JEŽÍŠ JE VZKŘÍŠENÝ! (IZAJÁŠ 61,1-3)

 

Ježíš je vzkříšený!

(Izajáš 61,1-3)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. dubna 2023

Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Lk 24:46-48  

 

Pokoj vám v Kristu!

V pátek jsme si zde v tomto sále připomínali ukřižování Pána Ježíše. Nechali jsme se vést 53. kapitolou z knihy proroka Izajáše. Bůh v ní odkrývá prakticky neuvěřitelnou zprávu. Zprávu o služebníku, kterého on sám pošle, aby těm, kteří nejsou u Boha spravedliví a jdou do zahynutí, přinesl spravedlnost, a tak věčný život namísto spravedlivého odsouzení.

 

1. Úvod: Koho dnes zajímá historie?

Izajáš. 2700 let stará historie. Kdo se dnes o to zajímá? Snad pár nadšenců v Historickém ústavu na Akademii věd. Historie – někdy si myslíme, že to, co se stalo v časech před námi, to je všechno už pryč a nemá to co dělat s námi dnes. A přece bych nás chtěl dnes ráno znovu vést do této knihy, do knihy proroka Izajáše, protože jde o slovo od živého Boha, které může dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše (2Tm 3,15). Je to slovo, které zjevuje Boží věrnost. A tato věrnost nás dovádí až k dnešnímu dni, ve kterém se radujeme ze vzkříšení Pána Ježíše.

• Iz 61:1-3 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, 2 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, 3 pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k jeho oslavě.

Izajáš - 700 let před Kristem Bůh skrze tohoto proroka podivuhodně zaslibuje vysvobození židovskému národu. Doba pokoje a radosti v Izraeli minula. Po téměř 50 letech rozkvětu přichází Boží soudy. Nejprve na sever, do království severního Izraele a později i na jih – do království Judského. Asyřané, Babylóňané, jedno vojsko za druhým plení zemi a její obyvatele odvádí pryč, do zajetí. A důvod je zřejmý: srdce židů se odvrátilo od Boha.

 

2. Boží věrnost je naše naděje

Ale Pán Bůh je věrný. V každém pokolení zachovává ostatek lidu, který se drží vírou Boha (Ř 11,4). Pán Bůh vždycky byl věrný. To je jeho vlastnost. Věrnost je součást Božího charakteru. A z jeho věrnosti k nám proudí nesmírný užitek. Navzdory naší vlastní nevěrnosti, Bůh zůstává věrný svému charakteru, své spravedlnosti i své lásce. A právě proto můžeme i my poznat pokoj s Bohem!

 

1. Od počátku v zahradě Edenu

Podívejme se hned do 1. knihy Písma, do Genesis. Když Adamovi a Evě Bůh zaslíbil vysvobození z důsledků jejich vzpoury, svůj slib dodržel. Všichni tři, včetně hada, ďábla, slyšeli Hospodinovo slovo o záchraně lidí a porážce satana:

• Símě ženy rozdrtí satanu hlavu, on pak jemu patu (Gn 3,15)

Tak veliké očekávání vysvobození z Božího odsouzení měli Adam s Evou, že po narození prvního dítěte Eva řekla: Získala jsem Hospodina. Myslela si, že její první syn je ten, kdo je vysvobodí z pout hříchu, která všechny tak pevně sevřela. Ale ukázalo se, že Kain není Spasitel… Kain zabil svého bratra Ábela. Ale Bůh je věrný. Od počátku zjevoval lidem cestu spásy.

 

 

 

2. Skrze Mojžíše v Egyptě

Chci připomenout Mojžíše: toho Bůh povolal zprostřed hořícího keře (Ex 3), aby skrze něj vyvedl izraelský národ z Egypta. Provedl je mořem, kde se rozestoupily vody a Izraelci přešli sucho nohou do bezpečí. Zato egyptskou armádu, která je pronásledovala, zalily vody. Tak se stal tento příběh o Božím jednání s Izraelem fyzickým obrazem duchovních skutečností Boží věrnosti. A to těchto:

Bůh je ten, kdo zachraňuje.

