Nerovná manželství (1K 7,10-17)

Všechno napomáhá k dobrému milujícím Boha

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 16. září 2018

Pokoj vám a milost drazí přátelé v Kristu! Skončily prázdniny a my jsme vrátili k problematice manželství a s tím souvisejících témat. Je to veliká radost zabývat se jedním ze základních pilířů stvoření. Vždyť člověka Bůh učinil ke svému obrazu jako muže a ženu. Požehnal jim, aby naplnili zemi, podmanili si ji a vládli k Boží slávě nad celým stvořením.

Manželství je tedy základní pilíř Božího řádu pro lidskou společnost i celé stvoření. Není autority, než od Boha. A člověka, muže a ženu Bůh ustanovil nad celým stvořením. My víme, co se odehrálo v zahradě Eden. Víme o lstivém a podvodném jednání hada, které strhlo Adama s Evou do hříchu, prokletí a pádu. Víme, jaké to přineslo důsledky. Především právě vzpouru a hřích do srdcí celého lidského pokolení. Člověk se Bohu vzepřel. Vzbouřil se a je nepřítelem. Směřuje do záhuby.

Víme ale také o milosrdném a slitovném rozhodnutí Boha. O spáse připravené před věky. O Mesiáši, Beránku Božím a o Lvu z Judy. Apoštol Petr ve svém prvním listě říká:

• 1 Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

Boží Syn byl dán. Ježíš Kristus, Bůh Syn se narodil v těle, jaké má padlý člověk, aby naplnil zákon. Přišel, aby vynesl naše hříchy na kříž a zaplatil za každého, koho Bůh svému Synu Kristu dal. Tak byl vykoupen každý křesťan, co kdy žil, žije, nebo bude žít. Tak byl vykoupen celý Boží lid. O každém z nás bylo rozhodnuto ještě před tvořením světa. A to jsou veliké věci. Je to síla, když domyslíme do důsledků následující pravdu…

• Efezským 1:3-4 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

Milovaní, jaké větší, mocnější, vážnější, nebo důležitější skutečnosti může člověk prožít a být jimi obdarován. Žádné! I kdyby získal celý svět. Kdyby vlastnil a ovládal celý hmotný vesmír a cestoval v něm sem a tam, měl ho k dispozici na pouhé své slovo. Není mocnější a svou vahou drtivější skutečnost, než být vyvolen ještě před učiněním světa k podílu na Boží svatosti!

Odpadlík, hříšník a zatvrzelý nepřítel Boha. Ten, který je počat jako hříšník a v hříchu, protože je potomek Adamův! Král David říká v Ž 51 tato slova:

• Žalm 51:7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

A takový je pravdivý stav každého člověka. Ale Bůh je veliký ve svém slitování, milosrdenství a spasitelné moci. Miluje ty, které vykoupil. A povolává nás, abychom se v pokání obrátili od svých hříchů a svých model ke Kristu. K živému Bohu. Každého jinak, v jiný čas a v jiném stavu. Někoho jako dítě. Jiného jako kmeta. Někoho jako svobodného. Jiného jako vdovce a další ve stavu manželském. A zde dnes setrváme. Budeme mluvit o Boží vůli pro ty, které Bůh povolává v manželství, a soustředíme se především na nerovná manželství. Náš dnešní text je 1 K 7, 10-17.

• 1 Korintským 7:10-17 Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští. Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse? Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.

Křesťanům, žijícím v manželství

Budeme mluvit o nerovných manželstvích, kde jeden z manželů je věřící a druhý ne. Na začátek ale budeme mluvit o manželství obecně. O situaci, kdy jsou oba manželé věřící. Apoštol Pavel začíná náš dnešní text slovy:

• 1 Korintským 7:10-11 Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

Proč Pavel začíná těmito slovy, pochopíme, podíváme-li se na předchozí oddíl. Tam Pavel mluví o svém stavu a o jeho výhodě:

• 1 Korintským 7:1-7 Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz. Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.

