Moábská Rút prokazuje věrnost Rút 1,6-18

Moábská Rút prokazuje věrnost Rút 1,6-18

Úvod

Pokoj vám a milost bratři a sestry! Vykládáme knihu Rút. Knihu, která při letmém pohledu přináší obyčejný příběh, obyčejných lidí. Nevidíme zde veliké věci, zázraky, veliké bitvy a tvrdý zápas dobra se zlem. Příběh je poklidný a všední.

 Je to však jen na první pohled. Pokud se začteme do toho příběhu, uvidíme velikého Boha. Boha, který je svrchovaný a dobrý. Boha, který se stará o svůj lid. Stará se o všechny, jež povolává.  Boha, kterému můžeme plně důvěřovat. Uvidíme i zápas pravdy a lži, světla a temnoty, víry a nevěry.

V prvních pěti verších jsme četli o muži Elímelekovi a o jeho rodině. Měl ženu a dva syny. Viděli jsme, že v zemi zaslíbené nastal hladomor. Elímelek, jehož jméno znamenalo „můj Bůh je můj král“, nejednal podle svého jména. Nevěřil Bohu, že se postará o něj a jeho rodinu. Zřekl se podílu v zaslíbené zemi, mezi Božím lidem i podílu na Božích smlouvách, na zákoně!

Odešel s celou svou rodinou do Moábu a znamenalo to zkázu pro něj, i pro jeho rodinu.  Moáb byl věčným nepřítelem Izraele. Moáb sužoval Izrael v čase soudců osmnáct let. Moáb má počátek v Lotově incestu s jeho nejstarší dcerou. Čteme o tom v Gn 19, 37. Bůh Moáb proklel kvůli jeho modloslužbě a nepřátelství vůči Izraeli.

• Izajáš 16:6-7 Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o pyšné jeho povýšenosti a bezmezné zpupnosti; k ničemu nejsou jeho žvásty. Proto bude Moáb kvílet nad Moábem, všichni budou kvílet. Touhou po kírcharesetských hrozinkových koláčích budou vzdychat úplně zdeptáni.

A v Iz 16,14 stojí: "Za tři léta, jako jsou léta nádeníka, zlehčena bude sláva Moábova u celého jeho početného davu; zůstane mu malá, bezvýznamná hrstka."

Svévolné Elímelekovo rozhodnutí. Odešel od Boha ke svým nepřátelům. Ze země zaslíbené, kde vládl Král králů Hospodin, šel Elímelek s rodinou do země modlářské stvůry Kemóše! Do země modlářů, kteří svůj původ jako národ mají v hříchu incestu.

Proto rozumíme důsledkům, zkáze, kterou to přineslo celé rodině Elímeleka.

Na našich rozhodnutích záleží. Vždy mají důsledky pro nás a naše blízké. Špatná rozhodnutí, nesou špatné důsledky, a proto je třeba hledat pomoc a moudrost u našeho Pána a Boha Ježíše Krista a jednat podle Jeho vůle. V knize Římanům čteme:

• Římanům 8:12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. 13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. 14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

Elímelekův příběh, i celá kniha Rút je pro naše ponaučení. Abychom nejednali svévolně, ale ve víře v našeho Pána, kterého nám kniha Rút ukazuje jako Svrchovaného Pána. On řídí vše ke svému cíli. Kniha Rút to dokazuje. Dnes budeme v první kapitole knihy Rút, verše 6-18.

• Rút 1:6-18 Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země, vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu." Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka." Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!" Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

1. Svrchovaný, milostivý Bůh a pragmatická Noemi

A. Noemi jde opět za chlebem těla!

Noemi v Moábu za deset let přišla o muže i oba své syny. Zůstává se snachami sama. Všechny tři ženy jsou bez mužů. To je dost zoufalá situace. Znamená to zůstat bez živitele i ochránce. Tři osamocené ženy v době, která měla k tomu, co dnes vidíme na bohatém západě velmi daleko. Situace je zlá, je beznadějná.

