BOJUJTE SE MNOU MODLITBAMI! Ř 15,30-33; | Biblické společenství křesťanů

Římanům

Kazatel

BOJUJTE SE MNOU MODLITBAMI! Ř 15,30-33;

Římanům 15:30 Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha 31 abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná. 32 Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku. 33 Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

Motto: Žalmy 5:2 Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání. 3 Věnuj mi pozornost, když volám o pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě! CSP

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše! Je první prosincový den, neděle. Milujete neděli? Milujete ji proto, že je dnem společného uctívání? Milujete ji proto, že nám ji Pán dal jako dar a čas, kdy se stádečko jeho oveček schází ke chvále, uctívání, díkůčinění a společné pastvě? Pán ježíš prohlásil:

J 14:23 „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Je nádherné, když v novém srdci skrze přítomnost a dílo Ducha svatého přebývají Bůh Otec i Bůh Syn. Jaká nádherná skutečnost, když kraluje v našich srdcích spravedlnost, láska, věrnost, vděčnost a posvěcující milost našeho Beránka, našeho lva z Judy, Knížete míru a Vládce pokoje!

A společná shromáždění jsou chvíle, kdy se tato nová srdce společně scházejí před trůnem milosti, aby jedla Krista a pila Jeho krev, neboť On je chlebem z Nebes a jeho krev je ta jediná, která očišťuje od každého hříchu a navěky! Srdce Božích dětí zpívají novou píseň! A tento společný zpěv má naplnit zemi i nebesa a být tím nejmohutnějším, nejkrásnějším chorálem! Spasený a obnovený člověk v Kristu se opět stává korunou celého stvoření a vede celé stvoření ke chvále Hospodina zástupů. V Janově zjevení čteme:

Zj 5:13 A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“

Dnes společně dokončíme patnáctou kapitolu listu Římanům. Pavel napsal mocné teologické pojednání o spáse vírou v Ježíše Krista. Evangelium je mocí ke spáse pro každého, kdo věří. Evangelium je darem a slávou na kterém získáváme podíl pokáním z hříchů a vírou v Pána Ježíše Krista. Živá víra nemůže zůstat bez ovoce. Světlo nemůže zůstat skryto, lampa se přeci nedává pod postel ani pod nádobu, která by ji nadobro zakryla. Narozené miminko se okamžitě od prvního nádechu projevuje podle své přirozenosti. Jak jsme slyšeli nikdo ho nemusí učit dýchat. Ani ho nemusí nikdo učit mít hlad, či žízeň. To všechno dělá a jak roste, přidává k těmto znakům života další a další, které jsou vidět všem okolo. A nikdo se neptá při pohledu na dítě, které roste a učí se všemu v ten správný čas, jestli žije, nebo ne. Život prostě vždycky žije. K tomu je určený!

Dnes budeme ve verších Ř 15,30-33. A chtěl bych, abychom viděli tři věci. Za prvé, jak je životně důležitý modlitební zápas Božího lidu! Za druhé znovu uvidíme skutečnost, že evangelium rozděluje a ti, kteří ho odmítají se staví do zuřivé opozice proti evangeliu, a proto s tím musíme počítat na modlitbách. A za třetí se podíváme na zdroj radosti církve, na Boha a Jeho dobrotu a lásku! Náš text je:

Odkazy: J 14,23; ZJ 5,13;

BOJUJTE MODLITBAMI V MŮJ PROSPĚCH U BOHA

Pavel píše římským bratřím následující slova:

Římanům 15:30 Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha

Pavel volá bratry a sestry v Římě k modlitebnímu boji, zápasu! A doslova říká pomáhejte mi v boji, v zápasu a to modlitbami za mě! Všimněte si, že to úsilí, ten zápas má nějakou charakteristiku. Má svůj pevně daný cíl i zdroj! Prosím vás bratří, pro našeho Pána Ježíše a pro lásku, která je z Ducha svatého, z Ducha Kristova!

