VSTÁVAJE A VZÝVAJE JEHO JMÉNO POKŘTI SE! SK 22,6-16;

VSTÁVAJE A VZÝVAJE JEHO JMÉNO POKŘTI SE! SK 22,6-16;

ÚVOD

Pokoj vám a milost drazí přítomní. Ve Sk 22 stojí v prvních dvou verších toto.

• Skutky apoštolské 22:1 "Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu." 2 Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplně se uklidnili a Pavel pokračoval: 3 "Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni,

Jako padlí lidé žijící v padlém světě se většinou bojíme toho, co je pro nás nové, neznámé. Židé se zmocnili Pavla v chrámu a chtěli ho zabít. Byl pro ně nepřítelem číslo jedna. Přinášel nové učení. Neznámé a jako by se zdálo i odporující Mojžíšovské smlouvě Starého zákona! Všimněte si, jak se ale uklidní, když Pavel promluví hebrejsky a začne mluvit o věcech, které jsou jim známé, o zákonu, kterému byl vyučen v té nejlepší škole u Gamaliela. Tohoto muže si vážil celý Izrael. Ve Sk 5 čteme o podobně vážné situaci, která se týkala apoštolů.

• Skutky apoštolské 5:33 Když to velekněží slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít. 34 Tu vstal ve veleradě farizeus jménem Gamaliel, učitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby je na chvíli vyvedli ven, 35 a řekl: "Dobře si rozmyslete, Izraelci, co s těmi lidmi chcete udělat. 36 Před nedávnem povstal Theudas a tvrdil, že je Vyvolený; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni, a nakonec z toho nebylo nic. 37 Po něm povstal ve dnech soupisu Judas Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni. 38 Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo; 39 pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit – nechcete přece bojovat proti Bohu." Dali mu za pravdu;

Pavel mluví o známých věcech, ve kterých rostli Židé od narození a tím je uklidnil. Jenže ne na dlouho. Jen do jednadvacátého verše dvaadvacáté kapitoly skutků, kde Pavel mluví o tom, jak ho Pán Ježíš Kristus posílá s evangeliem o záchraně k pohanům. V tu chvíli propuká vražedný hněv proti Pavlovi v jejich srdcích a chtějí ho zabít ještě zuřivěji.

V bitvě evangelia totiž nejde o vnější věci tohoto světa, o věci, které si myslíme, že dobře známe. Ale jde duchovní zápas o duše lidí. Je nelítostný, hrozivý tak, že ani ten nejstrašlivější konflikt fyzického světa se mu nepřiblíží svou intenzitou a smrtností.

Tento zápas by bez Božího nadpřirozeného zásahu a intervence nikdo z lidí nevybojoval vítězně. Sám Bůh se musel stát člověkem, na lidském těle vynést naše hříchy na kříž a smýt je svou krví!

Protože je tento zápas tak lítý, a jeho cena tak vysoká, musíme dobře chápat všechny skutečnosti tohoto duchovního boje. Musíme znát dobře pravdu evangelia i působení jeho moci v životě člověka. A k tomu nám snad pomůže i dnešní kázání. Budeme pokračovat v učení o křtu ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Ukážeme si na důsledky pravé víry, pravého pokání, toho, když se člověk skutečně narodí z Ducha Božího. Náš text dnešní je Sk 22, 6-16;

Odkazy: Sk 22,1-3; 5,33-39;

Skutky apoštolské 22:6 Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe. 7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? ´ 8 Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane? ´ A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ. ´ 9 Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil. 10 Řekl jsem: `Co mám dělat, Pane? ´ A Pán mi řekl: `Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá. ´ 11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku. 12 Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů, 13 přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: `Bratře Saule, otevři oči! ´ A já jsem v tu chvíli nabyl zraku. 14 On mi řekl: `Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. 15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. 16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. ´

BŮH TĚ MUSÍ ZASTAVIT ČLOVĚČE V 6-7

První bod našeho dnešního kázání se jmenuje ZASTAVEN NA CESTĚ SVÉVOLE. Vidíme Pavla, v tu dobu ještě Saula, jak vyzbrojen mocí od velekněze a rady pronásleduje křesťany kde jen může. Vidíme ho jít do Damašku, aby zničil tamní rodící se církev. Možná si řeknete, jak mohu nazývat Saulovu cestu cestou svévole. Vždyť horlil pro Boha, pro zákon. Ale sám Saul, později Pavel by vám vysvětlil, že jeho cesta byla cestou jeho vlastní. Bez pravého duchovního poznání. A tak ani jeho vnější náboženská horlivost nezměnila nic na tom, že cesta, kterou šel byla z podstaty uvnitř prázdná, mrtvá, svévolná, hříšná a Boha a Boží pravdu nenávidějící a hubící.

