MALÝ POZDRAV - VELKÁ SLUŽBA Fp 1, 2

MALÝ POZDRAV - VELKÁ SLUŽBA

 (Fp 1,2)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 1. listopadu 2020 

Pozdravujte všechny, kteří patří Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratří, kteří jsou se mnou. 22  Pozdravují vás i ostatní bratří, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu. 23  Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi.

Filipským 4:21-23  

I.                

Úvod: Pavel zdraví filipské

Pokoj vám, milé sestry, milí bratři. Je to znovu již třetí neděli, co jsme odloučeni a nemáme příležitost ke společnému uctívání Pána a společenství jednoho s druhým. Ale díky Pánu, že se můžeme povzbuzovat navzájem i když se nevidíme: a to vytrvalými modlitbami za druhé. Pán nás učí se modlit, že? Také jsem osobně vděčný za telefonické rozhovory s vámi. Děkuji vám. Každý takový hovor je pro mě povzbuzení a také způsob, si také jak můžeme pomáhat upínat své naděje ke Kristu.

Pojďme nyní společně do Božího slova. Budeme dnes pokračovat ve výkladu listu Filipským, a to druhým veršem z první kapitoly. Nejprve přečtu oddíl od 1 kapitoly, 1. verše až do 13.

Když potkáte jiného člověka, třeba souseda na společné chodbě u vás doma, obvykle jej pozdravíte, že? A on vás pozdraví také. Není to jen obyčejná slušnost mezi lidmi, ať už jsme křesťané nebo ne. Tím, že druhého pozdravíte, vyjadřujete, že vám ten člověk není lhostejný. Že vám určitým způsobem na něm záleží. Tak nás, lidi, Pán Bůh stvořil. Stvořil nás ke svému obrazu. Bůh věčný vždy byl, je a bude Bůh, který není sám! Jak říkáme, On je Bůh trojjediný. Vždy existoval Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Bůh není individualista! Jeho přirozeností je mít vztah! Otec se Synem, Syn s Duchem, Duch s Otcem, a tak bychom mohli pokračovat.  Člověka Bůh stvořil i v tomto ke svému obrazu - jako bytost, která přirozeně potřebuje být ve vztahu jak ke svému Stvořiteli, tak ke druhým lidem. Proto se při setkání zdravíme. Ani apoštol Pavel nejedná jinak, když píše dopis Filipským křesťanům. Poté, co představil, od koho a pro koho dopis je - to je náš první verš první kapitoly, pokračuje ve verši 2 pozdravem:

•  
  

  2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Přemýšleli jste už někdy, co ten pozdrav znamená? Vím, obvykle začátek epištoly, dopisu Nového zákona, při čtení vlastně jen automaticky přejdeme. Říkáme si, to je celkem samozřejmé, pozdrav na začátek dopisu prostě patří. Ale každý pozdrav má také svůj význam. Když Pán Bůh poslal anděla Gabriela k Marii do Nazareta, aby ji oznámil, že nadpřirozeným způsobem počne a později porodí syna, nejprve ji anděl pozdravil. Řekl:

•  
  

  Lk 1:28  Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."

Zjevně to byl tak neobvyklý pozdrav, že se Marie zarazila. Dokonce se velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. (Lk 1:29)

Chtěl bych, abychom dnes spolu viděli, že pozdrav apoštola Pavla a jeho spolupracovníka na díle evangelia, Timotea, není jen zdvořilostní fráze, kterou prostě jen přijmeme a už se těšíme, co se to v tom dopise vlastně dál píše a jak to může pomoci našemu křesťanskému životu, dnes, uprostřed bouřlivého světa, kdy jak se zdá, není nic pevného. Ne, náš pozdrav, stejně jako Pavlův, může být užitečná služba!

II.            

Obsah pozdravu

Pavlův pozdrav začíná slovy:

A.   

Milost vám

Pro slovo milost je zde užito řecké slovo charis, odvozené od slova charein, což znamená pozdrav. To slovo se běžně užívalo. Např. ve

• Sk 15:23  Po nich poslali tento dopis: "My, apoštolové a starší, vaši bratří, posíláme pozdrav (tedy charein) vám, svým bratřím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteří jste dříve byli pohany.

