Radost Božího služebníka (J 3,22-36)

Kdo věří v Syna, má věčný život.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 2. dubna 2017

• Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3:36)

Pokoj vám dnešního rána, milí hosté i vy, domácí víry, víry, kterou se přijímá Boží spravedlnost a která vede k víře.

• Neboť spravedlivý z víry bude živ. (Ř 1:17)

V dnešním oddíle se dozvídáme něco, co nemůžeme najít v žádném dalším evangeliu - ani u Matouše, Marka, ani u Lukáše: jen Jan nám říká o čase mezi křtem Ježíšovým, pokušením na poušti a Janovým uvězněním. Proto bedlivě společně studujme, co se událo, protože je to výjimečná příležitost dozvědět se více o našem Pánu a o Boží vůli pro naše životy.

V první části třetí kapitoly Janova evangelia je zaznamenáno Ježíšovo vysvětlení Nikodémovi, jak může poznat, kdo opravdu Ježíš je. K tomu se musí znovu narodit. Nové narození, které není fyzické, ale duchovní, způsobuje Bůh, je to jeho dar.

Každý, kdo slyší evangelium, má také svou zodpovědnost. Janovo evangelium dovádí svědectví o Ježíši, zaznamenané v kapitole 1 až 3, do praktického konce: Když nyní víš, že Ježíš je Spasitel, přišlý od Otce, slož svou naději, svou víru v Něj!

• Neboť žádný, kdo v něho věří, nezahyne, ale má život věčný! (3:16)

I. Křest učedníků

A nyní po velikonocích Ježíš z Jeruzaléma odchází, aby učil na venkově v Judsku.

• Jan 3:22 Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.

A. Ježíš sytí učedníky

Ježíš neopouští své učedníky, ale jde s nimi a vyučuje je, skrze rozhovory - tak jak to dělal během své další služby - ať po vyučování a nasycení zástupů, když byl o samotě s učedníky (Lk 9:18nn), nebo když chodili po Galileji, nebo na cestě do Emauz po svém zmrtvýchvstání. Oni se ho ptali a on vysvětloval. Uzdravoval nemocné, aby pochopili, kým je.

Když dnes seznamujeme lidi kolem sebe s Ježíšem - kým je a co udělal, přirozeně vyvstanou v mysli našich přátel otázky. Proto potřebujeme znát odpovědi, abychom jim mohli posloužit. Někdy jsou nám otázky až nepříjemné - jako když se malé dítě pořád na něco ptá: "a tati, proč je tráva zelená?... a tati, proč musím jíst?.... a tati, proč má auto motor?" Ale dítě potřebuje slyšet naší odpověď, aby se dovedlo zorientovat v tomto světě, rozumět mu a pochopit, na čem záleží.

Proto máme nedocenitelnou Boží milost, když se učíme z Božího slova - slyšíme odpovědi na naše otázky, na biblické hodině je klademe a hledáme odpovědi - aby, každý, kdo žízní po pravdě, nalezl ji.

Učedníci žíznili po pravdě a Pán Ježíš jim dal napít. Po čem žízní tvá duše? A kam se chodí napít? Je to voda, kterou dává tento svět a po níž je znovu žízeň anebo je to voda živá, kterou dává Kristus? Chodíš pít z pramenů zábavy světa, který pomíjí, anebo vyhledáváš zdroj čisté vody v církvi, když se tu vyučuje o cestě spasení?

To je dílo Ducha svatého, když takovou žízeň po pravdě, po Kristu dává. Tam kde chybí, je potřeba prosit o ní, volat v modlitbě k Bohu: zapal Bože moje srdce, pomoz, ať není zatvrzelé, ale ať se raduje z pravdy.

• Ř 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

Protože každý, kdo pije z té čisté studny života, bude v moci té síly také jednat. Učedníci, kteří šli s Ježíšem do Judské země, začali křtít. Ježíš sám nekřtil, jak se dozvídáme ze 4. kapitoly, v. 2:

• "ač Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci".

Ale oni už naplňují Velké poslání, které jim Ježíš tak slavně dal po svém vzkříšení, aby

• získávali učedníky, křtili a učili (Mt 28:19).

Kdo pije z té studny živé vody, kdo hledá svou sílu u Pána, toho Pán vyzbrojuje svými dary a posílá do služby. Takový člověk nezůstává bez ovoce.

