Kristova sláva mezi námi (Koloským1,15-20)

 

KRISTOVA SLÁVA MEZI NÁMI (Koloským 1,15-20)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 16. října 2022

V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Skutky apoštolské 4:12)

1. Úvod: Dnes je slavný den

Pokoj vám v Kristu, milí domácí víry. Milost Boží přeji i vám, milí hosté, tohoto slavného rána. Možná se nyní ptáte, proč mluvím o slavném ránu? Co se stalo tak důležitého a nádherného, co činí z dnešního dne den neobyčejný a slavný? O slávě slyšíme v posledních týdnech mnoho – zvlášť v souvislosti s Ukrajinou. Je téměř nemožné slyšet zprávy z této země a nesetkat se s jejím národním pozdravem: Sláva Ukrajině! Ano, stateční lidé projevují odvahu a svou víru v budoucnost své země. Proto jí provolávají slávu. Jindy lidé provolávali slávu nově vzniklému Československu v roce 1918. Jindy provolávali slávu císaři, který projížděl jejich městem.  Jedna whisky se označuje za značku, která ve světě provolává slávu pokroku! Ale císař už zemřel, Československo neexistuje a ani značka nápoje netrvá věčně. Je jen jedna sláva, která je věčná. Sláva Boží, sláva Ježíše Krista! Sláva Ježíše Krista roste den ode dne tak, jak se po celém světě zvěstuje evangelium, ve kterém se zjevuje Kristova sláva. Dnes se skrze církev Boží zvěstuje Kristus. Proto je dnes slavný den a my si ukážeme z Božího slova, proč sláva Kristova nepomine, ale poroste den ze dne. Dozvěděli jsme se již z první kapitoly, co se v Kolosách stalo, když zde Epafras učil o Ježíši Kristu. Jak lidé slyšeli evangelium a uvěřili mu, když se sami na sobě přesvědčili o jeho pravdivosti. Nová víra koloských křesťanů vykvétala do lásky k druhým v církvi. Viděli jsme, jak Pavel odkrývá nádheru ovoce poznávání Boží vůle v Písmu. Proto čteme a studujeme Boží slovo. Budeme tak Pánu dělat čest a stále se mu líbit, jak poroste naše pochopení Boží vůle. A to vše kvůli Ježíši Kristu, v němž máme vykoupení a odpuštění hříchů. Ale kdo je tento Ježíš Kristus? To je otázka, na kterou nám dává odpověď nádherný oddíl Písma z Kol 1,15-20.

• Koloským 1:15-20 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá, 18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. 19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Kdo je Ježíš Kristus? Nejprve náš oddíl ukazuje, kdo je.

2. Ježíš Kristus ve vztahu k Bohu

1. Obraz Boha neviditelného

Písmo zde říká o Kristu: on je obraz Boha neviditelného. Boha nikdy nikdo neviděl. Ano, ale Jan nám připomíná:

• J 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

Kdo se dívá na Ježíše, vidí charakter Boha. Jako podobizna na minci. Podívali se na minci a věděli, čí je.

• Mt 22:19-21 "Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. 20 On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" 21 Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu."

Kdo se tedy dívá na Ježíše, vidí Boha. Ne podobu, ta je lidská, ale Boží charakter. Kristus je plné, konečné a kompletní zjevení Boha. Nelze o Bohu nyní poznat více než skrze Ježíše.  On je Bůh v těle. Chceš-li poznat Boha, jdi k Ježíši. Chceš-li vědět, jaký je živý Bůh, Stvořitel nebes i země, udržovatel všeho, dárce života, jdi a uč se z Písma o Ježíši. V něm nám Bůh zjevuje o sobě vše, co nám zjevit chce. Nic neschází a nic nepřebývá. List Židům o Kristu svědčí:

• Žd 1:3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty,

Ježíš se dobrovolně omezil a stal se člověkem. Bůh v lidském těle, člověk Ježíš, vzal na sebe lidské tělo, které je omezené, proto On když chodil po této zemi, nebyl sama Boží sláva, ale její odlesk, záře. A zároveň Pavel dále v listu říká:

