ZRALÉ LIDSTVÍ PODLE JEŽÍŠE KRISTA! Ž37,7;

ZRALÉ LIDSTVÍ PODLE JEŽÍŠE KRISTA! Ž37,7;

Ž 37:7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.

Motto: Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí přátelé! Ti, kteří z nás jsou věřící, mi dají jistě za pravdu ohledně následujícího výroku. „Jako křesťané mnohdy hledáme a snažíme se najít ten způsob, jak to lépe učinit, že se budeme více líbit Pánu Ježíši. Modlíme se, jdeme více do Písma. Někdy se postíme, více chválíme a vyjadřujeme Bohu svou vděčnost. To jsou dobré věci. Čiňme je! Ale mějme na paměti, že v jednoduchosti je síla.“ Mnohá správná řešení jsou jednoduchá. Máme je často před očima, ale nevidíme, ve smyslu nechápeme. Například základní výrok evangelia je:

• Skutky apoštolské 16:31 Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě."

A souhlasíme s touto pravdou. Určitě ano, uvěří-li ten muž, ke kterému text hovoří, bude spasen! A spolu s ním v jeho domě každý, kdo spolu s ním uvěří v Pána Ježíše! Jde o naprostou jednoduchost. Každý, kdo z boží milosti pozná svou hříšnou bídu a dosvědčí Bohu, že je pravdivý v tom, co říká o hříšném člověku a o svém svatém Synu Ježíši. Každý, kdo uvěří, že Pán Ježíš vynesl na kříž všechny jeho hříchy a zemřel za ně, bude spasen.

• Římanům 10:13 `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.

A někdy máme v Písmu jednoduchý, prostý text. A čteme ho. Přesto jakoby nechápeme jeho význam a sílu, která je v jednoduchosti skryta. Pomoc, kterou nabízí. Cestu, kterou před námi otevírá.

Náš dnešní text bude prostý i jednoduchý. Jde o pár slov ze žalmu 37. Není to ani jeden celý verš. Za chvíli se k němu dostaneme. Nejdříve však ještě jednoduché poučení například z Jakuba.

• Jakubův 3:2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

Jakub píše ve třetí kapitole o lidském jazyku. O tom, že všichni mnoho chybujeme, co se týká našeho jazyka, mluvení. Píše i krásné zaslíbení. Nikdo z lidí nedovede zkrotit jazyk. Ale Bůh ano. On dokáže ve svých dětech způsobit naprosto vše. Každý zázrak. Proto Jakub zaslibuje. Že ve chvíli, kdy bude náš jazyk posvěcen, bude posvěceno celé naše tělo.

Cesta, kterou před námi otevře Písmo dnes, je podobná. Náš dnešní text je Žalm 37,7a. A já vám ho dnes nabídnu nejen z ekumenického překladu, ale i ze studijního, kralického a B 21.

Odkazy: Sk 16,31; Ř 10,13; Jk 3,2;

1. Žalmy 37:7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. ČEP
2. Ž 37,7a Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. ČSP
3. Žalmy 37:7a Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. BKR
4. Žalmy 37:7 Zůstávej v klidu před Hospodinem, trpělivě na něj vyčkávej. B 21

Tichost jako první krok

První polovina verše 37 je v našem ekumenickém překladu nejstručnější: „7 Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.“ Pro ty z nás, co jsou rázněji, vojensky zaměření je tato stručnost dostačující. A myslím, že my všichni, když si sáhneme do svědomí, nikdo z nás neřekne, že neví, co po něm tato Boží slova požadují. Jako obsažnější, hlouběji vysvětlující se však staví překlady studijní, kralický i překlad Bible 21.

