Jazyk a srdce, srdce a jazyk! Jk 3 kap.

 

Jazyk a srdce, srdce a jazyk! Jk 3 kap.

Úvod

Pokoj vám svatí v Kristu, pokoj vám drazí přítomní! Dnes stojím před vámi opět jako ten, kdo vám má přinést výklad Božího slova. Ale stojím před vámi také jako ten, kdo ví, že celý dnešní oddíl Písma hovoří proti němu. Celý dnešní oddíl mluví proti mně a usvědčuje mě z toho, že jen z boží milosti a možná i z Božího dopuštění stojím dnes před vámi a mám vám kázat Boží slovo. Pavel apoštol říká v prvním listu do Korintu.

• 1 Korintským 9:16 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.

Jsem-li zde abych kázal, jde o Boží milost a když to vezmeme do slova a do Písmene, jde i o Boží dopuštění! Protože dar a povolání učit není něco, co by mělo kořeny ve mně. A tak Bůh vyvolil ubohého hříšníka, který bez Boží milosti je odsouzen k věčné záhubě. Proto se dá říci, že učinil ze mě hlasatele evangelia navzdory tomu, co já sám jsem. Pavel říká, že jeho povolání dal Bůh proto, aby na něm, na Pavlovi ukázal všechnu svou shovívavost a milosrdenství.

• 1 Timoteovi 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, 16 avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.

A tak je veliké, nekončící Boží milosrdenství a shovívavost prokazované Pavlovi jedinou mou i vaší nadějí! Dává mi to naději, že i já budu proměněn do podoby Pána Ježíše, přes obludnost mých hříchů a hříšných sklonů. Boží shovívavost a slitování prokazované mě a ukazované vám tím, že zde stojím a kážu, je jedinou mou i vaší nadějí! Dnešní text hrubě svědčí proti mně a kážu ho jen proto, že běda mi, kdybych nekázal! List Jakubův, třetí kapitola.

Odkazy: 1 K 9, 16; 1 Tm 1,15-16;

Jakubův 3:1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. 2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. 3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. 4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. 5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! 6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. 7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. 9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. 10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. 11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? 12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. 13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. 15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. 16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. 17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. 18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Písmo přísné nejen k učitelům! V 1-2

1. Každý v tomto ohledu mnoho „chybuje“!

Jeden z velikých Božích mužů minulosti nazval list Jakubův slaměnou epištolou. A ačkoli nemohu popřít velikost onoho božího muže, protože byl věrný a miloval Ježíše Krista celým svým bytím. V tomto s ním nemohu souhlasit. Popravdě si uvědomuji, jak mnoho potřebuji právě list Jakubův. Boží slovo, které Duch Boží cele vdechl Jakubovi, aby ho zaznamenal. Například z první kapitoly.

• Jakubův 1:2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. 4  A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Veliká a mocná pravda z nádherného listu Jakubova. A myslíte si, že už jsem toho dosáhl? Ach kéž bych měl pevnou jistotu, že jsem vyrazil po této cestě a kráčím po ní! Spíše to někdy vypadá dva kroky vpřed, dlouho, dlouho nic a tři kroky zpět. Nebo si vezměte tato Jakubova slova.

• Jakubův 2:12 Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. 13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

List Jakubův je listem plným nádherné pravdy a poznání. Potřebuji praktický list Jakubův kolikrát mnohem více, než vzletnou, nebeskou teologii Pavla v listu Římanům.

V našem textu Jakub dnes hovoří o člověku a jeho padlém, hrozivém stavu. A pokud máte pocit, že se vás to netýká, protože jste křesťané, je to přesně naopak. Jakub píše církvi, píše právě křesťanům. Slova zapsané Jakubem jsou slova pro Jakuba, pro mne a pro každého křesťana. Jakub začíná varováním.

• Jakubův 3:1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

Tato slova nemají odradit ty, které Bůh obdaroval schopností kázat a učit Boží slovo, aby usilovali být kazateli a učiteli.  Ale spíše ukazuje na závažnost tohoto povolání. Vážnost tohoto povolání je ve věrném a přesném zvěstování pravdy Božího slova. To musí být vykládáno celé, aniž by cokoli bylo zamlčeno, opomenuto. Celý úradek Boží musí být v pravdě vykládán. Slova o přísnějším soudu se vztahují k druhému příchodu Ježíše Krista, kdy falešný učitel bude odsouzen a věrný odměněn. Přesto platí, že ten, kdo stojí před sborem je více vidět a bude přísněji posuzován.