Pavel ale tento běžný pozdrav duchovně prohlubuje: říká místo "zdravím vás", milost vám. Co znamená slovo "milost"?  Je to Boží nezasloužená přízeň, Jeho dobrota, která vede ke spáse. A tato spásná dobrota ve vztahu k Božím dětem se projevuje 3 způsoby:

1. Milostí jsme vykoupeni z viny a z trestu za hřích obětí Ježíše Krista a přivedení skrze víru do vztahu pokoje s Bohem.

2. Milostí jsme proměňování do podoby Krista skrze posvěcování.

3. Milost nás nakonec dovede do slávy.

Tyto 3 věci způsobuje Boží milost v životě křesťana. Vidíte, že Boží milost je přítomná od počátku až do konce křesťanova života?

• Ef 2:8-9  Milostí tedy jste spaseni skrze víru. 9  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

To je tedy Boží milost. Proč ji nyní apoštol Pavel přeje filipským křesťanům? Jde o prohlášení, tedy konstatování ve  smyslu: vám patří milost od Boha? Chce jim říci: Boží milost je nyní, když jste uvěřili, součástí vašeho života a já vám to nyní připomínám. Nebo je to Pavlovo přání filipským? Přeji vám Boží milost, nechť k vám přijde. Anebo jde o obojí?

Vždyť je to skutečnost pro každého křesťana, že byl zachráněn Boží milostí a ničím jiným a také má nyní pokoj s Bohem, protože s ním byl smířen Kristovou obětí. A přece je to ještě víc: je to nejniternější přání druhému křesťanu, aby důsledky toho, co je skutečností, se více a více rozhojňovaly v jeho životě. Milost vám! Stejně tak o něco později v našem listě bude apoštol Pavel vyzývat filipské křesťany:

• uvádějte ve skutek své spasení!" (2:12)

Mají snad tvrdě pracovat, aby byli spaseni? Ne, to není správná odpověď. Vždyť už uvěřili, spasení jim tedy bylo darováno. Ale nyní se v novém křesťanském životě musí začít promítat důsledky tohoto spasení. Jsi-li spasen, protože jsi uvěřil v Krista, pak Písmo říká, že se máš nač těšit. Zítřejší den v tvém životě nebude stejný jako včerejšek! Proč? Protože v tobě koná své dílo evangelium! Boží život v tobě, Duch svatý, tě povede den za dnem, abys svým životem oslavoval Boha, místo sebe, tak jako tomu bylo dřív před tvým obrácením. Nyní v tobě koná své dílo život! Jaký důvod chválit Pána a děkovat mu, že nás zahrnul svou milostí, svou spásou! Přemýšlíš někdy, za co se modlit? Chvála a díkůvzdání za spasení a Boží milost na každý den je nevyčerpatelným zdrojem, motorem modliteb. Pramen vděčnosti tvého srdce nemůže vyschnout! S Boží milostí souvisí také pokoj. Milost je pramen a pokoj je voda, která z pramene vytéká. Jedno bez druhého nemůže existovat. Naopak, přišla-li do tvého života Boží milost, pak budeš znát i Boží pokoj. A naopak, jestliže máš pokoj s Bohem, pak si můžeš být jist, že to není z tvých zásluh, ale z Boží milosti. Jsi mocně obdarován!

B.    

A pokoj

Z darované milosti vyplývá pro obdarovaného také důsledek: pokoj s Bohem. Křesťan je ujišťován Duchem svatým, že mu byly kvůli Kristu odpuštěny všechny hříchy - minulé a dokonce i ty, kterých se teprve dopustí! Vždyť Kristus zaplatil celou cenu, co moje hříchy- ať minulé, či budoucí, stojí. Je dokonáno. Je plně zaplaceno! Můj dluh je splacen! Na dlužním úpise, který svědčil u Boha proti mně, je nyní prázdno! Byl zrušen. Neexistuje!

• Ř 8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

Místo strachu, přišel do našich srdcí pokoj s Bohem.

• Ř 5:1  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,

Máte pokoj s Bohem? Máte jej i v dalších oblastech svého života, nebo vám chybí? Když nám pokoj nějak schází, je to proto, že někde Bohu nedůvěřujeme. Nezapomeňte, že pokoj neznamená nebýt nemocný nebo nezažívat trápení či bolest. Pokoj s Bohem je důvěra, že On má všechny tyto součásti mého života pevně pod kontrolou. On je Pán a můj Spasitel a není nic, co by mne mohlo z Jeho ruky vytrhnout. Všechno, co se děje v mém životě, napomáhá k mému věčnému dobru.