• Kol 2:9 V něm je přece vtělena všechna plnost božství;

Náš text v 15. verši pokračuje ve sdělení, kdo je Kristus:

 

2. Prvorozený všeho stvoření

Stejně jako hluboko v historii následovníci Aria (nazýváme je Ariány), tak i dnes Svědci Jehovovi popírají božství Pána Ježíše. Jedním z jejich argumentů je právě toto místo Písma:

• Prvorozený všeho stvoření (v. 15b)

Říkají, že pokud je Ježíš první stvořená bytost, pak nemůže být Bůh. Řecké slovo ´prototokos´ může znamenat někoho, kdo se narodil první v čase, chronologicky, ale nejčastěji je užito takto: první ve významu, v důležitosti. Ačkoliv se Ezau narodil v čase dříve než jeho bratr, je to právě Jákob, kdo je nazván prvorozený a obdržel dědictví (Gn 25,33). Izrael je nazván prvorozený syn (Ex 4,22) i když to nebyli první stvoření lidé. Ale před Bohem byli nejprvnější, první ve významu, v důležitosti pro Boha mezi všemi národy. Prvorozený v našem kontextu neznamená "stvořený jako první" z následujících důvodů: 

- Kristus nemůže být zároveň prvorozený a jednorozený, jak je uvedeno v J 1,14;18 a 3,16.

- kdyby Pavel souhlasil s tím, že Ježíš je stvořená bytost, pak by souhlasil s herezí, proti které píše tento dopis

- je nemožné, aby Kristus byl oboje: stvořená bytost a zároveň Stvořitel všeho, jak čteme ve verši 16

Proto je Ježíš prvorozený ve smyslu nejpřednější a patří mu právo dědictví celého stvoření. Existoval již před stvořením a celé stvoření převyšuje. Proč je potřeba mít dobře toto učení Písma prozkoumané a proč je třeba jej tak pevně držet? Pokud by Ježíš nebyl svatý Bůh v lidském těle, pak naše spása nám ulétla jako motýl a žádná není. Ještě bychom byli ve svých hříších, viníci před svatým Bohem, neschopní se očistit a nebyl by nikdo, ani žádný člověk, ani žádný anděl, sebelepší, který by mohl zachránit jiné, protože nikdo ze stvoření nemůže zachránit ani sám sebe.

• Ž 49:8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.

Ale Kristus není jen člověk, není anděl – ale je to sám Bůh v lidském těle, a tak nás má moc zachránit! On je Bůh a zároveň člověk. Odlesk Boží slávy a má nejvyšší postavení v celém stvoření.

3. Ježíš Kristus ve vztahu ke stvoření

1. V něm bylo vše stvořeno

• 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Není to sláva?! Když čteme toto prohlášení Božího slova, stojíme zde s dlaní na ústech: Ježíš Kristus je Stvořitel. Jak Bůh vše stvořil? Mnoho nám o tom poví první tři verše knihy Genesis.

• Gn 1:1-3 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

Bůh tvořil svým Slovem a svým Duchem. Jako by pracoval dvěma rukama: svým Synem a svým Duchem. Oba konají Otcovu vůli a vše tak povstává k bytí. Při stvoření je slyšet Slovo: Buď světlo! Tak Otec tvoří skrze Slovo.

• J 1:1-3 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Tak je Syn, Ježíš Kristus, plně zapojen do stvořitelského díla svého Otce, že o něm Pavel může napsat:

• 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi

2. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho

Zastavme se dále u toho, co bylo v Kristu stvořeno. Písmo zde říká:

• všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (v.16)

Shrneme-li to, pak v Kristu je stvořeno všechno. Co vidíme očima – náš svět i vesmír. Strom u vás před domem i vzdálenou hvězdu, kterou vidíš svítit na noční obloze. Každá buňka živého organismu, stejně jako každý jeden atom neživé přírody.