Ty věci se nedějí na prvním místě kvůli Pavlovi a pro Pavla. Ani nemají svůj základ žádným způsobem v člověku. Svou sílu hledají v oběti a lásce Pána Ježíše Krista. Co říká Pavel? Pro kříž našeho Pána Ježíše mi pomáhejte v tomto boji přímluvami za mě. Pro lásku, kterou v Ježíši Kristu Bůh prokázal na kříži! Pro lásku, kterou vliv do našeho srdce spolu se svým svatým Duchem! A v lásce i v moci tohoto svatého Ducha bratří bojujte, zápaste se mnou na modlitbách! Vždyť jste okusili a víte, že Pán Bůh je dobrý! V takovém zápase, ke kterému Pavel volá bratry v Římě, nejde spoléhat na naši moudrost a sílu. Vždyť je psáno:

Ef 6:12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Jestliže nevedeme boj proti tělu, nelze bojovat tělem! Svou sílu musíme hledat v Kristu, u našeho Pána a Spasitele, jak jsme slyšeli. Doslova v převaze Kristovi moci! Ef 6,10 To je a i kontext celého listu Římanům i naší patnácté kapitoly. Podívejte se.

Římanům 15:15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha, 16 abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.

Zdrojem všeho je Boží milost v Kristu. Tato milost nás povolává ke službě. Této milosti sloužíme. Tuto milost si nechceme nechat pro sebe. Ji zvěstujeme, když lidem říkáme o blížícím se soudu a o záchraně skrze Božího Syna Ježíše Krista! I sám Pavel je povolán touto milostí, aby jí sloužil a přivedl ke stejné službě i vyvolené z pohanských národů. Je služebníkem Kristovým, aby přivedl Jeho ovečky z pohanů k poslušnosti evangeliu ve slovu i ve skutcích!

Takže celý náš zápas o evangelium je v Kristu a pro Krista. Bojují ho pouze znovuzrození křesťané. Povolaní Boží milostí přinášejí tuto milost světu a v něm všem, kdo patří od věčnosti Bohu! V Janově evangeliu prosí Pán Ježíš Otce:

Jan 17:19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. 20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.

Takže Pavel prosí křesťany v Římě, aby doslova bojovali zápas spolu s ním a za něj. Modlitební zápas. Tou nejlepší motivací k tomuto zápasu je pro nás sám Pán Ježíš a Jeho láska! Kdo je Kristův, chce se líbit Pánu! Kdo je Kristův, poznal svou bídu, nedostatečnost a neschopnost se Bohu zalíbit z vlastní síly, z vlastní moudrosti a svými skutky. Kdo je Kristův chápe, že celý svět leží ve zlém, a není žádné moci mezi lidmi, která by byla schopná se tomuto zlu postavit a porazit ho! Kdo je Kristův nemůže pro lásku Boží hledět s klidným srdcem na ty, kteří vzdorují evangeliu a odcházejí do zahynutí! když si tedy spočítáme všechna dostupná data, jaký je výsledek? Marek čtrnáctá kapitola.

Marek 14:37 Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? 38 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

Pán Ježíš je nám v modlitbě tím nejlepším učitelem i příkladem. Podívejme se na něj.

Lukáš 5:15 Zvěst o něm se šířila stále víc a scházely se k němu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze svých nemocí. 16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Sám Boží Syn se modlil. Pravidelně a vytrvale si na modlitbu dělal čas. Byl hluboko ponořen do modlitby, osamocen na pustých místech. Aby nikdo a nic nerušilo jeho modlitbu, jeho rozhovor s Bohem Otcem. I v samotném Markovi čtrnácté kapitole se modlí. Třikrát za sebou padá před Otcem na kolena a volá prosebně k Otci, aby jednal. Je plný důvěry v Otce navzdory těm nejhroznějším a nejtěžším okolnostem, které kdy spatřily světlo světa. Kterým nemusel, nemusí a nebude muset čelit nikdo z lidí!