• Skutky apoštolské 22:3 "Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, 4 a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit,

Byla to skutečně smrtelná zášť hříšného padlého člověka, která byla právě ještě umocněna mrtvou náboženskou horlivostí. Saul bojoval s církví Kristovou na život a na smrt. A uvědomme si, že pokud by nás formovali stejné skutečnosti, okolnosti a zkušenosti, i mnozí z nás bychom jednali jako Saul. Ale také chci, abychom si uvědomili, že v zásadě a v principu jsme i my nenáviděli pravdu stejně jako Saul a svým životem jsme ji popírali i ničili, i pronásledovali a tím evangelium a Pána evangelia Ježíše Krista. Většina z nás nešla tak daleko jak Saul aby hubili církev, ale v Římanům stojí psáno.

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Sloveso potlačovat, v Ř 1,18 ve tvaru oni potlačují je v originále slovo katechó a má podobný, nebo částečně se překrývající význam se slovem diokó, které se v ČEP překládá ve verši Sk 22,4 jako pronásledoval jsem, kraličtina potom protivil jsem si. Pavel si protivil křesťanskou víru až k smrti, pronásledoval ji. A oba výrazy katechó i diokó znamenají také něco potlačovat, tvrdě postihnout, sužovat.

A tak jsme-li potomci Adamovi, nemusíme být jako Saul, nemusíme vyloženě pronásledovat, mučit, ničit ty, kdo žijí podle pravdy Boží, ale v našich srdcích je identická nenávist a zloba proti Boží pravdě, jako byla v Saulově srdci. Bůh nemusí u každého dopustit až takový pád do temnoty jako u Saula, ale naše srdce je Bohu a Jeho pravdě nepřátelské shodně se Saulovým.

A i to je koneckonců skutečnost, která potvrzuje nezbytnost nadpřirozeného Božího zásahu! To jsme slyšeli minulou neděli v kázání o nezbytné, životně nutné podmínce, kterou se Nikodém dozvěděl od Pána Ježíše! Chcete už dál nekráčet po cestě svévole, své vlastní vůle, která je Bohu nepřátelská a nenávidí Jeho pravdu?

• Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

A jak se to stalo u Saula?  Kde, kdy a co se stalo?

Skutky apoštolské 22:6 Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe. 7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? ´

Když se Saul blížil k Damašku, kolem poledne, náhle ho obklopilo jasné světlo z nebe. Chci, abyste si všimli, že to bylo kolem poledne. Proč? Protože tato skutečnost poledního světla ukazuje na nesmírnou intenzitu světla, které obklopilo Pavla. Zářilo více, než slunce! Bylo to nebeské světlo, byl to Ježíš, který se Saulovi postavil do cesty v celé své slávě a moci. Světlo Saula obklopilo, dalo by se říct, že ho obklíčilo. Bylo to tak mocné, že padl k zemi. Světlo zabraňuje Saulovi pokračovat v cestě a zazní hlas, která se Saula ptá, proč Saul pronásleduje majitele hlasu i světla.

A zde je další zajímavá skutečnost. Saul žádným způsobem nereaguje žádnou obhajobou! Neříká: „Nevím, kdo jsi, ale tebe opravdu nepronásleduji!“ Když Bůh zastaví člověka na cestě zla, všechna obhajoba je stejně marná. Pokud se Bůh rozhodne udělit člověku nepodmíněnou milost, nemůže být odmítnuta. Nelze ji odolat. Saulův příběh je toho absolutním důkazem. Nebylo vedle něho horlivějšího pronásledovatele a hubitele křesťanské víry. Až na smrt ji nenáviděl. Ale ani všechna jeho zuřivá nenávist, zloba a nepřátelství nemohlo obstát před nezaslouženou, ničím nepodmíněnou a neodolatelnou milostí Boží!

