Noemi se vrací domů. Nalezne domov? Rút 1,19-22;

Noemi se vrací domů. Nalezne domov?

Pavel Borovanský, 16. listopadu 2025

ÚVOD

Pokoj Kristův vám všem!  Kolo týdne se otočilo v pomyslném stroji času a je tu opět neděle a s ní výsada, milost a požehnání všech křesťanů. Společné shromáždění. Není to obyčejné shromáždění lidí. Je to shromáždění vykoupených Kristovou krví. Pavel napsal Timoteovi.

• 1 Timoteovi 6:13-16 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Bohu patří čest a věčná moc! A tak proto jsme zde. Abychom se sklonili před naším Spasitelem a Pánem Ježíšem Kristem i před Otcem v nebesích, po Jehož pravici usedl Beránek Boží, ten ukřižovaný a vzkříšený! Abychom uctívali, vzývali, chválili a poslouchali jediného, pravého a živého Boha v Jeho Synu Ježíši Kristu, On je ten pravý Bůh a věčný život. Jste-li zde přesně kvůli tomu, jste požehnaní. Přicházíte-li z jiných pohnutek, ať jsou jakékoli, čiňte pokání a věřte evangeliu. Dnes půjdeme znovu společně do knihy Rút. Do závěru první kapitoly. Přečtěme Rút 1, 19-22.

Rút 1:19-22 Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: "Je toto Noemi?" Odvětila jim: "Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?" Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

I. BOD OBRATU

Ve dvou kázáních z Rút jsme zatím viděli pragmatické a svévolné jednání. Jednání, které nepočítalo S Bohem! Rozhodnutí bez víry, rozhodnutí spoléhající na sebe. Učinil ho muž s krásným jménem Elímelek, Bůh je můj král. Viděli jsme jeho odchod od Boha, od bohoslužby v chrámu, od smlouvy zákona i od Božího lidu. Vyobcoval sám sebe a odsoudil k tomu svou rodinu. Muž má odpovědnost za svou ženu, svou rodinu. Pokud nestaví svůj život a své vztahy na Kristu a utíká před zodpovědností, či dokonce pryč od Boha, ničí a možná i „úspěšně“ zničí svou rodinu a Bůh ho povede k odpovědnosti.

 Viděli jsme, že odejít od Boha znamenalo jeho smrt. Jeho dva syny to však neodradilo. Vzali za svůj špatný přiklad otce a šli ještě o kus dále. Oženili se s pohanskými ženami. A zemřeli také! Před očima jsme měli jejich nebohou matku Noemi, která v tom všem byla nejspíše pasivně a z poslušnosti svému muži. Ale naše poslušnost Bohem dané lidské autoritě končí ve chvíli, kdy nás tato autorita začne odvádět od Boha a stavět proti němu. Boha je třeba poslouchat, ne lidi.

Nesoudíme Noemi, ani Bůh ji neodsoudil.  Noemi však pocítila neblahé důsledky. Setrvačnost Elímelekova špatného rozhodnutí uchvátila Noemi a semlela ji. Ztratila duchovní zrak a rozpoznání, pokud ho, kdy měla. Jednala potom stejně pragmaticky, jako Elímelek. Naštěstí Bůh vstupuje do příběhu svým svrchovaným mocným způsobem, který je plný milosti. Obrací pohanku Rút od model, ke kterým se měla vrátit podle rady Noemi, k sobě k živému Bohu. Milost, kterou jí tím Bůh prokázal, se skrze Rút vztahuje i na Noemi, a protože Rút je v rodokmenu Krista vztahuje se i na nás. Rút 4, 17-22; Bůh je dobrý a milující. Setrvačnost našich špatných rozhodnutí může být dlouhodobá. Dobré rozhodnutí Boží sahá až na věčnost!

Bůh Své děti přísně vychovává a kárá všechny, jež přijímá za své děti.  V našem příběhu Božím zásahem došlo k obratu. I když ještě uvidíme něco té setrvačnosti a duchovní slepoty u Noemi. Přesto obrácení Rút je bodem obratu celého příběhu.

Noemi se svými radami u Rút nepochodila a čteme v 18. Verši, že ji přestala přemlouvat a vydaly se na cestu. V prvním verši dnešního oddílu, v devatenáctém, čteme.

19 Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město.

