nejpřesnějším slova smyslu se jedná o slovo, které přímo označuje zaplacení ceny za otroka. Takto to najdeme ve starověkých zápisech z trhu s otroky. Za otroka bylo zaplaceno – výkupné – a on byl propuštěn na svobodu.

V Novém zákoně nacházíme verše, které přímo ukazují právě na toto vykoupení – často je součástí také cena, která byla zaplacena:

• Titovi 2:14 …který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích. (ČSP)
• Matouš 20:28 …Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Vykoupení znamená především zaplacení ceny. To není jenom věc Nového zákona, ale najdeme to na mnoha místech Starého zákona. V knize Rút je příběh Boaze, prapředka Pána Ježíše Krista. Boaz patřil k nejbližším příbuzným Rút, vdovy po Kiljónovi a jako takový měl povinnost vyplatit pole, o které otec jejího zemřelého manžela přišel v důsledku hladomoru. Jeho povinností bylo koupit to pole zpátky a vrátit ho rodině. Tato povinnost se vztahovala také na vyplacení nějakého člena rodiny z otroctví.

Jiný příklad vykoupení je vyplacení prvorozených. Hospodin vyhladil všechno provorozené v Egyptě. Aby si to Izraelci připomínali, tak všechno prvorozené – člověk i zvíře – mělo být zasvěceno Hospodinu. Ale Hospodin určil, že ve stánku budou sloužit jenom lévijci, takže provorození tam nesměli sloužit. Proto muselo být za každého provorozeného zaplaceno výkupné, které bylo odvedeno svatyni. Cena za provorozeného člověka byla natolik přijatelná, že jí mohl zaplatit každý. Pokud někdo nemohl zaplatit za provorozené zvíře, musel mu zlomit vaz – patřilo Hospodinu. To je výkupné. Toto výkupné ukazovalo na Toho Prvorozeného – jednorozeného Božího syna, který dal svůj život jako výkupné za nás.

Ještě jiným příkladem může být vyplacení života. V Ex 21,28-30 čteme o situaci, kdy někoho potrká něčí býk, takže ten člověk zemře. V případě, že bylo známé, že jde o trkavého býka a majitel ho nehlídal, měl kromě býka zemřít také jeho majitel – byl varován, ale nedbal na varování. Ovšem – příbuzní zemřelého mohli přijít s nabídkou výkupného a majitel mohl vykoupit svůj život za cenu, která mu byla určena. To je vykoupení. V našem případě je touto cenou samotný Boží syn. Mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23). Kdo může dát výkupné za svůj život?

• Žalm 49:9-10 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.

Nikdo nemůže vykoupit sám sebe a zůstat živ. Tím důvodem je velikost lidského hříchu. Naše vina je tak veliká, že nás nemůže zachránit nikdo jiný než Bůh sám. To je to, o čem mluvíme, když říkáme, že člověk je cele, naprosto, zcela propadlý hříchu. Není to o kvalitě, ale o rozsahu. Mluvíme o tom, že člověk je propadlý hříchu ve všech oblastech svého života – není nic, co by nebylo hříchem zasaženo, neexistuje žádné dobré nebo neutrální území, které by bylo v nás nebo by z nás nějak vycházelo. Proto Písmo říká, že jsme mrtví v hříchu (Ef 2,1). Neznamená to, že jsme všichni stejně hříšní – jsou hříšníci, kteří jsou horší než my a jsou hříšníci, kteří jsou lepší než my, ale všichni jsme hříšníci a jsme daleko od Boží slávy (Ř 3,23). Můžeme to přirovnat k tomu, když někoho potopíte 10 metrů hluboko a necháte ho tam hodinu. Nemůže to přežít. Utopí se. Jaký bude rozdíl, když ho potopíte 100 metrů nebo kilometr? Žádný.

Vykoupení předpokládá návrat do stavu, který tu byl předtím. Bůh stvořil člověka, který byl dobrý. Ale nezůstal v tomto stavu dlouho. Člověk padl a padl tak hluboko, že se sám nemůže nikdy zachránit. Potřebuje vykupitele!

B. Předobraz vykoupení ve Starém zákoně

Podívejme se teď na jednu ilustraci vykoupení ze Starého zákona. Už jsme si řekli, že oběti, které Izraelci přinášeli, platby, které odváděli, zákony, kterými se měli řídit – to všechno ukazovalo dopředu na Krista, na Jeho vykupující oběť. Když budete s tímto pohledem číst Starý zákon, tak najdete mnoho dalších příkladů a ilustrací. Podívejme se teď spolu na tu nejpůsobivější ilustraci.