Zlé okolnosti předznamenaly Noemino rozhodnutí k tomu, že odejde se snachami z Moábských polí. Rozhodla se vrátit do Judského Betléma,ze kterého před deseti lety s mužem odcházela.  Byla tu totiž ještě jedna důležitá okolnost. Tentokrát dobrá a příznivá.

Ve verši šestém s v první polovině sedmého čteme:

Rút 1:6-7a  Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala.

V prvních pěti verších vidíme Boží svrchované jednání, když Bůh používá hladomor, jako trest a součást výchovy, nebo jako zkoušku víry. Nyní vidíme opět svrchované rozhodnutí Boží. Bůh dal svému lidu chléb. Bůh se k němu sklonil a ukončil jeho soužení.

Noemi však nic z toho zatím nevidí. Jedná čistě účelově, pragmaticky. „Jsme sami, naši mužové zemřeli. Nemůžeme zde zůstat bez zaopatření. Bůh ukončil v Izraeli hladomor. Odejdeme tedy zpět do Judského Betléma.“ Jednání Noemi je nám tak blízké. Často sami vidíme jen ty vnější věci. Jen věci těla. Podle toho rozhodujeme a máme naše rozhodnutí za moudrá. Ale ony nejsou. Jsme kam vítr, tam plášť! Jsme jako plevy hnané větrem. To je znak svévolníků, ne Božích dětí!

B. Bůh se sklání ke svému lidu

Naštěstí Bůh je milostivý a vede naše kroky, aniž to mnohdy tušíme. Ani Noemi zatím nic netuší.

• Přísloví 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Bůh je dokonce tak milostivý, že naše kroky směřuje k dobrému navzdory našim špatným rozhodnutím. Pán zná ty, kdo jsou Jeho a myšlenky Boží jsou dobré a svaté. Jeremjáš napsal.

• Jeremjáš 29:11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.

Opravdu máme Bohu za co být vděční. Přesto svatí platí, že nemůžeme dejme si však pozor na zneužívání Boží milosti! Jsme povoláni k tomu, abychom rostli v poznání Krista, Jeho svaté vůle a v plnění Jeho svaté vůle. Bůh nechce, abychom byli slepí a Jeho jednání bylo pro nás nepochopitelné. Nechce, abychom hleděli zrakem těla, ale vnitřním zrakem Božích dětí. Pavel píše efezským úžasné slovo:

• Efezským 1:16-19   Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.

Pragmatismus a účelově jednání do církve nepatří! Nejednejme podle vnějších věcí. Hledejme, co se líbí Bohu. Hledejme Jeho království a Jeho tvář. Bůh se k nám sklání. Vše ostatní přidá, i chléb pro naše těla. Vidíme v Rút i v Efezkým Jeho dobré jednání a v tom je naše pevná jistota víry. Bůh vše směřuje k plnosti v Kristu, k porážce zla a hříchu! Nic mu v tom nezabrání, ani naše pošetilost. Ale my jsme povoláni k zodpovědnému životu podle Kristova plného a dokonalého lidství.

K životu, který jedná veden Kristovým Duchem. Ne vnějšími věcmi. Nebuďme jako Noemi, soudící podle toho, co má před očima. Modleme se jako Pavel za vnitřní zrak Božích dětí, aby sílil a byl ostrý a spolehlivý. Postupme dál.

2. Rozpolcenost a tělesnost Noemi

Když se vracely do judské země, vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.  Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je.

A. Noemi posílá své snachy zpět do domu jejich matek

Tři ženy, vedené Noemi jdou směrem do Judska. Na začátku vidíme ženy, jak se společně přichystaly k návratu. V sedmém verši čteme, že se vydaly se na cestu. Odešly z místa, kde deset let pobývaly.  Najednou však Noemi mění své rozhodnutí. Už nechce, aby její snachy šly společně s ní do Judského Betléma. A my chceme vědět proč tak obrací. Co se odehrálo v jejím srdci.

Zalekla se, že přivede pohanské ženy svých zemřelých synů do Betléma a ony se stanou viditelným důkazem nevěry a selhání její rodiny? Vždyť vyvolený národ měl zapovězeno brát dcery pohanů svým synům za manželky (Dt 25, 5-6). Možná, že i takové věci řešila ve svém srdci. Ale to nám zůstává skryto. Text o tom nemluví. Držme se toho, co je psáno.

