Láska vytrhující z ohně věčné smrti! J 3,16-21

Láska vytrhující z ohně věčné smrti! J 3,16-21

 

Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.  21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Motto: Ez 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše Krista. Jste na místě, kde se schází Boží lid vykoupený krví Pána Ježíše Krista z otroctví hříchu, tak vězte, že vám Bůh prokazuje velikou milost. Zlo hříchu drtí každé lidské srdce a svět všech lidí. Je proto dobré být tam, kde se vykládá Boží slovo, kde se učí poznání pravdy. V 1 Tm 3,15 Pavel píše svému synu ve víře, že se možná opozdí. Říká mu, co a jak má činit. Kde? V církvi, která je sloupem a oporou pravdy.  Tam, kde se zvěstuje evangelium a vykládá Písmo je dobré místo! Nikde jinde tak dobré nenajdete!

Když budete pročítat zpravodajské weby uvidíte válku, chaos, rozvrat a rozdělení. Všude! Po celém světě. Více a více. A nemůže to být jinak. Vše totiž od pádu zuří v samotných lidských srdcích a z nich to potom vybublává. Ze srdcí lidí vyvěrá, dere a hrne se na povrch zkáza, která ničí celé lidské společenství. Pán Ježíš velmi dobře zná tento problém i příčinu. Vždyť proto přišel, aby tuto zhoubnou moc zlomil na kříži. Co říká?

• Matouš 15:17 Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje 18 To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. 19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.

Zákoníci a farizejové rozdělovali pokrmy na čisté a nečisté. Rituálním způsobem omývali číše a talíře před jídlem. Myli důkladně své ruce, ale jejich nitro jim nečinilo žádné starosti. Jeho vážný stav je vůbec neznepokojoval. Ani dnes to není jiné. Člověk velice dbá na vnější viditelné věci. Podívejte se na všechnu tu kosmetiku, nádhernou módu, na kulturu vnější očisty těla, ale o srdce se nikdo z potomků Adamových nestará a starat nebude.

Kdysi jsem zaslechl takové přísloví. „Navrch huj, uvnitř fuj!“ Je úplně jedno, v jaké souvislosti jsem ho zaslechl. Ono velmi přesně pasuje na každého člověka, který se narodí v tomto světě. Jde o lidové vyjádření toho, co říká Pán Ježíš o stavu všech lidských srdcí. To je to opravdové znesvěcení člověka, které ho odděluje od Stvořitele, od Pána Boha samotného. To je to otroctví hříchu, které se pádem prvních lidí zmocnilo vlády a pevně se usadilo v lidském nitru, změnilo ho. To znamená, že toto zlo vzpoury a hříchu není jenom něčím, co nás nějak z vnějšku otročí a spoutává. Je to zlo, které se stalo samotnou podstatou člověka. Člověk je ze své podstaty zlý a zlu oddaný!

I dnes lidé v temnotě vlastního nitra dál leští svůj zevnějšek. Dál jsou vnitřně rozkládáni smrtící hnilobou, která nebude-li zastavena dovede je až k věčnému trestu a oddělení od Boha. Od Boha, kterého odmítli, odmítají a svým zlým způsobem života se mu trvale rouhají a urážejí Ho. Jak ho urážejí? Říkají o Něm, že je lhář. Jak to o Něm říkají? Tak, že setrvávají ve svém zlém a vzpurném způsobu života a odmítají evangelium! Odmítají Krista! Jenže Písmo takové jednání nazývá pyšným a hloupým, mluví o jasných a tragických důsledcích. Skutky sedmnáct sdělují:

• Skutky apoštolské 17:30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a činili pokání 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“

Tento muž již přišel, narodil se počat Božím Duchem, narodil se z panny, hříchu neučinil a pil kalich Božího svatého hněvu. Aby každý, kdo v Něho věří byl zachráněn z hrozného Božího soudu, který přichází na celý svět a je blíž a blíž! Věříte tomu? Pak je dobré si dnes připomenout tuto velikou Boží dobrotu a lásku. Nevěříte tomu? Pak vyznejte své hříchy a věřte evangeliu, neboť soud nad vámi je blízko!

