Přerušená shromáždění

 

 

1 Paralipomenon 29:20 Potom David vyzval celé shromáždění: "Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!" A celé shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, padli na kolena a klaněli se Hospodinu i králi.

 

Motto:

Mezi komisaře na Slánsku a Litoměřicku patřil Jiřík Michna, který jezdil po městech s houfem jezdců. Na den svaté Kateřiny přijel do Slaného a spatřil tam místního děkana, mistra Jana Koupilia, učeného muže horlivého ducha, jak stojí před oltářem a čte evangelium. Přes jednoho ze svých podřízených mu nařídil, aby zmlkl. Když přesto četl dál, přistoupil k němu a s vytaseným kordem zařval: „Ty ničemný predikante, přestaň žvanit!“ A přitom mu kordem vyrazil Bibli z rukou. Na to kněz pozvedl oči, ruce i hlas a zvolal: „Běda, běda vám!“ A opakoval: Běda, běda, běda vám, kdo nevcházíte do Božího království!“  

Ale oni se mu jen smáli, vztáhli na něj ruce, chopili se ho a smýkali s ním ze strany na stranu. A když přitom znovu volal: „Zajat pro jméno Ježíše Krista, mého Pána – jsem však připraven snášet nejen to, ale i cokoli dalšího.“ Někdo z nich ta slova s posměchem zlehčoval a opakoval: „Pána Ježíše, Pána Ježíše – naším pánem je císař.“ Zděšený lid mezitím plakal.

Významnější členové rady se mezitím u komisaře přimlouvali a slibovali mu, že se jejich kněz dostaví, kamkoli mu poručí, jen aby mu nečinili násilí. Ale on hrozil, že ho dá do vězení a odtud ho pošle do Prahy. Později se však dal obměkčit prosbami některých zbožných žen a propustil ho s podmínkou, aby do tří dnů zmizel z města. Takto byl věrný pastýř oderván od svého stáda, poslán do vyhnanství a tři roky na to zemřel na morovou nákazu.

Citováno z knihy J.A. Komenského Historie o těžkých protivenstvích církve české, nakladatelství Poutníkova četba, 2018;

Boží cíl stejný včera i dnes!

Včera:

Pobělohorské události v zemích Koruny České. První historický rozsudek proti kněžím pod obojí bylo jejich obvinění z podněcování vzpoury proti císaři a jejich vyhnání nejprve z Prahy a do osmi dnů ze všech zemí Koruny České. Šlo o nařízení jenom proti kněžím z Prahy a je datováno 13. prosincem 1621.

Poté následovalo během několika let vyhnání pastýřů Boží církve i z dalších měst. Jak jsme viděli na příběhu mistra Jana Koupilia ze Slaného. Vše bylo završeno císařským výnosem ze srpna 1624, který vypověděl ze země všechny kněze pod obojí z celého království do předem stanovené lhůty.

Na první pohled nevidíme žádnou souvislost pobělohorské doby a dnešní situace s pandemií viru. Tehdejší tvrdé a všech prostředků používající pronásledování Božího lidu ze strany katolického císaře a ŘKC bylo něco zásadně a z podstaty jiného, než co zažíváme s naší dnešní situací v ČR s pandemií koronaviru.

Ale přeci jen, tehdy byl umlčen veřejný hlas evangelia Ježíše Krista. Bůh to dopustil  a použil k tomu vládní mocí organizované pronásledování církve. Došlo k vyhnání pastýřů a k rozehnání stáda. Došlo k násilnému přerušení a zastavení svobodného shromažďování Boží církve. Přestalo být kázáno, zvěstováno veřejně a svobodně evangelium Pána Ježíše Krista. Církev té doby to vedlo na kolena v pokání, ve vyznávání hříchu. Boží lid a jeho víra byli tříbeny. Apoštol Petr píše.

• 1 Petrův 1:4-7 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.

Ve čtvrté kapitole toho stejného listu Petr povzbuzuje Boží lid, aby nebyl zmaten výhní zkoušek, které přicházejí. Dodává k tomu jasně, že Bůh má v celém svém konání záměr. Bůh jedná se světem i se všemi národy ke své slávě. Každé koleno se skloní před Hospodinem a každý jazyk vyzná, že je Bůh a Pán Ř 14, 11. A Bůh v tom všem také jedná zvláštním způsobem se svým lidem. S Božím lidem, který je Bohu vzácný a milý, protože byl vykoupen krví jednorozeného Syna Božího Sk 20, 28. Tento Boží lid je vychováván a posvěcován k podílu na Boží svatosti Žd 12, 10.