Noemi si uvědomila to, jak to ona a její snachy budou mít těžké v Betlémě. Noemi jim nemůže dát, to, co podle ní nejvíce potřebují. Jsou ještě mladé, měli by se vdát a mít děti. Vidíme tři vdovy a jejich zdánlivě beznadějnou situaci. Zdrcená Noemi má pro snachy nabídku. Posílá je zpět do domu jejich matek.

B. Noemi žehná snachám!

A tak čteme tato Noemina slova: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.  Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." 

Noemi vidí jako největší potřebu obou mladých žen znovu se vdát a mít děti. A k tomu jim žehná ve jménu Hospodinově, aby každá našla v domě své matky muže a pokoj v roli ženy a matky. Na první pohled vidíme toto rozhodnutí jako dobré. Ale staví jen na věcech těla. Je pragmatické jako rozhodnutí opustit kvůli hladu Izrael a jít do Moábu. To rozhodnutí není dobré a my si o tom řekneme o kus dále.

3. Noemi zaslepená beznadějí, nevidí správně Boží jednání

Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu."  Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?  Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."

a)      Bez naděje a východiska?

Noemi hledí na celou situaci tělesným zrakem bez víry. Posílá snachy do domu zpátky k jejich lidu. Ale ony nechtějí. Jsou překvapené a smutné. Obě jak Orpa, tak Rút pláčou a odmítají od Noemi odejít. Je to taková světlá chvilka v celé té vážné situaci. Jsou rozhodnuté jít s ní až do Judska. K národu, který neznají. Do země patřící neznámému Bohu. Říkají: „Ne, nepůjdeme ke svým matkám, půjdeme s tebou!“ vidíme, že opravdu milují svou tchyni.

b)      Boží dobré jednání a naše slepota a nevíra

 A ona miluje je. Chce pro ně po lidsku to nejlepší. Ale jedná v nevěře Bohu. Hledí jen svým tělesným zrakem. Nevidí žádné lepší východisko. Proto dále přesvědčuje své snachy, aby ji poslechly a naléhá na ně:

 "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?  Vraťte se, mé dcery, jděte! Dolehla na mne Hospodinova ruka."

V prvním okamžiku se zdá, že Noemi setřásla ze sebe svou nevíru a rozpomněla se na svého Boha, Hospodina zástupů. Odkazuje na levirátní zákon. To je zákon, který přikazoval bratru po zemřelém, aby vešel k vdově po svém bratru, zplodil s ní potomka, a tak zachoval jméno zesnulého v Izraeli.

• Deuteronomium 25:5-6 Když budou bydlet bratři spolu a jeden z nich zemře bez syna, nevdá se žena zemřelého jinam, za cizího muže. Vejde k ní její švagr a vezme si ji za ženu právem švagrovství. Prvorozený syn, kterého porodí, ponese jméno jeho zemřelého bratra, aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno.

Ale Noemi neprozřela, dál z ní mluví její tělesnost a nevíra.

• Rút 1, 13 Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka."

Noemi ví o Bohu. Vnímá Jeho jednání v jejím životě. Ale je úplně slepá! Bůh je v jejích očích tvrdým a nelítostným Bohem. Bohem, který jí stíhá krutým údělem. V knize Rút ještě uvidíme, jak Noemin převrácený pohled na Boha. To jak lživě o Bohu smýšlí. Pořád ten osten satanovi lži o Bohu ze zahrady Eden. Taký ho znáte, že? Bůh to se mnou nemyslí dobře, když se dějí takové věci!

Varujme se posuzovat Boha jinak než duchovním zrakem nového stvoření v nás. Jinak než očima pokorné víry. Nejsme totiž imunní tomu, jak vidíme jednat Noemi v našem textu. Noemi ve své nevěře odmítla to nejlepší pro své snachy. Odmítla to, co obě potřebovali zoufale ze všeho nejvíce. Nešlo o tělo, o chléb těla. Opět, stejně jako na začátku našeho příběhu šlo ve skutečnosti o duši a chléb pro ni. Nejlepší pro obě mladé ženy bylo jít do země zaslíbené. Do země, kde byl uctíván Bůh. Izraeli byla dána země i pravá bohoslužba.