Zachránil Izraelce z egyptského otroctví. Stejně tak Bůh zachraňuje i dnes, a to z otroctví hříchu. Vím, že tu dnes jsou v sále dva druhy lidí. Jedni jsou vysvobozeni z otroctví hříchu a stali se služebníky spravedlnosti skrze víru v Krista Ježíše. Druzí jsou stále v zajetí hříchu. Možná si říkáš: ne já jsem svobodný. Dělám si, co chci já a nikomu neotročím. Ale ty jsi otrok, otrok hříchu, protože ses nepokořil před Bohem. Jestli nedůvěřuješ Bohu a nechodíš v této důvěře poslušností Bohu, pak jsi poslušný ďáblu. Můžeš mít jen jednoho pána a nemůžeš být bez žádného pána. Buď otročíš ďáblu nebo sloužíš Bohu. Nic mezi tím neexistuje.

Bůh zachraňuje skrze vysvoboditele, spasitele.

Izraelce vyvedl z Egypta skrze Mojžíše. Mojžíš byl vůdce, bohabojný muž. Ale jeho služba byla pozemská. Neměl moc nikomu odpustit hříchy a dát věčný život. Je pozemským služebníkem, na kterém Bůh ukazuje duchovní slávu přicházejícího služebníka Ježíše Krista. To je jiný vysvoboditel, zachránce, spasitel. Ten zachraňuje lidi od horšího otroctví – od otroctví duše.

• J 8:34 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

Ale Ježíš, Syn Boží, osvobozuje od otroctví hříchu.

• J 8:36 Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.

 

Bůh zachraňuje pro nový život.

Z otroctví Egypta vyvedl Bůh Izraelce a dal jim zemi, aby v ní sídlili. Ale znovu, to je jen pozemské místo, dočasné. Nová země, která vytrvá na věky, ta přichází, to je ta nebeská, věčná. V ní budou přebývat všichni ti, kteří nalezli nový život v Kristu skrze víru. Tak vidíme v Písmu, jak je Bůh věrný. Ani když jsou lidé nevěrní, On se nezmění. Ani o staletí později, v knize proroka Izajáše, tomu není jinak. Bůh skrze postupující zjevení víc a víc vykresluje obraz Spasitele, který zachrání Boží lid. A nejde už jen o fyzické obrazy duchovních skutečností, ale čím dál více o věčnost. I když až do příchodu Ježíše na zem, bylo očekávání v národě Izraelském soustředěno především na obnovení slávy národa, jako tomu bylo třeba za krále Davida, či jeho syna Šalomouna, prosvítají v Písmu paprsky naděje, mířící dál než k pozemské slávě, pokoji, či zemi. Směřují k věčnému Bohu samotnému, jehož věrnost svému charakteru se dotýká mraků (Ž 36,6). Jak potvrzuje žalmista

• Ž 117:2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná!

Pro Boží věrnost se už očekávání Izraele zaměřovalo ke spasiteli, který obnoví národní suverenitu a slávu izraelského království. Jakou radost a jaké očekávání muselo nastat všude v Judsku i dále, kam se dostala slova proroka Izajáše.

• Iz 61:1-3 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, 2 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, 3 pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k jeho oslavě.

O kom to Izajáš mluví? Kdo je ten očekávaný Boží služebník, který přinese radostnou zvěst Izraeli? Chvála Pánu máme v rukou také Nový zákon! Boží zjevení v něm vrcholí.

 

3. Boží věrnost vrcholí v Kristu

Máme zde příběh Filipa a etiopského dvořana. Ten se vracel z Jeruzaléma a ve voze četl svitek Písma. Právě on nám nyní pomůže. Ano, četl Izajáše!

• Sk 8:30 Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?" 31 On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.

 

Izajáš píše o Božím služebníku, který vykoupí Boží lid. Nebude to fyzický národ, ale duchovní národ. Nevykoupí ho pro kus země na Blízkém východě, ale pro věčné království. Nevykoupí je, aby žili bez víry v Boha, ale pro věčnost, ve které vším, co jsou budou Boha oslavovat. Tak slavná je Boží věrnost!

Abychom rozuměli Starému zákonu, abychom rozuměli Božímu slovu o přicházejícím služebníku v Izajáši 61. kapitole, kterou jsme v úvodu četli, potřebujeme celé Boží zjevení Písma, potřebujeme pomoc Ducha svatého. To On odkrývá celou pravdu Písma v Novém zákoně.

