Jak žít v hříšné společnosti? Ž 36

 

Kázání z knihy Žalmů, Žalm 36, neděle 29. 8. 2021

Název dnešního kázání je: Jak žít v hříšné společnosti?

(CSP) 1 Pro vedoucího chval. Žalm Davida, otroka Hospodinova.  2 Výrok přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach z Boha — nemá jej před očima, 3 protože lichotí sám sobě ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.  4 Slova jeho úst jsou zlá a klamná, přestal chápat, co je správné jednání.  5 Vymýšlí špatnosti i na svém loži; postavil se na nedobré cestě, zlem nepohrdá. 6 Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům. 7 Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako velká hlubina. Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine. 8 Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel. 9 Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.  10 Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo. 11Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce. 12 Kéž na mě nevstoupí noha pyšných a ruka ničemů kéž mě neodežene. 13 Tam padli činitelé nepravosti, jsou sraženi a nemohou povstat.

Úvodní ilustrace

V Pákistánu se jako nástroje proti křesťanům často používá vykonstruovaného obvinění z rouhání proti islámu. Na konci ledna byla jedna zdravotní sestra Tabitha Nazir Gill nařčena z rouhání poté, co napomenula svou kolegyni, která proti zákazu přijala peníze od pacientky.

Tabitha byla nejprve ostatními kolegyněmi zbita a následně svázána a zamčena v místnosti až do příjezdu policie. Ta zhodnotila obvinění jako neopodstatněné. Ovšem druhý den na nátlak rozzuřeného davu policie obvinění, které je zcela bez důkazů, obnovila[1].

Tabitha jednala správně, přesto se stala obětí nenávisti spojené s chamtivostí své kolegyně. Nic zlého neučinila, ale hříšnost její kolegyně na ni zcela nečekaně dopadla.

Úvodní otázka.

Milí svatí, víte, za co prosit u Boha, když žijeme ve světě plném sobeckých hříšníků?

Hlavní body kázání.

David nám v žalmu 36 dokazuje, že:

1. Je nutné se vyvarovat sebeklamu hříšníků
2. Musíme si uvědomit, že naše naplnění je v Bohu
3. Potřebujeme prosit za vedení Boží milostí

Úvod.

Hospodinův otrok David zapsal žalm 36, aby nám ukázal, jak nekonečný je rozdíl mezi člověkem a Bohem. Otrok není pán a musí poslouchat svého pána. Tak i my jsme podřízení Bohu a máme jej poslouchat.

Pokud se Vám někdy bude někdo snažit tvrdit, že člověk je roven Bohu, dejte mu přečíst tento žalm.

1. Varujme se hříšného sebeklamu (v. 2-5)

1. Bez bázně zaslepenost (v. 2-3)

Davidův popis člověka začíná neobvyklým slovem výrok. V žalmech jej moc nenajdeme (8x v CSP), obvyklejší je v prorockých knihách. Je to slovo, kterým proroci uvádí výrok od Hospodina. Například:

Iz 30:1 Běda umíněným synům, je Hospodinův výrok, kteří provádějí plán, ale ne ode mne, …

Davidův výrok se týká přestoupení ničemy. Přestoupení znamená vědomou rebelii, vzpouru proti autoritě.

Vzpoura se projevuje například tím, že člověk autoritu popírá, nebo ji nechce poslouchat.

Vše začíná v srdci. V hebrejském textu není jednoduchý překlad spojení „V hloubi mého srdce“.

David nejspíš předkládá výrok vnuknutý Bohem do hloubky jeho srdce, o tom, co se odehrává v ničemově srdci. Tomu je blízký Pavlíkův překlad i mnohé kvalitní komentáře.

V každém případě je stav ničemova srdce jasný. V jeho nitru není nic ze strachu z Boha. On se Boha nebojí.

Slovo strach popisuje něco, co budí hrůzu. Něco, co člověka zastaví na jeho cestě a nutí jej zhodnotit kam kráčí (31:12).

Pavel na závěr svého obvinění člověka v listu Římanům, 3. kap. citoval závěr v. 2. Na konci výčtu lidské nespravedlnosti, kdy nikdo nečiní dobro, všichni mají ústa plná lži, lsti a kleteb, všichni jsou připravení prolít krev druhého apod. uzavírá právě tímto výrokem:

Ř 3:18 není bázně Boží před jejich očima.