Varujme se zaměnit evangelium za cokoli jiného. Nelze ho vyměnit za sociální projekty. Nezaměňme chléb z nebe, za pozemský! Nesmíme dát prioritu věcem, které jsou jen prostředkem, ale ne cílem. Pokud to uděláme, budeme lidem přinášet věci tohoto světa. Věci, které pominou a jsou nicotné proti věcem věčnosti.

• Jan 6:26-27 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.   Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.

Lidé potom přijdou kvůli chlebu, a ne kázání evangelia! Možná budou nasyceni, budou oblečeni, ale neuslyší evangelium a neobrátí se v pokání! Neudělejme stejnou chybu, jako Noemi. Církev pozbude moci evangelia.

Zdá se, že Noemi nemůže klesnout hlouběji ve svém špatném úsudku, nerozpoznává to nejlepší pro její snachy. Ale Noemi zašla ještě dále.

4. O vůli těla a o vůli z Ducha

Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.  Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"  Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."  Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

A. Hle tvá švagrová… 

Orpa i Rút hlasitě pláčou. Jejich tchyně se zdá být neoblomná. Nebohá Orpa se svou tchýní loučí. Políbí jí a odchází. Jméno Orpa znamená tvrdohlavá. Škoda jen, že Orpa není na tomto místě věrnější svému jménu. Mohla spatřit národ a zemi Boží. Mohla spatřit pravou bohoslužbu. Ale tělo má své limity. A Orpa vyčerpala veškerou svou vůli následovat svou tchýni.

Jako tvrdohlavější se v tuto chvíli jeví Rút. Čteme, že po odchodu Orpy se navzdory všemu přimkla ke své tchýni. Možná je tajemství skryto v jejím jménu, které znamená hluboké a věrné přátelství.

Pojďme se ale podívat znovu na Noemi. Mluvil jsem o tom, jak daleko je možné zajít a padnout ve svém špatném rozhodování. Noemi totiž pokračuje ve své nevíře.

Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!"  

Pádný argument! „Milá Rút, tvá švagrová mne poslechla a vrací se ke svému lidu a ke svým modlám. Udělej to samé a jdi za ní!“

Čeho se zde Noemi dopouští? Co vlastně znamenají její slova? Znamenají toto:

„Nevracejte se v žádném případě se mnou do země, která spolu s národem v ní sídlícím patří pravému a živému Bohu! V žádném případě tam se mnou nechoďte, abyste byly tam, kde je Bůh. A kde je v pravdě uctíván! Jděte zpět k mrtvým modlářům. Jděte tam a společně s nimi uctívejte modlářské stvůry!“

Doufám, že nikdy nebudeme lidi přemlouvat k tomu, aby zůstali ve svých hříších, protože přijít ke Kristu bude něco stát! Třeba hlad, nebo znovu se nevdat, nebo nemít rodinu. Prostě odříkání.

Noemi šla až tak daleko, že přemlouvala své snachy, aby se vrátily ke stvůrám, kterým byly obětovány lidské oběti. Ve druhé královské čteme.

• 2 Královská 3:26-27 Když moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, vzal s sebou sedm set mužů s tasenými meči, aby se probil ke králi edómskému, ale nedokázali to.  Jal však jeho prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho v zápalnou oběť, na městských hradbách.

K takovým modlářským stvůrám, jako byl Kemóš, se podle rady Noemi měly vrátit vdovy po jejích synech.

 

 

B. Víra a věrnost Rút

Ale Rút vrací Noemině nevíře úder! Její slova jsou balzám! Verše 16-17;

Slyšíte? „Říkej si, co chceš Noemi, nehnu se od tebe! Kde se zastavíš, zastavím se i já! Splynu s tvým lidem a pokleknu před tvým Bohem. Odevzdávám se do rukou Hospodina, ať se mnou naloží podle své vůle! Z Jeho rukou přijmu život i smrt!