• J 1:3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Stvořil i svět pro nás neviditelný očima, a přece stejně tak skutečný, jako ten, co vidíme. Svět andělů, duchovních mocností, nyní těch svatých i padlých. Ale o jednom nás apoštol Pavel chce ujistit: Kristus je nade vším stvořením. Jemu patří nezměřitelně větší čest a sláva než jakémukoliv stvoření na zemi, ať už lidí, nebo v duchovním světě, tedy andělů. Jemu se nikdo nevyrovná, vždyť všechno Bůh stvořil nejen skrze Krista, ale také pro Krista.

• a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (v.16)

Bůh Otec tak miloval Syna, protože Boží podstatou je láska, že když se tato láska rozlila skrze Krista do celého stvoření, vše Bůh učinil, aby to skrze jeho lásku přineslo Kristu slávu v celém stvoření. Vidíme dnes, že vše Kristu vzdává slávu? Tvůj bratr na sedadle vedle tebe vzdává Bohu slávu. Díky Bohu! Jiní křesťané, kteří žijí v tomto městě nebo na dalších místech v naší zemi, v Evropě i na celém světě, chtějí uctívat Pána svým životem i svými ústy, vzdávají Kristu slávu. Miliony lidí z Božího stvoření dnes vzdávají Kristu slávu! Ti všichni ale museli být vykoupeni Kristovou obětí na kříži Golgoty. Bůh do nás vložil svého Ducha, a tak jej nyní milujeme. Ale kvůli Pádu člověka v Adamovi se takto nerodíme. Rodíme se s neschopností a neochotou svého Stvořitele uctívat v Duchu a v pravdě. Proto Bůh poslal Krista Ježíše, aby Boží spravedlivé požadavky naplnil za nás. Kristus hříchu neučinil, a tak dává darem spravedlnost každému, kdo před Bohem přiznal že není svatý, ale hříšný, poprosil Boha o odpuštění a spolehl se na Krista, že za něj na kříži zaplatil dostatečné výkupné – dal svůj vlastní život za něj. Ne každý nyní věří, ne každý člověk je ospravedlněn před Bohem. Ještě je mnoho těch, kdo Bohu odpírají vzdát čest a slávu. Ale každý jeden člověk, to nakonec udělá.

• Ř 14:11 Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´

Tak veliká je Boží láska k nám: ještě trvá doba milosti! Ať se každý skloní už dnes před Bohem v pokání a vyzná: ty jsi Bůh. Protože nikdo neví, kdy přijde den, kdy Kristus bude soudit podle evangelia každého člověka.

• Mk 13:33 Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.

Ano, všechno je stvořeno pro Krista: On je dědic všeho!

• Žd 1:2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

A tak Kristus je nejen důvod ke stvoření, ale i cíl stvoření! On je Alfa i Omega, první i poslední. A víte, co je na tom nádherné? Otec tvořil pro svého Syna ze své přetékající lásky. Z ní stvořil i nás, aby nás svou láskou zahrnul do dědictví Syna Krista. Svou láskou nás dokonce přijal za syny a dcery živého Boha a udělal z každého kdo Kristu uvěřil, Boží děti.

• Ř 8:16-17 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

Jaká sláva! Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus bude oslaven ve všem!

3. Kristovo prvenství

Proto nyní můžeme rozumět Pavlovu slovu o Kristu ze 17. verše:

• 17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

Opravdu, dříve, než bylo cokoliv stvořeno, Kristus již existoval. Nemá počátek ani konec. Je přede všemi věky z Otce zplozený, ne stvořený. Židé se sami přesvědčili, že Ježíš je vtělený věčný Bůh, když se ho ptali:

• J 8:57-59 Židé mu řekli: "Ještě ti není padesát a viděl jsi Abrahama?" 58 Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." 59 Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet.