V polovině druhého verše Jakub pokračuje a říká: „Všichni přeci mnoho chybujeme.“ To je konstatování faktu. Je to o padlém člověku, křesťana nevyjímaje! Celé toto naše časté chybování je vztažené k našemu jazyku, jak je jasné z toho, že Jakub začíná úřadem kazatele a učitele v církvi. Jde tedy o naše mluvení, o náš jazyk. Tento kontext je patrný z celé třetí kapitoly. Písmo dále často mluví o zlu, které jazyk dokáže způsobit. Například žalm 5,10;

• Žalmy 5:10 Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.

Nebo: Efezským 4:29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

Tedy vidíme, že Jakub mluví naprostou pravdu. Nás všech se to týká. Všichni v tomto kontextu mnoho chybujeme. A to slovo chybujeme má v CEP možná potenciál, který by mohl vést ke zlehčování celé věci. Ale nejde o chybu, či chybování, ve skutečnosti jde o vážný hřích! Jazyk padlého člověka disponuje ničivou mocí. Padlá lidská řeč je názornou ukázkou naší zkaženosti.  A slovem chybujeme Jakub odkazuje na hřích páchaný naším jazykem anebo přímo na urážku Boží osoby! Použitý tvar tohoto slovesa potom skutečně ukazuje a silně zdůrazňuje, že každý z nás v této věci neustále selhává a nedělá to, co je správné! Modleme se tedy milovaní za sebe i za druhé, protože je to skutečně vážné. Se mnou i s vámi. Boží slovo přeci nemůže lhát.

2. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý a ovládá celé své tělo!

Proč je to tak vážné a důležité? Protože v druhé polovině druhého verš ukazuje Jakub na člověka, který ovládá plně svůj jazyk a nazývá ho mužem, člověkem, který ovládá dokonale celé své tělo!

• Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

Slovo dokonalý muž, dokonalý člověk může odkazovat a ukazuje na skutečně dokonalého člověka. Víme však, že jediný, kdo skutečně byl takovým mužem je jen Pán Ježíš Kristus. Víme, že pán Ježíš byl přesně tímto dokonalým člověkem, jehož dokonalé lidství se stalo naším zákonem! On ovládal dokonale svůj jazyk, a tedy i celé své tělo, myšlení, mluvení jednání. Je vzorem dokonalého, blahoslaveného muže ze žalmu jedna.

• Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,

On nikdy ani nepřemýšlel nad radami svévolných, nevykročil ve své mysli, ani jazykem na cestu hříšných a nikdy v ničem neměl společenství se svévolníky a posměvači. Dokonale oddělený ve své mysli, svými ústy, svými kroky a skutky! Což potvrzují slova Petra apoštola!

• 1 Petrův 2:22 On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´.

My tedy musíme na dokonalost požadovanou v listu Jakubově hledět jinak. Jako na něco, do čeho musíme růst. Jsme lidé pokažení hříchem ve všech oblastech. V myšlení, v mluvení i ve skutcích. Nikdo z nás se nenarodil jako obrácený křesťan, jako nové stvoření společně s naším fyzickým narozením. Většina z nás žila mnoho let ve vzpouře a hříchu. Podle své padlé, hříšné přirozenosti. A jsme pokažení, máme posunuté hranice vnímání špatného a hříchu. Máme pořád sklony ke hříchu a pořád ještě můžeme hřešit a hřešíme. Hřešíme v mnoha oblastech. Nejen v myšlenkách, ve slovech, ale někdy i ve skutcích. Naplníme a dokonáme hřích.  O mnoha hříších ani nevíme, nevidíme je právě pro posun našeho vnímání a tvrdého srdce v dané oblasti. A tak nám Jakub ukazuje na to, co je dobře vidět a co nikdo z nás nemůže popřít. Ukazuje nám na žalostný stav našeho srdce skrze vnější, viditelnou věc jazyka. Proč? Písmo říká.

Lukáš 6:45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.

