TOTO JE MŮJ MILOVANÝ SYN! Mt 3,4-17;

TOTO JE MŮJ MILOVANÝ SYN! Mt 3,4-17;

ÚVOD

Pokoj vám! Jak jsme oznámili spolu s bratrem Janem, začneme dnes vyučováním o křtu. A kde jinde bychom měli začít než u našeho vzoru pravého lidství. U Božího Syna, u Pána Ježíše Krista.

Víme, že Pán Ježíš se narodil jako člověk. V těle jako má hříšný člověk vyjma hříchu. Kraličtina říká: „V podobnosti těla hříchu, vyjma hříchu.“  Víme, že Ježíš je Beránkem Božím, vyhlédnutým před stvořením světa. Jan o Něm říká doslova.

• Zjevení Janovo 5:6 Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa. 7 Přistoupil k tomu, který sedí na trůnu, a přijal knihu z jeho pravice. 8 A když tu knihu uchopil, čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před Beránkem; každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. 9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras 10 a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."

Víme, že Pán Ježíš je svatý. Žil dokonalý a spravedlivý život, naplnil dokonale svatý Boží zákon. Kdysi jsem v jedné internetové diskusi viděl kreslený vtip, který se vysmíval křesťanům vyznávajícím naprostou dostatečnost a autoritu Písma. My totiž věříme, že Pán Ježíš se podroboval Písmu, Božímu zákonu. Ježíš je Bůh. Zákon Boží je tedy Jeho zákonem, ale jako člověk se Božímu zákonu, Písmu podřídil.  A oni se tomuto našemu přesvědčení vysmívali. Ale řekněte mi. Mohl by Ježíš Písma ke spáse lidí naplnit jiným způsobem?

• Matouš 5:17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

Druhá věc. Může Bůh popřít sám sebe? Vždyť dobrý Boží zákon vychází ze svaté, dokonale dobré podstaty Boží. Jaký je Bůh, takový je i Jeho zákon! Mohl by tedy dobrý a svatý Boží Syn žít jinak, než v dokonalé shodě s Božím zákonem?

Za třetí. Pán Ježíš je nám jako člověk naprosto dokonalým vzorem lidství. Je nám vzorem života naplňujícího Boží zákon. Je svatý, neučinil nikdy hřích. Ani v myšlence se neprotivil svatému Božímu zákonu. My nejsme svatí, nedokážeme být bezhříšní, a právě proto musel Pán Ježíš splnit vše, co Boží zákon, Písmo požaduje. On je ztělesněním Písma. On je to slovo Boží, které se stalo tělem. Písma mluví o Něm. On je pravdou Písma, je tím pravým životem v Písmu, cestou Písma, neboť Písmo mluví o Něm, ukazuje na Něj a vede jen a jen k Němu!  Je Jeho naplněním, obsahem i cílem.

• Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. 16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

I dnes v kázání uvidíme Pána Ježíše, který se podrobuje dokonale a v lásce Boží vůli. Vůli svého Boha Otce. Dokonce uvidíme, že Pán Ježíš svou podřízeností požadavkům Božího zákona uvádí dokonce Jana Křtitele do rozpaků.  Ale uvědomme si, že pokud je Kristus plností a mírou zralého lidství, nemůže jednat jinak. Musí být dokonale poslušný každému Božímu požadavku a splnit ho. Jeho poslušnost není vynucená, ale z lásky. Jeho poslušnost je láskyplná a Jeho láska je plně poslušná.

Náš dnešní text je Mt 3,4-17. stojí zde zapsáno.

Matouš 3:4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. 7 Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9 Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham! ´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12 Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm." 13 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14 Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" 15 Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. 16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17 A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

Odkazy: ZJ 5,6-10; Mt 5,17; J 5,39; 2 Tm 3,15-17;

TOUHA A POSLUŠNOST V 4-6;

Podívejme se nejdříve do veršů čtyři až šest. Stojí tu zapsáno.