Všechny použité překlady ale začínají stejně. Mluví o tichosti, mlčení a klidu. Kdy slovo klid v B 21 ukazuje, že se jedná o tichost, mlčenlivost a klid celého člověka před Hospodinem Bohem. Tichost, mlčenlivost a klid srdce nového stvoření! Tak jako ovládnutí, posvěcení jazyka z Jk 3,2 je klíčem k ovládnutí a posvěcení celého těla a přichází zevnitř působením Ducha svatého v novém člověku. Je tichost klíčem, prvním krokem k posvěcení, k poslušnosti a k pravé důvěře Bohu! A děje se nejprve působením ducha Božího v našem novém srdci Ez 36,26, když dostáváme nové srdce narozením z Boha.

Tato tichost, která je darem a působením Ducha svatého je nezbytná pro život víry. Žalm čtyřicet dva nejen ten, to potvrzuje.

• Žalmy 43:5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Duše člověka, jeho srdce se může rmoutit z mnoha důvodů! Může jít o věci vnitřní, o stav vaší duše, vašich emocí. I o věci vnějších okolností. Můžete se hněvat, cítit nespravedlnost. Můžete prožívat hořkost, strach, nevíru, pochyby.  Vnější věci jsou nedostatek hmotných potřeb, které ale způsobují znovu pnutí, zármutek, strach, křik i pláč duše, vašeho ducha, vašeho srdce. Vaše srdce může být hlasité, halasné, neklidné tím vším. Pojďme se podívat na Marii, matku Pána Ježíše.  Bůh Duch svatý ústy proroka Simeona hovoří k Marii.

• Lukáš 2:34-35 A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat–i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."

Bůh nalezl zalíbení v dívce Marii. Ze své dobroty ji činil ženou pokornou a zbožnou. Ale věřte, že ve chvíli, kdy vidí svého Syna Ježíše trpět a umírat na kříži, její srdce pláče a v nesnesitelné bolesti volá, naříká, křičí! Je to naprosto přirozené! A kdo, nebo co ji dá sílu, aby obstála v tak těžké hodině? Ona věří Bohu. Jeho zaslíbení, přesto, že i ji vidíme pochybovat, když podléhá pokušení myslet si o svém synu, že se pomátl, že potřebuje pomoci a s dalšími příbuznými i s Ježíšovými bratry urazí skoro padesát kilometrů, aby Ježíše přesvědčili a přivedli zpět domů! Mk 3,21-35;

Marie věří Bohu! Je spasena skrze víru. Přesto její srdce ve chvíli utrpení a hrozné smrti jejího Syna křičí bolestí. A Marie sama uvnitř i navenek křičí a pláče bolestí. Celá její bytost! Ale je to její víra a důvěra v Boha, která pomalu a trpělivě tiší Marii, její nářek a bolest. Je to sám Bůh, který skrze víru Marii posiluje!

• 1 Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

A můžeme ve výkladu zamířit mnohem výše než k Marii.

• Marek 14:33-36 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."

Zármutek, smutek! Až ke smrti! Slyšíte? Slyšíte jak srdce, duše Pána Ježíše volá, křičí? Smutek smrti, smutek smrti! Ježíš, náš drahý Pán, stal se člověkem stejným, jako my. Vyjma hříchu! Hluboký zármutek, to je jeden ze způsobů, jak duše, srdce člověka zoufale volá a křičí! Každý z nás to už myslím poznal, a jestli ne, pozná! Pán Ježíš to sám na sobě zakusil v absolutní plnosti. Ale vidíte, co učinil? Odevzdal to do rukou Otce! Sám nejedná! Důvěřuje Otci naprosto. A to je tichost před Bohem!

Není to rezignace! Neznamená to, že před ním nevylejeme své srdce, že nikdy nepocítíme zármutek, strach, hněv, nespravedlnost a nepřijdeme s tím k Bohu! Neznamená to, že naše srdce nikdy takto před Bohem nezakřičí. To je milovaní přirozené, naprosto přirozené! Ale zůstaneme před Bohem tiší ve smyslu vlastního řešení, vlastního jednání. Ne má vůle, ale tvá Bože se staň! Přijdeme se soužením, trápením, i pokušením se vším tím pláčem a křikem aktivně k Němu a ta tichost je důvěra v Něj, v Hospodina a Jeho záchranu!