Jakub nás varuje a ukazuje na vážnost našeho stavu. Ukazuje, od čeho k čemu máme spět, růst, běžet! Dokonalý člověk, který ovládá dokonale svůj jazyk ovládá podle Jakuba celé své tělo dokonale. Je to dokonalý muž, žena, prostý, prostá všech nedostatků. Protože jeho nitro, srdce je čisté. Proto jeho jazyk nemá k dispozici nic zlého, co by mohl vynést! A k tomu nás Jakub vede a je na tom nádherné to poznání, že pokud budeme krotit svůj jazyk a káznit ho, pokud mu nedovolíme, aby podpaloval náš život zlem. Potom kázníme i své nitro, zlo v našich srdcích potíráme a hubíme, když mu nedovolíme se projevit žádným způsobem! Pokud k tomu dostatečně sytíme své nitro slovem Boha živého a vytrvale se modlíme k Bohu, aby mořil naše hříšné sklony mocí Ducha svatého a svého svatého slova. Jsme na té nejlepší cestě k tomu stát se dokonalým člověkem, kontrolujícím celé své tělo.

Už jste milovaní dokonalými lidmi, krotícími svůj jazyk a tím i celé své tělo? Jestli ano, vroucně děkujte Bohu a chvalte Ho. Modlete se za druhé, kteří ještě potřebují mnoho růst v této oblasti. A tedy i za mě, protože stále platí, že mnoho chybuji v této oblasti a můj jazyk dokáže spáchat mnoho zlého. Což ukazuje, jak jsme si řekli na srdce, které potřebuje mnoho Boží milosti a výchovy. Kéž nám je všem Pán Bůh milostivý, vždyť On ví, jak na tom ještě pořád jsme. Proto máme list Jakubův v Písmu. Bohu buď dík za tuto „slaměnou“ epištolu!

Odkazy: Jk 1,2-4; 2, 12-13; Ž 5,10; 1,1; Ef 4,29; 1 Pt 2,22; Lk 6,49;

Jazyk, svět zla mezi našimi údy! V 3-12

1. Jazyk, jediné, co člověk nedokáže zkrotit.

Proč je tak důležité jít k Bohu, volat k Bohu a k nikomu jinému? Jakub nám v dalších verších ukazuje, co je jazyk člověka a jak je to vážné!

• Jakubův 3:3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. 4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. 5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! 6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. 7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. 9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. 10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. 11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

Jakub nám ukazuje na příkladu udidla pro koně, na příkladu malého kormidla, právě princip našeho jazyka. Je malý, ale má obrovský vliv. Udidlo vede koně a plnokrevník má třeba osm, devět metráků. Přitom ho člověk řídí malým udidlem a za použití malé síly ve srovnání se sílou a váhou koně. Kormidlo ve srovnání s lodí je malé, oproti rozměrům a váze lodi, ale závisí na něm úspěch plavby. To, zda loď dopluje a doveze svůj náklad, nebo zda ztroskotá. Náš jazyk je oproti tělesnému zbytku naší osoby pouhou prťavostí, ale jakou má moc. Kolik zla již napáchal můj jazyk, váš jazyk. Abychom nebyli na pochybách Jakub pokračuje a říká, že malý ohýnek může zapálit veliký les. A je to pravda. Vzpomínáte na českého turistu, který malým plaménkem vařiče zapálil národní park v jižní Americe. Nevím, kde to přesně bylo, ale bylo to strašlivé. A tak jazyk je podle Jakuba oheň zla, který neustále zapaluje náš život a naše vztahy.

• Jk 3,6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

Naše hříšná slova můžou být a jsou skutečnou zkázou! Jakub dokonce mluví o pekelném plamenu, čímž odkazuje na Gehennu, na peklo a pekelný zástup. To je argument ukazující na zlo, které může přesáhnout samotného člověka a poškodit vše ve sféře jeho vlivu. A to se skutečně děje milovaní. Zlo mého jazyka skoro vždy přesáhne mě samotného a zasahuje vše kolem mě. Ničí mé vztahy, ty nejužší s mou ženou a s mými dětmi. Ničí mé vztahy s vámi. Mají dopad na celý sbor. Tak to prostě je, i když to mnohdy nechci slyšet od lidí a tím i od Boha. Ve verších 7-9 Jakub pokračuje.

