HOSPODIN JEDNÁ S JONÁŠEM (Jon 1,4-6)

 

HOSPODIN JEDNÁ S JONÁŠEM

(Jon 1,4-6)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 30. ledna 2022

 

Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

Efezským 5:14

 

Pokoj vám, milí hosté i vy, domácí víry, ve jménu Kristově!

Ve své dobrotě nás Pán Bůh přivedl na toto místo, abychom jej uctívali. Důležitou součástí uctívání Boha je kázání Božího slova. Uctíváme Pána jak výkladem Božího slova, což je nyní můj úkol, tak také nasloucháním výkladu Božího slova. Ale zde naše uctívání nemůže skončit. Boží slovo Duch svatý používá, aby nás také přivedl k poslušnosti Božímu slovu.

Proto se nyní modlíme: Pane, protesej prosím naše uši, dej nám porozumět tvému slovu myslí i srdcem a uschopni naše nohy, aby běžely v poslušnosti vykonat, k čemu nás voláš!

Otevřeme prosím dnes podruhé knihu proroka Jonáše, jednu z dvanácti knih tzv. malých proroků, které máme v našich Biblích na konci Starého zákona. Ne, že by tito proroci byli malí vzrůstem, nebo díky malé důležitosti zvěsti v těchto knihách obsažené, ale těchto 12 knih je takto nazváno, protože jde o knihy krátkého rozsahu.

1. Úvod: Hospodin jedná s Jonášem

Pán Bůh povolal Jonáše, syna Amítajova, Jonáše, jehož jméno v překladu znamená "holubice", syna Amítajova, přeloženo "syna pravdy", aby šel do hlavního města největší říše té doby, do Ninive v Asýrii, vyhlásit Boží soud, přicházející na město a jeho obyvatele. Poslechl tento prorok? Prorok, jehož povoláním je "mluvit pro Boha". Bůh předává Jonášovi zvěst, kterou má Jonáš vyřídit v Ninive. To je úkol a povolání proroka. Jonáš odmítl, vzepřel se Bohu! Nechce přinést jednomu z nejkrutějších národů světa zvěst přicházejícího soudu. Proč? Co to jen může být, že si někdo, koho volá sám Bůh do služby, dovolí neuposlechnout a místo toho utéct?

• Jon 4:2-3 Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. 3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil."

Radši by umřel! Raději by umřel, než, aby pohané, hříšníci, poznali Boží milost a odpuštění! Ti si to přeci podle Jonáše nezaslouží. Jestli si někdo zaslouží Boží lásku, péči, milost a milosrdenství, tak oni určitě ne. Ne Ninivští! Ale kdo si ji zaslouží? Kdo myslíte, že si zaslouží Boží odpuštění hříchů, kdo si zaslouží Boží shovívavost i jeho milosrdenství? Jsi to ty? Máš za to, že bys to mohlo být právě ty, stejně jako si to myslel Jonáš? Nebyl to přeci žádný pohan, neznaboh, ale Izraelec. On je součástí národa, který má Boží smlouvy,

• Ř 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

on je přeci součástí národa, jehož Bohem je Jahve, Pán Bůh! Jak přirozené je lidskému srdci taková myšlenka. Já přeci nejsem tak docela špatný a hříšný. Něco docela dobrého by se na mě našlo, pro co by mě Bůh mohl zahrnout svou přízní. Ruku na srdce – není to právě myšlenka, kterou napadá i tebe? Ale Jonáš se potřebuje naučit a porozumět, co je Boží milost.

• Ef 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

2. Pryč od Boha!

 

1. Hospodin je velký a mocný Bůh

Jonáš se tedy otočil zády k Božímu povolání jít na východ od Izraele do města Ninive a utíká přesně na opačnou stranu – na západ, do Taršíše, pravděpodobně v dnešním Španělsku. V přístavu Jafa na břehu Středozemního moře zaplatil cestu a vstoupil na loď, aby se plavil do pryč od své služby Hospodinu. A co na to Pán?

• Jon 1:4 I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře.

Byl to Hospodin, kdo uvrhl na moře veliký vítr! My si vzpomínáme na to jak, Pán Ježíš na moři utišil vítr, že? Učedníci byli s ním na lodi a on na zádi spal.

• Mk 4:37-41 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. 38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" 39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho. 40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?" 41 Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: "Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?"

Ale zde vidíme, že Bůh je mocný! Nejen, že Pán tiší bouři a vítr, ale on je dokáže také povolat, aby se rozpoutalo takové běsnění živlů, že i zkušení námořníci jsou plni strachu. Bůh stvořil svět a všechno, co je na něm a nyní vládne svou mocí!