 

1. Přicházející služebník Ježíš Kristus

 V evangeliu podle Lukáše najdeme, kde vrcholí Boží zjevení o přicházejícím služebníku, o tom, který vysvobodí svůj lid na věky. Otevřme Písmo v Lk 4,16-21. Ježíš

• Lk 4:16 Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. 17 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: 18 `Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, 19 abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´ 20 Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. 21 Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Ježíš vztahuje slova z Izajáše 61,1-3 na sebe! On je ten přicházející služebník. On je Spasitel. Komu to říká?

Dnes se splnilo toto Písmo! Byla snad obnovena svrchovanost Izraelského národa ve dnech Ježíšových? Ne, určitě ne. Vždyť vojenskou silou nad židy panoval Řím. Bez souhlasu římského správce Pontia Piláta nemohl být nikdo odsouzen k trestu smrti. Jemu byli podřízeni nejen lidé, ale ve věcech státu i náboženští vůdcové národa – velekněz a židovská rada (Lk 23,13). Nejde o pozemskou svobodu! Jde o víc! Písmo se v Ježíši Kristu splnilo mnohem slavnějším způsobem. Způsobem, o kterém se lidem ani nezdálo.

• Žd 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Toto je konečné Boží zjevení. Vše, co Bůh chtěl lidem říci, odkryl v Kristu Ježíši. Kristus je jako jasné světlo, které když se rozzáří, je všechno vidět takové, jaké to ve skutečnosti je. Šli jste někdy na táboře noční stezku odvahy? Člověk sotva vidí na krok, snad jen tuší, že kolem je les a o stromu ví, až když do něj takřka narazí. Ale ráno, když se rozední a vše prostoupí denní světlo, náhle je vidět každý strom, i potok, svah a cesta. Ježíš Kristus je světlo od Boha. V něm rozumíme na čem, v životě záleží, co je dobré a co zlé, co je dobrá Boží vůle a co hřích, v čem je život a kde smrt. V Kristu Ježíši Pán Bůh ozařuje cestu spásy jasným trvalým světlem, aby tak každý, kdo po ní vykročí, šel bezpečně až do cíle, do Božího království.

 

2. Světlo pro Izajáše

Jak Kristus zachraňuje? Nyní Duch svatý vrhl světlo i na oddíl z Izajášova proroctví. Kdo jiný je více způsobilý k výkladu Písma, než sám jeho autor? To, co bylo v mlze staré smlouvy, to bylo nyní Kristem nádherně odkryto a osvětleno. Jak Pán Ježíš vykládá Boží zaslíbení vysvoboditele, které se táhne celým Starým zákonem? Izajáš přinesl židům zvěst o budoucí svobodě národa. Ale Kristus přišel vyhlásit něco mnohem důležitějšího. Co to je? Co musíme dnes ráno slyšet z jeho úst? Jak vykládá Izajáše?

Duch Hospodinův jest nade mnou

Ježíš byl povolán do služby Bohem Otcem. Před lidmi a na svědectví lidem byl Ježíš povolán do služby proroka. Duch jako holubice na něj sestoupil po jeho křtu, aby bylo lidem zřejmé, že to povolání není od lidí, ale od Boha. Proroci Starého zákona byly čas od času vedeni Duchem svatým k prorocké službě. V Ježíši však Duch Boží přebývá plně a stále. Otec zřejmým způsobem potvrdil proroka Ježíše z nebe slovy:

• Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil (Mt 3,17)

Duch Boží je s Ježíšem. On ho vyzbrojil a nyní povolal ke službě. On jej pomazal ke službě milosti. Tak jako bývali králové a velekněží pomazáni ke službě Hospodinu olejem, tak byl Ježíš pomazán Duchem svatým k radostné službě svatému Bohu.

• Žd 1:9 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.´

Jeho služba je radostná, ačkoliv bude muset projít pokušením, trápením. Je pomazána slavnějším Božím požehnáním nad službu proroků staré smlouvy. Můžeme si být jisti: jeho povolání je od Otce, můžeme důvěřovat tomu, co říká. K jaké službě ho Bůh povolal?