Touto ilustrací je život proroka Ozeáše. Ozeáš měl svým životem ukazovat na Boží lásku k Božímu lidu. Jakou roli tady hrálo vykoupení? Ohromnou – ale abychom mu dobře porozuměli, musíme začít od začátku.

Bůh řekl Ozeášovi, aby si vzal za ženu nevěstku a žil s ní a měl s ní děti. Ozeáš vyhledal Gomeru, vzal si jí a měl s ní tři děti. Gomera nebyla moc dobrá žena. V tomto příběhu, který je podobenstvím je Gomera obrazem nás hříšníků. Byla to nevěstka a vedle Ozeáše měla také další muže. Je docela možné, že druhá dcera, která dostala jméno „Neomilostněná“ a třetí dítě, syn, který dostal jméno „Nejste můj lid“, ani nebyly Ozeášovými dětmi.

• Ozeáš 2:6 Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva. (B21)

Gomera byla nevěstka a vedle Ozeáše si hledala různé další milence a nakonec Ozeáše úplně opustila.

V další fázi nacházíme Gomeru v otroctví. Její život se změnil v peklo a my jí vidíme na trhu s otroky. Nejčastěji se člověk stal otrokem proto, že byl válečným zajatcem nebo proto, že se zadlužil. To byl pravděpodobně případ Gomery. Obchod s otroky byl rozšířený po celém tehdejším světě. Vypadalo to tak, že otroci byli přivedeni na tržiště, na tržišti pak byli nazí vystaveni, a dražili se. Mezi těmito otroky byla na prodej také Ozeášova žena, která od něj odešla a smilnila s mnoha jinými muži. Toto její chování ji odsuzovalo k smrti. Ale stalo se něco, co asi nikdo nečekal.

Bůh v této chvíli promluvil k Ozeášovi. Bůh mu řekl – Ozeáši běž, a kup jí. Cože? To je moje žena, která ode mě utekla, která smilnila, asi se zadlužila a teď je z ní otrokyně! Mám jí koupit jako otrokyni? Mám si dělat takovou ostudu? Přesně tak. Zaplať za ní cenu.

Na trhu se smlouvalo. Tady je Gomera, krásná žena, kdo za ní dá deset šekelů. Támhle se hlásí jeden muž. Dá někdo víc? Ozeáš dává dvanáct. Další muž čtrnáct – to už je docela vysoká cena. Ozeáš dává patnáct. Nízké nabídky už jsou mimo hru. Někdo přihazuje k patnácti šekelům stříbra chomér ječmene. Patnáct šekelů stříbra a půldruhého choméru ječmene, říká Ozeáš. Dá někdo víc?

Není nikdo. Ozeáš zaplatil cenu a otrokyně Gomera patří Ozeášovi. Může s ní naložit, jak bude chtít. Je jeho. Už mu patřila předtím, protože byla jeho manželkou, nyní ji vykoupil, zaplatil za ní cenu a patří mu jako otrokyně. Mohl by jí potrestat, jak by chtěl – jako cizoložnou ženu, jako matku, která opustila své děti. Jako takovou ji měl dokonce právo nechat ukamenovat.

Ale Ozeáš zaplatil cenu, vykoupil svou ženu. Odvedl ji stranou od všeho ruchu, oblékl ji, aby zakryl její nahotu a řekl jí:

• Ozeáš 3:3 Po mnoho dní zůstaneš se mnou, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému; také já budu jen s tebou.

Budeš mojí ženou, jak to má být. Zaplatil jsem za tebe cenu. Vracím ti zpátky tvé místo po mém boku, místo v mém domě, místo u našich dětí. To je vykoupení. To je jeden z nejlepších obrazů vykoupení, jaký můžeme najít v Písmu. Je to obraz, který mluví také o nás. Podržte si tento obraz ve své mysli, když nyní budeme pokračovat dál. Dostáváme se totiž k našemu vykoupení.

C. Vykoupení Kristem

Vykoupení je asi tím nejdůležitějším, co Ježíš Kristus udělal pro nás a ve vztahu k nám. Kristovo dílo ve vztahu k Otci je dílem smíření – smířil nás s Otcem. V Něm máme smíření – jako dokonalý člověk přinesl pokoj do vztahu mezi Bohem a člověkem. Jako dokonalý člověk zaplatil cenu za lidský hřích. Smíření je Kristovým dílem ve vztahu k Otci a díky tomuto dílu jsme my smířeni s Bohem. Dílo Otce ve vztahu k nám je to, co jsme viděli minule – směrem k Bohu je to adopce, tedy přijetí za syny a směrem k nám je to ospravedlnění.