• Ž 95:3-5 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.

Bůh je Pán! On dává svítit slunce i padat déšť na koho chce, na spravedlivé i nespravedlivé. On je Pán i uprostřed bouří, jak svědčí apoštol Pavel ve Skutcích před svým ztroskotáním na ostrově Malta.

• Sk 27:23-24 Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, 24 a řekl mi: `Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.´

A nyní tento Bůh Stvořitel a Pán nad přírodou i jejími živly povolává bouři, aby jednal s pýchou svého služebníka Jonáše. Pán Bůh používal bouři v historii, aby přivedl nejednoho člověka k pokorné důvěře Bohu. On používá bouře, aby pokořil pyšné hříšníky a učinil z nich pokorné služebníky svatého Boha.

V červenci roku 1505 cestoval jeden mladý muž na koni z návštěvy svých rodičů, když tu se strhla silná bouře. Uprostřed blesků bijících všude kolem, prosil tento muž v hrůze svého strachu Pána Boha život. A vyřkl slib: jestliže přežiji tuto strašnou bouři, stanu se mnichem. Bůh použil bouři v životě mladého Martina Luthera, aby jej přivedl ze studií práv ke studiu Bible, aby skrze tohoto muže zasvítilo světlo reformace v učení o spasení jedině vírou v Krista Ježíše.

V roce 1735 opouštěla jeden z anglických přístavů loď, aby dva z jejích pasažérů pluli do Ameriky kázat evangelium o Kristu místním indiánům. Uprostřed bouře, která zmítala lodí na široširém oceánu, propadl jeden z nich tísnivému strachu o svůj život. „Hrůza, co se mnou bude?“ To byly palčivé myšlenky, které sužovaly jeho strachem ochromenou mysl. Ale vedle něj skupinka mužů, žen, a dokonce malých dětí, pokojně a radostně vzdávala chválu Bohu svým zpěvem a modlitbami. Jejich pokoj uprostřed hrozné bouře Johna Wesleye hluboce zasáhl. Jak to, že oni mají takový pokoj v srdci a já ne? Tak ten, který chtěl obracet indiány k Bohu, sám porozuměl uprostřed bouře, že mu chybí důvěra v Pána. Sám potřebuje být obrácen. A Bůh to udělal a dal mu vyrůst v jednoho z největších evangelistů moderní historie, který kázal zástupům.

Další mladík o něco později, přesněji v roce 1747, plul na otrokářské lodi Greyhound, když tu byla loď zasažena divokou bouří. Mladík si četl knihu od Tomáše Kempenského Následování Krista. V tom se ho zmocnil hluboký strach o svůj život: vždyť já nevím, co bude se mnou, jestli zde nyní zahynu! A tak začal volat k Bohu. A Bůh jej ve své milosti obrátil a zachránil tak jeho duši i tělo. Později John Newton napsal nádhernou píseň, kterou i my tak rádi zpíváme:

Tvá vzácná milost, šťastný den, spasila lidský vrak.

Já ztracený byl nalezen, slepému vrácen zrak!

Co musí Bůh udělat, aby zastavil hříšníka na jeho cestě do zahynutí? Co musí Bůh udělat v našem životě, aby nás přivedl k poslušnému následování Krista? Aby nás dovedl k odhodlané a věrné službě evangeliu? A přitom stačí pozvednout hlavu, jen co vyjdeš před tuto budovu po skončení shromáždění:

• Ž 19:2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
• Lidé nemají výmluvu, když přemýšlejí o díle našeho Boha, o přírodě, o stvoření, o svém životě. V tom všem se zjevuje Jeho věčná moc a božství! (Ř 1:18)

Jonáš je jen jeden ze zástupu lidí, kteří ve svém vzdoru museli, a ještě budou muset dojít až na pokraj ohrožení svého života, aby se vzpamatovali a byli vytrženi ze vzpoury vůči tomu, kdo je učinil. Možná proto to musela být tak prudká bouře, do které se Jonáš spolu s ostatními dostal, protože nespoutaný vichr má sílu strhnout nejen plachty lodi, ale taková Boží bouře v srdci člověka má moc strhnout klapky z lidských duchovních očí, aby uviděl svého Boha a sklonil se před ním. Tak Bůh přivádí k pokání. Milí příteli, nemluví tu Duch svatý dnes k nám? Nezní zde jeho varování? Co musí Bůh udělat se mnou, v mém životě, abych byl poslušný služebník, místo toho, kdo stále utíká? Ó, kéž nasloucháme tichému hlasu Božího povolání! Ale možná se bojíme. Stejně jako lodníci, kteří byli na lodi spolu s Jonášem.