Bůh jej povolal, aby přinesl radostnou novinu

Dobrá zpráva! To je to, co Ježíš přináší. Nebyla mu svěřena jen tak nějaká služba. Jen tak nějaké oznámení Boží vůle. Ne, jemu bylo Otcem svěřeno evangelium – to je dobrá zpráva pro všechny lidi ze všech národů. Není to zpráva omezená jen na jeden národ mezi ostatními na zemi. Ne, Kristus přináší dobrou zprávu všem lidem na světě, a také proto je dobrá. Židé ji slyšeli nejprve, neboť Ježíš je ze židů, narozen Marii z rodu Davidova. To bylo požehnání pro židy, na nichž Bůh učí všechny lidi o své lásce, věrnosti a spravedlnosti. Jsou nám divadlem, na kterém se učíme, kdo je Bůh.

Tu radostnou novinu přináší Ježíš různým lidem ze všech národů. Jedno však mají společné: jeho zpráva je radostnou jen v uších a srdcích chudých (v. 18).

Přemýšleli jste nad tím, proč není pro bohaté? Copak se evangelium nezvěstovalo v Písmu v královských palácích, bohatým lidem, ale jen nemajetným? A co místodržitel Sergius Paulus na ostrově Pávu, kterému Krista zvěstoval ve Skutcích 13,6 apoštol Pavel? Co Félix, římský místodržitel, kterému Pavel zvěstoval Krista v Cesareji? (Sk 23) Co král Agrippa ve Sk 26? To jistě byli bohatí lidé. Pro porozumění si musíme poslechnout, jak o tom mluví Ježíš. V kázání na hoře začíná své vyučování zástupů lidí takto:

• Mt 5,3 "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Ano, chudým v duchu, tedy těm, kdo jsou před Bohem pokorní. Pyšní totiž naopak mají uši naplněné vlastní důležitostí a přesvědčením, že oni ví nejlépe, jak se věci mají. Ale chudí v duchu, tedy pokorní, kajícní lidé, mají uši připravené ke slyšení dobré zprávy. Proto jí věnují pozornost, dychtivě naslouchají zvěsti o naději, která je v Ježíši. A kdo jsi ty? Jsi u sebe bohatý anebo rozumíš, že jsi bez Boha chudý, slepý a nahý (Zj 3,17 CSP)? Řeknu vám, jak to poznat. Protože v tomto sále dnes sedí docela jistě lidé, kteří řeknou: já věřím v Boha. Ale to není ta hlavní otázka. Otázka je, zda miluješ jeho vůli pro tvůj život, zda jsi poslušná dcera nebo syn nebeského Otce. A nezáleží, jestli ti je 12 let anebo 70 let. Podle toho se vždy pozná, jestli věříš Bohu vírou, která dotvrzuje tvé spasení. Protože jestli ti až tak nezáleží na tom, co Bůh říká do tvého života a žiješ je podle sebe, i když tvoje ústa říkají: já věřím, já věřím, pak šálíš, klameš lidi kolem sebe, ale především se snažíš oklamat sám sebe. Jestli si říkáš, můj život není až tak hrozný, je to docela dobré, lidi mě mají celkem rádi, snažím se pomáhat, snažím se dělat své povinnosti, celkem se dobře učím, poslouchám rodiče či učitele nebo nadřízené… Starám se o rodinu. To je přeci dobré. Je. Ale svou spásu na tom nepostavíš. Jak to vím? Jak si můžu být, tak jistý? Můžu a jsem. Protože kdyby to tak bylo, nemusel by se Boží Syn ponížit a stát se člověkem, nechat se ukřižovat. Nemusel by nést Boží hněv vůči hříchu, protože ty si myslíš, že by se Bůh na tebe buď nehněval, anebo jenom trochu, a to bys nějak unesl. Blázne! Stavíš svůj dům na písku svých představ (Mt 7,26). Přijde však den soudu a jako

• „spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký." (Mt 7,27)

Tak se zhroutí všechny takové představy o vlastní spravedlnosti. Postav raději svůj dům, tedy svůj život, na pevné skále, na dobré zprávě evangelia, na Kristu samotném! On je ten kámen, kterým nic nepohne, hrad přepevný, který odolá. Pokoř se dnes pod jeho ruku. Uslyší-li jeho hlas, čiň pokání a věř evangeliu! Já nedokážu proniknout až na rozhraní ducha a duše, až do morku tvých duchovních kostí, až do tvého srdce. Ale vím, že včera církev živého Boha volala k tomu, který tu moc má, aby se smiloval, a On sám to udělal. Aby vzal slova svého evangelia, protože to je jeho moc ke spasení (Ř 1,17) a vnořil je do tvého srdce, aby jej cele proměnil. A Bůh slyší své děti a rád je vyslýchá, jak říká

• Př15:29 Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.