Ničemovi, který není konfrontován s důsledky svých činů se může zdát, že Bůh s jeho jednáním souhlasí, nebo že vůbec neexistuje. Takže si z Boha nic nedělá.

Žije, jako by nikdy neměl být postaven do odpovědnosti za své zlo. Jako by žádný soud nikdy neměl přijít.

Zásadní vlastností ničemy ve vztahu ke svým proviněním je, že sám sobě lichotí. Originální slovo má základní význam „uhlazovat“ – jako když se snažíte nerovný povrch vyhladit, aby z něj nic nevystupovalo.

Podobně ničema uhlazuje své představy o sobě a vidí se daleko lepší, než ve skutečnosti je.

Jak je to možné, že není schopen kriticky zhodnotit své jednání? Protože nemá bázeň před Bohem, obelstil své srdce, utlumil své svědomí a teď sebe vidí jako toho nejspravedlivějšího člověka.

Důsledkem ale bude shledán vinným a hodným nenávisti, jeho vlastní činy jej usvědčí.

Milí svatí, přiznejme si, že i my máme často potíže vidět své motivy a jednání v upřímném pohledu. Rádi si omlouváme a zdůvodňujeme naše rozhodování tak, abychom my vyšli jako ti spravedliví.

Snadno podléháme sebeklamu a potřebujeme prosit u Pána, aby nám otevíral oči, abychom se viděli upřímně.

2. Zlá slova, zlé jednání (v. 4)

Ničema se však vykazuje také zlými a klamavými slovy (v. 4). Jeho slova jsou jako pasti, kterými láká do léčky. Svou lží se ničema snaží manipulovat ostatní, aby jednali v jeho prospěch, aby naplnili jeho touhy a přání.

Jeho mysl je tak zastřená vlivem hříchu, že přestal chápat, co je správné jednání. Není schopen rozlišit dobré od zlého. Dobré je to, co mu přináší prospěch, zlé to, co kazí jeho sobecké plány.

I: Představte si člověka závislého na drogách, který každý den podřizuje své jednání, aby získal další dávku. V určité fázi už je schopen udělat cokoliv, aby ji získal. Všechno podřídí tomu jedinému cíli, bez ohledu na to, jak uškodí lidem kolem něj.

To je jednání člověka, který nemá v srdci bázeň před Bohem, který je otrokem vlastních tužeb a jedná bezohledně pro jejich naplnění.

Bratři a sestry, takoví jsme byli také a buďme opatrní, když bychom kategoricky odmítali, že už takoví nejsme.

Stále umíme lhát a manipulovat druhými, potřebujeme hodně Boží milosti, abychom nepodléhali naší hříšné přirozenosti.

3. Podlé plány (v. 5)

Pro ničemu je i odpočinek na svém loži příležitostí k spřádání svých ničivých záměrů (v. 5). Jeho mysl cíleně vymýšlí, jak provést další zlo. David zde nepíše o nějakých nahodilých myšlenkách, ale o záměrném plánování.

Mi 2:1-2 Běda těm, kdo vymýšlejí špatnosti a páchají zlo na svých ložích. Provedou ho za svítání, neboť je to v jejich moci. 2 Dychtí po polích a uchvacují je, po domech a zabírají je; utlačují člověka i jeho dům, muže a jeho dědictví.

To je nedobrá cesta, po níž ničema vede své kroky. Kam vede je naprosto jasné všem, jen ne jemu (Ž 1:6).

Zlo se stalo jeho denním chlebem. Jelikož není schopen je rozpoznat, nepohrdá jím. Nemá zlo v nenávisti.

To je varovný stav člověka zotročeného hříchem.

Bratři a sestry, odhalit hřích u druhých umíme velmi dobře. Ale má-li člověk obrátit stejný metr sám na sebe, … najednou se dříve ostrý břit schopný rozsekat druhého ztupí a promění se v hřeben, který hladí.

Příliš snadno se spokojíme s povrchním pohledem na sebe samé a nechceme jít hlouběji.

Přikrášlujeme skutečnost a vidíme se lepšími, než jsme.

Potřebujeme tedy druhé, aby nás vraceli na zem a otevírali nám oči. Buďte za takové vděční.

2. Naplňujme se ve svrchovaném Bohu (v. 6-10)

4. Bůh je milosrdný (v. 6)

Zaměření Davidova žalmu se v 6. verši zásadně mění. Přechází do úplného protikladu. Z popisu padlého člověka se obrací na popis svrchovaného Boha.