Odkazy: Mt 15,17; Sk 17,30-31;

HLOUBKA A MOC BOŽÍ LÁSKY 16-17

Náš oddíl začíná slovy: “ Neboť tak Bůh miloval svět.” Chtěl bych k tomu zmínit tři věci.

Za prvé, co znamená, že miloval svět? Miluje skutečně Bůh tento svět? Svět o kterém Boží slovo říká, že leží ve zlém? Potom by Bůh musel milovat zlo. Pavel apoštol by zvolal naprosto ne, v žádném případě! Vždyť Bůh je přeci svatý a dobrý, nenávidí zlo, hřích tohoto světa! 

Bůh tedy nemiluje zlo tohoto světa, duchovní zlo, které svět ovládá. Nemiluje lidské hříchy a zlo lidských srdcí, ani zkažený, zlý systém tohoto světa. On je láska a láska nemiluje zlo, nýbrž ho trestá a potírá ho. Ale Bůh, který je láska, stvořil člověka k obrazu svému!  Stvořil ho aby člověk svým životem ukazoval na Boží lásku a dobrotu. A uskutečňoval ji svým životem ve stvořeném světě. Člověk padl, duchovně zemřel, stal se zlým ve své podstatě. To je naprostá zkáza. A Bůh, který je láska, neponechá lidský rod v této zkáze a v těchto strašlivých důsledcích! Již národu Izrael říká:

• Ez 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“

Takže Bůh nemiluje zlo a hřích světa. Ale miluje člověka, kterého učinil ke svému obrazu a proto se rozhodl, že zachrání lidský rod. Všimněte si, že neříkám: “že zachrání každého člověka.” Záchrana je skrze odvrácení se od zla a ne každý to učiní! Záchrana je skrze víru a ne každý věří a uvěří!

Tato skutečnost by měla každého člověka vést na kolena před Bohem k úpěnlivému volání “Bože dej ať věřím v tvého Syna!” Měl by prosit, hledat a tlouct, aby mu bylo dáno, aby nalezl, aby mu bylo otevřeno! A každého kdo z Boží milosti věří, každého křesťana by měla tato skutečnost vést k bázni, ke chvále a k díkuvzdání “Bože děkuji ti, chválím tě a velebím tě za tvoji spásu, za víru, kterou si mi dal, střež ji a zachovej mě prosím pro tvé království!”

Dvě další věci. Tak Bůh miloval. Co to znamená? Pavlíkův překlad říká: Ano, tak Bůh miloval svět, že…

Boží láska o které zde text mluví má dvě roviny. První, na které se shodneme všichni  je toto. Boží láska je tak mocná a tak veliká, že dal to nejcennější, to nejdražší co měl. Vlastního Syna narozeného v lidském těle dal na vykoupení hříšníků. Bůh Synovi nic nepřikázal proti Synově vůli, Syn sám miluje mocným, nenapodobitelným způsobem svého Otce a kdo miluje Otce, miluje plně i Jeho děti vyvolené ze světa. Proto se Syn dobrovolně vzdává své nebeské slávy a rodí se jako bezbranné malé dítě, rodí se jako člověk do temného světa zla, aby zemřel na kříži za hříšníky. Tak mocně Bůh miluje svět, lidský rod!

Druhá rovina lásky značí lásku, která jde nad rámec dobra a přívětivosti, kterou Bůh stále projevuje lidem v tomto světě. Bůh se o lidi stará, slunce svítí na celý svět a déšť přináší úrodu všem ať věří, či nevěří!  ale láska v našem textu je mnohem více, než náklonnost a přívětivost. Je ochotná té největší oběti. Bůh nám mohl zde projevovat přívětivost, ale nemusel nás zachránit pro věčnost. Učinil to však bez ohledu na cenu. A Kristův kříž je důkazem!