B. Jan Křtitel pokračuje ve službě

Jan 3:23 Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.

Jan Křtitel pokračoval ve službě, ke které ho Bůh povolal: aby připravil cestu pro Ježíše. Kněžím a levitům vysvětlil, kdo je a co dělá:

• Jan 1:23 Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“

Přišel jsem křtít vodou proto, aby Izrael poznal Ježíše, beránka Božího (1:29,31).

Jan se svými učedníky křtil v Ainon, což znamená "prameny" blízko Salim. Ježíš se svými učedníky byl zřejmě někde u Jericha, u vod Jordánu a Jan Křtitel zase více severněji proti proudu Jordánu.

Jaký to byl křest, kterým Jan křtil? Byl to křest na odpuštění hříchů - volal lidi k pokání. Jakým křtem křtil Ježíš, respektive jeho učedníci? Také křtem vodou, stejně jako Jan Křtitel. Ten o něm v J 1:33 říká, že Ježíš bude křtít Duchem svatým. Ale ta doba zjevně ještě nenastala: Duch totiž ještě nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven (J 7:39).

• Jan 7:37-39  V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!  Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Křest Ježíšových učedníků nebyl tedy ještě zjevně křtem ve jménu Boží trojice (Mt 28:19). Bylo spíše pokračování křtu Janova.

Ale v Židech to vyvolávalo nejistotu. Byli tu předpisy Mojžíšova zákona o způsobu očišťování. K nim židé přidali další nařízení, jak to rituální očišťování má vypadat. A teď je tady Jan Křtitel, který křtí, tedy očišťuje vodou ne, aby lidé smyli tělesnou špínu, ale jako znamení vnitřního obmytí skrze pokání.

Janovi učedníci přišli za svým učitelem, Janem. Právě měli spor s židy o to, co je to očišťování před Bohem.

A nyní říkají Janovi: Podívej, ty to děláš správně a ne jako židé, kteří dají na vnější, tělesné obmývání a myslí si, že to je to důležité před Bohem – zda je někdo tělesně čistý. My ale víme, že u Boha jde o vnitřní očistu a ne o očistu těla.

• 1 Samuelova 16:7 Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."

Ale teď je tu ještě navíc ten, o kterém jsi vydal dobré svědectví a ten taky křtí a lidé místo za námi a za tebou jdou za ním!

V hlavě měli otázku: tak kdo to dělá správně? Ty Jane nebo Ježíš? Jak to, že za ním jde tolik lidí. Dříve šli všichni za tebou, ale teď všichni chodí k němu! (v. 26) I my jsme šli za tebou, ale teď jsme možná podvedeni. Udělej s tím něco!

II. Vyznání Jana Křtitele

• Jan 3:27-30 Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.

Jan Křtitel uvádí vše na pravou míru. I kdyby Jan chtěl, nemůže být někým jiným, než k čemu je povolán. A to, k čemu je povolán, tím také bude. A tak vysvětluje svým učedníkům:

Já nejsem Spasitel, Kristus, ale jsem obdarován a poslán, a bych mu sloužil. Moje služba spočívá v tom, že mu připravím cestu. Budu volat lidi k pokání, aby až přijde Mesiáš, neměli už důvěru v sebe sama a svoji spravedlnost před Bohem, ale obrátili se pro pomoc k tomu, který jediný je spravedlivý a získali jeho spravedlnost vírou!

A potom to Jan svým učedníkům vysvětluje na krásném příkladu, obrazně:

Ježíš, beránek Boží, o kterém jsem vydal dobré svědectví a na kterého vy jste tak nazlobení, že jste nevyřkli ani jeho jméno, ten je ženich. Ženich má svou nevěstu - tou je církev. Pro ni Kristus přišel, aby za ni zaplatil a vykoupil ji z hříchu a učinil slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5:27)

Já jsem jeho přítel a moje radost je, když on je oslaven. Tak rozumějte a radujte se se mnou, že za ním jsou zástupy. V tom je moje radost dovršena.

• On musí růst, já však se menšit (v. 30)

To je znak každého věrného služebníka Božího. Ve své službě nevede druhé lidi k obdivu ke své osobě, ani k závislosti na sobě, ale vším, co takový služebník je a co dělá, ukazuje na Krista. A to mu přináší největší radost, když lidé uvěří Kristu, jsou spaseni a rostou do podoby charakteru Ježíše Krista.