Nejprve vidíme Boží milosrdenství, které Bůh věrně projevuje. Milosrdenství je nezasloužený projev Boží přízně a lásky vůči lidem.

David vykresluje její velikost dosahující až k nebeským výšinám. Nic se její velikosti nevyrovná.

Bůh projevuje svou milost v určité míře každému člověku. Každý člověk na celém světě dostává obrovské množství darů (145:15-16), ale svému lidu dává Bůh daleko nejvíce.

Bůh uzavřel s Davidem smlouvu, v níž mu dal velká zaslíbení a celý život mu věrně projevoval nezměrnou milost. I my jsme vázáni s Bohem smlouvou skrze našeho Spasitele a jsme dennodenně příjemci veliké milosti.

I: V římském koloseu a podobných arénách umírali tisíce a tisíce křesťanů pro svou víru. Ničemové, kteří je k tomu odsoudili si možná řekli, proč je Bůh, v kterého tak pevně věří nezachrání. Ale uvědomme si, jak se dnes daří těm, kteří zemřeli v aréně a těm, kteří je tam poslali. To je nekonečný rozdíl.

Milí svatí Boží milosrdenství vůči nám je neomezené svým rozsahem i časem. Trvá věčnost. Žijme z této jistoty, tím spíše, když jsme tísněni ničemy.

5. Bůh je spravedlivý (v. 7)

Vzápětí David popisuje Boží spravedlnost. Jeho spravedlnost je nepohnutelná jak nejvyšší hory.

Nikdo nezmění Boží spravedlnost, žádný člověk, ani Ďábel. Boží spravedlnost je stálá a neměnná. I ty hory dříve zaniknou, ale Boží spravedlnost ne.

Izajáš zapsal:

Iz 45:22-24 Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem Bůh a jiného není. 23 Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se neodvrátí, že přede mnou klesne každé koleno, každý jazyk bude přísahat: 24 Jenom v Hospodinu, řekne, mám spravedlnost a sílu. Přijde až k němu, a všichni, kteří proti němu planou hněvem, se budou stydět.

Boží soudy jsou jako veliké hlubiny, píše David. Nikdo z nás nevidí hloubku Jeho rozhodnutí.

I: Představte si, kolik světla projde do hlubin oceánu. Udává se, že skoro žádné do hloubky větší než 200 m a vůbec žádné do hloubek větších než 1000 m, prostředí v té hloubce je ponořené do naprosté tmy[2]. Marianský příkop, nejhlubší dno mořského oceánu je téměř 11 km hluboký.

Lidský pohled vidí do hloubky Božích soudů, asi jako to světlo pronikající do hlubin vod oceánu. Vidíme jen do zlomku hloubky, kloužeme jen po povrchu a zbytek z tisíců metrů vodní hloubky nám zůstává skrytých.

Ve své spravedlnosti Bůh zachraňuje lidi i zvířata. Zde nám vyvstává podobnost s potopou, kterou Bůh seslal na zem a která pokryla celý její povrch.

Bůh vykonal spravedlivý soud nad zvráceným lidstvem. Nemusel zachránit nikoho, ale zachránil Noeho s rodinou a po páru z každého suchozemského zvířete. To je důkaz Boží milosti nad celým stvořením.

Bratři a sestry, žádný člověk nemůže oprávněně Boha nařknout, že jedná nespravedlivě. Nikdo z nás nedokáže posoudit správnost Jeho rozhodování, jen Bůh sám. Proto potřebujeme být pokorní a důvěřovat Bohu.

6. Bůh je dobrý (v. 8-10)

V neposlední řadě Bůh je dobrý, jak nám popisují verše 8 až 10.

David vyjadřuje vzácnost Božího milosrdenství. Lidstvo dnes, stejně jako v dobách Noeho, je hodné odsouzení. Ti, kdo si uvědomují, že nedostávají, co si zaslouží, chápou vzácnost Boží milosti a dobrotu s ní spojenou.

Proto hledají útočiště u Boha, bezpečí, tam, kde skutečně je.

Sytí se tučností Božího domu, tím nejlepším. David život věřícího přirovnává k svatostánku, kde Boží lid jí ty nejlepší části z obětí – tučné části, které normálně náleželi sloužícím kněžím.

Bůh je sytí i napájí, a to proudem rozkoší, které dává.