Právě proto, že Bůh tolik miloval, přinesla síla jeho lásky tolik mocného požehnání. Ne jen přívětivost pro tento padlý čas v tomto světě jako nějaké zlepšení světa pro větší snesitelnost. Boží láska přináší porážku zla, vytržení, osvobození, vykoupení z tohoto zlého světa, ze zkázy kterou tento svět působí,  do které se řítí! Přináší záchranu pro věčnost.

• J 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

To je ve shodě s veršem šestnáct, každý kdo věří v Krista nezahyne na soudu, ale  má věčný život právě v Kristu, jediném, řecky jednorozeném Božím Synu. Podívejme se na Něj. Je jediný, jednorozený, samojediný, neopakovatelný! Nikdo jiný vám spásu nepřináší! Žádný Buddha, ani Mohamed, ani Kršna. Věřte nebo nevěřte ani Lenin, Stalin, Hitler, Fiala, Fico, nebo Babiš! Jen jeden je Syn Boží. Žádní další avataři a “duchovní vůdci” lidstva. Petr promlouvá slovy knihy Skutků.

• Skutky 4:10 Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze tohoto stojí před vámi tento člověk zdráv. 11 On (Ježíš)  je ten kámen, který jste vy, stavitelé, zavrhli a který se stal úhelným kamenem. 12 A v nikom jiném není spásy. Neboť není pod nebem dáno lidem jiné jméno, v kterém máme být spaseni.“

Jedinečný, exkluzivní Spasitel. Protože žádná jiná oběť nikoho jiného nemohla uspokojit Boží spravedlnost a utišit Boží hněv! Nikdo jiný nemohl zaplatit strašlivou cenu lidského hříchu, jen sám svatý a věčný Bůh, který přijal lidskou přirozenost a stal se člověkem mohl zaplatit cenu lidského hříchu a odvrátit věčné důsledky! Jestliže lidský hřích přináší věčný Boží hněv a trest, tak jenom věčný svatý Syn Boha živého, mohl zaplatit, zachránit, vykoupit! A proč v lidském těle? Protože Boží zákon požaduje, aby hřích člověka byl člověkem splacen!  Ř 8,2;

Podle Bible se Bohu zalíbilo spasit svět bláznovskou zvěstí. Ano byl (Ježíš Kristus) počat Duchem svatým! Ano narodil se z panny! Ano byl Bůh! Ano byl zároveň člověk, svatý a bez hříchu! Ano zemřel na kříži za hříchy druhých! Ano vstal třetí den z mrtvých! Ano je navěky živý a kraluje v nebesích po pravici Boha Otce! Ano vrátí se soudit živé i mrtvé a ukončí soudem a věčným trestem všechen hřích! Copak je Bohu cokoli z toho nemožné? Nemůže se stát člověkem, zemřít a vstát z mrtvých? Vždyť je všemohoucí Bůh, vše co chce vykoná!

Chtěl bych vás všechny požádat, abyste přemýšleli nad povahou, silou a nádherou Boží lásky. Jak je nám lidem odporné zlo a každá nespravedlnost, že? A to jsme přitom sami jen ubozí hříšníci.

Jak je tedy svatému Bohu při pohledu na zlo a hřích lidí? Hřích, který vidí vždy, v každém čase. Žádný mu neunikne, každý vidí plně, tak jak my nemůžeme. Kolik zla vidíte ve svém životě a kolem sebe? A to je jen vrchol ledovce. Bůh vidí všechen hřích, je mu odporný, nenávidí ho. A přesto je Jeho láska víc, mnohem víc. Dal svého jediného Syna. Čistého, který neučinil nic zlého jako výkupné za zlotřilce! A Pán Ježíš, který hledí na hřích naprosto stejně jako Otec? Šel dobrovolně a z lásky. Vzal na sebe hříchy všech, kdo v Něj věří. Dopadl na něj Boží hněv, byl trestán kvůli nám! Místo tebe, abys mohl činit pokání a žít! Dva malé verše. A tolik, tolik Boží lásky a dobroty v nich! Bůh neposlal svého Syna na svět k soudu, ale nejdříve k záchraně!

Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediné Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.

Odkazy: Ez 33,11; J 5,24; Sk 4,10-12;

VÍRA A NEVÍRA, ŽIVOT A SMRT 18-19

Díky vykupující oběti Krista na kříži každý křesťan, který se odvrátil od své vzpoury a hříchu a věří v Pána Ježíše je zachráněn tak, že je vyjmut ze soudu. V Kristu je ukryt před spravedlivým a svatým Božím hněvem! To, je co říká Jan na začátku verše osmnáctého. Člověk který ale odmítá věřit v Krista je již odsouzen.

18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

Chodíš v tomto světě a směješ se bláznivé zvěsti o Bohu, který se  stal člověkem, zemřel na kříži a třetího dne byl vzkříšen? Pak nemusíš čekat na žádný soud, protože již jsi odsouzený!

Ano spěješ ke dni soudu, ale ty jsi již odsouzený pro svou zatvrzelost a nevíru! Je možné Bohu se vysmívat a vzdorovat? Ano, i to zatím přehlíží pro kříž svého Syna, ale skončí to, tomu věř. Doba milosti je dobou dobroty a shovívavosti Boží. Dává lidem čas k pokání. Doba milosti má svůj počátek v ukřižování Krista, ale má i svůj konec a potom smích a vzdor všech skončí! Nevěříš svědectví, které vydal Bůh o svém Synu a činíš z Boha lháře? Pak  zůstáváš pod Božím hněvem. V den, kdy skončí doba milosti a nastane soud všech lidí, živých i mrtvých, sklidíš věčný trest a zármutek. Protože Bůh nelže. Jan veden Božím Duchem napsal.

• 1J 5:10 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

Přijmi to Boží slovo vírou! Bůh v evangeliích dosvědčuje svého Syna slovy: Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil, toho poslouchejte! Ale především Bůh dosvědčil svého Syna tím, že Ho vzkřísil z mrtvých. Sk 17,31;

Jan píše: víra rovná se Boží odpuštění a život, nevíra rovná se Boží odsouzení a smrt. Je to tvá zodpovědnost ke které tě volá Bůh i dnes. Je to tvé rozhodnutí, jsou a budou to tvé důsledky.

Jinými slovy ve verši osmnáctém Bůh sám boří pýchu i těch nejnablýskanějších farizeů. Jeden z vážených mužů Izraele v evangeliích zpovídá Pána Ježíše. Přišel se zeptat jak by získal  věčný život. Ale spíše to z kontextu vypadá, že se chtěl  blýsknout, chtěl být pochválen. Pochlebuje Pánu Ježíši slovy mistře dobrý aniž by skutečně rozuměl tomu, co říká.

• Lukáš 18:18 Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 19 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ 21 On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ 22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“

Pán Ježíš nepopírá v tomto textu to, že je Bůh, jak se snaží dokázat mnozí. Naopak říká, jestliže jsem dobrý, pak to je důkaz, že jsem Bůh! Ale ty ve mně nevěříš jinak by si musel vyznat, že jsem Bůh! Rabínům se říkalo mistře, ale bylo neobvyklé až rouhavé říci rabínovi, že je dobrý. Tento výraz měli Židé vyhrazený pro Boha. Mladý muž Kristovo božství nerozpoznává, nevěří v Něho, což potvrzuje svou pyšnou obhajobou. Kdo z nás by v přítomnosti všemohoucího Boha trval na dokonalosti svého jednání a chlubil se takto svými skutky? Kdo z vás bratři a sestry trvá před Kristem na tom, že vše dokonale a správně plní?

Svou nevíru v Krista tento muž pak potvrzuje tím, že odmítá Kristovu radu a příkaz zároveň! Přišel se zeptat, ale odpověď neposlouchá a neplní! A proto zůstává pod Božím hněvem, zůstává odsouzen!