Jaký je rozdíl mezi námi a Pánem Ježíšem? On se stal tělem, naplno člověkem jako jsme my. Ano, ale On je svatý. My obmytí hříšníci! On nepodlehl pokušení a naplnil Otcovu vůli. My často podléháme a když naše srdce křičí v zármutku, či jinak, často couvneme a hledáme vlastní východisko, řešení, sílu. A mnohdy za cenu hříchu. Dokonce pokud dovedeme argument do krajnosti, každé řešení podle nás je tělesnost a určitá neposlušnost. A neposlušnost je hřích.

Když tedy uvnitř křičíme ať uprostřed zkoušky, tísně, zármutku, či jakýchkoli okolností. Prosme Boha v Kristu, aby On ztišil naše srdce, aby se smiloval. Každý nářek, pláč a křik našeho srdce je potřeba tišit Kristem, Jeho slovem a modlitbou k Němu.

Nejhorší a nejnebezpečnější je, když v nás začne křičet hřích a pokušení hříchu. To je řev ďábelský je potřeba ho kategoricky, ihned umlčet modlitbou, Písmem a když nestačí má modlitba, pros bratra o modlitební podporu! A když nestačí moudrost, kterou ti už Bůh v Písmu dal, pros bratra, aby pomohl moudrostí, kterou už z Písma dal Bůh jemu! A pokud ani to nepostačí, pros třeba starší, či třeba celý sbor o modlitby a moudrost!

 Ať tě v této věci bratře, sestro nic nezastaví! A pamatujme dobře, že i přirozené volání, pláč a křik srdce z důvodů, které nejsou sami o sobě hříšné, může k hříchu velice rychle vést! Proto neotálej, vylévej své srdce před Bohem a tiš jeho křik s pohledem upřeným na Ježíše. Je moudré nemodlit se za tichost až když věci přijdou, ale už v čase kdy je srdce možná tiché. Je dobré požáru předcházet, co to jen jde! A když vzplane, utíkej ke Kristu. Z Jeho úst neuslyšíš ne! On velí ústy Pavla.

• Efezským 6:13 Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Odkazy: Ez 36,26; Ž 43,5; MK 3,21,35; 14,33-36; 1 K 10,13; Ef 6,13;

Touha po Bohu a trpělivost jako síla a štít

Ačkoli v ekumenickém překladu na první pohled nenajdeme ani touhu ani trpělivost, jsou tam! My jsme přeci zemřeli spolu s Ježíšem Kristem na kříži. Všechno to staré, temné, tělesné a hříšně je mrtvé. A spolu s Pánem Ježíšem jsme byli na kříži vzkříšeni ze spánku duchovní smrti k novému životu!

• Římanům 6:3-4 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?  Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.

Šestá kapitola listu Římanům nehovoří tedy jen o tom, čemu všemu starému, hříšnému, zlému a tělesnému jsme zemřeli. Ale jestli jsme skrze Kristovo vzkříšení byli povoláni a vstoupili jsme na cestu nového života, co vše to znamená? Pavel v Galatským říká, že…

• Galatským 6:15 …nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

Pavel v listu Galatským mluví o Kristu v celé jedné třetině veršů, celkem 45x. Jestli můžeme o někom prohlásit, že před našimi zraky skutečně visí na kříži spolu s Kristem, je to Pavel, otrok a apoštol Kristův! Tolik je Pavel přemožen křížem! Tolik visí duchovně na Ježíši Kristu. Závisí na Ježíši Kristu! Nechce se chlubit ničím jiným, než křížem Pána a samotným Pánem Ježíšem, který pro něho, Pavla podstoupil tak nekonečně mnoho! Svět a všechno, co náleží světu bylo přibito na kříž a pro Pavla je to mrtvé! Pavel byl přibit na kříž a je pro svět mrtvý!  Pro Pavla je nejdůležitější nové stvoření. Co je to? Je to ovoce kříže. Důsledek kříže. Je to nesmírná moc. Je to podíl na přenesmírné slávě Krista. Je to nový člověk, který se narodil z Boha, z Jeho svatého Ducha!