• Ř 8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

III.        

Zdroj milosti a pokoje

To je milost a pokoj, který Pavel přeje filipským. Nyní je ujišťuje o zdroji milosti a pokoje. Milost vám a pokoj

A.   

Od Boha Otce našeho

Milost a pokoj s Bohem pochází od Boha samotného a přichází skrze víru. Milost přijímáme skrze evangelium, jak říká Pavel v listu Římanům:

• Ř 1:17  Vždyť se v něm (v evangeliu) zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Někdy lidé ale jednají přesně naopak. Jakoby získání milosti a pokoje od Boha záviselo na člověku. Včera jsme si připomínali Den Reformace. Bylo to 503 let od doby, kdy Martin Luther vyvěsil svých 95 tezí, článků, námitek k diskuzi v církvi. A jedna z věcí, které ho dovedly až před vrata Wittenbergského kostela v Německu, bylo prodávání odpustků - myšlenka: zaplať a ubude ti let trestu za hříchy.

V takovém myšlení spása zjevně nepřichází od Boha jako dar, ale je spíše z oblasti byznysu - zaplať a dostaneš. Oč hroznější je, že odpustky za dobré skutky slibují draví vlci i dnes! Po 503 letech absolutně bez studu a bázně před Bohem. Milost a pokoj je darem Božím a tedy darem jak Boha Otce, tak Syna Ježíše Krista, tak i Ducha svatého. O Spasení Bůh Otec rozhodl, Syn jej vykonal a Duch svatý daroval. To je místo – u Boha, kde je můžeš nalézt, když ti schází. On dává přebohatě těm, kdo ho prosí. A nikoho nevyžene ven. Ale ještě jedno důležité „tajemství“ Pavel v tomto pozdravu odkrývá, když říká: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

B.    

A Pána Ježíše Krista

1.    

Kristus Ježíš je tu označen jako Pán: řecky kyrios.

Překlad hebrejského textu Starého zákona do řečtiny, který vznikl ve 3. století před Kristem v Alexandrii, v dnešním Egyptě, se nazývá Septuaginta. Překlad byl určen pro židy, kteří byli už tehdy rozeseti do všech možných koutů světa. Nežili v Izraeli, ani už nepoužívali hebrejštinu, ale řečtinu. To je důležité vědět, když se Nový zákon odkazuje na nějaký oddíl ve Starém zákoně. Obvykle jde totiž právě o znění ze Septuaginty. Tak i řecké slovo Kyrios, tedy Pán, je používáno v tomto překladu SZ. Překládá se jím slovo Jahve, Bůh Izraele. Je potřeba připomenout, že židé byli přísné monoteisté. Bůh je jeden. Pamatujete? Je  to vyznání Izraele, které přinesl Mojžíš:

• Dt 6:4  Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. (BKR)

A přece apoštol Pavel, sám

• Fp 3:5  obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů;

neváhá tento titul používat pro Ježíše Krista! On je Pán, Kyrios, jediný Bůh, Jahve Starého zákona. Znovu a znovu Pavel opakuje adresátům svých dopisů: Ježíš Kristus je Kyrios, Pán, On je Jahve, On je Bůh. To je ten Ježíš Kristus, ke kterému Pavel vede církev ve Filipis a ke kterému Pavlovými ústy a stránkami našich Biblí vede nás všechny dnes Duch svatý: vězte, že každý lidský jazyk vyzná jednoho dne k slávě Boha Otce: Ježíš Kristus je Pán. Kristus je Bůh. Boží Syn, jedna z osob Boží Trojice.

Dobře známe, co to vypovídá o dotyčném člověku, když o něm druzí řeknou: ten se veze jako pán! To znamená, že se ten člověk dělá důležitým. Nebo rozumíme slovu pán, když je vztaženo ke služebnictvu - někdo je pán, druhý je služebník. O významu slova svědčí také kontext, ve kterém je slovo použito.

A teď si představte, že jste jeden z židovských pastýřů, kteří se jedné noci střídali v hlídkách u stáda na horách u Betléma a najednou vidíte jasnou zář a v ní anděl a slyšíte, jak říká:

• Lk 2:10-11  "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Mohli snad vidět a slyšet ti pastýři něco ještě víc zvláštního? Anděl, který říká: Dnes se narodilo miminko, dítě a ono je váš Spasitel, Kristus.