Když židé slyšeli, jak Ježíš říká že On je Boží jméno: já jsem, chtěli jej kamenovat, protože prohlašoval: Já jsem věčný Bůh. Užil to jméno, které Bůh řekl Mojžíšovi z hořícího keře, když se ptal Boha, jaké je jeho jméno: Já jsem (Ex 3,14). Tento věčný Kristus

• Fp 2:6-7 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

V zahradě Getsemanské se Ježíš modlí a odhaluje, kým je:

• J 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

A nejjasněji se rozzáří naše porozumění, když vidíme oslaveného Krista ve Zjevení:

• Zj 22:13 Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

Nejen, že byl dříve než vše stvořené, On také vše udržuje svou mocí – všechno v něm spočívá (v.17).

• Žd 1:3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem.

Slovo, Kristus, všemu dává život. A jako poslední nepřítel bude poražena smrt a bude Bůh všechno a ve všem. On předchází všechno, všechno v něm spočívá. A třetí oblast, kde poznáváme, kdo je Ježíš Kristus, je v jeho vztahu k církvi.

4. Ježíš Kristus ve vztahu k církvi

1. On jest hlavou církve

• 18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

Viděli jsme dosud, Ježíšův vztah k Otci: je s ním jedné podstaty, Otec, Syn i Duch svatý jsou tři osoby, jeden Bůh. Nyní k církvi. Neboť církev se narodila v tomto světě, ale není z tohoto světa (J 17,14). Nyní roste, den ze dne se šíří, a nakonec to bude právě jenom a jenom církev, co potrvá navždy v Božím království. Každé jiné zřízení, každé jiné království, vláda, stát, vše skončí. Ale církev naplní nové nebe a novou zemi, kde je král Kristus! To je sláva církve! V Písmu Duch svatý používá několik přirovnání, na kterých ukazuje, co je církev. Církev je popisována jako rodina, království, vinice, stádo, dům, stavba, pole a nevěsta. Nejhlubší přirovnání je však to k tělu. Církev je tělo. Nádherně je popsáno v 1K 12.

• 1K12:12-14 Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. 14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.

Každý, kdo se znovu narodil skrze víru, je nyní součástí nádherného těla, církve, jejíž hlavou je sám Pán Ježíš. Každý v církvi má své místo, aby sloužil druhým částem církve – jako třeba ruka slouží tělu tak, že podává potravu ústům, ústa slouží tak, že potravu zpracují a pošlou do útrob a tak dále. A to vše vede hlava, Kristus.

• 1K 12:27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.

Kristus je ozdobou církve, On je jejím vrcholem, vedením, hlavou.

2. On je počátek

• 18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

Církev se narodila díky Kristovu dílu kříže. Jeho ukřižování zaselo nový život a vzkříšení přineslo novou dobu, dobu církve. Pán Bůh vylil Ducha svatého, nejprve v Jeruzalémě, jak čteme ve Sk 2. kapitole. Zde je zrod církve, která se od té chvíle šíří skrze obrácení dalších lidí ke Kristu celým světem. Vy jste její součástí, Kristus je naší hlavou. Církev nemá žádnou jinou hlavu než Krista, žádný člověk zde na zemi nemůže být hlavou církve. To je jen a jen Kristus. Církev totiž není organizace, se svým aparátem a šéfem, ani stát s nějakým územím a prezidentem jako hlavou státu. Církev je živý organismus složený z jednotlivých lidí, kteří se znovu narodili v Duch svatém skrze víru. Kristus je hlava církve, její počátek. Je nejpřednější ze všech, kteří kdy byli či budou vzkříšeni. Vždyť skrze něho a pro něho je vše. On má prvenství ve všem. Svým vzkříšením započal nový věk života. Už neumírá, je živ navěky. Věříš Kristu? Pak jeho vzkříšení přineslo jistotu i pro tebe: i my budeme vzkříšeni k věčnému životu.

• 1Tes 4:14 Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.