2. Lodníci se báli (v. 4b - 5)

• Jon 1:4b-5 Lodi hrozilo ztroskotání. 5 Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul.

Jonáš nebyl na lodi sám. A co ti nevinní námořníci? Jak k tomu přijdou, že jim kvůli Jonášovi hrozí smrt? A co další lodi, které zrovna pluli v té oblasti, kde se rozpoutala strašná bouře? Jak k tomu přijdou další nevinní lidé, že kvůli neposlušným a pyšným Jonášům i oni musí snášet tu hroznou bouři a možná v ní nakonec zahynou? Buďme si jisti, milí přátelé, Bůh měl dozajista své plány, svůj záměr i s každým dalším člověkem, který je zde přítomen! Nikdo totiž není nevinný. A jak ještě uvidíme, dá-li Pán, ta bouře byla v životě námořníků na Jonášově lodi k Boží slávě a k jejich spasení!

• 5 Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili.

Nejdříve neobrácený člověk dělá, co může, co je v jeho silách, na co přijde jeho horečně pracující mysl: jak se můžu zachránit? Co musím udělat, abych přežil? Když už nic jiného nezbývá, když už je člověk u konce se svými silami a nápady, začne se modlit. Udělali to v tuto chvíli i lodníci. Ano velmi často lidé, kteří by o sobě s určitostí řekli: je nevěřím v Boha, dojdou do bodu, kdy se modlí. Vím o jednom muži, který se ocitl na lodi plující po nočním moři na Jadranu. Vál silný vítr, a tak nebylo jednoduché loď ovládat. Naneštěstí celá zbylá byla tou dobou opilá. Ten muž stál tedy celou noc u kormidla. Nevěděl, jak se loď ovládá, ale věděl, že musí alespoň udržovat směr. Ale co když přijde změna směru větru? A co když se před lodí objeví překážka – ostrov nebo jiná loď??? Ačkoliv si vždy byl až doposud ten muž téměř jist, že v Boha nevěří, nyní se začal modlit. A Bůh se smiloval. Dnes tento muž doufá v Krista, ve svého Spasitele. Chvála Pánu! Bylo to o mnoho let dříve, kdy jsem uprostřed svých největších fyzických sil stoupal po severovýchodní stěně alpského štítu, hory Matterhorn. Zpočátku se tenkrát zdálo, že vše jde podle plánu, ale když padla tma a my byli uprostřed výstupu, začal jsem chápat, že nemám celou situaci pevně pod kontrolou. Když jsme pak o půlnoci za svitu měsíce stáli na vrcholu hory s kilometr vysokou a strmou skalní stěnou pod nohama, a přitom jsme nemohli najít fixní lana potřebná k sestupu, začal jsem volat k Tomu, o němž jsem matně tušil, že je někde nade mnou, nyní snad blíž než obvykle, i když jsem do té chvíle žil život jako by Bůh neexistoval. A On se nade mnou smiloval. Dnes i já doufám v Krista, svého Spasitele. Chvála Pánu! Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu. Báli se a začali vyhazovat náklad lodi přes palubu v domnění, že se zachrání. Stejní hříšníci, stejně jednají. Zkušení námořníci se báli. Ta bouře musela být hrozná. Jejich jednání v takové situaci potvrzuje stejnou skutečnost, jakou vyjadřují oba právě popsané příběhy. V lidském srdci je hluboce zakořeněná potřeba uctívat. Ano, jsme stvořeni k obrazu Božímu, jsme stvořeni ke vztahu se svým Stvořitelem. Ale přirozené srdce, narozené do tohoto světa Boha neuctívá. Dokud nás nedotlačí situace, třeba uprostřed moře na jachtě bez fungující posádky nebo na vrcholu alpského štítu bez schopnosti se bezpečně dostat dolů. Pak začínáme hledat "něco, někoho nad námi".  Apoštol Pavel to vysvětluje ve Skutcích 17:

• Sk 17:26-27 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. 27 Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.

Lodníci volali ke svým modlám, bohům, kteří bohy ve skutečnosti nejsou, k bohům, k němým modlám bez moci skutečně zachránit kohokoliv.  Ti muži nyní potřebovali slyšet pravdu. Pravdu o skutečném živém Bohu, Stvořiteli nebe i země, Pánu na mořem i bouří. Od koho se o něm měli dozvědět? Ano, od Jonáše! Od jediného člověka na celé lodi, který znal živého Boha!

3. Jonáš spal (v. 5b)

Ale Jonáš spal. Je to neuvěřitelné. Veliká bouře, hrozící ztroskotání, lodníci pořádají modlitební shromáždění a úpí každý ke své bezmocné modle. A ten jediný, který zná Boha nebes, jenž učinil moře i pevninu (v. 9), ten tvrdě spí v podpalubí!