II. PODIVNÉ SETKÁNÍ PO LETECH

A. Lidské představy o Bohu, jako zdroj hořkosti a slepoty

Vidíme, že ta událost byla veliká. Jako by obyvatelé Betléma tušili za oponou viditelných věcí mocné Boží jednání vedoucí až k narození Spasitele. Každopádně se seběhlo celé město, byl tam veliký dav lidí.

A událost, která měla sílu ho shromáždit, měla v sobě něco podivného: Podívejme se na konec 19. Verše a do veršů 20-21.

• Rút 1,19b-21 Ženy se ptaly: „Je toto Noemi?“ Odvětila jim: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.“

Přirozeným během, který bychom předpokládali u takové výrazné události, je oboustranná radost lidí, kteří se znali. Vždyť se neviděli mnoho let. Představme si to asi takto:

Ženy se ptaly: „Není toto Noemi, která se svým mužem před mnoha lety odešla?“ Dychtivě očekávaly odpověď, aby mohly dát průchod své radosti nad Noeminým návratem. Čekaly odpověď ve smyslu: „Ano, jsem to já, ani nevíte, jak ráda vás vidím. Jak jsem šťastná, že jsem zpět doma. Zpět mezi svými, uprostřed lidu, patřícímu Bohu! Jsem za to Bohu moc vděčná.“

To, co ale uslyší, je něco naprosto nečekaného. Z Noemi, z jejího zemdleného srdce vytryskl hořký a zlý proud. Noemi se ani nepřivítá a hned si stěžuje. Pokud jsme měli v předcházejícím kázání z knihy Rút pochybnosti, když jsme slyšeli o neschopnosti duchovního rozlišování u Noemi, pokud jsme měli pochybnosti o tom, že Noemi nebyla schopná vidět věci v pravdě a její pohled byl tělesný. Potom myslím, že zde máme potvrzení. Noemi vidí svůj lid po mnoha letech. A to první, co udělá je, že si stěžuje a obviní Boha.

 

B. O náruči plné a o náruči prázdné

„Neříkejte mi Rozkošná, jsem Hořká. A ten, kdo to učinil je Bůh. Úděl, jenž mi připravil je plný trpkého. Měla jsme plnou náruč, byla jsem bohatá požehnáním života, když jsme odcházeli, ale Bůh mi všecko vzal!“

Drazí přátelé, nesoudíme nebohou Noemi, se kterou musíme souhlasit, že z lidského pohledu a chápání věcí byl její úděl velmi trpký. Byl úděsný. Plný ztráty milovaných bytostí. Muž, jehož milovala. Synové umírající dříve, než zplodili potomky. Můžeme k tomu přidat i ztrátu jedné z milovaných snach, Orpy. Je toho mnoho. Je toho příliš na jednu ženu, byť by byla sebesilnější.

Navíc musíme si zde ukázat jednu velmi důležitou věc. Odsoudíme-li na tomto místě Noemi, odsuzujeme sami sebe! Proč? Protože jsme stejní. Protože není na světě člověka, který by to  mohl unést. Ten příběh je sepsán pro naše ponaučení, právě proto, že jsme stejní.

Bůh to vše dopustil do života Noemi, aby ji vyučil a vybudoval v pravdě! Bůh to nechal zapsat pro nás. Aby poučil a vybudoval i nás. Aby nás přivedl k sobě a ukázal nám, že v tomto padlém a zlu poddaném světě nemůžeme sami za sebe a bez Něj obstát. Bylo to potřebné, dobré a svrchované jednání Boha v životě Noemi. Ale ona to nevidí.

Podívejme se pozorně. Neomi říká, že odcházela požehnaná bohatstvím života. Měla muže a dva syny. Ale to není pravda. Od požehnání a bohatství života se Noemi oddělila právě v okamžiku, kdy s mužem odešly od Boha Izraele! Opustit Boha znamená vždy smrt! Znamená to vše ztratit! A i ten nejbohatší člověk se v ten okamžik se stává nuzným a potřebným! Je jako marnotratný syn z evangelií, který si vyžádal dopředu svůj díl, odešel do světa a tam ho prohýřil s nevěstkami! A jsou mu určena následující slova.

• Žd 3:12 Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.

 Elímelek a Noemi jsou fyzickým předobrazem pro duchovní skutečnosti. Přijmeme-li slova Noemi o plné náruči a požehnání života, musíme dodat, že když s mužem odešli pryč od Boha, vykročili na cestu smrti. Žádná plná náruč, jen prázdnota a smrt!

Zdrojem života, pramenem bytí, Stvořitelem všech věcí a Otcem duší všeho tvorstva je přeci Bůh. On stvořil a naplnil četnými zástupy nebesa i zemi.