Mohlo to být pro Jana Křtitele pokušením. Chodil extravagantně oblečený, jeho strava byla velmi neobvyklá a ještě tvrdil, že zná pravou duchovní cestu. To je velmi atraktivní pro lidi i dneska. Mnozí jsou ochotni takového zvláštního člověka následovat – poslouchat a dokonce se nechají ovládat.

Křtitelovo vzezření, jednání i učení bylo velmi atraktivní pro mnoho lidí. Přicházeli z blízka i z daleka - z Jeruzaléma, Judska, z okolí Jordánu i z Galileje. Můžeme si představit, že přichází lidé z takové vzdálenosti jako z Ústí, ze severních Čech, i z Prahy, a až z Hradce Králové. Přicházelo množství lidí a dávali se křtít. Jan byl nekompromisní a nebál se říkat lidem pravdu. O to víc byla jeho postava atraktivní.

A tady je přítomno velké nebezpečí, číhající jako zrádný útes mělce pod hladinou na každou loď, která tudy neopatrně proplouvá.

Kolik vedoucích v církvi takovému pokušení již podlehlo. A nakonec ztroskotali ve víře, když pýcha přerostla touhu vyvýšit Krista. Připomenu vám Diotréfa z 3. listu Janova, který vyvyšoval sebe místo Krista a proto ho Jan evangelista napomíná. Připomenu vám falešné apoštoly z 2. Pavlova listu do Korintu, kteří si z církve udělali živobytí a Pavel je označil za nepoctivé dělníky, přestrojené za apoštoly Kristovy. Jejich konec však bude jako jejich skutky (2K 11:13nn).

Proti takovému pokušení, proti takové pasti ležící na cestě následování Krista ordinuje Duch svatý spolehlivý lék. A Jan Křtitel ho zná:

• Jan 3:30 On musí růst, já však se menšit.

Nejspolehlivějším lékem na vlastní pýchu je poslouchat Krista. Kdo se soustavně učí z jeho Slova, ten zachraňuje svou duši před pádem. Jan servíruje svůj lék např. ve svém 1. listě, první kapitole:

• 1 Janův 1:9-10 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

To je pravdivé poznání sama sebe: potřebuji očištění Kristem, protože jinak jsem ubohý a nuzný, člověk hříšný.

Proto to, co musí charakterizovat každého Božího služebníka - a to není jen kazatel, ale každé Boží dítě, je posvěcení - dorůstání do Krista. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu (nebo Pánem).

Jan Křtitel si nezakládal na délce svých vousů, ani vlasů, ani na svém oblečení ani na své zvláštní stravě. Ale zakládal si na věrnosti Božímu povolání, kterého se mu dostalo a na privilegiu sloužit vším, co je a co má, svému Pánu v jeho církvi.

III. Jan Křtitel vyučuje o Kristu

Jan Křtitel nyní vyučuje svoje učedníky. Když mají v hlavě zmatek, koho vlastně je správné následovat – Jana Křtitele, nebo Ježíše? Pomáhá jim se správně zorientovat.

Tolik církví, která je ta správná?

V tomto světě je spousta hlasatelů správné cesty, správné víry. Je mnoho skupin, které říkají: spasení je tady v tom, nebo tady v tom.

• Mt 24:4 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. 5  Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.

Jan Křtitel však dává svým učedníkům a s nimi i nám odpověď, jak se v tom všem vyznat.

Vysvětluje učedníkům rozdíl mezi ukazatelem cesty a cílem cesty. Jan Křtitel je jen ukazatel na Ježíše. Ježíš Kristus je objekt víry, cíl víry, protože jen On má moc zaplatit cenu za hřích člověka a vykoupit jej, zachránit, od Božího hněvu.

Jasně ukazuje jaký je rozdíl mezi ukazatelem a cílem.

Jan Křtitel pochází ze země (v. 31), ale Ježíš přichází z nebe. On je nade všecky (v. 32). Proto to o čem svědčí, je větší, než pozemské svědectví Janovo. Kristus je pravda. Jeho svědectví je pravdivé.

• Mt 11:11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

O Janu Křtiteli říká sám Ježíš, že je největší ze starozákonních proroků, protože on zakusil Kristovu přítomnost zde na zemi. Mohl s ním mluvit, pokřtil jej, byl svědek Božího svědectví o Ježíši, když se ozval hlas z nebe a Bůh řekl: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil" (Mt 3:17). Jan Křtitel je svědek naplnění starozákonních proroctví. To, na co proroci ukazovali, na co čekali, to se nyní stalo skutečností: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1:14). Duch mu zjevil o Ježíši tak úžasné věci: On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa (J 1:29).