• Jk 3,7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. 9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

Podívejte se, jak se na člověku, přestože je padlý naplňuje Boží záměr. Bůh ustanovil člověka jako správce celé země a i když je člověk ve vzpouře dokáže si ve stvoření podmaňovat naprosto vše. Není zvíře, pták, plaz mořský tvor, kterého by si člověk nepodmanil, nebo dokonce ho nezkrotil! Ale lidský jazyk? Můj vlastní jazyk? Nedá si pokoj, je plný smrtonosného jedu. V jeden čas chválíme Pána, v další proklínáme lidi stvořené k Božímu obrazu. A na začátku jsme si řekli, že výraz chybujeme se vztahuje ke hříchu jazyka, ale i urážku Boží osoby.

A podle Jakuba nikdo z lidí nedokáže zkrotit jazyk! To dokáže jenom Bůh sám. Boží svrchovaná moc, která vzkřísila Ježíše Krista z mrtvých. Moc svaté krve Pána Ježíše, která obmývá jednou pro vždy. Proto jsme si na začátku tohoto bodu řekli, že musíme k Bohu, ke Kristu. Znovu a znovu v pokání a modlitbě. To je náš další bod s názvem…

2. Neustálý zápas proti hříšným sklonům těla!

Jestliže platí, že všichni máme tu výchozí pozici velmi zlou a mnoho chybujeme, hřešíme jazykem a ten je nazván plamenem pekelným. Znamená to, že nás nečeká žádná lehká cesta. Procházka růžovou zahradou. Ale tvrdý, nelítostný zápas, válka na život a na smrt. A je to otázka věčného života a věčné smrti!

 Na začátek také musím říct, že boží odpůrce, nepřítel, lhář a vrah duší. Ten, který vás nejprve k hříchu svádí a snaží se podpořit každý váš hříšný sklon a strhnout vás do hříchu. Ten samý bude vás okamžitě obviňovat, pokud padnete. Ďábel je žalobce bratří a nevynechá jedinou příležitost. Nejprve učiní vše, abyste upadli do hříchu a potom udělá znovu vše co je v jeho moci, aby vás obvinil a zničil. Pamatujte tedy nejprve na tato slova Písma. Na slova pravdivá, která budou vždy jedinou výchozí pozicí, jediným skutečným základem pro náš boj s pokušitelem i hříchem.

• Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." 16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Kristus je plnost milosti, která nemůže být vyčerpána. To by nás nemělo vést k zneužívání milosti. Ale dává nám to pokoj a jistotu ve spáse. V tom, že nikdo a nic nás nevytrhne z Boží ruky a neodloučí od Boží lásky v Kristu. Ani to, že padneme. Vždyť Jakub říká, že všichni mnoho chybujeme, padáme. Kraličtí říkají: „V mnohém zajisté klesáme všickni.“

A Boží Duch i v prvním listě Janově dosvědčuje Boží lásku, věrnost, milování, slitování, odpuštění. Vždyť vyznáváme-li své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti! 1 J 1, 9-10;

Vždyť pokud není Boží milosrdenství v Kristu mocnější, než jakýkoli hřích, potom nemá nikdo z nás naději! A jediná věc, která jediná je neodpustitelná je nevíra a odmítání evangelia! Proto jste-li Kristovi a je ve vašich srdcích spasitelná víra, která vás vede k poznání a k vyznání, že nemáte nic, naprosto nic, co byste mohli Bohu nabídnout dobrého. Pokud víte, že jedinou nadějí pro vás je Syn Boží. Jeho život, poslušnost, láska, smrt na kříži, prolitá krev a vzkříšení třetího dne. Potom máte všechno, co potřebujete ke spáse i k posvěcení. Je to víra, kterou vám Bůh dal a díky které jste povoláni k tomu, abyste přemohli svět. Právě touto vírou. Co říká Petr apoštol?

• 2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Máme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu. Protože jsme z Boží milosti co? Poznali Krista a v Něm i Boha Otce. A je to Bůh, kdo nás povolal vlastní slávou a mocnými činy! Žádná naše sláva, žádné naše činy. A i víra, kterou máme, máme od Něho! Je to dar! Milostí jsme spaseni. A co o této milosti říká Písmo, Bůh Pavlovi?