Pavel tedy mluví o nerozlučitelnosti manželství, aby na základě jeho předchozích slov nedošlo u některých obrácených manželů k horlivému, ale nerozumnému jednání, k jejich rozchodu. Protože v předchozím textu Pavel říká, že je lépe pro muže být bez ženy a potom přidá přání, aby lidé byli jako on svobodní pro život v Kristu. Proto Pavel začíná slovy určenými manželským párům, kde oba jsou v Kristu, a říká:

• Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

Vidíme, že Pavel v autoritě apoštolského poslání přikazuje, aby se manželství nedělilo. Aby jeden z manželů neodcházel od druhého. V Izraeli bylo zvykem se rozvést, napsat rozlukový list manželce, nebo žena mohla odejít od muže, který byl tvrdý a nestaral se. Pavel ale píše, aby se tak nedělo. A pokud se tak stane, vede věřící ke smíření. Pokud by situace byla již nesmiřitelná, potom trvá na tom, že by se žena neměla znovu vdát a muž znovu oženit. Proč? Pojďme do evangelií.

• Matouš 19:3-9 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´? A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."

Jediným, skutečně biblickým důvodem pro zánik manželství, kromě smrti jednoho z manželů, je cizoložství toho druhého, cizoložství, kterého se ten dotyčný nechce vzdát a nehodlá před Bohem z něho činit pravé pokání!

Proto Pavel v našem dnešním textu klade důraz právě na nerozlučitelnost manželství, v souladu s tím, co říká Pán Ježíš v Mt 19. Kapitole. Dokonce říká: „Přikazuji.“ A ten důraz zde nekončí, ale je dále vystupňován. Ne Pavel, ale sám Pán Ježíš přikazuje! Nejen apoštol Pavel, ale samotný Bůh přikazuje a klade veliký důraz na nerozlučitelnost manželství. A v případě potřeby na smíření rozdělených manželů. Pokud zůstanou nesmiřitelní, potom ať se znovu nežení a nevdávají, protože by se dopustili cizoložství!

My všichni jsme hříšníci. V našich srdcích a proto i v našich životech včetně našich manželství zuřila válka hříchu. Ale byli jsme smířeni s Bohem Otcem smrtí jeho milovaného Syna na kříži. Byli jsme tedy smířeni i mezi sebou. Kříž Kristův, to je smíření a odpuštění do všech vztahů člověka. To je více, než jen obnova vztahů. To je totiž nové stvoření! Na prvním místě smíření nás s naším Stvořitelem. Ale také v našich vztazích s druhými lidmi, naše manželství z toho nevyjímaje. Pavel říká v 15. verši našeho textu, že jsme povolání k pokoji v Kristu. Bez pokání, bez smíření kříže, ale není možné žít tento pokoj. Jen v Kristu a jen skrze Jeho kříž!

• 1 Korintským 7:10-11 Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. A když už odejde, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu neopouští.

Nerovná manželství a posvěcení nerovného

Pavel začíná své vyučování opravdu od základu. Nejprve vytyčí základní rámec. A potom přechází přirozeně k dalším problémům a úskalím, které přináší život na této zemi.

• 1 Korintským 7:12-14 Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!

A. Věřící muž, nevěřící manželka

Pavel začíná 12. Verš slovy: „Ostatním pravím já, a ne už Pán!“ Snadno bychom mohli podlehnout dojmu, že následující text pro nás není až tolik závazný a je jen na nás, zda se mu v pokoře a poslušnosti podvolíme, či nikoli. Proto mi dovolte říci na úvod tohoto bodu následující.

• 2 Timoteovi 3:15-17 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Plná inspirace Písma. Ekumenický překlad mluví o tom, že celé Písmo pochází z Božího Ducha! Ale lepší překlad je, že celé Písmo je cele a jednotně vydechnuté svým autorem, Božím Duchem svatým! A můžeme s úžasem hledět na jeho moc. Na moc Písma, Božího slova. Na prvním místě dává moudrost ke spáse! Víra je ze slyšení a slyšení je ze zvěstování evangelia, Božího slova, Písma! Boží slovo, Písmo má moc učinit z hříšníka nové stvoření. Jakub bratr Páně říká, že jsme se z Boží vůle znovuzrodili slovem pravdy! Jk 1, 18 Dále je Písmo dobré k: „ k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,“

Písmo má moc nového člověka v Kristu vychovat ke spravedlnosti. Připravit ke každému dobru. Znovu bych chtěl zde vyvýšit nádheru a nevyslovitelnou milost, bohatství a štědrost evangelia. Povolává Boží nepřátele, padlé lidi, jejichž každý výtvor mysli i srdce je jen zlý, jak čteme v Gn 6, 5. Povolává zloduchy ke svatosti a spravedlnosti. Povolává nás k podílu na Boží svatosti. K tomu nás Bůh povolává a k tomu nás vychovává.