Matouš 3:4 Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5 Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6 vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.

Jan žil na poušti. Měl na sobě šaty z velbloudí srsti, a to nebylo to jemňoučké oblečení z velbloudí vlny, které se vyrábí dnes. Bylo to velmi drsné a na nošení nepříjemné!  Jan jedl kobylky a med divokých včel. Co nám to říká o tomto služebníku Božím?

Slovo poušť je v řeckém originále erémos. A znamená to pustinu, života prázdnou pustinu. Znamená to osamělost a opuštěnost nejenom od lidí, ale v podstatě i od jakéhokoli života. Na druhou stranu ale víme, že i Pán Ježíš byl veden Duchem svatým na poušť Mk 1,10-13; Na poušti hladověl a žíznil. Ale na poušti také byl plně soustředěn na Boha Otce v modlitbě.

To samé můžeme říct o Janu Křtiteli. Byl Bohu naprosto oddán. Tak moc, že se zřekl života uprostřed lidské společnosti. Zřekl se pohodlí, pohodlných šatů příjemných na nošení, zřekl se dobrého jídla. Byl ale velmi blízko svému Stvořiteli a Pánu. Vidíme u něho velikou touhu po oddaném, Boha oslavujícím životě. Není to žádná mnišská askeze pozdějšího raného křesťanství. Protože Jan takto na poušti žil, ale přitom kázal lidem prostým i mocným Boží prorocké slovo. Jeho veliká touha po Bohu a nebi nebyla sebestředně zaměřená. Nešlo mu jen o sebe, aby jen on byl Bohu blízko.  On plně sloužil svým životem Bohu i Božímu lidu Izraeli. Miloval Boha i Jeho lid. Ten, kdo opravdově miluje Boha, nemůže nemilovat Jeho lid, Jeho děti.

• 1 Janův 5:1 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. 2 Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme.

Jan byl opravdu svým životem světlo. Neustoupil ani mocným tohoto světa. Což ho nakonec stálo i život. Neboť si dovolil káznit a napomínat z hříchu cizoložství samotného krále Heroda. Ten žil se ženou svého bratra. Prorok Jan Křtitel ho napomínal a varoval.

• Marek 6:17 Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. 18 Jan totiž říkal Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" 19 Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

Všimněte si, že i ten hříchu zaprodaný muž rozpoznával Boží povolání Jana Křtitele a jeho oddanost pravdě. Verš dvacet. Také Pán Ježíš, když mluvil o Janovi k zástupům, mluvil o Janovi jako o svíci hořící, která svým světlem přitahovala lidi, aby se alespoň chvíli radovali v Janově světle. J 5,35; A tak se k Janovi schází veliké zástupy z blízkého i dalekého okolí. Celý Jeruzalém, Judea a celé přilehlé oblasti Jordánu přicházeli k Janovi, vyznávali své hříchy verše Mt 3,5-6;

I Marek potvrzuje, že tento veliký zástup vyslyšel Janovo volání na poušti k tomu, aby napravil každý jeden z lidí v tomto zástupu svou cestu před Bohem. Počátek zvěstování evangelia Ježíše Krista je totiž ve službě Jan Křtitele.

• Marek 1:1 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. 2 Je psáno u proroka Izaiáše: `Hle, já posílám posla před tvou tváří, by ti připravil cestu. 3 Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! ´ 4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."

Tyto zástupy vyznávali své hříchy před Bohem i před Janem. Slovo vyznávali je řecký výraz eksomologeó. Zahrnuje v sobě vyznávání hříchu, ale i určitý slib obnovení věrnosti Bohu spolu s velebením a chválou Boha. Ukazuje to tedy na pokorný stav srdce. Na poznání Boha a Jeho svatosti i poznání své vlastí duchovní bídy.