Náš text byl měl všechny arminiánské věřící nutit k velkému přemýšlení. Saul byl zloduch plný nenávisti ke křesťanům, k evangeliu a ke Kristu samotnému. Vždyť Krista považoval jako mnozí další Židé za lháře a podvodníka. Dělal vše, aby vyhladil církev. Byla to duchovní genocida. Saul byl plně rozhodnutý zničit, vyhubit. Co se to stalo na cestě do Damašku? Kde tam vidíte nějaké rozhodnutí se pro Krista? Jediné rozhodnutí Saula týkající se i Krista bylo vyhladit, vyhladit, vyhladit! On se k tomu jen nechystal, on už tou cestou dávno kráčel a hubil! Tak kde je ten okamžik, kdy on sám se zastavil a přemýšlel, přehodnotil a změnil? Není nikde a nemůže ani být. Nitro Pavla nenávidí Krista až k smrti. To je jediné, co Saul ve svém srdci pro Krista nachází! A právě v tu chvíli je Saul zastaven samotným Bohem Kristem!

• Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Proč si nemůže žádný člověk svým rozhodnutím přisvojit milost, rozhodnout se pro ni? Protože jeho nitro je stejné jako Saulovo, nic dobrého v něm nevězí, jen nenávist ke Kristu. Proč nemůže v žádném případě vyvolený člověk odolat Boží nezasloužené milosti a odmítnout ji, jak také tvrdí arminiánští věřící? Je to jednoduché milovaní. Jde totiž přeci o nové stvoření. A je snad člověk tím, kdo má moc povolat do života jakékoli nové stvoření, sám sebe jako nové stvoření? Ne, naprosto ne. Rozhodli jsme snad o svém vlastním stvoření a narození v Adamovi a v těle? Řekli jsme Bohu na věčnosti: „Dej ať se narodím, já jsem se tak rozhodl, učiň to tedy Bože!“  Ne! Tak jak bychom si mohli myslet, že takovou mocnou skutečnost, kdy starý člověk umírá a nový, vnitřní člověk narozený z Boha se rodí, aby žil svůj nový život v Kristu, máme ve své vlastní moci a ve vlastním svobodném rozhodnutí? Nikdo nemá moc z něčeho, co je mrtvé v hříchu a vinách učinit svým rozhodnutím nové stvoření v Kristu. Jen Kristus, Bůh sám!

Každý člověk musí být zastaven Bohem na cestě do svého Damašku! A musí slyšet Saule, Saule, proč se mi vzpíráš, proč brojíš proti Mě, proti pravdě! Tento okamžik musí každý ve svém životě mít, hledat a rozpoznat. Tento okamžik a tento nadpřirozený zásah musíme hledat i v životě každého v církvi, kdo tvrdí, že patří Kristu. Musíme rozpoznávat a vidět jeho důsledky, protože oni jsou dobře viditelné jako byly zřejmé a viditelné v životě Saula. Ihned byly viditelné a zřejmé. Bod druhý, číst nadpis. 

Odkazy: Ř 1,18; J 3,3; EF 2,9;

ZPRVU NEZNÁMÝ PÁN A RODÍCÍ SE POZNÁNÍ KRISTA V 8-11

Co stojí v našem textu dál? Čtěme!

Skutky 22,8 Já jsem odpověděl: `Kdo jsi, Pane? ´ A on mi řekl: `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ. ´ 9 Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil. 10 Řekl jsem: `Co mám dělat, Pane? ´ A Pán mi řekl: `Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá. ´ 11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.

V první chvíli vidíme Saula, jak nic pořádně nechápe a neví. Moc, která ho zastavila je zřetelně mocí nadpřirozenou a vyšší, než jaká je dána kterémukoli člověku, a tak Saul se ptá „Kdo jsi Pane?“  V novozákonní řečtině je slovo kyrios. Znamená to pán, vládce, velitel, majitel. A ukazuje nám to na skutečnost, že Saul rozpoznává nadpřirozenou podstatu vidění, zjevení, ale stále zatím neví, kdo k němu promlouvá. Odpověď přichází okamžitě a převrátí Saulův život naprosto a absolutně!