• Nehemjáš 9:6 Ty, Hospodine, jsi ten jediný, ty jsi učinil nebe, nebesa nebes a všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, moře i vše, co je v nich. Sám to všechno zachováváš při životě a nebeské zástupy se ti klanějí.

Můžeme připodobnit Noemi a jejího muže k Adamovi a Evě. I oni měli před sebou volbu. Jednat podle zjevené Boží vůle, nebo proti ní. Skrze Adamovo selhání vešel hřích a smrt do světa. S Elímelekem to bylo podobné, s jeho selháním vstoupila smrt do jeho života, života jeho synů, celé rodiny a tvrdě zasáhla i Noemi. Boží zjevená vůle pro národ Izraelský byla jasná, zákon, smlouva, bohoslužba, země zaslíbená. To vše bylo dané. A toho se Elímelek zřekl. Jako Adam s Evou, volil vlastní zajištění. Místo pravdy, cesta lži. A to je smrt.

Chceme mít plnou náruč podle Boha a Jeho moudré vůle, nebo náruč plnou podle naší hříšné a padlé vůle? Budeme vymýšlet a hledat v padlém světě své cesty, jak zajistit svůj život a naplnit svou náruč? Nebo půjdeme ke svrchovanému, nadevše vyvýšenému a dokonale milujícímu, moudrému Stvořiteli a Spasiteli? Prorok Jeremjáš varuje.

• Jeremjáš 2:10-13 Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného, kdy stalo. Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží."

Nechceme se přeci dopustit stejného zla a opustit svou slávu, kterou je Bůh Ježíš Kristus. Nikdo z nás nechce přeci být ani jako Marta, ale chceme být jako Marie, která padla Kristu k nohám a sytila se Jeho slovem. To ona volila dobře.

• Lukáš 10:38-42 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde."

U Krista je plnost. V Jeho Duchu a slovu. Tam je život a zajištění. Nikde jinde. Žádná moábská pole. Žádná pole tohoto světa, jen pole a vinice Boží a Jeho slova. A proto i kdyby nastalo cokoli, hlad, meč a utrpení, utíkejme ke Kristu a ne od Něho do Moábu!

III. O ZDROJI, JENŽ NÁRUČ PLNÍ A O ZDROJÍCH, KTERÉ JI ČINÍ PRÁZDNOU.

A. Církev a plnost náruče

Elímelek v době těžkostí hledal zajištění života ne u Boha, ale v Moábu. A důsledek? Zemřel. A jeho synové rovněž. Když jejich otec zemřel, měli to být oni, kdo se správně rozhodnou a půjdou i s matkou zpět do Betléma. Tam měli mezi svými hledat pro sebe ženy, aby zachovali jméno zemřelého i své uprostřed Izraele. Ale oni pokračovali v cestě svého otce. Opět vidíme, jak důležité postavení má muž v životě své rodiny. Na jeho příkladu opravdu záleží!

Vidíme tedy, že Noemi nemá pravdu.  Žádná plná náruč, té se sama zřekla odchodem do Moábu. Jen rozpukané cisterny, které neudrží kapku vody a rozpadlé sýpky, ve kterých vše zplesniví a rozfouká to vítr.

Jaké z toho plyne pro nás ponaučení, jaké jsou aplikace? Nejprve pro obecnou církev.

Dnes můžete vidět viditelnou církev hlásící se ke Kristu, jak činí totéž, co Boží lid v době Jeremiáše a Elímelek v době soudců. V době Luthera a reformace se Bůh sklonil ke svému lidu, aby vytrhl svou církev z temnoty pověr a ohavného modlářství Říma, které mimochodem stále trvá. Jen dnes v kultivovanější podobě.

Bůh dal tehdy církvi Bible a kázání v národních jazycích. Upevnil svou církev na Písmu. A dnes? Boží lid zoufale potřebuje novou reformaci, nové Luthery. Boží lid se opět žene k rozpukaným cisternám! Spěchá na moábská pole. A co hůře, vědomě po nich dychtí. Situace je horší, než v době Elímeleka. Hlad v zemi dnes není a nemusí být. Každému je plně otevřen přístup k Božímu slovu v českém jazyce a tím i přístup k pravdě evangelia Kristova. Jenže touhy viditelné církve jsou dnes touhou Božího lidu v době Jeremjáše. Všechno je dobré, jen ne pravda Božího slova! Každá modla je přijímána, jen Kristus Bible je odmítán.