A i když víme, že křest Janův není totožný se křtem ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, jak o něm čteme v Mt 28,19, vidíme že křest ukazuje na proměněné srdce. Na pokoru a bázeň před svatým Bohem. Kdo zde křtí? Muž, který je bohabojný a naprosto oddaný svému Stvořiteli, Pánu a Soudci.

A ti, kteří vyznávají své hříchy ukazují svým jednáním na tutéž bohabojnost. Na tutéž touhu po Bohu a nebi jakou měl i Jan. To ukazuje řecké slovo eksomologeó, zahrnující vyznávání hříchu, ale také pokoru, slib, velebení a chválu. To vše pramení z pravdivého poznání Boha i sebe sama. Toto poznání je dílem Ducha svatého v člověku. Oni ještě nevidí Krista, ale Duch svatý pomocí zákona Božího jim dává poznat svatého Boha i jejich duchovní bídu. Dává jim poznat, že jen u Boha je vykoupení. Žalm 130;

• Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. 5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.

Tento stav poznání a pokání musíme dnes hledat a rozpoznávat u všech, kteří vyznávají svou víru v Krista a vyjadřují svou touhu po křtu. Přesto, že v textu máme křest Janův, který není dán křesťanům, ale byl dán národu Izrael a všem v něm, kdo očekávali ve víře příchod zaslíbeného Mesiáše. Vyžadoval tento Janův křest živou víru v Boha a Jeho slovo, tak i jako dnes evangelium Ježíše Krista. Vyžadoval skutečnou touhu po Bohu, po nebi, po pokání, jako i evangelium Pána Ježíše. Vyžadoval také poslušnost Božímu slovu, jako i evangelium Pána Ježíše Krista. Kde je opravdová živá víra, touha, tam je a musí být i živá poslušnost slovu! Ukážeme si to v druhém bodu kázání.

Odkazy: 1J 5,1-2; Mk 6,17-20; 1,1-4; Ž 130;3-5;

POKÁNÍ, NEZBYTNÝ VIDITELNÝ ZNAK DÍLA DUCHA BOŽÍHO V 7-12;

Text pokračuje. Mt 3,7 Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? 8 Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. 9 Nemyslete si, že můžete říkat: `Náš otec je Abraham! ´ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 10 Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. 11 Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12 Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."

Zde velmi dobře vidíme, že Jan Křtitel správně chápal význam křtu, který mu byl dán a skrze něj i celému Izraeli. Chápal, že ne každý může k tomuto aktu vyznání víry přistoupit. Když totiž uviděl, že mnoho farizeů a saduceů přichází spolu se zástupem ke křtu. Tvrdě se na ně obořil. Byl to od Jana nějaký rychlý, nemoudrý soud? Copak on byl jako Bůh a viděl ihned a bezprostředně do srdcí lidí? Ne!

Uvědomme si, že Jan velmi dobře znal farizeje i saduceje, neboť všichni Židé, včetně těchto dvou náboženských skupin si ho často přišli poslechnout. Zkoušeli ho, diskutovali s ním. A on mohl dobře poznávat jejich srdce, protože srdce se vždy projeví. Stav srdce určuje myšlení, mluvení i skutky. A skutky jsou ovocem srdce, jsou-li tedy před našima očima skutky špatné a v rozporu s učením Božího slova, nelze takovému člověku přiznat pravou víru a pokání. Živá víra má jasné znaky, jak potvrzuje Jakub, máme tedy značnou jistotu v posouzení člověka i jeho víry ve světle Božího slova! Jan obě skupiny dobře znal.

• Jan 1:19 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" 20 Nic nepopřel a otevřeně vyznal: "Já nejsem Mesiáš." 21 Znovu se ho zeptali: "Jak to tedy je? Jsi Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." 22 Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?" 23 Řekl: "Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš." 24 Ti vyslaní byli z řad farizeů.