 

To není nějaká možnost, podmíněná naším dobrým životem. Není to odměna za ´dobré chování´. Maminky někdy slibují dětem: když budeš dneska hodný, koupím ti lízátko. Ne, ta naděje není závislá na nás, ale na Kristu. On zemřel a byl vzkříšen. A protože i my jsme umřeli hříchu, už nechceme žít ve vzpouře proti Bohu, ale přijímáme vírou Kristovu oběť na kříži jako oběť za naše hříchy, jsme i my spolu s Kristem účastníky vzkříšení k věčnému životu s Bohem.

• Kol 2:12 S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

To je Boží plán. Nikdy nebyl jiný, nikdy se nezměnil. Nikdy nebyl nikdo spasen jinak než vírou, ať se narodil v době staré smlouvy, nebo v době nové. Protože

3. Plnost je v Kristu

Náš hymnus oslavující Krista se uzavírá slovy:

• 19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Už vidíte, kam Pavel míří? Kristus je klíč k životu. Pán Bůh nás nádherně stvořil. Každý člověk něco umí, je něčím prospěšný druhým. Ale ať jsi prodavačka v obchodě, stavební dělník, počítačový odborník nebo kadeřnice, dokud cíl a smysl tvého života nebude naplnit jej Kristem, oslavit Krista, milovat Krista, pak jsi ještě neporozuměl, na čem záleží a nenašel jsi klíč k životu. Protože v Kristu a nikom jiném je věčný život, smysl naší existence a jediná naděje na spásu. Veškerá Boží milost a sláva je v Kristu. Bůh ji nedal trochu Alahovi, trochu Budhovi a něco nechal člověku. V nikom takovém není odpuštění hříchů a věčný život. Jen v Kristu. A jestli jej ještě neznáš jako svého Spasitele a Pána, říká Písmo, že jsi ještě duchovní mrtvola. Nemáš žádnou naději na věčný život. Tvým výhledem je jen věčné peklo. Boží hněv vůči tvému hříchu se stále střádá, a jestli nebudeš činit pokání a věřit Kristu, pak si buď jist, že ten hněv bude na tebe jednoho dne vylit. Už jej nezadrží krev Kristova jako dosud, ale přijde jako povodeň, jako tsunami, aby tě odloučila od Boží lásky. A to je ta největší hrůza, jaká existuje. A nebude mít konec, bude na věky. Utíkej ke Kristu. Ještě dnes. Nyní. Dnes je den spásy pro každého, kdo volá:

• Lk 5:8b Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.

Volej s dalšími:

• Lk 17:13 "Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!"

Jenom v Kristu je smíření s Bohem. Všude jinde jen Boží soud. Kdo byl zachráněn při potopě v Gn 6? Jen ten, kdo byl v arše. Kdo bude zachráněn při Božím soudu? Jen ten, kdo je skryt vírou v Kristu. On je ta archa věčné záchrany. Smíření přinesla Kristova prolitá krev na kříži. Všechno na zemi i v nebesích může být smířeno a je smířeno jedině kvůli a skrze Kristovu prolitou krev. Kde je víra v Krista a jeho dílo kříže, tam je smíření s Bohem. Kde není víra v Krista a jeho dílo kříže, není ani smíření s Bohem. Co bude v nebeském království? Ano, jen to, co bylo dříve smířeno s Bohem skrze víru v Kristovo dílo kříže. Vše ostatní čeká odsouzení.

• Zj 22:3 A nebude tam nic proklatého.
• Zj 21:4 A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
• Mt 25:30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´

Učí zde Pavel univerzalismus? Budou nakonec všichni spaseni? Těžko bychom hledali ospravedlnění pro takové myšlenky v kontextu celého Písma. Jestli tedy říká, že v Kristu bylo všechno smířeno s Bohem, pak tedy vše, co je v Kristu. Pak i stvoření bude proměněno. Jako bylo celé stvoření – tedy příroda, postiženo důsledky lidského hříchu – umíráním, bolestí a smrtí, tak bude při druhém Kristově příchodu vše obnoveno do neporušitelnosti. Nesmířené zahyne, smířené vstane k životu. Bůh vše očistí od důsledků hříchu a promění do důsledků svatosti. Pak bude nejjasněji zářit Kristova sláva!