Možná nyní nevěřícně kroutíme hlavami – jak může ten Jonáš v takové chvíli spát? Připomíná nám to jiný spánek, že? Spánek učedníků v Getsemanské zahradě. Jejich Pán a Mistr, Ježíš, odešel o kus dál, aby se modlil. Prožívá úzkost, protože přichází hodina kříže. Žádal své nejbližší, aby se v tuto chvíli také modlili a byli mu tak modlitebně po boku. A oni? Zármutkem usnuli (Lk 22:45) Emocionálně byli vyčerpaní – ze zármutku nad celou situací, nad drahým Pánem Ježíšem. Myslím, že Jonáš procházel podobným emocionálním vypětím, a proto nyní tvrdě usnul v podpalubí, navzdory strašné bouři, která zuřila všude okolo. Bouře v jeho nitru přehlušuje tu venku na moři. Považte – on je Boží prorok. Bůh skrze něj mluví k Izraeli. Zjevuje svému vyvolenému národu svou vůli, která se naplňuje. Král i celý Izrael je svědkem, že to tak je (2Kr 14:23-25). Co Jonáš prorokoval, to se stalo. Dobyli znovu severní část izraelského území, které padlo dříve do rukou jejich nepřátel. Ale Bůh poslal Jonáše oznámit králi přicházející vítězství. A opravdu – král zvítězil a získal znovu severní pomezí Izraele pod svou kontrolu.

Ukončím tvé přetrpké pokoření, Izraeli. Znovu budeš stavět města, zasívat i sklízet, prorokoval od Hospodina Jonáš. A stalo se. Boží zjevená vůle se naplnila. Co Bůh zjevil Jonášovi, aby vyřídil jako Boží posel, služebník v Izraeli, to se také stalo. Dokud jen vyřizoval to, co se ho osobně až tak netýkalo, bylo to v pořádku. Ale osobní povolání? Vstaň, jdi do Ninive a vyhlašuj můj soud. Volej, aby činili pokání a byli zachráněni. Ne, to ne, to nechci! To se mě dotýká. Já ti mám Bože sloužit mezi pohany, kteří nás tak ničí? Jonášovo nitro muselo bát rváno na kusy jeho hříchem. Nechci se podřídit Bohu! Ale on je přece můj Bůh. Co řekne, to učiní.

• Iz 14:24 Hospodin zástupů přisáhl: "Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční

Jonáš z vnitřního vyčerpání tvrdě usnul (v. 5) ten, kdo utíká od služby Bohu, je vyčerpán. Ani pro nás to není tak složité, vyznávat, jsem křesťan. Ale potíž nastane v okamžiku, kdy máme dosvědčit svým jednáním, že je to pravda! To se raději službě Bohu vyhýbáme. Naplňujeme své dny raději vším možným, jen abychom přehlušili to volání. Jestli znáš Boží vůli pro svůj život, jak o ní Písmo mluví, ale odmítáš sloužit svému Bohu, který tě vykoupil ze smrti do života, a chceš se schovat nebo utéct, počítej, že budeš vyčerpán. Tvé tělo i tvá mysl bude pod obrovským tlakem. Počítej s tím, že budeš vyčerpán, nebudeš prožívat pokoj s Bohem, ale napětí. Jistě pocítíš Boží pevnou ruku, která vychovává. Ta ruka bude tlačit na lis.

3. Co je s tebou, ospalče!

• Jon 1:6 Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: "Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme."

Kapitán lodi se přestal věnovat vedení lodi i záchranných prací a sešel do podpalubí, aby se podíval na ten neuvěřitelný úkaz. Na Jonáše. zatímco všude zuří bouře a každý se strachuje o život, v podpalubí tvrdě spí člověk jménem Jonáš. Velitel sešel do podpalubí a zatřásl s ním: Co je s tebou, ospalče? Chceš se schovat před celým světem. Chceš se schovat před Bohem? Zalézt někam, kde budeš ode všech lidí pryč, abys byl sám se svou depresí? Pán Bůh povolává Jonáše do služby, ale on se místo toho schovává. Pod tlakem Boží ruky se obrací do sebe. Na ničem jiném už nezáleží. Chci pryč... Tak zatímco venku zuří bouře, Jonáš dělá, že se ho to netýká. Obrátil veškerou svou pozornost jen na sebe. Duch svatý nás zde učí několika lekcím, které z Jonášova útěku vyplývají. Jaké důsledky nese, když se křesťan obrátí sám do sebe a "usne"? Stane se z něj tzv. spící křesťan.