• 2 Korintským 12:9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Tato milost nám stačí. Je vším! Je plností, která jediná dokáže zaplnit tu černou díru hříchu a hříšných sklonů v srdci každého z nás, která se nás snaží strhnout do bran smrti a pekel. Tato milost je naší nejmocnější zbraní. Spolu s mocí modlitby a Božího slova. Milost nás plně a neustále vytrhuje ze smrti. Ona nás dokonce již natrvalo přenesla do života. Posadila na nebeský trůn, skryla v Kristu! To platí i když jsem podlehl pokušení a hřešil. Modlitba a Písmo nás posilují jako čistá voda a dobrý chléb.

Co to znamená? Znamená to, že nesmíme být překvapeni válkou, kterou musíme vést. Tím, že trvá a bude trvat, dokud nebudeme s Pánem. Nesmíme být překvapeni tím, jak je nelítostná. Všichni přeci mnoho chybujeme říká Jakub. Budeme tedy možná často sraženi k zemi. Ale bratře, sestro není důvod k panice, k zoufání, k poraženectví. Jste skryti v Bohu, jste na nebeském trůnu, jste živí v Kristu!

Padli jste tisíckrát? Tisíckrát se zvedněte! Znovu váš jazyk tnul toho, kdo je vám blízko, zranil a usmrtil? Znovu váš jazyk prokázal, co ještě pořád je ve vašem srdci, tím že to vynesl na světlo? Čiňte ihned pokání, ihned, jak si uvědomíte, že jste to znovu učinili! Nečekejte na to až se vaše srdce, vaše emoce patřičně srovnají a jakoby připraví na pokání. To nebude nikdy.  Buďte rychlí v pokání! A máte-li s tím problém, proste vytrvale na modlitbách, ať vás Bůh připraví na další kolo, pokud jste nyní selhali.

Dokonce buďte vděční Bohu, že dopustil váš hřích, aby odhalil problém v srdci, vynesl hřích na světlo. To je totiž úplně ten první krok k nápravě a Bůh ho činí proto, že Jeho cílem je vaše svatost, posvěcení pro Jeho slávu! Nechce vás trápit a hubit! Horší by bylo, pokud by nás ponechal na pospas našemu hříchu. Když Pán Ježíš svou svatostí srazil k zemi hříšného Saula, hubitele církve, na cestě do Damašku, co uslyšel pozdější Pavel apoštol?

• Skutky apoštolské 26:13 Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. 14 Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: `Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům. ´ 15 Já jsem se zeptal: `Kdo jsi, Pane?´ A Pán řekl: `Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.

Když nás tedy srazí k zemi náš hřích ve světle Kristovi slávy a svatosti. I pro nás jsou určena slova Pána Ježíše: „Zvedni se, povstaň! Neboť proto jsem tě povolal, abych tě učinil tím, kdo v pokání a víře svědčí svým životem evangeliu, které jsem ti dal poznat!“ Svou sílu proto milovaní hledejte u Pána a v Jeho veliké moci. Znovu a znovu.

Odkazy: J 1,14-16; 1 J 1,9-10; 2 Pt 1,3; 2 K 12,9; Sk 26,13-16;

Kdo je moudrý mezi námi? V 13-18

1. Dobrý způsob života, tichost a moudrost oproti závisti, svárlivosti, zmatku a vší špatnosti.

V posledních verších Jakub říká:

• Jakubův 3:13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. 15 To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. 16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. 17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. 18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Víme, že máme všichni veliký problém s jazykem a srdcem, protože jazyk mluví to, čím srdce přetéká! Víme, že náš jazyk Jakub, nebo spíše Bůh nazývá ústy Jakuba pekelným plamenem. S pekelným potenciálem. Zlem, které ničí nás i vše kolem nás. Víme, že nikdo z nás nedokáže jazyk zkrotit, žádný člověk. Jen Bůh, Jeho nesmírná moc to dokáže. Víme, že jsme ve zlé, tvrdé válce až do druhého příchodu Pána Ježíše! Víme, že milost Boží je naší nejsilnější zbraní, že máme svou sílu hledat jen a jen u Boha v Kristu!