 `Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ. ´

Je zasažen světlem mocnějším než polední slunce. Ze světla zní hlas, který se ptá Saula v autoritě a Saul to rozpoznává. Proto se Saul ptá se na jméno, na identitu té mocné síly a slyší.“ Jsem ten, kterého ty považuješ za podvodníka a lháře, za svůdce Izraele. Jsem Ježíš Nazaretský! Jsem ten, který zemřel a je živý! A ty pronásleduješ nejen mé následovníky, ale Mě samotného!“

Pánovo spasitelné sebezjevení Saulovi vrcholí!  Saul vidí jak moc se mýlil, když prohlásil ve svém srdci, svými ústy i skutky Ježíše Krista za lháře, podvodníka a svůdce Izraele. Pochopil, že pronásledoval Boha a Jeho pravdu i všechny její pravé služebníky. Poznal, že on sám Boží pravdě nesloužil, ale tvrdě proti ní i Bohu hřešil a Saul činí pokání, ještě není naplněn duchem svatým, ale činí pokní v zármutku Božím. A jak to poznáme, kde je to v tom textu, vždyť tam není o pokání ani slovo? Opravdu?

Skutky 22,10 Řekl jsem: `Co mám dělat, Pane? ´ A Pán mi řekl: `Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá. ´ 11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.

Podruhé oslovuje Krista slovem Pane, kyrios. A tentokrát to už není ten neznámý pán, s nímž sice komunikuji, jehož se ptám na jméno a identitu, ale vlastně ho neznám. Už je zde před Saulem pomalu a jasně rozpoznaný Pán všech pánů. Saul se stává Pavlem a pomalu rozpoznává Kristovu slávu, moc, božství i majestát. „Co mám dělat Pane?“ Podvolení se, kapitulace před Bohem, vědomí a poznání toho, že Bůh je skutečně Pán a já jsem tu od toho, abych plnil Jeho vůli. Bez protivení se, reptání či jakéhokoli náznaku vzdoru. Co mám dělat Pane? Najednou už tu není jen a jen má vlastní vůle, která na základě jen a jen mých představ a lidských smyšlenek o Bohu, hledá svou vlastní, tedy vždy svévolnou cestu. Saul, Pavel rozpoznává, že Bohu lze sloužit jen a jen v pravdě, podle pravdy, podle Jeho svaté vůle.

• Jan 4:21 Ježíš jí odpoví: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. 23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.

Z pravého poznání Krista se tedy rodí okamžitá poslušnost Jeho vůli. Vidíme to jasně v našem textu. A v našem textu vidíme i z Boží milosti to, že tato touha po poznání Boží vůle a po jejím plnění jde v podstatě od prvního okamžiku vírou. Navzdory překážkám. Ptáte se znovu, kde to tam je? Kde to tam vidíš?

Skutky 22,11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku.

Nevidíme nyní už Pavla, jak povolává lékaře, jak prosí nejdříve Pána, aby mu vrátil zrak a on mohl tedy jít podle jeho vůle do Damašku. Jde ihned, slepý. Tedy s vážným hendikepem a závislý na pomoci svých průvodců. Žádné výmluvy, žádné počkej Pane, nejdříve mě uzdrav a tak podobně.

Když půjdeme do Skutků a budeme v nich zkoumat i další obrácení u dalších lidí, uvidíme stejné rysy a znaky obrácení. Když čteme ve druhé kapitole o Židech jdoucích na svátky do Jeruzaléma, kteří byli zasaženi Petrovým kázáním, co tam stojí? Petr své kázání zakončuje těmito slovy.

• Skutky apoštolské 2:36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." 37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 39 Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." 40 A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" 41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

Verš 3, co máme dělat bratří? Velmi podobná, až identická otázka. Co mám dělat Pane, co máme dělat bratři?

Takže co máme dělat my dnes tváří v tvář těmto svědectvím Písma? Hledat u sebe i všech, kteří se hlásí k víře stejné znaky a rysy. Důsledky pravého obrácení, důsledky a znaky díla Ducha svatého v životě člověka. Jsou to.