Nové stvoření je člověk, který se narodil z Boha skrze víru a pokání a …

1. Zná osobně Pána Ježíše Krista, jeho slávu.
2. Zná moc kříže, co pro nás Syn Boží učinil.
3. Zná smysl, účel, cíl kříže.

A v tom třetím bodě o smyslu, účelu a cíli kříže je skryta podstata nového stvoření. Kým jsme byli? Otroci hříchu, ďábla, smrti J 8,44. Boha jsme nenáviděli. Dnes jsme Boží děti obnovující se podle obrazu svého Stvořitele Kol 3,10! rostli jsme leda tak ve vzpouře a hříchu. A nyní rosteme do Kristovi nádherné podoby Ef 4,13. Písmo o božích dětech v evangeliu podle Jana píše.

• Jan 1:12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Milovaní, vy kdo patříte Kristu, máte moc božích dětí. Není to vaše moc. Je to moc Boží, která vás střeží ke spasení skrze víru v Pána Ježíše Krista! 1 Pt 1,5; a tato moc vás střeží specifickým způsobem. Co o tom píše Jan?

• 1 Janův 4:3-4 každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Ve světě je ďábel a jeho duch. Celý svět ve zlém leží 1 J 5,19; mezi lidmi a v lidech vládne antikrist. Ale Duch svatý, který je v nás je větší, mocnější a nejmocnější! Ba co víc, on zůstává v nás. Bůh touží žít v nás skrze svého svatého Ducha! Zopakuji, Bůh touží žít v nás skrze svého svatého Ducha. On miluje své děti od věčnosti věčnou, dokonalou láskou a touží, aby Jeho lásku opětovali! Jeho cílem je vztah Otce a jeho dětí plný lásky.  Jeho láska je láskou žárlivě milující a střežící Jk 4,5. To, že v nás Bůh zůstává a my díky této Jeho věrnosti zůstáváme v Něm je v 1 J 4,12-16 zopakováno pětkrát! To už je pořádná porce biblické jistoty, že?

Jestli chápeme takové mocné pravdy, potom chápeme, co znamená, že do našich srdcí byla vylita spolu s Duchem svatým láska Boží. Láska Ducha svatého! Jak stojí v Římanům 5,5. Tato naděje je jistojistá a tedy neklame! A tato láska má nějakou podstatu. Dokonalou, neměnnou! Je ve vás. Vám k dispozici, na vaší straně. Bůh, Kristus ve vás ji žije skrze vás! Pavel vyhlašuje celému světu.

• Galatským 2:20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Tato slova Pavla mluví o tom stejném, plném, úplném a těsném vztahu mezi Bohem a Jeho dětmi, jako slova v 1 J 4,12-16 mluví o zůstávání Boha v nás a nás v Bohu. Taková mocná je naše jistota v Bohu, v Jeho dobrotě a věrnosti! Vždyť on je stále tentýž, nepoleví, nezeslábne, nezreziví jeho dobrota, láska a věrnost!

Vraťme se ale k podstatě boží lásky, která byla vylita do našich srdcí. Jaká je? Kam půjdeme, abychom ji poznali? Do Písma drazí posluchači! Do Korintu!

• 1 Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.  Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.  Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska je: trpělivá, laskavá, raduje se z pravdy, vydrží všechno, věří, má naději, je vytrvalá.

Láska není: závistivá, vychloubavá, pyšná, nečestná, prospěchářská, prchlivá, neodpouštějící, škodolibá.