Věřím tomu, On to učiní. Čtvrtou věc, kterou Ježíš na sebe z Izajáše vztahuje, je:

Otec Krista povolal, aby vyhlásil zajatcům propuštění

• (v. 18b) poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,

 

Opravdu, ta radostná zvěst je o svobodě. O ní snil Hebrej, když v Egyptě sbíral slámu na poli, aby s ní pospíchal do lomu nakládat jíl, rychle to vše promíchat (a zkuste si na zahradě dát do kbelíku těžký mazlavý lepivý jíl a míchat do něj slámu!), jen aby stihl udělat určený počet cihel za den! Jinak bič, jinak málo spánku, málo síly. Proto s radostí vykročili za Mojžíšem do svobody. Ale ta pozemská svoboda jim rychle zhořkla. Už sice neotročili v Egyptě, ale stýskalo se jim po hrncích masa. Nakonec už byli ochotní být znovu raději otroky, jen když bude maso! (Nu 11,8) Ale Kristus přišel vyhlásit dokonalou svobodu zajatcům hříchu. Nezáleží, jestli žiješ ve svobodné zemi, nebo v totalitě. Kristus dává svobodu od hříchu bez ohledu na okolnosti, ve kterých tě evangelium zastihlo. Ta svoboda je v tom, že jsi nyní schopen milovat Boha. Hřích člověka od Boha odděluje. Hřích člověka spoutává. Protože co není z víry je hřích (Ř 14,23). A Bůh ve své milosti nazývá věci pravými jmény. Bez víry v Krista jsi zajatec. Ano, nejsi svobodný, jak si myslíš. Poslouchej, co říká o lidech bez Krista Duch svatý:

• Titovi 3:3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:

Byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší. Ale Ježíš Kristus má pro tebe lék. Má pro tebe naději. Má pro tebe cestu života: Čiň pokání a obrať se ke Kristu o pomoc. Přiznej Bohu svou nevíru, své spoléhání na svou vlastní spravedlnost. A On tě vykoupí ze zajetí. Budeš propuštěn, abys už hříchu neotročil, ale byl svobodný! Přijď k Ježíši a budeš propuštěn ze zajetí, z otroctví hříchu. Kristus přišel pro ty, kdo jsou zdeptáni vlivem hříchu ve svém životě. Hřích devastuje mezilidské vztahy, devastuje naše vlastní tělo, devastuje naši mysl, takže nejsme už schopni rozeznat, co je skutečně dobré a co nám přináší zkázu. A to nejhorší: neodpuštěný hřích každého hříšníka bez výjimky žene do zkázy věčné smrti.

Otec poslal Ježíše, aby ti navrátil zrak

Asi byste se neptali na ulici kolemjdoucích, zda chtějí navrátit zrak? Každý, pokud to opravdu není člověk, který fyzicky přišel o zrak, slepec, by se vám asi vysmál. Myslel by si, že jste blázen. Vždyť pokud nemá slepeckou hůl, tak sami vidíte, že vidí! Chodíme po ulicích, po přírodě a obdivujeme krásu stvoření. Někdo má takovou touhu vidět krásná místa, památky či národní parky, že neváhá a použije své úspory, aby se jel podívat do daleké země, na tu krásu. A přece jsme oklamáni, pokud nevidíme, že nám něco důležitého chybí. Byli jste někdy okradeni? A když byl zloděj chycen, souhlasili jste, že je spravedlivé, aby dostal trest. Třeba vězení. A přece jsme sami slepí, když nevidíme, že před Bohem jsme sami nespravedliví. Jsme oklamáni, když máme za to, že smrt je přirozený konec každého života. Tak to prostě chodí. Dokonce se lidé navzájem ujišťují: smrt je jen součást života. Ale kdo to řekne svému doktorovi, když vás k němu přiveze záchranka s život ohrožujícím zraněním? Ne, záchranka veze zraněného, aby ho zachránila a ne pohřbila! Život a smrt je protiklad. Jsou to nepřátelé. A že to dnes lidé čím dál víc nechtějí vidět, je jen známka rozšiřující se slepoty. Jde o duchovní slepotu.