To je varováním pro všechny lidi dnes, kteří by se chtěli chlubit před Bohem svými dobrými skutky. I kdybyste je činili, kdyby jste nikdy neudělali ve vztahu k lidem okolo sebe nic zlého. I kdyby se vám podařilo naplnit váš život dobrými skutky a pomohli jste mnoha lidem, před Bohem vám to nic neprospěje!

A jestli se tím ještě okázale chlubíte, jako tento z předních mužů Izraele, sami sebe odsuzujete, že jste to nečinili z lásky k Bohu, ani z lásky k lidem, ale pro svou slávu v očích druhých! Neboť nevěříte v Syna Božího jako tento muž. Děláte z Boha lháře jako on, když odmítáte Krista, jako on! Říkáte nepotřebujeme Krista, jsme dost dobří i bez Něj! Ten v Izraeli “přední” muž  se odvrátil, neposlechl Krista, nečinil pokání a nevěřil v Něho a vy konáte stejně. Bůh má ve svém slově varování. Kristus varuje i Boží děti,  aby nebyli jako nevěřící pokrytci, jako farizeové, jako ten přední muž z Lk 18,18:

• Matouš 6:1 Varujte se konat skutky dobrodiní před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.  2 Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu

Jestli odmítáte Krista a odcházíte od Něho. Jestli spoléháte na své domnělé dobré skutky, ne na Krista a Jeho kříž. Jestli odmítáte v Něho uvěřit, pak se naplňuje ve vašem životě slovo devatenáctého verše…

19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Znovu, kdo nevěří v Ježíše Krista,  již teď je odsouzen! Ten soud, který je nad vámi vynesen je skrytý ve vašem odmítnutí evangelia. Jestliže se odmítáte sklonit před Bohem, vzdát Mu čest a slávu. Nevyznáváte, že jste hříšník, který zasluhuje spravedlivý Boží trest navěky. Potom znovu a znovu odmítáním Boží pravdy zpečeťujete Boží soud nad sebou samým. Vaše láska ke zlu, která opanovala vaše nitro, stala se vaší podstatou, ovládá vás. Činí vás slepými k pravdě. Vy sami chcete být a jste slepí vůči pravdě.  To je první rovina vaší slepoty. Druhá rovina vaší slepoty je ve verších 2 K 4,3-4. Kde Pavel zapsal.

• 2 Korintským 4:3 Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. 4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Také ďábel svou mocí vás činí slepými k pravdě. Vy jste a chcete být slepí, ďábel to chce a činí vás slepými!

Tyto dvě roviny slepoty a nepřátelství k pravdě jsou velmi vážné, ale v Boží milosti a lásce mají řešení. Je tu však ještě třetí rovina. A té by se měl člověk bát nejvíce. Měla by vás hnát ke kříži, ke Kristu v úpěnlivých prosbách, v pokorné bázni před  Bohem. Janovo evangelium 12,40. Ježíš říká.

• Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘

Kdo zde činí člověka slepým a zatvrzelým k pravdě? Ne člověk, ani satan. Ale Bůh, Hospodin zástupů sám! A to je drazí přítomní to nejhorší, co se člověku může stát. Že Bůh ho nechá jít jeho vlastní cestou. To je soud, který vykladači nazývají soudní slepotu. Kdy Bůh, který vidí, jak znovu a znovu zatvrzele odmítáš pravdu evangelia, nechá tě jít. Ř 1,18-32 to ukazuje;

Hrozivý Boží soud nad těmi, kteří mají milost slyšet a tak poznat pravdu o Bohu, ale neustále ji odmítají! Ve verších 21 - 28 máte čtvero odmítnutí evangelia ze strany lidí a také čtverý důsledek a Boží odpověď!

1. Poznali Boha, ale odmítli Ho. Proto se jejich mysl ocitla ve tmě!
2. Propadli modlářství, uctívají kde co, ale ne Boha, proto je nechal na pospas hříchu jejich srdcí.
3. Vyměnili Boží pravdu za lež, proto je Bůh vydal v moc hanebnosti jejich srdcí.
4. Neváží si pravého poznání Boha, proto je Bůh vydal zvrácenosti jejich vlastních srdcí, aby dělali zlé, nepatřičné věci.