Kristovo dílo ve vztahu k nám je vykoupení. Obrázek, který nám předkládá Nový zákon, se skoro v ničem neliší od obrázku, který jsme viděli u Ozeáše. Tak jako On koupil Gomeru, byli jsme koupeni i my. I my jsme byli jako otroci:

• Jan 8:34 …každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.
• Římanům 6:6 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

Často si lidé myslí, že lidstvo je v jakémsi neutrálním stavu. Lidé slyší zvěst evangelia a mohou se svobodně a nezávisle rozhodnout, zda evangelium přijmou nebo odmítnou. Ale to je naprosto zásadní, fundamentální nepochopení stavu, ve kterém se my, lidé, nacházíme. Jde o zásadní nepochopení hříchu. Jestli si vzpomínáte, mluvili jsme o tom už v souvislosti s adopcí: Jsou jenom dva druhy dětí – děti Boží a děti ďábla. Neexistuje nic mezi. Podobně jsou jenom dva druhy otroctví: Otroctví hříchu a otroctví spravedlnosti.

• Římanům 6:17-18 Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti. (ČSP)

Tady je důležité, abychom si uvědomili, že otrok se prostě a jednoduše nemůže rozhodnout, že změní svého pána nebo že se dokonce stane svobodným. Je otrok. Takovou možnost nemá. Možná se může rozhodnout, ale nemá žádnou moc ani možnost něco takového udělat. Jediný způsob, jak může něčeho takového dosáhnout, je vykoupení. Někdo přijde a zaplatí za něj výkupné.

 Právě tak to platí také v duchovní oblasti. Abychom mohli přestat být otroky hříchu, potřebujeme vykoupit z tohoto otroctví, potřebujeme vykupitele, který za nás zaplatí výkupné. Tím výkupným je smrt. Abychom my mohli žít, musí někdo jiný položit svůj život. Přesně to se stalo na kříži. Ježíš o tom mluví a říká:

• Jan 10:10 Já jsem přišel, aby [mé ovce] měly život a měly ho v hojnosti.

Přišel, aby nás vykoupil z otroctví hříchu a smrti. Přišel, aby za své ovce zaplatil výkupné a vysvobodil je. Poslouchejte:

• Galatským 1:4 …který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.
• Koloským 1:13 On nás vysvobodil z moci tmy…
• 1 Tesalonickým 1:10 …abychom očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Zaplatil za nás sám sebou, aby nás vykoupil a učinil nás svobodnými!

Ano, rozhodujeme se následovat Krista, ale teprve potom, co jsme dostali milost, co za nás bylo zaplaceno. Potom následujeme Krista s radostí a s ochotným srdcem.

Naše spasení je zadarmo. Jsme spaseni milostí skrze víru. Nemusíme dělat nějaké skutky, abychom byli spaseni. Nemusíme se nejprve polepšit, stát se spasitelnými, abychom mohli být spaseni. Nemusíme platit vůbec nic, protože někdo jiný už zaplatil. A cena za naše spasení, která byla zaplacena, je cenou, jejíž hodnotu si nedovedeme ani představit. Tou cenou je samotný Pán Ježíš Kristus, Bůh, který přišel v těle. To nás vede ke druhému bodu kázání:

II. Vykoupení je v Božím Nejmilejším

Šestý verš první kapitoly mluví o tom, že Bůh svým vyvoleným, které předurčil k tomu, aby se z nich stali synové Boží, udělil milost, slavnou milost. A dále říká, že všechna sláva a plnost této milosti nám byla udělena v Božím Nejmilejším. Tak je nazván Pán Ježíš Kristus – Boží Nejmilejší.

• Efezským 1:7 V něm máme vykoupení…

Musíme pamatovat na to, že verše 3-14 jsou jediným dlouhým souvětím. Je to souvětí, které je velice pečlivě sestavené. A na tomto místě Boží slovo zdůrazňuje, že vykoupení, které máme, máme v Božím Nejmilejším. To nám ukazuje velikost ceny, která byla zaplacena. Tou cenou nebyl nikdo jiný než Boží Nejmilejší, jednorozený Boží Syn, který je v náruči Otce. To je ten, kterého Otec miloval již před založením světa (J 17,24). To je ten, který jediný zná Otce a který kdy hleděl na Jeho slávu (J 1,18). On je jediný, který byl od počátku, ve kterém je život, ve kterém je světlo, On je jediný, který je Pravda s velkým P. Celou věčnost před stvořením světa zde nebylo nic jiného než dokonalý a naplněný vztah lásky mezi Otcem a Synem a Duchem svatým. Také proto Ho Duch svatý na tomto místě nazývá Božím Nejmilejším. On se stal výkupní cenou, výkupní obětí, On sám sebou zaplatil za nás. Jeho jedinečnost znamená, že:

A. Vykoupení je výlučné

Vykoupení je natolik spojené s Kristovou osobou, že ho nelze od Krista nijak

oddělit. A to znamená, že mimo Krista nikdy nebylo, není a nikdy nebude žádné vykoupení. Nikdy nebyl zachráněn žádný člověk, za kterého by Kristus nezaplatil. Kde není Kristus, není vykoupení! A úplně stejně to platí opačně – nikdy nebyl a nebude ztracen a uvržen do zatracení žádný člověk, za kterého Kristus zaplatil. V pekle nebude nikdo, za koho Kristus zaplatil. Ježíš říká:

• Jan 14:6 Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

To je vyhlášení naprosté výlučnosti. Jedná se o totéž, co čteme v našem textu – v Něm máme vykoupení. Mimo Krista není spasení. Dnes stále více populární synkretistická teologie říká, že všechny cesty vedou k Bohu. Každý se přece dívá na pravdu svýma očima, ze svého úhlu pohledu a nemůžeme přece soudit druhé, jestli budou nebo nebudou spaseni… Moji milí, podobná slova zní dokonce z kazatelen církví, které se označují za evangelikální, tedy věrné evangeliu! Ale Pavel napsal: V Něm, v Kristu, máme vykoupení! Není v Krišnovi, není v Buddhovi, není v Mohamedovi, není v Marii ani nikde jinde. Je jenom v Kristu.

Toto je velký kámen úrazu pro moderního člověka. Nechce být závislý na jediné výlučné pravdě. Nechce následovat jenom jednu cestu. Chce výběr, chce se rozhodovat, on sám chce určit, co je pro něj dobré. Víte, co to je? To je pýcha! To je totéž, co se stalo v Ráji. Je to stejné pokušení, stejná touha, které podlehli Adam s Evou: „Budete jako Bůh!“ (Gn 3,5) Člověk chce být mírou a měřítkem všech věcí, člověk chce mít poslední slovo. To jenom ukazuje, jak vážný je hřích, jak hluboko jsme padli, jak mocně jsme hříchem spoutáni, zotročeni. Místo, abychom se radovali z toho, že je tady jenom jedna jediná cesta ke spasení, jedna cesta, kterou nám Bůh zjevil, takže nemusíme tápat a bloudit, tak se zlobíme a uráží nás to – protože je to „jenom“ jedna cesta.

Jenom v Kristu máme vykoupení. Někdy si křesťané myslí, že v době Starého zákona mohli Izraelci obětovat zvíře, aby zaplatili za své provinění. Ano, zákon to takto nařizoval (když se někdo proviní, přinese…), ale list Židům vysvětluje:

• Židům 10:1-4 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.

Jenom jedna jediná oběť byla přijatelná a dostatečná, jenom jedna jediná oběť mohla vykoupit otroky hříchu z jejich otroctví: Pán Ježíš Kristus, Boží Nejmilejší.

Vykoupení, které je v Kristu, je nejenom výlučné, ale:

B. Vykoupení je adresné

Co to znamená, když říkám, že vykoupení je adresné? Znamená to, že vykoupení se týká konkrétních lidí, nejedná se o paušální záležitost. Toto je nesmírně důležitá věc a my jí potřebujeme dobře porozumět. Podívejme se na to ze dvou úhlů pohledu, které nám dohromady dají velmi dobrý obrázek.

1. Vykoupen je jenom ten, kdo věří v Krista. Myslím, že toto je dostatečně pochopitelné. Každý, kdo věří v Krista, je vykoupen. Znamená to, že je vysvobozen z moci hříchu a smrti, už není otrokem hříchu, ale je otrokem spravedlnosti. Víra v Krista nese ovoce v životě takového člověka. V tomto smyslu máme rozumět známému textu z Jakuba:

• Jakubův 2:17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

Víra, která nenese ovoce, není skutečnou spasitelnou vírou. Člověk, který sice vyznává Krista svými ústy, ale svým jednáním nebo svým učením Krista zapírá, není opravdovým křesťanem, není Kristem vykoupen z otroctví hříchu. Ale kdo je vykoupen, kdo má živou víru v Krista, za toho bylo skutečně Kristem zaplaceno. S tím velice úzce souvisí ta druhá věc, kterou chci zmínit:

2. Zaplaceno bylo jenom za toho, kdo je skutečně vykoupen. To je pohled na tutéž věc z trochu jiného úhlu. Pokud je tady otrok, který nadále zůstává v otroctví, můžeme o něm prohlásit, že za něj bylo zaplaceno výkupné a tak byl vysvobozen ze svého otroctví? Pokud by to tak mohlo být, tak je něco zásadního v nepořádku. Mohlo by to znamenat jenom jednu ze dvou věcí: buď nebyla řádně nebo dostatečně zaplacená cena za vysvobození tohoto otroka, nebo je otrokář natolik silný a mocný a vykupitel natolik slabý a bezmocný, že otrok zůstane v moci otrokáře. Není jiná možnost. Někdo by sice mohl namítnout, že se otrok rozhodne zůstat v moci otrokáře, ale taková možnost jednak nemá žádnou logiku – kdo by chtěl zůstat v moci otrokáře, když za něj bylo zaplaceno výkupné, a především taková věc není možná – je řeč o vykoupní otroka a o osudu otroka rozhoduje jeho majitel, nikoliv otrok sám.

Proto čteme v příběhu o narození Ježíše Krista, jak anděl říká Josefovi:

• Matouš 1:21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Podobně Tt 2,14).

Toto je důvod, proč musíme trvat na tom, že bylo zaplaceno jenom za toho, kdo je vykoupen. Je to také smysl toho, co říká Pavel: V Kristu máme vykoupení. A to nás vede k poslední věci:

III. Vykoupení už v Kristu máme!

Ekumenický překlad říká, že jsme vykoupeni v Kristu. Ale doslovný překlad – a všechny ostatní české překlady tuto doslovnost zachovávají – říká, že v Kristu máme vykoupení. Je tam sloveso mít, v první osobě množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu. Jedná se o vyhlášení slavné pravdy, která říká, že v Kristu máme vykoupení.

Vykoupení se nám v Kristu nenabízí. Ani to není tak, že by nám Kristus vykoupení umožnil nebo připravil. V Kristu toto vykoupení je. A ti, kdo v Kristu jsou, v Něm toto vykoupení už mají. Proto nám Boží slovo může říci:

• 1 Korintským 6:19-20 Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné.

Milovaní svatí, toto je refrén, který se opakuje od prvního verše listu Efezským. Sledujte se mnou od prvního verše: svatým, věřícím v Krista, těm, kdo jsou v Kristu, ti, kdo jsou obdařeni vším duchovním požehnáním nebeských věcí v Kristu, kdo jsou vyvoleni v Kristu ke svatosti a bezúhonnosti, předurčeni k adopci a k oslavě Boží milosti. V Kristu máme vykoupení!

Vykoupení bylo dokonáno na kříži Golgoty. Pán Ježíš:

• Jan 19:30 …okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal.

Milé sestry, milí bratři. Vaše spasení je hotové, zajištěné, dokončené. Už bylo zaplaceno. Výkupné bylo přineseno a v Kristu máte vykoupení. Už v Něm je. Otázka, která je před námi, je stejná, jako ta, kterou jsme si kladli nedávno: Jsem v Kristu? V těch sedmi verších, které jsme už prošli, je celá řada věcí, které nám mohou pomoci ujistit se, zda doopravdy v Kristu jsme. Je to něco, co potřebujeme neustále dělat.

Jsme vysvobozeni, jsme svobodní, ale ne ke hříchu. Naše svoboda znamená, že máme nového Pána. Jsme vysvobozeni ke službě tomuto Králi, ke službě spravedlnosti.

A možná je tu ještě další otázka – možná se někdy cítíte jako otroci. Spoutaní, bezmocní, neschopní cokoliv udělat, zavalení břemeny, které nemůžete unést. Leží na vás hřích jako břemeno, se kterým nemůžete udělat vůbec nic. To znamená, že nyní je tady chvíle, kdy musíte jít k Vykupiteli, ke Kristu. V Něm máme vykoupení. V Něm máme vysvobození! Ať už se jedná o věci, které vás tíží jako věřící nebo jako nevěřící – u Krista je řešení. On volá všechny:

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

On nám může dát odpočinek, protože On zaplatil. On na sebe vzal všechnu tíhu našich břemen. V Něm můžete spočinout. Pojďte ke Kristu, moji milí. Vložte svá břemena na Něj. Není břemeno, které by bylo natolik velké, že by ho On nemohl nést a není břemeno, které by bylo natolik malé, že by pro Něj bylo bezvýznamné. Podívejte se na Kristův kříž – to je odpověď. Boží hněv tam byl vylit na Božího milovaného Syna. V Něm máme vykoupení. On vás zve, právě teď, nyní když slyšíte Jeho slovo, Jeho hlas.

• 1 Petrův 5:7 Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

Modleme se.