Dnes:

Dnes nejsme pronásledování. Ale přesto můžeme vidět některé shodné rysy. Kvůli nařízení vlády nemůžeme mít společná shromáždění. Bůh dopustil, že se nemůžeme svobodně scházet k uctívání a chválení Boha, ke společnému shromáždění. Vládní nařízení dnes není primárně namířeno proti evangeliu a církvi, ale proti šíření nebezpečného viru, a to vše jen na přechodný čas. Ale…

Církev se nemůže společně scházet ke chvále a uctívání Boha, nemůže na společných bohoslužbách kázat evangelium, Boží slovo. Na nějaký čas přestalo znít veřejně evangelium a kázání Božího slova na těchto společných bohoslužbách. Bůh zatím volil jiné prostředky než v době pobělohorské, ale přesto pro nás platí, že se nemůžeme svobodně scházet k uctívání Boha a kázání evangelia, stejně jako křesťané v době po bitvě na Bílé Hoře.  

Je pravda, že v době internetu, telefonů a dalších technických medií nejsme úplně od sebe odříznuti. Nikdo nás nerozhání a nikam nevyhání. I pastýři jednotlivých sborů mají možnosti, jak dále naplňovat svou službu a sytit Boží lid. Na internetu je mnoho dobrého materiálu, od kázání a vyučování až k různým článkům a zamyšlením víry.  Všichni křesťané si mohou psát, volat a vzájemně se povzbuzovat i posilovat ve víře.

Máme velikou příležitost využít čas, po který bude trvat vládní omezení volného pohybu a shromažďování k tomu, abychom budovali svůj osobní vztah ke Kristu a k Božímu slovu. Můžeme sloužit více ve svých rodinách, svým manželům, dětem, příbuzným. Je to příležitost připravit a vyzbrojit církev možná na dobu, která bude podobná, nebo dokonce totožná s tou pobělohorskou.

Závislost na Bohu, Jeho slovu a modlitbě!

Pokání a vyznávání hříchů.

V čase zkoušek, utrpení a protivenství můžeme přemýšlet o tom, že náš život pořád má kam růst v otázce posvěcení a podobání se Kristu. Nejsme bez hříchu, bez hříšných sklonů! Využijme tedy situaci v ČR také k tomu, abychom volali k Pánu v pokání a prosili o posvěcení. Zkoumejme svou víru i život ve světle Písma s pomocí a vedením Ducha svatého. To je tím prvním a stálým krokem v našem vztahu s Kristem. 

Vrostlí do Krista.

Přemýšlejme a modleme se za pochopení a správné uchopení Božího záměru nejen se světem, ale především s námi, s církví. Vždyť soud opravdu začíná od domu Božího. Na prvním místě Bůh ze své lásky přísně vychovává své děti, tedy nás křesťany.

Jak tedy máme nahlížet na skutečnost, že Bůh nám na čas odňal možnost společných shromáždění, když na ně Písmo klade takový důraz?

• Židům 10:24-25 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Za prvé je třeba se ptát, zda nás Bůh opravdu nevaruje před lhostejným nazíráním na veliké požehnání, které Boží lid dostává prostřednictvím společných bohoslužebných shromáždění. Vážili jsme si společných shromáždění? Uvědomovali jsme si dobře, jakou milostí, výsadou a darem je svobodné shromažďování věřících křesťanů při nedělních bohoslužbách? Nevaruje nás sám Bůh před lhostejností a okoralým srdcem? Každý z nás ví, jak jsme byli poctiví před Bohem při modlitbách a přípravě nás i našich rodin na nedělní shromáždění. Kolik času v sobotu večer věnujeme tomu, aby naše srdce bylo připravené uctívat Pána a naslouchat Jeho slovu? A kolik času věnujeme v sobotu večer svým záležitostem, světu? Čtu Písmo, nebo dobrou křesťanskou knihu, modlím se? Nebo sjíždím televizní programy s ovladačem v ruce? Bůh nás zastavil a přivedl k přemýšlení, k pokání a k prosebné modlitbě. Proč?

 Kniha přísloví praví:

• Přísloví 27:7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká.