Nechtějte v tomto stavu dojít na věčnost! Vy kteří odmítáte věřit v Krista, varujte se prosím dál vzdorovat Bohu a Jeho pravdě, čiňte pokání a věřte evangeliu! A vy křesťané, modlete se aby vaše láska k pravdě sílila a vaše sklony k odmítání pravdy, k neposlušnosti aby mizely a tály jako sníh na jaře! Syťte se Jeho dobrým slovem, abyste měli sílu přemáhat zlo zbožným způsobem života! Zkoumejte svou víru, zda opravdu jí a pije z Krista!

Odkazy: 1 J 5,10; Lk 18,18-21; Mt 6,1-2; 2 K 4,3-4; J 12,40; 

DVĚ CESTY, ADAM NEBO KRISTUS, NIC JINÉHO 20-21

Poslední dva verše.

20 Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.  21 Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

Chcete naprosto jednoduché vysvětlení? Když lidé čtou tyto dva verše, skoro vždy zaměňují příčinu a důsledek, protože nevidí kontext těchto veršů. Vytrhnou verše a postaví je samotné doprostřed ničeho. Ale kontext je jasný. Verš dvacet mluví o těch, kteří nevěří. Jejich přirozenost a podstata je padlá a zlá.  Hříchem zotročena a zkažená ve své podstatě. Oni nemohou činit nic než zlo. Všimněte si, že verš mluví o jejich nenávisti ke světlu, k pravdě evangelia! Světlo pravdy totiž odkrývá jejich hříšnost. Proto zatvrzele znovu a znovu odmítají Krista. To je ale stav každého člověka, který se rodí do tohoto světa fyzicky i duchovně jako potomek Adamův.

• Římanům 5:12 Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.  CSP

Bohužel každý člověk od Adama je v tomto stavu pod vládou hříchu a smrti počat v lůně matky! Již král David vyznává v žalmu 51.  Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.

Nejvíce smrtící lží satana je, že přesvědčil lidi o tom, že Ježíš Kristus není jednorozený Boží Syn, který zemřel za hříchy jako Beránek Boží, aby každý, kdo věří, měl život věčný. Dnes se o tom podrobně bavíme! Jeho druhá nejzhoubnější lež je ta, že člověk se rodí jako čistý, nepopsaný list a záleží na něm, co si vybere. Dobro, nebo zlo?

Nevěřte tomu! Nevěřte ďáblu pro kříž Kristův a krev Beránkovu, která tekla na dřevo kříže a kanula na zem, jenž je prokletá hříchem člověka! Nedovolte, aby vás satan dále oslepoval, a hubil vaši duši. Vzepřete se nevíře a vzdoru vašich vlastních srdcí, volejte k Bohu, aby vás vysvobodil z tohoto smrtícího klamu! On je dobrý a vyčkává se svým soudem. Chce, aby ho lidé hledali a ptali se po Něm. Nepřeje si, aby jakýkoli človíček žil v otroctví hříchu a v otroctví i zemřel! Znovu slova z Ezechiela.

•  Ez 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“

Víte čtěte ta slova s otevřenou myslí. Bůh vás naléhavě, z lásky, s velikou trpělivostí a shovívavostí volá k víře a pokání! Copak se vaše srdce ani na chvilku nezachvěje bázní? Ani malé zachvění mysli? co když je ta bláznivá zvěst skutečně pravdou Boží? Co se mnou bude, kde skončím? Vždyť stačí Boha podrobit jednoduché zkoušce. Žalm 34,5-9;

• Žalmy 34:5  Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. 6 Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. 7 Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. 8  Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. 9  Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

A tak vy, kteří nevěříte, pokořte se v srdci, vždyť jste jen hlína. Vyznejte svůj vzdor a klam lži, které jste podlehli. Řekněte: nevěřím, protože ani jako potomek Adamův věřit nemohu, ale Bože dobrý a slitovný, prosím změn to! Bůh v Písmu potvrzuje, že kdo vytrvale prosí, hledá a tluče, tomu bude dáno, ten nalezne a otevřou mu! Mt 7,7; Potřebujete se totiž stát člověkem z verše dvacet jedna.