Ale tím to nekončí: To dítě, ten Spasitel, je Bůh sám! Nejen pastýři, ale i:

• Lk 2:18  Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli.

a. Ježíš je druhou osobou Trojice. Proto jej uctíváme, On je Vyvýšený a je posazen na trůnu slávy v nebesích

b. On nás učinil, stvořil.

• Kol 1:15-16  On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

c. On nás také vykoupil.

• Kol 1:14  V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů

Proto milost a pokoj pochází od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista! Ano, od Ježíše.

2.    

Ježíš

Nejen, že již víme, kdo je Ježíš: Bůh sám, Pán Bůh všemohoucí, ale také jeho jméno, které mu byl dáno, mluví mnoho o tom, kdo tento Ježíš je. Jméno Ježíš, které dostal po narození, nevzešlo z rozhodnutí lidí, tedy jeho rodičů. Sám Bůh poslal anděla Gabriela, aby řekl, jaké jméno má dát svému synu, který v ní byl počat z Ducha svatého, tedy ne lidskou, ale Boží mocí.

• Lk 1:30-31  Anděl jí řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31  Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

Úplně pro nás dnes není běžné, že bychom přemýšleli, jaký význam mají jména lidí, které známe. Terezka, Josef, Bohumil,... známe dobře milé tváře, které jsou spojeny s těmito sestrami a bratry v Kristu. Ale Písmo také u mnoha jmen dává vysvětlení, co znamenají. A to ukazuje, proč bylo takové jméno člověku dáno. Máme celou řadu takových příkladů v Písmu:

• Gn 17:15  Bůh také Abrahamovi řekl: "Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).

Sára porodila syna Izáka. Písmo říká, co jeho jméno znamená: je to Smíšek (Gn 17: 19).

Tak kdo je Ježíš, co o Něm prozrazuje jméno, které mu dal Bůh? Jméno Ježíš nese hluboký význam. Pomůže nám

• Mt 1:21  Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Jméno Ježíš v našich českých překladech vychází z hebrejského jména Jehošua, což znamená: Bůh zachraňuje. On vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Co nám tím Pán říká?

a. Lidé jsou hříšní. Dokonce i ti, které Bůh nazývá "svým lidem"!

b. Nikdo nemůže zachránit sám sebe. Slyšeli jste heslo, které užívají politici v USA? "My to dokážeme". Jistě dokážeme mnoho věcí. Ale jedno je jisté. Nedokážeme se sami zbavit své hříšné přirozenosti, která nás vede k hříchu, místo k posvěcenému životu. Ale Bůh nás nestvořil pro hřích! Ten nás od Boha oddělil a odděluje! Bůh stvořil člověka k obrazu svému: ke svatosti! Ale kde je naše svatost? Kde je? Je ztracená.... Potřebujeme Ježíše, protože On zachraňuje od nesvatosti ke svatosti! Od nepřátelství k pokoji s Bohem. Od smrti k věčnému životu!

A lidé raději poslouchají svou hříšnou přirozenost, která nemůže a ani nechce, přijít k jedinému živému a pravdivému Bohu. Proč? Protože se nechce podřídit Bohu! S podřízeností mají obrovský problém i křesťané. Nebo myslíte, že křesťan nemá? Naše srdce je tak hluboce zaměřené na sebe, že i znovuzrozený křesťan musí den za dnem oblékat Boží duchovní zbroj, aby mohl být úspěšný v boji proti své vzpurné staré přirozenosti a místo vzpoury se učil podřizovat. Můžete růst v mnoha duchovních oblastech, ale boj proti vlastní neochotě se podřizovat Bohu a dokonce druhým v církvi, je klíčový.

Veškerá moc modlitby, pomoc Duha svatého a služba druhých v církvi, to vše tvoří nepostradatelné a klíčové složky boje křesťana za svou vlastní podřízenost. Neochota se podřizovat je obrovský problém lidského srdce. Dokonce tak vážný, že Bůh pro záchranu Božího lidu musel poslat svého jednorozeného Syna - Ježíše Krista!

c. Není nikdo jiný, kdo by mohl vysvobodit člověka z moci hříchu. Už víme, že se nedokážeme sami zbavit hříchu. Tak kdo to dokáže? Svět říká, že ví, kdo dokáže smířit člověka s Bohem: prý náboženství. Je to vlastně k neuvěření. Když budete obcházet budovy, ve kterých uslyšíte o náboženstvích, nebo poslouchat na internetu, dívat se na videa na Youtube, jedna věc vždy vyniká. Je to vždycky perfektní návod, jak být lepším člověkem. Svojí pílí, štědrostí, jinde za peníze, někde svými silami, jinde za pomoci božstva - ale cíl je jediný: poslouchej náboženství a budeš se líbit bohu.