A co říká tedy Jakub dál? Pokládá otázku: „Je zde mezi vámi někdo moudrý a rozumný?“ Je mezi nám někdo takový? Pokud ano, potom to bude vidět! Musí to být vidět! Milovaní, týden, který mám za sebou o tom, že bych byl moudrý nesvědčil. Spíše ukazoval na přízemní, tělesnou dokonce ďábelskou moudrost. Jestli se o něčem takovém dá vůbec mluvit jako o moudrosti! Jazyk vynesl špatnosti mého srdce a musel sem činit pokání i děkovat Bohu, že mě nenechává napospas hříchu mého starého lidství. Ale vynáší ho na světlo, vede mě k pokání! To je milost, vzácná milost! A Bůh říká, že mi i nám stačí! Důvěřujme Mu!

Ale přeci jen, zde to nesmí skončit. Nemá to tak být, říká Jakub, abys byl chvíli zdrojem vody sladké, chvíli hořké. Prosme, usilujme, bojujme o poslušnost. Aby stále méně vyvěralo z nás slovo zlé a stále více, abychom vydávali dobrý počet Bohu. Je to o kázni milovaní. Mohu se stokrát vymluvit, že to bylo příliš silné. Ale pokud jsem hřešil a zle mluvil, je to proto že v mém srdci není poslušnost a nemiluji Boha tak, jak mám, tak jak je On hoden. Plně, celým srdcem, myslí, duší, silou! V mém srdci jsou pořád temné síly, špatné síly. Svár, hořkost, závist, sobectví a tak dále. A Jakub naléhavě varuje. Tam kde jsou tyto věci tam je zmatek, chaos a kdejaká špatnost, každá další špatnost!

V takovém stavu nebudeme nést ovoce Ducha. A Jakub říká, že naše zbožnost je marná! Jk 1, 26; nechci vás strašit a drtit tím, že vám řeknu, že pokud nejste dokonale bezhříšní a selháváte v tom čas od času, že nejste zbožní a váš život je marnost! Ale musí být vidět zápas, úsilí, a růst. Prostě dobrý progres. V tomto světe a v těchto tělech nebudeme dokonalí, bezhříšní. Ale ovoce musí být vidět a rozmnožovat se. Máme ukázat dobrý, moudrý způsob života. Jak?

Hlavním, obecným, zastřešujícím znakem je tichost! Tato tichost je protikladem domýšlivosti, pýchy a sebechvály, která je hlučná. Řekové ji označovali za ukázněnou moc. Nebo možná moc osobní kázně. Tato tichost se se může nazvat také jemností Slova moudrý a rozumný značí někoho, kdo skutečně umí žít. V novozákonním slova smyslu, kdo skutečně umí žít k Boží slávě! Takový člověk dovede uplatnit své poznání v praktických dovednostech a rozumnost zde značí specialistu, doslova profesionála, který umí použít své znalosti v konkrétních záležitostech! Už jste takoví, milovaní? Nebo spíše tak jako u já vidíte, jak mnoho nám schází k této tichosti, moudrosti a rozumnosti shůry? Naštěstí Bůh ji dává všem, kdo ho o ní upřímně prosí. Jk 1,5;

Jaká je dále tato moudrost shůry? Je čistá, tedy morálně bezúhonná a upřímná. Je mírumilovná, ohleduplná. Což znamená, že člověk se podává jakýmkoli těžkostem i zlému zacházení s laskavou, trpělivou pokorou, bez jakéhokoli náznaku, či myšlenky na nenávist, nebo pomstu. Je ochotná dát se přesvědčit, tedy je poddajná. Takový člověk se rád podřizuje kázni, či právním a morálním normám. Dělá to rád z přesvědčení. Přináší mu to plné uspokojení. Moudrost je dále plná slitování, tedy milosrdenství. Projevuje zájem o lidi, kteří procházejí těžkostmi, nebo bolestí. A moudrost shůry je také bez předsudků a bez přetvářky. Nepochybuje ve vztahu k Bohu, ani k člověku. Ale jedná vždy podle svaté Boží vůle!  Už jste takoví, milovaní?  Anebo dnes společně se mnou vidíte, jak je list Jakubův důležitý. Vůbec není slaměný. A usvědčuje nás z neustálého selhávání, chybování i hříchu! Potřebujeme ho jako sůl! Proč, Protože…

• Jakubův 3:18 Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Amen!

Odkazy: Jk 3, 13-18;