• Židům 12:10 A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

Používá si k tomu své slovo, Písmo. Proto si nemůžeme u verše 12. Říct, že to říká jen Pavel a já to mohu vzít na vědomí, nebo ne. Je to jen a jen na mně. Pavel mluví v autoritě apoštola, mluví plně inspirován a unášen Duchem živého Boha. Bůh ústy apoštola Pavla pronáší tento svatý výrok.

• Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.

„Proto milovaný bratře, platí následující, činil si z Boží milosti pokání a uvěřil si, ale tvá žena zůstává ve vzdoru proti evangeliu. Pokud však ona nevidí tvou víru jako nepřekonatelnou překážku vašeho dalšího společného života, zůstaň s ní! Miluj ji a prokazuj ji úctu, která jí náleží. Starej se o ní a tím vším ji ukazuj na Kristovu slávu, milosrdenství, dobrotu a lásku! Vždyť Pánova slova z Ef 5, říkají.“

• Efezským 5:25-28 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.

A i když by mohl někdo namítnout, že celý text z Ef 5 začíná ve verši 21 slovy: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým.“ A je tedy primárně určen věřícím a manželstvím, kde oba jsou v Kristu. Řeknu ano, ale co říká náš dnešní text ve verši 14?

• 1 K 7, 14 Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!

Nevěřící v nerovném manželství je posvěcen svazkem s věřícím člověkem! Boží slovo to jasně říká. Dokonce i děti jsou v takovém manželství svaté. Musíme si uvědomit, že manželství jako institut a základní jednotka Božího stvořitelského řádu je vůle a Boží příkaz pro všechny lidi. Svatost nevěřícího v tomto svazku, jeho posvěcení není totožné se svatostí nového stvoření v Kristu. Ani děti v takovém manželství nejsou svaté v tomto absolutním, spasitelném významu. Přesto ale je manželství Boží vůle pro všechny lidi, muže i ženy. A proto je manželství, přesto, že je z pohledu víry či nevíry jednotlivých manželů v Krista nerovné a nejednotné, před Bohem svaté. Protože každé Boží rozhodnutí, každá Boží vůle je svatá!

„Uvěřil jsi, bratře a tvá žena zůstává v nevěře Bohu? Potom však, chce-li s tebou dál setrvat v jednotě těla manželského, neopouštěj ji, ale veden Duchem Páně a jeho slovem, prokazuj své ženě úctu a lásku. Starej se o ní a tak ji zvěstuj Kristovu lásku svou péčí v Kristově Duchu! Tím, že v poslušnosti budeš následovat Božího Ducha a Jeho učení v laskavé, věrné a milující péči, tím budeš posvěcovat svou ženu!

B. Věřící žena a nevěřící muž

Ale co sestra v Kristu? Žena a manželka v nerovném manželství? Pokud ji povolal Pán k víře a k posvěcení, a její muž vzdoruje evangeliu Ježíše Krista? On nechce činit pokání a věřit evangeliu, přesto miluje svou ženu a nevidí její víru jako nepřekonatelnou překážku a nesplnitelnou podmínku jejich dalšího manželského soužití. Co v takové případě? To samé. Duch Boží ústy Pavlovými říká:

• A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.

Pro podporu Pavlových slov v případě věřícího muže a nevěřící ženy jsme šli do Ef, do páté kapitoly. V případě opačného gardu, ve věci věřící ženy a jejího nevěřícího manžela půjdeme do 1 Pt, do třetí kapitoly.

• 1 Petrův 3:1-6 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům, tak jako Sára poslouchala Abrahama a `nazvala jej pánem´. Vy jste jejími dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.

Vidíme, že učení a vůle Božího ducha, předané církvi apoštolem Pavlem je biblickým učením. Je v něm jednota. A je to přirozené a logické, protože jeden je Bůh, jeden je křest a jedna je víra v jednotě Ducha Božího.