Už jste někdy potkali člověka, který žil podle svého náboženství a Bůh mu řekl: ano, už jsi svatý, vejdi do mého království? Jak to vypadá s nejhorlivějšími zastánci náboženství? Vím o jednom, který dokonale reprezentuje jakéhokoliv následovníka jakéhokoliv náboženství, kolik jich jen na zemi najdete.

Patřil mezi nejhorlivější skupinu následovníků svého náboženství. Studoval jejich nejlepší školu, všechny předpisy a požadavky výborně znal. Vůbec nebral své náboženství jen jako životní doplněk, něco, čím by byl zajímavý před spolužáky. Ne. Byl výjimečně horlivý, dokonce tak, že když měl k dispozici vojenskou sílu, tak fanaticky pronásledoval odpůrce svého náboženství a nechal je zavírat do vězení. Došel tak daleko, že už neměl pochybnosti: naplnil jsem všechny požadavky zákona svého náboženství - jsem bez úhony, jsem spravedlivý. Ale pak se jednoho dne tento Saul setkal s živým Bohem - s Ježíšem Kristem. V tu chvíli byla všechna jeho spravedlnost jen špína. V tu chvíli se všechna jeho náboženská horlivost a dokonce i domnělá spravedlnost, na kterou byl tak pyšný, obrátila v nic. V nic. Lépe řečeno - v hnůj. To je totiž doslovný překlad v 8. verši třetí kapitoly listu Filipským.

Ve světle svatosti, kterou má Bůh a pro kterou stvořil každého člověka, je každé náboženství s výkazem dobrých skutků, jen hnůj. Proto potřebuje celý svět slyšet o Ježíši Kristu.

• Sk 4:12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

d. Ježíš je jméno dané člověku.

Ještě jedno je důležité, co jméno Ježíš říká. Na první pohled bereme za samozřejmé, že Ježíš se narodil jako každé jiné dítě své matce, Marii. Lidský hřích musí být potrestán. To je spravedlnost, kterou ctí i Bůh. Jinak by ani nemohl být Bohem Bible, kdyby nebyl dokonale spravedlivý. On však je dokonale spravedlivý. Proto

• Ř 8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Ježíš přišel v těle, jako máme my - hříšní lidé. A v tomto těle také nesl mzdu za naše hříchy: smrt. Fyzickou, tu ano. Ale i smrt, která znamená odloučení od Boží lásky. Podívejte se na kříž Golgoty! Veškerý spravedlivý Boží hněv vůči hříchu Božích dětí se ve chvíli ukřižování snesl na člověka Ježíše.

• 1Tm 2:5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Anděl by nemohl nést trest za lidský hřích. To musí jen a jen člověk. Jedině tak může člověk dojít odpuštění a spásy. To je Ježíš Bible. Poslední slovo v Pavlově pozdravu je Ježíšův titul - Kristus.

3.    

Kristus

To slovo, hebrejsky Mesiáš, znamená Spasitel, Zachránce. Doslova ten Pomazaný od Boha, který zachrání Boží lid. Ten, který je poslaný od Boha, pomazaný, oddělený pro úkol, který mu Bůh dal. Židé Ježíšovy doby očekávali Mesiáše v politickém smyslu - toho, který je osvobodí od nadvlády Říma a obnoví království v jeho slávě. Odtud tedy očekávání Mesiáše, nového krále, jako byl kdysi král David. Ježíš je Kristus, tento Pomazaný, prorokovaný mesiáš. Jaký úkol dostal Ježíš od Boha? Ano, vysvobodit Boží lid a ustanovit království. Ale to království není z tohoto světa. Je to lepší království, než ta nejbáječnější země na světě, kde se lidem žije ve srovnání s jinými státy výborně.

Jak moc bychom si přáli, aby to dobré, co Bůh zaslíbil svým dětem, bylo už skutečností nyní! Učedníci Pána Ježíše po tom tolik toužili. Ještě před ukřižováním se tak těšili na obnovu davidovského království, kdy Ježíše už viděli na trůnu v Jeruzalémě a sebe jako nové ministry ve vládě. Ale to se nestalo. Místo toho se nechal Ježíš ukřižovat! A po vzkříšení Pána, kdy je po 40 dní učil o Božím království, dotírali na Ježíše:

• Sk 1:6  Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?"