Doufám, že když hledíte na to, jaká je láska, dobře tam uvidíte naše principy, které jsme si vytáhli i z našeho dnešního textu. Tichost, touhu, trpělivost a důvěru, víru v Boha.  Zastavme se nyní u touhy a trpělivosti.

1. Touha je bytostně silné přání, silný sklon, tíhnutí k něčemu, bytostně silné přichycení se, držení se něčeho, lpění na něčem!
2. Trpělivost je ctnost, která nás činí emocionálně silnými tváří v tvář nepříjemným a těžkým věcem. Dává nám sílu zůstat klidnými a soustředěnými. Jde o sebeovládání. Spurgeon o trpělivosti řekl. „Každý ji chválí, ale málokdo ji má!“

Bible o tom říká: „Přísloví 25:28 Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.“ Samozřejmě, že u ženy má nepřítomnost sebekontroly stejně zhoubný dopad.

A jakým způsobem použijeme, či používáme touhu a trpělivost jako sílu a štít? Budete-li jen chvilku přemýšlet, přijdete na to určitě sami. Ale nejdříve vám řeknu toto. Jste-li křesťané, máte-li v sobě Ducha svatého a Jeho lásku, je ve vás i Kristova tichost před Bohem Otcem, Kristova touha po Bohu Otci, která na Otce očekává, i Kristova trpělivost a sebeovládání! Prostě to máte v sobě! Na vás je, abyste v modlitbě a v Písmu dávali novému stvoření ve vás růst!

Kristova touha ve vás po Otci, po něm samotném vás mocně potáhne ke Kristu. Vždyť Ježíš prohlašuje, že přitáhne k sobě všechny neodolatelnou silou a mocí! To je ta síla táhnoucí vás neodolatelně a nezadržitelně k Bohu!

• Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

A trpělivost Krista, Jeho sebeovládání je váš štít a vaše hradby. Milovaní, to co řeknu nám nezní moc příjemně, ale nemáme výmluvu, pokud netoužíme neodolatelně po Bohu, pokud nejsme trpěliví podle Krista. Tiší a ukáznění. Pokud se tomu od Krista neučíme, pokud v tom nerosteme. Bratře, sestro, máš to, rosteš v těchto věcech? Může ti to církev, tvá rodina dosvědčit? Co říká Mesiáš, Syn Boha živého…

• Matouš 11:29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Odkazy: Ř 6,3-4; 5,5; Ga 6,15; 2,20; J 8,44; 1,12; 12,32; Kol 3,10; Ef 4,13; 1 Pt 1,5; 1 J 4,3-4; 5,19; 4,12; Jk 4,5; 1 K 13,4-7; Př 25,28; Mt 11,29;

Důvěra, víra V Boha jako jistota

Náš dnešní malý text mluví o tichosti před svatým Bohem, která hledá Jeho vůli! Ne svou. O touze po živém Bohu, která nás nezadržitelně táhne k Bohu v Kristu. O kázní a sebeovládání, které nás činí pevnými a nepohnutelnými tváří tvář zkouškám a těžkostem. Milovaní svatí, to vše jsou dary Ducha svatého ve vás! Je to Boží láska ve vás, která je tichá, toužící, ukázněna a poslušná. Je věřící, v plné důvěře Bohu a tím vším prokazuje, že Boha miluje! Pojďme do Židům. Do listu víry. Do jeho jedenácté kapitoly, která je kapitolou o důvěře Božích svatých.

• Židům 11:1-3 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.  K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.  Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

Objekt naší víry je podle těchto slov neotřesitelný, spoléháme na něj! Přestože duchovní skutečnosti jsou tomuto světu skryté, my o nich nepochybujeme a máme pevnou jistotu. Boží slovo je mocné a tímto mocným Božím slovem Bůh stvořil světy z ničeho! Proto máme neotřesitelnou důvěru v každé a v celé Boží slovo 2 Tm 3,15-17!  To je víra, kterou Bůh žádá, ale milovaní, vzhledem k tomu, že nám samotným byla darována vylitím Ducha do našich srdcí a není v žádném případě z nás a z našich schopností, skutků či sil, jde tu o naprostou, absolutní Boží lásku a dobrotu! Bůh žádá, co sám nejprve dává v Kristu!