Tak jako u věřícího muže byla v páté kapitole listu Ef zbraní evangelia jeho láskyplná, trpělivá a laskavá péče. Je v 1 Pt, ve třetí kapitole zbraní evangelia v případě věřící ženy a jejího nevěřícího manžela pokora a poslušnost. Úcta k muži, i přesto že odpírá pravdě. Vnitřní krása a čistota zbožnosti v poddanosti Pánu a jeho svaté vůli.

Zbožná žena Se podle Petra nedá zastrašit ani tak těžkým úkolem, jako je život s tvrdým a nevěřícím mužem. Ale jde a následuje svého Pána, pro Něho a kvůli němu nese svůj kříž v podobě nevěřícího muže. A tím ho posvěcuje, jak říká Pavel.

• 1 Korintským 7:12-14 Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!

C. Posvěcení nevěřícího v manželství s věřícím manželem

Poznáváme pravdu a nemusíme se bát, když nás Bůh povolá v manželství, ale učiní to tak, že povolá jen jednoho z manželů. Někdo by totiž v nevědomosti mohl namítnout, že přeci nelze spojovat světlo s temnotou a Krista s Beliálem! Ve druhém listu do Korintu skutečně stojí:

• 2 Korintským 6:14-18 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodin a ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´ a `budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů´.

A skutečně tento oddíl ukazuje a učí základní pravdu evangelia. Máme činit pokání, vyznat Bohu své hříchy a opustit je, máme se oddělit od hříchu ve všech oblastech našich životů. V myšlení, v konání i v obecenství. Vzpomínáte na žalm první?

• Žalmy 1:1-2 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků (myšlení), který nestojí na cestě hříšných (konání), který nesedává s posměvači (společenství), nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Jenže oddíl ve druhém listu do Korintu mluví v úplně jiném kontextu. Mluví o církvi, která se neoddělila a vypadala stejně jako svět a ještě hůře v některých věcech.

Zde se nemluví o manželství a já bych chtěl znovu zopakovat proč v případě nerovného manželství, je to tak, jak Pavel říká v sedmé kapitole prvního listu do Korintu. Totiž že nevěřící, pokud chce zůstat s věřícím. A není mu nepřekonatelnou překážkou víra manžela, manželky v Krista, je potom posvěcen skrze svůj svazek s tímto věřícím manželem.

Za prvé, manželství je dekretivní vůlí Boha pro člověka, pro muže a ženu, bez ohledu na to, zda jsou věřící nebo ne. Boží vůle je vždy svatá a dobrá. Co Bůh spojuje a podle své vůle činí, nemá člověk ze své vůle mařit. A to je první důvod, proč je nevěřící v manželství s věřícím posvěcován. To je Boží nadřazená, svrchovaná autorita. To je pohled na celou záležitost z Boží svrchované perspektivy.

Za druhé, zbožné konání věřícího, ať už muže, či ženy, svou poslušností Bohu a Jeho slovu posvěcuje toho druhého v manželství. To je pohled z perspektivy lidí, to je naše odpovědnost a autorita. Chce-li s námi tedy náš nevěřící manžel zůstat a není to on, kdo chce odejít, je učení apoštola Pavla ze sedmé kap. 1 K myslím velmi jasné a jednoduché.

D. Může si svobodný věřící vzít nevěřícího pohana?

Poslední věcí, kterou zmíním a kterou mi Bůh klade na srdce je to, že….

V žádném případě se nedají slova z 1 K 7, 12-14 aplikovat na případy, kdy se svobodný křesťan zamiluje do nevěřícího. Zde, v tomto případě se rozhodně Pavlova slova nedají aplikovat jako povzbuzení a pobídka k tomu, aby si křesťan vzal za manžela nevěřícího pohana. V takovém případě by opravdu přišla na řadu varovná slova o spojování Božího svatého chrámu s modlami, světla s temnotou a Krista s Beliálem! Pavel říká křesťanům:

• 1 Korintským 7:1-5 Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.

 Pavel, mohli bychom říci, předepisuje veden Duchem svatým, manželství jako ochranu před smilstvem, vidíme předpoklad toho, že křesťan si má vzít zase jen křesťana! Je zde jasný předpoklad toho, že oba manželé jsou věřící. Ve druhém verši stojí, než abyste (vy křesťané) propadli smilstvu a tím odsouzení, raději uzavírejte manželství. A je jasné, že pouze v Kristu.

V pátém verši čteme: Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.