• 2K 4:4 Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

Ta slepota vede k věčné smrti. A to je cíl ďábla: abychom zůstali slepí.

Bůh však poslal Ježíše, aby ti navrátil zrak.

• J 9:25 Odpověděl: "Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím."

 

4. Otec poslal Ježíše, aby vyhlásil léto Hospodinovy milosti

Každý padesátý rok měl být v Izraeli létem milostivým. Tak se v Mojžíšově zákoně odráželo milosrdenství Boha.

• Lv 25:10 Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.

Byl to rok, ve kterém měly být prominuty dluhy, pozemky navráceny jejich původním vlastníkům a otroci propuštěni na svobodu. To byly dluhy vůči lidem, které měly být odpuštěny a byli to otroci lidí, kdo měl být propuštěn. Ale nyní Otec poslal Ježíše, aby přinesl čas přízně pro všechny lidi, kteří jej uslyší a poslechnou. Čas Boží milosti, vykoupení a vysvobození ne u lidí, ale u Boha samotného! Dnes je ten čas Boží milosti a všichni jste pozváni, abyste přišli ke Kristu v pokání a vírou přijali dar věčného života. Dnes je den spásy!

• 2K 6:2 vždyť je psáno: `V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.´ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

Nastal čas Hospodinovy milosti! Písmo se naplnilo v Kristu Ježíši. V pátek jsme si připomínali Pánovo ukřižování. Zemřel a byl dán do hrobu. A Kristův kříž je součástí Hospodinovy milosti. Hospodinovou vůlí bylo, aby položil svůj život v oběť za vinu (Iz 53,10). To je kříž. U jeho paty jsme plakali kvůli Kristu. Musel umřít pro moje viny. Dnes je neděle. To, co se v pátek jevilo jako naprostá porážka Krista, jako vítězství tmy nad světlem, jako konec všech nadějí vložených do Ježíše, to se toho třetího dne, nedělního rána, obrátilo v nádherné vítězství. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých! Toho rána pospíchaly ženy k hrobu Pána Ježíše. Sotva vyšlo slunce a začal nový den,

• Mk 16:1-6 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. 2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3 Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" 4 Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. 5 Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. 6 Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde.

Ano! Hrob je prázdný. Léto Hospodinovy milosti započalo! Kristus zaplatil za hříchy mnohých – byl ukřižován pro naše nepravosti. Třetího dne však byl vzkříšen pro naše ospravedlnění! To je dobrá zpráva dnešního rána – vzkříšení není bez kříže a kříž bez vzkříšení by byl bez naděje. Ale skrze Kristův kříž je ten náš prázdný. To místo patří hříšníkům, a to jsme všichni byli. Ježíš však zaplatil výkupné za otroky a Bůh ve své milosti vzal Kristovu spravedlnost a obléká do ní každého, kdo v Krista složí svou naději.

 

5. Závěr

Když Ježíš dočetl oddíl z Izajáše v synagoze v Nazaretě, oči všech na něj byly upřeny.

• Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. (Lk 4:21-22) 

 

Chvíli byli jako ve vytržení. Netrvalo to ale dlouho. Proč my tedy nevěříte? Udeřil na jejich pýchu. Pohané budou věřit, ale vy nechcete.

• Lk 4:28-30 Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. 29 Vstali, vyhnali ho z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. 30 On však prošel jejich středem a bral se dál.

Stejně tak v dalším městě, v Kafarnaum.

• Lk 4:31-32 Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. 32 Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc.

Ani zde to netrvalo dlouho. Sotva začal mluvit, že ho musí jíst a pít, zhrozili se mnozí, co to je za hroznou řeč (J 6,60).  A vrcholem bylo vyučování Ježíšovo o Boží svrchovanosti ve spasení:

• J 6:65 A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." 66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.

Ale byla tu malá skupina lidí, kteří mu svěřili svůj život. Kristus se stal jejich nadějí pro věčnost.

•  67 Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" 68 Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

Kde dnes stojíš ty? Musíš se rozhodnout.

• 2K 6:2b   Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!