Víme, že v tomto světě není žádná stálost. Lidé mnohdy poznávají bohatství toho, co ve svých životech mají, až když to ztratí. Možná by někdo chtěl namítnout, že nových stvoření v Kristu se to netýká, ale opak je pravdou. Bůh narušuje náš „bohorovný“ klid, abychom si uvědomili, že ve světě uzamčeném ve zlém 1 J 5, 19; není žádné jistoty právě kromě hříchu a jeho zlých důsledků. Lidová moudrost říká, že jedinou jistotou v tomto světě je, že jednoho dne zemřeme.  Jakub, když vyučuje církev k tomu říká:

• Jakubův 4:13-17 A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono." Vy se však vychloubáte a chvástáte. Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Lidské plány a představy v padlém světě tedy musí zákonitě selhávat a selhat. Jenom Bůh je Svébytný a Svrchovaný. Když Jakub vyučuje církev, vede ji k poznání následujícího:

• „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a budeme činit to, neb ono!“

A tak jako Boží lid máme výsadu stavět své životy na pravdě. Na pravdivém poznání, že naše životy nejsou v našich rukách. Tato pravda je velmi důležitá a dobrá. Učí nás přicházet a činit své životy závislé na Bohu Ježíši Kristu. Tato pravda zaměřuje náš zrak od tohoto padlého, rozpadajícího se, nestálého světa k věčné jistotě víry, ke Kristu a Jeho kříži.  Činí nás závislé na modlitbě, na osobním vztahu s ním, na Jeho svatém slově Písmu a Jeho svatém Duchu. Činí nás závislé na Bohu, Jeho darech a zaopatření. Svoboda a milost shromažďovat se na společných bohoslužbách je výsada. Je to dar. Dobrý a potřebný dar. Ale může být odňat, třeba proto, abychom lépe poznali jeho cenu. Naše víra tím bude zkoušena a tříbena.

Společná shromáždění.

A tak vidíme, že Boží soud, Boží výchova i Boží dopuštění přináší církvi požehnání a růst. Je to veliká příležitost k tomu, abychom si uvědomili Boží dobrotu a štědrost i v čase, kdy přicházíme o společná shromáždění, může růst náš osobní vztah s Bohem. Naše závislost na Něm! Můžeme budovat svůj vztah s Pánem a se svými nejbližšími v manželství a v rodině. A v neposlední řadě si můžeme uvědomit, jak vzácná příležitost je společné bohoslužebné shromáždění. Jaká je to výsada a milost společně uctívat a chválit Boha, jako tělo Kristovo, veřejně a svobodně! Tato výsada v tomto světě není žádnou samozřejmostí a mnoho našich bratrů a sester z mnoha zemí to můžou bohužel dosvědčit. Žalm 40 říká.

• Žalmy 40:6-12 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.  Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích. Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.  Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru. Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění. Že v tom svým rtům nezbraňuji, víš sám, Hospodine. Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění. Ty mně, Hospodine, neodepřeš svoje slitování. Kéž mě stále opatruje tvoje milosrdenství a věrnost!

Tento text mluví primárně o Kristu, našem Spasiteli.  Je to On, kdo přichází, tak, jak je o něm ve svitku psáno. Ale máme následovat našeho Pána v myšlení, mluvení i ve skutcích. Můžeme tedy chválit Boha za to, že v Jeho úmyslech s námi se Mu nikdo nevyrovná. Písmo nás učí, že…

• Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Jr 29, 11

Prosme o touhu rozhlašovat Boží skutky a milosrdenství všem lidem. Děkujme Mu za naše společná shromáždění, která jsme mohli mít a prosme ho za to, abychom se mohli co nejdříve zase sejít jako tělo Kristovo. Těšíme se na to. Na to až opět přijde výsada a milost společně uctívat Boha ve shromáždění. Protože Bohu nemilejší je oběť modliteb, chval a díků z celého srdce. Ne zápalná, nebo oběť zvířecí krve za hřích. Tím nejlepším, co Bohu můžeme dát není dar, peníze, skutek, ale společné uctívání, chvála a díkuvzdání v Duchu svatém a pravdě v jednotě těla Kristova.

Společně s bratrem starším J. Suchým jsme se rozhodli, že v čase, kdy bude trvat tento výjimečný stav, bude každou neděli na stránkách sboru vyvěšeno další nové kázání k poslechu i ke čtení. Vnímáme totiž, že danou situací naše povinnost sytit stádo nekončí, není přerušena. V pobělohorské době po úplném zákazu a vyhnání všech kněží a pastýřů pod obojí, se tito nezalekli a vraceli ke svěřeným ovcím, aby je sytili, vyučovali a vedli potají. Hrozba trestů je od toho neodvrátila. Nám nehrozí nic. Jaké by to tedy bylo, kdybychom zmlkli a přestali kázat. Prosím modlete se, abychom využili dobře tento čas k posílení víry a naší závislosti na Kristu a na těle Kristově.

Amen!