Jan je k těm, u kterých nerozpoznává znaky pravé víry a pravého pokání velmi přísný. Všimněte si jeho slov. Plemeno zmijí. Jistěže zde ve shromáždění není nikdo, kdo by nám chtěl tvrdit, že Jan tyto lidi chválí a že být nazván zmijí je vlastně taková pochvala. Nikdo nechce mít pole plné zmijí, natož třeba dvorek, či samotný dům. Jsou jedovaté, žijí ve skrytu, kde číhají na kořist. Když uštknou, na první pohled neublíží, a moc to ani nebolí, ale smrtelný jed se již začíná šířit cévním systémem do orgánů celého těla. Tichá, plíživá smrt.

Zmije má taktéž jako každý had rozeklaný jazyk. Ten symbol lži. A tak jim Jan Křtitel říká. „Myslíte, že ošálíte Boha? Že to, jak jste z vnějšku krásně bílí Boha zmate? Myslíte si, že Boží milost je tak laciná? A tak snadno k mání? Že se dá koupit vaší vnější formou zbožnosti, a srdce může zůstat plné lži, hrabivosti a nečistoty? Vnější forma zbožnosti. Před tou varuje Pavel svého syna ve víře Timotea.

• 2 Timoteovi 3:1 Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. 2 Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, 3 bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, 4 zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, 5 budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.

Víte i v době Jana Křtitele to bylo stejné. Když Pavel mluví o té sebestřednosti, chamtivosti, prostě o hříchu a bezbožnosti, mluví o tom, co je uvnitř. Mluví o neproměněném srdci, o neproměněném vnitřním člověku. Z kontextu 2 Tm 3,1-5 to jasně vyplývá. Protože pátý verš mluví o čem? Budou se tvářit jako zbožní! Pavel nemluví o lidech ve světě. Tam většina z nich se ani nesnaží předstírat zbožnost. Píše církvi a do církve. A o těch, kteří do církve vnikají pod rouškou vnější zbožnosti, ale přitom do ní nepatří. Tak, jako farizeové a saduceové se snažili uniknout Božímu hněvu, tak stejně je i dnes v mnoha církvích!

Neobrácení potomci Adamovi, zůstávající v hříchu, uvnitř hříšní a duchovně mrtví, s vnější formou zbožnosti! Ale ta vnější forma nemá moc pravé zbožnosti. Uvnitř není život. V originále řecké slovo překládané výrazem „budou se tvářit jako zbožní“ je slovo morfósis a znamená to, že tito lidé navenek ztělesňují, ztvárňují, prostě mají z vnějšku „pravý výraz zbožnosti“. Ale v srdci je všechno to zlo, které Pavel jmenoval. Pokud se tito lidé vpustí do církve, znamenají dříve, či později její smrt.

Proto musíme být jako Jan Křtitel a správně rozlišovat. Nepřijímat jako křesťana někoho jen proto, že on to o sobě říká. Musíme hledat znaky pravé víry, pravého pokání, pravého Božího zármutku. Znaky milosti. Protože to je něčím, co sám Bůh, sám ježíš Kristus hledá. On to nejenom hledá, ale i požaduje. Jak bychom my mohli jednat jinak? Říkat jsem křesťan nic neznamená. Chodit do církve nic neznamená, modlit se, nic neznamená, vést ve chválách nic neznamená, kázat nic neznamená! Dát se pokřtít nic samo o sobě neznamená! Stejně jako v době Jana Křtitele toto vše samo o sobě nic neznamenalo.

Chtěl ses dát pokřtít farizeji? Hm… ale nic to samo o sobě neznamená. Ani dnes to samo o sobě nic neznamená, není-li to podložené srdcem, které se Bohu líbí!  Myslel sis, že když je Abraham tvůj otec, že to stačí? Ne!