Svět bude mluvit po přečtení těchto slov o fanatismu, a tmářství.

Ale každý, kdo patří Bohu, bude chválit Boha! Bude volat sláva Tobě Pane, za tvou svrchovanou moc, se kterou všemu vládneš! Sláva Tobě Hospodine slávy za víru, kterou si dal služebnici Rút a dáváš ji i nám!

Tajemství není ve jménu Rút – přátelství, ale ve jménu Ježíš Kristus, Bůh je s námi. Náš příběh se obrací od Elímeleka, k pohance Rút.

• Přísloví 20:24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?

 Co jsme neviděli u Elímeleka a jeho rodiny, u Izraelců, to vidíme u pohanky Rút! Všichni, od Elímeleka až po Noemi, jednali ve své nevěře. Jednali tělesně, hledíc jen na dočasný svět a svůj krátký život v něm. Jednali a řešili své starosti podle své vůle.

Ale pohanka Rút jedná jinak. Vidíme něco podobného v Písmu?

Pohanka Rachab, nevěstka projevila víru. Uvěřila, že Hospodin je jediným a pravým Bohem. Bohem na zemi i na nebi. Hospodin je Bůh nade všemi bohy! List židům to potvrzuje. Rachab věděla, že svou záchranu musí hledat u Hospodina.

• Židům 11:31 Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.

Rút v našem dnešním textu projevila stejně rozhodnou víru.

"Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

Rút jedná ve víře. Ne Elímelek. Ne jeho synové. Ne Noemi, ale pohanská žena. Žena, která se narodila a žila jako uctívačka modlářské stvůry. Výrok z 16. verše o tom, že Noemin Bůh bude i Bohem Rút svědčí o jejím obrácení. A v 17. verši slyšíme slova přísahy, které její obrácení potvrzují.

Shrnutí:

Víme, že spasitelná, zachraňující víra je dar milosti Boží. A nikdo k ní nemůže přijít sám od sebe a ze své vůle.‘ Bůh povolal Rút ke spasitelné víře.

V našem příběhu vidíme dvě linie. Dvě vůle. Na jedné straně vidíme vůli lidí. Lidé se v čase rozhodují a jednají. Bůh se na věčnosti rozhodl a jedná. Lidská vůle jedná v mantinelech stvořeného a padlého světa. Boží vůle jedná jako vůle svrchovaná a nade vším stvořením vyvýšená.

Ale není to tak, že by lidé byli bezduché loutky v rukou Boha. Zde v našem příběhu to jasně vidíme. Bůh nezastavuje Elímeleka proti jeho vůli. Nechá ho i s rodinou odejít ze země zaslíbené. Nechá ho oddělit se od Božího lidu i od sebe samotného. Nechá jeho syny pokročit ještě o krok dále a oženit se s pohanskými ženami. Přinese to však důsledky pro ně velmi tragické. To nejhorší, co se může stát, je, ž nás Bůh nechá jít podle naší tělesné, hříšné vůle! Římanům 1,18-32 je toho plné!

Nevidíme Boží vůli znásilňovat lidskou. Vidíme Boží vůli jako nadřazenou, vyvýšenou. Takovou, která si používá svrchovaně vše, co se pod sluncem děje, k tomu, aby vše spělo ke svému cíli. A ten cíl? Ten vytyčil Bůh ve svém věčném rozhodnutí před stvořením světa.

• Efezským 1:3-5 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.  

Bůh před stvořením světa a před prvním nadechnutím Rút rozhodl o tom, že uctívačka model, se obrátí a bude v rodopisu Ježíše Krista, Spasitele! Svrchovaným jednáním, vládne nad vůlí hříšných, svévolných lidí a vše si používá k naplnění svých cílů.  Vyvedl pohanskou Rút z temnoty a přivedl ji k Sobě. A to je velká naděje a jistota pro nás. Bůh je svrchovaný a vládne!

Ž 103:19 Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí. Amen!