Opět Pavel mluví k oběma manželům, jako ke křesťanům. Na konci sedmé kapitoly potom Pavel píše ve verši 7, 39.

• 1 Korintským 7:39 Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.

Vdova, nebo vdovec se v otázce manželství stává před Bohem znovu svobodným. Stejně jako je v otázce manželství svobodný každý, kdo ještě žádné manželství neuzavřel. Podívejme na osmý verš, sedmé kapitoly našeho listu. Kde vdovce a svobodné Pavel cituje společně, jako jednu skupinu lidí stejného postavení před Bohem v otázce manželství.

• 1 Korintským 7:8 Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.

Když poskládáme kontext jmenovaných veršů, vidíme, že vdávat, nebo ženit se lze pouze v Kristu a pouze s věřícím partnerem. To celé je i kontextem a jedním z důrazu celé sedmé kapitoly. Přesto ale podepřu tuto myšlenku ještě citací ze Starého zákona.

• Genesis 24:3 Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím.
• Genesis 28:1 I povolal Izák Jákoba a požehnal mu. Přikázal mu: „Neber si ženu z dcer kenaanských.“
• Exodus 34:14-16 Nebudeš se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivě milující. Neuzavřeš smlouvu s obyvateli té země. Budou se svými bohy smilnit a svým bohům obětovat a tebe pozvou, abys jedl z jejich obětního hodu; a ty budeš brát z jejich dcer manželky pro své syny a jejich dcery budou se svými bohy smilnit a svádět tvé syny, aby smilnili s jejich bohy.

Mám za to, že Boží vůle pro lid, který si vykoupil krví vlastního Syna je nám všem v této otázce jasná a srozumitelná. V otázce sňatku křesťana s nevěřícím skutečně platí varování o neslučitelnosti Krista s Beliálem! Pojďme dál.

Chce-li nevěřící odejít, ať odejde

• 1 Korintským 7:15-16 Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Pavel pokračuje ve svém vyučování a plynule přechází k situaci, kdy nevěřící z manželů vidí víru druhého jako důvod proto ho opustit. Protože živá víra druhého se stává trnem v oku. Kamenem úrazu a pádu. Skálou, která nevěřícího rozdrtí, nebo spíše o kterou se on sám roztříští.

Pavel v takové situaci osvobozuje svědomí křesťana a to přesně v souladu s Boží vůlí. Říká, netrapte se proto. Není třeba, abyste trápili sebe a své svědomí a obviňovali se proto, že váš nevěřící manžel od vás odchází. Vaše svědomí tím není zatíženo. Není to váš hřích, vaše selhání. Evangelium rozděluje a odděluje. Jedněm je vůní k životu, druhým k záhubě 2 K 2, 16! A pokud to Bůh dopustí do vašeho života, potom je vám to k dobrému. Pamatujme na Ř 8, 28.

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Samozřejmě, že odchod člověka, kterého jsme milovali a se kterým jsme byli jedno tělo, je bolestivý a budeme potřebovat Boží milost, abychom se s tím srovnali. Ale z hlediska povinnosti, našeho svědomí a zodpovědnosti jsme čistí. Bůh říká ústy Pavla. „ Nejste vázáni, Bůh vás povolal k pokoji, ne k trápení.

Verš patnáctý mluvící o pokoji je vrcholem dnešního textu. Tato myšlenka je rozhodující ve všem, o čem jsme do teď mluvili. Boží myšlenky o nás jsou myšlenky o pokoji. Z této perspektivy musíme nahlížet na vše, co nám Pavel píše ohledně manželství. Nyní jsme vztáhli tento princip povolání k pokoji na situaci, kdy nevěřící partner odchází kvůli naší víře. A Pavel říká, setrvejte v náruči Krista, když se taková zlá věc děje. Zůstaňte v Kristově pokoji se srdcem klidným a čistým. Neobviňujte se.

Ale můžeme toto Boží povolání k pokoji také aplikovat na úsek od 12-14 verše. Mějte pokoj v tom, že váš manžel je nevěřící. Neoddělujte se od něj, pokud mu vaše víra není nepřekonatelnou překážkou a nechce vás pro ni sám opustit! Opět platí, že vše napomáhá věřícímu k dobrému. Proto je pokoj patnáctého verše vrcholem celého textu. Evangelium povolává k pokoji V Kristu.