Verš dvacátý první našeho textu mluví o těch, kteří činí pravdu a přicházejí ke světlu, protože již nejsou duchovně potomci Adamovi. Narodili se z Boha a Jeho Ducha, jsou duchovně nová stvoření. Bible učí, že člověk se musí znovu narodit, jinak nevstoupí do Božího království a neunikne soudu!

Jen Bůh může dát nové narození. Přesto je ale člověk volán k pokání a k víře v evangelium a je to jeho zodpovědnost. Bude-li odsouzen k věčnému trestu, bude za to zodpovědný on sám. A tak jde o určité napětí mezi Boží svrchovanou milostí a lidskou osobní zodpovědností! Jde o určité tajemství spásy, které zůstává do určité míry zahalené. To, co nám ale dnešní text velice jasně říká je to, že jediným skutkem, který požaduje Bůh, aby člověk byl spasen, je víra v Krista!

• J 6:29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“

To předpokládá, že člověk nebude již utíkat od pravdy, od světla evangelia. Nýbrž bude spěchat do světla! I když je mu to nepříjemné. Usvědčuje vás to a dráždí vás každé slovo o Kristu. Musíte ale ke Kristu! Musíte vzít Písmo do ruky a v něm hledat pravdu o Kristu. Co o něm Boží slovo v Bibli říká. Nesmíte odporovat této pravdě se slovy já to vidím jinak! Musíte prosit Boha, aby se smiloval a dal vám milost podřídit se pravdě. Jinak jste spolehlivě ztraceni! Jediná šance člověka je spěchat k pravdě přes všechen odpor k ní a poznat jí. Pavel napsal Timoteovi.

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

 Víra nebo nevíra? Život nebo smrt? Spása nebo zhouba? Odpuštění nebo odsouzení? Ježíš Kristus nebo spousta výmluv? Jediná cesta, pravda život nebo tisíce jiných cest, které ale všechny lžou a vedou do smrti? Jak se rozhodnu? Má zodpovědnost, mé důsledky. Amen!

Odkazy: Ř 5,12; Ez 33,11; Ž 34,5-9; J 6,29; 2 Tm 3,15;

 

APLIKACE

Pro nevěřící: Nevzdoruj pravdě. Ať si dospělý, či dítě, muž, nebo žena, významný, či bezvýznamný, čiň pokání a věř evangeliu. Učiň vše proto, abys získal Krista jako Pána a Spasitele, který tě vykoupil ze soudu! I kdybys měl celý svůj zbytek života strávit na kolenou v prosbách, na nohou v usilovném hledání, i kdyby si měl rozbít své pěsti do krve od toho, jak budeš tlouct na nebeskou bránu! J 3,20; Mt 7,7;

Pro křesťany: Buď vděčný. Zkoumej svou víru, zdali je pravá! Jestli je vzdor a neposlušnost slovu pravdy charakterem a znakem nevěřících, jak by se mohl objevovat u tebe, který říkáš, jsem vykoupen? Oni nenávidí světlo, ale ty ho přeci miluješ, proto ho činíš a přicházíš k němu, aby tvé skutky byly k Boží slávě, vždyť Bůh tě miloval první, když si byl nepřítel a ty proto miluješ Boha, nebo ne?

Tvůj postoj k pravdě Písma ti napoví, míra shody a poslušnosti mezi vyznáním úst a praxí ve tvém životě. Činíš-li správně podle pravdy, nevychloubej se, vždyť jde o Boží dílo v tobě! Drž se Krista a Jeho slova i kdyby si měl zemřít. Nejen intelektuálně, ale způsobem života. Tak se pozná pravá víra, ne že jen s pravdou souhlasí, ale že podle pravdy žije a podřizuje jí svůj život i kdyby pro ní měla trpět a zemřít! J 3,21, 2 K 13,5; Mt 6,1-2;