Mk 14:35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“

Ježíšova neotřesitelná víra a důvěra v Otcovo jednání je skryta ve slovech na konci verše Mk 14,36. Ten kalich Otcova spravedlivého hněvu je hrozivý a nikdo ho není schopen pít, jen Boží Syn k tomu poslaný! I sám Kristus padá tváří k zemi pod tou tíhou! Ale ne co já chci, nýbrž co ty chceš můj milovaný Otče! To jsou Ježíšova slova, ve kterých je neotřesitelná důvěra v Boha. Naprosto ti důvěřuji Otče, vykonám tvou vůli!

I Pavel je nám příkladem vytrvalé, věrné modlitby a důvěry v Boha! V Ef 3,14-15 Pavel na kolenou prosí Boha Otce za efezské křesťany, aby rostli pro Boží slávu do podoby Krista a byli pevní ve víře a lásce. V našem textu je Pavlův důraz na modlitbu skrytý. Ale bylo by opravdu liché se domnívat, že Pavel vybízí druhé k usilovnému zápasu, který by sám z jakéhokoli důvodu zanedbával! Studijní překlad říká: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu.

V Ef 6,18 volá nás všechny k vytrvalé modlitbě v každém čase. Proto buďte modlitebníci. Mějte za výsadu a odměnu skutečnost, že vás Pán Ježíš volá k vybudování modlitebního pokojíku vašich srdcí. K osobnímu vztahu skrze modlitbu, kdy jako Ježíš byl na opuštěných místech sám v modlitbě s Otcem, i vy máte bát na modlitbách s ním i Otcem!

Nezanedbávejte své vlastní modlitby, modlitby v rodinném kruhu, v manželství a ani ve společenství církve. Modlitba má zaslíbení, na čemkoli se shodnou na zemi dva modlitebníci, nebeský Otec jim to učiní Mt 18,19. Každá modlitba, která je v souladu s Boží vůlí, je k Boží slávě a bude jistě vyslyšena! Bůh se také raduje, když se církev modlí! Pavel psal Timoteovi.

1 Timoteovi 2:1 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, 2 za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. 3 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha,

Je tedy před Bohem dobré a u Boha vítané, když jsme v modlitbě vytrvalí, věrní, ukáznění a horliví! Jste již takoví bratři a sestry?

Odkazy: Ef 6,12; Ř 15,15-16; J 17,19-21; Mk 14,35-38; Lk 5,15-16; 1 Tm 2,1-3;

MODLITBA JAKO NEZBYTNĚ DŮLEŽITÁ SOUČÁST BITVY EVANGELIA

Je to totiž velmi důležité! V našem druhém bodu to uvidíme. Pavel mluví o boji, o zápase. A zápas je veden se silami temnoty a zla, proti těmto silám. Tato válka je hrozivější, než jakákoli pozemská! Jistě byli mezi padlými u Verdunu křesťané mobilizovaní na obou stranách. To, co zažili, bylo velmi zlé, strašlivé. Utrpení, bolest, strach a všemožné hrůzy, které jako padlí lidé jsme schopni způsobovat druhým i sami sobě. Ale tyto pozemské konflikty a bitvy, ať už jsou jakkoli děsivé, nepřináší ztráty a utrpení, jako duchovní bitva o duše lidí! V této duchovní bitvě, pokud padneme je ztráta, utrpení i smrt věčnou ztrátou, utrpením a smrtí!

U Verdunu každý boj a útok byl zahajován mohutnou, soustředěnou dělostřeleckou palbou. Dokonce celá tato velká bitva je charakteristická asi nejmohutnějším dělostřeleckým bombardováním co do intenzity a délky trvání. První světová válka je celá známá zničujícím dělostřeleckým bombardováním, ale intenzita střelby u Verdunu přesahuje lidské chápání. Během deseti měsíců si obě strany vyměnily mezi 40 až 60 miliony dělostřeleckých granátů. Bylo v průměrně vystřeleno celkem 2 300 000 tun výbušnin. V podstatě dva granáty každou vteřinu, sto patnáct za minutu, skoro sedm tisíc za hodinu, 170 000 denně, 1 125 000 týdně a pět miliónů za měsíc!