• 2 Korintským 11:4 Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

Zjevný, viditelný Boží lid dneška pohrdl Písmem, překrucuje ho. Vytrhává z něj, co se nehodí. Trhá ho, cpe do něj věci, které tam chce mít, ale nepatří tam! Dokonce ho zavrhuje jako celek. A důsledek? Rozmáhající se, hříšná, vzpurná, slepá banda lidí, hledající pro své svrablavé uši učení, jež lahodí jejich zatemnělým srdcím. Říkají si křesťané. Ale co říká Písmo? Moje ovce slyší můj hlas! J 10, 27. A v Lk 11, 28 čteme.

• Lukáš 11:28 Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.“

Dnes vidíte ekumenické hnutí a duchovní společenství křesťanů s lidmi falešného evangelia. Vidíte ženy za kazatelnou, praktikující homosexuály vedoucí sbory a celé denominace, či církevní instituce. Slyšíte, že homosexualita není hřích. V evangelikální církvi se za kazatelnou vyučuje rozlišování duchů podle Ignáce z Loyoly, jezuity, který reformaci nenáviděl a hubil církev Krista jako Saul před obrácením!  Sledujete projevy Démonických nauk v letničním a charizmatickém hnutí. V církvi bují lidské smyšlenky od evoluce až k psychologii. Je vidět a slyšet mnoho dalších špatných věcí!

 Všude na těchto místech se zavrhl zdroj živých vod Písmo! A bují nebiblické a mrtvé věci padlého těla. Tam všude se objevují pole Moábu nesoucí smrt a rozpukané nádrže, kde pokud je trocha vody, tak je zkažená a páchnoucí. Místo mužů, které povolává Bůh a kteří naplňují biblická kritéria o starších, vidíte v čele sborů vlky, rdousící a drásající stádo, aby z něj těžili. Rvou ovce a cpou jim do srdcí vlastní zvrácené smyšlenky a výmysly. Nejhorší je, že církev nemusela odejít do Moábu! Moáb vpadl do církve a drancuje jí!

Místo Ducha svatého a Písma jen rozpukané cisterny. Každý sbor a každá generace věřících stojí na rozcestí Elímeleka. A musí volit. Moáb, nebo Izrael? Boží Duch a Písmo, nebo to všechno ostatní? Co chceme držet v náručí jako církev?

B. Jednotlivý křesťan a plnost náruče

Otázka zní. Náruč plná podle nás a našich představ, nebo podle vůle Boží? Problémem jsou vždy hříšné lidské představy, tělesný pohled na Boha, na náš život a priority. Domnělé potřeby a jistoty oproti skutečným jsou zdrojem a pramenem hořkosti, jak jsme viděli u Noemi. Zatemňují nám mysl a duchovní zrak. To je dnešní aplikace. Pro církev. Pro každého jednotlivého křesťana. Kde je můj život. Můj poklad, má plná náruč? Je v pravdě, u Krista, Jeho Ducha a Jeho slova, je u Písma? Klečím jako Marie u Jeho nohou, nebo mne pohltily starosti tohoto světa jako Martu?

Nebo hledám dokonce plnost a život v čemkoli jiném? V penězích, v moci, ve sportu, ve vzdělání, v lidech, v politice, v tělesných požitcích? Můžete si dosadit cokoli, ale nic z toho nemůže naplnit a zajistit náš život.

 Evangelium je ale o životě a o živém těle Krista, o církvi. Život těla je harmonie celého organismu. Aby tělo pracovalo správně, musí i každá jedna část pracovat správně. Stavět svůj život na pravdě, na Kristu.

• Matouš 7:22-27 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

Svým správným fungováním prospívají jednotlivé údy celému tělu. A to je na nich v tomto ohledu závislé. A údy jsou závislé na správném fungování celého těla. Disharmonie, chaos přináší smrt tělu.

Nejvíce jako jednotlivec mohu prospět sboru, když budu budovat svůj život na Kristu. To je má největší služba. Když rostu, roste i tělo, sbor a naopak. Nestojím-li pevně na Kristu, potom i kdybych ve sboru obstarával všechnu službu od přípravy židlí až ke kázání, je vše k ničemu.