Slovo „rozkoš“ je totéž, kterým Bůh pojmenoval zahradu, kam postavil Adama a Evu – Eden.

Znamená radost, slast, blaho, líbeznost. Napájet se proudem Božích rozkoší připomíná řeku, která v zahradě pramenila.

Verše 8 a 9 nám ukazují, že Bůh se ve své dobrotě stará o svůj lid a naplňuje naše fyzické i duchovní potřeby.

Proč? Protože v Něm je pramen života.

Nejen, že On dal život každé živé bytosti a udržuje jej po dobu, kterou On chce. Ale hlavně proto, že jen On dokáže život naplnit a dát mu tu nejlepší kvalitu.

Díky Jeho světlu vidíme světlo.

Díky světlu, kterým je Bůh sám (1J 1:5), my vidíme světlo a nebloudíme v temnotě.

Díky světlu, kterým je náš Pán Ježíš (J 8:12) my jdeme za světlem života.

Díky světlu, kterým je Boží slovo (119:105) naše stezky jsou osvětleny.

Jedině Bůh je zdrojem dokonalé dobroty, milosti a potěšení, které člověk může nalézt.

Kazatel John Piper vyjádřil, že „Bůh je nejvíce oslaven v nás, když my jsme nejvíce naplněni v Něm.“

Přátelé, pokud hledáte naplnění svých životů v tomto světě, míjíte ten jediný a nejlepší zdroj. Hříšník bez bázně před Bohem takto jedná, protože ničemu nerozumí, je zaslepený. Vůbec nechápe, že pohrdá tím nejlepším a žene se za tím nejhorším.

Ale milí svatí, ve vašem případě to je zcela pošetilé jednání. Hledat tam, kde víte, že nic není, znamená, že nejen odejdete s prázdnou, ale navíc budete za blázny.

3. Modleme se za hojnost Božího milosrdenství (v. 11-13)

7. Prosba za Boží péči (v. 11)

Ve třetí a závěrečné části se David obrací k Bohu s modlitbou.

David si je vědom své slabosti a proto prosí, aby Bůh rozhojňoval své milosrdenství na ty, kteří Boha znají. Prosí, aby Bůh pečoval ve své milosti a spravedlnosti o svůj lid.

103:17 Ale Hospodinovo milosrdenství je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost nad syny jeho synů,

Bázeň v Davidově srdci jej vedla k tomu, aby hledal pomoc v Hospodinu. Obrací se k Bohu, kterému důvěřuje a ví, že On jej nezklame.

Stejně i my máme hledat pomoc a péči u Hospodina. Slyšeli jsme jakou milostí, spravedlností a dobrotou s námi Bůh jedná.

Tudíž naše modlitby musí mít jasný směr. Rovněž potřebujeme být vytrvalí. A musíme důvěřovat, že Bůh je mocen ve své vůli naplnit, co potřebujeme.

8. Prosba za Boží ochranu (v. 12)

David též prosí za Boží ochranu, aby ničemové nad ním nepanovali.

První polovina v. 12 připomíná tehdejší zvyk, kdy vítěz stoupl na krk poraženého a tím demonstroval svou nadvládu.

Nevíme, jestli i tento žalm vznikl za nějakých konkrétních těžkostí, nicméně tento verš naznačuje, že David chtěl předejít své porážce od ničemů, kteří by svého vítězství maximálně využili.

Bratři a sestry žijeme ve světě, kde každý ničema touží naplnit své touhy bez ohledu na druhé. Konfrontace s hříchem je každodenní zkušeností. Dost na to, že musíme bojovat s vlastní hříšností, ještě musíme jednat obezřetně, abychom se nestali kořistí jiných.

I: O kolika případech jste slyšeli, že člověk v touze splnit si nějaký sen podepsal nesmyslné podmínky k úvěru, nebo jinému závazku. Nespočet. Stačí jeden neuvážený podpis na smlouvě, kterou si člověk dobře nepřečetl a problém je na světě. Následky jsou potom těžké.

Ale ani největší opatrností se nevyhneme záměrným útokům ze strany ničemů. Proto potřebujeme prosit za ochranu před nimi.

Mnozí křesťané trpí bez vlastní viny v zemích, které jsou vůči nim nepřátelské. Jen proto, že věří v Pána Ježíše.

Oni nejvíce potřebují každodenní ochranu. A i my bychom na ně neměli zapomínat.

Potřebujeme se modlit za pronásledované, protože vědomí, že na ně pamatujeme je pro ně velmi povzbuzující.