Válčící strany si nedokázali představit, že by vůbec mohli nějak bez této mohutné dělostřelecké palby vést jakýkoli boj. Natož úspěšný boj. Modlitba pro nás křesťany by měla být stejně zásadní a nezbytná! Modlitba je více než jen silná dělostřelecká palba, drtící opevněná postavení nepřítele. V modlitbě jsem posilován a roste má důvěra, víra v Boha. Je to jako být stažen z fronty do zázemí a čerpat tam sílu k dalšímu boji. V modlitbě se učím poznávat lépe Boha i Jeho vůli, je tedy zdrojem moudrosti, poznání podobně jako ve válce zpravodajství a průzkum. Z modlitby plyne požehnání i povzbuzení, je to mnohem více, než když do předních linií po dlouhém a těžkém boji konečně prorazila jednotka s teplou stravou, tabákem a horkým vínem! Modlitba je příkaz i nezbytná potřeba.

Bohužel ale také jeden zbožný a v Kristu moudrý muž ve své knize napsal něco, co charakterizovalo církev v jeho době a bojím se že i nás dnes. Napsal: „modlitba je v církvi a u křesťanů nejvíce zanedbávaná povinnost!“ V našem kontextu bychom dnes řekli nejvíce zanedbávaná součást boje! Jenomže podívejte se, co píše Pavel.

Pavel prosí, naléhavě žádá, zapřísahá svaté v Římě! Aby se modlili! Aby zápasili na modlitbách spolu s ním a za něj, za jeho službu evangeliu! Jde o velmi usilovný modlitební zápas ke kterému Pavel volá! Máme v něm podle Pavla ze sebe vydat naprosto všechno! Stejný výraz je i v Kol 4,12, kde Pavel píše o Epafrasovi, který ze sebe vydává na modlitbách naprosto všechno.

Koloským 4:12 Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli.

V tom řeckém slovesu bychom našli slovo agónie. K tak velikému a usilovnému zápasu Pavel volá římské bratry a zápas takových až epických rozměrů, zápas na život a na smrt vedl Epafras za svaté nejenom v kolosské církvi, aby pevně a věrně plnili Boží vůli. A Pavel tím dokonce zcela jednoznačně podmiňuje i úspěch své vlastní služby. Zápaste se mnou bratři a sestry, abych…

Co aby? Ve verši třicet jedna vidíme dva modlitební předměty. Ten první je, aby odpůrci, evangelia, v řeckém textu doslova neposlušní evangeliu nezastavili Pavla, nezabránili Pavlově službě. Pavel píše: Abych byl od nich zachráněn CEP, abych byl od nich vysvobozen CSP, abych jim unikl JERP.

Druhý modlitební předmět verše Ř 15,31 je modlitba, aby svatí v Jeruzalémě s radostí a vděčností Pavlovu službu přijali. To je zajímavé, že?

Ale za prvé: věřící ze Židů skutečně mohli mít averzi, nebo nechuť, mohli mít silné náboženské předsudky směrem ke křesťanům z pohanů a jejich pomoci.

Za druhé i dnes často vidíme, že se lidé pohorší a nechtějí přijmout dobročinnou pomoc. Často je potřeba mnohem více milosti na straně obdarovaného, než na straně dárce.

Za třetí, Pavlovou touhou jednoznačně je, aby se vše dělo svatě a k Boží slávě. Jeho velikou touhou je, aby židovští křesťané v Jeruzalémě přijali dar od bratří z pohanů s čistým srdcem. Vděčně, s radostí a s vědomím, že jde o skutek křesťanské lásky! Do Korintu napsal:

1K 16:14 Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce.

Poznání možných problémů na straně samotných svatých spolu s vědomím, že jen Bůh má moc proměnit, posvětit a naklonit naše srdce k dobrému je ale k našemu prospěchu. Vede k opravdové pokoře jak ty, kteří pomáhají, tak i ty, kterým je v danou chvíli pomáháno! Nezáleží totiž na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se slitovává! Víme, že tato slova mluví především o naší spáse, ale my jsme na Bohu závislí i v oblasti celé naší služby. I úspěch naší služby závisí na Jeho milosti! Proto nás to vede k pokoře na prvním místě před Bohem milovaní. Vede nás to právě k modlitbě na kolenou! Vede nás to i k hledání moudrosti u Boha. K prosbě za ní, protože ji všichni velmi mnoho potřebujeme! Jakub nepíše ve svém listě jen o některých v církvi, ale obecně o všech.