1. spící křesťan utíká od služby Bohu, zatímco venku, za zdmi tvé duchovní skrýše zuří duchovní bouře, kdy jde o životy lidí. Takový člověk dělá, že se nic neděje, že se ho to netýká. Je snad Boží dítě povoláno, aby se skrylo? Ne! V listu Filipským Pavel odkrývá, k čemu jsme povoláni. Zalézt do tmy a skrýt se před světem? Ne, Filipským píše:

• Fp 2:14-16 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, 15  abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, 16 držte se slova života,

Je to pokušení, zabývat se sebou, možná svou nejbližší rodinou. Tak nějak slušně žít, a to stačí. Jonáš nebyl povolán za proroka, aby se skryl a spal! Byl povolán, aby sloužil Bohu! A ty jsi křesťane povolán ke službě Bohu, abys vydával svědectví světlu, Kristu, světlem evangelia. Lidé za zdmi této budovy nepotřebují dalšího Jonáše, ale věrného Božího služebníka.

2. lodníci úpěli každý ke svému Bohu, čteme ve v. 5. Chtěli vědět, jaká je příčina té bouře. Vůbec tomu nerozuměli a hledali, kdo za to může. Vůbec nikoho nenapadlo, že by příčinou Božího hněvu, který nyní udeřil na celou loď, byl jeho vlastní hřích! Místo toho se ptali: kdo za to může? Já určitě ne, ale kdo jiný? Avšak spící křesťan nezvěstuje Krista. Nezvěstuje lidem, že jde o Boží hněv vůči jejich hříchu. Nezvěstuje, že se potřebují zbavit té příčiny Božího hněvu, svého hříchu vůči Bohu. Spící křesťan nezvěstuje Krista. Cesta spásy zůstává skrytá. Vždyť on spí. Jak snadno se nám stereotyp všedního dne stane jen zaběhanými zvyky. Ráno vstát, do práce, z práce, povinnosti doma a zítra nanovo. Kam se ale upírá můj pohled, mé očekávání, má naděje? Nevytratil se tak nějak Kristus z mého života, neodsunul jsem tak nějak Pána na okraj svého dne? Nestává se ze mně spící křesťan? A kdo poví sousedům, proč na ně přichází Boží hněv? Necháme je úpět k němým modlám?

3. Když Jonáš tvrdě usnul v podpalubí, v tu chvíli nemyslel na nebezpečí, které hrozí lodi, lidem na ní a už vůbec ne na nebezpečí, které hrozí jemu samému. Vždyť loď může každou chvíli ztroskotat! Dej si pozor, křesťane! Když usneš místo, abys šel a sloužil Pánu, tvůj život bude v nebezpečí. Ano, jsi Kristův. Skrze víru mu patříš a on slibuje, že tě z Boží ruky nic a nikdo nevytrhne. To je pravda. Každého, za koho Pán dal svůj život, On také dovede do svého království. To je jisté. Ale jak tam vejdeš? Položil jsi Krista jako základ svého života: chvála Pánu. Ale jak dále na tom základě stavíš?

• 1K 3:12-15 Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - 13 dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14 Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15 Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Pokud chceš spát, místo následování Pána, pak říkáš:

• Zj 3:17 Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.

Nestůj jen na základě Krista, ale choď ve službě jemu každý den! Tak odvrátíš nebezpečí duchovního ztroskotání.

4. lodníci úpěli každý ke svému bohu. K bohům, kteří ani nejsou! A co dělá v takové chvíli spící křesťan? Nemodlí se, neprosí, ani neposlouchá živého Boha. A přitom zná pravdu! Ale rozhodl se raději spát než vydat svůj život do Božích rukou.

• Ef 5:14-17 Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. 15 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; 16 nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. 17 Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Bratři a sestry, milí přátelé, obraťme svůj pohled na Pána Ježíše! Nechme se zajmout krásou našeho Pána. On je svatý, čistý a nádherný. Snímá břemeno viny, vkládá je na svá ramena a nese je až na kříž. Tam přibil moje viny, moji bídu, můj strach, mé utíkání, mé schovávání, moje spaní místo služby. Podívejte se, co pro nás připravil. Poslal svého Ducha svatého, aby se stal v nás pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému (J 4:14). Stal se naším chlebem, který dává život. Jezme jeho tělo a pijme jeho krev. Choďme ve víře v moc jeho oběti, choďme vírou v jeho vzkříšení. Jonáš se potřeboval naučit chodit v důvěře Bohu. My máme více světla, než měl Jonáš. V Kristu se Bůh cele zjevil. Držme se jej a pak nebudeme spát.