Když Pavel ve Filipským požaduje po věřících poslušnost, ví, že tak může chtít a požadovat jen proto, co napsal ve Fp 2,13-14. A znovu zde znějí slova o tichosti, očekávání na Boha a důvěře!

• Fp 2,13-14 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování,

List Židům ukazuje na sílu tohoto spolehnutí se na Boha, projevující se neochvějnou vírou.

• Židům 11:30-37 Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími. Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče.

Už vás pronásledovalo vojsko nejmocnější země světa s úmyslem vás zahubit? Byli jste mučeni, bičováni, vězněni v okovech a těžkém žaláři? Byli jste kamenováni jako Pavel? A řezáni pilou zaživa? Kdo je tak silný? Každý, kdo myslí že on to vše vydrží, už prohrál! Nelze čelit těm věcem po lidsku. Ale je tu mocný Bůh, který žije ve svých dětech skrze svého Ducha. Je tu Syn Boží, který už prošel vším pokušením, mučením a utrpením. Který se stal hříchem pro nás a byl odloučen od Otce. Tento nejstrašnější okamžik všech věků se odehrál zde na toto světě, v této časnosti. To my a naše hříchy to učinili! Ale díky kříži Krista všichni, o kterých čteme v Žd 11 obstáli, protože Ježíš obstál a dal jim všem vírou obstát!

O tom, zda Boží otrok obstojí, rozhoduje Pán Bůh sám. On jediný má moc to učinit a učiní to! Když Pavel kárá nás všechny, abychom nepochybovali o druhých, nesnižovali a nesoudili je v našich očích a srdcích, co praví?

• Římanům 14:4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Když tedy milý sourozenče v Kristu přijde jakýkoli útok, jakýkoli tlak. Zvenčí, či zevnitř. Od světa, nebo od Zlého a jeho démonů. Nebo z hlubin tvého starého lidství sebestřednosti, sobectví a neposlušnosti, které přetrvává ve tvém padlém těle. Je jedno odkud to přichází. Záleží na našem pochopení, poznání, pohledu a z toho pramenícím postoji! Záleží na tom, jak připravené je nové stvoření, nové lidství v nás. Jak je sycené, budované v Kristu. Je to Bůh, kdo spasí i kdo posvětí a kdo své dílo dokoná a přivede nás do cíle. Ale naše je zodpovědnost, zda se pereme a rveme. Zda se sytíme a modlíme. Zda se učíme tichosti a kázni. Cílem je umrtvit staré, vybudovat a posílit nové z Krista.

• Efezským 4:22-24 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Pravý věřící roste v osobním poznání Ježíše Krista a tím i ve svém posvěcení každý den! To slovo odložte v Ef 4,22 je velmi slabý český výraz! Kdo poznal pravdu Ježíše Krista, ten nenávidí hřích a roste v nenávisti ke starému lidství oklamanému hříchem. Takový muž či žena se nesvléká a neodkládá toto staré lidství, jako když přijdeme domů z plesu. Muž v nádherném a drahém obleku z nejlepší látky perfektně ušitém, žena v zářivých, dokonalých večerních šatech znázorňujících její ženskost, pomalu se svlékají, aby šatstvo neponičili a těší se, až ho znovu obléknou! Ne!

Křesťan ví, že je na tom hůř než bezdomovec, který se roky nemyl a svůj šat roky nepral! To staré páchne hříchem. A špína tohoto hříchu je horší než obsah žumpy, či hnojiště. Je to horší než místo, na kterém zemřel člověk, tělo zůstalo ležet a mrtvolný rozklad potřísnil a zaneřádil všechno, protekl vším! Proto ze sebe špínu a smrt strhám, strhávám, znovu a znovu ze všech sil! Rvu ji ze sebe i kdybych se měl zranit a přijít o část těla. Ježíš přeci jasně říká.