Jak málo ještě před vylitím Ducha svatého rozuměli Kristovu království! Ale bratři a sestry, nám byl Duch již dán! Už musíme rozumět, že Kristovo království není z tohoto světa a ani sebelepší vláda v tomto světě nemůže takové království vybudovat. To je bláhová naděje. Kristovo království je mezi Božími dětmi. Ano, už nyní. Ale není to politické království. Je duchovní a v plnosti bude ustanoveno při druhém příchodu Pána Ježíše. Pak již bude vše podrobeno pod jeho nohy a On Král sedící na trůnu, bude vládnout nad svým královstvím. A jiné už nebude.

Znamená to, že se křesťan nemá starat o pozemské záležitosti? O zemi, ve které žije, o politiku, o svobodu? To určitě ne. Ale na prvním místě je křesťan občan nebeského království. A z toho vyplývá pořadí důležitosti: dej nejprve Bohu, co mu náleží a potom císaři, tedy dnes vládě, co jí náleží. Tak můžeme aplikovat Ježíšovu odpověď na stejnou otázku, kterou mu kdysi položili. Na prvním místě je křesťan občanem nebeského království. A to je přítomno v církvi - tedy mezi Božím vykoupeným lidem. Tak služba evangelia v místní církvi je tvoje místo! Umývání nohou druhým spoluslužebníkům Kristovým. Do tohoto království tě Bůh povolal! To musí být na prvním místě křesťana - sloužit církvi svými dary. Teprve potom přichází starost o tento svět, o svobodu, o politiku....

Když v tomto začneme mít zmatek, pak se naším královstvím stává něco, co pomine, tento časný svět. A mezitím nám utíká mezi prsty věčné Boží království... Jak poznáš, kterému z těch pro jaké království žiješ? Není to složité. Stačí se podívat, čím naplňuješ svoji mysl? Čím se sytíš? Jsou to neustálé novinky na FB? Neodolatelně musíš sledovat zprávy v televizi, číst je na webu? Co sděluješ druhým lidem, když s nimi telefonuješ? Jsi expert na názory týkající se totality či svobody v naší zemi? Vidíš svůj úkol sdělit druhým, kdo z odborníků na kovid má pravdu? Jestli roušky škodí nebo pomáhají?

Nechci říci, že to nejsou důležité otázky. Jsou. Ale jak rozumím Písmu, jsou mnohem důležitější věci, kterými je třeba naplňovat svůj život, své smýšlení i svou službu. To je evangelium. Protože to jediné má odpověď na všechny totality a pandemie tohoto světa. Kdo věří Kristu, i kdyby umřel, má život věčný. A to je opravdu důležité.

Vyměň proto, prosím zprávy z novin a  názory na Facebooku za to, co je opravdovou otázkou života a smrti! Učiň Ježíše Krista králem na trůnu svého srdce! Ať prostupují myšlenky na službu věčnému království Ježíše Krista celou tvou mysl, celou tvou osobu, celé tvé jednání! Obrať se od pomíjivých záležitostí světa a služ království, které obstojí na věky! Jdi za Kristem, naplňuj se Jeho slovem, poznávej Krista, služ mu službou své rodině, církvi i světu. Nezávoď na závodní dráze světa! Jsou na ní chytřejší, vzdělanější, dokonce i odvážnější lidé, než jsi ty. V cílové rovince závodu světa na ně čeká ale obrovské zklamání. Zjistí, že nemají to, co Bůh žádá - svatost. Usiluj o to, aby ti Bůh mohl říci:

• Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´(Mt 25:23)

A dostane se ti nevadnoucího vavřínu slávy. Doběhneš-li do cíle Kristova království, dostaneš první cenu! Krista!

IV.        

Závěr

Jeden krátký pozdrav na začátku Pavlova listu filipské církvi. A kolik nese hutného sdělení. Kolik takový pozdrav z tvých úst nebo skrze klávesnici mobilu, počítače, může přinést požehnání do života druhého člověka! Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Takový pozdrav je víc než ahoj, nebo čau lidi. Pozdrav naplněný obsahem evangelia přináší život! Bude i tvůj pozdrav služba evangelia?