Spějeme k závěru kázání. Pokoj, o kterém Pavel mluví je aplikovatelný a svrchovaný nad oběma případy. Nad situací, kdy nevěřící setrvává v manželství i nad případem, kdy pro evangelium odchází z manželství. Potvrzení toho máme ve slovech 16. Verše.

• 1 K 7, 16 Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Milovaný křesťane, jsi povolán k pokoji. Přijímej tedy s pokorou z Boží ruky vše a buď vděčný. Zachoval Bůh tvé manželství, které jsi uzavřel jako nevěřící i po tvém obrácení a přesto, že tvůj partner zůstává v nevíře? Potom důvěřuj Bohu a měj v celé věci pokoj. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Nebo dopustil Bůh do tvého života rozpad tvého manželství a odchod nevěřícího partnera kvůli nekompromisnosti evangelia? Přijímej tedy s pokorou z Boží ruky vše a buď vděčný. Důvěřuj Bohu a měj v celé věci pokoj. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Ano i v takové situaci může Bůh jednat skrze okolnosti s nevěřícím, který odchází. Může ho vyučit a přivést okolnostmi k pokání i k návratu do manželství. A Bůh takto jedná. Kdysi jsem četl o ženě, která se modlila 40 let za svého nevěřícího muže, jenž ji opustil kvůli její víře. A on se vrátil, v pokání k Bohu i k ní. Je to silné svědectví, protože Bůh je nanejvýše slitovný, plný soucitu a lásky. On dokáže i toho nejzatvrzelejšího hříšníka učinit novým stvořením. To je ta neodolatelná Boží milost, o které mluvil Pavel Steiger. Nelze se jí vzepřít, nelze ji přemoci.

Ale také se na to můžeme podívat z jiného úhlu pohledu. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Možná není v Božím plánu pokání a obrácení odcházejícího nevěřícího manžela. I to může znamenat Pavlova otázka. Víme snad, zda se nám to podaří, zda se Bůh smiluje? Ne! A v takovém případě někdy je lépe, když ten nevěřící odejde. Bůh nás tím může ochránit před spoustou bolesti, trápení a utrpení. Bůh je svrchovaný, Bůh je vševědoucí a svou prozřetelností vše vede ke své slávě a k našemu dobru. Jsme přeci povoláni k podílu na Jeho svatosti. Na něčem, co je pro nás v tuto chvíli něčím jen ztěžka pochopitelným a uchopitelným. Co nás neskutečně převyšuje. Nyní platí, že vidíme jako v zrcadle, ale spějeme k tomu, abychom stanuli Pánu tváří v tvář! Proto je velmi moudrý a dobrý Pavlův příkaz… číst nadpis posledního bodu.

Zůstávejte tak, jak vás Bůh povolal, to přikazuji ve všech církvích!

Vše napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, protože jsou Bohem povolání podle Jeho dobré vůle. Proto poslouchejme pozorně Jeho slova a učení, které nám předává v Písmu ústy svého Syna, svých apoštolů a proroků. Ve všech věcech a okolnostech mějme pokoj. Protože Bůh je svrchovaný, nedopustí nad naše síly. Vše v našich životech dovede k dobrému.

A to se týká našich manželství, i všech možných stavů, ve kterých nás milující a dobrotivý Bůh povolává. Povolal tě jako svobodného, nebo vdovce? Děkuj mu, hledej a naplňuj Jeho vůli pro tvůj život podle slov Pavla v 1 K 7, 10-17.

Povolal tě v manželství, kde oba věříte? Děkuj mu, hledej a naplňuj Jeho vůli pro tvůj život podle slov Pavla v 1 K 7, 10-17.

Povolal tě jakkoli jinak? Děkuj mu, hledej a naplňuj Jeho vůli pro tvůj život podle slov Pavla v 1 K 7, 10-17.

Bůh nám praví ústy apoštola Pavla: 1 Korintským 7:17 „Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.“

Pavel to nemohl završit lépe a jasněji. Protože evangelium je ta nejskvělejší zpráva a Boží moc ke spasení za všech okolností. Je to radostná zvěst o Boží milosti, o odpuštění hříchu, o smíření a pokoji v Kristu a jen v Kristu, pro každého, kdo věří! Ř 1, 16-17 Amen!