Přesto ho Ježíš označuje jako menšího než toho nejmenšího člověka, který zažije vylití Ducha po Kristově vzkříšení, účastníka Nové smlouvy. Ty, které zastihlo království nebeské, znají Boží milost ve svém životě v plnosti. Rozdíl není v míře zbožnosti, ale ve službě, ke které byl kdo povolán.

SZ proroci ukazovali na Krista, který má přijít. Jan Křtitel svědčí o Kristu, který je mezi lidmi a kazatelé evangelia vzkříšeného Krista vyhlašují evangelium o odpuštění hříchů skrze víru v Ježíše.

Jan nyní říká svým učedníkům: podívejte se na Krista. On přichází z nebe a je Pán všech (v. 31). Vydává pravdivé svědectví, ale nikdo jej nepřijímá (v. 32), kdo mu však uvěří, dosvědčuje pravdivost Boží – dosvědčuje, že Bůh má moc odpouštět hříchy (v.33). Kristova slova jsou pravda, protože je plný Ducha svatého a není v něm lidského hříchu (v. 34). Otec jej miluje a dává mu veškerou moc (v. 35).

Znaky zdravé církve

Jan nyní pomáhá svým učedníkům udělat si v tom chaosu myšlenek, v bezradnosti kdo má vlastně pravdu, trochu pořádek. Pomáhá jim tím, že vysvětluje, jaké jsou vlastně znaky zdravé církve. Znaky, které mají hledat a za nimi jít.

Tak jaké znaky zdravé církve nám Jan Křtitel předkládá? Podívejme se od veršů 30 až 36.

- v. 30: On musí růst, já však se menšit: zdravá církev ukazuje na Krista a jeho spásu, ne na člověka. Největší potřebou člověka není, aby byl spokojený ve svém životě, ale aby dostal nové srdce od Boha - aby se znovu narodil. Pak bude žít pro Pána a On naplní všechny skutečné potřeby člověka.

- v. 31 Kdo přichází z nebe je nade všecky: Kristus je v takové církvi Pánem v životech lidí. Otázkou, kterou si lidé v takovém sboru kladou, není: Čím mám naplnit svůj život, abych byl šťastný?, ale: Co je Boží vůle pro můj život, aby jím byl Kristus oslaven?

- v. 32 Kristus svědčí o tom, co viděl a slyšel: Kristovo slovo, Boží slovo, Bible je naprosto klíčová v e zdravé církvi. Je živým Božím slovem, místem, kde Bůh dává lidem poznat sám sebe, stav člověka padlého do hříchu, cestu spásy a svou vůli pro život církve.

- v. 33 Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý: ve zdravé církvi jsou lidé žijící svědectví Pravdě. Nežijí ve lži, ale v pravdě. Tím potvrzují, že jejich život změnil pravdivý Bůh. Předtím byli lháři, ale díky Boží moci jsou nyní živým důkazem Boží pravdivosti. Jsou pečetním prstenem, který je otisknut do horkého vosku a nyní tato pečeť stvrzuje všem lidem, že Bůh je pravda. To je svědectví proměněného života křesťana - žije v pravdě.

- v. 34 Bůh udílí svého Ducha v plnosti: Ježíš Kristus je plný Ducha svatého. Ve zdravé církvi rostou křesťané skrze poznávání Písma do podoby charakteru Ježíše Krista. Rostou v posvěcení. Rozumí čím dál lépe Boží svatosti a chtějí mít na ní podíl svým životem. To je dílo Ducha svatého v člověku.

- v. 35 Otec miluje Syna: ve zdravé církvi se odráží láska Otce k Synu v lásce mezi bratry a sestrami, mezi svatými v církvi. Všechno se děje v čistotě, aby i jejich skutky před Bohem obstály - aby dělali ty, které jim Bůh připravil.

- v. 36 Kdo věří v Syna, má život věčný: zdravá církev se s vírou upíná na zjeveného Krista v Písmu (a ne na jiného), potom si může být jista, že má život věčný.

• Kde toto není, tam odmítají Syna, neuzří život a hněv Boží na nich zůstává (v. 36).