1. Skutečné poznání toho, kdo je Ježíš Kristus a poznání, porozumění Jeho evangeliu. Pokorné, zlomené srdce poznáním pravdy.
2. Touha po poznání a plnění Kristovi vůle. Zjevně přítomná otázka vyjádřená slovy: „co mám dělat Pane, co máme dělat bratři?“
3. A viditelná aplikovaná poslušnost, kterou vidíme v obou případech, Sk 22,6-16, 2,36-41; U těch, kteří přijímají Pánovo zvěstované slovo.
4. Ve všech těchto třech bodech musíme také vidět následný růst a úsilí o růst!

Lidé, kteří skutečně přijali Pánovo evangelium budou tyto znaky vykazovat, budou v nich růst. V poznání Krista i vlastní duchovní bídy, v poznání Jeho milosti a pravdy a v porozumění evangeliu. V touze růst v plnění Kristovi vůle a v praktické poslušnosti Boží zjevené vůli. Což nám dokazuje v našem textu i sám ten, který se stal Pavlem.

Odkazy: J 4,21-23; Sk 2,36-41;

VSTÁVAJE A VZÝVAJE JEHO JMÉNO POKŘTI SE NA SVĚDECTVÍ! V 12-16

Skutky 22,12 Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů, 13 přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: `Bratře Saule, otevři oči! ´ A já jsem v tu chvíli nabyl zraku. 14 On mi řekl: `Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. 15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. 16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. ´

Do děje nyní zasahuje zbožný Ananiáš a tím i celé společenství církve, jehož se Ananiáš stává vyslancem. Bůh je velmi moudrý, a tak Pán Ježíš Kristus ve vidění dává pokyn Aaniášovi, aby šel za Saulem. Ježíš rozptyluje všechny nejen Ananiášovi pochyby i strachy před Saulem a dosvědčuje, že si Saula vyvolil ke zvěstování evangelia pohanům. Tyto důkazy Kristova povolání předcházejí Saulovo přijetí církví a do církve, do těla Kristova.

 Toto ujištění Krista o skutečném povolání dnes církev velmi opomíjí. Ono se nebude dít stejným způsobem jako vidíme ve skutcích devět a dvacet dva. Nebudeme mít nadpřirozená zjevení, setkání s Pánem Ježíšem, sny, ale máme Jeho dostačující slovo, Písmo. To nám dosvědčí o každém člověku, zda je skutečně Kristem povolaný, či nikoli. Podrobit zkoumání na základě Písma musíme nejen své životy, ale životy všech, co přicházejí do církve dříve, než je přijmeme, dříve, než z našich úst zazní slovo bratře, sestro.

Ve verši čtrnáctém Ananiáš říká Saulovi tato slova: `Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. Ananiáš má na základě svědectví Ježíše Krista i Jeho svatého Ducha důkazy o tom, že…

1. Saul patří k vyvoleným Ef 1,4;
2. Pohlédl v Duchu a pravdě na Krista Lk 19,3; Mt 16,17;
3. A slyšel hlas z Jeho úst. J 8,47; sk 16,14;

Proto i my hledejme dnes důkazy Ducha svatého a Jeho díla, Jeho slova, v životě těch, co přicházejí do církve. Dříve, než je nazveme bratry, dříve, než je povedeme jako Ananiáš vedl Saula, a to ke křtu. Ve chvíli, kdy vidíme tyto znaky i my musíme vést člověka, tak jako vedl Ananiáš Saula.

Skutky 22,15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. 16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. ´

I my tedy říkejme člověče, Bůh tě vyvolil, budeš Jeho svědkem před všemi lidmi a budeš zvěstovat evangelium, a proto co? Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. ´

To je úkol a zodpovědnost církve, dosvědčovat živou víru u těch, kteří přicházejí do církve tak, že církev hledá svědectví Ducha Božího a Jeho slova, důkazy Písma v životě těch, co přicházejí do církve a rozpoznat tak ty, které skutečně povolává Pán! Ty pak, kteří tyto znaky nesou a vykazují povzbuzují a vedou ke křtu. A všimněte si, že Ananiáš Saula neprosí, nedává mu vybrat tak, nebo onak, jestli Saul chce, nebo nechce se pokřtít. Ale jde o příkaz, který Saul ihned uposlechl. Důkaz o tom je ve Sk v deváté kapitole. Zde vidíme tu chvíli, kdy je Saul naplněn Duchem svatým a stává se Pavlem.