A dnes člověče? Myslíš si, že když jsi členem církve, nechal si se i pokřtít a chodíš do ní, že to stačí? Ne! Neneseš-li dobré ovoce, ani ke křtu nepřistupuj, pro své vlastní dobro. A pokud tě církev, starší pustí, nemají pravou lásku k tobě, ani k evangeliu, ani k církvi ani k Bohu. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a spálen ohněm neuhasitelným! Bez díla Ducha svatého v životě a srdci člověka není nic! Jen zdání a klam!

A proto Jan je tak přísný a zakončuje náš druhý bod slovy o sekeře, slovy o dvojím křtu, o křtu Duchem Božím a o křtu ohněm. Oba vykoná sám Ježíš Kristus. Křest Duchem svatým na všech, kteří jsou Jeho. A křest ohněm jednoho dne na těch, kteří jdou do zahynutí. Pokud milujeme Boha, evangelium, církev i bližní, budeme zkoumat a hledat znaky pravé víry, pravého pokání, pravé milosti Boží, než přiznáme člověku spasitelnou víru a povedeme ho ke křtu. A kde tyto znaky nejsou budeme přísní. V lásce, ale přísní, jako Jan Křtitel.

Odkazy: j 1,19-24; 2 tM 3,1-5;

JEŽÍŠOVO NAPLNĚNÍ VŠECH NÁROKŮ BOŽÍCH V 13-17;

Poslední bod kázání se jmenuje: „JEŽÍŠOVO NAPLNĚNÍ VŠECH NÁROKŮ BOŽÍCH.“ Co říkají naše dnešní, poslední verše?

Mt 3,13 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14 Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" 15 Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. 16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17 A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."

Z Galileje přichází Pán Ježíš. Je to něco přes sto Km. Jde tuto vzdálenost pěšky, aby se nechal od Jana pokřtít. To je něco nepochopitelného. Ten, který nás křtí svým Duchem svatým, abychom byli zachráněni a měli život. Ten, který je Stvořitelem života, Pánem života a který je ŽIVOT sám, se nechává od hříšníka Jana pokřtít! A velmi ho tím uvádí do rozpaků. Jan silně cítí, že to není úplně košer podle jeho poznání a chápání. On ví, že je hříšník. Ví, že žije z milosti Boží. A ten, kdo stojí před ním, je sám Pán, Mesiáš. A chce po něm, po nebohém Janovi, aby ho pokřtil! Jan má pocit, že se zbláznil. Svatý Bůh chce být pokřtěn od něj, hříšného člověka, žijícího z víry v Boží milost! Ale v tom právě tkví podstata, hloubka a zachraňující moc Kristovi služby. Co požaduje zákon Boží? Trest za hřích člověka, zaplacený člověkem, lidským tělem!

• Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Dokonale plnit zákon nikdo z Adamových potomků prostě nemůže. Ježíš se musel narodit jako člověk, žít dokonalý svatý život a naplnit každý požadavek Boží! Prostě to, co je nám nemožné pro slabost způsobenou mocí hříchu, učinil Ježíš jako člověk. Jde přes sto Km kvůli tomu! Tím nám ukazuje jako velikou váhu přikládá On sám Božím požadavkům, všem Božím požadavkům. Tolik se k nám v pokoře sklání. Ačkoli my bychom měli padat na kolena před Ním!

Ježíš je podroben zákonu, je pravý Žid. Tím, že poslechne Jana křtitele se ztotožňuje s celým věřícím Izraelem. Se všemi Židy, kteří ve víře v zaslíbení očekávají příchod Mesiáše. A přesto, že On sám je tímto Mesiášem, plní tak každý požadavek Boží. Plní tak Písma. Naplňuje tak všechnu spravedlnost Boží, protože On je spravedlnost Boží. Je to tedy Kristovo směřování ke kříži. Tam na Golgotě bude přeci pokřtěn ve vodách Božího svatého hněvu a soudu. Křest Janův je předobraz. A jeho vynoření zvody Jordánu při křtu, který mu uděluje Jan ukazuje na jeho vynoření z vod soudu Golgaty, na zmrtvýchvstání Krista! Ihned po vynoření sestupuje na Pána Ježíše Duch svatý jako holubice. A tím je nám ukázáno na to, že vzkříšení spravedlivého Krista, kterého smrt neudržela ve své moci, je moc Boží, moc Ducha svatého! Co o tom sám Pán dopředu pověděl?

• Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.  Jan 10:18 Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

A Otec se ke svému dobrému, svatému Synu, k Jeho láskyplné poslušnosti a dokonale poslušné lásce přiznává. Z nebe zazní hlas: „toto je Můj milovaný Syn, Jehož jsem si vyvolil!“ Milovaní, na tomto místě se musím zastavit. Vidíte tu lásku, tu jednotu Boží rodiny? Bůh Otec i Duch svatý jsou zde s Kristem a přiznávají svou láskyplnou jednotu a vztah. Milovaní, jak moc vy sami toužíte být členy této nádherné, překrásné, spanilé rodiny?

Velebme Pána Ježíše, našeho drahého, spanilého Spasitele. Jeho spanilost není spanilostí podle světa. To není jen krásný zevnějšek, ale Jeho podstata, atributy, dokonalé, svaté! To je přeci ta neodolatelná krása Krista a Jeho díla, nelze odolat, když Bůh odstraní závoj našich očí a srdcí, zabraňující vidět Ježíše v pravdě! Blaze všem, jejichž hříchy jsou odpuštěny, všem, kteří z Boží milosti vidí nádheru Krista, slávu i moc Jeho evangelia. Ti radostně spolu s Pavlem vyznávají.

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Nestydíme se za Pána Ježíše, Jeho lásku, jeho mocné dílo, Jeho křest, kterým byl pokřtěn na kříži! „Jsme nesmírně vděční! Milujeme tě Pane Ježíši! Děkujeme ti za tvou odvahu, sílu lásky, ve které si vedl zápas a zvítězil jsi! Děkujeme ti, že jsi nás ve své milosti pozdvihl ze smrti a začlenil do svého vítězného průvodu! Děkujeme ti za tvé odhodlání, které slyšíme ve tvých slovech. To ty jsi řekl.“

• Lukáš 12:50 Křtem mám být pokřtěn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!

Amen!

Odkazy: Ř 8,3; 1,16-17; J 1,17-18; Lk 12,50;

APLIKACE

Křest vodou není pro každého. Jen pro ty, kteří již byli pokřtěni Kristem v Duchu svatém a mají stejnou touhu po nebi, jako Jan a ti, které křtil. Dílo Ducha svatého, Jeho milosti musí být rozpoznatelné v jejich životech, jako bylo rozpoznatelné u lidí v našem textu. Musí nést znaky pravé víry. Církev a její vedoucí, starší, jsou zodpovědní za to, aby rozpoznávali a dobře rozlišovali tyto znaky pravého pokání. Tak jak to dělal i Jan Křtitel. Ti, kterým je nemůžou církev a starší dosvědčit, musí být odmítnuti, žádají-li křest vodou. Musí být dál vyučováni a konfrontováni v evangeliu Pána Ježíše Krista, aby získali moudrost ke spasení, pokud se Pán Bůh smiluje.

Jestliže sám Bůh Syn neváhá ani na okamžik a v naprosté poslušnosti se v Janově křtu ztotožňuje se zbožnými v Izraeli, nechává se pokřtít, aby naplnil vše, co Bůh požaduje. Jak by mohl kdokoli v církvi, kdo tvrdí, že patří Kristu, že byl pokřtěn v Jeho Duchu svatém oddalovat svou poslušnost a tím veřejné vyznání ve křtu vodou? Jde buď o neposlušnost, nebo o špatné chápání evangelia. S takovým člověkem je nutné dál pracovat, modlit se, aby mu Bůh otevřel oči. A církev musí být v potvrzení pravosti vyznání tohoto člověka opatrná!