Jk 1:5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

Poslední věc, kterou chci ukázat z verše třicet jedna je, že evangelium rozděluje. Jedněm je vůní k životu a druhým ke smrti! Vždy tady je a bude opozice ve světě proti naší službě, proti evangeliu. A my potřebujeme bořit modlitbou pevnosti duchovních nepřátel evangelia, abychom když vyrazíme do útoku jako Pavel, a poneseme světlo evangelia kamkoli, měli volnou cestu a úspěch v dobývání lidských srdcí pro poslušnost evangeliu.

Vždyť ani my sami nejsme podle verše třicet jedna dokonale proměnění. Teprve k dokonalosti spějeme. Máme ji u Pána a před sebou. I my sami jako svatí v Judsku mnohdy nedostatečným poznáním, pochopením, moudrostí a neúplným posvěcením můžeme evangeliu bránit. Činit mu medvědí službu. I to by nás mělo vést jako jednotlivce a jako sbor na kolena v modlitbách. Náš modlitební zápas by měl být usilovný, epický, až k agónii přivádějící naše srdce a duše! Modlíte se až se vaše srdce chvěje vyčerpáním? Modlíte se tak, že je vaše duše skoro až v agónii? Kéž bych se tak usilovně a horlivě modlil bratři a sestry!

Kéž naše modlitby nejsou nahodilostí. Kéž nejsou bez vážnosti a bez zapojení našeho srdce! Modlím se, abychom do našich modliteb vložili naléhavou vroucnost a horlivé, opravdové úsilí. Jako gladiátor v aréně do svého boje, do svého zápasu. On věděl, že na tom závisí jeho život! My víme, že náš život je skryt bezpečně u Boha, v Kristu, našem Pánu a Spasiteli. Ale také víme, že náš život v tomto světě není tím nejcennějším! Život, pro který vše děláme, ten už byl dán. A jeho cena, nesmírná, a nám tolik drahá, se lidskými prostředky plně vyčíslit, ocenit nedá. Čteme o něm v Písmu:

Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

Silnější, než náš hřích a než smrt je láska Boží, drazí přátelé.

Odkazy: Kol 4,12; 1 K 16,14; Jk 1,5; J 10,17-18;

BŮH ZDROJ A DÁRCE VŠEHO DOBRÉHO

Pavel v posledním verši patnácté kapitoly listu římským bratřím a sestrám napsal.

32 Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku. 33 Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

Máme zde další dva předměty Pavlovi prosby o modlitby. Ten první je přání, aby Pavel mohl z vůle Boží přijít do Říma k bratřím a druhý předmět k modlitbám je přání, aby Pavel našel mezi sourozenci v Kristu chvíle odpočinku. Ekumenický překlad vyjadřuje podmínku úspěchu Pavla slovy: „modlete se za mne, pak budu moci z vůle Boží přijít k vám!“ Považuji tento překlad za nešťastný. On je trochu zákonický. A tak trochu naznačuje, že oni se budou modlit, a proto Bůh dá Pavlovi jako dojít do Říma v radosti a tam mu dá i odpočinek. A ono to tak i v podstatě je. Ale já bych to chtěl zasadit do kontextu patnácté kapitoly listu do Říma. Pavel dříve napsal.

Římanům 15: 20 Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu, 21 ale jak je psáno: ‚Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.‘ 22 To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel. 23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít 24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi. 25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.