Je tedy otázkou života i smrti, co třímá v náruči sbor, ale i každý jednotlivý křesťan. Když mám plnou náruč dobrého, mohu dát dobré celému tělu. A naopak. Vidíme tedy aplikace pro církev i pro jednotlivé věřící. Z jakého zdroje budeme pít jako sbor, jako jednotliví křesťané? Ze zdroje živé vody, či z rozpukaných cisteren? Čeho chceme mít plnou náruč, bohatství Krista, nebo bohatství padlého světa? A kde najdu a poznám to pravé Kristovo bohatství?

Ve stejné době žili dva muži. Martin Luther a Ignác z Loyoly. Oba se hlásili ke Kristu a říkali si křesťané. Oba měli duchovní vidění a prožitky. Ale oba se k nim postavili jinak. Ignác z Loyoly je nekriticky přijímal a vzešlo z toho okultní a mystické učení jezuitského řádu! Když jsem četl některé věci a představy Ignáce, byly odporné a zvrácené. Luther vše zkoumal a podrobil Písmu. Odmítl vidění a přimkl se k Písmu. Doslova prohlásil: „Nikdy ne nad to, co je psáno!“

Svatí, odmítejte vše, co není v souladu s Písmem. Zkoumejte vše Písmem. Tak a jen tak naplníte svou náruč Kristem!

C. Nevěřící a plnost náruče

A jaká je aplikace pro ty, kteří Kristu nepatří? Co ti, kteří jsou nevěřící? Je to jednoduché. Žijete život podle své vůle? Pak vězte, že jste duchovně mrtví ve svých vinách a hříších. Ef 2, 1-2 Směřujete ke smrti. Poslyšte Pavla z listu do Říma:

• Římanům 8:5-6 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

 Váš konec bude na místě věčného trestu. Proto poslouchejte dobře, jak slyšíte. Poslyšte evangelium:

• Jan 5:19-29 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.

Bůh odpustil lidem dobu, kdy Ho nemohli znát. Nyní promluvil ve svém Synu. V Kristu může Boha vidět a poznávat každý. Proto příkaz činit pokání je platný a závazný pro každého. Kdo odmítne, nebude mít na soudu výmluvu. Zaplatí věčným trestem.

Aplikace:

Pokud bude tvá náruč plná jako u Noemi, potom chvála Bohu, když ti všechno vezme a přivede tě zpět k sobě s náručí prázdnou! Bůh ti musí vzít vše, co  tě vede ke smrti. Všechny špatné zdroje, moábská pole a rozpukané cisterny. Nelze sloužit dvěma pánům. Nelze sloučit Krista s Beliálem! A tím se dostáváme k závěru našeho textu. Od druhé poloviny 21 verše.

• Rút 21b-22 Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?"Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

IV. VE SPRÁVNÝ ČAS

A. Bůh s námi anebo proti nám?

Noemi pokračuje ve své promluvě k lidem z Betléma. Hořkost způsobená špatným pohledem na Boha tryská z jejího nitra dál. Znovu odmítá být zvána Rozkošnou a vysvětluje, že to ani není možné, když se Hospodin stal jejím nepřítelem. Postavil se proti ní a určil jí zlý úděl!

Nebohá Noemi netuší, jak moc je vzdálená pravdě! Smýšlí a mluví o Bohu jako o svém nepříteli, který plní její úděl zlem. Je vám to povědomé? Netuší, že se děje pravý opak, jak Bůh už jedná k tomu, aby její život byl naplněn odpuštěním, smířením a požehnáním.  Jak svrchovaná moc Boží obrací vše k dobrému. Noemi zakouší pravdu listu Římanům!

• Římanům 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

Bůh vyprázdnil Noeminu náruč, aby ji znovu naplnil. Tentokrát tím, co život skutečně dává. Ne dočasný, ale věčný, co do kvality a plnosti. Elimelek i oba synové selhali, odváděli Noemi jen dál a dál od Boha tím i od života.

Bůh není nepřítel, ale byl vždy a je věrný Spasitel. Obrátil pohanskou Rút a skrze ni přivádí k sobě i Noemi. Vidíme to i v posledním dnešním 22. verši.

 

B. Ve správný čas

• Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

Tento verš v sobě skrývá veškerou moc a dobrotu Hospodina zástupů. Je svrchovaný, milostivý a milující. Bůh mnohdy působí skrytě. Poráží temnotu, obrací hrůzy tohoto světa v požehnání. Povolává nás ze smrti do života díky vzkříšení Ježíše Krista! V Kristu Bůh Noemi a přivedl zpět na cestu života. A vás, kdo mu patříte také!

Bůh jedná dokonale a ve správný čas. Amen!