1. Pád ničemů (v. 13)

Avšak Boží ochranná ruka je na straně svého lidu a byla na Davidově straně. V posledním verši čteme o konci ničemů. Není zřejmé, jestli přímo o jejich smrti.

Pokud ano, potom jejich konec je horší než vše, co kdy udělali za svého života. Jejich dalším místem pobytu se stalo zatracení.

Pokud ne, ještě měli naději rozpoznat Boží milosrdenství a činit pokání ze své vzpoury a zaslepenosti.

Každopádně jejich pád pro ně znamenal těžkou porážku.

58:11–12 Spravedlivý se bude radovat, neboť uzří pomstu; umyje si nohy v krvi ničemů. 12 Člověk řekne: Ano, spravedlivý má ovoce. Ano, existuje Bůh, který soudí na zemi.

Aplikace

Na začátku jsme si pověděli o případu jedné sestry v Kristu z Pákistánu, která zažila od svých kolegyň těžké napadení, a ještě dnes je pod tlakem křivého obvinění.

To obvinění není malé, může být odsouzena na několik let do vězení. A v podobných případech žalobci usilovali i o trest smrti.

Bratři a sestry, v názvu dnešního kázání je otázka: Jak máme žít v hříšné společnosti?

Žalm 36 nám na to dává odpověď.

Než začneme posuzovat hříchy druhých potřebujeme si nastavit správně pohled na nás samotné. Když se srovnáváme s druhými lidmi, vycházíme vždycky alespoň přijatelně. Snadno na druhých nalezneme hříchy, které budeme hodnotit jako závažnější než naše vlastní.

Ale tím se dopouštíme stejného sebeklamu, který David popisuje v první polovině žalmu. Vidíme se lepší, než ve skutečnosti jsme.

My potřebujeme jinou osobu, s níž se máme porovnávat.

Ano vy to víte. Vaším vzorem není hříšník, který teď sedí vedle vás, ale náš Pán Ježíš. On žil dokonale příkladný život.

V porovnání s Ním se náš sebeklam rozpadá, protože na Něm žádný hřích nenalezneme.

Žalm 36 nás degraduje z piedestalu, kam máme všichni tendenci sami sebe stavět. Vrací nás zpátky na zem a ukazuje, jak jsme jako hříšníci zcela ubozí.

Ukazuje nám však také, jak Bůh je dokonalý a že na ten piedestal patří On. A to hodně vysoko.

Učme se, jak nekonečný je rozdíl mezi námi hříšníky a svatým Bohem. A my si to potřebujeme stále připomínat.

Protože teprve tehdy pochopíme velikost a vzácnost Božích vlastností, které nám Bůh projevuje v milosrdenství, péči, dobrotě, ochraně a mnohém dalším.

Na Božích vlastnostech pak můžeme stavět svou jistotu pro život v tomto světě, kde dominují sobecké záměry hříšníků.

Jako Boží lid musíme žít v tomto světě a jediná naděje pro bezpečí a naplnění našich životů je v Božím milosrdenství.

Proto stejně jako David musíme mít jediný zdroj pro naplnění našich životů v Bohu. Potom budou dobře prosperovat naše rodiny, naše manželství, práce i služba.

Jinými slovy to je Bůh, kdo musí být v každé součásti našeho života tím prvním.

A potřebujeme se modlit, aby Bůh rozhojňoval své milosrdenství na nás. Tím vyjadřujeme svou závislost i touhu podřídit se Boží vůli.

Ovšem pro hříšníky, kteří stále sebe vidí jako dobré a nemají v srdci bázeň z Boha, je aplikace z dnešního kázání zcela jiná.

Pokud neprohlédnete ze své vlastní lži a neuvidíte jaké jsou skutečně vaše činy před Bohem, dojdete po své cestě až do záhuby na soud před svatým Bohem.

Vy potřebujete především činit pokání ve víře v Pána Ježíše. On je tím jediným, kdo je mocen vykoupit Vás z vašich hříchů.

Shrnutí

Milí svatí v 36. žalmu jsme viděli, jak Písmo dává do protikladu padlý stav hříšného člověka a svrchovaného Boha. Učí nás bořit vlastní dobré představy o nás samých a konfrontovat je Božím pohledem. Tím jsme svobodni od zaslepení a připravení ocenit velikost Boží milosti a péče pro nás Jeho lid.