Pavlovo zaměření na Pána Ježíše Krista, na Jeho království a na službu evangeliu je naprosto zřetelné a nemůže být silnější. Pavel zde naplňuje Písmo. Boží příkaz. Ten nám velí, abychom hledali na prvním místě Boží království a Boží tvář. Vše ostatní, co potřebujeme nám bude přidáno! Mt 6,33 a Lk 12,31;

A jsem přesvědčen, tak jak Písmo svědčí o Pavlovi, že postojem jeho srdce je naprostá důvěra Bohu. Přesně v kontextu toho, že Bůh dá Pavlovi vše, co potřebuje. Bůh naplní dlouholetou touhu jeho srdce vidět římské křesťany, zastavit se u nich na cestě na kraj světa, do Hispánie. Bůh naplní Pavlovo srdce radostí, Bůh dá Pavlovi společenství svatých, povzbuzení i odpočinek!

Patnáctá kapitola Římanům je velmi silná. Tím, jak nás Bůh učí na Pavlově věrné službě úplné poddanosti Kristu. Svaté oddanosti Kristu a Jeho království. Tato velká Pavlova oddanost, touha být veden Pánem ve všech věcech, a touha ve všech věcech Mu patřit, je velikým a mocným svědectvím.

Ale ne o Pavlovi, protože on přeci byl Saulem a hubil církev, pronásledoval Krista. Byl zuřivým nepřítelem evangelia až na smrt! Tvrdě, naštěstí pro něho i pro církev však marně se dlouho vzpíral bodcům! Tak je to přeci s každým Saulem a třeba i s každým Pavlem, i s Pavlínou pokud je člověk bez Boha, bez Boží milosti. Patnáctá kapitola nesvědčí na prvním místě o žádném člověku, potomku Adama, ani na prvním místě o zbožném křesťanovi, ale o Boží dobrotě, milosti, lásce, štědrosti, věrnosti, soucitu, vytrvalosti a něžnosti! Svědčí o Ježíši Kristu! Vždyť to Bůh v Kristu ze Saula učinil Pavla!

Tento nádherný Bůh v Kristu dal nový život i vám! Vy, kteří mu zde patříte, jste byli všichni takoví Saulové. Někdo více zjevně, jiný méně zjevně. Nyní jste děti Boží, a služebníci Boží jako Pavel. Bůh vás zná jménem. Má spočtený každý vlas na vašich hlavách. Jste mu drazí kvůli Jeho Synu Ježíši Kristu. Máte pro Boha velikou cenu pro krev Beránkovu prolitou na kříži. Miluje vás tou stejnou láskou jako svého Syna! A ví, co potřebujete. Je zdrojem všeho dobrého a všeho, co ve svých životech potřebujete!

Spolehněte se tedy na Něho. Hledejte jako Pavel nejprve jeho tvář a Jeho království. Vždyť Bůh vám daroval svého jediného Syna, jak by vám spolu s ním a v něm nedaroval naprosto a absolutně vše? Jiný apoštol Krista, Bohu taktéž milý Petr napsal.

1 Petrův 5:6 Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. 7 Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.

Sloveso vložte je rozkazovací způsob a použité řecké slovo znamená hoďte. Tedy doslova hoďte to na něj! Rozumíte tomu? Petr napsal doslova hoďte to na něj, na Boha! Tolik totiž Bohu záleží na Jeho dětech vykoupených krví svatého Beránka Pána Ježíše. Tolik Pánu Ježíši záleží na jeho mladších bratrech a sestrách. Na vás!

Proto svatí v Kristu Pavel nás volá na kolena, k pokorným, vytrvalým, vroucím a horlivým modlitbám za evangelium. Za dílo Boží v nás i ve světě! Bratři a sestry pojďme se modlit, zápasit spolu na modlitbách. pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha svatého!

Synagónizomaj. To je to sloveso, kterým nás Pavel volá. Bojovat spolu! Bojovat na modlitbách! Spustit takovou dělostřeleckou palbu modliteb svatých, že Velká válka, zvaná první světová bude jen šplouchnutí na rybníku. Se vší svou dělostřeleckou palbou, i s Verdunem. Ať se třesou brány samotného pekla! Ne proto, že my se modlíme, ale proto, že Bůh, který nás tak miluje a kterému na nás tolik záleží, vyslýchá modlitby svých draze vykoupených dětí! Amen!

Odkazy: Ř 15,20-25; 1 Pt 5,6-7;

Rok

2024

Osnova kázání

Ř 15,30-33osn.docx