• Matouš 5:29-30 Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.

Obnovování probuzené mysli má být stejně horlivé, odhodlané a dobývající jako mocné vojsko drtící nepřítele. Jde o tři stupně hradeb, které je třeba zdolat.

1. Horlivá, vroucí modlitba, David v žalmu 51,12 volá úpěnlivě k Bohu: „Stvoř mi srdce čisté ó Bože a v mém nitru přímého, pevného ducha!“
2. Potřebujeme obnovovat mysl také přijímáním zdravé duchovní stravy! Písmo je mléko, kaše i chléb a maso, i zelenina, i lahodné zákusky. Vyvážená, dokonalá duchovní strava. V Ř 12, 2 Pavel píše, že nezbytnou součástí proměny mysli je poznávání Boží svaté vůle, a to jde pouze v Písmu 2 Tm 3,15-17!
3. A to, o čem mluvíme dnes je stejně důležité a nezbytné. Naplnění modliteb i poznání Boží vůle v praxi! Tichost před Bohem, ve smyslu pevného, trvajícího rozhodnutí pro Jeho vůli! Touha po něm, která očekává na Jeho jednání. A to trpělivě a ukázněně!

Petr píše ve svém prvním listu.

• 1 Petrův 1:13-14 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti;

To je to, co stojí v Ef 4,23. Je to praktické oblékání nového lidství. Které má božský potenciál! Je přeci psáno, že máme podíl na božské přirozenosti 2 Pt 1,4. Toto lidství máme horlivě hledat a činit! Dychtit po něm! Jako po šatu mnohem krásnějším než nejlepší oblek, či smoking než nejkrásnější večerní róba. Vždyť tím šatem je Kristus sám. Jeho svatost, láska, poslušnost, odvaha, touha po Bohu Otci a jeho slávě, pevná víra, tichost, pokora, radost, soucit, milosrdenství, slitování, vytrvalost, pevnost, stálost, věrnost, nepohnutelnost, spravedlnost. Vše, co patří ke zralému lidství, měřeného mírou právě Ježíšovi plnosti!

Ošklivíš si záměrně to staré, hnusné, odporné a strháváš to? Voláš horlivě, vroucně, úpěnlivě k Bohu na modlitbách? Nemůžeš se dočkat, až ráno vstaneš a začneš oblékat šat Kristův? Dychtíš ho oblékat, být v něm neustále. V činění dobrého? Máš bázeň před Bohem a zármutek z poznání svého hříchu? Rosteš v poznání Boží svatosti tím, že poznáváš stále více, jak je Bůh svatý a dobrý, jeho svatost a dobrota v tvých očích stále roste a poznání tvého hříchu, Boží zármutek nad tvým hříchem roste? Zdá se ti, jako by si byl paradoxně hříšnější a hříšnější s každou další kapitolou Písma, kterou si studoval, s každou další modlitbou? To je znakem pravé víry a růstu, neděs se! Pokud zároveň s tím platí, že když se podíváš z větší výšky a v delším časovém horizontu na svůj život, jsou tam vidět veliké boží věci a změny! Jsi prostě jiný, než si byl před obrácením, po něm a v prvních letech víry. Svědčí o tom tvá rodina, tvůj sbor i Duch Boží v tobě přítomný? Raduj se! Protože církev může být vděčná za tvůj podíl na službě evangelia! A Písmo svědčí o Boží věrnosti i dobrotě takto.

• Filipským 1:6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Amen!

Odkazy: Žd 11,1-3; 30-37; 2 Tm 3,15-17; Fp 2,13-14; 1,6; Ř 14,4; Ef 4,22-23; Mt 5,29-30; Ž 51,12; 1 Pt 1,13-14; 2 Pt 1,4;