• Skutky apoštolské 9:17 Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: "Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým." 18 Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.

Zapamatujme si, že Saul, Pavel je tedy naplněn Duchem svatým ještě před tím, než se dává křtít Sk 9,17-18. Zapamatujme si, že naplnění Duchem svatým je důsledkem Božího vyvolení, které přivedlo Saula na cestě do Damašku k pravdivému poznání Krista, k vzývání a pokání z hříchu a přestoupení. Ale zpět do Sk 22.

V originálním řeckém textu Sk 22,16 jsou přechodníky, které ukazují na to, že všechny děje ve verši Sk 22,16 se dějí najednou, současně. Není to za prvé vstaň, potom vzývej Jeho jméno. Potom se dej pokřtít, a tak teprve vodním křtem budeš obmyt ze svých hříchů! Přechodníky vyjadřují současně probíhající, nebo navazující děje. A ta věta doslova česky znamená VSTÁVAJE A VZÝVAJE JEHO JMÉNO POKŘTI SE NA SVĚDECTVÍ, ŽE TVÉ HŘÍCHY JIŽ BYLY OBMYTY KRVÍ KRISTA! V žádném případě nemůžeme na základě tohoto verše učit, že až po obmytí vodou Bůh smývá naše hříchy. Nebo dokonce že právě toto obmytí vodou je tou mocí, která smývá naše hříchy.  V Písmu čteme.

• Skutky apoštolské 2:21 a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.´

A tak je třeba chápat Sk 22,16 tak, jak chápe tento verš i odborník na novozákonní řečtinu Kenneth Wuest: „Když jsi již byl narozen z Boha, dej se pokřtít na důkaz, že jsi již ve víře a pokání vzýval Boží jméno a tvé viny ti byly odpuštěny, byly smyty krví toho, Jehož Jméno si vzýval.“

Na důkaz svého pokání z hříchů, své víry, kterou již máme se přeci dáváme křtít! Na důkaz toho, že jsme již byli obmyti krví Beránkovou, že jsme již nová stvoření. Tím vším naplňujeme to, co říká Ananiáš ve verši 15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel.

Ano, křtem vodou ve Jméno Otce i Syna i Ducha svatého se veřejně přiznáváme ke své víře před Bohem, duchovním světem, církví i nevěřícími lidmi. Svědčíme o pravdivosti Boží, když dosvědčujeme jeho svatost, naši zaprodanost hříchu. Jeho dobrotu a slitování, naše zlé srdce a milování zlého. Když svědčíme o nezasloužené milosti, které se nám již dostalo a zvěstováním této milosti v evangeliu Ježíše Krista zveme hynoucí svět a lidi ke kříži.

Byly jsme zachráněni podivuhodným, zázračným a Božím způsobem. Byla to Boží láska dobrota, která nás přivedla k novému narození. Milujeme, protože jsme byli milování Bohem první. Radujeme se, protože Bůh Otec i Bůh Syn se radují ze svého díla a radovali se již na věčnosti, když rozhodli o našem spasení. Tato radost z naší spásy činí naši poslušnost ne věcí nějakého příkazu, který musíme jen poslechnout. Ale věcí lásky, my chceme, toužíme poslechnout. Toužíme vykřičet radostnou zvěst celému světu o našem spasení, a proto vstávaje vírou, vyznávajíce srdcem i ústy to Jméno jmen spěcháme radostně ke křtu.

Hledejme tyto znaky o Božím díle v životě všech, co přicházejí do církve. Hledejme víru a pokání, poznání svatého, spravedlivého Boha, Krista v Duchu svatém a pravdě. Hledejme poznání lidské duchovní bídy a smrti, zármutek Boží v srdci člověka!  Hledejme touhu, radost, poslušnost, lásku k Bohu a Jeho vůli, hledejme nový život z Ducha svatého. Protože jen těm, kdo již vzývali Jméno Kristovo ve víře a pokání, byli naplněni, znovuzrozeni Duchem svatým, jen těm patří křest ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Jen těm patří slova Ananiášova.

Skutky 22,14 On mi řekl: `Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. 15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. 16 Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. ´

Amen!

Odkazy Sk 9,17-18; 2,21;